Platné znění

Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se stanoví podrobnější podmínky pro povolování výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek do oběhu a jejich přezkušování

  1. účinné od 1. 11. 199642. Vyhovují-li rozbušky některému ze čl. 37, 39 a 41, je možno je klasifikovat jako výrobky odolné proti hromadnému výbuchu a označovat je symbolem NME.
  2. účinné od 1. 11. 199643. Nevyhovují-li rozbušky čl. 42, je nutno je klasifikovat jako výrobky schopné hromadného výbuchu.

účinné od 1. 11. 1996Záznam o zkoušce

  1. účinné od 1. 11. 199644. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
    1. účinné od 1. 11. 1996a) počet zkoušených rozbušek a rozbušek stržených k výbuchu,
    2. účinné od 1. 11. 1996b) závazný postup zkoušky.

účinné od 1. 11. 1996Závazný postup č. 39

účinné od 1. 11. 1996Stanovení detonační rychlosti bleskovice

účinné od 1. 11. 1996Účel zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 19961. Účelem zkoušky je zjistit, jakou rychlostí se šíří detonace duší bleskovice.
  2. účinné od 1. 11. 19962. Měřící jednotkou detonační rychlosti je m.s-1.

účinné od 1. 11. 1996Zkušební přístroje a pomůcky

  1. účinné od 1. 11. 19963. Ke zkoušce se použije:
    1. účinné od 1. 11. 1996a) elektronický chronometr s rozlišovací schopností nejméně 10-7,
    2. účinné od 1. 11. 1996b) vhodný typ snímačů
      1. účinné od 1. 11. 1996• pro instalaci uvnitř bleskovice
      2. účinné od 1. 11. 1996• pro instalaci vně bleskovice,
    1. účinné od 1. 11. 1996c) délkové měřítko,
    2. účinné od 1. 11. 1996d) technická lepící páska,
    3. účinné od 1. 11. 1996e) rozbuška č.8 Cu.

účinné od 1. 11. 1996Podmínky při zkoušce

  1. účinné od 1. 11. 19964. Zkouška se provádí v podmínkách okolní teploty a relativní vlhkosti vzduchu.

účinné od 1. 11. 1996Zkušební vzorky

  1. účinné od 1. 11. 19965. Je nutno, aby délka bleskovice pro jedno stanovení byla nejméně o 200 mm delší než je měřený úsek, přičemž délka měřeného úseku nesmí být menší než 200 mm.

účinné od 1. 11. 1996Postup zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 19966. U bleskovice, připravené podle čl.5 se ve vzdálenosti asi 150 mm od okraje instaluje snímač START.

    účinné od 1. 11. 1996Snímač STOP se instaluje s přesností ± 1 mm. Požaduje se, aby použité snímače START a STOP pro tři stanovení byly stejného typu. Příklad vhodných snímačů je uveden na obr. 1 a 2.

  1. účinné od 1. 11. 19967. Ke konci bleskovice se na straně snímače START připevní technickou lepící páskou rozbuška. Snímače START a STOP se připojí přes elektrotechnické funkční jednotky k chronometru a bleskovice se rozbuškou přivede k detonaci.

    účinné od 1. 11. 1996Detonační vlna, šířící se bleskovicí, vyvolá impuls snímače START, který uvede chronometr do činnosti. Jakmile detonační vlna dorazí ke snímači STOP, vyvolaný impuls činnost chronometru zastaví.

účinné od 1. 11. 1996Příklad instalace snímače uvnitř bleskovice

  1. účinné od 1. 11. 19968. Bleskovice se propíchne dvěma napichovacími špendlíky nad sebou podle obr. 1 ve vzdálenosti 1 mm. Je nutno, aby špendlíky byly kolmé k podélné ose bleskovice. Pod hlavičky špendlíků se připojí několika omoty odizolované konce vodičů, jejichž druhé odizolované konce se připojí přes elektrotechnické funkční jednotky k chronometru.
    účinné od 1. 11. 1996Obrázek

    účinné od 1. 11. 1996Obr.1

účinné od 1. 11. 1996Příklad instalace snímače vně bleskovice

  1. účinné od 1. 11. 19969. Pod bleskovici se vloží dva konce sdělovacích vodičů s plným jádrem o průměru 0,5 mm, např. PNZ, upravené podle obr. 2 tak, že jeden z konců vodičů se v délce přibližně 25 mm odizoluje a nejméně třemi omoty se navine na neodizolovaný konec. Opačné konce se odizolují a přes elektrotechnické funkční jednotky se připojí k chronometru. Je nutno, aby bleskovice vedla přes funkční část snímače.
    účinné od 1. 11. 1996Obrázek

    účinné od 1. 11. 1996Obr.2

účinné od 1. 11. 1996Výpočet

  1. účinné od 1. 11. 199610. Detonační rychlost v m.s-1 se vypočítá podle vzorce:

    účinné od 1. 11. 1996

    1. účinné od 1. 11. 1996kde l měřený úsek, (m)
    2. účinné od 1. 11. 1996t časový interval v měřeném úseku (s).

účinné od 1. 11. 1996Vyhodnocení

  1. účinné od 1. 11. 199611. Vyhodnocení se provádí na základě tří stanovení z jednoho vzorku bleskovice. Detonační rychlostí se rozumí aritmetický průměr naměřených hodnot tří stanovení. Odchylka jednotlivých hodnot od aritmetického průměru nesmí být vyšší než ± 2 %.

účinné od 1. 11. 1996Záznam o zkoušce

  1. účinné od 1. 11. 19962. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje popis typu snímače a délku měřeného úseku.

účinné od 1. 11. 1996Závazný postup č. 40

účinné od 1. 11. 1996Odolnost přístrojů proti působení nízkých teplot

účinné od 1. 11. 1996Zkoušky odolnosti přístrojů, používaných při trhacích pracích, např. roznětnic, ohmmetrů, měřičů izolace apod., proti působení nízkých teplot se provádí podle ČSN 34 5791-2-1:

účinné od 1. 11. 1996
Záznam o zkoušce Závazný postup č. 39 Stanovení detonační rychlosti bleskovice Účel zkoušky Zkušební přístroje a pomůcky Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky Postup zkoušky Příklad instalace snímače uvnitř bleskovice Obr.1 Příklad instalace snímače vně bleskovice Obr.2 Výpočet Vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 40 Odolnost přístrojů proti působení nízkých teplot
Elektrotechnické a elektronické výrobky.
účinné od 1. 11. 1996
Záznam o zkoušce Závazný postup č. 39 Stanovení detonační rychlosti bleskovice Účel zkoušky Zkušební přístroje a pomůcky Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky Postup zkoušky Příklad instalace snímače uvnitř bleskovice Obr.1 Příklad instalace snímače vně bleskovice Obr.2 Výpočet Vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 40 Odolnost přístrojů proti působení nízkých teplot
Základní zkoušky vlivu vnějších činitelů.
účinné od 1. 11. 1996
Záznam o zkoušce Závazný postup č. 39 Stanovení detonační rychlosti bleskovice Účel zkoušky Zkušební přístroje a pomůcky Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky Postup zkoušky Příklad instalace snímače uvnitř bleskovice Obr.1 Příklad instalace snímače vně bleskovice Obr.2 Výpočet Vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 40 Odolnost přístrojů proti působení nízkých teplot
Část 2-1: Zkoušky A: Chlad.

účinné od 1. 11. 1996Norma je českým překladem mezinárodní normy IEC 68-2-1:1990 z anglické verze bez redakčních změn.

účinné od 1. 11. 1996Závazný postup č. 41

účinné od 1. 11. 1996Zkouška odolnosti přístrojů proti působení suchého tepla

účinné od 1. 11. 1996Zkouška odolnosti přístrojů, používaných při trhacích pracích, např. roznětnic, ohmmetrů, měřičů izolace apod., proti působení suchého tepla se provádí podle ČSN IEC 68-2-2:

účinné od 1. 11. 1996
Záznam o zkoušce Závazný postup č. 39 Stanovení detonační rychlosti bleskovice Účel zkoušky Zkušební přístroje a pomůcky Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky Postup zkoušky Příklad instalace snímače uvnitř bleskovice Obr.1 Příklad instalace snímače vně bleskovice Obr.2 Výpočet Vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 40 Odolnost přístrojů proti působení nízkých teplot Závazný postup č. 41 Zkouška odolnosti přístrojů proti působení suchého tepla
Elektrotechnické a elektronické výrobky.
účinné od 1. 11. 1996
Záznam o zkoušce Závazný postup č. 39 Stanovení detonační rychlosti bleskovice Účel zkoušky Zkušební přístroje a pomůcky Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky Postup zkoušky Příklad instalace snímače uvnitř bleskovice Obr.1 Příklad instalace snímače vně bleskovice Obr.2 Výpočet Vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 40 Odolnost přístrojů proti působení nízkých teplot Závazný postup č. 41 Zkouška odolnosti přístrojů proti působení suchého tepla
Základní zkoušky vlivu činitelů prostředí.
účinné od 1. 11. 1996
Záznam o zkoušce Závazný postup č. 39 Stanovení detonační rychlosti bleskovice Účel zkoušky Zkušební přístroje a pomůcky Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky Postup zkoušky Příklad instalace snímače uvnitř bleskovice Obr.1 Příklad instalace snímače vně bleskovice Obr.2 Výpočet Vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 40 Odolnost přístrojů proti působení nízkých teplot Závazný postup č. 41 Zkouška odolnosti přístrojů proti působení suchého tepla
Část 2-2: Zkoušky B: Suché teplo.

účinné od 1. 11. 1996Norma je českým překladem mezinárodní normy IEC 68-2-2:1974 včetně jejího dodatku IEC-2-2A:1976 z anglické verze bez redakčních změn.

účinné od 1. 11. 1996Závazný postup č. 42

účinné od 1. 11. 1996Zkouška výrobků volným pádem

účinné od 1. 11. 1996Účel zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 19961. Zkouška spočívá v působení nahodilých pádů na vzorek. Zkouškou se prověřuje odolnost výrobků vůči nahodilým pádům, ke kterým může dojít při neopatrném zacházení.

účinné od 1. 11. 1996Všeobecně

  1. účinné od 1. 11. 19962. Vzorek se podrobí dvěma pádům a to z každé předepsané polohy: zpravidla z pracovní polohy nebo z polohy, ve které se bude vzorek přepravovat.
  2. účinné od 1. 11. 19963. Výška pádu se volí z této řady: 25, 50, 100, 250, 500, 1000 mm, není-li v podnikové normě výrobku uvedeno jinak.

účinné od 1. 11. 1996Postup zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 19964. Vzorek se zavěsí ve zkušebním zařízení a upevní v závěsu tak, aby nebyl ovlivněn začátek volného pádu.
  2. účinné od 1. 11. 19965. Vzorek se zkouší volnými pády na zkušební plochu v souladu s čl. 2 a 3.
  3. účinné od 1. 11. 19966. Po zkoušce se vzorek kontroluje vizuálně a kontrolují se mechanické a elektrické vlastnosti vzorku, zda jsou v souladu s technickým požadavkem zkoušeného výrobku.

účinné od 1. 11. 1996Záznam o zkoušce

  1. účinné od 1. 11. 19967. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
    1. účinné od 1. 11. 1996a) výšku pádů,
    2. účinné od 1. 11. 1996b) druh dopadové plochy,
    3. účinné od 1. 11. 1996c) polohu vzorku při zkoušce.

účinné od 1. 11. 1996Závazný postup č. 43

účinné od 1. 11. 1996Zkouška krytí přístrojů

účinné od 1. 11. 1996Zkoušky krytí přístrojů, používaných při trhacích pracích, např. roznětnic, ohmmetrů, měřičů izolace, indikátorů funkce apod., se provádí podle ČSN EN 60 529:

účinné od 1. 11. 1996Stupně ochrany krytem (Krytí- IP kód).

účinné od 1. 11. 1996Norma je českým překladem anglického znění evropské normy EN 60 529:1991 bez redakčních změn.

účinné od 1. 11. 1996Závazný postup č. 44

účinné od 1. 11. 1996Zkouška odolnosti proti působení vlhkého tepla

účinné od 1. 11. 1996Zkouška odolnosti přístrojů, používaných při trhacích pracích, např. roznětnic, ohmmetrů, měřičů izolace apod., proti působení vlhkého tepla se provádí podle ČSN 34 5791-2-3:

účinné od 1. 11. 1996Elektrotechnické a elektronické výrobky.

účinné od 1. 11. 1996Základní zkoušky vlivu vnějších činitelů prostředí.

účinné od 1. 11. 1996Část 2-3: Zkouška Ca: Zkouška vlhkým teplem konstantním.

účinné od 1. 11. 1996Norma je českým překladem mezinárodní normy IEC 68-2-3:1969 včetně změny 1:1984 z anglického znění bez redakčních změn.

účinné od 1. 11. 1996Závazný postup č. 45

účinné od 1. 11. 1996Zkouška elektrické pevnosti přístrojů

účinné od 1. 11. 1996Účel zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 19961. Zkouška přiloženým střídavým napětím má prokázat. že zkoušený elektrický předmět vydrží stanovené zkušební napětí o kmitočtu 50 Hz po stanovenou dobu. Ověřuje se tím vhodnost konstrukce a použitých materiálů po izolační stránce.

účinné od 1. 11. 1996Zkušební zařízení

  1. účinné od 1. 11. 19962. Zkouška se provádí zařízením, které se zpravidla skládá ze zkušebního a řiditelného transformátoru, měřícího zařízení, samočinného vypínače pro vypnutí při průrazu a z hlavního vypínače.

    účinné od 1. 11. 1996Výkon zkušebního zařízení má být nejméně tak velký, aby proud nakrátko na straně zkušebního obvodu byl alespoň trojnásobkem kapacitního proudu zkoušeného předmětu.

    účinné od 1. 11. 1996Je nutno, aby tvar křivky napětí byl prakticky sinusový při jakémkoliv zatížení až do jmenovitého výkonu transformátoru. Trvalý proud nakrátko, tj. proud, který by vznikl trvale na vstupní straně při zkratu ve zkušebním obvodu, přivádí-li se na vstupní stranu jmenovité napětí, byl nejméně 0,5 A. Kontroluje se tak, že výstupní vinutí vn transformátoru se spojí nakrátko a na svorku vstupního vinutí se připojí ampérmetr a voltmetr (řiditelný transformátor je přitom před měřícími přístroji). Řiditelným transformátorem se rychle nastaví jmenovité vstupní napětí a odečte se údaj ampérmetru. Naměřený proud nesmí být menší než 0,5 A.

    účinné od 1. 11. 1996Zkušební transformátor i s popřípadě předřazeným řiditelným transformátorem má mít co nejmenší rozptyl. Jeho napětí nakrátko, tj. vstupní napětí při zkušebním obvodu spojeném nakrátko a zatíženém jmenovitým proudem, nesmí být větší než 15 % jmenovitého vstupního napětí. Kontroluje se tak, že se na svorky výstupního obvodu vn transformátoru připojí střídavý ampérmetr a na svorky vstupního obvodu střídavý voltmetr. Řiditelným transformátorem se nastaví jmenovitý výstupní proud vn transformátoru podle údaje připojeného ampérmetru a odečte se údaj voltmetru. Jmenovitý proud výstupního obvodu se zjistí na štítku nebo výpočtem. Je-li transformátor vyhovující, nesmí být naměřené napětí vyšší než 15 % jmenovitého napětí.

    účinné od 1. 11. 1996Zkušební napětí se měří voltmetrem na výstupní straně transformátoru buď přímo, přes měřící transformátor nebo děličem napětí, při zatížení zkušebního obvodu jako při zkoušce.

    účinné od 1. 11. 1996Signalizaci průrazu zkoušeného předmětu je nutno provést tak, aby byl ihned patrný pokles zkušebního napětí. Kontrola průrazu žárovkou, doutnavkou apod. se považuje za informativní.

    účinné od 1. 11. 1996Samočinný vypínač pro vypnutí při průrazu nemá vypínat proud menší, nežli je trvalý proud nakrátko, nejméně však 0,5 A.

účinné od 1. 11. 1996Postup zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 19963. Zkoušený předmět se uloží na izolační podložku, která nesmí nepříznivě ovlivnit průběh zkoušky. Zkušební napětí se připojí mezi stanovené části. Zkoušené izolační části se obloží kovovou fólií o ploše nepřevyšující 200 x 100 mm. Fólie se může přitlačit na povrch zkoušené části tlakem přibližně 0,5 N.cm-2. Je-li plocha fólie menší než zkoušený povrch, pohybuje se s ní tak, aby se vyzkoušely všechny stanovené části zkoušeného povrchu. Umístění fólie na hranách zkoušené části nesmí nepříznivě ovlivnit průběh zkoušky.

    účinné od 1. 11. 1996Provádí-li se zkouška přiloženým střídavým napětím po zkoušce vlivu vlhkosti, např. podle Závazného postupu č. 44, je nutno dbát, aby se vlhkost izolace podstatně nezměnila. Proto se mají elektrické zkoušky izolace provádět na předmětech, uložených ve zkušebním prostoru. Přitom je třeba dbát, aby doba od vyjmutí předmětu, pokud se vyjímá z vlhkého prostředí, byla co nejkratší, ne však delší než tři minuty. Před provedením elektrické zkoušky izolace se odstraní z předmětu savým papírem viditelné kapky vody.

    účinné od 1. 11. 1996Zkušební napětí se zvyšuje plynule od nuly nebo od hodnoty rovné nejvýše 50 % stanoveného zkušebního napětí, takovou rychlostí, aby se stanovená hodnota dosáhla asi za 10 s. Po dosažení stanovené hodnoty se zkušební napětí nejprve sníží asi na polovinu a pak teprve vypne, aby nevzniklo škodlivé přepětí.

    účinné od 1. 11. 1996Velikost zkušebního napětí a délku trvání zkoušky stanoví technický požadavek zkoušeného výrobku. Není-li stanoveno jinak, provádí se zkouška mezi živými částmi a ostatními částmi přístupnými dotyku po zkouškách podle Závazných postupů č. 44 a č. 46.

    účinné od 1. 11. 1996Zkušební napětí se udržuje na stanovené hodnotě jednu minutu. Efektivní hodnota zkušebního napětí se volí pro jmenovité napětí

    účinné od 1. 11. 1996
    Záznam o zkoušce Závazný postup č. 39 Stanovení detonační rychlosti bleskovice Účel zkoušky Zkušební přístroje a pomůcky Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky Postup zkoušky Příklad instalace snímače uvnitř bleskovice Obr.1 Příklad instalace snímače vně bleskovice Obr.2 Výpočet Vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 40 Odolnost přístrojů proti působení nízkých teplot Závazný postup č. 41 Zkouška odolnosti přístrojů proti působení suchého tepla Závazný postup č. 42 Zkouška výrobků volným pádem Účel zkoušky Všeobecně Postup zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 43 Zkouška krytí přístrojů Závazný postup č. 44 Zkouška odolnosti proti působení vlhkého tepla Závazný postup č. 45 Zkouška elektrické pevnosti přístrojů Účel zkoušky Zkušební zařízení Postup zkoušky
    do 50 V-500 V
    nad 50 V do 380 V -2000 V
    nad 380 V do 500 V- 2500 V
    nad 500 V do 750 V- 3000 V
    nad 750 V do 1000 V-3500 V

účinné od 1. 11. 1996Hodnocení zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 19964. Předmět zkoušce vyhověl, vydržel-li po stanovenou dobu stanovené zkušební napětí. Při zkoušce nesmí nastat průraz ani přeskok. Výboje, při nichž nepoklesne napětí, se nepovažují za závadu.

účinné od 1. 11. 1996Záznam o zkoušce

  1. účinné od 1. 11. 19965. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § této vyhlášky, obsahuje:
    1. účinné od 1. 11. 1996a) údaje o měřícím zařízení,
    2. účinné od 1. 11. 1996b) zkušební napětí.

účinné od 1. 11. 1996Závazný postup č. 46

účinné od 1. 11. 1996Měření izolačního odporu

účinné od 1. 11. 1996Účel zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 19961. Měření izolačního odporu elektrických předmětů má prokázat vhodnost použitých izolačních materiálů. Měří se, zda izolační odpor při stanoveném napětí a ve stanovené době dosahuje stanovených hodnot.

účinné od 1. 11. 1996Zkušební zařízení

  1. účinné od 1. 11. 19962. Měření izolačního odporu se provádí stejnosměrným napětím přístroji s přímým odečítáním hodnot nebo zařízením měřícím proud, který prochází měřenou částí předmětu při stanovené velikosti napětí. Funkční schéma měřícího zařízení pro určení izolačního odporu je na obr. 1.
    účinné od 1. 11. 1996Obrázek
  2. účinné od 1. 11. 19961 - zdroj stejnosměrného napětí, 2 - voltmetr, 3 - galvanometr, 4 - ochranný odpor, 5 - měřený elektrický předmět

    3. účinné od 1. 11. 1996Obr.1.

    účinné od 1. 11. 1996Je nutno, aby zdroj napětí byl stabilní a zatížitelný trvalým proudem 4 mA. Stejnosměrné napětí odebírané z usměrňovače střídavého napětí nemá mít zvlnění větší než 1 %. Je nutno, aby přesnost měření byla alespoň ± 5 %.

účinné od 1. 11. 1996Postup zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 19963. Zkoušený předmět se uloží na izolační podložku, která nesmí tvořit paralelní odpor ke zkoušené části předmětu. Izolační odpor se měří mezi stanovenými částmi předmětu stanoveným napětím. Kovové části, které nemají být zahrnuty do zkušebního obvodu, se doporučuje spojit se zemí.

    účinné od 1. 11. 1996Hodnota izolačního odporu se odečte po stanovené době po připojení zkoušené části předmětu ke zkušebnímu napětí.

    účinné od 1. 11. 1996Není-li stanoveno jinak, měří se izolační odpor mezi živými částmi a ostatními částmi přístupnými dotyku napětím 500 V, u předmětů s jmenovitým napětím do 24 V napětím 100 V. Hodnota izolačního odporu se odečítá 1 minutu po přiložení zkušebního napětí.

účinné od 1. 11. 1996Hodnocení zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 19964. Není-li v podnikové normě výrobku stanoveno jinak, má být hodnota izolačního odporu nejméně:
    1. účinné od 1. 11. 1996a) měří-li se po zkoušce vlivu vlhkosti
      1. účinné od 1. 11. 1996u pracovní izolace 2 MΩ
      2. účinné od 1. 11. 1996u přídavné izolace 5 MΩ
      3. účinné od 1. 11. 1996u zesílené izolace 7 MΩ
    1. účinné od 1. 11. 1996b) v ostatních případech 20 MΩ

účinné od 1. 11. 1996Záznam o zkoušce

  1. účinné od 1. 11. 19965. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
    1. účinné od 1. 11. 1996a) velikost zkušebního napětí,
    2. účinné od 1. 11. 1996b) údaje o měřícím zařízení

účinné od 1. 11. 1996Závazný postup č. 47

účinné od 1. 11. 1996Zkoušky elektrických parametrů roznětnice

účinné od 1. 11. 1996Nejmenší napětí, při němž je signalizována připravenost roznětnice.

  1. účinné od 1. 11. 19961. Zkouška se provádí při stávající teplotě zkušebního prostoru. Demontuje se víko roznětnice a paralelně k roznětným kondenzátorům se připojí voltmetr třídy přesnosti 1 nebo lepší s vhodným měřícím rozsahem, např. univerzální přístroj Metra typ DU 20, elektrostatický voltmetr S-53 a pod. Induktorem nebo vestavěným měničem se nabijí roznětné kondenzátory. Na voltmetru se odečte nejmenší napětí Uo, při němž je signalizována připravenost roznětnice k vlastnímu roznětu. U roznětnic s induktorovým nabíjením je to okamžik bezprostředně před uhasnutím signalizačního prvku (dioda, doutnavka a pod.) po předchozím nabití roznětných kondenzátorů a postupném poklesu jejich napětí samovybíjením, u roznětnic s vestavěným měničem, napájeným z baterie nebo jiným způsobem, např. ze sítě, je to okamžik rozsvícení signalizačního prvku (napětí po jeho zážehu dále stoupá), u roznětnic s vestavěným voltmetrem je to poloha ukazovatele v nejnižším bodě přípustného rozmezí (spodní okraj tolerančního pole).

účinné od 1. 11. 1996Kapacita roznětných kondenzátorů.

  1. účinné od 1. 11. 19962. Demontuje se víko a paralelně k roznětným kondenzátorům se připojí měřič kapacity třídy přesnosti 1 nebo lepší s vhodným měřícím rozsahem, např. RLCG most TESLA BM 595.

účinné od 1. 11. 1996Energie roznětnice

  1. účinné od 1. 11. 19963. Energie E roznětnice se stanoví výpočtem z napětí Uo (dle čl. 1) a kapacity C (dle čl. 2) podle vztahu
    účinné od 1. 11. 1996
    Záznam o zkoušce Závazný postup č. 39 Stanovení detonační rychlosti bleskovice Účel zkoušky Zkušební přístroje a pomůcky Podmínky při zkoušce Zkušební vzorky Postup zkoušky Příklad instalace snímače uvnitř bleskovice Obr.1 Příklad instalace snímače vně bleskovice Obr.2 Výpočet Vyhodnocení Záznam o zkoušce Závazný postup č. 40 Odolnost přístrojů proti působení nízkých teplot Závazný postup č. 41 Zkouška odolnosti přístrojů proti působení suchého tepla Závazný postup č. 42 Zkouška výrobků volným pádem Účel zkoušky Všeobecně Postup zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 43 Zkouška krytí přístrojů Závazný postup č. 44 Zkouška odolnosti proti působení vlhkého tepla Závazný postup č. 45 Zkouška elektrické pevnosti přístrojů Účel zkoušky Zkušební zařízení Postup zkoušky Hodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 46 Měření izolačního odporu Účel zkoušky Zkušební zařízení Obr.1. Postup zkoušky Hodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 47 Zkoušky elektrických parametrů roznětnice Nejmenší napětí, při němž je signalizována připravenost roznětnice. Kapacita roznětných kondenzátorů. Energie roznětnice
    E = 0,5.C.Uo2(J, F, V)(1)

účinné od 1. 11. 1996Činnost blokovacího zařízení

  1. účinné od 1. 11. 19964. Zkouška se provádí při stávající teplotě zkušebního prostoru. Demontuje se víko roznětnice a paralelně k roznětným kondenzátorům se připojí voltmetr podle čl. 1. Na výstupní svorky roznětnice se připojí elektrický mžikový palník SO-anti, nebo jiné středně odolné rozněcovadlo se zážehovým impulsem 16 mJ/Ω. Při použití el. rozbušky musí být tato umístěna ve vhodném boxu. Při všech napětích U na kondenzátorech roznětnice, kdy není signalizována připravenost k roznětu (napětí U je menší než Uo podle čl. 1), nesmí přepnutí příslušného ovládacího prvku do polohy ROZNĚT přivodit iniciaci el. palníku.

    účinné od 1. 11. 1996Namísto mžikového palníku lze na výstupní svorky roznětnice připojit bezinduktivní odpor podle čl. 7 s odbočkou pro digitální paměťový osciloskop nebo jiné srovnatelné záznamové zařízení (Tektronix 2230, digitální záznamové zařízení ADAM typ TC 2008 fy Maurer a pod.). Pro všechna napětí U menší než Uo nesmí dojít k uvolnění energie roznětných kondenzátorů do zatěžovacího odporu.

účinné od 1. 11. 1996Manipulační bezpečnost roznětnice

  1. účinné od 1. 11. 19965. Manipulační bezpečnost se ověřuje jednak kontrolou konstrukčního řešení podle technické dokumentace (zvažují se zejména možné poruchové stavy jako např. průraz tyristoru apod.), jednak praktickým přezkoušením vzorku. Při stávající teplotě zkušebního prostoru se na výstupní svorky roznětnice připojí elektrický mžikový palník dle čl. 4 a roznětnice se nabije na jmenovité napětí (je signalizována připravenost k roznětu). Během nabíjení ani při žádné další manipulaci s roznětnicí a jejími prvky (nabíjení, přepínání funkčního přepínače, pády a překlopení a pod.) s výjimkou úmyslného roznětu nesmí dojít k iniciaci palníku.

účinné od 1. 11. 1996Velikost vnitřního odporu

  1. účinné od 1. 11. 19966. Ověřuje se u kondenzátorových roznětnic s exponenciálním průběhem roznětného proudu. Při teplotě 20 ± 2o C se demontuje víko roznětnice a paralelně k roznětným kondenzátorům se připojí voltmetr podle čl. 1. Na výstupní svorky roznětnice se připojí bezinduktivní odpor R (jeho indukčnost smí být nejvýše 5 μH) velikosti 2,0 Ω s odbočkou pro záznam časového průběhu proudu digitálním záznamovým zařízením podle čl. 4. Roznětnice se nabije a při napětí U1 (U ≥ Uo) se provede roznět. Ze záznamu časového průběhu proudu s rozlišovací schopností nejméně 10-5 s se odečte špičková počáteční hodnota proudu I1. Velikost vnitřního odporu Ri se určí ze vztahu

    účinné od 1. 11. 1996

    účinné od 1. 11. 1996Je-li v technickém požadavku výrobku předepsán minimální zatěžovací odpor větší než 2 Ω, volí se bezinduktivní odpor R podle této hodnoty.

účinné od 1. 11. 1996Proudový impuls

  1. účinné od 1. 11. 19967. Proudový impuls K je část energie roznětnice dodaná zatěžovací jednotce odporu elektrické sítě, tvořené zapojenými el. rozněcovadly v sériovém nebo serioparalelním zapojení. Zjišťuje se při stávající teplotě zkušebního prostoru.

    účinné od 1. 11. 1996Na výstupní svorky roznětnice se připojí bezinduktivní odpor R (indukčnost nejvýše 5 μH), nahrazující mezný odpor okruhu pro sériové, serioparalelní nebo paralelní zapojení jednotlivých druhů el. rozněcovadel s přesností nejméně 1 %. K odbočce odporu R (může být složen ze dvou odporů) se připojí digitální paměťový osciloskop podle čl. 4. Při napětí Uo podle čl. 1 se provede roznět. Velikost proudového impulsu K, dodaného každé jednotce odporu elektrických rozněcovadel se obecně vypočte ze vztahu

    účinné od 1. 11. 1996

    účinné od 1. 11. 1996Význam jednotlivých symbolů:

    1. účinné od 1. 11. 1996i - časový průběh proudu tekoucího každým z rozněcovadel
    2. účinné od 1. 11. 1996t1 - čas, kdy proud i poprvé dosáhne v každém ze zapojených rozněcovadel hodnoty Is, předepsané pro současný roznět (pro rozněcovadla N se počítá 0,8 A, pro typ S 2,0 A, pro SICCA-S 4,0 A a pro typ V se počítá s hodnotou 25 A).
    3. účinné od 1. 11. 1996t2 - čas, v němž proud i poprvé klesne na hodnotu Is, to neplatí v případech, kdy úrovně Is je dosaženo v čase delším než 4 ms od počátku roznětného proudu (v těchto případech se za t2 volí 0,004 s) a v případech, kdy u důlně bezpečných roznětnic je proud i v okamžiku přerušení průtoku δt, měřeném od počátku roznětného proudu, větší než Is (v těchto případech se za t2 dosadí doba průtoku proudu δt).
  1. účinné od 1. 11. 19968. Při sériovém zapojení je proud i z výše uvedené rovnice zároveň roven celkovému proudu roznětnice I a mezný odpor okruhu R je roven součtu odporů všech rozněcovadel a odporu přívodního a nástavného vedení. Pro kondenzátorové roznětnice s exponenciálním průběhem roznětného proudu lze pro K z obecné rovnice v čl. 7 odvodit

    účinné od 1. 11. 1996

    účinné od 1. 11. 1996Význam použitých symbolů:

    1. účinné od 1. 11. 1996K - proudový impuls v J/Ω
    2. účinné od 1. 11. 1996τ - časová konstanta obvodu roznětnice v s
    3. účinné od 1. 11. 1996C - kapacita roznětnice ve F podle čl. 2
    4. účinné od 1. 11. 1996Ri - vnitřní odpor roznětnice v Ω podle čl. 6
    5. účinné od 1. 11. 1996R - mezný odpor roznětného okruhu v Ω
    6. účinné od 1. 11. 1996Io - počáteční proud roznětnice v A
    7. účinné od 1. 11. 1996I2 - proud roznětnice v čase t2, definovaném v čl. 7
  1. účinné od 1. 11. 19969. Pro paralelní zapojení se v technickém požadavku výrobku určí mezný odpor okruhu R a mezný počet paralelně zapojených rozněcovadel n. Velikost impulsu K se obecně vypočte z rovnice (3). Je-li proud roznětnice I, pak proud i, tekoucí do jednoho rozněcovadla bude

    účinné od 1. 11. 1996

    účinné od 1. 11. 1996Pro kondenzátorové roznětnice s exponenciálním průběhem proudu pak pro impuls platí

    účinné od 1. 11. 1996

    účinné od 1. 11. 1996Význam symbolů je stejný, jako v čl. 8, n je pak počet paralelně zapojených rozněcovadel. Je-li odpor jednoho rozněcovadla R1 a odpor přívodního vedení RHV, platí pro odpor okruhu R

    účinné od 1. 11. 1996

  1. účinné od 1. 11. 199610. Pro serioparalelní roznět do n větví se v technickém požadavku výrobku uvede mezný odpor přívodního vedení RHV v závislosti na počtu větví a to pro všechny druhy el. rozněcovadel, pro které je možno roznětnici použít. Pro mezný odpor okruhu pak platí

    účinné od 1. 11. 1996

    účinné od 1. 11. 1996Při určení velikosti impulsu K se postupuje shodně s čl. 9 s tím, že n neznamená počet rozněcovadel, nýbrž větví (paralelní zapojení je zvláštní případ zapojení serioparalelního, kdy ve větvi je pouze jedno rozněcovadlo a počet větví je tudíž roven počtu všech odpalovaných rozněcovadel).

  1. účinné od 1. 11. 199611. Roznětnice vyhoví zkoušce proudového impulsu pro sériové a serioparalelní zapojení roznětné sítě, je-li velikost impulsu K při všech povolených zapojeních větší než proudový roznětný impuls jednotlivých druhů rozněcovadel (3 mJ/Ω u typu N, 18 mJ/Ω pro typ S, 60 mJ/Ω pro SICCA-S a 3 J/Ω pro typ V). Při paralelním zapojení postačí, je-li velikost proudového impulsu K shodná se zážehovým impulsem použitého rozněcovadla dle Závazného postupu č. 33 (při paralelním zapojení není nutno zajistit současnost roznětu podle Závazného postupu č. 34).

účinné od 1. 11. 1996Výpočet mezných zatěžovacích odporů

  1. účinné od 1. 11. 199612. Při stanovení mezných zatěžovacích charakteristik nových typů roznětnic je nutno m.j. přihlédnout ke kolísání základních parametrů roznětnic (napětí, kapacita, energie, vnitřní odpor) důsledku výrobních tolerancí a stárnutí součástek a dále k nepřesnosti měření a nastavení odporu větví roznětné sítě.
  2. účinné od 1. 11. 199613. U roznětnic s exponenciálním průběhem roznětného proudu lze zatěžovací charakteristiky stanovit výpočtem. Vyjde se z napětí roznětnice Uo (čl. 1), přípustného minima kapacity roznětnic C, garantovaného v technickém požadavku výrobku (nesmí být menší než 90 % jmenovité hodnoty), garantovaného maxima vnitřního odporu podle čl. 6 a z minima doby průtoku proudu u důlně bezpečných roznětnic (je nutno, aby minimum δt bylo v podnikové normě rovněž garantováno).

    účinné od 1. 11. 1996Pro velikost odporu větve Rv serioparalelního zapojení el. rozněcovadel s proudem Is pro současný roznět a roznětným impulsem K (viz čl. 7) do n větví platí při odporu přívodního vedení RHV tento vztah

    účinné od 1. 11. 1996

    účinné od 1. 11. 1996Vztah platí tehdy, jestliže proud i v každém rozněcovadle poklesne na hodnotu Is nejpozději v čase 0,004 s od počátku roznětného proudu, u roznětnic důlně bezpečných pak nejpozději v čase δt (viz čl. 7). U roznětnic s velkou kapacitou může být proud i při sériovém zapojení případně i pro nejnižší hodnoty n v každém ze zapojených rozněcovadel v čase 0,004 s, resp. δt od počátku roznětného proudu větší než Is.

    účinné od 1. 11. 1996Po výpočtu odporu větví Rv podle výše uvedeného vzorce je proto nutno provést kontrolu velikosti proudu i v čase ts = 0,004 s, resp. ts = δt u roznětnic důlně bezpečných podle vztahu

    účinné od 1. 11. 1996

    účinné od 1. 11. 1996

    1. účinné od 1. 11. 1996je celkový zatěžovací odpor,připojený na kondenzátor nkapacity C, nabitý napětím Uo při n větvích.

    účinné od 1. 11. 1996Pokud vyjde proud i z výše uvedené rovnice pro některá n větší než Is, je pro tato n nutno stanovit odpory Rv jiným postupem. Vyjde se přitom z rovnice (11)

    účinné od 1. 11. 1996

    účinné od 1. 11. 1996

    účinné od 1. 11. 1996Význam všech symbolů byl uveden v předchozích článcích. Z rovnice (11) se vypočte celkový zatěžovací odpor Rc a z něho pak odpor větve Rv:

    účinné od 1. 11. 1996Rv = n.(Rc - Ri - RHV) (12)

    účinné od 1. 11. 1996Odpory větví Rv vypočtené pro všechna n z prvé, resp. z obou rovnic se pak zaokrouhlí s přihlédnutím k čl. 12.

  1. účinné od 1. 11. 199614. Obecně se mezné zatěžovací odpory pro jednotlivá zapojení stanoví z empiricky zjištěné závislosti impulsu K, dodávaného roznětnicí, na velikosti celkového zatěžovacího odporu R podle čl. 7 (nikoli Rc, v němž je zahrnut i vnitřní odpor roznětnice).

    účinné od 1. 11. 1996Způsobem podle čl. 7 se provede záznam časového průběhu proudu I roznětnice pro následující velikosti odporů R (Ω):

    účinné od 1. 11. 19962, 3, 4, 6, 8, 10, 15, 20, 30, 40, 60, 80, 100, 200, 500, 1000

    účinné od 1. 11. 1996V závislosti na kapacitě a energii roznětnice je možno uvedený rozsah zatěžovacích odporů zúžit. Z takto získaných záznamů proudů pro jednotlivá R se způsobem podle čl. 7 stanoví velikost impulsu K pro různá n. Do logaritmických souřadnic se vynesou závislosti impulsu K na odporu R pro n = 1, 2, 3 atd. Schematicky jsou tyto závislosti znázorněny na obrázku. Z požadované hodnoty roznětného impulsu (viz čl. 11), která se v grafu vyznačí pořadnicemi K1 pro typ N, K2 pro typ S atd. lze pak zpětně odečíst velikost odporu R pro jednotlivá n.

    účinné od 1. 11. 1996Odpor větve se z takto určených mezných odporů R vypočte z rovnice (13)

    účinné od 1. 11. 1996Rv = n.(R - RHV) (13)

    účinné od 1. 11. 1996Takto vypočtené odpory větví se pak zaokrouhlí směrem dolů podle zásad, uvedených v čl. 12.

    účinné od 1. 11. 1996Obrázek

účinné od 1. 11. 1996Doba průtoku proudu u důlně bezpečných roznětnic

  1. účinné od 1. 11. 199615. Ověřuje se při zkoušce podle čl. 7.

účinné od 1. 11. 1996Nejvyšší provozní napětí důlně bezpečných roznětnic

  1. účinné od 1. 11. 199616. Ověřuje se při zkouškách podle čl. 1 a čl. 7.

účinné od 1. 11. 1996Závazný postup č. 48

účinné od 1. 11. 1996Požadavky na nevýbušná elektrická zařízení

účinné od 1. 11. 1996Zkouška roznětnic na nevýbušnost se provádí podle ČSN EN 50 014

účinné od 1. 11. 1996“Nevýbušná elektrická zařízení. Všeobecné požadavky“.

účinné od 1. 11. 1996Norma je českým překladem anglického znění evropské normy EN 50 014:1977 a jejích změn 1:1979, 2:1982, 3:1982, 4:1982 a 5:1986.

účinné od 1. 11. 1996Závazný postup č. 49

účinné od 1. 11. 1996Ochrana zařízení před nebezpečnými účinky statické elektřiny

účinné od 1. 11. 1996Všeobecně

  1. účinné od 1. 11. 19961. Rozhodující vliv na vznik a hromadění elektrických nábojů má elektrický odpor materiálu. Pro určení, zda je nutno předpokládat vznik a nebezpečné nahromadění elektrických nábojů je rozhodující
    1. účinné od 1. 11. 1996• možnost elektrostatického uzemnění zařízení a
    2. účinné od 1. 11. 1996• hodnota povrchového odporu pevných látek.

účinné od 1. 11. 1996Sklon pevných látek k elektrizaci

  1. účinné od 1. 11. 19962. Z hlediska elektrizovatelnosti rozdělujeme látky podle hodnot povrchového odporu Rona:
    1. účinné od 1. 11. 1996antistatické Ro ≤ 109 Ω
    2. účinné od 1. 11. 1996omezeně elektrizovatelné 109 Ω < Ro < 1011 Ω
    3. účinné od 1. 11. 1996elektrizovatelné Ro ≥ 1011 Ω

    účinné od 1. 11. 1996U látek antistatických (Ro ≤ 109 Ω) není nutno se obávat nebezpečného nabití. Látku je možno použít ve všech stupních nebezpečí v případech, kde se nevyžaduje elektrostatické uzemnění.

    účinné od 1. 11. 1996Látky s povrchovým odporem Ro vyšším než 1011 Ω se snadno elektrizují a dochází na nich k hromadění elektrických nábojů. Nesmí být proto bez zvláštních opatření používány v prostorách s nebezpečím výbuchu.

účinné od 1. 11. 1996Hromadění elektrických nábojů

  1. účinné od 1. 11. 19963. Z hlediska možnosti uzemnění lze látky rozdělit podle hodnoty povrchového odporu Ro na:
    1. účinné od 1. 11. 1996• elektricky vodivé Ro ≤ 5.104 Ω
    2. účinné od 1. 11. 1996• elektrostaticky vodivé 5.104 Ω < Ro ≤ 106 Ω
    3. účinné od 1. 11. 1996• neuzemnitelné Ro > 106 Ω

    účinné od 1. 11. 1996K hromadění elektrických nábojů na objektech (osoby, části strojů, části stavebních konstrukcí atd.) dochází při tvorbě náboje tehdy, jestliže není zajištěna možnost trvalého svodu elektrických nábojů do země.

    účinné od 1. 11. 1996Rozhodující vliv zde má vydatnost zdroje nábojů, charakterizovaná nabíjecím proudem i a velikost elektrostatického svodu Rs. Potenciál na objektu se ustálí na hodnotě U = Rs.i.

    účinné od 1. 11. 1996Požaduje se, aby zařízení umístěná v prostředí s nebezpečím výbuchu měla elektrostatický svod Rs na všech místech objektu menší nebo roven 106 Ω, přičemž napěťový úbytek na tomto svodu (U) nesmí překročit 10 V.

    účinné od 1. 11. 1996Látky elektricky a elektrostaticky vodivé lze považovat za uzemnitelné.

účinné od 1. 11. 1996Měření svodového odporu

  1. účinné od 1. 11. 19964. Měření svodového odporu se provádí kovovou válcovou přítlačnou elektrodou o průměru 50,4 mm. Svodový odpor se měří mezi elektrodou, přiloženou na libovolném, předem očištěném místě měřeného předmětu nebo zařízení a definovanou zemí.

účinné od 1. 11. 1996Svod elektrostatických nábojů z vodivých objektů zemněním

  1. účinné od 1. 11. 19965. Všechny vodivé části zařízení, které se mohou jakýmkoliv způsobem elektricky nabít, je nutno uzemnit. Pokud některé části zařízení nemohou být z funkčních nebo jiných důvodů zemněny přímým propojením s uzemňovací soustavou, je nutno je uzemnit vysokoohmově tak, aby byl splněn požadavek elektrostatického zemnění.
  2. účinné od 1. 11. 19966. Zemnění přímým propojením lze provést:
    1. účinné od 1. 11. 1996• na zemnící soustavu objektu,
    2. účinné od 1. 11. 1996• na ochranný vodič elektrovodné sítě, pokud je uzemněn,
    3. účinné od 1. 11. 1996• na vodivé části konstrukce za předpokladu, že tato je spojena se zemnící soustavou objektu.
  1. účinné od 1. 11. 19967. Při uzemňování je nutno dbát na dostatečnou mechanickou pevnost uzemnění, na jeho kontrolovatelnost a na zajištění dokonalých spojů jednotlivých částí uzemňovacího svodu, např. překlenutí izolačních vložek v potrubí apod. U zařízení, kde může snadno dojít k mechanickému poškození, se doporučuje nejmenší průřez uzemňovacího vodiče 6 mm2 Cu. Uzemňovací vodiče je nutno k zařízení přivařit, připájet natvrdo, zalisovat nebo připojit zajištěným sešroubováním. Spoje mezi díly zařízení, pokud jsou šroubové, je nutno provést vždy nejméně dva s vějířovitou podložkou. Spojení řetězy se zakazuje.
  2. účinné od 1. 11. 19968. Zemnění dopravních prostředků má být provedeno elektricky nebo elektrostaticky vodivými pneumatikami nebo obručemi. Zemnění vlečným řetězem nebo lanem se v prostředí s nebezpečím výbuchu zakazuje. Pokud není zaručen elektrostaticky vodivý terén po trase dopravy, je nutno přepravní vozy před plněním nebo vyprazdňováním uzemnit vhodným vodičem a v provozních předpisech je nutno stanovit příslušnou relaxační dobu nutnou pro bezpečné svedení náboje z nákladu vozu.
  3. účinné od 1. 11. 19969. U zařízení, montovaných na železničním podvozku, se považuje za dostatečné propojení se zemí styk kol s kolejnicemi.

účinné od 1. 11. 1996Závazný postup č. 50

  1. účinné od 1. 11. 1996Ochrana zařízení proti vzniku mechanických zážehových jisker

účinné od 1. 11. 1996Všeobecně

  1. účinné od 1. 11. 19961. Ochrana povrchu zařízení proti vzniku mechanických zážehových jisker se provádí použitím:
    1. účinné od 1. 11. 1996• bezpečných materiálů,
    2. účinné od 1. 11. 1996• ochranných vrstev,
    3. účinné od 1. 11. 1996• ochranných pouzder nebo mechanických krytů z bezpečných materiálů.
  1. účinné od 1. 11. 19962. Požaduje se, aby bezpečné materiály, používané k výrobě vnějších povrchových dílů zařízení, vyhovovaly nárazovým nebo rotačním zkouškám odolnosti proti vzniku mechanických zážehových jisker ve výbušné směsi metanu se vzduchem.

    účinné od 1. 11. 1996Nárazovou zkouškou se zkouší materiály, určené pro výrobu všech vnějších součástí včetně rotačních součástí zařízení. Rotační zkouškou se zkouší pouze materiály určené pro výrobu vnějších rotačních součástí zařízení.

  1. účinné od 1. 11. 19963. Materiály, které nevyhovují zkouškám podle čl. 2 nebo požadavkům čl. 19, smí být použity k výrobě vnějších součástí zařízení pouze při použití doplňující ochrany povrchu, jako je ochranná vrstva, ochranné pouzdro nebo mechanický kryt, vyrobený z bezpečných materiálů.
  2. účinné od 1. 11. 19964. Je nutno, aby ochranná vrstva byla odolná proti vzniku mechanických zážehových jisker, vyhovovala nárazové zkoušce ve výbušné metanovzdušné směsi a vyhovovala zkouškám mechanické pevnosti a přilnavosti.

    účinné od 1. 11. 1996Jako ochranné vrstvy se nesmí používat nitrokombinační a nitrocelulózové nátěrové hmoty, nátěrové hmoty s obsahem kovových pigmentů, ani povlaků z hliníku, hořčíku, titanu a jiných zažehujících materiálů.

  1. účinné od 1. 11. 19965. Je nepřípustné expedovat z výroby zařízení s poškozenou ochrannou vrstvou. Dovolená mezní plocha jednotlivých míst poškození ochranné vrstvy v provozu je nejvíce 25 mm2 a mezní celková plocha poškození ochranné vrstvy činí 15 % z celkové plochy povrchu příslušné součásti zařízení.

účinné od 1. 11. 1996Nárazová zkouška ve výbušné metanovzdušné směsi

účinné od 1. 11. 1996Podstata zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 19966. Metoda spočívá ve stanovení odolnosti materiálů proti vzniku mechanických zážehových jisker při nárazu zkoušeného vzorku na zkorodovanou ocelovou desku.

účinné od 1. 11. 1996Postup při zkoušce

  1. účinné od 1. 11. 19967. Zkušebním prostředím je výbušná metanovzdušná směs s koncentrací metanu 6,5 % obj. a o teplotě od 20 do 40° C.
  2. účinné od 1. 11. 19968. Zkoušky se provádějí na zkušebním zařízení podle schematu na obr.1. Na tuhé podložce 4 je upevněna zkorodovaná ocelová deska 2, svírající s vodorovnou plochou úhel α= 50°. Nad deskou, ve výšce h, je zavěšen vzorek zkušebního materiálu 1 se závažím 3 tak, aby hrana volně padajícího vzorku zasáhla povrch desky. Zkouší se nejméně 6 vzorků v prostředí podle čl. 7. Vzorek je tvaru kruhové desky o průměru 140 ± 10 mm a tloušťce nejméně 20 mm.
  3. účinné od 1. 11. 19969. Výška pádu h v m a celková hmotnost vzorku se závažím m v kg se volí tak, aby energie rázového styku E se rovnala 588,7 J, např. H = 3 a m = 20 kg, nebo h = 2 m a m = 30 kg, apod. Energie rázového styku se určuje podle vztahu:

    účinné od 1. 11. 1996E = m.g.h,

    1. účinné od 1. 11. 1996kde g = 9,81 m.s-1 je tíhové zrychlení.
  1. účinné od 1. 11. 199610. Materiál se považuje za vyhovující z hlediska ochrany proti vzniku mechanických zážehových jisker, když při zkoušení každého vzorku při 10 pádech ve zkušebním prostředí nedošlo k žádnému zážehu výbušné směsi.
    účinné od 1. 11. 1996Obrázek
  2. účinné od 1. 11. 19961 - zkušební vzorek, 2 - ocelová zkorodovaná deska, 3 - závaží, 4 - pevná podložka

    3. účinné od 1. 11. 1996Obr.1.

účinné od 1. 11. 1996Rotační zkouška ve výbušné metanovzdušné směsi

účinné od 1. 11. 1996Podstata zkoušky

  1. účinné od 1. 11. 199611. Metoda spočívá ve stanovení odolnosti materiálů proti vzniku mechanických zážehových jisker při tření mezi zkoušeným vzorkem a zkorodovaným ocelovým povrchem na rotačním zařízení.

účinné od 1. 11. 1996Postup při zkoušce

  1. účinné od 1. 11. 199612. Zkouší se nejméně 6 vzorků zařízení v prostředí podle čl. 7.
  2. účinné od 1. 11. 199613. Rotační zkouška se provádí na zařízení s rotujícím diskem podle schematu na obr. 2. Ve svěráku 4 je uchycen pevný vzorek 3. Na zkušebním disku 1 je upevněn rotující vzorek 2. Přitom se užívají dvě základní metody zkoušení třením:
    1. účinné od 1. 11. 1996a) nepřerušované tření mezi rotujícím zkušebním diskem l a pevným vzorkem 3, který je přitlačován k disku stálou silou F,
    2. účinné od 1. 11. 1996b) rázové tření mezi zkušebním vzorkem 2, upevněným na rotujícím disku a pevným vzorkem ve svěráku. Přítlačná síla F se nastavuje při vzájemném kontaktu vzorků před zkouškou - poloha vzorků podle obr. 2.

      účinné od 1. 11. 1996Počet třecích styků z při zkouškách s rotujícím vzorkem upevněným na disku se určuje podle vztahu:

      účinné od 1. 11. 1996z = n.t,

      1. účinné od 1. 11. 1996kde n úhlová rychlost zkušebního disku v s-1, vypočtená podle vztahu:

        účinné od 1. 11. 1996

        1. účinné od 1. 11. 1996kde V obvodová rychlost třecího styku vzorků, V = 25 m.s-1,
        2. účinné od 1. 11. 1996d průměr zkušebního disku, (m)
      1. účinné od 1. 11. 1996t celková doba zkoušky (s.

      účinné od 1. 11. 1996Při nepřerušovaném styku podle čl.13a) se za jeden třecí styk považuje délka vzájemného styku 0,5 m.

      účinné od 1. 11. 1996Obrázek
    3. účinné od 1. 11. 19961 - zkušební disk, 2 - rotující vzorek, 3 - pevný vzorek, 4 - svěrák

      4. účinné od 1. 11. 1996Obr.2.

  1. účinné od 1. 11. 199614. Nepřerušovaným třením se zkoušejí kovy, pracující ve styku s abrazivními materiály nebo s horninami. Pevným vzorkem je vzorek kovu a rotujícím diskem je abrazivní kruh nebo naopak, kovový disk a pevný vzorek abrazivního materiálu.
  2. účinné od 1. 11. 199615. Rázovým třením se zkoušejí kovy, pracující ve styku s jinými kovy. Pevným vzorkem je ocelový vzorek se zkorodovaným povrchem a vzorek upevněný na disku je ze zkoušeného kovu nebo naopak, pevný kovový vzorek a ocelový zkorodovaný vzorek na disku.
  3. účinné od 1. 11. 199616. Rotační zkouška se provádí při obvodové rychlosti třecího styku vzorků V= 25 m.s-1.

    účinné od 1. 11. 1996Při zkouškách podle čl.13a) se úhlová rychlost otáčení disku určuje podle čl. 13. Při zkouškách podle čl. 13b) se úhlová rychlost otáčení disku určuje podle vztahu:

    účinné od 1. 11. 1996

    1. účinné od 1. 11. 1996kde D průměr kruhu, který vytváří při otáčení povrch třecího styku vzorku upevněného na disku (m)
  1. účinné od 1. 11. 199617. Přítlačná síla mezi pevným vzorkem a diskem je: