Nařízení vlády Československé socialistické republiky, kterým se provádí zákoník práce

§ 35

Dohoda o zvýšení kvalifikace

(1) Organizace může při uzavření dohody podle § 143 zákoníku sjednat povinnost pracovníka setrvat v pracovním poměru po dobu odpovídající dohodnuté nejvyšší celkové částce, kterou bude pracovník povinen uhradit. Celkově dohodnutá doba setrvání v pracovním poměru nesmí překročit pět let a nejvyšší částka za dobu jednoho roku 7 000 Kčs.

(2) Organizace může uzavřít dohodu podle § 143 zákoníku též při prohlubování kvalifikace, jestliže předpokládané náklady dosahují alespoň 100 000 Kčs; ustanovení odstavce 1 platí i zde.

§ 36

Pracovníci se změněnou pracovní schopností

Pro pracovníky se změněnou pracovní schopností zajišťují organizace na svůj náklad technickými a organizačními opatřeními zejména potřebnou úpravu pracovních podmínek, úpravu pracovišť, zřízení chráněných dílen, zaškolení nebo zaučení těchto pracovníků a zvyšování jejich kvalifikace při výkonu jejich pravidelného zaměstnání.

§ 37

Plnění pracovních úkolů a přímá souvislost s ním

(1) Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru, jiná činnost vykonávaná na příkaz organizace a činnost, která je předmětem pracovní cesty.

(2) Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro organizaci na podnět společenské organizace nebo spolupracovníků, popřípadě i činnost konaná pro organizaci z vlastní iniciativy, pokud k ní pracovník nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu organizace, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná organizací v rámci její patronátní činnosti. Za plnění pracovních úkolů se nepovažuje činnost souvisící s individuálním obhospodařováním záhumenku.

(3) V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, ošetření, popřípadě vyšetření ve zdravotnickém zařízení, ani cesta k nim a zpět, pokud není konána v objektu organizace. Vyšetření ve zdravotnickém zařízení prováděné na příkaz organizace nebo ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět jsou úkony v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů.

(4) V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů je též činnost, která napomáhá k plnění celospolečenských, hospodářských a sociálních úkolů organizace. Za těchto podmínek se považuje za činnost v souvislosti s plněním pracovních úkolů též školení pracovníků organizace organizované organizací nebo společenskou organizací, popřípadě orgánem nadřízeným organizaci, a školení pro funkcionáře společenské organizace organizované vyšším orgánem této organizace, kterým se sleduje zvyšování jejich odborné připravenosti.

(5) Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který pracovník utrpěl pro plnění pracovních úkolů.

§ 38

(1) Cestou do zaměstnání a zpět se rozumí cesta z místa pracovníkova bydliště (ubytování) do místa vstupu do objektu organizace nebo na jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět; v zemědělských, lesních a stavebních organizacích také cesta z bydliště na určené shromaždiště a zpět.

(2) Cesta z obce bydliště pracovníka na pracoviště nebo do místa ubytování v jiné obci, která je cílem pracovní cesty, pokud není současně obcí jeho pravidelného pracoviště a zpět, se posuzuje jako nutný úkon před počátkem práce nebo po jejím skončení.

§ 39

(1) Žáci střední školy, odborného učiliště nebo učiliště nebo studenti vysoké školy odpovídají škole nebo organizaci za škodu, kterou jí způsobili při teoretickém nebo praktickém vyučování a při výchově mimo vyučování, anebo v přímé souvislosti s nimi.

(2) Za škodu, která vznikla žákům základních škol, základních uměleckých škol, zvláštních škol a pomocných škol při vyučování, při výchově mimo vyučování a při výchově žáků ve školských zařízeních nebo v přímé souvislosti s nimi, odpovídá příslušná škola, popřípadě orgán, který školu odborně vede.

(3) Za škodu, která vznikla žákům středních škol nebo odborných učilišť a učilišť, při teoretickém vyučování, při praktickém vyučování, při výchově mimo vyučování a při výchově žáků ve školských zařízeních nebo v přímé souvislosti s nimi odpovídá

1. a) žákům středních odborných učilišť, odborných učilišť a učilišť, která jsou vnitřní organizační jednotkou organizace, příslušná organizace,
2. b) žákům středních odborných učilišť, odborných učilišť a učilišť, která jsou právnickými osobami, příslušné učiliště; za škodu, ke které došlo ve středisku praktického vyučování, které je právnickou osobou, příslušné středisko,
3. c) žákům gymnázií a středních odborných škol, pokud ke škodě došlo při teoretickém vyučování, při praktickém vyučování ve škole, při výchově mimo vyučování nebo v přímé souvislosti s nimi, příslušná škola; pokud ke škodě došlo při praktickém vyučování v organizaci nebo v přímé souvislosti s ním, ta organizace, v níž se vyučování uskutečňovalo.

(4) Za škodu, která vznikla studentům vysokých škol při teoretickém vyučování, při praktickém vyučování ve škole a při výchově mimo vyučování nebo v přímé souvislosti s nimi, odpovídá vysoká škola. Pokud ke škodě došlo při odborně společenské praxi v organizaci nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídá za ni organizace, v níž se tato praxe uskutečňovala.

§ 40

(1) Občanům plnícím veřejné funkce odpovídá za škodu vzniklou při výkonu funkce nebo v přímé souvislosti s ní organizace, pro kterou byli činni; občané odpovídají za škodu této organizaci. Pokud však funkcionáři společenské organizace napomáhají při výkonu své funkce nebo v přímé souvislosti s ní současně k plnění celospolečenských, hospodářských nebo sociálních úkolů organizace, u níž jsou v pracovním poměru, odpovídá jim za škodu tato organizace.

(2) Občanům se změněnou pracovní schopností, kteří nejsou v pracovním poměru a jejichž příprava pro povolání (činnost) se provádí podle zvláštních předpisů, odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, popřípadě nemocí z povolání při této přípravě organizace, u níž se příprava pro povolání provádí.

(3) Pracovníkům, kteří se účastní povinného rekondičního pobytu, odpovídá za škodu vzniklou při účasti na tomto pobytu nebo v přímé souvislosti s ní organizace, která je k účasti na pobytu určila; pracovníci odpovídají za škodu této organizaci. Účastí na rekondičním pobytu nebo v přímé souvislosti s ní je i cesta k jeho nástupu a zpět po jeho skončení, účast na rekondičním programu a doba osobního volna v rekondičním objektu. Nepatří sem však stravování ani povolená neorganizovaná vycházka.

§ 41

(1) Nárok na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají členové dobrovolných požárních sborů a báňských záchranných sborů, kteří utrpí úraz při činnosti v těchto sborech. V těchto případech jim odpovídá organizace, u níž je sbor zřízen.

(2) Nárok na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají občané, kteří na výzvu orgánu státní správy nebo orgánu obce nebo velitele zásahu a podle jeho pokynů, popřípadě s jeho vědomím, osobně napomáhají při zásahu proti živelní události nebo při odstraňování jejích následků a utrpí při těchto činnostech úraz. Za škodu vzniklou tímto úrazem jim odpovídá orgán státní správy nebo orgán obce, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.

(3) Nárok na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají občané, kteří dobrovolně v rámci akce organizované obcí nebo jinou organizací vypomáhají při plnění důležitých úkolů v zájmu společnosti, například občané, kteří dočasně vypomáhají při zvelebování obcí nebo v zemědělském družstvu nebo na státním statku, anebo při stavebních akcích prováděných ke zvelebení provozoven spotřebních družstev a utrpí při těchto činnostech úraz. Za škodu vzniklou tímto úrazem jim odpovídá organizace, pro kterou v době tohoto úrazu pracovali.

(4) Nárok na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají autoři vynálezu, zlepšovacího návrhu nebo průmyslového vzoru, kteří utrpí úraz při zkoušení, rozpracování nebo zavádění vynálezu, zlepšovacího návrhu nebo průmyslového vzoru pro organizaci nebo v dohodě s ní. Stejný nárok mají členové spotřebních, bytových a jiných družstev, kteří utrpí úraz při výkonu funkce nebo při dohodnuté činnosti pro družstvo, zdravotníci Československého červeného kříže, dárci krve, členové Horské služby, jakož i občané, kteří na její výzvu a podle jejích pokynů osobně pomáhají při záchranné akci v terénu, dobrovolní pracovníci pečovatelské služby sociálního zabezpečení a jiní občané, kteří byli pověřeni organizací určitou funkcí nebo činností, jestliže utrpěli úraz při plnění úkolů souvisících s výkonem příslušné funkce nebo činnosti. Za škodu vzniklou tímto úrazem jim odpovídá organizace, pro kterou byli v době tohoto úrazu činni.

(5) Nárok na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají sportovní reprezentanti České a Slovenské Federativní Republiky a sportovci zařazení do systému vrcholového sportu, kteří utrpí úraz při účasti na sportovní přípravě, mistrovských a mezinárodních soutěžích; za škodu jim odpovídá organizace nebo orgán, pro které byli v době úrazu sportovně činni.

§ 42

(1) Nemůže-li organizace odstranit před uzavřením dohody o hmotné odpovědnosti nebo při převedení pracovníka, který uzavřel tuto dohodu, na jinou práci nebo na jiné pracoviště, anebo při jeho přeložení závady v pracovních podmínkách (§ 170 zákoníku), na které pracovník upozorňuje, musí se organizace písemně zavázat, že závady odstraní v určené době.

(2) Jestliže vzniknou závady v pracovních podmínkách pracovníků se společnou hmotnou odpovědností v souvislosti s tím, že byl na jejich pracoviště zařazen jiný pracovník nebo jiný vedoucí, popřípadě zástupce vedoucího, nebo s tím, že některý z pracovníků od dohody o hmotné odpovědnosti odstoupil, je organizace povinna závady odstranit.

§ 43

(1) Inventarizace musí být provedena při uzavření dohody o hmotné odpovědnosti, při jejím zániku, při převedení pracovníka na jinou práci nebo na jiné pracoviště, při jeho přeložení a při skončení pracovního poměru.

(2) Na pracovištích, kde pracují pracovníci se společnou hmotnou odpovědností, musí být inventarizace provedena při uzavření dohod o hmotné odpovědnosti se všemi společně odpovědnými pracovníky, při zániku všech těchto dohod, při převedení na jinou práci nebo na jiné pracoviště nebo přeložení všech společně odpovědných pracovníků, při změně ve funkci vedoucího nebo jeho zástupce a na žádost kteréhokoliv ze společně odpovědných pracovníků při změně v jejich kolektivu, popřípadě při odstoupení některého z nich od dohody o hmotné odpovědnosti.

(3) Jestliže pracovník se společnou hmotnou odpovědností, jehož pracovní poměr skončil nebo který byl převeden na jinou práci nebo na jiné pracoviště nebo přeložen, nepožádá zároveň o provedení inventarizace, odpovídá za případný schodek zjištěný nejbližší inventarizací na jeho dřívějším pracovišti. Jestliže pracovník, který je zařazován na pracoviště, kde pracují pracovníci se společnou hmotnou odpovědností, nepožádá zároveň o provedení inventarizace, odpovídá, pokud od dohody o hmotné odpovědnosti neodstoupil, za případný schodek zjištěný nejbližší inventarizací.

§ 44

Při určování podílu náhrady jednotlivých pracovníků, kteří odpovídají za schodek společně, se vychází z jejich hrubých výdělků zúčtovaných za dobu od předchozí inventury do dne zjištění schodku. Přitom se započítává výdělek za celý kalendářní měsíc, v němž byla tato inventura provedena, a nepřihlíží se k výdělku za kalendářní měsíc, v němž byl zjištěn schodek. Jestliže však pracovník byl zařazen na pracoviště během tohoto období, započítává se mu hrubý výdělek dosažený ode dne, kdy byl na pracoviště zařazen, do dne zjištění schodku. Do hrubého výdělku se nezapočítává náhrada mzdy.

§ 45

U pracovníka, který je v době pracovního úrazu nebo zjištění nemoci z povolání v několika pracovních poměrech nebo je činný též na základě dohody o pracovní činnosti, se při stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku vychází z průměrných výdělků dosahovaných ve všech těchto pracovněprávních vztazích, a to po dobu, po kterou by mohly trvat.

§ 46

Pracovníkům, kteří utrpěli pracovní úraz, popřípadě u nichž byla zjištěna nemoc z povolání, v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou nebo při výkonu prací na základě dohody o pracovní činnosti uzavřené na dobu určitou, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku vždy jen do doby, kdy měl tento pracovněprávní vztah skončit. Po této době přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, jen lze-li podle okolností důvodně předpokládat, že postižený by byl i nadále zaměstnán.

§ 47

(1) Utrpěl-li pracovní úraz, popřípadě, byla-li zjištěna nemoc z povolání u poživatele starobního nebo invalidního důchodu, přísluší mu náhrada za ztrátu na výdělku po dobu, pokud sám nepřestal být zaměstnán z důvodů, které nesouvisí s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Jestliže však důchodce dále nepracuje z důvodů, které souvisí s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, přísluší mu náhrada po dobu, po níž by vzhledem k svému zdravotnímu stavu před pracovním úrazem nebo nemocí z povolání mohl pracovat. Ustanovení § 195 odst. 5 zákoníku platí i zde.

(2) Ode dne, kdy měla skončit povinná školní docházka nebo studium (příprava) na střední škole, odborném učilišti, učilišti nebo na vysoké škole, přísluší žáku a studentu náhrada za ztrátu na výdělku jen

1. a) po dobu, o kterou se následkem pracovního úrazu, popřípadě nemoci z povolání prodloužila jeho povinná školní docházka nebo studium (příprava),
2. b) po dobu pracovní neschopnosti pro pracovní úraz, popřípadě nemoc z povolání,
3. c) jestliže se stal následkem pracovního úrazu, popřípadě nemoci z povolání invalidním,
4. d) jestliže se stal následkem pracovního úrazu, popřípadě nemoci z povolání částečně invalidním nebo byl-li uznán občanem se změněnou pracovní schopností, pokud vlastní vinou nezameškává příležitost k výdělku vykonáváním práce pro něho vhodné.

§ 48

Výdělek po pracovním úrazu

Jestliže organizace, která je povinna poskytovat náhradu, prokáže, že postižený dosahuje ze své viny v zaměstnání po pracovním úrazu, popřípadě po zjištění nemoci z povolání nižšího výdělku než jeho spolupracovníci vykonávající stejnou práci nebo práci téhož druhu, považuje se za výdělek po pracovním úrazu, popřípadě po zjištění nemoci z povolání průměrný výdělek, kterého dosahují tito ostatní pracovníci.

§ 49

Náklady pohřbu

(1) Náklady pohřbu jsou zejména náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, cestovní výlohy, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravu hrobu a jedna třetina přiměřených nákladů na smuteční ošacení.

(2) Náhrada nákladů na zřízení pomníku nebo desky nesmí přesáhnout částku 8 000 Kčs. Náklady na smuteční ošacení a cestovní výlohy se hradí jen nejbližším příslušníkům rodiny a domácnosti zemřelého.

§ 50

Dohoda o provedení práce

Do předpokládaného rozsahu práce, na který se uzavírá dohoda o provedení práce podle § 236 odst. 1 zákoníku, se nezapočítává doba těchto prací konaných pracovníkem pro organizaci v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce:

1. a) příležitostné komparsové a příležitostné pomocné manuální práce pro film, televizi a rozhlas,
2. b) spolupráce autora při rozpracování, zkoušení nebo zavádění jeho vynálezu, zlepšovacího návrhu a průmyslového vzoru.⁵)

§ 51

Dohoda o pracovní činnosti

Na základě dohody o pracovní činnosti lze vykonávat práci až do rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, jde-li o

1. a) práce k zabezpečení naléhavých zvýšených úkolů organizace, nepřesahující dobu tří měsíců v kalendářním roce, jestliže splnění těchto úkolů vyžaduje nárazové hromadné výpomoci dočasných pracovníků,
2. b) výpomoc občanů zabezpečovanou obcemi k zvelebování obcí a pracovník není v téže době zaměstnán v jiných pracovněprávních nebo obdobných vztazích v celkovém rozsahu přesahujícím polovinu stanovené týdenní pracovní doby.

§ 55

(1) Jako výkon práce se posuzuje doba

1. a) kdy pracovník nepracuje pro překážky v práci, s výjimkou doby pracovního volna poskytnutého na žádost pracovníka, bylo-li předem sjednáno jeho napracování, a doby, po kterou byla práce přerušena pro nepříznivé povětrnostní vlivy,
2. b) dovolené na zotavenou,
3. c) kdy si pracovník vybírá náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek,
4. d) kdy pracovník nepracuje proto, že je svátek, za který mu přísluší náhrada mzdy, popřípadě za který se mu jeho měsíční mzda nekrátí.

(2) Pro účely dovolené na zotavenou se však jako výkon práce neposuzuje doba výkonu vojenské základní (náhradní) služby, civilní služby místo této služby a doba zameškaná pro důležité osobní překážky v práci, pokud nejsou uvedeny v příloze k tomuto nařízení; doba mateřské dovolené podle § 157 odst. 1 zákoníku a doba pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, za které organizace odpovídá, se posuzuje jako výkon práce.

(3) Pro zjištění, zda jsou splněny podmínky vzniku nároku na dovolenou na zotavenou, se posuzuje pracovník, který je zaměstnán po stanovenou týdenní pracovní dobu, jako by v kalendářním týdnu pracoval pět pracovních dnů, i když jeho pracovní doba není rozvržena na všechny pracovní dny v týdnu; to platí i pro zjištění počtu dnů pro účely krácení dovolené, s výjimkou neomluvené nepřítomnosti v práci (§ 19 odst. 2).

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 neplatí pro účely vzniku nároku na mzdu (odměnu) za vykonávanou práci.

(5) O tom, zda jde o neomluvené zameškání práce, rozhoduje organizace v dohodě s příslušným odborovým orgánem.

§ 56

Zrušuje se nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 54/1975 Sb., kterým se provádí zákoník práce, ve znění nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 24/1985 Sb.

§ 57

Účinnost