Zákon o dani z přidané hodnoty

§ 4

Osoby podléhající dani

Osobami podléhajícími dani jsou fyzické a právnické osoby, které provádějí zdanitelná plnění v rámci podnikání.

§ 5

Plátci

(1) Plátci jsou osoby podléhající dani, které jsou registrovány u příslušného finančního orgánu.

(2) Osoby podléhající dani, jejichž obrat za předcházející tři kalendářní měsíce přesáhne částku 1 500 000 Kčs, jsou povinny se registrovat podle zákonů národních rad upravujících správu daní a poplatků nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročily stanovený obrat. O zrušení registrace mohou plátci požádat nejdříve po uplynutí jednoho roku od data zaregistrování, pokud jejich obrat nepřesáhl za předcházející tři měsíce částku 1 500 000 Kčs a zároveň za předcházejících dvanáct měsíců částku 6 000 000 Kčs.

(3) Osoby podléhající dani, jejichž obrat nedosáhne částky podle odstavce 2, se mohou registrovat jako plátci na vlastní žádost. O zrušení registrace mohou požádat nejdříve po uplynutí jednoho roku od data zaregistrování, pokud nepřekročily obrat stanovený podle odstavce 2.

(4) V případě zrušení registrace je plátce povinen odvést daň z hmotného majetku, u kterého uplatnil odpočet daně, a to podle stavu k datu zrušení registrace. Tuto daň uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období.

(5) Pokud se osoba podléhající dani povinně zaregistruje podle odstavce 2 nebo na vlastní žádost podle odstavce 3, je oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně u hmotného majetku, z něhož zaplatila daň. Odpočet daně nelze uplatnit u osobních automobilů. Nárok se uplatní v daňovém přiznání za první zdaňovací období po datu registrace.

(6) Osoby podléhající dani, které byly povinny se registrovat, ale tuto povinnost nesplnily, jsou považovány za plátce ode dne, kdy tato povinnost měla být splněna.

§ 6

Osoby mající zvláštní vztah k plátci

(1) Za osoby, které mají zvláštní vztah k plátci, se pro účely tohoto zákona považují:

1. a) osoby, které jsou statutárním orgánem plátce nebo členem statutárního orgánu plátce, jakož i osoby, které jsou mu přímo podřízeny,
2. b) členové dozorčích rad plátců,
3. c) osoby mající kontrolu nad plátcem, jejich hlavní akcionáři a členové představenstev obchodních společností,
4. d) osoby, které mají zvláštní vztah k fyzickým osobám uvedeným v písmenech a) až c),
5. e) právnické osoby, ve kterých některá z osob uvedených pod písmeny a), b) a c) má podíl na základním jmění přesahující 10 %,
6. f) hlavní akcionáři plátce a jakákoliv právnická osoba pod jejich kontrolou.

(2) Osobami, které mají zvláštní vztah k fyzickým osobám uvedeným v ustanovení odstavce 1 písm. d) jsou osoby blízké,³) a osoby, které žijí s osobami uvedenými v ustanovení odstavce 1 písm. d) ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku a které z toho důvodu pečují o společnou domácnost nebo jsou odkázány výživou na tuto osobu, strýcové, tety synovci, neteře, jakož i bratranci a sestřenice, které mají společného prarodiče.

(3) Kontrolou nad plátcem se podle tohoto zákona rozumí vlastnictví více než 50 % jeho akcií nebo jiných podílových účastí. Hlavním akcionářem se rozumí vlastník více než 10 % akcií nebo jiných podílových účastí.

§ 7

Předmět daně

(1) Předmětem daně jsou veškerá zdanitelná plnění za úplatu i bez úplaty včetně naturálního plnění v tuzemsku, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Za zdanitelná plnění se pro účely tohoto zákona považují i plnění uskutečněná plátcem osobám majícím zvláštní vztah k plátci, pro vlastní potřebu plátce a pro účely nesouvisející s podnikáním.

§ 8

Místo zdanitelného plnění

(1) Místem zdanitelného plnění je při dodání zboží:

1. a) místo, kde se zboží nachází v době, kdy se přeprava nebo odeslání zboží začíná uskutečňovat, je-li dodání zboží spojeno s přepravou nebo odesláním zboží; přitom nezáleží na tom, kdo přepravu nebo odeslání zboží uskutečňuje,
2. b) místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno, je-li dodání zboží spojeno s jeho instalací nebo montáží,
3. c) místo, kde se zboží nachází v době, kdy se dodání uskutečňuje, je-li dodání zboží uskutečňováno bez přepravy nebo odeslání.

(2) Místem zdanitelného plnění při převodu nemovitosti nebo dodání stavebního objektu je místo, kde se nemovitost nebo stavební objekt nachází.

(3) Místem zdanitelného plnění při poskytování služeb a při převodu a využití práv je:

1. a) místo, kde má osoba poskytující službu nebo uskutečňující převod a využití práv své sídlo nebo kde má stálou provozovnu, ve které služby poskytuje; pokud nemá sídlo nebo stálé zařízení, místo, kde má bydliště, případně místo, kde se obvykle zdržuje,
2. b) místo, kde se nemovitost nebo stavební objekt nachází, při poskytování služeb vztahujících se k těmto věcem, včetně služeb realitních kanceláří, odhadců a služeb architektů a stavebního dozoru,
3. c) místo, kde se přeprava začíná uskutečňovat, při poskytování přepravních služeb,
4. d) místo, kde jsou tyto služby skutečně poskytovány, při poskytování služeb souvisejících s kulturními, uměleckými, sportovními, vědeckými, výchovnými, zábavními a podobnými činnostmi včetně zprostředkování a organizování těchto činností a vedlejších souvisejících služeb.

§ 9

Uskutečnění zdanitelného plnění

(1) Zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné:

1. a) při prodeji zboží podle kupní smlouvy⁴) dnem dodání, v ostatních případech dnem převzetí nebo zaplacení zboží, a to tím dnem, který nastane dříve,
2. b) při převodu nemovitostí dnem nabytí vlastnictví nebo převodu práva hospodaření,
3. c) při poskytování služeb dnem jejich poskytnutí nebo zaplacení, a to tím dnem, který nastane dříve,
4. d) při převodu a využití práv dnem účinnosti smlouvy,
5. e) při zdanitelném plnění uskutečněném bez úplaty dnem uvedeným ve smlouvě, převzetím nebo poskytnutím, a to tím dnem, který nastane dříve,
6. f) při zdanitelném plnění uskutečněném osobám majícím zvláštní vztah k plátci, pro vlastní potřebu plátce a pro účely nesouvisející s podnikáním, dnem uvedeným na dokladu o použití,
7. g) v ostatních případech neuvedených v písmenech a) až f) dnem zaplacení.

(2) Zdanitelné plnění uskutečňované prostřednictvím prodejních automatů, popřípadě jiných obdobných přístrojů uváděných do chodu mincemi, bankovkami, známkami nebo jinými platebními prostředky nahrazujícími peníze se považuje za uskutečněné dnem, kdy plátce vyjme peníze nebo známky z přístroje nebo zjistí jiným způsobem výši obratu.

(3) V případě nájemních smluv⁵) a smluv o dílo⁶) a v ostatních případech, kdy se úhrada provádí pravidelně formou opakovaného plnění nebo dílčího plnění během doby trvání smlouvy, se každé opakované plnění nebo dílčí plnění považuje za samostatné zdanitelné plnění. V tomto případě se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné dnem uvedeným ve smlouvě nebo zaplacením každého opakovaného plnění nebo dílčího plnění, a to tím dnem, který nastane dříve.

(4) V případě dodávání tepelné a elektrické energie, plynu a v ody, jejichž úplata se uskutečňuje ve formě pravidelných záloh, se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné dnem, do kdy má být podle smlouvy sjednaná záloha zaplacena.

(5) V případě koupě najaté věci se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné dnem, kdy má být podle smlouvy poprvé placeno nájemné. Je-li předmětem koupě zboží, nemovitost nebo stavební objekt, jehož cena bez daně přesáhne částku 1 000 000 Kčs, považují se za zdanitelné plnění jednotlivé částky nájemného. Zdanitelné plnění se v tomto případě považuje za uskutečněné dnem, kdy má být podle smlouvy placeno nájemné nebo dnem jeho skutečného zaplacení, a to tím dnem, který nastane dříve.

§ 10

Vznik daňové povinnosti

(1) Daňová povinnost vzniká dnem vystavení daňového dokladu za zdanitelné plnění, pokud zákon nestanoví jinak.

(2) Při uskutečnění zdanitelného plnění podle § 9 odst. 1 písm. f) vzniká daňová povinnost dnem vystavení dokladu o použití.

(3) Při uskutečnění zdanitelného plnění bez úplaty podle § 9 odst. 1 písm. e) vzniká daňová povinnost dnem jeho uskutečnění.

(4) Při dodání zboží, poskytování služeb, převodu nemovitostí nebo převodu a využití práv osobám, které nejsou plátci, vzniká daňová povinnost dnem uskutečnění zdanitelného plnění.

§ 11

Vedení záznamů pro daňové účely

(1) Plátce je povinen vést záznamy, ve kterých jsou uvedeny údaje rozhodné pro stanovení daně.

(2) Plátce je povinen vést evidenci tržeb za zdanitelná plnění.

§ 12

Vystavování daňových dokladů a jejich obsah

(1) Plátce je povinen vyhotovit za každé zdanitelné plnění ve prospěch jiného plátce daňový doklad, a to nejpozději do 15 dnů ode dne jeho uskutečnění.

(2) Daňový doklad musí obsahovat zejména:

1. a) obchodní jméno, sídlo, místo podnikání, popřípadě bydliště, identifikační a daňové registrační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,
2. b) obchodní jméno, sídlo, místo podnikání, popřípadě bydliště, identifikační a daňové registrační číslo plátce, v jehož prospěch se uskutečňuje zdanitelné plnění,
3. c) název, množství zboží nebo rozsah zdanitelného plnění,
4. d) datum vystavení dokladu,
5. e) výši ceny bez daně,
6. f) výši daně.

(3) Jsou-li součástí zdanitelného plnění zboží nebo služby s různými sazbami daně, popřípadě osvobozené od daňové povinnosti, musí být v daňovém dokladu uvedeny výše ceny a výše daně odděleně podle stanovených sazeb, popřípadě osvobození od daně.

(4) Plátci jsou povinni uchovávat všechny daňové doklady rozhodné pro stanovení daně po dobu 10 let od konce kalendářního roku, ve kterém vznikla daňová povinnost. Toto ustanovení nemůže být dotčeno ustanoveními zvláštního předpisu.⁷)

§ 13

Daňový dobropis a vrubopis

(1) Dojde-li k opravě základu daně podle § 15, plátce uskutečňující zdanitelné plnění vyhotoví pro plátce, v jehož prospěch se zdanitelné plnění uskutečňuje, daňový dobropis nebo vrubopis, a to nejpozději do 15 dnů po provedení opravy.

(2) Daňovým dobropisem je daňový doklad, kterým se opravuje výše daně při snížení ceny za zdanitelné plnění.

(3) Daňovým vrubopisem je daňový doklad, kterým se opravuje výše daně při zvýšení ceny za zdanitelné plnění.

(4) Daňový dobropis a vrubopis obsahují údaje stanovené v § 12 odst. 2 a dále:

1. a) jde-li o dobropis, datum vystavení původního daňového dokladu, rozdíl mezi původní a sníženou cenou za zdanitelné plnění bez daně a dodatečně splatnou daň,
2. b) jde-li o vrubopis, datum vystavení původního daňového dokladu, rozdíl mezi původní a zvýšenou cenou za zdanitelné plnění a dodatečně splatnou daň.

§ 14

Základ daně a jeho výpočet

(1) Základem pro výpočet daně je cena⁸) za zdanitelné plnění, která neobsahuje daň, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Jestliže není cena zdanitelného plnění ve smlouvě určena, je rozhodující cena obvyklá bez daně.

(3) Podléhá-li zdanitelné plnění spotřební dani,⁹) popřípadě jiné dani či poplatku podle zvláštních předpisů,¹⁰) základ daně zahrnuje i tyto daně a poplatky.

(4) Poskytne-li plátce slevu z ceny za zdanitelné plnění, základ daně se sníží o částku této slevy.

(5) Je-li zdanitelné plnění uskutečněno osobě mající zvláštní vztah k plátci bez úplaty nebo úplata je nižší než obvyklá cena, základem daně je obvyklá cena bez daně.

(6) Základem daně při koupi najaté věci je cena předmětu, která by byla sjednána v případě kupní smlouvy, minimálně ve výši obvyklé ceny bez daně, s výjimkou případů, kdy cena bez daně zboží, nemovitosti nebo stavebního objektu, které jsou předmětem koupě, přesáhne částku 1 000 000 Kčs. V tomto případě je základem daně nájemné bez daně snížené o částku připadající na finanční činnosti.

(7) Základem daně v případě snížení nebo zvýšení ceny je rozdíl mezi původní cenou a cenou po opravě.

(8) Základem daně při prodeji zboží nebo nemovitosti ve veřejné dražbě je vydražená cena snížená o daň.

§ 15

Oprava základu daně

(1) Plátce může opravit základ daně:

1. a) při zrušení nebo vrácení celého nebo části zdanitelného plnění, pokud za něj nebyla poskytnuta úplata nebo byla vrácena,
2. b) při změně ceny na základě změny kvalitativních, dodacích a jiných podmínek sjednaných u zdanitelného plnění.

(2) Rozdíl nového a opraveného základu daně se považuje za samostatné zdanitelné plnění, které podléhá dani ve zdaňovacím období, ve kterém byl vyhotoven daňový dobropis nebo vrubopis vztahující se k tomuto zdanitelnému plnění.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se vztahuje pouze na ty osoby, které byly plátci v době vzniku daňové povinnosti u původního plnění před opravou základu daně.

§ 16

Sazby daně

(1) Sazba daně u zboží je 23 %. U zboží uvedeného v příloze č. 1, která je nedílnou součástí tohoto zákona, a u tepelné energie, je sazba daně 5 %.

(2) Správce daně uzná pro účely správného zatřídění zboží do číselného kódu podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu zatřídění zboží orgány celní správy.

(3) Sazba daně u služeb je 5 %. U služeb uvedených v příloze č. 2, která je nedílnou součástí tohoto zákona, je sazba daně 23 %.

(4) Sazba daně u nemovitostí včetně stavebních objektů zařazených podle zvláštního předpisu¹¹) do příslušných oborů je 5 %.

(5) Sazba daně u převodu a využití práv je 5 %, s výjimkou pronájmu, kdy se po skončení nájemní smlouvy najatá movitá věc vrací pronajimateli, kde je sazba daně 23 %.

(6) Sazba daně u služeb zařazených podle zvláštního předpisu¹²) do příslušných oborů jako výkony nákupu zemědělských a lesnických výrobků, výkony odbytu a zásobování (včetně skladového hospodářství), výkony zahraničního obchodu a výkony vnitřního obchodu, je stejná jako u dodávaného zboží, ke kterému se uvedený výkon vztahuje.

(7) Sazby daně jsou stanoveny jednotně pro celé území České a Slovenské Federativní Republiky.

§ 17

Výpočet daně

(1) Plátce je povinen si sám daň vypočítat.

(2) Daň se vypočítá jako součin základu daně a příslušné sazby dělený stem.

(3) Je-li úplata za zdanitelné plnění vyjádřena v devizových prostředcích,¹³) přepočte se na československou měnu podle kursu pro prodej vyhlašovaného Státní bankou československou a platného v den vzniku daňové povinnosti.

(4) Je-li předmětem zdanitelného plnění zboží jako soubor předmětů, přičemž pro jednotlivé předměty, které jej tvoří, platí různé sazby, použije se sazba stanovená pro předmět, který dává zboží podstatný charakter.

(5) Při prodeji zboží nebo nemovitosti ve veřejné dražbě se daň vypočte jako podíl, v jehož čitateli je vydražená cena vynásobená příslušnou sazbou daně a ve jmenovateli součet čísla 100 a příslušné sazby.

(6) Je-li s dodáním zboží spojeno poskytování služeb a cena těchto služeb bez daně přesahuje 20 % z celkové ceny bez daně za zdanitelné plnění, zdaní se zvlášť dodání zboží a zvlášť poskytování služeb.

(7) Je-li s poskytováním služeb spojeno dodání zboží a cena tohoto zboží bez daně přesahuje 20 % z celkové ceny bez daně za zdanitelné plnění, zdaní se zvlášť dodání zboží a zvlášť poskytování služeb.

§ 18

Nárok na odpočet daně

(1) Nárok na odpočet daně má plátce, pokud nakoupené zboží, stavební objekty, převedené nemovitosti, přijaté služby nebo převedená a využitá práva (dále jen „přijatá zdanitelná plnění“) použije pro podnikání za podmínek stanovených zákonem.

(2) Plátce má nárok na odpočet daně ve zdaňovacím období, ve kterém daň na vstupu zaúčtoval, nebo v prvním zdaňovacím období po datu své registrace.

(3) Plátce nemá nárok na odpočet daně, pokud nedoloží oprávněnost svého nároku na odpočet daně daňovým dokladem nebo pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro svá zdanitelná plnění osvobozená od daňové povinnosti podle § 24.

(4) Plátce nemá nárok na odpočet daně při nákupu osobního automobilu a zboží a služeb s tím souvisejících a při nákupu zboží a služeb za účelem pohoštění nebo obdarování. Vyloučení daně z nároku na odpočet musí být v tomto případě provedeno před případnou úpravou odpočtu daně podle § 19.

(5) Odstavec 4 se nevztahuje na plátce, jehož podnikání zcela nebo zčásti spočívá v nákupu a prodeji nebo pronajímání osobních automobilů, a to v případě, jde-li o nákup osobních automobilů určených pro další prodej nebo pronajímání. Odstavec 4 se rovněž nevztahuje na plátce, jehož podnikání spočívá v poskytování služeb veřejného stravování, a to při nákupu zboží určeného pro tyto účely.

(6) Prodá-li plátce osobní automobil, při jehož koupi neuplatnil nárok na odpočet podle odstavce 4, jinému plátci, je tento prodej osvobozený od daňové povinnosti.

(7) Plátce provádějící finanční pronájem má nárok na odpočet daně u zboží a nemovitostí, které jsou předmětem smlouvy o koupi najaté věci.

§ 19

Způsob uplatnění odpočtu

(1) Použije-li plátce přijatá zdanitelná plnění částečně pro svá zdanitelná plnění, u nichž má nárok na odpočet daně, a částečně pro zdanitelná plnění, u nichž nárok na odpočet daně nemá, stanoví se poměrná část odpočtu daně ve výši, která odpovídá celkové dani zaúčtované na vstupu za příslušné zdaňovací období vynásobené koeficientem. Koeficient se stanoví jako podíl, v jehož čitateli je součet cen bez daně za zdanitelná plnění, u nichž vzniká nárok na odpočet, a ve jmenovateli celkový součet cen bez daně za všechna uskutečněná zdanitelná plnění. Při výpočtu koeficientu se vychází z údajů za předchozí kalendářní rok.

(2) V případě způsobu uplatnění odpočtu podle odstavce 1 u nově zaregistrovaného plátce lze nárok na odpočet daně uplatnit nejdříve po uplynutí jednoho kalendářního měsíce od data registrace. Koeficient se pro tento účel stanoví na základě souhrnu cen za tento první měsíc. V dalších měsících do konce kalendářního roku se koeficient stanoví na základě souhrnu cen za předcházející měsíce, a to až do konce druhého kalendářního roku od data registrace. Pro plátce, kteří se zaregistrovali nejpozději do 30. června běžného roku, platí od počátku druhého kalendářního roku od data registrace ustanovení odstavce 1.

(3) Plátce nemá nárok na odpočet daně, pokud je daň za příslušné zdaňovací období po úpravách podle odstavců 1 a 2 nižší než 5 % celkové daně zaúčtované za přijatá zdanitelná plnění.

(4) Dojde-li k opravě základu daně podle § 15, podléhá nově vypočtená daň pro potřeby odpočtu ustanovení tohoto paragrafu.

(5) Plátce, který prodává podnik nebo jeho část,¹⁴) má nárok na odpočet daně zaúčtované u přijatých zdanitelných plnění, která jsou předmětem prodeje, s výjimkou osobních automobilů, u nichž nelze uplatnit nárok na odpočet daně podle § 18 odst. 5.

(6) Nárok na vrácení odpočtu za období, ve kterém vznikl, má Správa federálních hmotných rezerv při nákupu zboží pro státní hmotné rezervy a ostatní plátci při nákupu zboží pro „Program 222“, a to do 15 dní od předložení daňového přiznání za toto zdaňovací období. Podmínkou je, že tyto nákupy budou účetně sledovány samostatně.

§ 20

Oprava daně pro účely odpočtu daně

(1) Opraví-li se základ daně podle § 15, opraví se současně i daň pro účely odpočtu. Oprava daně se provede v tom zdaňovacím období, ve kterém je vystaven daňový dobropis nebo vrubopis související s opravou základu daně.

(2) Sníží-li se základ daně podle § 15, má plátce uskutečňující zdanitelné plnění nárok na opravu daně pro účely odpočtu ve výši rovnající se součinu příslušné sazby daně a částky rozdílu mezi původním a opraveným základem daně dělený stem.

(3) Zvýší-li se základ daně podle § 15, má plátce, v jehož prospěch se uskutečňuje zdanitelné plnění, nárok na opravu daně pro účely odpočtu ve výši rovnající se součinu příslušné sazby daně a částky rozdílu mezi původním a opraveným základem daně dělený stem.

(4) Plátce nemá nárok na opravu daně pro účely odpočtu, pokud ho nemůže doložit daňovým dobropisem, popřípadě daňovým vrubopisem.

(5) Odpočet daně stanovený podle odstavců 2 a 3 podléhá dále § 19.

§ 21

Nadměrný odpočet

(1) Plátce má nárok na uplatnění nadměrného odpočtu ve zdaňovacím období následujícím po zdaňovacím období, ve kterém došlo k jeho vzniku.

(2) Uplatnění nadměrného odpočtu má přednost před uplatněním odpočtu daně vzniklého v běžném zdaňovacím období.

(3) Vznikne-li znovu nadměrný odpočet i po jeho přednostním uplatnění, je plátce povinen jej přenést do dalšího zdaňovacího období, pokud zákon nestanoví jinak.

(4) Má-li plátce v příslušném zdaňovacím období nárok na uplatnění více než jednoho nadměrného odpočtu, uplatní je postupně v tom pořadí, ve kterém vznikly.

§ 22

Vrácení nadměrného odpočtu

(1) Dojde-li k přesunu nadměrného odpočtu do dalších zdaňovacích období, a není-li nadměrný odpočet uhrazen do dvou kalendářních měsíců od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikl, má plátce nárok na vrácení daně do 15 dnů od předložení daňového přiznání za nejbližší zdaňovací období.

(2) Nárok na vrácení daně z důvodu nadměrného odpočtu má plátce pouze v té výši, která nebyla uhrazena z vlastní daňové povinnosti plátce.

§ 23

Odpočet daně při nákupu ojetých osobních automobilů

(1) Plátce, který se zcela nebo z části zabývá nákupem a prodejem ojetých osobních automobilů, má nárok na odpočet daně zaúčtované při jejich nákupu.

(2) Nárok na odpočet daně má plátce ve výši, která se vypočte jako podíl, v jehož čitateli je cena, za kterou byl ojetý osobní automobil nakoupen, vynásobená příslušnou sazbou daně a ve jmenovateli součet čísla 100 a příslušné sazby.

(3) Je-li osoba, od které nakoupil plátce ojetý osobní automobil, osobou mající k němu zvláštní vztah, výše nároku na odpočet se stanoví stejným způsobem jako v odstavci 2 s tím, že místo ceny, za kterou byl ojetý osobní automobil nakoupen, se v čitateli uvede jeho obvyklá cena včetně daně.