VI.
- 42. Ústavní soud tedy přistoupil k meritornímu přezkumu těchto ustanovení. Neshledal, že by byla s ústavním pořádkem v nesouladu.
- 43. Na počátku je třeba - ke shora uvedenému textu - ještě konstatovat, že ustanovení § 34 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 420/2002 Sb., zjevně změn nedoznalo a v citovaném znění platí dosud. To by při prvotním pohledu na věc mohlo vést k úvaze, že by mohlo být - v případě jeho protiústavnosti - zrušeno a Ústavní soud by nemusel v tomto případě (ve vztahu k § 34 odst. 3) rozhodovat jen deklaratorním výrokem. Avšak jakýkoli nesoulad s ústavním pořádkem nelze ve vztahu k tomuto ustanovení - odtrženě od jeho návaznosti na následující § 34 odst. 4 - shledat (srov. znění: ... soudci nenáleží, pokud se dále nestanoví jinak, plat za dobu, po kterou dočasně nevykonává funkci z důvodů, pro které se podle zákoníku práce zaměstnancům neposkytuje náhrada mzdy, pokud se dále nestanoví jinak); zmíněné ustanovení neřeší konkrétní restrikci v materiálním zabezpečení soudce v širším slova smyslu, je v podstatě pouze terminologickým úvodem k následujícímu odstavci (§ 34 odst. 4), který již takovou konkrétní restrikci obsahuje. Ustanovení § 34 odst. 3 tedy nelze, a to z podstaty věci i z hlediska argumentace předestřené navrhovatelem, ústavněprávně posuzovat odděleně od ustanovení § 34 odst. 4 zákona o platu.
- 44. Jak již bylo naznačeno, zkoumaná problematika spadá, v širším smyslu chápáno, pod oblast záruk materiálního zabezpečení soudců. Nosným důvodem mnoha nálezů Ústavního soudu v této oblasti, zabývající se platy soudců, byla argumentace principem soudcovské nezávislosti (čl. 82 odst. 1 Ústavy), do jehož rámce vztáhl Ústavní soud i aspekty materiální povahy. Opakovaně přitom zdůraznil, že soudcovská nezávislost představuje jednu ze základních demokratických hodnot, jejímuž zajištění nesporně napomáhá i materiální zabezpečení soudců. Dle konstantní judikatury Ústavního soudu je princip nezávislého soudnictví jednou z podstatných náležitostí demokratického právního státu ve smyslu čl. 9 odst. 2 Ústavy.
- 45. Ústavní soud několikrát shrnul [z poslední doby srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 16/11 ze dne 2. 8. 2011 (267/2011 Sb.)] základní zobecňující teze, podle kterých zejména:
- 46. - posouzení ústavnosti platových restrikcí vůči soudcům pro konkrétní období konkrétního roku spadá do rámce vymezeného principem soudcovské nezávislosti,
- 47. - ústavní postavení soudců na straně jedné a představitelů moci zákonodárné a výkonné, zvláště pak státní správy, na straně druhé se vzhledem k principu dělby moci a principu nezávislosti soudců odlišuje, z čehož plyne i rozdílný dispoziční prostor pro zákonodárce k platovým restrikcím vůči soudcům ve srovnání s dispozičním prostorem k takovýmto restrikcím v jiných oblastech veřejné sféry, a
- 48. - zásah do materiálního zabezpečení soudců garantovaného zákonem nesmí být výrazem svévole zákonodárce, nýbrž musí být, vycházeje ze zásady proporcionality, odůvodněn výjimečnými okolnostmi, např. tíživou finanční situací státu, přičemž i při splnění této podmínky musí být zohledněna odlišnost funkce soudců a představitelů moci zákonodárné a výkonné, zvláště pak státní správy; takovýto zásah nesmí zavdat důvod k obavám, nedotýká-li se omezení důstojnosti soudců [viz doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. r. (94) 12 ze dne 13. října 1994], případně není-li výrazem ústavně nepřípustného tlaku moci zákonodárné a moci výkonné na moc soudní.
- 49. Dalším důvodem zákazu svévolného zásahu do materiálního zajištění soudců (platových restrikcí) se zřetelem na princip jejich nezávislosti je tedy vyloučit eventualitu nátlaku moci zákonodárné, resp. výkonné na rozhodování soudů a soudců. Platové poměry soudců mají být stabilní nesnižovatelnou veličinou, nikoli pohyblivým faktorem, s nímž kalkuluje to či ono vládní uskupení např. proto, že se mu zdají platy soudců příliš vysoké ve srovnání s platy státních zaměstnanců nebo ve srovnání s jinou profesní skupinou.
- 50. Ústavní soud se dosud ve své judikatuře zabýval ve vztahu k soudcům restrikcemi čistě platovými; šlo např. o případy, kdy byl soudcům jednorázově odnímán, popř. snižován tzv. další plat, který do konce roku 2004 tvořil jednu z nárokových složek odměny představitele státní moci za výkon funkce, nebo kdy v letech 2003 a 2004 došlo ke snížení tempa růstu jejich platů apod. V nyní projednávaném případě je však Ústavní soud konfrontován se zcela odlišným stavem; jde o situaci soudce dočasně uznaného za neschopného k práci (k výkonu funkce). Ústavní soud proto musel zvážit, zda lze v daném případě vůbec hovořit o zásahu do materiálního zabezpečení soudce ve smyslu dosavadních nálezů. Na tuto otázku je nutno podle názoru Ústavního soudu odpovědět v zásadě kladně, leč s tou výhradou, že výše uvedené teze, potažmo principy obsažené v nálezech Ústavního soudu týkajících se zejména platových restrikcí, lze na zkoumanou problematiku uplatnit jen zčásti, mutatis mutandis. Je totiž zřejmé, že napadenými zákonnými ustanoveními (a to v obou napadených zněních § 34 odst. 4 zákona o platu) nebylo zasaženo do některé z nárokových složek odměny soudce, konkrétně nebyl jimi snížen měsíční plat, další plat nebo některá paušální náhrada v daném kalendářním roce oproti stavu dosavadnímu.
- 51. Ústavní soud nemíní v napadené zákonné úpravě minuciózně rozebírat každé slovo podrobného legislativního řešení zkoumané problematiky. Její podstata - z hlediska ústavnosti - je zřejmá; s účinností od 1. 1. 2003 (neboť další novelizace byly již jen logicky formou i obsahem s přijatým řešením spjaty) došlo přijetím zákona č. 420/2002 Sb. k omezení doby, po kterou byli soudci zcela zabezpečováni plným platem i v době pracovní neschopnosti (po dobu původně až šesti měsíců, neomezenou navíc ani kalendářním rokem), jak se uvádí v klíčových pasážích důvodové zprávy (části obecné i zvláštní) k tomuto zákonu, na kterou lze odkázat.
- 52. Ústavní soud již vyslovil [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 55/05 ze dne 16. 1. 2007 (N 9/44 SbNU 103; 65/2007 Sb.), zejména bod 55], že pro zjištění dopadu napadených zákonných ustanovení do materiálního zabezpečení soudců je nutno vycházet z úhrnu pravidelných příjmů soudců v kalendářním roce; měsíční příjmy již s ohledem na existenci dalších platů vyplácených jen v určitých měsících v roce srovnávat nelze, navíc hospodářská, rozpočtová i daňová soustava je přirozeně vybudována na cyklu kalendářního roku. Kvantifikace materiálního zabezpečení soudců v podobě úhrnu jejich příjmů v kalendářním roce je tak pro Ústavní soud základním kritériem pro zjištění, zda v důsledku opatření ve sféře odměňování soudců došlo či nedošlo k platové restrikci.
- 53. Ústavní soud dovozuje, že krácený plat v situaci, kdy je soudce dočasně uznán za pracovně neschopného k výkonu funkce, nelze posuzovat jako součást pravidelného příjmu soudce; takový příjem nemá charakter odměny za výkon funkce bez dalšího, je poskytován nepravidelně a u některého soudce třeba vůbec nikdy; proto je i jakákoli kvantifikace v tomto smyslu za uvedené roční období problematická, jelikož ji nelze vyčíslit jednoznačně danou peněžitou částkou. Je zřejmé, že se nejedná o ústavně nepřípustné snížení platu soudce, neboť pravidelný plat a náhrady za dobu pracovní neschopnosti ztotožňovat nelze.
- 54. Ústavní soud je toho názoru, že i když došlo v oblasti zabezpečení soudců v době pracovní neschopnosti k jisté restrikci (z určitého pohledu i výrazné), neovlivnilo to dosaženou úroveň materiálního zajištění soudců takovým způsobem, který by nutně vedl k úvahám, zda již nejde o svévolný postup zákonodárce směřující k omezení soudcovské nezávislosti jako stěžejního kritéria ústavněprávního.
- 55. Co se týče ochrany soudcovské nezávislosti, která je spjata i s přiměřeným materiálním zabezpečením - leč v prvé řadě je podmíněna morální integritou a odbornou úrovní soudce - Ústavní soud na tomto místě doplňuje, že soudcovská nezávislost není účelem sama o sobě; je pouze prostředkem k dosažení vyššího cíle (charakter této hodnoty je instrumentální), kterým je stát blížící se co nejvíce ideji spravedlnosti. Funkce soudů není společensky důležitá a prestižní pouze z důvodu finančního ohodnocení soudců, ale zejména proto, že i obecné soudy jsou oprávněny a zavázány k ochraně hodnot ústavních, které jsou povinny za stát, leč někdy i proti samotnému státu ve prospěch obyvatel České republiky hájit (srov. čl. 4 Ústavy).
- 56. Ústavněprávní nárok na neměnnou výši zabezpečení soudce pro případ jeho dočasné pracovní neschopnosti nelze z ústavního pořádku dovodit. Postavení soudců zajišťující úplný plat po dlouhou dobu i v případě pracovní neschopnosti funkci vykonávat není ani z komparativního hlediska odůvodněné; v tomto směru lze přiznat jistou relevanci názoru obsaženému (výše) ve vyjádření Senátu Parlamentu České republiky zpochybňujícímu tuto úpravu mj. pod zorným úhlem zásady rovnosti. I doporučení Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 17. 11. 2010 o soudcích CM/Rec(2010)12 [srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 8. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 16/11 (viz výše)] předpokládá mj., že v oblasti finančního zabezpečení soudce v době nemoci a mateřství by mělo být zajištěno udržení rozumné výše jejich odměny; zajisté tu nejde o nutnost pobírat plat či odměnu ve stejné výši jako při výkonu funkce.
- 57. Zkoumaná restrikce tedy podle názoru Ústavního soudu nepředstavuje sama o sobě reálný negativní vliv na materiální zajištění soudců dosahující rozměru ústavního. Skutečný dopad do příjmové situace soudce (příkladmo v ročním vyúčtování) - jak je již uvedeno shora - nemůže být totiž tak vysoký, že by to mohlo vést k pochybnostem o tom, zda již nedošlo k porušení soudcovské nezávislosti jako výše definovaného měřítka ústavnosti.
- 58. Závěrem však Ústavní soud zdůrazňuje, že případné další restriktivní úpravy v dané oblasti by se již hranice toho, co lze ještě považovat za ústavně konformní, mohly dotknout, nebo ji i překročit; to platí i v případě, že by byly hospodářsky odůvodňovány přetrvávající potřebou stabilizace veřejných financí nebo solidaritou s ostatními. Kategorie materiálního zabezpečení soudců požívající zvýšené ústavní ochrany je totiž širší než např. jen snížení nebo zmražení platů a přiměřeně (i když méně přísně) se vztahuje k veškerým ostatním peněžitým nárokům vyplývajícím z funkce soudce. I zde je tedy představitelné, že zákonodárce přijme protiústavní právní úpravu, kterou by pak Ústavnímu soudu nezbylo než zrušit; ani v této oblasti tedy derogační zásah nelze pro futuro vyloučit.
- 59. Ve zkoumaném případě k tomu však nedošlo, a proto Ústavní soud návrh zamítl, jak je zřejmé z výroku i z odůvodnění tohoto nálezu.
- 60. Ústavní soud usoudil, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, a proto od něho se souhlasem účastníků řízení upustil (§ 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).