Vyhláška, kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků, postupy a metody zkoušení osiva a sadby

Metody zkoušení pro zjišťování vlastností osivaČást II

K laboratornímu zkoušení osiva a sadby se používají zkušební postupy, které jsou kompatibilní s mezinárodními metodami pro zkoušení osiva vydaných Mezinárodní asociací pro zkoušení semen (ISTA ).

Úplné znění postupů laboratorního zkoušení je uvedeno ve Věstníku MZe.

(1) Příprava zkušebních vzorků

Pro potřeby laboratorního zkoušení se laboratorní vzorek zpracovává na zkušební vzorek některou z předepsaných metod dělení tak, aby bylo dosaženo minimální hmotnosti podle přílohy č. 1.

Součástí zkušebního vzorku je základní zkušební vzorek, který je určen pro vyjádření čistoty osiva v hmotnostních procentech. Hmotnost základního zkušebního vzorku je uvedena v příloze č. 1 a je stanovena tak, aby vzorek obsahoval přibližně 2 500 semen zkoušeného druhu.

Pro stanovení výskytu semen jiných rostlinných druhů v kusech se použije celý zkušební vzorek, jehož hmotnost stanoví příloha č. 1.

(2) Zkoušení čistoty

1. Cílem rozboru čistoty je stanovit
   1. a) hmotnostní složení zkušebního vzorku, na základě kterého lze odvodit složení partie osiva,
   2. b) podíl a druh neškodných nečistot,
   3. c) totožnost semen jiných rostlinných druhů.

   Při rozboru čistoty se základní zkušební vzorek rozdělí na tři části, a to na podíl čistých semen, neškodných nečistot a na semena jiných rostlinných druhů ( plevelů a jiných kultur, které nenáleží ke zkoušenému botanickému druhu).

(3) Početní stanovení semen jiných rostlinných druhů a choroboplodných útvarů

Početní stanovení se provádí v souladu s požadavky pro daný botanický druh nebo na základě žádosti dodavatele vzorku.

(4) Zkoušení klíčivosti

Klíčivostí ve smyslu laboratorního zkoušení osiva se rozumí schopnost semen vyklíčit a poskytnout v optimálních podmínkách (vlhkost, teplota, světlo) a ve stanovené lhůtě normálně vyvinuté klíčence, u nichž se předpokládá, že v příznivých půdně klimatických podmínkách vyrostou ve vitální rostliny.

V rámci zkoušky klíčivosti se semena dělí do čtyř kategorií na

1. a) semena, která se ve stanovené lhůtě vyvinula v normální klíčence, kteří jsou předpokladem trvalého a uspokojivého vývoje rostliny,
2. b) semena, která vyklíčila v abnormální (vadné) klíčence. Tito klíčenci nejsou schopni se v optimálních půdně klimatických podmínkách vyvinout ve vitální rostliny,
3. c) jednotky osiva s více klíčky, které jsou schopné vytvořit více než jednu klíční rostlinu,
4. d) semena, která nevyklíčila. To jsou taková, která ani do konce zkušební lhůty nevyklíčila, ačkoli byla testována za optimálních podmínek uvedených v Metodice zkoušení zveřejněné ve Věstníku MZe.

(5) Biochemická zkouška životaschopnosti

Provádí se za účelem rychlého odhadu životaschopnosti osiva, zejména u druhů s dlouhou dobou klíčení nebo u dormantních semen.

Vyskytují-li se ve vzorku po ukončení zkoušky klíčivosti svěží nevyklíčená, případně tvrdá semena, zjistí se jejich životaschopnost biochemickou zkouškou. Životaschopná (zbarvená) semena se pak započítají do klíčivých.

O zařazení semene do kategorie životaschopných, případně mrtvých rozhoduje umístění a rozsah mrtvých (nezbarvených) tkání, nikoli intenzita zbarvení embrya.

(6) Zkoušení vitality osiva

Cílem zkoušky je poskytnout informaci o vhodnosti použití osiva v širokém rozsahu podmínek prostředí, popřípadě o skladovacím potenciálu partie osiva. Z hlediska uznávacího řízení je zkouška doplňkovým stanovením ke zkoušce klíčivosti.

1. a) Vitalita osiva popisuje charakteristické znaky partie osiva, a to:
   1. 1. míru a vyrovnanost klíčení osiva,
   2. 2. schopnost semen vzcházet za nepříznivých podmínek prostředí,
   3. 3. schopnost uchování klíčivosti po dlouhodobém skladování osiva.

1. b) Vitalita osiva se zjišťuje zkouškami
   1. 1. přímými, založenými na vytvoření stresových podmínek, ke kterým se řadí test urychleného stárnutí,
   2. 2. nepřímými, založenými na měření některých charakteristických znaků osiva. Jedná se například o zkoušku konduktivity u hrachu.

(7) Zkoušení zdravotního stavu

Účelem zkoušení zdravotního stavu je stanovení výskytu chorob přenosných osivem, ze kterého lze odvodit zdravotní stav celé partie. Slouží jako podklad pro volbu účinného opatření na potlačení nebo zničení škodlivých organismů.

1. Výskyt chorob se zjišťuje metodami uveřejněnými ve Věstníku MZe, a to:
   1. a) metodou na agarových plotnách,
   2. b) metodou na filtračním papíře,
   3. c) odstřeďovací metodou a
   4. d) přímou identifikací.

(8) Zjišťování živočišných škůdců

Účelem je stanovení výskytu živočišných škůdců, kteří se v důsledku přesunů osiva mohou šířit do nových oblastí. Výskyt živočišných škůdců je zjišťován metodou

1. a) mikroskopickou,
2. b) vyplavovací,
3. c) prosévací,
4. d) makroskopickou,
5. e) inkubace semen při vyšší teplotě a vlhkosti.

Přehled zjišťovaných živočišných škůdců a metod jejich stanovení je uveden ve Věstníku MZe.

(9) Zkoušení pravosti druhu a odrůdy

Za správnost označení druhu a odrůdy odpovídá dodavatel vzorku. V laboratoři se správnost označení druhu a odrůdy kontroluje ve všech případech, kdy je to možné zjistit makroskopicky podle vzhledu semen.

1. Vyžaduje-li stanovení pravosti druhu nebo odrůdy speciální zkoušku, provede se pouze na žádost dodavatele vzorku. Výjimku tvoří vzorky, u kterých taková zkouška stanovena. Jedná se o
   1. a) mikroskopické metody, kdy se mikroskopem stanovují specifické zvláštnosti týkající se morfologie semen, vnitřní anatomické stavby pletiv nebo buněčných struktur. Semena se vyšetřují buď stereolupou do 100 násobného zvětšení nebo mikroskopem do 1000 násobného zvětšení,
   2. b) fluorescenční metody, kdy působením krátkovlnných ultrafialových paprsků vydávají některé části semen a klíčních rostlinek, kořenové výměšky a výluhy semen viditelné (fluorescenční ) světlo různé barvy a intenzity, na základě kterého lze různé druhy od sebe odlišit,
   3. c) chemické metody, které jsou založeny na barevné reakci semen nebo klíčních rostlin se specifickými chemickými látkami,
   4. d) fyzikálně chemické metody, kterými jsou odrůdy určovány na základě chemické izolace biologicky aktivních látek ( proteinů, izoenzymů, nukleových kyselin ) ze semen nebo klíčních rostlin. Tyto látky jsou pak separovány za konkrétních fyzikálních podmínek,
   5. e) cytologické metody, které se uplatňují u druhů s výskytem polyploidních odrůd a slouží k rozlišení diploidních semen od polyploidních na základě stanovení počtu chromozómů. Principem těchto metod je fixace meristematického pletiva v optimálním stadiu buněčného dělení, barvení chromozomů a jejich počítání pod mikroskopem,
   6. f) vegetační metody, kdy pravost a čistotu některých druhů, odrůd a forem lze stanovit hodnocením fenotypových znaků klíčních rostlin, mladých rostlin, popřípadě rostlin plně vyvinutých. Rostliny se pěstují v optimálním tepelném a světelném režimu, který je zpravidla v souladu s podmínkami pro zkoušku klíčivosti.

(10) Zkoušení vlhkosti

Účelem zkoušky je stanovení obsahu vody v osivu metodami vhodnými pro rutinní použití. Zkušební postupy jsou navrženy tak, aby minimalizovaly oxidaci, rozklad, popřípadě ztráty těkavých látek za předpokladu odstranění maximálního množství vody.
Vlhkostí osiva se rozumí procenticky vyjádřený podíl fyzikálně vázané vody v osivu.

(11) Stanovení hmotnosti tisíce semen

Účelem zkoušky je stanovit u analyzovaného vzorku hmotnost tisíce semen.

Hmotnost tisíce semen se stanoví z celého podílu čistých semen, u kterého se strojovým nebo ručním odpočítáváním zjistí počet semen. Po jejich zvážení s přesností na dvě desetinná místa se vypočte hmotnost tisíce semen.

(12) Obalované osivo

Vlivem obalovací hmoty nelze provést identifikaci semen a inertního materiálu, aniž by se poškodila struktura obaleného osiva dodaného ke zkouškám. Proto je nezbytné stanovit některé semenářské hodnoty odlišným způsobem než u osiva neobalovaného

1. a) Obalovaným osivem se rozumí
   1. 1. peletované osivo, kterým jsou víceméně kulovité jednotky vytvořené za účelem přesného výsevu, obsahující obvykle jediné semeno, jehož tvar a velikost nejsou okamžitě patrné. Peleta může kromě peletovací hmoty obsahovat i pesticidy, barviva, popřípadě další aditiva,
   2. 2. inkrustované osivo, kterým jsou jednotky, které víceméně zachovávají tvar semen, avšak velikost a hmotnost je odlišná. Inkrustovací hmota může obsahovat pesticidy, barviva nebo jiná aditiva,
   3. 3. granulované osivo, kterým jsou jednotky převážně válcovitého tvaru, obsahující zpravidla více než jedno semeno. Kromě granulovací hmoty mohou granule obsahovat také pesticidy, barviva nebo další aditiva,
   4. 4. osivové pásy, kterými jsou úzké pásky papíru nebo jiného rozložitelného materiálu, na němž jsou semena rozmístěna náhodně po skupinách nebo v jedné řadě,
   5. 5. osivové rohože, kterými jsou široké archy papíru nebo jiného rozložitelného materiálu, na kterých jsou semena uspořádána v řadách, ve skupinách nebo náhodně po celém povrchu archu,
   6. 6. mořené osivo, kterým je osivo ošetřené pouze pesticidy, barvivy nebo jinými aditivy. Tyto látky nezpůsobí oproti původnímu osivu významné změny ve velikosti, tvaru nebo hmotnosti, proto se takové osivo zkouší podle stejných metod jako osivo neošetřené.

1. b) Příprava zkušebního vzorku

   Vzorky se připravují v souladu s postupy popsanými v Metodice zkoušení zveřejněné ve Věstníku MZe. K přípravě vzorku nesmí být použito centrifugální dělidlo a výška pádu pelet nesmí přesáhnout 250 mm. V případě osivových pásů a rohoží se náhodně odebere takový počet, aby bylo k dispozici dostatečné množství semen pro zkoušku klíčivosti.

1. c) Zkouška čistoty

   Analýza čistoty peletovaného osiva, osivových pásů a rohoží se provádí na žádost dodavatele vzorku. Velikost základního zkušebního vzorku stanoví příloha č. 1.

   1. 1. Zkouška čistoty peletovaných semen
      1. zkušební vzorek je rozdělen do 3 podílů, a to na:
      2. - čisté pelety,
      3. - depeletovaná semena,
      4. - neškodné nečistoty.

      Zastoupení každého podílu se vyjádří jako procento hmotnosti. Veškeré jiné rostlinné druhy a neškodné nečistoty je nutno identifikovat.

   1. 2. ověřování pravosti druhu

      Provádí se za účelem zjištění, zda osivo náleží k botanickému druhu deklarovaného dodavatelem vzorku. Ze 100 pelet náhodně odebraných z podílu čistých pelet se odstraní peletizační hmota a u každého semene se identifikuje botanický druh.

1. d) Zkouška klíčivosti

   Cílem zkoušky je stanovit procento normálních klíčenců, kteří náleží k deklarovanému botanickému druhu.

   Zkouška se provádí z frakce čistých pelet nebo přímo z pásek popřípadě rohoží. Pelety se umístí na substrát v takové podobě, jak byly laboratoří přijaty, aniž by se oplachovala peletizační hmota nebo se semena uvolňovala z materiálu pásky popřípadě rohože.

1. e) Stanovení hmotnosti tisíce pelet a velikostní třídění

   Cílem je stanovit hmotnost tisíce pelet a třídění podle velikosti, aby byly naplněny technické požadavky na přesný řádkový výsev.

   Ve zváženém množství čistých pelet se spočítá počet pelet. Ze zjištěných hodnot se pak vypočítá hmotnost tisíce pelet.

   Ke stanovení sítového třídění se použije vzorek o hmotnosti uvedené v Metodice zkoušení zveřejněné ve Věstníku MZe. Podíl každé frakce na sítech se vyjádří v procentech.

(13) Doklady o výsledcích zkoušek

Doklady smí vydávat pouze ústav nebo osoba pověřená k této činnosti podle § 17, odst. 2 zákona.

1. a) Vyplněný doklad o výsledcích zkoušek obsahuje údaje podle přílohy č. 2.
2. b) O výsledcích zkoušek lze vydat pouze jeden doklad. Výjimku tvoří pouze partie, u kterých byl doklad vydán před úpravou osiva za předpokladu zachování totožnosti partie.
3. c) Platnost dříve vydaných dokladů zaniká vydáním nového dokladu. Vydaný doklad je neplatný, pokud neobsahuje informaci o místě a datu vydání a pokud není opatřen razítkem a podpisem oprávněné osoby.

Metody zkoušení sadby bramborČást III

1. Kontrola kvality sadby brambor se provádí
   1. a) jako součást uznávacího řízení množitelského porostu, a to zkoušky na přítomnost virových a bakteriálních chorob,
   2. b) jako součást uznávacího řízení sadby, a to mechanický rozbor sadby. Zkoušku provádí pracovník Ústavu nebo osoba, se kterou je uzavřena smlouva k provádění dílčích úkonů při uznávacím řízení podle § 17 odst. 1 zákona. Při rozboru se zjišťuje
      1. 1. velikostní třídění,
      2. 2. zastoupení jednotlivých vad v procentech hmotnosti.

      Úplné znění postupů laboratorního zkoušení je uvedeno ve Věstníku MZe.

Metody zkoušení cibulové sazečky a sadby česnekuČást IV

(1) Posuzování vzhledu sadby

(2) Laboratorní rozbor

1. Smyslem laboratorního rozboru je objektivní stanovení
   1. a) čistoty (jen u cibulové sazečky),
   2. b) velikostního třídění,
   3. c) mechanického poškození,
   4. d) výskytu cibulí naklíčených a porostlých,
   5. e) výskytu cibulí napadených chorobami a škůdci,
   6. f) neškodných nečistot (jen u cibulové sazečky).

1. Rozbor cibulové sazečky

   Z průměrného vzorku 1 000 g se připraví dva zkušební vzorky o hmotnosti 500 g. Jejich proséváním na Steineckerově prosévadle se z jednotlivých podílů vyberou nečistoty, které se sloučí do 4 skupin

   1. 1. cibule naklíčené,
   2. 2. cibule mechanicky poškozené,
   3. 3. cibule napadené hnilobou,
   4. 4. inertní materiál.

   Každá skupina se samostatně zváží. Velikostní podíly se zváží po odstranění nečistot. Přibližně 10% cibulí se překrojí za účelem ověření zdravotního stavu. Podíl čistých cibulí a nečistot se vyjádří v hmotnostních procentech. Zastoupení jednotlivých podílů v rámci čistých cibulí se rovněž stanoví procenticky.

1. Rozbor česnekové sadby

   Zkouší se 100 cibulí a jednotlivé složky se vyjádří početně, nikoliv v hmotnostních procentech. Nejprve se stanoví podsadba na kruhovém měřidle, dále se zjišťují cibule rozvité a porostlé. Poté se všech 100 cibulí oloupe za účelem stanovení povrchové hniloby. Cibule s okrajovými stroužky napadenými hnilobou, která zasahuje na příčném řezu maximálně do poloviny stroužku, se považují za mechanicky poškozené.

   Každá cibule napadená hnilobou představuje 1 %. Procento mechanicky poškozených cibulí se zjistí sečtením mechanicky poškozených stroužků a vydělením průměrným počtem stroužků v cibuli.

(3) Stanovení odrůdové pravosti a čistoty

Vyskytne-li se ve zkušebním vzorku druhová nebo odrůdová příměs, vyjádří se početně ze 100 kusů odebraných cibulí, u cibulové sazečky hmotnostně z celého průměrného vzorku.

Ve sporných případech rozhoduje výsledek vegetační zkoušky.