Nález Ústavního soudu ze dne 27. dubna 2021 sp. zn. Pl. ÚS 98/20 ve věci návrhu na zrušení částí § 284, 285 a § 289 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

V. Dikce napadených ustanovení V.

1. 23. Ustanovení § 284 odst. 1, § 285 odst. 1 a 3 a § 289 odst. 3 trestního zákoníku znějí:

   㤠284

   Odkaz 㤠284

   Přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu

   (1) Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává v množství větším než malém omamnou látku konopí, pryskyřici z konopí nebo psychotropní látku obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu (THC), bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.“

   㤠285

   Odkaz 㤠285

   Nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku

   (1) Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v množství větším než malém rostlinu konopí, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

   (3) Odnětím svobody až na tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ve větším rozsahu.“

   㤠289

   Odkaz 㤠289

   Společné ustanovení

   (3) Vláda nařízením stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu § 285.“

1. 24. Jde-li o pojem „množství větší než malé“ v § 284 odst. 1 a § 285 odst. 1 trestního zákoníku, jsou jím vymezeny hranice, při jejichž naplnění je již přechovávání omamné látky konopí, pryskyřice z konopí nebo psychotropní látky obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu (THC) pro vlastní potřebu či nedovolené pěstování rostliny konopí pro vlastní potřebu trestným činem. Uvedený zákonný znak v těchto ustanoveních má podstatný význam, neboť pomocí něj se odlišují tyto trestné činy od korespondujících přestupků. Podobně je tomu s pojmem „ve větším rozsahu“ v § 285 odst. 3 trestního zákoníku, který je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby, a v důsledku toho odlišuje právní posouzení přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle kvalifikované skutkové podstaty podle § 285 odst. 1 a 3 trestního zákoníku od základní skutkové podstaty tohoto přečinu podle § 285 odst. 1 trestního zákoníku.
2. 25. V souladu s napadenou částí § 289 odst. 3 trestního zákoníku byly rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku pro účely trestního zákoníku a jejich množství větší než malé stanoveny v příloze 2 nařízení vlády č. 455/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu trestního zákoníku. Toto nařízení vlády bylo změněno nařízením vlády č. 3/2012 Sb., kterým ovšem nedošlo ke změnám v příloze 2, kterou byly stanoveny hodnoty určující množství větší než malé u rostlin a hub obsahujících omamnou nebo psychotropní látku pro účely trestního zákoníku.

VI. Podmínky meritorního posouzení návrhu a aktivní legitimace VI.

1. 26. Ústavní soud nejprve posuzoval otázku, zda je navrhovatel oprávněn podat návrh na zrušení napadených ustanovení trestního zákoníku. Podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. Tuto úpravu dále rozvádí § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle kterého návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. K tomu, aby obecný soud mohl zpochybnit ústavnost konkrétního zákona, resp. jeho jednotlivého ustanovení a věc předložit Ústavnímu soudu, je přitom nezbytná jeho reálná aplikace, a nikoli jen jeho hypotetické použití, resp. jiné širší souvislosti [srov. nálezy ze dne 29. 9. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 33/09 (N 205/58 SbNU 827; 332/2010 Sb.), ze dne 6. 9. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 11/10 (N 148/62 SbNU 277; 314/2011 Sb.), ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 14/15 (N 22/80 SbNU 257; 87/2016 Sb.) a usnesení ze dne 2. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 12/08 (U 12/51 SbNU 823)]. Musí jít tedy o zákon (jeho část), který překáží dosažení žádoucího (ústavně konformního) výsledku. Nebyl-li by odstraněn, byl by výsledek probíhajícího řízení jiný [srov. nález ze dne 28. 1. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 49/10 (N 10/72 SbNU 111; 44/2014 Sb.)]. Ústavní soud považuje podmínky čl. 95 odst. 2 Ústavy a § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu v předmětné věci za splněné, neboť jde o ustanovení zákona, která souvisejí s rozhodovací činností navrhovatele a jichž má být bezprostředně při řešení věci použito. Jde tak o konkrétní kontrolu ústavnosti ustanovení zákona, jak plyne z předestření skutkového a právního základu věci.
2. 27. Navrhovatel dospěl k závěru, že napadené části § 284 odst. 1 a § 285 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, které budou v předmětných soudních řízeních aplikovány, jsou v rozporu s ústavním pořádkem, a z tohoto důvodu navrhl Ústavnímu soudu, aby rozhodl o jejich zrušení. Podle § 68 odst. 1 zákona o Ústavním soudu v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů platí, že nebyl-li návrh odmítnut a nevzniknou-li v průběhu řízení důvody zastavení řízení, je Ústavní soud povinen návrh projednat a rozhodnout o něm i bez dalších návrhů. Pro tento druh řízení před Ústavním soudem tedy platí zásada oficiality [srov. např. nález ze dne 14. 5. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 21/18 (N 77/94 SbNU 54; 173/2019 Sb.)]. Za této situace byly splněny podmínky podle čl. 95 odst. 2 Ústavy a § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, za nichž může soud podat Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona, a návrh na zrušení napadeného ustanovení byl podán oprávněným navrhovatelem.
3. 28. U návrhu na zrušení části § 289 odst. 3 trestního zákoníku jde o ustanovení zákona, které zmocňuje vládu k vydání podzákonného předpisu a v důsledku toho nařizuje jeho aplikaci. Obecný soud je v režimu čl. 95 odst. 2 Ústavy povinen Ústavnímu soudu předložit věc s otázkou, zda je zákonodárce oprávněn to, co má být podle názoru obecného soudu předmětem zákona, který má soud v jím řešené věci použít, přenést na vládu (srov. již shora uvedený nález sp. zn. Pl. ÚS 13/12).
4. 29. Ústavní soud konstatuje, že návrh splňuje veškeré náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Návrh okresního soudu byl podán aktivně legitimovaným orgánem (§ 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ve spojení s čl. 95 odst. 2 Ústavy), Ústavní soud je k projednání tohoto návrhu příslušný [čl. 87 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 95 odst. 2 Ústavy]. Návrh není nepřípustný (§ 66 zákona o Ústavním soudu) a není důvod k postupu podle § 67 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb.

VII. Posouzení ústavní konformity zákonodárného procesu VII.

1. 30. V řízení o kontrole norem Ústavní soud podle § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., nejprve posuzuje, zda napadený zákon byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
2. 31. Z příslušných sněmovních tisků, údajů o průběhu hlasování a vyjádření obou komor Parlamentu plyne, že platné znění § 284 odst. 1, § 285 odst. 1 a 3 a § 289 odst. 3 trestního zákoníku (v napadených částech) bylo schváleno Poslaneckou sněmovnou ve třetím čtení dne 11. 11. 2008 na 42. schůzi (hlasování č. 39, usnesení č. 948). Senát návrh zákona schválil ve znění postoupeném mu Poslaneckou sněmovnou na své třetí schůzi v sedmém funkčním období usnesením č. 78 dne 8. 1. 2009. Prezident republiky zákon podepsal dne 27. 1. 2009 a po podpisu předsedou vlády byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 11 pod č. 40/2009 Sb. Pokud § 284 odst. 1 a § 285 odst. 1 trestního zákoníku byly změněny zákonem č. 86/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, nedotkla se tato novelizace napadených částí těchto ustanovení, neboť šlo pouze o změnu názvu trestu propadnutí věci.
3. 32. Napadená ustanovení trestního zákoníku byla tedy přijata a vydána v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Ostatně ani navrhovatel nevznesl proti zákonodárné proceduře žádné námitky.