Platné znění

Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se stanoví podrobnější podmínky pro povolování výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek do oběhu a jejich přezkušování

  1. účinné od 1. 11. 19963. Zkušebními vzorky pro metody A, B a C jsou náložky trhavin ze sériové výroby daného průměru a hmotnosti. Použije-li se při zkoušce jiného než obchodního balení trhaviny, je nutno toto uvést do záznamu o zkoušce. Je nutno, aby zkušební vzorky měly teplotu 10° C až 30° C.

účinné od 1. 11. 1996Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A

  1. účinné od 1. 11. 19964. Zkušební zařízení a pomůcky. Zkušební pomůcky pro sestavení zkušebního zařízení podle obr. 1 jsou následující:
    1. účinné od 1. 11. 19961. Podložka z měkkého dřeva tloušťky 15 mm, délky 1000 mm, šířky 50 mm, v ose podložky je po celé délce žlábek šířky 25 mm a hloubky 6 mm, je nutno, aby žlábek byl rovný
    2. účinné od 1. 11. 19962. Primární náložka
    3. účinné od 1. 11. 19963. Sekundární náložka
    4. účinné od 1. 11. 19964. Kontrolní náložka
    5. účinné od 1. 11. 19965. Rozbuška č. 8 Al
    6. účinné od 1. 11. 19966. Elektrický palník nebo zápalnice délky 120 cm
  1. účinné od 1. 11. 19965. Postup zkoušky. Na dřevěnou podložku se zřetelně tužkou naznačí zvolená vzdálenost mezi náložkami a změří se s přesností 1 mm. Podložka se položí na vodorovně urovnaný podklad. Do žlábku dřevěné podložky se položí sekundární náložka čelem přesně na druhou rysku. K této náložce se na dotek přiloží náložka kontrolní. Primární náložka, adjustovaná rozbuškou, se přiloží čelem přesně k první rysce. Primární, sekundární a kontrolní náložky
    účinné od 1. 11. 1996Obrázek

    účinné od 1. 11. 1996Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A

    1. účinné od 1. 11. 1996jsou tvořeny náložkami téže trhaviny. Překontroluje se uložení celé sestavy, která se pak přivede k detonaci. Při detonaci primární náložky dojde k úderu rázové vlny na sekundární náložku. Je-li tento úder dostatečně silný, dojde k detonaci sekundární náložky. Je-li detonace úplná, detonuje dalším přenosem i kontrolní náložka. Při neúplné detonaci je kontrolní náložka pouze poškozena a odhozena. Krok, tj. délka, o kterou se mění zjišťovaná vzdálenost, činí 1 cm.
  1. účinné od 1. 11. 19966. Orientace náložek a způsob měření vzdáleností mezi čely náložek. U trhavin balených v papírových obalech se náložky pokládají na rysky podložky tak, aby zvolená vzdálenost d mezi čely primární a sekundární náložky byla tvořena nejzazšími konci papírových obalů (obr. 2), přičemž náložky s nestejným zakončením čel se k sobě orientují nestejně uzavřeným čelem náložky. U trhavin balených v plastových obalech, jejichž zakončení je tvořeno kovovou klipsou, motouzem apod., je zvolená vzdálenost d mezi čely náložek tvořena vzdáleností mezi klipsami v místech jejich dotyku s masou trhaviny (obr. 3). U náložek balených v plastových obalech s rozdílnými způsoby uzávěrů konců náložky, např. svar a klipsa, se zkoušené náložky orientují tak, aby na k sobě přivrácených koncích byly vždy použity rozdílné způsoby uzávěrů. Kontrolní náložka se přikládá na dotyk k sekundární náložce a v případě trhavin balených do papírových obalů se dotýkají nejzazší konce papírových obalů.
    účinné od 1. 11. 1996Obrázek

    účinné od 1. 11. 1996Obr. 2.

  1. účinné od 1. 11. 19967. Vyjádření výsledků. Přenos detonace stanovený touto metodou se vyjadřuje největší vzdáleností mezi čely náložek (d) v cm, u níž dojde k úplné detonaci sekundární náložky ve třech pokusech za sebou.
    účinné od 1. 11. 1996Obrázek

    účinné od 1. 11. 1996Obr. 3.

účinné od 1. 11. 1996Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B

  1. účinné od 1. 11. 19968. Zkušební zařízení a pomůcky. Zkušební pomůcky pro sestavení zkušebního zařízení podle obr. 2 jsou následující:
    1. účinné od 1. 11. 19961. Podložka z měkkého dřeva tloušťky 20 mm, délky 1260 mm, šířky 100 mm, v ose podložky je po celé délce žlábek šířky 68 mm a hloubky 15 mm. Je nutno, aby žlábek byl rovný
    2. účinné od 1. 11. 19962. Primární náložka
    3. účinné od 1. 11. 19963. Sekundární náložka
    4. účinné od 1. 11. 19964. Rozbuška č. 8 Al nebo rozbuška č. 8 Al a počinová náložka podle podnikové normy příslušné trhaviny
    5. účinné od 1. 11. 19965. Elektrický palník nebo zápalnice délky 120 cm
  1. účinné od 1. 11. 19969. Postup zkoušky. Postupuje se podle čl. 5 s tím, že se nepoužívá kontrolní náložka.
  2. účinné od 1. 11. 199610. Orientace náložek a způsob měření vzdáleností mezi čely náložek. Postupuje se podle čl. 6.
  3. účinné od 1. 11. 199611. Vyjádření výsledků. Postupuje se podle čl. 7.
    účinné od 1. 11. 1996Obrázek

    účinné od 1. 11. 1996Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B

účinné od 1. 11. 1996Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C

  1. účinné od 1. 11. 199612. Zkušební zařízení a pomůcky. Zkušební pomůcky pro sestavení zkušebního zařízení podle obr. 5 jsou následující:
    1. účinné od 1. 11. 19961. Drátěný košík libovolných rozměrů, vhodný pro namáčení náložek ve vodě
    2. účinné od 1. 11. 19962. Nádoba s vodou, vhodná pro ponoření košíku s náložkami do hloubky 1 m pod hladinu
    3. účinné od 1. 11. 19963. Náložky zkoušené trhaviny
    4. účinné od 1. 11. 19964. Dřevěná podložka se žlábkem podle čl. 4
    5. účinné od 1. 11. 19965. Primární náložka
    6. účinné od 1. 11. 19966. Sekundární náložka
    7. účinné od 1. 11. 19967. Kontrolní náložka
    8. účinné od 1. 11. 19968. Rozbuška č. 8 Al
    9. účinné od 1. 11. 19969. Elektrický palník nebo zápalnice délky 120 cm
      účinné od 1. 11. 1996Obrázek

      účinné od 1. 11. 1996Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C

  1. účinné od 1. 11. 199613. Postup zkoušky. Náložky zkoušené trhaviny se uloží do drátěného košíku ve vodorovné poloze a vhodným způsobem se zajistí tak, aby sloupec vody nad náložkami byl vysoký 95 až 105 cm. Náložky takto ponořené se ponechají v klidu po dobu předepsanou v podnikové normě příslušné trhaviny. Po této době se náložky vyjmou z vody a bezprostředně se u nich stanoví přenos detonace podle metody A.
  2. účinné od 1. 11. 199614. Orientace náložek, způsob měření vzdálenosti mezi čely náložek a vyjádření výsledků se provede podle čl. 6 a 7.
  3. účinné od 1. 11. 199615. Záznam o zkoušce.

    účinné od 1. 11. 1996Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:

    1. účinné od 1. 11. 1996a) použitý závazný postup,
    2. účinné od 1. 11. 1996b) průměr, hmotnost a způsob balení náložek,
    3. účinné od 1. 11. 1996c) teplotu, tlak a relativní vlhkost ovzduší v den zkoušky,
    4. účinné od 1. 11. 1996d) dobu vodní expozice trhaviny.

účinné od 1. 11. 1996Závazný postup č. 10

účinné od 1. 11. 1996Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem

účinné od 1. 11. 1996Podstata zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 19961. Zkouškou se zjišťuje citlivost výbušnin k nárazu, vyjádřená dopadovou energií kladiva v joulech, určenou hmotností kladiva a jeho výškou pádu. Stanovením citlivosti k nárazu kladiva se hodnotí manipulační a dopravní bezpečnost výbušnin.
  2. účinné od 1. 11. 19962. Postup obsahuje dvě metody pro vyjádření citlivosti k nárazu:
    1. účinné od 1. 11. 1996• metoda A - stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci,
    2. účinné od 1. 11. 1996• metoda B - stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace.

účinné od 1. 11. 1996Zkušební přístroj

  1. účinné od 1. 11. 19963. Zkušební přístroj podle obr. 1 sestává ze zkušebního přípravku, ocelolitinového bloku s nálitkem základové desky, kovadliny, sloupu, vodících lišt a padacího kladiva se spouštěcím a záchytným zařízením. Na ocelolitinovém bloku 230 x 250 x 200 mm se základovou deskou 450 x 450 x 60 mm je našroubována ocelová kovadlina o průměru 100 mm, vysoká 70 mm. Kovadlina je opatřena vyměnitelnou kovadlinou o průměru 26 mm a výšce 26 mm, která je buď do kovadliny pevně zašroubována, nebo se vkládá do otvoru středící objímky nasazené na kovadlině. Na zadní stěnu ocelolitinového bloku je upevněn sloup z bezešvé tažené ocelové trubky (vnější průměr 90 mm, vnitřní průměr 75 mm). Vodící lišty jsou připevněny na sloup třemi nosníky a jsou opatřeny měřítkem a ozubenou tyčí k zachycení odraženého kladiva. Záchytné a spouštěcí zařízení pro kladivo je přestavitelné mezi vodícími lištami a zajišťuje se pomocí páky. Zkušební přístroj spočívá na betonovém základu o rozměrech 600 x 600 x 600 mm tak, že spodní plocha základové desky je v dokonalém styku s horní plochou betonového základu, a je v něm zakotven čtyřmi šrouby do zdiva tak, aby vodící lišty byly dokonale svislé. Přístroj je nejméně do výše dolního nosníku obklopen lehce otevíratelným krytem, určeným k ochraně obsluhy při případném porušení celistvosti částí zkušebního přípravku. Kryt je opatřen průzorem z organického skla o tloušťce nejméně 10 mm tak, aby bylo umožněno spolehlivé rozpoznání výbuchu zkoušeného vzorku, projevujícího se plamenem. Odsávací zařízení slouží k odvádění plynných výbuchových zplodin nebo prachu z prostoru ochranného krytu.
  2. účinné od 1. 11. 19964. Kladivo (obr. 2) je opatřeno dvěma vodícími drážkami, v nichž se pohybuje mezi vodícími lištami, dále upínacím čepem, úderníkem a aretačním zařízením, které jsou s tělesem kladiva pevně spojeny. Úderník se zaoblenou nárazovou plochou je z oceli, má průměr nejméně 25 mm a takovou šířku osazení, že při nárazu nemůže vniknout do tělesa kladiva.

    účinné od 1. 11. 1996Zkušební přístroj je vybaven kladivy o hmotnosti 1,5 a 10 kg. Kladivo o hmotnosti 1 kg má ocelové jádro, které nese úderník a spolu s ním tvoří většinu hmotnosti kladiva. Kladiva o hmotnosti 5 a 10 kg jsou celá z oceli.

  1. účinné od 1. 11. 19965. Zkušební přípravek, do kterého se vnáší zkušební vzorek, sestává z ocelového vodícího pouzdra a dvou nad sebou uložených ocelových válečků. Používají se válečky pro valivá ložiska s leštěnými plochami a zaoblenými hranami. Rozměry a kvalita povrchu válečku a vodícího pouzdra jsou uvedeny na obr. 3.
    účinné od 1. 11. 1996Obrázek

    účinné od 1. 11. 1996Obr. 1. Schema zkušebního přístroje

  2. účinné od 1. 11. 19961 - Základová deska, 2 - ocelolitinový blok, 3 - kovadlina se středící objímkou, 4 - sloup, 5 - středící nosník, 6 - vodící lišty, 7 - ozubená tyč, 8 - měřítko, 9 - kladivo, 10 - spouštěcí a záchytné zařízení

účinné od 1. 11. 1996Zkušební přípravek

  1. účinné od 1. 11. 19966. Zkušební přípravek se umísťuje na vyměnitelnou kovadlinu pomocí středícího kroužku s výfukovými otvory tak, aby kladivo dopadalo vždy na střed plochy horního válečku. Každý váleček smí být použit ve zkušebním přípravku jako horní jen jednou. Horní plocha spodního válečku nesmí přijít při předchozích zkouškách do styku s kladivem. Dojde-li k výbuchu, nesmí být znovu použity ani válečky ani vodící pouzdro. Válečky a vodící pouzdra se před použitím odmastí acetonem. Válečky, které se při zkouškách použijí opakovaně, smí být zbaveny zkoušené výbušniny pouze za použití rozpouštědel.

účinné od 1. 11. 1996Příprava vzorku

  1. účinné od 1. 11. 19967. Výbušniny se zkoušejí v původním stavu. Je-li vlhkost zkoušené výbušniny větší než povoluje příslušná podniková norma, je nutno vzorek předem vysušit tak, aby vlhkost odpovídala předepsané hodnotě.

    účinné od 1. 11. 1996Výbušniny, které mají konzistenci pevné látky, se ke zkoušce připravují takto::

    1. účinné od 1. 11. 1996a) sypké výbušniny se prosejí sítem o jmenovitém rozměru oka 0,5 mm a ke zkoušce se použije vzorek, který projde sítem,
    2. účinné od 1. 11. 1996b) lisované, lité nebo jinak zhutnělé výbušniny se rozdrtí a prosejí. Ke zkoušce se použijí částice, které projdou sítem o jmenovitém rozměru oka 1 mm a zůstanou na sítě o jmenovitém rozměru oka 0.5 mm,
    3. účinné od 1. 11. 1996c) výbušniny, připravované ve formě geometricky přesně definovaných elementů, např. bezdýmné prachy, tuhé pohonné hmoty, spalitelné systémy apod., se zkoušejí ve formě kotoučů (odřezků) o objemu asi 40 mm3 (přibližně o průměru 4 mm a výšce 3 mm) nebo v původním tvaru, pokud je objem elementu menší než 40 mm3.
    4. účinné od 1. 11. 1996Pro výbušniny, které obsahují více složek, je nutno připravit vzorek ke zkoušce tak, aby měl stejné složení jako původní výbušnina
      účinné od 1. 11. 1996Obrázek
    5. účinné od 1. 11. 19961 - upínací čep, 2 - polohová značka, 3 - vodící drážky, 4 - úderník, 5 - aretační zařízení

      6. účinné od 1. 11. 1996Obr. 2. Schema padacího kladiva

      účinné od 1. 11. 1996Obrázek

      účinné od 1. 11. 1996Obr. 3. Zkušební přípravek

účinné od 1. 11. 1996Příprava ke zkoušce

  1. účinné od 1. 11. 19968. Vzorek se ke zkoušce odměří:
    1. účinné od 1. 11. 1996a) u sypkých výbušnin pomocí válcovité měrky o objemu 40 mm3 (dutina o průměru 3,7 mm a výšce 3,7 mm),
    2. účinné od 1. 11. 1996b) u plastických, pastovitých nebo gelovitých výbušnin pomocí válcovitého vzorkovače stejného objemu, který se vtlačí do masy a po odebrání nadbytečného množství se vzorek vytlačí ze vzorkovače dřevěnou tyčinkou,
    3. účinné od 1. 11. 1996c) u kapalných výbušnin pomocí mikropipety o objemu 40 mm3.
  1. účinné od 1. 11. 19969. Takto odměřený vzorek se vpraví do otevřeného zkušebního přípravku. Do vodícího pouzdra se vloží horní váleček, který se pro sypké, plastické a pastovité nebo gelovité výbušniny lehce přitiskne prstem na doraz tak, aby se vzorek tlakem nesploštil. U kapalných výbušnin se horní váleček zatlačí na vzdálenost 1 mm od spodního válečku a v této poloze se upevní pryžovým prstencem, který se předem přes něj přetáhne (obr. 5). Kladivo se uchytí v předem zvolené výšce. Zkušební přípravek se vzorkem se umístí na vyměnitelnou kovadlinu, která je připravena na kovadlině a dřevěný kryt zkušebního přístroje se uzavře.
    účinné od 1. 11. 1996Obrázek
  2. účinné od 1. 11. 19961 - Základová deska, 2 - ocelolitinový blok, 3 - kovadlina, 11 - středící objímka, 12 - vyměnitelná kovadlina, 13 - středící kroužek, 14 - zkušební přípravek

    3. účinné od 1. 11. 1996Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku

    účinné od 1. 11. 1996Obrázek

    účinné od 1. 11. 1996Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny

účinné od 1. 11. 1996Provedení a vyhodnocení zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 199610. Po uvolnění kladiva se pozoruje průběh děje při jeho dopadu na zkušební přípravek. Při posuzování děje probíhajícího ve zkušebním vzorku při dopadu kladiva se rozlišuje:
    1. účinné od 1. 11. 1996• “žádná reakce“
    2. účinné od 1. 11. 1996• “rozklad“ charakterizovaný zápachem nebo změnou barvy vzorku, avšak bez třesku nebo plamene,
    3. účinné od 1. 11. 1996• “výbuch“, charakterizovaný třeskem nebo plamenem.

    účinné od 1. 11. 1996Při vyhodnocování zkoušky se výbuch části vzorku považuje za výbuch celé navážky.

  1. účinné od 1. 11. 199611. Dopadová energie Ed v joulech je dána výrazem

    účinné od 1. 11. 1996Ed = 10.m.h,

    účinné od 1. 11. 1996
    Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky
    kde mhmotnost kladiva, (kg)
    účinné od 1. 11. 1996
    Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky
    hpádová výška (m).

    účinné od 1. 11. 1996Kladivo o hmotnosti 1 kg se používá pro pádové výšky 10, 20, 30, 40 a 50 cm, jimž odpovídají dopadové energie 1, 2, 3, 4 a 5 J; kladivo o hmotnosti 5 kg se používá pro pádové výšky 15, 20, 30, 40, 50 a 60 cm, jimž odpovídají dopadové energie 7,5; 10; 15; 20; 25 a 30 J; kladivo o hmotnosti 10 kg se používá pro pádové výšky 35, 40 a 50 cm, jimž odpovídají dopadové energie 35, 40 a 50 J. Pro přesnější určení dopadové energie v intervalu od 5 J do 20 J se dá s výhodou použít kladiva o hmotnosti 2 kg. Pádovým výškám 30, 40, 50, 60, 70 a 80 cm odpovídají dopadové energie 6, 8, 10, 12, 14 a 16 J.

účinné od 1. 11. 1996Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci

účinné od 1. 11. 1996Postup zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 199612. První pokus se provede při dopadové energii 10 J. Je-li při pokusu zaznamenán výbuch, provede se další pokus při dopadové energii o jeden stupeň nižší. Snižování dopadové energie postupně pokračuje tak dlouho, dokud není při pokusu zaznamenán rozklad nebo není zaznamenána žádná reakce. Na této úrovni dopadové energie se provedou další pokusy. Zkouška se ukončí, není-li v šesti pokusech ani jednou zaznamenán výbuch; v opačném případě se pro další pokus sníží dopadová energie opět o jeden stupeň. Je-li při pokusu při dopadové energii 10 J zaznamenán rozklad nebo není zaznamenána žádná reakce, provede se následující pokus při dopadové energii o jeden stupeň vyšší. Ve zvyšování dopadové energie se postupně pokračuje tak dlouho, dokud není při pokusu zaznamenán výbuch. Další pokusy se provedou při dopadové energii o jeden stupeň nižší a zkouška se ukončí, není-li v šesti pokusech zaznamenán ani jeden výbuch, v opačném případě se pro další pokusy sníží dopadová energie opět o jeden stupeň. Dojde-li se při zvyšování dopadové energie až k hodnotě 50 J a není-li na této úrovni zaznamenán výbuch, provede se na ní šest pokusů. Dojde-li se při snižování dopadové energie až k hodnotě 1 J a při pokusu je zaznamenán výbuch, zkouška se ukončí.

účinné od 1. 11. 1996Vyjádření výsledků

  1. účinné od 1. 11. 199613. Citlivost látky k nárazu je dána nejmenší dopadovou energií, při které byl zaznamenán výbuch. Spolehlivost se zaručuje provedením dalších šesti pokusů při dopadové energii, která je o dva stupně nižší, než je odpovídající citlivost látky k nárazu.

účinné od 1. 11. 1996Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace

účinné od 1. 11. 1996Postup zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 199614. První pokus se provede při dopadové energii 2 J. Je-li při pokusu zaznamenán výbuch, zkouška se ukončí a stanovení se provede metodou A. Je-li při pokusu zaznamenán rozklad nebo není zaznamenána žádná reakce, provede se následující pokus při dopadové energii o jeden stupeň vyšší. Ve zvyšování dopadové energie se postupně pokračuje tak dlouho, dokud není zaznamenán výbuch; tento pokus je pro další postup zkoušky základním pokusem a jeho pádová výška základní pádovou výškou. Zkouška se dále provádí se stejným kladivem, ať už při pokusu je, nebo není zaznamenán výbuch. Pádová výška se mění o krok, který je desetinou základní pádové výšky. Při základní pádové výšce 15 cm je velikost kroku 2 cm, při základní pádové výšce 35 cm je velikost kroku 4 cm.

    účinné od 1. 11. 1996Pokus následující po základním pokusu se provede při pádové výšce, která je o krok menší, než základní pádová výška. Je-li při pokusu zaznamenán výbuch, provede se následující pokus při pádové výšce o krok menší, je-li zaznamenán rozklad nebo není zaznamenána žádná reakce, provede se následující pokus při pádové výšce o krok vyšší. Ve zkoušce se stejným způsobem pokračuje, dokud není provedeno, počínaje základním pokusem, celkem 25 pokusů.

účinné od 1. 11. 1996Vyjádření výsledků

  1. účinné od 1. 11. 199615. Pádové výšky xi, z nichž se provádí vyhodnocení zkoušky, nabývají při pokusech hodnot

    účinné od 1. 11. 1996xi = xo + i.d,

    účinné od 1. 11. 1996
    Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků
    kde xonejnižší pádová výška, na níž byl zaznamenán výbuch,
    účinné od 1. 11. 1996
    Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků
    ičíslo vyjadřující počet kroků od nejnižší pádové výšky xo (i=0, l, 2,...,k),
    účinné od 1. 11. 1996
    Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků
    dvelikost kroku.

    účinné od 1. 11. 1996Pádová výška H50 pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace vzorku, projevující se výbuchem, se vypočítá podle vzorce

    účinné od 1. 11. 1996

    účinné od 1. 11. 1996Směrodatná odchylka s se vypočítá podle vzorce:

    účinné od 1. 11. 1996

    účinné od 1. 11. 1996Veličiny N, A a B jsou dány výrazy:

    účinné od 1. 11. 1996

    účinné od 1. 11. 1996

    účinné od 1. 11. 1996

    účinné od 1. 11. 1996
    Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků
    kdekindex největší pádové výšky, při níž byl zaznamenán výbuch,
    účinné od 1. 11. 1996
    Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků
    nipočet pokusů, provedených při pádové výšce xi, při nichž byl zaznamenán výbuch

    účinné od 1. 11. 1996Metoda stanovení pádové výšky pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace, zvaná “Up and Down“,je založena na normálním rozložení pravděpodobnosti.

    účinné od 1. 11. 1996Použitý způsob výpočtu se volí pro případ, kdy pravděpodobnost zkoumaného jevu, tj. aktivace, roste s rostoucí hladinou, na níž pokus probíhá, tj. s pádovou výškou, přičemž hodnocení je založeno na případech, kdy jev nastal. Nalezení dobrých odhadů veličin H50 a s závisí nejen na počtu pokusů, ale i na velikosti kroku d; při správné volbě velikosti kroku leží vypočítaná hodnota s v intervalu od d/2 do 2d.

účinné od 1. 11. 1996Příklad výpočtu

  1. účinné od 1. 11. 199616. V následující tabulce “x“ označuje výbuch, “o“ označuje rozklad nebo žádnou reakci.
    účinné od 1. 11. 1996
    Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu
    xi
    cm    		hladina
    i    		Pokus č.
    123456789101112
    483
    442xo
    401xxxoo
    360ooxoo
    32oo
    účinné od 1. 11. 1996
    Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu
    xihladinaPokus č.
    cmi13141516171819202122232425
    483x
    442xx
    401xxxox
    360oxoo
    32o

    účinné od 1. 11. 1996

    účinné od 1. 11. 1996

    účinné od 1. 11. 1996

    účinné od 1. 11. 1996

    účinné od 1. 11. 1996

účinné od 1. 11. 1996Záznam o zkoušce

  1. účinné od 1. 11. 199617. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky obsahuje:
    1. účinné od 1. 11. 1996• u metody A výsledek jako nejmenší dopadovou energii potřebnou pro aktivaci s uvedením hmotnosti kladiva,
    2. účinné od 1. 11. 1996• u metody B
      1. účinné od 1. 11. 1996a) výpočet
      2. účinné od 1. 11. 1996b) výsledek jako pádovou výšku pro 50 %-ní pravděpodobnost, aktivace a její směrodatnou odchylku s uvedením hmotnosti kladiva,
      3. účinné od 1. 11. 1996c) výsledek jako dopadovou energii pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace a její směrodatnou odchylku

účinné od 1. 11. 1996Závazný postup č. 11

účinné od 1. 11. 1996Stanovení citlivosti výbušnin třením

účinné od 1. 11. 1996Podstata zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 19961. Podstata zkoušky spočívá v namáhání výbušniny třením mezi staticky zatíženým porcelánovým kolíkem a pohyblivou porcelánovou destičkou.
  2. účinné od 1. 11. 19962. Jako citlivost výbušniny ke tření se rozumí nejmenší velikost třecí síly vyjádřená zatížením třecího kolíku, při které dochází k roznětu, popř. k částečnému rozkladu výbušniny, vnímanému zrakem, čichem nebo sluchem.
  3. účinné od 1. 11. 19963. Účelem zkoušky je stanovit dolní a horní mez citlivosti ověřované výbušniny ke tření.
  4. účinné od 1. 11. 19964. Dolní mez citlivosti je nejmenší zatížení třecího kolíku v N, při kterém nastává první roznět.
  5. účinné od 1. 11. 19965. Horní mez citlivosti je nejmenší zatížení třecího kolíku v N, při kterém dojde k roznětu při každém pokusu.

účinné od 1. 11. 1996Zkušební zařízení a pomůcky

  1. účinné od 1. 11. 19966. Ke zkoušce se použije:
    1. účinné od 1. 11. 1996a) třecí přístroj,
    2. účinné od 1. 11. 1996b) třecí elementy,
    3. účinné od 1. 11. 1996c) odměrka,
    4. účinné od 1. 11. 1996d) temperační komora.

účinné od 1. 11. 1996Třecí přístroj

  1. účinné od 1. 11. 19967. Třecí přístroj se skládá z:
    1. účinné od 1. 11. 1996a) pevného stojanu,
    2. účinné od 1. 11. 1996b) pracovní desky,
    3. účinné od 1. 11. 1996c) klikového mechanismu poháněného elektromotorem,
    4. účinné od 1. 11. 1996d) zatěžovacího mechanismu,
    5. účinné od 1. 11. 1996e) elektrického a mechanického ovládání.
  1. účinné od 1. 11. 19968. Je nutno, aby třecí přístroj splňoval tyto technické a bezpečnostní požadavky:
    1. účinné od 1. 11. 1996• pracovní deska byla pokryta potahem s povrchovým odporem nejvýše 109 Ω,
    2. účinné od 1. 11. 1996• křižák klikového mechanismu byl nad pracovní deskou a umožňoval jednoduché upínání porcelánové destičky,
    3. účinné od 1. 11. 1996• zatěžovací mechanismus na principu dvojramenné páky umožňoval jednoduché upínání porcelánového kolíku v poloze proti porcelánové destičce,
    4. účinné od 1. 11. 1996• zdvih křižáku byl 10,0 ± 0,5 mm,
    5. účinné od 1. 11. 1996• střední rychlost křižáku byla přibližně 7 cm.s-1,
    6. účinné od 1. 11. 1996• pohyb křižáku byl blokován tak, aby na jeden pracovní cyklus vykonal dráhu rovnající se pouze jedné otáčce kliky,
    7. účinné od 1. 11. 1996• výchozí poloha křižáku byla snadno nastavitelná,
    8. účinné od 1. 11. 1996• pracovní prostor byl chráněn průhledným ochranným krytem, který pokud není v pracovní poloze, blokuje spuštění stroje.

účinné od 1. 11. 1996Třecí elementy

  1. účinné od 1. 11. 19969. Jako třecí elementy se používají:
    1. účinné od 1. 11. 1996a) porcelánová destička
    2. účinné od 1. 11. 1996b) porcelánový kolík

    účinné od 1. 11. 1996Funkční plochy porcelánové destičky jsou v jednom směru speciální úpravou zdrsněny.

účinné od 1. 11. 1996Odměrka

  1. účinné od 1. 11. 199610. Pro dávkování výbušniny na funkční plochu porcelánové destičky se používá odměrka o objemu přibližně 0.003 cm3 a dále 0,025 cm3.

účinné od 1. 11. 1996Podmínky při zkoušce

  1. účinné od 1. 11. 199611. Zkouší se při teplotě 20 ± 5° C.
  2. účinné od 1. 11. 199612. Čelní vypouklá strana porcelánového kolíku se smí použít pouze pro jeden zkušební pokus.
  3. účinné od 1. 11. 199613. Plocha porcelánové destičky se smí použít nejvýše pro čtyři pokusy za předpokladu, že
    1. účinné od 1. 11. 1996• při dalším pokusu nebude probíhat tření na místě znečištěném předchozím stanovením nebo roznětem výbušniny,
    2. účinné od 1. 11. 1996• tření nebude probíhat blíže než 5 mm od okraje destičky.
  1. účinné od 1. 11. 199614. Každý zkušební pokus probíhá pouze v rozsahu jedné otáčky kliky a provede se s novou dávkou výbušniny.

účinné od 1. 11. 1996Zkušební vzorky a jejich příprava

  1. účinné od 1. 11. 199615. Pro zkoušku se odebere výbušnina o přibližném objemu 0,5 cm3, která se po dobu 2 hodin temperuje v temperační komoře při teplotě 20 ± 5° C. Vlhkost výbušniny se řídí jejími technickými požadavky nebo účelem zkoušky.

účinné od 1. 11. 1996Postup zkoušky a vyhodnocení

  1. účinné od 1. 11. 199616. Před zkouškou se upne do křižáku porcelánová destička tak, aby směr zdrsnění byl kolmý na směr pohybu křižáku. Poté se do zatěžovacího mechanismu upne porcelánový kolík a provede se vyvážení, je nutno, aby dvojramenná páka byla v rovnováze.

    účinné od 1. 11. 1996Odměrkou se odebere temperovaná výbušnina a nasype se na plochu porcelánové destičky tak, aby ležela mezi kolíkem a destičkou ve směru vratného pohybu křižáku. Porcelánový kolík se pomocí zatěžovacího mechanismu zatíží, pracovní prostor se zakryje ochranným krytem a přístroj se uvede do činnosti.

  1. účinné od 1. 11. 199617. Metoda spočívá v provádění několika sérií šesti zkušebních pokusů. Každá série šesti zkušebních pokusů má své konstantní zatížení.
  2. účinné od 1. 11. 199618. Pro stanovení dolní meze citlivosti je určen tento postup:
    1. účinné od 1. 11. 1996a) na základě praktických zkušeností se zvolí zatížení, u kterého se nepředpokládá, že dojde k roznětu a provede se šest zkušebních pokusů,
    2. účinné od 1. 11. 1996b) pokud se nevyskytne ani jeden roznět, zatížení se zvýší a provede se dalších šest zkušebních pokusů,
    3. účinné od 1. 11. 1996c) takto se pokračuje se zvyšováním zatížení až do výskytu prvního roznětu, přičemž je nutno vždy dokončit všech šest zkušebních pokusů.
  1. účinné od 1. 11. 199619. Za dolní mez citlivosti se považuje to zatížení, při kterém během šesti zkušebních pokusů nastal nejméně jeden roznět.
  2. účinné od 1. 11. 199620. Pro stanovení horní meze citlivosti je určen tento postup:
    1. účinné od 1. 11. 1996a) podle stanovené dolní meze citlivosti se zvolí na základě praktických zkušeností úměrně vyšší zatížení a provede se šest zkušebních pokusů,
    2. účinné od 1. 11. 1996b) další zkušební pokusy s vyššími zatíženími se provádějí až do splnění podmínky, že u všech šesti pokusů nastal roznět
  1. účinné od 1. 11. 199621. Za horní mez citlivosti se považuje to zatížení, při kterém nastal roznět u všech šesti zkušebních pokusů.
  2. účinné od 1. 11. 199622. Dolní a horní mez citlivosti se vyjadřuje zlomkem se šikmou zlomkovou čarou, v jehož čitateli je hodnota zatížení v N a ve jmenovateli počet roznětů.

účinné od 1. 11. 1996Záznam o zkoušce

  1. účinné od 1. 11. 199623. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
    1. účinné od 1. 11. 1996a) údaje o zkoušce (zatížení, počty zkušebních pokusů, množství a charakter roznětů),
    2. účinné od 1. 11. 1996b) velikost dolní, případně i horní meze citlivosti.

účinné od 1. 11. 1996Závazný postup č. 12

účinné od 1. 11. 1996Stanovení detonační rychlosti trhavin

účinné od 1. 11. 1996Všeobecně

  1. účinné od 1. 11. 19961. Detonační rychlost je rychlost průchodu detonační vlny hmotou trhaviny. Měrnou jednotkou detonační rychlosti je m.s-1. Výsledek zkoušky je charakteristikou pro hodnocení funkčních vlastností trhavin.
  2. účinné od 1. 11. 19962. Pro stanovení detonační rychlosti se používá:
    1. účinné od 1. 11. 1996a) metody pomocí elektronického chronometru - metoda A
    2. účinné od 1. 11. 1996b) metody kontinuálního měření, např. pomocí odporové sondy - metoda B
    3. účinné od 1. 11. 1996c) metody komparační podle Dautriche - metoda C.

účinné od 1. 11. 1996Podstata zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 19963. Při stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru se měří čas potřebný k průchodu detonační vlny mezi dvěma snímači umístěnými na náloži nebo v náloži trhaviny v přesně změřené vzdálenosti.
  2. účinné od 1. 11. 19964. Při stanovení detonační rychlosti kontinuální metodou se průběh detonace trhaviny zaznamenává např. průběžnou odporovou sondou, která je umístěna v náloži trhaviny nebo na jejím povrchu a je napájena ze zdroje konstantního proudu. Postupující detonační vlna způsobuje snižování odporu sondy. Úbytek napětí registrovaný vhodným osciloskopem je úměrný průběhu detonační vlny v trhavině. Detonační rychlost v libovolném okamžiku je úměrná derivaci získaného průběhu. Pro kontinuální záznam průběhu detonace je možno použít i některou z optických metod, založených např. na použití speciálních vysokoobrátkových kamer.
  3. účinné od 1. 11. 19965. Při stanovení detonační rychlosti podle Dautriche se k náloži trhaviny připojí bleskovicový okruh, jehož oba konce v přeně změřené vzdálenosti jsou postupně iniciovány detonační vlnou postupující zkoušenou trhavinou. Střetnutí detonačních vln v bleskovici se projeví v důsledku zvýšené hustoty energie jako charakteristická rýha na podloženém měděném záznamním plechu. Ze vzdálenosti rýhy a rysky označující střed bleskovice, známé detonační rychlosti bleskovice a délky nálože trhaviny mezi oběma konci bleskovice (snímači) se vypočítá detonační rychlost trhaviny.

účinné od 1. 11. 1996Užití metod

  1. účinné od 1. 11. 19966. Jako rozhodčí zkoušky se používá metody A. Metody B lze použít pro kontrolu průběhu detonace náloží trhaviny a v případech, kdy lze očekávat metastabilní průběh detonace. Metody C se používá jen jako metody informativní a není-li možno ze závažných důvodů použít metody A, popř. metody B.

účinné od 1. 11. 1996Zkušební zařízení

  1. účinné od 1. 11. 19967. Pomůcky pro sestavení zkušebního zařízení pro všechny metody jsou podle obrázků 1 až 4 následující (pořadové číslo pomůcky označuje pozici na obrázcích):
    1. účinné od 1. 11. 19961. Trubka z oceli 10 004, Js 32 mm
    2. účinné od 1. 11. 19962. Těsnící kroužek ze šedé strojní lepenky
    3. účinné od 1. 11. 19963. Technická lepící páska
    4. účinné od 1. 11. 19964. Zážehová rozbuška č.8 Cu nebo el. rozbuška s měděnou dutinkou
    5. účinné od 1. 11. 19965. Zápalnice nebo elektrický palník
    6. účinné od 1. 11. 19966. Počinová náložka (50 g plastické trhaviny typu Semtex 1A)
    7. účinné od 1. 11. 19967. Nálož zkoušené trhaviny
    8. účinné od 1. 11. 19968. Pěch s hloubkoměrem
    9. účinné od 1. 11. 19969. Dno ocelové trubky
    10. účinné od 1. 11. 199610. Měděný izolovaný vodič Ø 0,8U
    11. účinné od 1. 11. 199611. Měděná destička 10 x 15 x 0,5 mm
    12. účinné od 1. 11. 199612. Koaxiální vodič 75 Ω
    13. účinné od 1. 11. 199613. Odporová sonda v provedení např. dle obr. 2
    14. účinné od 1. 11. 199614. Ocelová podložka
    15. účinné od 1. 11. 199615. Měděný záznamní plech
    16. účinné od 1. 11. 199616. Bleskovice se změřenou detonační rychlostí
    17. účinné od 1. 11. 199617. Dřevěná podložka

    účinné od 1. 11. 1996Dále jsou zapotřebí následující přístroje

    1. účinné od 1. 11. 1996• elektronický chronometr s rozlišovací schopností nejméně 10-6 včetně příslušenství,
    2. účinné od 1. 11. 1996• elektrický napáječ,
    3. účinné od 1. 11. 1996• zdroj konstantního proudu s přesností 0,5 %,
    4. účinné od 1. 11. 1996• registrační osciloskop.

účinné od 1. 11. 1996Příprava náloží

  1. účinné od 1. 11. 19968. Zkušebními vzorky jsou nálože trhaviny. Délka nálože se volí podle rozlišovací schopnosti měřícího zařízení. Nálože zkoušené trhaviny se připravují takto:
    1. účinné od 1. 11. 1996a) Nálož v ocelové trubce. Do ocelové trubky se vnáší zkoušená trhavina bez obalu po stejných dávkách tak, aby její hustota byla v celém sloupci stejná a shodná s hustotou náložkované trhaviny a nad trhavinou zůstal prostor pro počinovou náložku. Do trubky se pak vsune počinová náložka odpovídající svým průměrem světlosti trubky a mající otvor pro rozbušku o průměru 7,5 mm (vrstva trhaviny pod dnem rozbušky nejméně 12 mm). Počinová náložka se bezprostředně před zkouškou adjustuje rozbuškou. Hustota trhaviny v náloži se zjistí z hmotnosti a objemu.
    2. účinné od 1. 11. 1996b) Nálož na dřevěné podložce. Náložky zkoušené trhaviny o průměru v němž se vyrábějí a jimž byla rovným řezem odstraněna obě čela se umístí do žlábku dřevěné podložky tak, aby se jejich čela těsně dotýkala. Volné čelo v jedné z krajních náložek se adjustuje rozbuškou s palníkem nebo zápalnicí, popř. elektrickou rozbuškou. Jednotlivé náložky se k dřevěné podložce připevní pomocí technické pásky.
  1. účinné od 1. 11. 19969. Pro hodnocení trhaviny z hlediska stanovení detonační rychlosti je rozhodující nálož připravená podle čl. 8a). Je-li nutno připravit nálož trhaviny jiným způsobem, např. při velkém dolním mezném průměru, při nutnosti použití počinu o větší hmotnosti apod., je nutno odchylnou přípravu nálože uvést v technickém požadavku trhaviny a v záznamu o zkoušce.

účinné od 1. 11. 1996Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru

účinné od 1. 11. 1996Postup zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 199610. Na povrch nálože nebo přímo do nálože se ve vzdálenosti, zvolené podle rozlišovací schopnosti zkušebního zařízení (ne však menší než čtyřnásobek průměru zkoušené trhaviny s tím, že přesnost měření nesmí být menší než ± 2,0 %) umístí dva snímače, přičemž snímač, uvádějící chronometr v činnost je nutno umístit od počinové náložky ve vzdálenosti nejméně rovné šestinásobku průměru zkoušené trhaviny.

    účinné od 1. 11. 1996Vzdálenost mezi snímači se změří s přesností 1,0 mm. Nálož se snímači se uloží na chráněném místě, snímače se propojí s napáječem a do snímačů se zavede elektrický proud. Nálož se pak přivede k detonaci. Na elektronickém chronometru se odečte doba průchodu detonační vlny mezi oběma snímači.

    účinné od 1. 11. 1996Příklad jednoho z používaných snímačů, jeho provedení a umístění na náloži v ocelové trubce je uveden na obr. 1. Snímač sestává z měděné destičky izolované od trubky technickou páskou a z měděného izolovaného vodiče, upraveného podle detailu na obr. 1 tak, aby jeho konec, odizolovaný na délku asi 2 mm, byl od měděné destičky vzdálen 0,5 mm. Obě části snímače jsou k náloži připevněny pomocí technické pásky a měděnými vodiči propojeny na příslušné svorky napáječe, umístěného v blízkosti nálože trhaviny.

    účinné od 1. 11. 1996Snímač, zapojený v obvodu uvádějícím chronometr v činnost, je blíže rozbušce. Průchodem detonační vlny místem, kde je snímač k náloži připevněn, dojde k expanzi a tím ke spojení obou částí snímače. Napěťový impuls vzniklý vybitím kondenzátoru 6K8 do odporu 75 Ω se vede koaxiálním vodičem k elektronickému chronometru. Mikroampérmetr slouží ke kontrole případných svodů či zkratu snímačů. Obdobným způsobem lze připravit i snímače pro nálož podle čl. 8b).

účinné od 1. 11. 1996Výpočet

  1. účinné od 1. 11. 199611. Detonační rychlost (D) v m.s-1 se vypočte podle vzorce:

    účinné od 1. 11. 1996

    účinné od 1. 11. 1996
    Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet
    kdelvzdálenost mezi snímači, (m)
    účinné od 1. 11. 1996
    Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet
    tčas, potřebný k průchodu detonační vlny mezi snímači odečtený na chronometru (s).
    účinné od 1. 11. 1996Obrázek

    účinné od 1. 11. 1996Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny

    účinné od 1. 11. 1996Obrázek

    účinné od 1. 11. 1996Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi

    účinné od 1. 11. 1996Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A

účinné od 1. 11. 1996Zhodnocení

  1. účinné od 1. 11. 199612. Zkouška se provede třikrát. Ze získaných výsledků se vypočte průměrná hodnota, která se uvádí v záznamu o zkoušce jako detonační rychlost zkoušené trhaviny. Výsledky jednotlivých zkoušek se nesmí lišit od průměrné hodnoty o více než ± 3 %, jinak je nutno celé stanovení opakovat.

účinné od 1. 11. 1996Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření

účinné od 1. 11. 1996Postup zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 199613. Na povrch nálože, nebo přímo do nálože se umístí odporová sonda pro registraci průběhu detonace v náloži a dále snímač, sloužící ke spuštění časové základny osciloskopu. Nálož se uloží na chráněném místě, odporová sonda se koaxiálním vodičem propojí se zdrojem konstantního proudu, stejně tak i snímač s obvodem pro spouštění časové základny osciloskopu. Nálož se přivede k detonaci. Ze záznamu osciloskopu se odečte směrnice tečny k záznamu průběhu napětí na odporové sondě.

    účinné od 1. 11. 1996Příklad provedení odporové sondy, umístění sondy a snímače na náloži je uveden na obr.2. Odporová sonda má dvě elektrody. Jednu tvoří proužek měděného plechu o šířce asi 15 mm, druhou odporový drát kanthal o průměru 0,1 mm, který je na jedné kratší straně měděného plechu k němu připájen a na plechu podélně napnut. Isolaci mezi elektrodami zajišťuje kondenzátorový papír o tloušťce 0,02 mm (papír je k měděnému plechu na několika místech připevněn proužky samolepící pásky). Na napnutém odporovém drátu je samolepící páskou připevněn proužek textilu o tloušťce asi 1,2 mm, který zvyšuje přenos detonačního tlaku na odporový drát. Volný konec odporového drátu je připájen k měděnému vodiči, který se propojí na živou část koaxiálního vodiče, druhá kratší strana měděného plechu se obdobně propojí na stínící část koaxiálního kabelu.

    účinné od 1. 11. 1996Odporová sonda a snímač (v provedení podle obr. 1) jsou k náloži připevněny pomocí technické pásky tak, aby vývody odporové sondy byly na opačné straně nálože než je umístěna rozbuška a aby snímač byl na náloži umístěn blíže rozbušce. Sonda se napájí ze zdroje konstantního proudu s přesností stabilizace napájecího proudu alespoň 0,5 %. Do snímače se zavede proud z napáječe tak, jak je uvedeno v čl. 10. V průběhu detonace nálože dojde průchodem detonační vlny ke spojení elektrod snímače, ke vzniku napěťového impulsu, který je přiveden ke spoušti časové základny osciloskopu, pak k plynulému mechanickému a elektrickému propojování elektrod odporové sondy a tím k plynulému snižování odporu sondy. Úbytek napětí na sondě je registrován osciloskopem. Je nutno, aby časová základna a předzesilovač osciloskopu byly kalibrovány s přesností alespoň 1 %.

účinné od 1. 11. 1996Výpočet

  1. účinné od 1. 11. 199614. Detonační rychlost (D) v m.s-1 se vypočte podle vzorce:

    účinné od 1. 11. 1996

    účinné od 1. 11. 1996
    Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet
    kde Çměrný odpor sondy, (Ω.m-1)
    účinné od 1. 11. 1996
    Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet
    Iměřící proud, (A
    účinné od 1. 11. 1996
    Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet
    arychlost časové základny osciloskopu, (s.m-1)
    účinné od 1. 11. 1996
    Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet
    bnapěťové zesílení osciloskopu, (V.m-1)
    účinné od 1. 11. 1996
    Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet
    tg α směrnice tečny záznamu průběhu detonace v bodě, v němž je detonační rychlost zjišťována.

účinné od 1. 11. 1996Zhodnocení

  1. účinné od 1. 11. 199615. Zkouška se provede třikrát. Ze získaných výsledků se vypočte průměrná hodnota, která se uvádí do záznamu o zkoušce jako detonační rychlost zkoušené trhaviny. Výsledky jednotlivých zkoušek se nesmí lišit od průměrné hodnoty o více než ± 3 %, jinak je nutno celé stanovení opakovat.
    účinné od 1. 11. 1996Obrázek

    účinné od 1. 11. 1996Příklad provedení odporové sondy (13)

    účinné od 1. 11. 1996Obrázek

    účinné od 1. 11. 1996Schéma zapojení snímačů S1, S3

    účinné od 1. 11. 1996Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B

účinné od 1. 11. 1996Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche

účinné od 1. 11. 1996Postup zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 199616. Do nálože trhaviny se vloží konce měrné bleskovice tak, aby byly od sebe vzdáleny asi 35 cm. Tato vzdálenost se změří s přesností 1,0 mm. Nálož s bleskovicovým okruhem se uloží na chráněném místě, bleskovice se položí na měděný záznamní plech tak, aby střed bleskovice se kryl s ryskou na záznamním plechu a nálož se přivede k detonaci. Na měděném plechu se s přesností 1,0 mm změří vzdálenost mezi ryskou a rýhou vytvořenou na plechu stykem detonačních vln v bleskovici.

    účinné od 1. 11. 1996Příklad provedení zkoušky s náloží podle čl. 8a) je uveden na obr. 3. Na měděný záznamní plech se ostrým hrotem zřetelně vyznačí ryska ve vzdálenosti 1 cm od jeho kratší strany. Bleskovice o délce nejméně 2,5 m se na obou koncích adjustuje rozbuškami. Na bleskovici se ryskou označí střed (mezi konci opatřenými rozbuškami) s přesností 1,0 mm. Pak se technickou páskou upevní na ocelovou podložku měděný plech a bleskovice tak, že se tato položí na plech v jeho podélné ose po celé délce, a že ryska označující střed bleskovice se kryje s ryskou na měděném záznamním plechu. Nálož s počinovou náložkou, adjustovanou rozbuškou se položí tak, že otvory pro vložení bleskovice směřují vzhůru. Souběžně s ní se položí ocelová podložka se záznamním plechem a bleskovicí tak, aby ryska na záznamním plechu byla blíže počinové náložce. Prostrčením dřevěného kolíku otvory trubky se vyhloubí v trhavině otvory, do kterých se zasunou do stejné hloubky rozbušky připojené na konce bleskovice. Přitom je nutno bleskovici položit volným obloukem tak, aby netvořila ostré ohyby. Záznamní plech se doporučuje umístit níže než nálož, popř. jej chránit vhodným krytem. Nálož se pak přivede k detonaci. Vzdálenost mezi ryskou označující na záznamním plechu střed bleskovice a rýhou vytvořenou na plechu stykem detonačních vln se změří s přesností 1,0 mm. Zkoušku je též možno provést s náloží podle čl. 8b).

    účinné od 1. 11. 1996Obrázek

    účinné od 1. 11. 1996Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C

účinné od 1. 11. 1996Výpočet

  1. účinné od 1. 11. 199617. Detonační rychlost (D) v m.s-1 se vypočte podle vzorce:

    účinné od 1. 11. 1996

    účinné od 1. 11. 1996
    Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet Zhodnocení Příklad provedení odporové sondy (13) Schéma zapojení snímačů S1, S3 Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche Postup zkoušky Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C Výpočet
    kde lvzdálenost konců bleskovice, opatřených rozbuškami, (m)
    účinné od 1. 11. 1996
    Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet Zhodnocení Příklad provedení odporové sondy (13) Schéma zapojení snímačů S1, S3 Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche Postup zkoušky Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C Výpočet
    x vzdálenost mezi ryskou na záznamním plechu označující střed bleskovice před přivedením k detonaci a rýhou vytvořenou stykem detonačních vln na záznamním plechu po detonaci nálože, (m)
    účinné od 1. 11. 1996
    Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet Zhodnocení Příklad provedení odporové sondy (13) Schéma zapojení snímačů S1, S3 Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche Postup zkoušky Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C Výpočet
    dbdetonační rychlost bleskovice, (m.s-1)
    účinné od 1. 11. 1996Obrázek

    účinné od 1. 11. 1996Obr. 4: Rozměry zkušebních pomůcek

účinné od 1. 11. 1996Zhodnocení

  1. účinné od 1. 11. 199618. Zkouška se provede celkem třikrát. Ze získaných výsledků se vypočte průměrná hodnota, která se uvádí v záznamu o zkoušce jako detonační rychlost zkoušené trhaviny. Výsledky jednotlivých zkoušek se nesmí lišit od průměrné hodnoty o více než ± 3 %, jinak je nutno celé stanovení opakovat.

účinné od 1. 11. 1996Záznam o zkoušce

  1. účinné od 1. 11. 199619. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
    1. účinné od 1. 11. 1996a) použitý závazný postup a zkušební zařízení
    2. účinné od 1. 11. 1996b) přesnost měření
    3. účinné od 1. 11. 1996c) způsob úpravy nálože
    4. účinné od 1. 11. 1996d) hustotu trhaviny.

účinné od 1. 11. 1996Závazný postup č. 13

účinné od 1. 11. 1996Zkoušky výbušnin tepelným namáháním

  1. účinné od 1. 11. 1996A. Zkouška chemické stálosti výbušnin podle Abela

    účinné od 1. 11. 1996Všeobecně

    1. účinné od 1. 11. 19961. Udržováním vzorku výbušniny při zvýšené teplotě se urychluje jeho rozklad. Oxidační zplodiny rozkladu se indikují reagenčním jódškrobovým papírkem. Měrnou jednotkou chemické stálosti zkouškou podle Abela je doba, vyjádřená v minutách.

      účinné od 1. 11. 1996Podle výsledků zkoušky se posuzuje jakost výbušniny z hlediska dlouhodobé použitelnosti a bezpečnosti při skladování.

    účinné od 1. 11. 1996Zkušební zařízení

    1. účinné od 1. 11. 19962. Zkušební zařízení sestává z termostatu a skleněných zkumavek. Termostat je elektricky vyhřívané a tepelně izolované zařízení, opatřené vertikálně umístěnými otvory o průměru 18 mm, hloubky vyhřívané části 75 mm, shodného tvaru s tvarem skleněných zkumavek. Termostat vyhovuje požadavku, aby korigovaná teplota měřená na dně zkumavky zasunuté do termostatu byla v rozmezí ± 0,5° C od teploty, předepsané pro tuto zkoušku v příslušném technickém požadavku zkoušené výbušniny. Teplota se měří teploměrem s dělením stupnice po 0,2° C. Teploměr je umístěn tak, aby rtuťová nádobka byla na dně zkumavky a rozsah stupnice 70 až 85° C byl pod pryžovou zátkou, ale ve vyčnívající části zkumavky nad termostatem. Není-li k dispozici teploměr takových rozměrů a vyčnívá-li rtuťový sloupec nad zátku, připočítá se k údaji teploměru korekce δt, vypočtená podle vzorce:

      účinné od 1. 11. 1996

      účinné od 1. 11. 1996
      Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet Zhodnocení Příklad provedení odporové sondy (13) Schéma zapojení snímačů S1, S3 Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche Postup zkoušky Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C Výpočet Obr. 4: Rozměry zkušebních pomůcek Zhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 13 Zkoušky výbušnin tepelným namáháním Všeobecně Zkušební zařízení
      kdenpočet stupňů nad spodním okrajem zátky,
      účinné od 1. 11. 1996
      Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet Zhodnocení Příklad provedení odporové sondy (13) Schéma zapojení snímačů S1, S3 Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche Postup zkoušky Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C Výpočet Obr. 4: Rozměry zkušebních pomůcek Zhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 13 Zkoušky výbušnin tepelným namáháním Všeobecně Zkušební zařízení
      t1teplota odečtená na teploměru, (° C),
      účinné od 1. 11. 1996
      Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet Zhodnocení Příklad provedení odporové sondy (13) Schéma zapojení snímačů S1, S3 Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche Postup zkoušky Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C Výpočet Obr. 4: Rozměry zkušebních pomůcek Zhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 13 Zkoušky výbušnin tepelným namáháním Všeobecně Zkušební zařízení
      t2 teplota uprostřed vyčnívajícího sloupce rtuti, měřená druhým teploměrem (° C).

      účinné od 1. 11. 1996Skleněné zkumavky z bezbarvého neutrálního skla délky 150 ± 2 mm, vnějšího průměru 17 ± 1 mm, tloušťky stěny asi 1 mm. Uzavírají se pryžovou zátkou, kterou prochází skleněná tyčinka se zataveným platinovým háčkem (nebo vytažená v háček) k zavěšení reagenčních papírků.

    účinné od 1. 11. 1996Zkušební pomůcky

    1. účinné od 1. 11. 19963. Při zkoušce se používá:

      účinné od 1. 11. 1996Glycerin, roztok 50 %

      účinné od 1. 11. 1996Reagenční jódškrobové papírky (pro zkoušku jsou vhodné jódšrobové papírky Whatman-BDH, V.Británie)

    1. účinné od 1. 11. 19964. Pro zkoušku mohou být použity reagenční papírky, které splňují tyto požadavky citlivosti:

      účinné od 1. 11. 1996Do zábrusové kuželové baňky na 300 cm3, umístěné ve vodní lázni 15 ± 0,2° C teplé se naváží 2 g síranu železnatoamonného, přidá se 90 cm3 1N roztoku kyseliny sírové a za promíchávání se ponechá 20 minut temperovat. Do baňky se pak odpipetuje 1 cm3 roztoku dusitanu sodného, baňka se ihned uzavře nástavcem, opatřeným zátkou se čtyřmi skleněnými háčky, na nichž jsou zavěšeny reagenční papírky předem ovlhčené tak, jak je udáno v čl. 5. Od okamžiku sestavení přístroje se stopkami měří čas do doby, kdy se na papírcích objeví první zcela zřetelné zbarvení okraje zvlhčeného pruhu. Tento postup se několikrát opakuje. U papírků z téhož kotoučku se ze získaných výsledků, které se mezi sebou neliší o více než 2 minuty, vypočítá aritmetický průměr. Hodnota aritmetického průměru doby potřebné k vyvolání zbarvení na papírku nesmí být nižší než 19 minut a vyšší než 23 minut.

      účinné od 1. 11. 1996Roztok dusitanu sodného, potřebný k ověření papírků, se připraví takto: 1,58 g dusitanu sodného se rozpustí v 1000 cm3 vody. Z tohoto zásobního roztoku se odpipetuje 5 cm3 do odměrné baňky na 50 cm3, doplní se vodou po značku a důkladně promíchá. 1 cm3 tohoto roztoku, který se připravuje pro zkoušku citlivosti papírků v čas potřeby, obsahuje 0,158 mg dusitanu sodného.

    účinné od 1. 11. 1996Postup zkoušky

    1. účinné od 1. 11. 19965. Termostat se vyhřeje na teplotu předepsanou pro zkoušku chemické stálosti v příslušném technickém požadavku trhaviny. Do skleněné zkumavky se s přesností 0,01 g naváží takové množství vzorku, které je rovněž předepsáno v podnikové normě. Jódškrobový reagenční papírek se pomocí skleněné tyčinky ovlhčí roztokem glycerinu tak, aby pruh zvlhčené části šířky 3 až 4 mm byl kolmý k podélné ose papírku a aby byl vzdálen asi 15 mm od užšího okraje papírku. Takto zvlhčený papírek se zavěsí na háček, vloží do zkumavky, zkumavka se uzavře zátkou a poloha papírku se upraví tak, aby horní okraj vlhkého pruhu - po vložení zkumavky do termostatu - byl 15 mm nad jeho horní částí. Zkumavka se vzorkem a ovlhčeným papírkem se pak vloží do vytemperovaného termostatu. Od vložení zkumavky do termostatu se měří stopkami čas do doby, kdy se objeví první zcela zřetelné zbarvení okraje zvlhčeného pruhu reagenčního papírku.

    účinné od 1. 11. 1996Zhodnocení

    1. účinné od 1. 11. 19966. Chemická stálost zkouškou podle Abela se vyjádří v minutách doby tepelné expozice při předepsané teplotě ve °C a při předepsané navážce v g.

      účinné od 1. 11. 1996Jako výsledek zkoušky se uvádí aritmetický průměr ze dvou souběžných stanovení. Liší-li se výsledky souběžných stanovení mezi sebou o více než 2 minuty, provede se další stanovení a průměr se vypočítá z těch výsledků, jejichž rozdíl nepřevyšuje 2 minuty.

    účinné od 1. 11. 1996Záznam o zkoušce

    1. účinné od 1. 11. 19967. Záznam o zkoušce obsahuje údaje podle § 5 této vyhlášky.
  1. účinné od 1. 11. 1996B. Stanovení teploty vzbuchu výbušnin

    účinné od 1. 11. 1996Účel zkoušky

    1. účinné od 1. 11. 19968. Zkouškou se zjišťuje citlivost výbušnin k tepelnému podnětu. Teplota vzbuchu je teplota, při níž dojde ke vznícení, vzbuchu nebo explozi (dále jen vzbuchu) zkoušné výbušniny při zahřívání předepsaným způsobem. Teplota vzbuchu se udává ve °C.

    účinné od 1. 11. 1996Podstata zkoušky

    1. účinné od 1. 11. 19969. Výbušnina se zahřívá za stejnoměrného zvyšování teploty do okamžiku, kdy dojde ke vzbuchu. Teplota vzbuchu se měří teploměrem.
    2. účinné od 1. 11. 199610. Stanovení teploty vzbuchu se provádí se vzorky výbušnin v původním stavu nebo se vzorky upravenými. Způsob úpravy vzorků (mechanické rozmělnění nebo vysoušení) je však nutno uvést v záznamu o zkoušce.
    3. účinné od 1. 11. 199611. Pro zkoušky se na analytických vahách navažují tato množství vzorku:
      1. účinné od 1. 11. 1996a) u jednosložkových třaskavin 0,025 g
      2. účinné od 1. 11. 1996b) u směsí třaskavin a třaskavých složí 0,050 g
      3. účinné od 1. 11. 1996c) u trhavin a ostatních výbušnin 0,100 g

    účinné od 1. 11. 1996Zkušební zařízení

    1. účinné od 1. 11. 199612. Zkouší se na zkušebním zařízení, u něhož se dociluje předepsaného teplotního vzestupu podle čl. 13, např. na zařízení podle obr. 1. Součástí zkušebního zařízení je úředně ověřený teploměr -10/+400° C:2° C a skleněné zkumavky o průměru 14 mm, délce 100 mm a tloušťce stěny 0,75 mm, pro zkoušky třaskavin se dovoluje použít kovových zkumavek z korozivzdorné oceli.
      účinné od 1. 11. 1996Obrázek
    2. účinné od 1. 11. 19961 - vkládací nosič s otvory o hloubce 44,5 mm a průměru asi 16 mm, 2 - zkumavka, 3 - zkoušená výbušnina, 4 - teploměr, 5 - kovová lázeň, 6 - elektrická pícka, 7 - spojení s regulací teploty

      3. účinné od 1. 11. 1996Obr. 1

    účinné od 1. 11. 1996Postup zkoušky

    1. účinné od 1. 11. 199613. Do vyčištěných otvorů nosiče zkumavek se vpraví asi 7 g nízkotavitelné slitiny Bi 50 - Sn 16 - Pb.

      účinné od 1. 11. 1996Do jednoho otvoru se současně umístí zkumavka s vloženým teploměrem a takové množství slitiny, aby po jejím roztavení byla v ní rtuťová nádobka teploměru zcela ponořena. Poloha teploměru se zajistí držákem.

      účinné od 1. 11. 1996Zkušební zařízení se vyhřívá tak, aby teplota kovové lázně plynule vzrůstala o 5 ± 0,5° C za minutu. Jakmile teplota dosáhne 100° C, umístí se do volného prostoru zkumavka se vzorkem zkoušené výbušniny v množství podle čl.12. V okamžiku, kdy dojde ke vzbuchu, se teplota lázně zjištěná teploměrem zaznamená.

      účinné od 1. 11. 1996Pokud nedojde ke vzbuchu výbušniny při vzrůstu teploty o 5 ± 0,5° C.min-1 do teploty o 50° C vyšší než je předpokládaná teplota vzbuchu, provede se nová zkouška při vzrůstu teploty o 20 ± 2° C.min-1. Tuto skutečnost je však nutno uvést v záznamu o zkoušce. Teplota vzbuchu ve °C (x) se koriguje podle vzorce:

      účinné od 1. 11. 1996x = t + 0,00016.n.(t - t1),

      účinné od 1. 11. 1996
      Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet Zhodnocení Příklad provedení odporové sondy (13) Schéma zapojení snímačů S1, S3 Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche Postup zkoušky Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C Výpočet Obr. 4: Rozměry zkušebních pomůcek Zhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 13 Zkoušky výbušnin tepelným namáháním Všeobecně Zkušební zařízení Zkušební pomůcky Postup zkoušky Zhodnocení Záznam o zkoušce Účel zkoušky Podstata zkoušky Zkušební zařízení Obr. 1 Postup zkoušky
      kde tteplota odečtená na teploměru, (°C)
      účinné od 1. 11. 1996
      Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet Zhodnocení Příklad provedení odporové sondy (13) Schéma zapojení snímačů S1, S3 Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche Postup zkoušky Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C Výpočet Obr. 4: Rozměry zkušebních pomůcek Zhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 13 Zkoušky výbušnin tepelným namáháním Všeobecně Zkušební zařízení Zkušební pomůcky Postup zkoušky Zhodnocení Záznam o zkoušce Účel zkoušky Podstata zkoušky Zkušební zařízení Obr. 1 Postup zkoušky
      t1 teplota ovzduší měřená uprostřed vyčnívajícího sloupce rtuti druhým teploměrem, (oC)
      účinné od 1. 11. 1996
      Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet Zhodnocení Příklad provedení odporové sondy (13) Schéma zapojení snímačů S1, S3 Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche Postup zkoušky Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C Výpočet Obr. 4: Rozměry zkušebních pomůcek Zhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 13 Zkoušky výbušnin tepelným namáháním Všeobecně Zkušební zařízení Zkušební pomůcky Postup zkoušky Zhodnocení Záznam o zkoušce Účel zkoušky Podstata zkoušky Zkušební zařízení Obr. 1 Postup zkoušky
      npočet stupňů stupnice teploměru, vyčnívající nad okraj nosiče zkumavky.

    účinné od 1. 11. 1996Zhodnocení zkoušky

    1. účinné od 1. 11. 199614. Zkouška se provádí nejméně třikrát, přičemž nejnižší zjištěná hodnota se považuje za teplotu vzbuchu.

    účinné od 1. 11. 1996Záznam o zkoušce

    1. účinné od 1. 11. 199615. Záznam o zkoušce kromě údajů podle § 5 této vyhlášky obsahuje:
      1. účinné od 1. 11. 1996a) způsob úpravy vzorku,
      2. účinné od 1. 11. 1996b) velikost navážky,
      3. účinné od 1. 11. 1996c) volený vzestup teploty,
      4. účinné od 1. 11. 1996d) charakter vzbuchu.

účinné od 1. 11. 1996Závazný postup č. 14

účinné od 1. 11. 1996Stanovení stupně odolnosti průmyslových trhavin proti vodě pro účely klasifikace

účinné od 1. 11. 1996Všeobecně

  1. účinné od 1. 11. 19961. Zkouškou odolnosti proti vodě se zjišťuje funkce trhaviny po její expozici pod tlakovou vodou. Funkcí trhaviny se rozumí schopnost detonace náložky při způsobu roznětu (iniciace), který je uveden pro příslušnou trhavinu v jejím technickém požadavku.

účinné od 1. 11. 1996Zkušební vzorky

  1. účinné od 1. 11. 19962. Zkušebními vzorky jsou náložky trhaviny ze sériové výroby daného rozměru a hmotnosti
    1. účinné od 1. 11. 1996a) bez úpravy,
    2. účinné od 1. 11. 1996b) upravené jedním až třemi řezy délky 2 cm ve směru podélné osy (záměrně poškozené obaly)

    účinné od 1. 11. 1996Je nutno, aby zkušební vzorky měly teplotu 10 až 30° C.

účinné od 1. 11. 1996Zkušební zařízení a pomůcky

  1. účinné od 1. 11. 19963. Zkušebním zařízením je vhodná silnostěnná ocelová nádoba, ustavená na ocelovém stojanu. Je opatřena víkem s těsněním a zařízením pro dosažení a měření zkušebního tlaku.

    účinné od 1. 11. 1996Dále se pro zkoušku používají rozbušky s měděnou dutinkou nebo počinová nálož, specifikovaná v technickém požadavku zkoušené trhaviny.

účinné od 1. 11. 1996Postup zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 19964. Do ocelové nádoby se vloží zkušební vzorek trhaviny. Po uzavření nádoby víkem je nutno zajistit působení vodního tlaku, např. vháněním vzduchu ventilem víka do nádoby předem naplněné vodou asi 1 cm pod okraj, nebo vháněním tlakové vody, až se dosáhne požadovaného přetlaku. Po předepsané době se zruší tlak, nádoba se otevře, vzorek se vyjme a zkouší se na úplnost detonace postupem podle Závazného postupu č.4 s tím, že se použije rozbuška s měděnou dutinkou nebo počinová nálož.

    účinné od 1. 11. 1996Zkouší se tři zkušební vzorky bez úpravy (čl. 2a) a tři vzorky v upraveném stavu (čl. 2b). Požaduje se, aby u všech vzorků došlo k úplné detonaci. Jestliže v některém z prováděných tří pokusů nedojde k úplné detonaci, opakuje se zkouška úplnosti detonace se vzorky za podmínek doby expozice a tlaku příslušných nižšímu stupni odolnosti proti vodě. Dojde-li ve třech pokusech k úplné detonaci, zkouší se vzorky za podmínek doby expozice a tlaku příslušných vyššímu stupni odolnosti proti vodě.

    účinné od 1. 11. 1996U vzorků trhaviny bez úpravy a samostatně u vzorků trhaviny v upraveném stavu se na základě zjištěných hodnot určí stupeň odolnosti proti vodě podle čl. 5.

účinné od 1. 11. 1996Zhodnocení zkoušky a uvádění výsledků

  1. účinné od 1. 11. 19965. Trhaviny mají tyto stupně odolnosti proti vodě:
    účinné od 1. 11. 1996
    Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda A Obr.1. Zkušební zařízení pro metodu A Obr. 2. Obr. 3. Stanovení přenosu detonace náložkovaných velkoprůměrových trhavin na dřevěné podložce - metoda B Obr. 4. Zkušební zařízení pro metodu B Stanovení přenosu detonace náložkovaných maloprůměrových trhavin po expozici vodou - metoda C Obr. 5. Zkušební zařízení pro metodu C Závazný postup č. 10 Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem Podstata zkoušky Zkušební přístroj Obr. 1. Schema zkušebního přístroje Zkušební přípravek Příprava vzorku Obr. 2. Schema padacího kladiva Obr. 3. Zkušební přípravek Příprava ke zkoušce Obr. 4. Sestava zkušebního přípravku Obr. 5. Úprava pro kapalné trhaviny Provedení a vyhodnocení zkoušky Metoda A - Stanovení citlivosti jako nejmenší dopadové energie potřebné pro aktivaci Postup zkoušky Vyjádření výsledků Metoda B - Stanovení citlivosti jako dopadové energie pro 50 %-ní pravděpodobnost aktivace Postup zkoušky Vyjádření výsledků Příklad výpočtu Záznam o zkoušce Závazný postup č. 11 Stanovení citlivosti výbušnin třením Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Třecí přístroj Třecí elementy Odměrka Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky a jejich příprava Postup zkoušky a vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 12 Stanovení detonační rychlosti trhavin Všeobecně Podstata zkoušky Užití metod Zkušební zařízení Příprava náloží Metoda A - Stanovení detonační rychlosti pomocí elektronického chronometru Postup zkoušky Výpočet Detail umístění snímače na trubce nebo náloži trhaviny Schéma zapojení snímačů S1, S2 k napáječi Obr. 1.: Sestava zkušebního zařízení pro metodu A Zhodnocení Metoda B - Stanovení detonační rychlosti metodou kontinuálního měření Postup zkoušky Výpočet Zhodnocení Příklad provedení odporové sondy (13) Schéma zapojení snímačů S1, S3 Obr. 2: Sestava zkušebního zařízení pro metodu B Metoda C - Stanovení detonační rychlosti podle Dautriche Postup zkoušky Obr. 3. Sestava zkušebního zařízení pro metodu C Výpočet Obr. 4: Rozměry zkušebních pomůcek Zhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 13 Zkoušky výbušnin tepelným namáháním Všeobecně Zkušební zařízení Zkušební pomůcky Postup zkoušky Zhodnocení Záznam o zkoušce Účel zkoušky Podstata zkoušky Zkušební zařízení Obr. 1 Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 14 Stanovení stupně odolnosti průmyslových trhavin proti vodě pro účely klasifikace Všeobecně Zkušební vzorky Zkušební zařízení a pomůcky Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky a uvádění výsledků
    Podmínky zkouškyVyjádření stupně odolnosti
    expozice v hod.
    nejméně    		tlak v Mpa,
    nejméně    		slovníčíselné
    101vodovzdornéI
    100,35středně vodovzdornéII
    20,01částečně vodovzdornéIII
    2pod 0,01nevodovzdornéIV

    účinné od 1. 11. 1996Zjištěné stupně odolnosti proti vodě se u zkoušené trhaviny uvedou samostatně pro zkoušku vzorku bez úpravy podle čl. 2a a v upraveném stavu podle čl. 2b).

účinné od 1. 11. 1996Záznam o zkoušce

  1. účinné od 1. 11. 19966. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
    1. účinné od 1. 11. 1996a) rozměry náložek,
    2. účinné od 1. 11. 1996b) způsob provedení zkoušky,
    3. účinné od 1. 11. 1996c) stupně odolnosti proti vodě.

účinné od 1. 11. 1996Závazný postup č. 15

účinné od 1. 11. 1996Stanovení detonační schopnosti průmyslových trhavin vystavených vodnímu tlaku

účinné od 1. 11. 1996Podstata zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 19961. Zkouškou se zjišťuje statický tlak vody, při kterém je zachována detonační schopnost celé zkušební nálože.
  2. účinné od 1. 11. 19962. Zkušební nálož, sestavená z originálních náložek trhaviny, je po stanovenou dobu vystavena statickému tlaku vody a následně je při tomto tlaku přivedena k detonaci způsobem, který předepisuje technický požadavek příslušné trhaviny.
  3. účinné od 1. 11. 19963. Z výsledků zkoušky se stanoví podmínky (tlak vodního sloupce a doba expozice) pro použití trhaviny pod vodou.

účinné od 1. 11. 1996Zkušební vzorky

  1. účinné od 1. 11. 19964. Zkušebními vzorky jsou náložky trhaviny ze sériové výroby daného průměru a hmotnosti, ze kterých je sestavena nálož délky nejméně 0,6 m u náložek maloprůměrových nebo nejméně 1 m u náložek velkoprůměrových.
  2. účinné od 1. 11. 19965. Používají se náložky:
    1. účinné od 1. 11. 1996a) bez úpravy
    2. účinné od 1. 11. 1996b) upravené na obou koncích třemi podélnými řezy délky 2 cm, rovnoměrně rozmístěnými po obvodu náložky.
  1. účinné od 1. 11. 19966. Požaduje se, aby zkušební vzorky měly teplotu 15 až 30° C.

účinné od 1. 11. 1996Zkušební zařízení a pomůcky

  1. účinné od 1. 11. 19967. Zkušební zařížení dle obrázku se sestaví z následujících pomůcek:
    účinné od 1. 11. 1996Obrázek

    účinné od 1. 11. 1996Obr.1.

    1. účinné od 1. 11. 19961. Trubka z tvrdého PVC příslušného průměru a tloušťky stěny, např. 50/4 mm pro náložky do průměru 30 mm nebo 90/5 mm pro náložky o průměru nad 30 mm
    2. účinné od 1. 11. 19962. Šroubový uzávěr trubky s těsnícím pryžovým prstencem
    3. účinné od 1. 11. 19963. Šroubový uzávěr trubky s těsnícím pryžovým prstencem a přívodem tlakové vody
    4. účinné od 1. 11. 19964. Vysokotlaká hadice
    5. účinné od 1. 11. 19965. Vodovodní ventily, např. 1/2“
    6. účinné od 1. 11. 19966. Manometr s rozsahem do 0,6 MPa, příp. 1,0 MPa
    7. účinné od 1. 11. 19967. Dřevěná laťka o průřezu 15 x 5 mm
    8. účinné od 1. 11. 19968. Vodní tlaková pumpa
    9. účinné od 1. 11. 19969. Elektrická rozbuška určená pro požadovaný tlak vody nebo počinová nálož uvedená v podnikové normě příslušné trhaviny.

účinné od 1. 11. 1996Postup zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 19968.Zkušební nálož se sestaví z náložek přiložených těsně k sobě a uchycených k dřevěné laťce, např. textilní samolepící páskou. Provede se adjustace nálože a sestava se vloží do PVC trubky.
  2. účinné od 1. 11. 19969. Je nutno, aby trubka měla takovou délku, aby po vložení nálože zůstal na obou koncích trubky volný prostor nejméně 30 cm. Trubka se na jedné straně uzavře šroubovým uzávěrem, přičemž přívodní vodiče rozbušky se vyvedou mezi vnitřní stěnou trubky a pryžovým těsnícím prstencem.