Vyhláška o technických prohlídkách vozidel

Příloha č. 8

Seznam technických norem

ČSN 73 6059 - Servisy a opravny motorových vozidel. Čerpací stanice pohonných hmot.

ČSN 30 0552 - Zjišťování stopových a obrysových průměrů zatáčení atd.

ČSN 73 6058 - Jednotlivé, řadové a hromadné garáže

ČSN 73 6056 - Odstavné a parkovací plochy silničních vozidel.

ČSN 73 6110 - Projektování místních komunikací.

Příloha č. 9

Vnější označení stanice technické kontroly

Provedení:

1. a) Barvy:
   1. • podklad označení bílý,
   2. • znak kontrolní nálepky červený,
   3. • popis označení černý.

1. b) Rozměry:
   1. • délky stran obdélníku: šířka 600 mm, výška 620 mm,
   2. • délka strany šestiúhelníku: 265 mm

Příloha č. 10

METROLOGICKÝ ŘÁD

stanic technické kontroly

Stanice technické kontroly a stanice měření emisí (dále jen „STK) jsou specializovaná pracoviště, určená k provádění kontroly nad technickým stavem silničních motorových a jejich přípojných vozidel. Kontrola je zajišťována formou kontrol, realizovaných za pomoci diagnostických měřících zařízení (dále jen „měřidlo“). Z výsledků měření jsou vyvozovány závěry o způsobilosti vozidel k dalšímu provozu. U měření tohoto charakteru je nezbytné zajišťovat jednotnost a správnost měření tak, aby chybným měřením nebyly poškozeny oprávněné zájmy provozovatelů vozidel. Jednotnost a správnost měření a měřidel je zabezpečována jednotnými technologickými postupy pro činnost stanic technické kontroly, jednotným systémem metrologického zajištění a školením pracovníků. Zásady metrologického zajištění sítě stanic technické kontroly přitom důsledně vycházejí ze zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění zákona a jeho prováděcích předpisů.

Návaznost měřidel v síti stanic technické kontroly zajišťují osoby pověřené ministerstvem.

1. 1. Provozovatel STK
   1. a) zabezpečuje řádnou údržbu, opravy a obnovu měřidel,
   2. b) vede metrologickou evidenci o měřidlech STK a provozní deníky měřidel,
   3. c) zabezpečuje jednotnost a správnost měření prováděných v STK,
   4. d) zabezpečuje řádné zaškolení kontrolních techniků na práci s měřidly,
   5. e) zabezpečuje včasné uplatnění požadavků na kalibraci (ověření) měřidel,
   6. f) zabezpečuje vytvoření podmínek k provedení kalibrace (ověření) měřidel STK, spočívající ve vyloučení provozu na lince a zajištění stálé teploty vzduchu na lince alespoň 15 °C.

1. 2. Povinnosti pracovníků STK
2. 2.1. Kontrolní technik
   1. a) zabezpečuje správnost obsluhy měřidel, dodržování podmínek a postupů měření,
   2. b) zabezpečuje správné vyhodnocení výsledků měření, která provedl,
   3. c) u měřidla, které má v materiální péči, zabezpečuje za jeho údržbu a řádný technický stav; vede o něm předepsanou evidenci (provozní deník),
   4. d) dodržuje zásady tohoto řádu a na úseku metrologického zajištění plní úkoly, uložené mu vedoucím stanice technické kontroly.

1. 2.2. Vedoucí STK
   1. a) zabezpečuje dodržování metrologického pořádku v STK a za včasné předkládání požadavků na metrologickou kontrolu měřidel,
   2. b) vede metrologickou evidenci (soupis měřidel),
   3. c) organizuje periodickou péči o měřidla STK, včetně vedení provozních deníků, zabezpečuje technický stav měřidel STK,
   4. d) zabezpečuje provádění periodické provozní údržby a kontroly měřidel,
   5. e) kontroluje vedení provozních deníků měřidel.
2. Pozn.: Pracovníci pověřené osoby provádějí pouze kalibraci (ověřování) měřidel. Údržbu a opravy měřidel zabezpečuje jejich provozovatel.

1. 3. Metrologická evidence

   Stanice technické kontroly vedou evidenci o měřidlech, kterou tvoří

   1. a) soupis měřidel,
   2. b) provozní deníky měřidel.

   Soupis měřidel je tabulkově uspořádaná samostatně vedená evidence pro každou kategorii měřidel. Obsahuje

   1. a) kategorii měřidla (PM - pracovní měřidlo, SM - stanovené měřidlo, HE - hlavní etalon, PE - pracovní etalon),
   2. b) název a typ měřidla, případně další identifikační znaky,
   3. c) výrobní číslo, pokud je na měřidle uvedeno,
   4. d) evidenční číslo,
   5. e) lhůtu kontroly (ověření, kalibrace),
   6. f) skutečný termín provedení kontroly (měsíc, rok),
   7. g) další plánovaný termín kontroly (měsíc a rok).

   Provozní deníky měřidel slouží k vedení volnou formou průběžných záznamů o stavu měřidla, jeho kontrole, údržbě, poruchách a opravách.

1. 4. Pověřená osoba
   1. 1. zpracovává metrologické postupy kalibrace (ověřování) měřidel určených ke kalibraci (ověřování) tímto metrologickým řádem. Postupy předkládá ministerstvu k odsouhlasení,
   2. 2. zabezpečuje výkon metrologických služeb pro STK. Kalibraci (ověřování) měřidel provádí technologiemi, stanovenými metrologickými postupy, přímo v jednotlivých STK,
   3. 3. zabezpečuje metrologickou návaznost etalonů, které používá při kalibraci (ověřování) měřidel STK,
   4. 4. vede a uchovává záznamy o kalibrovaných (ověřovaných) měřidlech, včetně zjištěných hodnot,
   5. 5. vystavuje STK osvědčení o tom, zda měřidla STK plní (neplní) metrologické požadavky na měřidla STK a způsobilá měřidla označuje kalibrační (ověřovací) značkou.

      Nezpůsobilá měřidla pak štítkem, upozorňujícím na nesprávnost měřidla. Osvědčení se vztahuje na skupinu měřidel technologického vybavení STK. Na jednotlivé měřidlo mohou pracovníci pověřené osoby vystavit kalibrační (ověřovací) list nebo osvědčení,

   1. 6. přístupné seřizovací prvky měřidel, jejichž neodbornou manipulací by mohlo dojít ke změně metrologických vlastností měřidla, zajišťuje přelepkou nebo plombou,
   2. 7. pracovníci pověřené osoby kontrolují dodržování metrologického pořádku ve stanici technické kontroly, vedení příslušné evidence a provádění řádné údržby měřidel.

   O zásadních nedostatcích informuje ministerstvo nebo příslušný krajský úřad.

1. 5. Poruchy, opravy a následná kalibrace (ověření)

   Stanice technické kontroly nesmí používat měřidlo s poruchou, která může ovlivnit správnost měření. Vzniklou poruchu musí urychleně odstranit nebo dát odstranit odborným servisem.

   Servis po provedené opravě zajistí kalibraci nebo ověření měřidla a vystaví příslušný doklad (kalibrační nebo ověřovací list) nebo přístroj opatří kalibrační (ověřovací) značkou. Doklad vystavený servisem nahrazuje doklad vystavený pověřenou osobou do doby následné periodické kontroly měřidel. Provedl-li servis opravu měřidla bez následné kalibrace (ověření), stanice technické kontroly si vyžádá následnou kalibraci (ověření) u pověřené osoby.

Příloha A

Přehled měřidel stanice technické kontroly, jejich kategorizace a lhůty kalibrace (ověření)

Příloha B

Příloha C

Příloha D

Provádění provozní údržby a kontroly měřidel stanice technické kontroly, požadavky na přesnost měřidel

Údržba měřidel používaných ve stanici technické kontroly se provádí podle pokynů výrobců těchto měřidel, uváděných v návodech na obsluhu. V této příloze jsou popisovány pouze specifické požadavky, zejména požadavky na kontrolu funkce a správnosti měřidel, které je nutno zabezpečit vzhledem k charakteru a četnosti použití těchto měřidel ve stanici technické kontroly.

O údržbě, provozní kontrole přesnosti a opravách měřidla se provádí zápis do deníku měřidla. Údržbu, kontrolu měřidla a zápis do deníku provádí pověřený pracovník stanice technické kontroly. Provádění stanoveného rozsahu prací a vedení deníků kontroluje vedoucí stanice technické kontroly.

Pokud interval údržby nebo kontroly měřidla je kratší než 1 týden, záznam do deníku se provádí souhrnně jednou za týden.

1. 1. Zařízení na kontrolu tlaku a huštění pneumatik
   1. 1.1. Zařízení na kontrolu tlaku (deformační tlakoměr)
      1. a) Samostatná kontrola funkce se neprovádí.
      2. b) Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti změřeného údaje.
      3. Pozn.: Orientační kontrolu lze provést srovnáním s jinými přístroji známé přesnosti, připojením na vhodný tlakový zdroj (např. pneumatiku).
      1. c) Dovolená chyba je dána třídou přesnosti přístroje. Vypočte se podle vztahu:

      2. Pozn.: Pro kontrolu vzduchových brzdových soustav vozidel jsou v STK požadovány tlakoměry s třídou přesnosti 1 a méně.
   1. 1.2. Hustič pneumatik
      1. a) Správná funkce hustiče se kontroluje subjektivně před zahájením denního provozu.
      2. b) Kontrola správnosti se provádí pouze v případě pochybnosti o správnosti změřeného údaje. Provádí se zapojením zařízení na vhodný (co do rozsahu) deformační tlakoměr o známé přesnosti.
      3. c) Dovolená chyba měření tlaku Δp pro jmenovité hodnoty tlaku p je:

         Pro hustiče pneu uvedené do provozu před 17. 8. 2000

         Δp = ± (0,02 p + 10) [kPa]

         Pro hustiče pneu uvedené do provozu po 17. 8. 2000 v rozsahu teplot 15 až 25 °C

         Příloha D Provádění provozní údržby a kontroly měřidel stanice technické kontroly, požadavky na přesnost měřidel

         Δp = ± 8 kPa	v rozsahu do 400 kPa
         Δp = ± 16 kPa	v rozsahu nad 400 kPa

1. 2. Zařízení na kontrolu seřízení světlometů (regloskop)
   1. a) Zvláštní provozní kontrola funkce se neprovádí.
   2. b) Provozní kontrola se provádí pouze v případě pochybnosti o správnosti měřeného údaje.

      Pozn.: Orientační kontrolu lze provést pomocí hadicové libely, vozidla a přenosné stěny, umístěné 10 m, popř. 5 m před vozidlem. Středy světlometů se přenesou na kontrolní stěnu pomocí hadicové libely a průmětu středů předního a zadního okna vozidla.

   1. c) Dovolená chyba měření sklonu světla způsobená chybou rovinnosti stání vozidla je 2 cm/10 m. Dovolená chyba způsobená chybou rovinnosti pojezdu regloskopu je 1,5 cm/10 m. Dovolená chyba optické soustavy vlastního regloskopu je 1,5 cm/10 m, pro stranové posunutí ±10 cm/10 m. Chyba natočení rozhraní nesmí být větší než +1,5 st. a - 0,5 st.

1. 3. Mechanické zařízení na měření geometrie řízení
   1. a) Kontrola funkce a vizuální kontrola mechanického stavu zařízení se provádí denně, před zahájením provozu.
   2. b) Provozní kontrola správnosti se provádí minimálně jednou týdně. Provádí se tímto způsobem:
      1. • nastavíme nulu na úhloměrné stupnici stojanu. Měřící doteky ustavíme do svislé roviny (jako při měření odklonu kola) a zkontrolujeme, zda leží v rovině kolmé k rovině stání vozidla (úhloměrem, olovnicí). Doteky otočíme o 180 st. a měření opakujeme. Při správném nastavení přístroje musí měřící doteky ležet v obou polohách v jedné rovině, kolmé k rovině stání vozidla a na ukazateli musí být nula. Největší dovolená odchylka je 15 úhlových minut. Stejným způsobem zkontrolujeme druhý stojan.
      2. • při nastavení nuly na úhloměrné stupnici stojanu ustavíme doteky obou stojanů ve vodorovné poloze, co nejblíže ke konci vodících tyčí. Spojnice doteků by měla být rovnoběžná s naváděcí čárou pro vozidlo.
      3. • pomocí kontrolní tyče zkontrolujeme vzdálenost (rozchod) mezi příslušnými doteky obou stojanů. Rozdíl hodnot naměřených mezi doteky nesmí přesáhnout 1 mm (vůle mezi tyčkou a dotekem).
      4. • nejsou-li splněny uvedené podmínky, seřídíme stojan dle návodu výrobce.
   1. c) Požadovaná přesnost měření úhlů je 15 úhlových minut.

1. 4. Válcová zkušebna brzd
   1. a) Zvláštní provozní kontrola funkce zkušebny se neprovádí.
   2. b) Kontrola správnosti měření brzdných a ovládací síly a tlaku se provádí jedenkrát za 3 měsíce. Kontrola brzdných sil se provádí pomocí přípravků (rameno a závaží), patřících k příslušenství válcové zkušebny brzd. Postupuje se podle návodu výrobce válcové zkušebny brzd.
   3. c) Kontrola pedometru se provádí podle návodu výrobce, minimálně ve dvou bodech rozsahu (jeden z nich může být nula) zatěžováním závažími, případně pomocí přípravku a závaží. Kontrola měření tlaku se provádí připojením na zdroj o známém tlaku vzduchu.
   4. d) Požadovaná přesnost měření:

      Brzdných sil

      1. - větší z chyb ± 3 % z konečné hodnoty rozsahu nebo ± 10 % z měřené hodnoty.

      Pro samotný měřící řetězec válcové zkušebny brzd (měření pomocí přípravku) platí chyby poloviční, tj. 1,5 % a 5 %.

      1. - rozdíl indikací pro pravou a levou stranu nesmí přesáhnout větší z chyb ± 1,5 % z konečné hodnoty rozsahu nebo ± 5 % z měřené hodnoty.

      Pro samotný měřící řetězec zkušebny platí chyby poloviční, tj. ± 0,75 % a ± 2,5 %.

      Ovládací síly

      ± 35 N v rozsahu 0 - 700 N

      Tlaku

      ± 25 kPa v rozsahu 0 - 1000 kPa

1. 5. Indikátor házivosti kol
   1. a) Jednou za týden se provede kontrola pohyblivosti jednotlivých částí měřidla, činnosti aretace a kontrola funkce.
   2. b) Kontrola správnosti se provádí pouze v případech pochybnosti o správnosti měřených hodnot.
   3. Pozn.: Provozní kontrolu lze provést vkládáním podložek o známé tloušťce mezi měřící dotek a pevnou podložku (např. stěnu) nebo pomocí číselníkového úchylkoměru, mikrometrického šroubu, případně posuvného měřidla.
   1. c) Přípustná chyba v celém měřícím rozsahu je ± 0,25 mm.

1. 6. Decelerometr
   1. a) Nejméně jednou měsíčně se provede
      1. - statická kontrola přesnosti přístrojem indikovaných hodnot brzdného zpomalení.

         Kontrola se provádí pomocí kalibračního přípravku, dodávaného výrobcem decelerometru. Přitom se postupuje podle návodu výrobce.

      1. - kontrola přesnosti pedometru. Provádí se stejně jako u válcových zkušeben brzd (bod 4).

         Kontrola tlakoměru se neprovádí. Provádí ji metrologická služba ve stanovených lhůtách. Orientačně ji lze provést připojením na zdroj o známém tlaku vzduchu.

   1. b) Údržba a kontrola dalších funkcí přístroje se provádí podle návodu výrobce.

      Požadovaná přesnost měření:

      1. - brzdného zpomalení: ± 3% z hodnoty rozsahu,
      2. - pedometru: ± 35 N,
      3. - tlaku: ± 25 kPa.

1. 7. Detektor uhlovodíkových plynů

   Jednou měsíčně se zkontroluje stav nabití zdroje a funkce detektoru pomocí vhodného zdroje uhlovodíkového plynu (např. plynu ze zapalovače).

1. 8. Zařízení na měření opotřebení spojovacích zařízení vozidel
   1. a) Samostatná kontrola funkce se neprovádí.
   2. b) Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti kontrolního měření, zejména při zjevném poškození kalibračních měrek.
   3. c) Požadovaná přesnost kalibračních měrek je ± 0,05 mm, v případě měrek vyrobených z tvrzeného plastu a používaných ke kontrole královského čepu je požadovaná přesnost ± 0,5 mm, v případě měrek používaných ke kontrole koule 49 je požadovaná přesnost ± 0,1 mm.

1. 9. Zařízení na měření prostupu světla
   1. a) Kontrola funkce se provádí před každým měřením, pomocí integrovaného indikátoru přístroje.
   2. b) Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti změřeného údaje.
   3. c) Citlivost měřicího přístroje se seřídí tak, aby indikátor přijímače ukazoval 100 (dílků, %), není-li do dráhy světelných paprsků vložen žádný objekt. Nedopadá-li na přijímač žádné světlo, musí přístroj ukazovat nulovou hodnotu. Přesnost odečítání a linearity musí být do 5 %.

1. 10. Časoměrné zařízení
   1. a) Samostatná kontrola funkce se neprovádí.
   2. b) Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti změřeného údaje.
   3. c) Požadovaná přesnost měření času je ± 0,1 sekundy.

1. 11. Přístroj na měření hloubky dezénu pneumatik
   1. a) Kontrola funkce se provádí před zahájením denního provozu, kontrola čitelnosti displeje se provádí před každým měřením.
   2. b) Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti změřeného údaje.
   3. c) požadovaná přesnost měření je 0,1 mm.

1. 12. Váhy
   1. a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.
   2. b) Provozní ověření správné funkce – podle provozního návodu přístroje.

1. 13. HU adaptér
   1. a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.
   2. b) Provozní ověření správné funkce – podle provozního návodu přístroje.

1. 14. Hlukoměr
   1. a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.
   2. b) Provozní ověření správné funkce – podle provozního návodu přístroje.

1. 15. Přístroj pro měření emisí výfukových plynů zážehových motorů
   1. a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.
   2. b) Zkouška těsnosti – podle provozního návodu přístroje.
   3. c) Kontrola na zbytkové uhlovodíky a následné kroky – podle provozního návodu přístroje.
   4. d) Provozní ověření správné funkce – podle provozního návodu přístroje.

1. 16. Přístroj pro měření kouřivosti vznětových motorů
   1. a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.
   2. b) Kontrola provozního ověření správné funkce se provádí průběžně pomocí optického filtru, vkládaného do měřící komory (podle provozního návodu přístroje). Jeho opacita musí odpovídat absorbčnímu koeficientu 1,6 - 1,8 m^-1. Hodnota musí být určena s přesností nejméně +/- 0.025 m^-1 a musí být na filtru vyznačena. Provozní kontrola spočívá ve zjištění, zda hodnota čtená na přístroji se neliší o více než 0.1 m^-1 od hodnoty uvedené na optickém filtru.

1. 17. Přístroj na měření otáček motoru
   1. a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.
   2. b) Správná funkce přístroje se kontroluje podle provozního návodu přístroje.

1. 18. Přístroj na měření teploty motoru
   1. a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.
   2. b) Správná funkce přístroje se kontroluje podle provozního návodu přístroje.

1. 19. Komunikační rozhraní s vozidlovými sběrnicemi
   1. a) Vizuální kontrola přístroje se provádí před zahájením denního provozu.
   2. b) Správná funkce přístroje se kontroluje podle provozního návodu přístroje.

Příloha č. 11

Vzor

Příloha č. 12

Vzor protokolů o měření emisí

Příloha č. 13

Vnější označení stanice měření emisí

Provedení:

1. c) Barvy:
   1. • podklad označení bílý,
   2. • znak kontrolní nálepky zelený,
   3. • popis označení černý.

1. d) Rozměry:
   1. • délky stran obdélníku: šířka 600 mm, výška 620 mm,
   2. • délka strany šestiúhelníku: 265 mm

Příloha č. 14

Učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly v základním a prohlubovacím kurzu

Pracovníci stanice technické kontroly splňující zákonem stanovené kvalifikační předpoklady mohou vykonávat funkci kontrolního technika až po absolvování stanovené teoretické přípravy a praktického výcviku, úspěšném ověření znalostí a dovedností a vydání profesního osvědčení kontrolního technika nebo po úspěšném ověření znalostí v prohlubovacím kurzu.

Rozsah odborných znalostí obsahuje učební osnova základního nebo prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky.

Výuka kontrolních techniků je rozdělena na teoretickou přípravu formou přednášek, cvičení a odborných konzultací a na praktický výcvik na kontrolních linkách a na stanovištích měření emisí.

1. a) Základní kurz

   Základní kurz trvá pět týdnů a je tematicky rozdělen do 200 hodin, z toho 112 hodin pro teoretickou přípravu, 24 hodin pro měření emisí vznětových a zážehových motorů na pohon plynným palivem, 8 hodin pro odborné konzultace, 40 hodin pro praktický výcvik na kontrolních linkách a 16 hodin pro ověření teoretických znalostí a praktických dovedností.

   Učební osnova základního kurzu pro kontrolní techniky

   Počet hodin

   Příloha č. 14 Učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly v základním a prohlubovacím kurzu Učební osnova základního kurzu pro kontrolní techniky

   I. Teoretická výuka			112
   	1.	Význam silniční dopravy. Technické prohlídky vozidel. Národní i mezinárodní předpisy o technických podmínkách, schvalování technické způsobilosti a registrace vozidel. Právní rámec pro kontrolu technického stavu vozidel v provozu
   	2.	Zřizování, organizace a řízení stanic technické kontroly
   	3.	Bezpečnostní předpisy
   	4.	Základní technické názvosloví, opakovaní základů mechaniky, elektrotechniky a vlastností materiálů
   	5.	Činnost stanice technické kontroly, systém řízení jakosti, organizační struktura
   	6.	Informační systém technických prohlídek
   	7.	Metrologie ve stanici technické kontroly, technická měření, technické vybavení STK, konstrukce a vlastnosti přístrojů
   	8.	Vliv na chování vozidla, metodické postupy kontrol, limity a hodnocení
   	9.	Identifikační znaky vozidla (skupina kontrolních úkonů 0)
   	10.	Brzdové zařízení (skupina kontrolních úkonů 1)
   	11.	Řízení (skupina kontrolních úkonů 2)
   	12.	Výhledy (skupina kontrolních úkonů 3)
   	13.	Svítilny, světlomety, odrazky a elektrické zařízení (skupina kontrolních úkonů 4)
   	14.	Nápravy, kola, pneumatiky a zavěšení náprav (skupina kontrolních úkonů 5)
   	15.	Podvozek a části připevněné k podvozku (skupina kontrolních úkonů 6)
   	16.	Jiné vybavení (skupina kontrolních úkonů 7)
   	17.	Obtěžování okolí (skupina kontrolních úkonů 8)
   	18.	Další prohlídky vozidel k dopravě osob kategorie M2 a M3 (skupina kontrolních úkonů 9)
   	19.	Technický stav vozidel a bezpečnost silničního provozu
   	20.	Právní problematika stanice technické kontroly
   II. Měření emisí motorových vozidel			24
   	1.	Homologační předpisy, právní předpisy upravující měření emisí vozidel
   	2.	Technické vybavení stanic měření emisí
   	3.	Emisní chování motorů, konstrukce motorů z hlediska tvorby, řízení a snižování emisí
   	4.	Metodický postup měření emisí
   	5.	Limity kontrolovaných parametrů, hodnocení zjištěných skutečností a výsledků měření, protokol o měření emisí
   	6.	Konstrukce a vlastnosti přístrojů pro měření emisí, jejich obsluha a údržba, zásady metrologického zajištění
   	7.	Informační systém a systém řízení jakosti, vedení evidence
   III. Praktické provádění technických prohlídek			40
   na kontrolní lince stanice technické kontroly a stanovišti měření emisí vozidel z toho 28 na kontrolní lince a 12 na stanovišti měření emisí)
   IV. Odborné konzultace			8
   V. Ověřování odborné způsobilosti kontrolního technika (závěrečná zkouška)			16
   Celkem			200

1. b) Prohlubovací kurz

   Prohlubovací kurz trvá pět dnů a je tematicky rozdělen do 40 hodin, z toho 12 hodin pro teoretickou přípravu, 2 hodiny pro odborné konzultace, 6 hodiny pro praktický výcvik na kontrolních linkách 16 hodin pro oblast měření emisí a 4 hodiny pro ověření teoretických znalostí.

   Učební osnova prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky

   Počet hodin

   Příloha č. 14 Učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly v základním a prohlubovacím kurzu Učební osnova základního kurzu pro kontrolní techniky Učební osnova prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky

   I. Teoretická výuka			12
   	1.	Změny v činnosti stanice technické kontroly vyvolané změnou právních předpisů
   	2.	Změny ve způsobu provádění technických prohlídek a hodnocení závad vozidel
   	3.	Příčiny protiprávního způsobu provádění technických prohlídek a jejich právní dopady na činnost kontrolního technika
   II. Praktické provádění technických prohlídek na kontrolní lince stanice technické kontroly			6
   	1.	Praktická ukázka vzorového provedení technické prohlídky
   	2.	Seznámení s novými postupy při provádění technických prohlídek
   III. Odborné konzultace			2
   IV. Měření emisí			16
   	1.	Změny v homologačních předpisech, v mezinárodních a národních právních předpisech upravující měření emisí vozidel v provozu, v měření emisí ve stanicích měření emisí a jejich technické vybavení
   	2.	Změny v metodických postupech měření emisí, limitů kontrolovaných parametrů, hodnocení zjištěných skutečností a výsledků měření, změny v protokolu o měření emisí
   	3.	Praktická ukázka změn měření emisí, předepsaného postupu pro různé druhy a provedení motoru, bezpečnost práce na pracovišti
   	4.	Změny ve vedení evidence o provedených měřeních, v informačním systému a systému řízení jakosti
   	5.	Změny v konstrukci a vlastnostech přístrojů pro měření emisí, jejich obsluha a údržba, zásady metrologického zajištění
   	6.	Změny v konstrukce motorů z hlediska tvorby, řízení a snižování emisí
   	7.	Nesprávné postupy měření emisí zjištěné při kontrolách, příčiny protiprávního způsobu provádění měření emisí a jejich právní dopady na činnost kontrolního technika
   V. Ověřování odborné způsobilosti kontrolního technika (závěrečné přezkoušení)			4
   Celkem			40

   Ověřování odborné způsobilosti kontrolního technika (závěrečné přezkoušení kontrolních techniků) probíhá v předem vyhlášených zkušebních termínech Ministerstvem dopravy.

1. c) Prohlubovací kurz kontrolního technika, který je držitelem platného profesního osvědčení kontrolního technika, které bylo omezeno pouze k měření emisí, jehož cílem je získání profesního osvědčení kontrolního technika bez omezení.

   Prohlubovací kurz je čtyřtýdenní, provádí se pro měření emisí vozidel poháněných vznětovými motory a pro měření emisí vozidel poháněných zážehovými motory včetně vozidel s motory poháněných plynem kapalným (např. LPG, LNG, H²) nebo stlačeným plynem (např. CNG, H²), popřípadě jejich kombinace a pro provádění technických prohlídek vozidel. Je tematicky rozdělen do 160 vyučovacích hodin, z toho 88 hodin pro teoretickou přípravu, 16 hodin pro měření emisí vznětových a zážehových motorů a motorů na pohon plynným palivem, 32 hodin pro praktický výcvik na kontrolních linkách, 8 hodiny pro odborné konzultace, a 16 hodin pro ověření praktických dovedností.

   Učební osnova prohlubovacího kurzu

   Počet hodin

   Příloha č. 14 Učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly v základním a prohlubovacím kurzu Učební osnova základního kurzu pro kontrolní techniky Učební osnova prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky Učební osnova prohlubovacího kurzu

   I. Teoretická výuka			88
   	1.	Význam silniční dopravy. Technické prohlídky vozidel. Národní i mezinárodní předpisy o technických podmínkách, schvalování technické způsobilosti a registrace vozidel. Právní rámec pro kontrolu technického stavu vozidel v provozu
   	2.	Zřizování, organizace a řízení stanic technické kontroly
   	3.	Bezpečnostní předpisy
   	4.	Základní technické názvosloví, opakovaní základů mechaniky, elektrotechniky a vlastností materiálů
   	5.	Činnost stanice technické kontroly, systém řízení jakosti, organizační struktura
   	6.	Informační systém technických prohlídek
   	7.	Metrologie ve stanici technické kontroly, technická měření, technické vybavení STK, konstrukce a vlastnosti přístrojů
   	8.	Vliv na chování vozidla, metodické postupy kontrol, limity a hodnocení
   	9.	Identifikační znaky vozidla (skupina kontrolních úkonů 0)
   	10.	Brzdové zařízení (skupina kontrolních úkonů 1)
   	11.	Řízení (skupina kontrolních úkonů 2)
   	12.	Výhledy (skupina kontrolních úkonů 3)
   	13.	Svítilny, světlomety, odrazky a elektrické zařízení (skupina kontrolních úkonů 4)
   	14.	Nápravy, kola, pneumatiky a zavěšení náprav (skupina kontrolních úkonů 5)
   	15.	Podvozek a části připevněné k podvozku (skupina kontrolních úkonů 6)
   	16.	Jiné vybavení (skupina kontrolních úkonů 7)
   	17.	Obtěžování okolí (skupina kontrolních úkonů 8)
   	18.	Další prohlídky vozidel k dopravě osob kategorie M2 a M3 (skupina kontrolních úkonů 9)
   	19.	Technický stav vozidel a bezpečnost silničního provozu
   	20.	Právní problematika stanice technické kontroly
   II. Měření emisí			16
   	1.	Změny v homologačních předpisech, v mezinárodních a národních právních předpisech upravující měření emisí vozidel v provozu, v měření emisí ve stanicích měření emisí a jejich technické vybavení
   	2.	Změny v metodických postupech měření emisí, limitů kontrolovaných parametrů, hodnocení zjištěných skutečností a výsledků měření, změny v protokolu o měření emisí
   	3.	Praktická ukázka změn měření emisí, předepsaného postupu pro různé druhy a provedení motoru, bezpečnost práce na pracovišti
   	4.	Změny ve vedení evidence o provedených měřeních, v informačním systému technických prohlídek a systému řízení jakosti
   	5.	Změny v konstrukci a vlastnostech přístrojů pro měření emisí, jejich obsluha a údržba, zásady metrologického zajištění
   	6.	Změny v konstrukce motorů z hlediska tvorby, řízení a snižování emisí
   	7.	Nesprávné postupy měření emisí zjištěné při kontrolách
   III. Praktické provádění technických prohlídek na kontrolní lince			32
   IV. Odborné konzultace			8
   V. Ověřování odborné způsobilosti kontrolního technika (závěrečná zkouška)			16
   Celkem			160

Příloha č. 15

Postup při závěrečné zkoušce a přezkoušení z odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly (k § 62 odst. 3 zákona)

1. a) Zkouška v základním kurzu

   (1) Na závěr základního kurzu pro kontrolní techniky prokazují jeho účastníci odbornou způsobilost závěrečnou zkouškou z teoretických i praktických znalostí a dovedností před zkušební komisí jmenovanou ministerstvem. Odbornou způsobilostí se rozumí soubor odborných znalostí vztahujících se k provádění technických prohlídek, kontrole a hodnocení technického stavu vozidla a metrologického zabezpečení ve stanici technické kontroly, jakož i schopnost jejich uplatnění při technické prohlídce.

   (2) Cílem závěrečné zkoušky z teoretické přípravy je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek. Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo. Cílem závěrečné zkoušky je dále formou praktické a ústní zkoušky prověřit technické znalosti a dovednosti při používání měřidel a technologických zařízení se zaměřením zejména na správnost a vyhodnocení měření a praktické provádění technické prohlídky na kontrolní lince a na správné hodnocení zjišťovaného technického stavu vozidla.

   (3) Písemný test se provádí:

   1. a) pomocí výpočetní techniky nebo
   2. b) v případě, že nelze využít postup podle písmene a), písemně.

   (4) Hodnocení písemného testu se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení se provede následujícím způsobem:

   1. a) prospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl nejméně 80 % dosažitelného bodového ohodnocení,
   2. b) neprospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl méně než 80 % dosažitelného bodového ohodnocení.

   (5) Hodnocení ústní a praktické zkoušky se hodnotí stupněm prospěl nebo neprospěl. Hodnocení této zkoušky provádí zkušební komise hlasováním.

   (6) O průběhu závěrečné zkoušky vyhotoví zkušební komise zkušební protokol podepsaný členy komise, jehož součástí je seznam účastníků základního kurzu. V případě postupu podle odstavce 4 písm. b) i jimi odevzdané písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení a celkové hodnocení.

   (7) Absolvent základního kurzu, který při závěrečné zkoušce neprospěl, může si své znalosti individuálně doplnit a požádat o opakování komisionálního přezkoušení v rozsahu závěrečné zkoušky základního kurzu. Opakovat závěrečnou zkoušku může účastník nejvýše dvakrát. Žádost o opakování závěrečné zkoušky může vždy podat nejdříve 1 měsíc po ukončení předchozí závěrečné nebo opakované závěrečné zkoušky a však opakovanou zkoušku musí vykonat nejpozději do šesti měsíců po ukončení základního kurzu. Další opakování závěrečné zkoušky není možné bez nového absolvování základního kurzu.

   (8) Absolventu základního kurzu, který při závěrečné zkoušce prospěl ve všech dílčích zkouškách (z teoretických i praktických znalostí a dovedností před zkušební komisí), vydá ministerstvo prostřednictvím IS TP profesní osvědčení kontrolního technika podle provedení uvedeného v příloze č. 18.

1. b) Přezkoušení v prohlubovacím kurzu podle písm. b) přílohy č. 14 této vyhlášky

   (1) Absolvent základního kurzu, který je držitelem profesního osvědčení kontrolního technika, je povinen se v zákonem stanovené lhůtě podrobit prohlubovacímu kurzu, který je ukončen ověřením odborné způsobilosti kontrolního technika k provádění technických prohlídek. K prohlubovacímu kurzu a k závěrečnému přezkoušení prohlubovacího kurzu bude připuštěn kontrolní technik, který se prokáže osvědčením kontrolního technika v souladu s ustanovením § 61 zákona.

   (2) Cílem závěrečného přezkoušení v prohlubovacím kurzu je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek. Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo.

   (3) Písemný test se provádí:

   1. a) pomocí výpočetní techniky nebo
   2. b) v případě, že nelze využít postup podle písmene a), písemně.

   (4) Hodnocení písemného testu se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení se provede následujícím způsobem:

   1. a) prospěl, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl nejméně 80 % dosažitelného bodového ohodnocení,
   2. b) neprospěl, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl méně než 80 % dosažitelného bodového ohodnocení.

   (5) O průběhu závěrečného přezkoušení vyhotoví zkoušející prostřednictvím IS TP zkušební protokol, jehož součástí je seznam účastníků prohlubovacího kurzu, jimi vypracované písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení a celkové hodnocení. Jeli postupováno podle odstavce 3 písm. b) postupuje se přiměřeně.

   (6) Žádost o opakování závěrečného přezkoušení může zkoušený podat nejdříve 5 dnů po ukončení předchozí závěrečného nebo opakovaného přezkoušení. Opakovat závěrečné přezkoušení může účastník nejvýše dvakrát.

   (7) Kontrolní technik ztratí odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek v případě, že neprospěje ani při druhém opakovaném přezkoušení. Další opakování zkoušky prokazující odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek není možné bez nového absolvování základního kurzu.

   (8) Absolventu prohlubovacího kurzu, který při závěrečném přezkoušení prospěl, vydá ministerstvo prostřednictvím IS TP profesní osvědčení kontrolního technika podle provedení uvedeného v příloze č. 18. Za vydání se považuje i prodloužení platnosti stávajícího profesního osvědčení kontrolního technika v IS TP. Zkoušející, který vykonával přezkoušení odborné způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek, vyznačí na základě výsledku vykonané zkoušky do profesního osvědčení kontrolního technika jeho platnost.

   (9) U prohlubovacího kurzu v případě, že přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem prospěl, profesní osvědčení bude vydáno na dobu dle ustanovení § 61 zákona.

   (10) U prohlubovacího kurzu v případě, že druhé opakované přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem, neprospěl, profesní osvědčení pozbude platnosti dnem vykonání opakovaného přezkoušení. Tato skutečnost se poznamená do profesního osvědčení, a do evidence ministerstva prostřednictvím IS TP.

1. c) Přezkoušení v prohlubovacím kurzu podle písm. c) přílohy č. 14 této vyhlášky

   (1) Na závěr prohlubovacího kurzu pro kontrolního technika, který je držitelem platného profesního osvědčení kontrolního technika, omezené pouze k měření emisí, jehož cílem je získání profesní osvědčení kontrolního technika bez omezení prokazují jeho účastníci odbornou způsobilost závěrečnou zkouškou z teoretických i praktických znalostí a dovedností před zkušební komisí jmenovanou ministerstvem. Odbornou způsobilostí se rozumí soubor odborných znalostí vztahujících se k provádění technických prohlídek, kontrole a hodnocení technického stavu vozidla a metrologického zabezpečení ve stanici technické kontroly, jakož i schopnost jejich uplatnění při technické prohlídce.

   (2) Cílem závěrečného přezkoušení z teoretické přípravy je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek. Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo. Cílem závěrečného přezkoušení je dále formou praktické a ústní zkoušky prověřit technické znalosti a dovednosti při používání měřidel a technologických zařízení se zaměřením zejména na správnost a vyhodnocení měření a praktické provádění technické prohlídky na kontrolní lince a na správné hodnocení zjišťovaného technického stavu vozidla.

   (3) Písemný test se provádí:

   1. a) pomocí výpočetní techniky nebo
   2. b) v případě, že nelze využít postup podle písmene a), písemně.

   (4) Hodnocení písemného testu se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení se provede následujícím způsobem:

   1. a) prospěl, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl nejméně 80 % dosažitelného bodového ohodnocení,
   2. b) neprospěl, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl méně než 80 % dosažitelného bodového ohodnocení.

   (5) Hodnocení ústní a praktické zkoušky se hodnotí stupněm prospěl nebo neprospěl. Hodnocení této zkoušky provádí zkušební komise hlasováním.

   (6) O průběhu závěrečného přezkoušení vyhotoví zkušební komise zkušební protokol podepsaný členy komise, jehož součástí je seznam účastníků prohlubovacího kurzu. V případě postupu podle odstavce 4 písm. b) i jimi odevzdané písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení a celkové hodnocení.

   (7) Žádost o opakování závěrečného přezkoušení může vždy podat nejdříve 5 dnů po ukončení předchozí závěrečného nebo opakovaného přezkoušení. Opakovat závěrečné přezkoušení může účastník nejvýše dvakrát.

   (8) Kontrolní technik ztratí odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek v případě, že neprospěje ani při druhém opakovaném přezkoušení. Další opakování zkoušky prokazující odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek není možné bez nového absolvování základního kurzu.

   (9) Absolventu prohlubovacího kurzu, který při závěrečném přezkoušení prospěl ve všech dílčích zkouškách (z teoretických i praktických znalostí a dovedností před zkušební komisí), vydá ministerstvo prostřednictvím IS TP profesní osvědčení kontrolního technika podle provedení uvedeného v příloze č. 18. U prohlubovacího kurzu v případě, že přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem prospěl, profesní osvědčení bude vydáno na dobu dle ustanovení § 61 zákona.

   (10) U prohlubovacího kurzu v případě, že druhé opakované přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem, neprospěl, profesní osvědčení pozbude platnosti dnem vykonání opakovaného přezkoušení. Tato skutečnost se poznamená do profesního osvědčení v evidenci ministerstva prostřednictvím IS TP.

Příloha č. 16

Učební osnova výuky teoretické přípravy k získání odborné způsobilosti k měření emisí ve stanici měření emisí v základním a prohlubovacím kurzu (k § 62 odst. 3 zákona)

Pracovníci stanice měření emisí splňující zákonem stanovené kvalifikační předpoklady mohou vykonávat funkci kontrolního technika, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel, až po absolvování stanovené teoretické přípravy, úspěšném ověření znalostí a vydání profesního osvědčení kontrolního technika, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel, nebo po úspěšném ověření znalostí v prohlubovacím kurzu.

Rozsah odborných znalostí obsahuje učební osnova základního nebo prohlubovacího kurzu pro kontrolního technika, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel.

1. a) Základní kurz

   Základní kurz kontrolního technika, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel, je pětidenní a provádí se společně pro měření emisí vozidel poháněných zážehovými motory, vozidel poháněných vznětovými motory a vozidel poháněných motory na pohon plynem kapalným (např. LPG, LNG, H2) nebo plynem stlačeným (např. (např. CNG, H2). Je tematicky rozdělen do 40 vyučovacích hodin, z toho 16 hodin pro teoretickou přípravu, 8 hodin pro praktický výcvik na stanovištích měření emisí a 16 hodin pro ověření teoretických znalostí a praktických dovedností.

   Učební osnova základního kurzu pro kontrolního technika, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel

   Počet hodin

   Příloha č. 16 Učební osnova výuky teoretické přípravy k získání odborné způsobilosti k měření emisí ve stanici měření emisí v základním a prohlubovacím kurzu (k § 62 odst. 3 zákona) Učební osnova základního kurzu pro kontrolního technika, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel

   I. Měření emisí motorových vozidel			24
   	1.	Homologační předpisy, právní předpisy upravující měření emisí vozidel
   	2.	Technické vybavení stanic měření emisí
   	3.	Emisní chování motorů, konstrukce motorů z hlediska tvorby, řízení a snižování emisí
   	4.	Metodický postup měření emisí
   	5.	Limity kontrolovaných parametrů, hodnocení zjištěných skutečností a výsledků měření, protokol o měření emisí
   	6.	Konstrukce a vlastnosti přístrojů pro měření emisí, jejich obsluha a údržba, zásady metrologického zajištění
   	7.	Informační systém a systém řízení jakosti, vedení evidence
   	8.	Měření emisí motorových vozidel na stanovišti měření emisí -praxe
   II. Závěrečná zkouška			16
   Celkem			40

1. b) Prohlubovací kurz

   Prohlubovací kurz pro kontrolního technika, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel, je dvoudenní a provádí se pro měření emisí vozidel poháněných vznětovými motory a pro měření emisí vozidel poháněných zážehovými motory včetně vozidel s motory poháněných plynem kapalným (např. LPG, LNG, H2) nebo stlačeným plynem (např. CNG, H2), popřípadě jejich kombinace. Prohlubovací kurz trvá nejméně 20 hodin.

   Učební osnova prohlubovacího kurzu pro kontrolního technika, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel

   Příloha č. 16 Učební osnova výuky teoretické přípravy k získání odborné způsobilosti k měření emisí ve stanici měření emisí v základním a prohlubovacím kurzu (k § 62 odst. 3 zákona) Učební osnova základního kurzu pro kontrolního technika, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel Učební osnova prohlubovacího kurzu pro kontrolního technika, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel

   I. Měření emisí			16
   	1.	Změny v homologačních předpisech, v mezinárodních a národních právních předpisech upravující měření emisí vozidel v provozu, v měření emisí ve stanicích měření emisí a jejich technické vybavení
   	2.	Změny v metodických postupech měření emisí, limitů kontrolovaných parametrů, hodnocení zjištěných skutečností a výsledků měření, změny v protokolu o měření emisí
   	3.	Praktická ukázka změn měření emisí, předepsaného postupu pro různé druhy a provedení motoru, bezpečnost práce na pracovišti
   	4.	Změny ve vedení evidence o provedených měřeních, v informačním systému technických prohlídek a systému řízení jakosti
   	5.	Změny v konstrukci a vlastnostech přístrojů pro měření emisí, jejich obsluha a údržba, zásady metrologického zajištění
   	6.	Změny v konstrukce motorů z hlediska tvorby, řízení a snižování emisí
   	7.	Nesprávné postupy měření emisí zjištěné při kontrolách
   II. Závěrečná zkouška			4
   Celkem			20

   Ověřování odborné způsobilosti kontrolního technika, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel (závěrečné přezkoušení) probíhá v předem vyhlášených zkušebních termínech Ministerstvem dopravy.

Příloha č. 17

Postup při závěrečné zkoušce a přezkoušení z odborné způsobilosti k měření emisí ve stanici měření emisí (k § 62 odst. 3 zákona)

1. a) Zkouška v základním kurzu

   (1) Na závěr základního kurzu pro kontrolní techniky, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel, prokazují jeho účastníci odbornou způsobilost závěrečnou zkouškou z teoretických i praktických znalostí a dovedností před zkušební komisí jmenovanou ministerstvem. Odbornou způsobilostí se rozumí soubor odborných znalostí a dovedností vztahujících se k provádění měření emisí, kontrole, seřízení a hodnocení technického stavu motoru a jeho příslušenství, metrologického zabezpečení a vedení agendy ve stanici měření emisí, jakož i schopnost jejich uplatnění při měření emisí.

   (2) Odborná způsobilost se prokazuje vysvědčením o státní nebo maturitní zkoušce nebo výučním listem nebo dokladem o splnění odpovídajícího kvalifikačního standardu soustavy Národních kvalifikací MŠMT a dokladem o praxi z daného oboru a závěrečnou zkouškou z předmětů stanovených v učební osnově základního kurzu pro kontrolní techniky.

   (3) Cílem závěrečné zkoušky z teoretické přípravy je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost kontrolního technika, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel k provádění měření emisí. Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo. Cílem závěrečné zkoušky je dále formou praktické a ústní zkoušky prověřit technické znalosti a dovednosti při používání měřidel a technologických zařízení se zaměřením zejména na správnost a vyhodnocení měření emisí a praktické provádění měření emisí na stanovišti měření emisí a na správné hodnocení zjišťovaného stavu vozidla z hlediska měření emisí.

   (4) Písemný test se provádí:

   1. a) pomocí výpočetní techniky nebo
   2. b) v případě, že nelze využít postup podle písmene a), písemně.

   (5) Hodnocení písemného testu se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení se provede následujícím způsobem:

   1. a) prospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl nejméně 80 % dosažitelného bodového ohodnocení,
   2. b) neprospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl méně než 80 % dosažitelného bodového ohodnocení.

   (6) Hodnocení ústní a praktické zkoušky se hodnotí stupněm prospěl nebo neprospěl. Hodnocení této zkoušky provádí zkušební komise hlasováním.

   (7) O průběhu závěrečné zkoušky vyhotoví zkušební komise zkušební protokol podepsaný členy komise, jehož součástí je seznam účastníků základního kurzu. V případě postupu podle odstavce 4 písm. b) i jimi odevzdané písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení a celkové hodnocení.

   (8) Absolvent základního kurzu, který při závěrečné zkoušce neprospěl, může si své znalosti individuálně doplnit a požádat o opakování komisionálního přezkoušení v rozsahu závěrečné zkoušky základního kurzu. Opakovat závěrečnou zkoušku může účastník nejvýše dvakrát. Žádost o opakování závěrečné zkoušky může vždy podat nejdříve 1 měsíc po ukončení předchozí závěrečné nebo opakované závěrečné zkoušky, avšak opakovanou zkoušku musí vykonat nejpozději do šesti měsíců po ukončení základního kurzu. Další opakování závěrečné zkoušky není možné bez nového absolvování základního kurzu.

   (9) Absolventu základního kurzu, který při závěrečné zkoušce prospěl ve všech dílčích zkouškách (z teoretických i praktických znalostí a dovedností před zkušební komisí), vydá ministerstvo prostřednictvím IS TP profesní osvědčení kontrolního technika podle provedení uvedeného v příloze č. 18.

1. b) Přezkoušení v prohlubovacím kurzu podle písm. b) přílohy č. 16 této vyhlášky

   (1) Absolvent základního kurzu, který je držitelem profesního osvědčení kontrolního technika, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel, je povinen se v zákonem stanovené lhůtě podrobit prohlubovacímu kurzu, který je ukončen ověřením odbornou způsobilost kontrolního technika, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel k provádění měření emisí. K prohlubovacímu kurzu a k závěrečnému přezkoušení prohlubovacího kurzu bude připuštěn kontrolní technik, který se prokáže osvědčením kontrolního technika, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel v souladu s ustanovením § 60 odst. 5 zákona.

   (2) Cílem závěrečného přezkoušení prohlubovacímu kurzu je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost kontrolního technika, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel k provádění měření emisí vozidel. Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo.

   (3) Písemný test se provádí:

   1. a) pomocí výpočetní techniky nebo
   2. b) v případě, že nelze využít postup podle písmene a), písemně.

   (4) Hodnocení písemného testu se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení se provede následujícím způsobem:

   1. a) prospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl nejméně 80 % dosažitelného bodového ohodnocení,
   2. b) neprospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl méně než 80 % dosažitelného bodového ohodnocení.

   (5) O průběhu závěrečného přezkoušení vyhotoví zkoušející prostřednictvím IS TP zkušební protokol, jehož součástí je seznam účastníků prohlubovacího kurzu, jimi vypracované písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení a celkové hodnocení. Jeli postupováno podle odstavce 3 písm. b) postupuje se přiměřeně.

   (6) Žádost o opakování závěrečného přezkoušení může vždy podat nejdříve 5 dnů po ukončení předchozí závěrečného nebo opakovaného přezkoušení. Opakovat závěrečné přezkoušení může účastník nejvýše dvakrát.

   (7) Kontrolní technik, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel, ztratí odbornou způsobilost kontrolního technika, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel k provádění měření emisí vozidel v případě, že neprospěje ani při druhém opakovaném přezkoušení. Další opakování zkoušky prokazující odbornou způsobilost kontrolního technika, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel k provádění měření emisí vozidel není možné bez nového absolvování základního kurzu.

   (8) Absolventu prohlubovacího kurzu, který při závěrečném přezkoušení prospěl, vydá ministerstvo prostřednictvím IS TP profesní osvědčení kontrolního technika, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel podle provedení uvedeného v příloze č. 18. Za vydání se považuje i prodloužení platnosti stávajícího profesního osvědčení kontrolního technika v IS TP. Zkoušející, který vykonával přezkoušení odborné způsobilost kontrolního technika, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel k provádění měření emisí vozidel, vyznačí na základě výsledku vykonané zkoušky do profesního osvědčení kontrolního technika, jehož oprávnění bude omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel, jeho platnost.

   (9) U prohlubovacího kurzu v případě, že přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem prospěl, bude profesní osvědčení vydáno na dobu dle ustanovení § 61 odst. 2 zákona.

   (10) U prohlubovacího kurzu v případě, že druhé opakované přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem neprospěl, profesní osvědčení pozbude platnosti dnem vykonání opakovaného přezkoušení. Tato skutečnost se poznamená do profesního osvědčení, a do evidence ministerstva prostřednictvím IS TP.

1. c) Podrobnější popis postupu a způsobu provádění zkoušky a přezkoušení prokazující odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek stanoví ministerstvo ve Věstníku dopravy.

Příloha č. 18

Vzor Profesního osvědčení kontrolního technika

Vzor profesního osvědčení kontrolního technika k provádění technických prohlídek, jehož oprávnění je omezeno k provádění technických prohlídek na měření emisí vozidel

Příloha č. 19