účinné od 1. 7. 1993(1) Návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem může podat ten, komu tento zákon takové oprávnění přiznává (dále jen „navrhovatel“).
účinné od 1. 7. 1993(2) Řízení je zahájeno dnem doručení návrhu Ústavnímu soudu.
účinné od 1. 7. 1993(1) Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, o nichž to stanoví tento zákon.
účinné od 1. 7. 1993(2) Vedlejšími účastníky řízení jsou ti, kterým toto postavení tento zákon přiznává, pokud se tohoto postavení nevzdají. Mají v řízení stejná práva a povinnosti jako účastníci.
účinné od 1. 7. 1993(3) Vznikly-li pochybnosti o tom, zda je někdo vedlejším účastníkem, rozhodne Ústavní soud usnesením.
účinné od 1. 7. 1993(4) Je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem soud v souvislosti se svou rozhodovací činností, rozumí se jím příslušný senát nebo samosoudce.
účinné od 1. 7. 1993Účastník nebo vedlejší účastník se může dát v řízení před Ústavním soudem zastupovat pouze advokátem nebo komerčním právníkem nebo notářem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.2) V téže věci může mít jen jednoho zástupce.
účinné od 1. 7. 1993(1) Fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem nebo komerčním právníkem nebo notářem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.2)
účinné od 1. 7. 1993(2) Za státní orgán nebo úřad jedná v řízení před Ústavním soudem osoba oprávněná jednat jménem tohoto orgánu nebo úřadu podle zvláštních předpisů, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno jeho právo nechat se zastoupit advokátem nebo komerčním právníkem nebo notářem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.2)
účinné od 1. 7. 1993(3) Za soud jedná předseda senátu.
účinné od 1. 7. 1993(1) Zástupce účastníka podle § 29 a § 30 odst. 1 není oprávněn se dát v řízení před Ústavním soudem zastoupit dalším zástupcem.
účinné od 1. 7. 1993(2) V plné moci k zastupování podle § 29 a § 30 odst. 1 musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
účinné od 1. 7. 1993Účastníci a vedlejší účastníci jsou oprávněni se vyjádřit k návrhu na zahájení řízení, dávat podání Ústavnímu soudu, nahlížet do spisu s výjimkou protokolu o hlasování, činit si z něho výpisy a opisy, účastnit se ústního jednání ve věci, navrhovat důkazy a být přítomni při dokazování prováděném mimo ústní jednání.
účinné od 1. 7. 1993(1) V řízení před Ústavním soudem se užívá českého jazyka. Fyzické osoby mohou při ústním jednání nebo jiném osobním jednání užívat svého mateřského jazyka.
účinné od 1. 7. 1993(2) Jedná-li účastník nebo vedlejší účastník, který je fyzickou osobou, nebo vypovídá-li svědek nebo znalec před Ústavním soudem v jiném než českém jazyce, přibere soud tlumočníka; nemusí tak se souhlasem účastníků učinit, má-li být výpověď učiněna ve slovenském jazyce. Přibrání tlumočníka se uvede v zápise.
účinné od 1. 7. 1993(3) Obdobně soud přibere tlumočníka, jde-li o osoby hluché, němé nebo hluchoněmé, nelze-li se s nimi dorozumět jiným spolehlivým způsobem.
účinné od 1. 7. 1993(1) Návrh na zahájení řízení se podává písemně Ústavnímu soudu. Musí z něj být patrno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsán a datován. Návrh má dále obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá; návrh musí obsahovat i další náležitosti, které stanoví tento zákon.
účinné od 1. 7. 1993(2) Návrh na zahájení řízení se předkládá v takovém počtu stejnopisů, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, kteří byli v návrhu uvedeni, mohl být doručen rovněž jeden stejnopis.
účinné od 1. 7. 1993(1) Návrh na zahájení řízení je nepřípustný, týká-li se věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl, a v dalších případech stanovených tímto zákonem.
účinné od 1. 7. 1993(2) Návrh je nepřípustný i v případě, že Ústavní soud již v téže věci jedná; podal-li jej oprávněný navrhovatel, má právo účastnit se jednání o dříve podaném návrhu jako vedlejší účastník.
účinné od 1. 7. 1993(1) Soudce je vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
účinné od 1. 7. 1993(2) Soudce je též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.
účinné od 1. 7. 1993(3) Za činnost ve smyslu ustanovení odstavce 2 se nepovažuje účast na přípravě, projednávání a schvalování právních předpisů.
účinné od 1. 7. 1993(1) Účastník řízení může nejpozději na začátku prvního ústního jednání prohlásit, že některého ze soudců odmítá, protože ho považuje za podjatého. Odmítnutí musí být odůvodněno. Odmítaný soudce je povinen se k odmítnutí vyjádřit.
účinné od 1. 7. 1993(2) Soudce může prohlásit, že se ve věci cítí být podjatý; toto prohlášení musí odůvodnit.
účinné od 1. 7. 1993(1) Jde-li o rozhodování v plénu, rozhoduje o vyloučení soudce plénum; soudce, jehož se rozhodování o vyloučení týká, nehlasuje. Jde-li o rozhodování v senátu, rozhoduje o vyloučení soudce jiný senát, určený rozvrhem práce.
účinné od 1. 7. 1993(2) Pro vyloučení asistenta soudce, zapisovatele, znalce nebo tlumočníka platí ustanovení § 36 a 37 přiměřeně, o vyloučení rozhoduje předseda Ústavního soudu, rozhoduje-li ve věci plénum, anebo předseda senátu, rozhoduje-li ve věci senát.
účinné od 1. 7. 1993Při projednávání návrhů se Ústavní soud nemusí řídit pořadím, v němž mu návrhy došly, jestliže se usnese, že věc, které se některý návrh týká, je naléhavá. Tím nejsou dotčena ustanovení § 97 odst. 3 a § 113.
účinné od 1. 7. 1993(1) Týká-li se návrh věci, o které rozhoduje Ústavní soud v plénu, přidělí se návrh soudci jako zpravodaji (dále jen „soudce zpravodaj“) určenému rozvrhem práce.
účinné od 1. 7. 1993(2) Týká-li se návrh věci, která patří do působnosti senátu, přidělí se soudci zpravodaji určenému rozvrhem práce, který je stálým členem senátu.
účinné od 1. 7. 1993(3) Je-li soudce určený soudcem zpravodajem podle odstavců 1 a 2 usnesením vyloučen (§ 38 odst. 1), přidělí předseda Ústavního soudu návrh jinému soudci zpravodaji určenému k tomu rozvrhem práce.
účinné od 1. 7. 1993Soudce může pověřit svého asistenta, aby
účinné od 1. 7. 1993(1) Neshledá-li soudce zpravodaj důvody k odmítnutí návrhu podle § 43, připraví věc k projednání věci samé v plénu nebo v senátu.
účinné od 1. 7. 1993(2) Soudce zpravodaj činí potřebné procesní úkony, zejména zajišťuje shromáždění listinných důkazů a provedení výslechu svědků, případně i prostřednictvím jiného soudu, pokud takové důkazy navrhl některý z účastníků a pokud podle dosavadního stavu řízení mohou sloužit ke zjištění skutkového stavu věci.
účinné od 1. 7. 1993(3) Soudce zpravodaj zajistí, aby návrh byl neprodleně doručen ostatním účastníkům, případně vedlejším účastníkům s výzvou, aby se k němu vyjádřili ve lhůtě, kterou určí nebo kterou stanoví tento zákon.
účinné od 1. 7. 1993(1) Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne,
účinné od 1. 7. 1993(2) Usnesení podle odstavce 1 musí být písemně vyhotoveno, odůvodněno a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
účinné od 1. 7. 1993(1) Ve věcech projednávaných podle čl. 87 odst. 1 Ústavy se koná ústní jednání.
účinné od 1. 7. 1993(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci.
účinné od 1. 7. 1993(1) Ústní jednání před Ústavním soudem je veřejné; účast veřejnosti může být omezena nebo vyloučena, jen vyžadují-li to důležité zájmy státu nebo účastníků řízení anebo mravnost.
účinné od 1. 7. 1993(2) I pokud byla veřejnost vyloučena, může Ústavní soud povolit z důležitých důvodů jednotlivým osobám, aby byly jednání přítomny; musí je však poučit o povinnosti zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se při jednání dozvěděly, zejména o skutečnostech, které jsou předmětem státního, hospodářského, služebního anebo obchodního tajemství a o trestních následcích porušení této povinnosti.
účinné od 1. 7. 1993(3) I když veřejnost nebyla vyloučena, může Ústavní soud odepřít přístup k jednání nezletilým a osobám, u nichž je obava, že by mohly rušit důstojný průběh jednání.
účinné od 1. 7. 1993Předvolání k ústnímu jednání musí být doručeno účastníkům, vedlejším účastníkům a jejich zástupcům tak, aby tyto osoby měly dostatek času k přípravě na jednání, zpravidla nejméně pět dní předem.
účinné od 1. 7. 1993Při ústním jednání udělí ten, kdo ústní jednání řídí (dále jen „předsedající“), nejprve slovo soudci zpravodaji, který sdělí obsah návrhu na zahájení řízení a výsledky dosavadního řízení před Ústavním soudem; sdělení nesmí obsahovat názor, jak by mělo být o návrhu rozhodnuto.
účinné od 1. 7. 1993(1) Ústavní soud provádí důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu. Rozhoduje, které z navrhovaných důkazů je třeba provést, a může provést i jiné důkazy, než jsou navrhovány. Provedením určitého důkazu mimo ústní jednání může pověřit jednotlivého soudce. Může též o provedení určitého důkazu požádat jiný soud.
účinné od 1. 7. 1993(2) Všechny soudy, orgány veřejné správy a jiné státní orgány poskytují Ústavnímu soudu na jeho žádost pomoc při opatřování podkladů pro jeho rozhodování.
účinné od 1. 7. 1993(3) O každém důkazu provedeném mimo ústní jednání se sepíše zápis, který podepíše soudce, zapisovatel a ostatní zúčastněné osoby. Výsledky takto prováděného dokazování je třeba při ústním jednání vždy sdělit.
účinné od 1. 7. 1993(1) Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit skutkový stav, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů a právnických osob, listiny, ohledání, jakož i výslech účastníků.
účinné od 1. 7. 1993(2) Není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé Ústavnímu soudu z jeho úřední činnosti.
účinné od 1. 7. 1993(3) Po zahájení řízení lze na návrh zajistit důkaz, je-li obava, že později jej nebude možno provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi. Zajištění důkazů provede soudce zpravodaj prostřednictvím soudu, v jehož obvodu se ohrožený důkazní prostředek nachází.
účinné od 1. 7. 1993(1) Každý občan je povinen se na předvolání dostavit k Ústavnímu soudu a vypovídat jako svědek. Musí vypovědět pravdu a nic nezamlčovat. Výpověď může odepřít jen tehdy, kdyby jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým.
účinné od 1. 7. 1993(2) Závisí-li rozhodnutí Ústavního soudu na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví po slyšení účastníků jednoho nebo více znalců, které vyslechne nebo jim uloží vypracovat písemně znalecký posudek.
účinné od 1. 7. 1993(1) Svědek nebo znalec se nemůže odvolávat na svou povinnost mlčenlivosti stanovenou právními předpisy, jestliže ho Ústavní soud svým usnesením pro tento případ povinné mlčenlivosti zprostil.
účinné od 1. 7. 1993(2) Ústavní soud zprostí svědka nebo znalce mlčenlivosti jen tehdy, jde-li o povinnost k ochraně státního, hospodářského, obchodního nebo služebního tajemství. V ostatních případech šetří povinnost mlčenlivosti, ledaže by svědci nebo znalci byli osobami, v jejichž prospěch tato povinnost svědčí, této povinnosti zproštěni.
účinné od 1. 7. 1993(1) Ústní jednání může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být sděleny. Odročuje-li se jednání, oznámí předsedající zpravidla den, kdy se bude konat další ústní jednání.
účinné od 1. 7. 1993(2) Na začátku nového ústního jednání sdělí předsedající obsah dosavadních přednesů a provedených důkazů.
účinné od 1. 7. 1993(1) Při poradě a hlasování pléna mohou být přítomni jen soudci a zapisovatel, při poradě a hlasování senátu jen členové senátu a zapisovatel.
účinné od 1. 7. 1993(2) Rozhoduje-li plénum, porady a hlasování se mohou zúčastnit jen soudci, kteří byli přítomni celému ústnímu jednání, jež bezprostředně předcházelo poradě a hlasování pléna.
účinné od 1. 7. 1993(1) Ve věci samé rozhoduje Ústavní soud nálezem a v ostatních věcech usnesením.
účinné od 1. 7. 1993(2) Nálezy musí být odůvodněny a musí obsahovat poučení, že proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
účinné od 1. 7. 1993Návrh nálezu nebo usnesení vypracuje soudce zpravodaj, byl-li však přijat návrh, který se podstatně liší od návrhu soudce zpravodaje, vypracuje jej soudce, kterého určí předsedající.
účinné od 1. 7. 1993Nález se vyhlašuje vždy veřejně jménem republiky. Jde-li o nález pléna, vyhlašuje jej předseda Ústavního soudu, a jde-li o nález senátu, vyhlašuje jej předseda senátu.
účinné od 1. 7. 1993(1) Ve Sbírce zákonů České republiky (dále jen „Sbírka zákonů“) se vyhlašují nálezy, kterými Ústavní soud rozhodl
účinné od 1. 7. 1993(2) Ve Sbírce zákonů se vyhlašují výrok nálezu a taková část odůvodnění, ze které je zřejmé, jaký je právní názor Ústavního soudu a jaké důvody k němu vedly. Ústavní soud může rozhodnout, že ve Sbírce zákonů nebude vyhlášeno odůvodnění jeho nálezu ve věci zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení, pokud tento předpis nebyl ve Sbírce zákonů nebo v předcházejících obdobných sbírkách vyhlášen.
účinné od 1. 7. 1993(3) Má-li právní názor Ústavního soudu vyslovený v nálezu, který se nevyhlašuje ve Sbírce zákonů, všeobecný význam, může Ústavní soud rozhodnout, že tento právní názor bude uveřejněn ve Sbírce zákonů.
účinné od 1. 7. 1993(4) Nálezy Ústavního soudu, vyhlašované ve Sbírce zákonů, předává redakci Sbírky zákonů neprodleně po jejich písemném vyhotovení předseda Ústavního soudu.
účinné od 1. 7. 1993(1) Nálezy podle § 57 odst. 1 písm. a) jsou vykonatelné dnem jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů, pokud nerozhodne Ústavní soud jinak.
účinné od 1. 7. 1993(2) Nálezy podle § 57 odst. 1 písm. b) a c) a nálezy, kterými Ústavní soud rozhodl o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci volby poslance nebo senátora podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy a v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 87 odst. 1 písm. f) Ústavy, jsou vykonatelné vyhlášením.
účinné od 1. 7. 1993(3) Ostatní nálezy jsou vykonatelné doručením jejich písemného vyhotovení účastníkům.
účinné od 1. 7. 1993(1) Všechny nálezy přijaté Ústavním soudem v kalendářním roce se uveřejňují ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen „Sbírka rozhodnutí“), vydávané Ústavním soudem pro veřejnou potřebu každoročně po skončení kalendářního roku. Sbírka rozhodnutí může být vydávána po částech během roku.
účinné od 1. 7. 1993(2) Nálezy se ve Sbírce rozhodnutí uspořádají v pořadí podle dne jejich přijetí Ústavním soudem a takto se také v rámci každého kalendářního roku průběžně číslují.
účinné od 1. 7. 1993(3) Z každého nálezu se ve Sbírce rozhodnutí uveřejňují jeho výrok a taková část odůvodnění, ze které je zřejmé, jaký je právní názor Ústavního soudu a jaké důvody k němu vedly. Údaje o totožnosti účastníků a vedlejších účastníků, jejich zástupců, svědků a znalců se neuveřejňují.
účinné od 1. 7. 1993(4) Ve Sbírce rozhodnutí mohou být uveřejněna i usnesení, jestliže se na tom plénum usnese. Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně.
účinné od 1. 7. 1993(5) Vydávání Sbírky rozhodnutí řídí předseda Ústavního soudu, který tím může pověřit některého místopředsedu.
účinné od 1. 7. 1993(6) Dokud nebyly nálezy nebo usnesení určená k uveřejnění zveřejněny ve Sbírce rozhodnutí, může do jejich vyhotovení určeného pro Sbírku rozhodnutí u Ústavního soudu každý nahlédnout.
účinné od 1. 7. 1993(1) Nálezy a usnesení, upozornění na vady návrhu, předvolání k ústnímu jednání a další vyrozumění se účastníkům a jejich zástupcům doručují do vlastních rukou.
účinné od 1. 7. 1993(2) Vedlejším účastníkům se nedoručují písemnosti podle odstavce 1, pokud se týkají pouze účastníků řízení.
účinné od 1. 7. 1993(3) Jinak o způsobu doručení rozhodne podle povahy věci soudce zpravodaj.
účinné od 1. 7. 1993(1) Tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení, zejména tím, že se nedostaví bez vážného důvodu k Ústavnímu soudu nebo neuposlechne jeho příkazu, nebo kdo ruší pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání, může předseda Ústavního soudu, rozhoduje-li ve věci plénum, nebo předseda senátu, rozhoduje-li ve věci senát, uložit usnesením pořádkovou pokutu do výše 100 000 Kč.
účinné od 1. 7. 1993(2) Výkon vykonatelného usnesení Ústavního soudu o uložení pořádkové pokuty se řídí zvláštním předpisem.3)
účinné od 1. 7. 1993(3) Uloženou pořádkovou pokutu může ten, kdo ji uložil, dodatečně, a to i po skončení řízení, prominout.
účinné od 1. 7. 1993(4) Pořádkové pokuty připadají státu.
účinné od 1. 7. 1993(1) Řízení před Ústavním soudem nepodléhá soudním poplatkům.
účinné od 1. 7. 1993(2) Náklady řízení vzniklé prováděním důkazů před Ústavním soudem a náklady na tlumočení se hradí z rozpočtu Ústavního soudu.
účinné od 1. 7. 1993(3) Náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak.
účinné od 1. 7. 1993(4) Ústavní soud může v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení.
účinné od 1. 7. 1993(5) Náklady účastníků nebo vedlejších účastníků řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků nebo vedlejších účastníků a jejich zástupců, ztráta na výdělku účastníků nebo vedlejších účastníků a odměna za zastupování.
účinné od 1. 7. 1993Pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.