Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění pozdějších předpisů, 180/2002 Sb., účinné od 1. 6. 2002

Předchozí stránka

lysin	threonin	alanin	leucin
histidin	serin	valin	tyrosin
arginin	kyselina glutamová	methionin	fenylalanin
kyselina asparagová	prolin	isoleucin

spolu s polovinou ekvimolárního množství L-cystinu. Pro validaci metody se použije vhodný vnitřní standard, např. norleucin R.

Zkoušený roztok. 1,0 mg se převede do pečlivě vyčistěné zkumavky z tvrzeného skla délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm. Přidá se vhodné množství roztoku kyseliny chlorovodíkové R 50% (V/V). Zkumavka se ponoří do mrazicí směsi -5 °C, sníží se tlak pod 133 Pa a dokonale se uzavře. Pak se zahřívá 16 h při 110 °C až 115 °C. Po ochlazení se zkumavka otevře a obsah se převede do 10ml baňky pomocí pětkrát 0,2 ml vody R a za sníženého tlaku se odpaří do sucha nad hydroxidem draselným R. Zbytek se převede do vody R a odpaří se za sníženého tlaku do sucha nad hydroxidem draselným R. Tento postup se opakuje ještě jednou. Zbytek se převede do vhodného tlumivého roztoku pro analyzátor aminokyselin a zředí se stejným tlumivým roztokem na vhodný objem. K analýze aminoanalyzátoru se použije vhodný objem.

Obsah každé aminokyseliny se vyjádří v molech. Relativní poměr aminokyselin se vypočítá s předpokladem, že podíl valinu odpovídá 3. Hodnoty se pak pohybují v následujících rozmezích: lysin 3,5 až 4,7, histidin 0,9 až 1,1, arginin 2,7 až 3,3, serin 1,1 až 2,2, kyselina glutamová 0,9 až 1,1, prolin 2,5 až 3,5, glycin 1,8 až 2,2, methionin 0,9 až 1,1, tyrosin 1,7 až 2,2, fenylalanin 0,9 až 1,1. V hydrolyzátu mohou být dále přítomny pouze stopy ostatních aminokyselin, kromě tryptofanu.

Příbuzné peptidy.

A. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) za použití odplyněných rozpouštědel.

Zkoušený roztok. 1,0 mg se rozpustí v 1 ml vody R.

Porovnávací roztok (a). 1,0 mg zkoušené látky se rozpustí v 1 ml roztoku kyseliny octové ledové R 1% (V/V), přidá se 50 μl směsi objemových dílů peroxidu vodíku koncentrovaného R a vody R (1 + 999). Nechá se 2 h stát.

Porovnávací roztok (b). 1,0 mg tetrakosaktidu CRL se rozpustí v 1 ml vody R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),
- mobilní fáze, která je směsí 365 ml acetonitrilu R, 10,0 ml kyseliny octové ledové R a 10,0 g síranu amonného R, zředěné vodou R na 2000 ml. Průtoková rychlost je 2,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 280 nm.

Nastříkne se po 20 μl každého roztoku a zajistí se, aby stříkačka, kterou se nastřikuje zkoušený roztok, nebyla kontaminována peroxidem. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je pík tetrakosaktidu odpovídající hlavnímu píku na chromatogramu zkoušeného roztoku a pík s menším retenčním časem odpovídající sulfoxidu tetrakosaktidu. Jeho plocha je významně větší než plocha příslušného píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení mezi píky odpovídajícími tetrakosaktidu a sulfoxidu tetrakosaktidu nejméně 7. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího sulfoxidu tetrakosaktidu není větší než 4 % součtu ploch všech píků. Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a mobilní fáze.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii R.

Zkoušený roztok. 3,0 mg se rozpustí v 1,5 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny octové zředěné RS a vody R.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů kyseliny octové zředěné RS a vody R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů kyseliny octové zředěné RS a vody na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). K 0,5 ml zkoušeného roztoku se přidá 50 μl směsi objemových dílů peroxidu vodíku koncentrovaného R a vody R (1 + 999) a nechá se 2 h stát.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku do asi 1cm pruhů a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, pyridinu R, vody R a 1-butanolu R (4 + 24 + 30 + 42) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a postříká se ninhydrinem RS1. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je skvrna odpovídající polohou hlavní skvrně na chromatogramu zkoušeného roztoku, ale má menší intenzitu a navíc je přítomna výrazná skvrna sulfoxidu tetrakosaktidu s nižším R_F. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není, kromě hlavní skvrny a skvrny sulfoxidu tetrakosaktidu, žádná skvrna intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (5,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna může být intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %).

Peptidy. Nejméně 85,0 % C₁₃₆H₂₁₀N₄₀O₃₁S, počítáno na bezvodou látku prostou kyseliny octové.

Vyhodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce (A) Příbuzné peptidy. Obsah C₁₃₆H₂₁₀N₄₀O₃₁S se vypočítá z výšek píků nebo jejich ploch na chromatogramu zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) a deklarovaného množství C₁₃₆H₂₁₀N₄₀O₃₁S v tetrakosaktidu CRL.

Kyselina octová (2.5.34). 8,0 % až 13,0 %.

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (5 + 95) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5,0 % až 16,0 %; stanoví se s 80,0 mg zkoušené látky.

Stanovení účinnosti

Účinnost zkoušené látky se stanoví za daných podmínek porovnáním její schopnosti zvyšovat množství kortikosteronu produkovaného izolovanými buňkami z nadledvin potkanů s účinností mezinárodního referenčního přípravku tetrakosaktidu nebo porovnávacího přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách.

Mezinárodní jednotka je účinnost, kterou má deklarované množství mezinárodního referenčního přípravku, který se skládá ze syntetického tetrakosaktidu a mannitolu. Hodnotu účinnosti mezinárodního referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Nalezená hodnota účinnosti je v rozmezí 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) nalezené účinnosti je v rozmezí 64 % až 156 % deklarované účinnosti.

Obr. 1 Míchací zařízení

Rozměry v milimetrech

A - kladka a míchací lopatka,
B - ložisko,
C - inkubační roztok.

Použije se silikonované sklo, před použitím dobře vymyté vodou. Čtyři potkani, samci, každý vážící 200 g až 400 g, se usmrtí vykrvácením. Vyjmou se nadledviny, opatrně se očistí od okolní tukové tkáně a vloží se do roztoku B uchovávaného při 4 °C. Každá žláza se rozřízne na čtyři stejné díly a přenese do vhodného míchacího zařízení z plastické hmoty (viz obrázek 1), ve kterém je 5 ml roztoku C udržovaného při 37 °C. Buňky nadledvin se dispergují mícháním směsi při 500 ot/min. Po 20 min se odstraní supernatantní tekutina, ochladí se na 4 °C, přidá se 5 ml roztoku C a znovu se míchá. Tento postup se opakuje ještě třikrát. Všech pět supernatantních tekutin se spojí a odstřeďuje se 30 min v polyethylenové zkumavce při 4 °C při postupném zvyšování rychlosti na 100 g_n. Získaný sediment se suspenduje v 8 ml roztoku D a 30 min se odstřeďuje při 100 g_n. Získaný sediment se znovu suspenduje v 8 ml roztoku D, směs se filtruje přes nylonovou síťku s otvory 100 um do polyethylenové kádinky a k filtrátu se přidá vhodný objem roztoku D (bylo zjištěno, že vhodný celkový objem je mezi 65 ml až 105 ml). Výsledná buněčná suspenze se uchovává při 4 °C.

Ze zkoušeného roztoku o vhodné koncentraci a z porovnávacího roztoku se připraví s ředicím roztokem E čtyři koncentrace v geometrické řadě s dvojnásobným ředěním. 0,1 ml z každého zředění se pipetuje do každé ze čtyř polystyrenových zkumavek a do každé zkumavky se přidá 1,0 ml výše připravené buněčné suspenze. Zkumavky se inkubují 2 h při 37 °C a pak se ochladí na 4 °C. 1 ml obsahu každé zkumavky se přenese do skleněných zkumavek obsahujících 1,4 ml dichlormethanu R, směs se promíchá 10 s na vířivé míchačce a odstřeďuje se 5 min při 3000 g_n. 1 ml dichlormethanové vrstvy z každé zkumavky se přenese, bez porušení vodné vrstvy, do skleněných zkumavek obsahujících 0,6 ml směsi objemových dílů lihu 96% R a kyseliny sírové R (15 + 35). Směs se 10 s míchá na vířivé míchačce, odstřeďuje se 5 min při 1500 g_n a nechá se 30 min stát.

Provede se fluorimetrie (2.2.21). Spodní vrstva se vystaví excitačnímu záření vhodné vlnové délky, např. 436 nm nebo 470 nm a měří se intenzita fluorescence v maximu mezi 530 nm a 545 nm. Jestliže roztoky nejsou při měření přeneseny do kyvet, je nutné vybrat zkumavky, v nichž fluorescenční hodnoty pro standard kortikosteronu se neliší mezi sebou více než o 5 %. Výsledek stanovení se počítá obvyklými statistickými metodami za použití lineární části logaritmické křivky odpovědi na dávce.

Roztok A

Příbuzné peptidy. Stanovení účinnosti
chlorid sodný R	6,60 g
chlorid draselný	0,353 g
hydrogenuhličitan sodný R	0,840 g
dihydrogenfosforečnan draselný R	0,161 g
síran hořečnatý R	0,291 g
chlorid vápenatý R	0,373 g
HEPES R (kyselina 2-[4-(2-hydroxyethyl)piperazin-1-yl]ethansulfonová)	4,77 g

Výše uvedené látky se rozpustí v asi 950 ml vody R, pH roztoku se upraví hydroxidem sodným 1 mol/l RS na hodnotu 7,4, přidá se 60 mg benzylpenicilinu sodné soli R a takové množství streptomyciniumsulfatu R, které odpovídá 100 mg streptomycinu. Pak se roztok zředí vodou R na 1000 ml.

Roztok B. K roztoku A se přidá glukosa R (2 g/l).

Roztok C. K roztoku B se přidá kolagenasa získaná z Clostridium histolyticum a dostatečně čistá pro přípravu dispergovaných buněk (1 g/l).

Roztok D. K roztoku B se přidá albumin hovězí R (5 g/l).

Roztok E. Ke sterilnímu roztoku chloridu sodného R (9 g/l) se přidá albumin hovězí R (1 g/l) a pH roztoku se upraví kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu 2,0.

Uchovávání

Pod dusíkem, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

- účinnost v mezinárodních jednotkách na miligram,
- obsah peptidu v balení,
- podmínky uchovávání.

187. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Thiamini hydrochloridum zní:
1. „
† Thiamini hydrochloridum
Thiaminiumchlorid
Synonyma. Thiaminium dichloratum, vitamin B₁
Je to 3-[(4-amonio-2-methylpyrimidin-5-yl)methyl]-5-(2-hydroxyethyl)-4-methylthiazoliumdichlon¹). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C₁₂H₁₈Cl₂N₄OS.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v glycerolu, těžce rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a C.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).
1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru thiaminiumchloridu CRL. Jestliže se získaná spektra liší, rozpustí se jednotlivě zkoušená látka i referenční látka ve vodě R, roztoky se odpaří do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
2. B. Asi 20 mg se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 1 ml kyseliny octové zředěné RS, 1,6 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se přidá 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, 10 ml hexakyanoželezitanu draselného RS, 10 ml 1-butanolu R a 2 min se intenzivně protřepává; lihová vrstva intenzivně světle modře fluoreskuje, zejména v ultrafialovém světle při 365 nm. Zkouška se opakuje, přičemž se místo 1,6 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS použije 0,9 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 0,2 g siřičitanu sodného R; nevznikne prakticky žádná fluorescence.
3. C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R (připravené z vody destilované R) a zředí se jí na 25 ml.
Vzhled roztoku. 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 5 ml. Vzniklý roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ nebo ZŽ₇ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 2,7 až 3,3; měří se 2,5 ml roztoku S zředěného vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml.
Dusičnany. K 0,4 ml roztoku S se přidá 1,6 ml vody R, 2 ml kyseliny sírové R a ochladí se. Na tento roztok se navrství 2 ml roztoku síranu železnatého R (80 g/l) připraveného v čas potřeby za použití vody prosté oxidu uhličitého R; na styku obou vrstev nevznikne hnědý prstenec.
Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou destilovanou R vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 0,40 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,150 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 16,86 mg C₁₂H₁₈Cl₂N₄OS.
Uchovávání
V dobře uzavřených nekovových obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
1. “

188. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Tiabendazolum doplňuje článek Tiapridi hydrochloridum, který zní:
1. „
† Tiapridi hydrochloridum
Tiapridiumchlorid
Je to N,N-diethyl-2-[(2-methoxy-5-methylsulfonyl)benzamido]ethylamoniumchlorid¹). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₅H₂₅ClN₂O₄S.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu a těžce rozpustný v ethanolu.
Zkoušky totožnosti
1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky odpovídá spektru tablety tiapridiumchloridu CRL.
2. B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 450 nm není vyšší než 0,030.
Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0; měří se roztok S.
Nečistota C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.
Zkoušený roztok. 0,400 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok. 20,0 mg metoklopramidu nečistoty E CRL (tiaprid nečistota C) se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 20 ml.
Na vrstvu se nanese 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, dioxanu R, methanolu R a dichlormethanu R (2 + 10 + 14 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem ninhydrinu R (2 g/l) v 1-butanolu R a zahřívá se 15 min při 100 °C. Skvrna odpovídající nečistotě C na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,1 %).
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 5,0 mg tiapridiumchloridu CRL a 5,0 mg tiapridu N-oxidu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze připravené takto: 5,44 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 0,08 g oktansulfonanu sodného R se rozpustí v 780 ml vody R, pH se upraví kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,7 a zředí se vodou R na 800 ml; přidá se 150 ml methanolu R a 50 ml acetonitrilu R a promíchá se; průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 240 nm.
Teplota kolony se udržuje na 40 °C.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky tiapridu (retenční čas asi 9 min) a tiapridu N-oxidu (retenční čas asi 13 min) je nejméně 4,0.
Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času tiapridu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %) a součet ploch všech takových píků není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,05 %).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 36,49 mg C₁₅H₂₅ClN₂O₄S.
Uchovávání
Separandum.
Nečistoty
1. A. R = CH₃: methyl-2-methoxy-5-(methylsulfonyl)benzoat²),
2. B. R = H: kyselina 2-methoxy-5-(methylsulfonyl)benzoová,
1. C. N,N-diethylethylendiamin³).
2. “

189. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Ticlopidini hydrochloridum zní:

† Ticlopidini hydrochloridum

Tiklopidiniumchlorid

Je to 5-(2-chlorbenzyl)-4,5,6,7-tetrahydrothieno[3,2-c]pyridiniumchlorid¹). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₄H₁₅Cl₂NS.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a v ethanolu, velmi těžce rozpustný v ethylacetatu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 40 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml (roztok A). 5,0 ml roztoku A se zředí vodou R na 100,0 ml (roztok B). Měří se absorbance (2.2.25) při 200 nm až 350 nm; roztok B vykazuje dvě absorpční maxima, při 214 nm a 232 nm. Pak se měří absorbance při 250 nm až 350 nm; roztok A vykazuje dvě absorpční maxima, při 268 nm a 275 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 268 nm k absorbanci naměřené v maximu při 275 nm je 1,1 až 1,2.
B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky odpovídá spektru tablety tiklopidiniumchloridu CRL.
C. Asi 6 mg kyseliny citronové R se smíchá s 0,3 ml acetanhydridu R, přidá se asi 5 mg zkoušené látky a zahřívá se ve vodní lázni při 80 °C; vzniká červené zbarvení.
D. Asi 20 mg vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 1% (V/V) a zředí se jí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,250 g se rozpustí ve směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (20 + 80) a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 5,0 mg tiklopidinu nečistoty F CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (20 + 80), přidá se 1,00 ml zkoušeného roztoku a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (5 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,3 ml/min:
- mobilní fáze A - roztok pentansulfonanu sodného monohydrátu R (0,95 g/l), jehož pH bylo upraveno roztokem kyseliny fosforečné R 50% (V/V) na hodnotu 3,4,
- mobilní fáze B - methanol R,

Příbuzné peptidy. Stanovení účinnosti Uchovávání Označování † Thiamini hydrochloridum Thiaminiumchlorid Synonyma. Thiaminium dichloratum, vitamin B1 Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Tiapridi hydrochloridum Tiapridiumchlorid Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Ticlopidini hydrochloridum Tiklopidiniumchlorid Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu
Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 45	80 → 20	20 → 80	lineární gradient
45 - 50	20	80	izokraticky
50 - 55	20 → 80	80 → 20	lineární gradient

- spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se 10 μl směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (20 + 80) (kontrolní roztok). Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas tiklopidinu asi 15 min (viz obrázek 1).

Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku na chromatogramu porovnávacího roztoku byla nejméně 5 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky tiklopidinu a nečistoty F na chromatogramu porovnávacího roztoku je nejméně 2,0 (je-li třeba, upraví se pH mobilní fáze A); pík tiklopidinu má poměr signálu k šumu nejméně 50.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího nečistotě F větší než polovina plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,05 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty F, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,05 %); součet ploch všech píků, kromě píku odpovídajícího tiklopidinu, není větší než plocha píku tiklopidinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,1 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy píku tiklopidinu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Formaldehyd. 0,200 g se rozpustí ve 4,0 ml vody R, přidá se 0,4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a odstřeďuje se. Supernatantní tekutina se zfiltruje přes bavlněnou vatu předem smočenou ve vodě R, zředí se vodou R na 5,0 ml, převede se do zkumavky a přidá se 5,0 ml acetylacetonu RS1. Zkumavka se 40 min zahřívá ve vodní lázni při 40 °C. Zkoušený roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok, připravený současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku formaldehydu (0,8 μg/ml), získaného zředěním základního roztoku formaldehydu (5 μg CH₂O/ml) vodou R (20 μg/g). Zkumavky se pozorují ve směru podélné osy zkumavky.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v roztoku methanolu R 85% (V/V) a zředí se jím na 20,0 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 10 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 15 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 35 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l WS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l WS odpovídá 30,02 mg C₁₄H₁₅Cl₂NS.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

A. thieno[3,2-c]pyridin,

B. 6,7-dihydrothieno[3,2-c]pyridin-4(5H)-on,

C. (2-chlorfenyl)methylamin,

D. 5-benzyl-4,5,6,7-tetrahydrothieno[3,2-c]pyridin,

E. 5-(2-chlorbenzyl)thieno[3,2-c]pyridinium,

F. 6-(2-chlorbenzyl)-4,5,6,7-tetrahydrothieno[3,2-c]pyridin,

G. 5-(3-chlorbenzyl)-4,5,6,7-tetrahydrothieno[3,2-c]pyridin,

H. 5-(4-chlorbenzyl)-4,5,6,7-tetrahydrothieno[3,2-c]pyridin,

I. N-(2-chlorbenzyl)-2-(2-thienyl)ethylamin²),

J. N,N'-bis(2-chlorbenzyl)ethylendiamin³),

K. 2,8-bis(2-chlorbenzyl)-1,2,3,4,6,7,8,9-oktahydrothieno[3,2-c:4,5-c']dipyridin (bis-tiklopidin),

L. 5-(2-chlorbenzyl)-6,7-tetrahydrothieno[3,2-c]pyridin-4(5H)-on.

Následující vzor chromatogramu je pouze pro informaci a tato část netvoří součást článku.

Obr. 1 Vzorový chromatogram pro zkoušku Příbuzné látky

190. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Timololi hydrogenomaleas zní:
1. „
† Timololi hydrogenomaleas
Timololiumhydrogenmaleinat
Synonyma. Timololi maleas, Timololium hydrogenmaleinicum
Je to (2S)-N-[2-hydroxy-3-(4-morfolino-1,2,5-thiadiazol-3-yloxy)propyl]-terc.butylamonium-hydrogen-(Z)-butendioat¹). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₇H₂₈N₄O₇S.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.
Taje při asi 199 °C, za rozkladu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
1. A. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -5,7° až -6,2°; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,000 g v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředěním stejnou kyselinou na 10,0 ml.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru timololiumhydrogenmaleinatu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, po vystavení působení jodových par. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. 0,1 g se rozetře se směsí obsahující 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 3 ml vody R a třikrát se protřepává vždy s 5 ml etheru R. K 0,1 ml vodné vrstvy se přidá roztok 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 15 min na vodní lázni; nevzniká fialově červené zbarvení. Zbytek vodné vrstvy se zneutralizuje kyselinou sírovou zředěnou RS, přidá se 1 ml bromové vody R, zahřívá se 15 min na vodní lázni, pak se zahřeje k varu a ochladí. K 0,2 ml tohoto roztoku se přidá roztok 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 15 min na vodní lázni; vzniká fialově červené zbarvení. Přidá se 0,2 ml roztoku bromidu draselného R (100 g/l) a zahřívá se 5 min na vodní lázni; vznikne fialově modré zbarvení.
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₈ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 3,8 až 4,3; měří se roztok S.
Enantiomerická čistota. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkouška se provádí za ochrany před aktinickým světlem.
Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů dichlormethanu R a 2-propanolu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 30 mg timololiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů dichlormethanu R a 2-propanolu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 15,0 mg (R)-timololiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů dichlormethanu R a 2-propanolu R (1+3) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů dichlormethanu R a 2-propanolu R (1 + 3) na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů dichlormethanu R a 2-propanolu R (1 + 3) na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se smíchá s 1 ml porovnávacího roztoku (b).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem OD pro chirální separace R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs 2 ml diethylaminu R, 40 ml 2-propanolu R a 960 ml hexanu R; průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 297 nm.
Za těchto podmínek se objeví nejdříve pík (R)-izomeru.
Nastříkne se 5 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se po 5 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) rozlišení mezi píky (R)-enantiomeru a (S)-enantiomeru je nejméně 4,0; retenční čas hlavního píku (odpovídajícího (S)-enantiomeru) na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a) je totožný. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího (R)-enantiomeru větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %).
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF₂₅₄ pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg timololiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (1 + 20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %). Nepřihlíží se ke skvrně zůstávající na startu. Vrstva se vystaví na 2 h působení jodových par. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %). Nepřihlíží se ke skvrně zůstávající na startu.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,350 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 43,25 mg C₁₇H₂₈N₄O₇S.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty
1. A. (2R)-N-[2-hydroxy-3-(4-morfolino-1,2,5-thiadiazol-3-yloxy)propyl]-terc.butylamonium-hydrogen-(Z)-butendioat²).
2. “

191. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Tragacantha doplňuje článek Trapidilum, který zní:
1. „
† Trapidilum
Trapidil
Je to N,N-diethyl-5-methyl-[1,2,4]triazolo[1,5-a]pyrimidin-7-ylamin¹). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₀H₁₅N₅.
Vlastnosti
Vzhled. Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek.
Rozpustnost. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v ethanolu a v dichlormethanu.
Taje při asi 102 °C.
Zkoušky totožnosti
Infračervené absorpční spektrum (2.2.24).
Porovnání s trapidilem CRL.
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,2 ml červeně methylové RS a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 5,0 mg trapidilu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 5,0 mg trapidilu nečistoty B CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (c). Smíchají se stejné objemové díly porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b).
Kolona:
1. - rozměry: délka 0,125 m, vnitřní průměr 4,0 mm,
2. - stacionární fáze: silikagel oktadecylsilanizovaný deaktivovaný pro chromatografii bazických látek R (5 μm).
Mobilní fáze. 50 ml methanolu R, 75 ml acetonitrilu R a 800 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (1,7 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,45 se zředí vodou R na 1000 ml.
Průtoková rychlost. 1,0 ml/min.
Detekce. Spektrofotometr při 205 nm.
Nástřik. 10 μl.
Doba záznamu. Trojnásobek retenčního času trapidilu.
Test způsobilosti systému:
1. - rozlišení: nejméně 4,0 mezi píky nečistoty A a nečistoty B na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).
Limity:
1. - nečistota A: nejvýše plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %);
2. - nečistota B: nejvýše plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %);
3. - jakákoliv další nečistota: nejvýše plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %);
4. - celkový obsah všech nečistot: nejvýše 5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %);
5. - zanedbatelnost pík;: 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,01 %).
Chloridy (2.4.4). Nejvýše 100 (μg/g; 0,25 g se rozpustí v 10 ml vody R a zředí se jí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy. Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml).
Amonium (2.4.1). Nejvýše 20 μg/g; 0,50 g vyhovuje limitní zkoušce A na amonium. Porovnávací roztok se připraví za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml).
Těžké kovy (2.4.8). Nejvýše 10 μg/g; 2,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy. Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h ve vakuu při 60 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,180 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,53 mg C₁₀H₁₅N₅.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty
1. A. 5-methyl-[1,2,4]triazolo[1,5-a]pyrimidin-7-ol,
1. B. 1,2,4-triazol-3-ylamin.
2. “

192. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Trifluoperazini hydrochloridum zní:
1. „
† Trifluoperazini hydrochloridum
Trifluoperaziniumchlorid
Je to 1-methyl-4-{3-[2-(trifluormethyl)fenothiazin-10-yl]propyl}piperazin-1,4-diium-dichlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₁H₂₆Cl₂F₃N₃S.
Vlastnosti
Bílý až světle žlutý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%. Taje při asi 242 °C, za rozkladu.
Zkoušky totožnosti
1. A. Roztoky se chrání před přímým světlem a absorbance se měří ihned. 50 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 500 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 280 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 305 nm. 5 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 230 nm až 280 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 255 nm. Specifická absorbance v tomto maximu je asi 650.
2. B. Vyhovuje zkoušce Totožnost fenothiazinových derivátů tenkovrstvou chromatografií (2.3.3).
3. C. K 0,25 g ve 100ml dělicí nálevce se přidá 5 ml vody R, 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a intenzivně se protřepává s 20 ml etheru R. Etherová vrstva se promyje 5 ml vody R, přidá se 0,15 g kyseliny maleinové R a ether se odpaří. Odparek se rekrystalizuje ze 30 ml lihu 96% R a vysuší se; teplota tání (2.2.14) je asi 192 °C.
4. D. Asi 0,5 mg se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 0,1 ml bromové vody R a asi 1 min se protřepává. Potom se po kapkách přidává za stálého silného promíchávání 1 ml kyseliny sírové R; vzniká červené zbarvení.
5. E. Asi 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidají se 2 ml kyseliny dusičné R; vznikne tmavě červené zbarvení, které přechází na světle žluté. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 1,6 až 2,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml.
Příbuzné látky. Zkouška se provede za chránění před přímým světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF₂₅₄ pro TLC R.
Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 10 ml. Roztok se připravuje těsně před použitím.
Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) na 200 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, diethylaminu R a cyklohexanu R (10 + 10 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,200 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 24,02 mg C₂₁H₂₆Cl₂F₃N₃S.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
1. “

193. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Triglycerida saturata media zní:

Triglycerida saturata media

Střední nasycené triacylglyceroly

Je to směs triacylglycerolů nasycených mastných kyselin, převážně kyseliny oktanové (kyselina kaprylová C₈H₁₆O₂) a kyseliny dekanové (kyselina kaprinová C₁₀H₂₀O₂). Získává se z oleje extrahovaného z tvrdého sušeného podílu endospermu Cocos nucifera L. nebo ze sušeného endospermu Elaeis guineensis Jacq. Obsahují nejméně 95 % nasycených mastných kyselin s 8 a 10 atomy uhlíku.

Vlastnosti

Bezbarvá nebo slabě nažloutlá olejovitá kapalina. Jsou prakticky nerozpustné ve vodě, mísitelné s lihem 96%, s dichlormethanem, s etherem petrolejovým a s mastnými oleji.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 3,0 g se 30 min zahřívají s 50 ml směsi stejných objemových dílů hydroxidu draselného 2 mol/l v lihu RS a lihu 96% R pod zpětným chladičem. 10 ml směsi se uchová pro zkoušku totožnosti D. Ke 40 ml směsi se přidá 30 ml vody R, odpaří se líh a horký roztok se okyselí 25 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Po ochlazení se třepe s 50 ml etheru prostého peroxidických látek R. Etherová vrstva se třepe třikrát s 10 ml chloridu sodného RS, vysuší se nad síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Ether se odpaří a za použití 0,300 g získaného zbytku se stanoví číslo kyselosti (2.5.1), jehož hodnota je 350 až 390.
B. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
C. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
D. 10 ml lihové směsi získané ve zkoušce A se odpaří do sucha na vodní lázni. Zbytek se přenese do zkumavky, přidají se 0,3 ml kyseliny sírové R a zkumavka se uzavře zátkou, kterou prochází skleněná trubice tvaru U. Jeden konec trubice je ponořen do 3 ml roztoku tryptofanu R (10 g/l) ve směsi stejných objemových dílů kyseliny sírové R a vody R. Zkumavka se 10 min zahřívá v lázni se silikonovým olejem při 180 °C a uvolněné páry se jímají v roztoku tryptofanu, který se pak 1 min zahřívá na vodní lázni; vzniká fialové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₃ (2.2.2, Metoda I).

Zásadité nečistoty. 2,00 g se rozpustí ve směsi 1,5 ml lihu 96% R a 3,0 ml etheru R a přidá se 0,05 ml modře bromfenolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Relativní hustota (2.2.5). 0,93 až 0,96.

Index lomu (2.2.6). 1,440 až 1,452.

Viskozita (2.2.9). 25 mPa.s až 33 mPa.s.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,2.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Nejvýše 10.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 1,0.

Číslo peroxidové (2.5.5, Metoda A). Nejvýše 1,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 310 až 360; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Nezmýdelnitelný podíl (2.5.7). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Podíl mastných kyselin. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22, Metoda C).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

- křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm se stěnou pokrytou vrstvou makrogolu 20 000 R (tloušťka filmu 0,5 μm),
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu; průtoková rychlost je 1,3 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
- injektorové smyčky (1 : 100) s následujícím teplotním programem:

Příbuzné peptidy. Stanovení účinnosti Uchovávání Označování † Thiamini hydrochloridum Thiaminiumchlorid Synonyma. Thiaminium dichloratum, vitamin B1 Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Tiapridi hydrochloridum Tiapridiumchlorid Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Ticlopidini hydrochloridum Tiklopidiniumchlorid Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Timololi hydrogenomaleas Timololiumhydrogenmaleinat Synonyma. Timololi maleas, Timololium hydrogenmaleinicum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Trapidilum Trapidil Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Separandum. Nečistoty † Trifluoperazini hydrochloridum Trifluoperaziniumchlorid Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Triglycerida saturata media Střední nasycené triacylglyceroly Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu
	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámky
kolona	0 - 1	70		izotermicky
	1 - 35	70 → 240	5	lineární gradient
	35 - 50	240		izotermicky
nástřikový prostor		250
detektor		250

Podíl mastných kyselin má následující složení:

- kyselina kapronová: nejvýše 2,0 %,
- kyselina kaprylová: 50,0 % až 80,0 %,
- kyselina kaprinová: 20,0 % až 50,0 %,
- kyselina laurová: nejvýše 3,0 %,
- kyselina myristová: nejvýše 1,0 %.

Těžké kovy (2.4.8). Pokud je látka určena k jinému použití než k parenterální výživě, 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 10,00 g zkoušené látky.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Chrom. Pokud je látka určena k parenterální výživě, nejvýše 0,05 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).