Nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci

Prostorové požadavky na pracovištěČást A

1. 1. Pro jednoho zaměstnance musí být na pracovišti volná podlahová plocha nejméně 2 m² mimo zařízení a spojovací cesty. Šíře volné plochy pro pohyb nesmí být v žádném místě zúžena pod 1 m.
2. 2. Světlá výška, pracovišť, na kterých se vykonává trvalá práce musí být
   1. a) při ploše do 50 m² nejméně 2,60 m,
   2. b) při ploše od 51 do 100 m² nejméně 2,70 m,
   3. c) při ploše od 101 do 2000 m² nejméně 3,00 m,
   4. d) při ploše více než 2000 m² nejméně 3,25 m.

1. 3. Světlá výška místností se šikmými stropy musí být alespoň nad polovinou podlahové plochy 2,30 m.
2. 4. Světlá výška pracovišť, na kterých se vykonává práce po dobu kratší než 4 hodiny za pracovní dobu nebo práce občas, nesmí být nižší než 2,1 m.
3. 5. Výšky uvedené v bodu 2 písm. c) a d) mohou být v prodejních prostorách, kancelářích a jiných pracovních prostorách, ve kterých je vykonávána lehká práce, či práce v sedě, sníženy o 0,25 m za předpokladu, že bude zajištěn pro každého trvale pracujícího na pracovišti vzdušný prostor podle bodu 6 a bude vyloučeno oslňování zaměstnanců. Světlá výška však nesmí být nižší než 2,60 m.
4. 6. Na pracovištích musí na jednoho zaměstnance připadnout nejméně:
   1. 12 m³ vzdušného prostoru při práci vykonávané v sedě,
   2. 15 m³ vzdušného prostoru při práci vykonávané ve stoje,
   3. 18 m³ vzdušného prostoru při těžké tělesné práci.
   4. Stanovený vzdušný prostor nesmí být zmenšen stabilními provozními zařízeními.

1. 7. Požadavky v bodech 1 až 6 se nevztahují na ovládací stanoviště a kabiny strojního zařízení, boxy pokladen a pracovní prostory obdobné povahy.

Prostorové požadavky na pracoviště, na kterých nemohou být splněny normové hodnoty pro denní nebo sdružené osvětleníČást B

1. 1. Volná podlahová plocha pro jednoho zaměstnance musí být minimálně 5 m² (mimo zařízení a spojovací cesty).
2. 2. Prostory o celkové podlahové ploše menší než 50 m² musí mít, pokud to technologie nevylučuje, zrakové spojení s prostorami sousedními okny, průhledy a podobně.
3. 3. Na jednoho zaměstnance musí připadnout nejméně:
   1. 20 m³ vzdušného prostoru při práci vykonávané v sedě,
   2. 25 m³ vzdušného prostoru při práci vykonávané ve stoje,
   3. 30 m³ vzdušného prostoru při těžké tělesné práci.
   4. Stanovený vzdušný prostor nesmí být zmenšen stabilním provozním, nebo vzduchotechnickým zařízením.

Uvedené prostorové požadavky se nevztahují na ovládací stanoviště a kabiny strojního zařízení, boxy pokladen a podobná zařízení.

Některé požadavky na pracovní místoČást C

1. 1. Výška pracovní (manipulační) roviny musí odpovídat tělesným rozměrům zaměstnance, základní pracovní poloze, hmotnosti předmětů, břemen apod., jež jsou při činnosti užívány, a zrakovým nárokům. Optimální výška pracovní roviny je při práci vstoje u mužů v rozmezí 1020 – 1180 mm, u žen 930 – 1080 mm. Při práci vsedě je optimální výška pracovní roviny u mužů 220 – 310 mm a u žen 210 – 300 mm nad sedákem. Výška sedáku nad podlahou se předpokládá v rozsahu 400 ± 50 mm. Pokud jsou při práci používány přípravky (například svěráky) a jiná technická zařízení, pak výškou pracovní roviny se rozumí místo, na němž jsou nejčastěji vykonávány pohyby.
2. 2. Při práci vyžadující zvýšené nároky na zrak (drobné předměty, součásti a podobně) se výška pracovní roviny zvětšuje přibližně o 100 - 200 mm. Při práci, při níž se manipuluje i s předměty těžšími než 2 kg při práci převážně vstoje, se manipulační rovina snižuje přibližně o 100 - 200 mm.
3. 3. Dosahy horních končetin na vodorovné pracovní rovině při práci vsedě se upravují v souladu s údaji v následujících obrázcích.
4. 4. Pracovní místo musí být uspořádáno tak, aby manipulační roviny, pohybové prostory a vynakládané síly odpovídaly tělesným rozměrům a přirozeným drahám pohybů končetin zaměstnanců a aby nedocházelo k zaujímání fyziologicky nepřijatelných pracovních poloh.

   Obr. 1

   Dosahy horních končetin ve svislé rovině při práci vsedě

   

   Obr. 2

   Dosahy horních končetin ve svislé rovině při práci vsedě

   
   1. Vysvětlivky k obr. č. 2
      1. Oblast A – časté a přesné pohyby, uchopování drobných předmětů prsty obou rukou.
      2. Oblast B – pohyby obou předloktí a při manipulaci s předměty a nástroji bez nutnosti změny základní pracovní polohy- mírné předklánění, pohyb do stran.
      3. Oblast C – maximální dosah – méně časté a pomalejší pohyby, nutnost otáčení trupu.

   Obr. 3

   Dosahy horních končetin ve svislé rovině vstoje

   

1. 5. Pracovní sedadlo a prostor pro dolní končetiny
   1. a) Pracovní místa, u nichž je základní pracovní poloha trvale vsedě, musí být vybavena pracovním sedadlem s nastavitelnou výškou sedáku a se zádovou opěrou.
   2. b) Pracovní místa, u nichž je základní pracovní poloha trvale vstoje a nevyžaduje se trvalé sledování chodu zařízení, musí být vybavena sedadlem jednoduché konstrukce pro krátkodobý odpočinek.
   3. c) Konstrukce sedadel musí zajišťovat jejich stabilitu, případně snadné seřízení výšky sedáku i sklonu zádové opěrky. Povrch sedáku a zádové opěry musí odpovídat podmínkám práce zvláště pokud jde o poréznost, omyvatelnost a podobně.
   4. d) Pracovní místa, na nichž je zvýšena pracovní rovina, se vybavují pracovními sedadly s výškou sedáku odpovídající výšce pracovní roviny nad podlahou a zrakovým požadavkům. Musí být vybavena kruhovou či jinou opěrou pro dolní končetiny.
   5. e) Na montážních linkách v pásové a proudové výrobě s trvalým i přerušovaným sedem a v případech, kdy provádění pracovních úkonů je spojeno s natáčením trupu nebo s prováděním úkonů mimo optimální dosah paží (obrázek č. 2), se pracovní místa vybavují otočnými, popřípadě pojíždějícími sedadly.
   6. f) Prostor pro dolní končetiny na pracovních místech s trvalým i přerušovaným sedem musí být dostatečně velký a musí umožňovat pohodlnou pracovní polohu a pohyb dolních končetin jak vpřed, tak do stran.
   7. g) Rozměry pohybového prostoru pro dolní končetiny jsou uvedeny v následujícím přehledu [mm]

      Příloha č. 6 Prostorové požadavky na pracoviště Prostorové požadavky na pracoviště, na kterých nemohou být splněny normové hodnoty pro denní nebo sdružené osvětlení Některé požadavky na pracovní místo

      Nejmenší výška nad podlahou	600
      Nejmenší celková šířka	500
      Nejmenší hloubka (od přední hrany stolu či zařízení)	500
      Optimální hloubka (od přední hrany stolu či zařízení)	700
      Nejmenší vzdálenost roviny sedadla od dolní plochy pracovního stolu	200

   1. h) Pohybový prostor pro nožní ovládače:
      1. - maximálně 400 mm od roviny h (svislá rovina proložená místem nejvíce vystupující hrany pracovní roviny, kolmá k vodorovné rovině - podlaze),
      2. - minimálně 200 mm od roviny h vpřed,
      3. - maximálně 250 mm nad základnou,
      4. - maximálně 350 mm do stran od svislé roviny procházející středem sedadla, kolmé k rovině h.

      Uvedené hodnoty platí v případě, že přední hrana sedadla je asi 100 mm vzdálena od roviny h. V případě jiné vzdálenosti mezi přední hranou sedadla a rovinou h se musí pohybový prostor pro nožní ovládače posunout vpřed nebo vzad.

   1. i) Síly přípustné pro ovladače a rozměry ruky jsou uvedeny v tabulkách.
   2. j) Při základní poloze vstoje lze použít nožních ovladačů jen ve výjimečných případech, není-li frekvence jejich používání větší než 5 za minutu, a umožňuje-li jejich provedení střídavou obsluhu pravou a levou nohou. Ovladače obsluhované jinak než rukama a chodidly (např. loketní a kolenní ovladače) se nesmí používat.

      Přípustné síly pro ovladače

      Příloha č. 6 Prostorové požadavky na pracoviště Prostorové požadavky na pracoviště, na kterých nemohou být splněny normové hodnoty pro denní nebo sdružené osvětlení Některé požadavky na pracovní místo Přípustné síly pro ovladače

      Typ ovladače	Tvar, polohy a frekvence ovládání	Způsob ovládání, minimální a maximální síly (N)
      Tlačítko	Kruhové, čtvercové, obdélníkové, hřibové	Jedním prstem	min. 2,5 max. 8
      		dlaní	min. 2,5 max. 50
      Přepínač páčkový	Válcový, kuželový, hranolový dvoupolohový: min. 30° na strany od svislé osy, třípolohový: min 30° na strany od svislé osy a kolmo k základně	Prsty	min. 2,5 max. 10
      Přepínač otočný	Kruhová základna, úchopová část kuželová, obdélníková při zrakové kontrole: max. počet poloh – 24, min. úhel mezi polohami – 15° při hmatové kontrole: max. počet poloh – 8, min. úhel mezi polohami – 45°	Prsty	min. 2,5 max. 15
      Točítko	Válcový, kuželový průměr do 2,5 cm průměr větší než 2,5 cm	Prsty	min. 2,5 max. 4 min. 2,5 max. 15
      Kolo ruční	Vnější průměr věnce se volí podle rychlosti otáčení, při větší rychlosti menší průměr	Jednou rukou	min. 10 max. 100
      		oběma rukama	min. 10 max. 200
      Volant	a) technická zařízení pracovně nepojíždějící	Oběma rukama	max. 115
      	b) technická zařízení pracovně pojíždějící	jednou nebo oběma rukama	max. 80
      	c) všechna technická zařízení při selhání posilovače řízení (při nouzovém řízení)	oběma rukama	max. 350
      Volant	Zemědělská a lesnická zařízení
      	a) tech. zařízení pracovně nepojíždějící	Oběma rukama	max. 120
      	b) tech. zařízení pracovně pojíždějící	jednou nebo oběma rukama	max. 120
      	c) všechna zařízení při selhání posilovače řízení (při nouzovém řízení)	oběma rukama	max. 490
      Páka ruční	Rukojeť: válcová, kuželová, i kulová	Horní končetinou pohyb páky:
      	trvale:	vpřed a vzad	min. 10 max. 60
      		do stran	min. 10 max. 40
      	často:	vpřed a vzad	min. 10 max. 120
      		do stran	min. 10 max. 80
      	zřídka:	nahoru a dolů:	min. 10 max. 300 (nouzová a parkovací brzda) u zemědělských a lesnických strojů: max. 250 nouzová a parkovací brzda max. 295
      Páka nožní (pedál)	Obdélníkový, kruhový, čtvercový trvale:	Pohybem celé nohy
      			min. 10
      			max. 90
      	často:	pedál provozní nouzové brzdy
      			min. 40
      			max. 400
      		pedál ovládaný pohybem nohy v kotníku
      			min. 20
      			max. 60
      		zemědělské a lesnické stroje:
      	pedál spojky:		max. 245
      	pedál akcelerátoru:		max. 60
      	pedál provozní a nouzové brzdy:		max. 580
      	ostatní pedály:		max. 150

      1. Trvale používané ovladače - takové, které jsou používány více než 40x za pracovní dobu.
      2. Často používané ovladače - takové, které jsou používány 20 až 40x za pracovní dobu.
      3. Zřídka používané ovladače - takové, které jsou používané měně než 20x za pracovní dobu.

      Rozměry ruky

      Příloha č. 6 Prostorové požadavky na pracoviště Prostorové požadavky na pracoviště, na kterých nemohou být splněny normové hodnoty pro denní nebo sdružené osvětlení Některé požadavky na pracovní místo Přípustné síly pro ovladače Rozměry ruky

      	Muži		Ženy
      	Průměr	95 %	Průměr	95 %
      Délka ruky dlaňová	18,8	20,3	17,2	18,6
      Délka dlaně	10,7	11,7	9,8	10,7
      Délka III. prstu	8,1	9	7,4	8,2
      Šířka ruky	8,8	9,7	8	8,8

Pracovní polohy a jejich hodnoceníČást D

Hodnocení práce z hlediska pracovních poloh je nejvýznamnější na stabilních pracovních místech (např. práce na stacionárních a pracovně-pojíždějících strojích, práce v pásové výrobě aj.), kdy zaměstnanec je více než polovinu osmihodinové směny na stejném pracovním místě a provádí obdobnou pracovní činnost. Pracovní polohu si přitom zaměstnanec nemůže sám volit, ale jeho pracovní poloha je přímo závislá na konstrukci stroje, uspořádání pracovního místa, prostorových parametrech pracoviště a podobně.

Při hodnocení ostatních pracovních činností je možné též vycházet z uvedených kritérií, ale vždy je nezbytné přihlédnout k individuálním charakteristikám jednotlivých prací, zejména jde o časové faktory práce.

Pracovní poloha je vždy hodnocena pouze v souvislosti s vykonávanou činností, tj. jestliže jde o strukturální části pracovní činnosti a nejde-li o nahodilé chování.

1. Používá se dvoukrokový systém hodnocení pracovních poloh, přičemž:
   1. 1. KROK - zahrnuje hodnocení polohy jednotlivých částí těla pomocí úhlů
   2. 2. KROK - zahrnuje podmínky, za kterých lze polohy označené v kroku 1 za podmíněně přijatelné zařadit mezi polohy přijatelné.

1. Přijatelná pracovní poloha:

   Za přijatelnou pracovní polohu se považuje práce vsedě nebo vstoje popřípadě s možností střídání sedu a stoje.

1. Podmíněně přijatelná pracovní poloha:

   Vymezení podmíněně přijatelné pracovní polohy trupu, hlavy a krku, horních končetin a dolních končetin je uvedeno v příslušných krocích 1 a 2.

   Celková doba práce v osmihodinové směně v jednotlivých podmíněně přijatelných pracovních polohách nesmí přesáhnout 160 minut a doba trvání jednotlivých pracovních poloh nesmí být delší než 1 - 8 minut v závislosti na typu polohy a frekvenci pohybů.

1. Nepřijatelná pracovní poloha:

   Vymezení nepřijatelné pracovní polohy trupu, hlavy a krku, horních končetin a dolních končetin je uvedeno v příslušných krocích 1 a 2.

   Celková doba práce v osmihodinové směně v jednotlivých nepřijatelných pracovních polohách nesmí překročit 30 minut.

   Celková doba práce v podmíněně přijatelných a nepřijatelných pracovních polohách nesmí být delší než polovinu osmihodinové směny.

1. Hodnocení poloh:
   1. - Při hodnocení polohy trupu se vychází z polohy páteřního výrůstku sedmého krčního obratle a horní hrany velkého chocholíku, které definují neutrální polohu. Úhly pro hodnocení polohy trupu jsou pak vztaženy k vertikální rovině. Úhel mezi rovinou procházející trupem v neutrální poloze a vertikální rovinou je 4°.
   2. - Při hodnocení polohy krku a hlavy se vychází buď z úhlu pohledu (při poloze trupu v neutrální poloze), tj. z velikosti úhlu pod horizontální rovinou oka, nebo z velikosti úhlu sklonu hlavy a krku k vertikální rovině.
   3. - Při hodnocení horních končetin se vychází ze dvou bodů na horní končetině, tj. vnější části klíční kosti a loketního kloubu. Vzpažení horní končetiny je definována jako úhel, který svírá končetina v pracovní poloze vzhledem k neutrální poloze paže. Neutrální poloha je poloha končetiny volně visící podél těla.

TRUP

HLAVA - KRK

HORNÍ KONČETINY (PAŽE)

DOLNÍ KONČETINY

OSTATNÍ ČÁSTI TĚLA

Požadavky na pracoviště se zobrazovací jednotkouČást A

1. 1. Na obrazovce se nesmí vyskytovat závady jako je kmitání, plavání či poskakování znaků, řádků, střídání jasů a podobně. Jas a kontrast mezi znaky a pozadím na obrazovce musí být snadno regulovatelný i vzhledem k okolním podmínkám. Obrazovka musí svou konstrukcí umožňovat posunutí, natáčení a naklánění podle potřeby zaměstnance. Musí být umístěna tak, aby na ní nevznikaly reflexy svítidel či z jiných zdrojů jako jsou okenní otvory, světlé stěny, nábytek a podobně. Vzdálenost obrazovky od očí pro obvyklé kancelářské práce nesmí být menší než 400 mm, jas obrazovky nesmí být menší než 35 cd/m².
2. 2. Klávesnice musí být oddělena od obrazovky, aby zaměstnanci umožnila zvolit nejvhodnější pracovní pohyby a polohu. Volná plocha mezi předním okrajem desky stolu a spodní hranou klávesnice musí umožňovat opření rukou (zápěstí). Povrch klávesnice musí být matný, aby na něm nevznikaly reflexy. Písmena, číslice a symboly na tlačítkách musí být dobře čitelné, kontrastní proti pozadí.
3. 3. Výška pracovní desky a prostor pro dolní končetiny musí umožňovat zaměstnanci pohodlnou pracovní polohu. Rozměry desky stolu musí být zvoleny tak, aby bylo možné proměnlivé uspořádání obrazovky, klávesnice a dalších zařízení. Deska pracovního stolu a dalších zařízení musí být matné, aby na nich nevznikaly reflexy. Držák pro písemnosti musí být umístěn co nejblíže k obrazovce, tak aby pohyby hlavy a očí byly omezeny na minimum.
4. 4. Konstrukce pracovního sedadla musí být stabilní, s výškově nastavitelným sedákem, snadno čistitelným. Zádová opěrka musí být nastavitelná jak výškově, tak úhlem sklonu. Opěrka pro dolní končetiny musí být poskytnuta každému kdo ji vyžaduje.
5. 5. Pracoviště musí být plošně i prostorově řešeno tak, aby zaměstnancům umožňovalo snadný přístup, změnu pracovní polohy a střídání pohybů a volný pohyb na pracovišti.
6. 6. Parametry celkového a místního osvětlení pracoviště musí odpovídat normovým hodnotám. Svítidla musí být umístěna tak, aby nedocházelo k oslnění a k odrazům na obrazovkách.
7. 7. Pracoviště musí být provedeno a uspořádáno tak, aby okna a jiné otvory, průhledné či světlo propouštějící stěny a barevně světlé stěny nezpůsobovaly přímé oslnění a odrazy na obrazovkách. Okna musí být vybavena regulovatelnými žaluziemi k tlumení denního vnějšího světla.
8. 8. Hladina hluku na pracovišti musí být snížena na co nejnižší rozumně dosažitelnou úroveň, nesmí však překračovat hodnoty stanovené pro daný typ práce zvláštním právním předpisem.³)
9. 9. Na pracovišti musí být zajištěny mikroklimatické podmínky, jejichž parametry odpovídají přípustným hodnotám stanoveným v příloze č. 1 k tomuto nařízení pro daný typ práce.
10. 10. Při navrhování, výběru nákupu a úpravě softwaru a při tvorbě úkolů s použitím zařízení s obrazovkou musí zaměstnavatel vzít v úvahu tyto zásady:
    1. a) software musí být vhodný pro daný úkol,
    2. b) software musí být snadno použivatelný a v případě potřeby přizpůsobitelný úrovni pracovníkových znalostí nebo zkušeností; bez vědomí zaměstnanců se nemá používat žádné kontrolní zařízení ke kvantitativní nebo kvalitativní kontrole zaměstnanců,
    3. c) systémy musí poskytovat pracovníkům zpětnou vazbu o jejich činnosti,
    4. d) systémy musí zobrazovat informace v podobě a rychlosti, jež jsou přizpůsobeny operátorům,
    5. e) musí být uplatňovány zásady ergonomie softwaru, zvláště při zpracování dat.

Hodnocení úrovně pracovních podmínek z hlediska psychické a zrakové zátěžeČást B

Psychická zátěž

1. a) Vnucené pracovní tempo

   Vnuceným pracovním tempem se rozumí takový způsob činnosti, kdy si zaměstnanec nemůže volit pracovní tempo sám, ale musí se podřizovat rytmu strojového mechanizmu, úkolu či rytmu jiných osob. Velmi nepříznivá je kombinace vnuceného pracovního tempa a vysoké frekvence pracovních úkonů. Vnucené pracovní tempo může být vyvoláno i rytmem zadávaného úkolu.

   Pro činnost s vnuceným pracovním tempem, rytmem vykonávaných úkonů či operací je charakteristickým znakem přímá závislost na technologických podmínkách. Jde o striktní podřízenost zaměstnance technologickému procesu, zaměstnanec nemůže své místo opustit bez vystřídání, čas limitovaný na pracovní operaci je nutno vždy dodržet, na každém kuse je nutno stanovenou operaci vykonat.

   Dále jsou to činnosti prováděné na technologicky propojených pracovních stanovištích a tedy časově na sobě závislých, kdy je nutné po provedení operací přesunout (postoupit) polotovar na technologicky navazující pracovní místo.

1. b) Monotonie

   Monotónními pracemi se rozumí pracovní činnosti, pro které je charakteristické opakování stále stejných úkonů pohybových či úkolových s omezenou možností zásahu zaměstnance do průběhu této činnosti.

   1. Pro potřeby praxe se obvykle rozlišují dvě formy monotonie:
      1. monotonie pohybová – tj. opakující se manuální činnosti stejného typu a skládající se z jednoduchých pohybových úkonů;
      2. monotonie úkolová – tj. opakující se pracovní činnosti s nízkým počtem a s malou proměnlivostí typů úkonů (např. obsluha jednoduchých strojů, tj. vkládání a odebírání obrobků), situace chudá na počet nebo variabilitu podnětů. Dalším příkladem jsou tzv. vigilanční činnosti spočívající ve sledování, identifikaci podnětů a reakci na nepravidelně se vyskytující změny určitých dějů.

   V průběhu různých činností se obě formy monotonie obvykle vzájemně prolínají.

   Hodnocení monotonie

   1. Pro základní, screeningové zhodnocení se v praxi sledují dvě kritéria:
      1. - časové trvání - délka pohybové operace (cyklu);
      2. - počet opakovaných operací v průběhu jedné pracovní doby.

   Vysokou pohybovou monotonií se rozumí jednotvárné provádění maximálně 2 pohybových pracovních operací při jejich střídání v maximálně 3 minutových intervalech.

   Vysokou úkolovou monotonií se rozumí jednotvárné stále se opakující provádění jednoho jednoduchého úkolu.

   Zvýšenou pohybovou monotonií se rozumí jednotvárné provádění omezeného počtu pohybových maximálně 5 pracovních operací v maximálně 5 minutových intervalech.

   Zvýšenou úkolovou monotonií se rozumí opakující se provádění 2 - 3 jednoduchých úkolů téhož druhu.

1. c) Časový tlak

   Prací pod časovým tlakem se rozumí psychicky a senzoricky zatěžující práce spojená s omezenými možnostmi přestávek a odpočinku, což je příčinou nedostatečné možnosti regenerace organizmu a rychlého nástupu únavy.

   1. Mezi takové práce patří pracovní činnosti spojené s:
      1. - přetížením kapacity při zpracovávání informací, rozhodování v časové tísni (pro práci je typické rychlé střídání podnětů s okamžitou nutností reakce);
      2. - složitostí řízeného objektu;
      3. - neočekávanými poruchami a stavy řízeného systému, které vyžadují okamžitý zásah;
      4. - soustředěným monitorováním více čtyři hodiny za pracovní dobu;
      5. - přetížením termínovanými úkoly, které nesnesou odkladu;
      6. - mimořádně psychicky a senzoricky náročnými úkoly v trvání minimálně 2 hodin denně.

1. d) Sociální interakce a interpersonální aktivity

   Sociální interakcí se rozumí vztahy a aktivity v oblasti jednání a vzájemné kooperace mezi jednotlivci. Příkladem intenzivních sociálních interakcí jsou pracovní činnosti spojené s interakcí s osobami sociálně narušenými, nepřizpůsobivými, s osobami vyžadujícími zvláštní péči, s osobami psychicky alterovanými apod.

   Vysoký stupeň tohoto faktoru se vyskytuje při výkonu profesionální činnosti spočívající v usměrňování chování druhých osob, které mají narušené sociální normy chování nebo vyžadují zvláštní způsob péče a interakce.

   Významný je tento faktor při práci s vysokou pravděpodobností a četností interpersonálních konfliktů a práce v sociální izolaci bez možnosti styku s lidmi v trvání více než 50% směny denně.

1. e) Riziko ohrožení vlastního zdraví a zdraví jiných osob

   Společným jmenovatelem komplexu těchto zátěžových činitelů je složitost činnosti, nutnost dodržování pravidel bezpečného chování, náročnost práce vyplývající z možného rizika.

   Vysoký stupeň se vyskytuje při práci, kde je vysoká pravděpodobnost rizika smrtelného úrazu a těžkého zdravotního poškození s trvalými následky. Patří sem i práce spojené s vysokou pravděpodobností možnosti ohrožení zdraví jiných osob vlastním jednáním.

1. f) Práce v třísměnném a nepřetržitém pracovním režimu

   Zvláště nepříznivá je turnusová práce s proměnlivou délkou pracovní směny a s nepravidelným rozložením pracovní doby za podmínek nepřetržitého provozu.

   Jiné faktory ovlivňující psychickou zátěž

   V tomto hledisku se hodnotí ostatní okolnosti a vlivy, které vedou ke stresovým situacím a psychickému napětí. Vždy je třeba specifikovat daný zdroj nepřiměřené psychické zátěže.

   1. Například:
      1. 1) Vlivy narušující soustředění při práci jsou nepříznivé jak pro kvalitu práce (např. zvýšená chybovost), tak pro zaměstnance (možná neurotizace), např. hluk. Hluk je v tomto případě nutno posuzovat nejen z hlediska intenzity, ale i kvality.
      2. 2) Odpovědnost organizační a hmotná, zejména u zaměstnanců řídících výrobní a lidské zdroje a u zaměstnanců s osobní hmotnou odpovědností. Jde o jeden z nejvýznamnějších činitelů spojený s prožíváním osobní jistoty či nejistoty v práci. Společným rysem je tlak pracovních povinností, projevující se vysokou angažovaností, trvalým psychickým napětím a starostmi, které se přenášejí do mimopracovní doby.
      3. 3) Hodnocení vlivu pracovních podmínek na centrální nervový systém zaměstnanců. Patří sem i práce vykonávané na dislokovaných pracovištích a práce spojené se sociální izolací.
      4. 4) Nároky na ostatní smyslové orgány.

   Posouzení jiných faktorů zvyšujících psychickou zátěž náleží odborníkovi (psychologovi, případně jinému odborníkovi, který pracuje v oblasti pracovního lékařství).

Zraková zátěž

1. a) Velikost kritického detailu

   Hodnotí se podle poměru mezi pozorovací vzdáleností D a velikostí kritického detailu d. Kritický detail je geometrický útvar jedno nebo vícerozměrný, rozhodující pro zrakové vnímání. Je to ta část pozorovaného předmětu, znaku, symbolu apod., kterou je nutno rozlišit, aby byl pozorovaný předmět správně identifikován.

   V tabulce č. 1 jsou uvedeny rozměry kritického detailu u běžných pozorovacích vzdáleností.

   Tabulka č. 1

   Rozměry kritického detailu d

   (rozměry uvedeny v mm)

   Příloha č. 7 Požadavky na pracoviště se zobrazovací jednotkou Hodnocení úrovně pracovních podmínek z hlediska psychické a zrakové zátěže Psychická zátěž Zraková zátěž Tabulka č. 1 Rozměry kritického detailu d (rozměry uvedeny v mm)

   Poměr	Pozorovací vzdálenost D
   D/d	350	500	1 000
   1 670	0,21	0,30	0,60
   1 000	0,35	0,50	1,00

2. Poznámka:

   V technické literatuře se používá míra obloukového úhlu, ve kterém je detail vnímán a obloukové minuty. Poměr D/d = 1670 je roven hodnotě 2,06 obloukových minut, poměr D/d = 1000 je roven hodnotě 3,44 obloukových minut. Tyto údaje neplatí pro znaky na obrazovkách, kde se - vzhledem k malým rozměrům kritických detailů (nejmenší rozměr má tečka) - uvažuje celé písmo. Za základ měření se zde bere výška velkého písmene H a za minimální se pokládá hodnota 16 obloukových minut, za optimální 20-22 obloukových minut.

1. b) Náročnost na diskriminaci detailů

   V tomto kritériu jde o výraznost detailu oproti pozadí. Kontrastnost detailu a pozadí je podmíněna více činiteli: tvarem, barvou, jasem, pohybem předmětu či okolí nebo obojím. Tito činitelé usnadňují nebo ztěžují diskriminaci. Hodnotí se též kvalita písemných podkladů, které pro neostré kontury, malý kontrast písma a pozadí či malou čitelnost, bývají špatně vnímatelné (rukopisy, výkresy, špatná kvalita rozmnožovaných podkladů).

   Tabulka č. 2

   1. Kontrast jasu (K) ve vztahu k rozlišitelnosti předmětů od pozadí se posuzuje podle hodnot:

      Příloha č. 7 Požadavky na pracoviště se zobrazovací jednotkou Hodnocení úrovně pracovních podmínek z hlediska psychické a zrakové zátěže Psychická zátěž Zraková zátěž Tabulka č. 1 Rozměry kritického detailu d (rozměry uvedeny v mm) Tabulka č. 2

      Velký	K ≥ 0,8	velmi dobrá rozlišitelnost
      Střední	0,5 ≥ K < 0,8	dobrá rozlišitelnost
      Malý	K < 0,5	špatná rozlišitelnost

   1. Kontrast se stanoví podle vzorce:
      1. K = kontrast
      2. L_a = jas kritického detailu cd/m²
      3. L_b = jas bezprostředního okolí kritického detailu cd/m²

1. c) Nároky na adaptaci zraku

   Vznikají při střídání pohledu na místa s rozdílným jasem (simultánně) nebo při častých změnách jasu předmětů či intenzity osvětlení (sukcesivně). Zvýšené nároky na adaptační procesy vedou ke zhoršení zrakového výkonu - k oslnění, tj. k nepřiměřenému stavu zraku, který narušuje zrakovou pohodu, nebo zhoršuje až znemožňuje vidění.

   1. Rozlišují se tři stupně oslnění:
      1. - rušivé (discomfort glare, psychologické), kdy zdroj oslnění odvádí pozornost od místa zrakového úkolu;
      2. - omezující (disability glare, fyziologické), které ztěžuje rozlišování, vede k únavě zraku a k poklesu zrakové výkonnosti;
      3. - oslepující (blinding glare), které znemožňuje vidění.

   Při dlouhém trvání již diskomfortní oslňování vede k únavě zraku a poklesu zrakové výkonnosti. Je-li zdroj jasu v přímém zorném poli, lze zjednodušeně jako rušivé oslnění posuzovat při kontrastním poměru jasů v hodnotě 1:10 až 1:100, jako omezující při kontrastním poměru větším než 1:100.

   Při hodnocení je třeba brát v úvahu především časové charakteristiky. Při dlouhodobém slabším oslnění rušivém se zrak unavuje víc, než při krátkodobém intenzivním oslnění.

1. d) Nároky na akomodaci a okohybné svaly

   Nároky na akomodaci vznikají při dlouhodobé fixaci pohledu na blízké předměty, kdy se unavují svaly ovládající čočku a konvergenci očí.

   K únavě okohybných svalů dochází například při trvalém sledování pohybujících se předmětů nebo musí-li pracovník nepřetržitě střídavě pozorovat různě rozmístěné předměty.

1. e) Práce za zvláštních světelných podmínek

   Hodnotí se, zda jsou vytvořeny odpovídající světelné podmínky pro daný charakter práce, tj. hodnotí se světelné podmínky, které jsou podmíněné technologicky, kdy pracovní postup vyžaduje zvláštní druh osvětlení, případně práce v trvale umělém nebo sdruženém osvětlení. K tomuto faktoru patří i hodnocení náročnosti práce například rozlišování barev, odstínů, detailů.

   Hodnotí se zde i jiné, nevyjmenované podmínky, které přispívají ke zrakové zátěži při práci. Příkladem jsou PC, monitory a optické zvětšovací přístroje při nepřetržitém trvání práce více než 4 hodiny za pracovní dobu, také rušení zrakového úkolu vibracemi, které sice nepřekračují nejvyšší přípustné limity, zhoršují však zrakové vnímání.

1. f) Používání zvětšovacích přístrojů.