
- účinné od 1. 11. 1996a) F = 12 N při zkoušení materiálů, určených k výrobě vnějších součástí ručních přenosných zařízení
- účinné od 1. 11. 1996b) F = 25 N při zkoušení materiálů, určených k výrobě vnějších součástí stacionárních zařízení.
- účinné od 1. 11. 199618. Rozměry zkušebního disku: průměr 450 ± 50 mm, tloušťka 20 ± 1 mm.
- účinné od 1. 11. 199619. Materiál se považuje za vyhovující z hlediska ochrany proti vzniku mechanických zážehových jisker, když při zkoušení každého vzorku v průběhu 16 000 třecích styků ve zkušebním prostředí podle čl. 7 nedošlo k žádnému zážehu výbušné směsi.
účinné od 1. 11. 1996Zkoušky ochranných vrstev
- účinné od 1. 11. 199620. Odolnost ochranné vrstvy proti vzniku mechanických zážehových jisker se zkouší a vyhodnocuje podle čl. 6 - 10. Při zkoušení je nutno zajistit dopad vzorku na dosud nepoškozené místo jeho povrchu.
- účinné od 1. 11. 199621. Zkoušení mechanické odolnosti ochranné vrstvy u ručních přenosných zařízení se provádí pádem zařízení z výšky 0,5 m na betonový podklad. Výsledek se považuje za vyhovující, pokud nedošlo k poškození ochranné vrstvy. Zkoušejí se nejméně 2 vzorky zařízení. Zkouška se opakuje nejméně 3krát s každým vzorkem tak, aby zařízení dopadlo při každém pádu na jiné místo svého povrchu.
- účinné od 1. 11. 199622. Zkoušení mechanické odolnosti ochranné vrstvy u stacionárních zařízení se provádí pádem závaží na zařízení nebo na díl zařízení. Závaží o hmotnosti 1 kg, zakončené ocelovou kulovou plochou o průměru 25 mm, působí volným pádem z výšky 1 m na ochrannou vrstvu. Výsledek se považuje za vyhovující, pokud nedošlo k poškození ochranné vrstvy. Zkouška se opakuje nejméně 6krát tak, aby při každém pádu byl zajištěn dopad závaží na jiné místo zkoušeného povrchu.
- účinné od 1. 11. 199623. Zkoušení přilnavosti ochranné vrstvy k základnímu materiálu se provádí na zkušebním vzorku ve tvaru trubky o vnějším průměru 95 ± 5 mm, o délce 15 ± 1 mm a s tloušťkou stěny 3,5 ± 0,5 mm. Je nutno, aby zkušební vzorky byly zhotoveny ze stejného materiálu jako díly zařízení.
účinné od 1. 11. 1996Zkušební vzorek se stlačuje v osovém směru o 5 mm. Ochranná vrstva je vyhovující, když po odlehčení napětí na povrchu vzorku nedojde k viditelnému poškození ochranné vrstvy. Zkoušejí se nejméně 3 vzorky.
- účinné od 1. 11. 199624. Nejkratší doba ověření odolnosti ochranné vrstvy proti vlivu technologického prostředí v provozních podmínkách je nejméně 3 měsíce. Po tomto ověření se ochranná vrstva kontroluje podle čl. 6.
- účinné od 1. 11. 199625. Ochranná vrstva se považuje za vyhovující, pokud vyhovuje všem zkouškám v čl. 20 - 26.
účinné od 1. 11. 1996Závazný postup č. 51
účinné od 1. 11. 1996Zkoušky elektrických parametrů ohmmetru
účinné od 1. 11. 1996Velikost proudu nakrátko
účinné od 1. 11. 1996Ověřuje se při teplotě 20 ± 2° C. Velikost proudu nakrátko se vypočte z proudu I, tekoucího z ohmmetru do ampérmetru s vnitřním odporem R1 a z napětí U, naměřeného na svorkách ohmmetru voltmetrem s vnitřním odporem R2. Je nutno, aby voltmetr i ampérmetr byly třídy přesnosti 1 nebo lepší (s výhodou lze použít univerzální přístroj DU 20 fy Metra), je však nutno, aby zkoušený ohmmetr měl vyhovující napájecí zdroj. Nejprve se při všech polohách ovládacích a regulačních prvků ohmmetru najde ampérmetrem bod, při němž je proud I největší. V tomto bodě se poté změří voltmetrem i výstupní napětí posuzovaného ohmmetru U.
účinné od 1. 11. 1996Velikost proudu nakrátko se pak vypočte z níže uvedené rovnice. Jeho velikost Ik je možno kontrolně ověřit i na jiných rozsazích ohmmetru.
účinné od 1. 11. 1996
účinné od 1. 11. 1996Tento vztah platí obecně, pro všechny druhy ohmmetrů. Je požadováno, aby velikost proudu Ik byla menší než mezní údaj v technickém požadavku daného výrobku, nejvýše však 25 mA.
účinné od 1. 11. 1996Přesnost ohmmetru
účinné od 1. 11. 1996Přesnost ohmmetru se ověřuje při teplotě 20 ± 2° C pomocí odporové dekády třídy přesnosti 0,02, např. typ XLL fy Metra Blansko nebo typ R 327 z dovozu. Před zkouškou se ohmmetry na uvedenou teplotu nejméně 2 hodiny temperují.
účinné od 1. 11. 1996Připojovací svorky ohmmetru a dekády se vodivě propojí tak, aby celkový odpor tohoto spoje nebyl větší než 0,01 Ω. Na všech rozsazích ohmmetru se porovnává odpor nastavený na odporové dekádě s údajem ohmmetru (pro každý měřící rozsah nejméně na deseti bodech).
účinné od 1. 11. 1996Chyba měření ohmmetru se u ručkových přístrojů s nelineární stupnicí vyjadřuje v procentech celkové délky stupnice, u můstkových přístrojů pak v procentech měřícího rozsahu. V procentech měřícího rozsahu (± 1 digit) se vyjadřuje i chyba měření digitálních ohmmetrů.
účinné od 1. 11. 1996Závazný postup č. 52
účinné od 1. 11. 1996Zkouška jiskrové bezpečnosti
účinné od 1. 11. 1996Jiskrová bezpečnost ohmmetrů a indikátorů funkce se ověřuje podle ČSN EN 50 020:
účinné od 1. 11. 1996Nevýbušná elektrická zařízení. Jiskrová bezpečnost “i“.
účinné od 1. 11. 1996Norma je českým překladem evropské normy EN 50 020:1977 a jejích změn 1:1979, 2:1985, 3:1990, 4:1990 a 5:1990 z anglické verze bez redakčních změn.
účinné od 1. 11. 1996Závazný postup č. 53
účinné od 1. 11. 1996Stanovení hořlavosti plastů
účinné od 1. 11. 1996Podstata metody
- účinné od 1. 11. 19961. Metoda je založena na stanovení délky zuhelnatělé části zkušebního tělesa a doby jeho hoření jako výsledku působení plamene plynového kahanu na volný konec vodorovně upevněného zkušebního tělesa po dobu 60 s.
účinné od 1. 11. 1996Metoda není použitelná pro plasty, u nichž zkušební tělesa shoří dříve než za 60 s, nebo se zkroutí tak, že na ně plamen nedosáhne.
účinné od 1. 11. 1996Zkušební tělesa
- účinné od 1. 11. 19962. Ke zkoušce se používají zkušební tělesa ve tvaru tyče o délce nejméně 100 mm, o šířce od 10 do 15 mm, tloušťce od 3 do 5 mm a s plochou příčného průřezu od 40 do 50 mm2.
účinné od 1. 11. 1996Zkušební tělesa se označí na širších plochách ryskou kolmou k podélné ose zkušebního tělesa ve vzdálenosti 80 mm od konce, který se bude zapalovat.
účinné od 1. 11. 1996Ke zkoušce se používá nejméně 5 zkušebních těles.
účinné od 1. 11. 1996Zkušební zařízení a materiál
- účinné od 1. 11. 19963. Ke zkoušce se používá:
- účinné od 1. 11. 1996• zkušební komora o objemu nejméně 1 m3, v níž nesmí vzniknout průvan, opatřená ventilací, kterou je možno vypnout během zkoušky a zapnout ihned po zkoušce. Stěny komory je nutno pokrýt hliníkovou fólií, plechem nebo podobným materiálem,
- účinné od 1. 11. 1996• Bunsenův plynový kahan o průměru 9,5 mm,
- účinné od 1. 11. 1996• zařízení pro upevnění zkušebního tělesa a Bunsenova kahanu,
- účinné od 1. 11. 1996• stopky,
- účinné od 1. 11. 1996• plyn propan-butan.
účinné od 1. 11. 1996Příprava ke zkoušce
- účinné od 1. 11. 19964. Do komory se umístí zařízení pro upevnění zkušebního tělesa a plynového kahanu. Zkušební těleso se upevní tak, aby jeho širší plocha byla ve vodorovné poloze a aby délka volné části zkušebního tělesa byla nejméně 80 mm (viz obrázek).
účinné od 1. 11. 1996 
účinné od 1. 11. 1996Bunsenův kahan se ustaví ve svislé poloze, zapálí se plyn a vyreguluje se tak, aby nesvítivý plamen byl asi 100 mm dlouhý. Potom se kahan upevní tak, aby svíral s vodorovnou rovinou úhel 45°.
účinné od 1. 11. 1996Postup zkoušky
- účinné od 1. 11. 19965. Kahan připravený ke zkoušce se přesune k volnému konci zkušebního tělesa tak, aby horní okraj kahanu byl vzdálen od spodního okraje zkušebního tělesa 30 mm a spodní okraj ústí kahanu byl v průmětu vzdálen 5 mm od volného konce zkušebního tělesa. Od tohoto okamžiku se počítá doba působení plamene na zkušební těleso a spustí se stopky.
- účinné od 1. 11. 19966. Za 60 s od začátku působení plamene se kahan zhasne, současně se opět spustí stopky a měří se doba hoření zkušebního tělesa.
- účinné od 1. 11. 19967. Když přední okraj plamene dosáhne značky na zkušebním tělese, zastaví se stopky, zkouška se přeruší a plamen se uhasí. Jestliže zkušební těleso uhasne dříve, než přední okraj plamene dosáhne značky na zkušebním tělese, zkouška se přeruší 30 s po zhasnutí kahanu.
- účinné od 1. 11. 19968. Na obou širších plochách zkušebního tělesa se změří nejmenší vzdálenost mezi značkou a okrajem zuhelnatělé části. Pro výpočet se použije menší hodnota z obou měření.
účinné od 1. 11. 1996Zpracování výsledků
- účinné od 1. 11. 19969. Délka zuhelnatělé části tkušebního tělesa (L) v mm se vypočítá podle vzorce:
účinné od 1. 11. 1996
- účinné od 1. 11. 1996kde li nejmenší vzdálenost mezi značkou a zuhelnatělou částí i-tého tělesa v mm,
- účinné od 1. 11. 1996n počet zkoušených těles.
- účinné od 1. 11. 199610. Průměrná doba hoření se stanoví jako aritmetický průměr doby hoření nejméně pěti zkušebních těles.
účinné od 1. 11. 1996Záznam o zkoušce
- účinné od 1. 11. 199611. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
- účinné od 1. 11. 1996a) rozměry zkušebních těles,
- účinné od 1. 11. 1996b) délku poškozené části v mm,
- účinné od 1. 11. 1996c) dobu hoření v s,
- účinné od 1. 11. 1996d) zvláštní poznatky získané během zkoušky, jako je špatná zápalnost, vznik dýmů, změna barvy, tavení bez hoření, skapávání hořících částic, borcení apod.
účinné od 1. 11. 1996Závazný postup č. 54
účinné od 1. 11. 1996Matematicko - statistická metoda vyhodnocování výsledků zkoušek
účinné od 1. 11. 1996Podstata vyhodnocování
účinné od 1. 11. 1996Matematicko-statistickou metodu vyhodnocování výsledků zkoušek je možno aplikovat v případech, má-li být ověřeno, že zkoušené vzorky vyhovují podmínkám zkoušky s podmínkou, že pravděpodobnost nevyhovujícího výsledku nepřekročí p %, přičemž odhad této horní meze má být učiněn s pravděpodobností P %.
účinné od 1. 11. 1996Koeficienty spolehlivosti tvrzení P a p v procentech je možno volit z tabulky č. 1, ve které pro zvolené koeficienty pravděpodobnosti jsou počtu provedených pokusů (n) přiřazeny nejvýše přípustné počty nevyhovujících výsledků (x).
účinné od 1. 11. 1996Tabulka č. 1.
| p% | P v% | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 80 | 90 | 95 | 97,5 | 99,5 | ||||||
| x | n | x | n | x | n | x | n | x | n | |
| 20 | 0 | 8 | 0 | 11 | 0 | 14 | 0 | 17 | O | 24 |
| 1 | 14 | 1 | 18 | 1 | 22 | 1 | 26 | 1 | 34 | |
| 2 | 21 | 2 | 25 | 2 | 30 | 2 | 34 | 2 | 43 | |
| 3 | 27 | 3 | 32 | 3 | 37 | 3 | 41 | 3 | 51 | |
| 4 | 33 | 4 | 38 | 4 | 44 | 4 | 48 | 4 | 59 | |
| 5 | 39 | 5 | 45 | 5 | 50 | 5 | 55 | 5 | 66 | |
| 10 | 0 | 16 | 0 | 22 | 0 | 29 | 0 | 36 | 0 | 51 |
| 1 | 29 | 1 | 38 | 1 | 46 | 1 | 54 | 1 | 72 | |
| 2 | 42 | 2 | 52 | 2 | 61 | 2 | 70 | 2 | 90 | |
| 3 | 54 | 3 | 65 | 3 | 76 | 3 | 85 | 3 | 106 | |
| 4 | 66 | 4 | 78 | 4 | 89 | 4 | 100 | 4 | 122 | |
| 5 | 78 | 5 | 91 | 5 | 103 | 5 | 114 | 5 | 137 | |
| 5 | 0 | 32 | 0 | 45 | 0 | 59 | 0 | 72 | 0 | 104 |
| 1 | 59 | 1 | 77 | 1 | 93 | 1 | 110 | 1 | 146 | |
| 2 | 85 | 2 | 105 | 2 | 124 | 2 | 142 | 2 | 182 | |
| 3 | 110 | 3 | 132 | 3 | 153 | 3 | 173 | 3 | 216 | |
| 4 | 134 | 4 | 158 | 4 | 181 | 4 | 202 | 4 | 248 | |
| 5 | 157 | 5 | 184 | 5 | 208 | 5 | 230 | 5 | 279 | |
| 1 | 0 | 161 | 0 | 230 | 0 | 299 | 0 | 368 | 0 | 528 |
| 1 | 299 | 1 | 388 | 1 | 473 | 1 | 555 | 1 | 740 | |
| 2 | 427 | 2 | 531 | 2 | 628 | 2 | 720 | 2 | 924 | |
| 3 | 551 | 3 | 667 | 3 | 773 | 3 | 874 | 3 | 1094 | |
| 4 | 671 | 4 | 798 | 4 | 913 | 4 | 1022 | 4 | 1256 | |
| 5 | 790 | 5 | 926 | 5 | 1049 | 5 | 1164 | 5 | 1411 | |
- účinné od 1. 11. 1996kde P spolehlivost tvrzení v %, že pravděpodobnost výskytu nevyhovujícího výsledku nepřekročí určenou hranici p v %
- účinné od 1. 11. 1996p horní mez intervalu spolehlivosti pro pravděpodobnost výskytu nevyhovujícího výsledku pokusu v %
- účinné od 1. 11. 1996n počet všech za sebou následujících pokusů v sérii
- účinné od 1. 11. 1996x přípustný počet pokusů, v nichž dojde k nevyhovujícímu výsledku z n pokusů v sérii
účinné od 1. 11. 1996Tabulka č.2.
| p% | P v% | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 90 | 95 | 97,5 | 99,5 | |||||
| x | n | x | n | x | n | x | n | |
| 20 | 1 | 1 | 1 | 1 | 1 | 1 | 1 | 1 |
| 2 | 3 | 2 | 3 | 2 | 2 | 2 | 2 | |
| 3 | 7 | 3 | 5 | 3 | 4 | 3 | 3 | |
| 4 | 10 | 4 | 8 | 4 | 7 | 4 | 5 | |
| 5 | 14 | 5 | 11 | 5 | 10 | 5 | 8 | |
| 6 | 17 | 6 | 15 | 6 | 13 | 6 | 10 | |
| 7 | 21 | 7 | 18 | 7 | 16 | 7 | 13 | |
| 8 | 25 | 8 | 22 | 8 | 20 | 8 | 16 | |
| 10 | 1 | 1 | 1 | 1 | 1 | 1 | 1 | 1 |
| 2 | 6 | 2 | 4 | 2 | 3 | 2 | 2 | |
| 3 | 12 | 3 | 9 | 3 | 7 | 3 | 5 | |
| 4 | 19 | 4 | 15 | 4 | 12 | 4 | 9 | |
| 5 | 26 | 5 | 21 | 5 | 18 | 5 | 13 | |
| 6 | 33 | 6 | 28 | 6 | 24 | 6 | 18 | |
| 7 | 40 | 7 | 35 | 7 | 30 | 7 | 23 | |
| 8 | 48 | 8 | 42 | 8 | 37 | 8 | 29 | |
| 5 | 1 | 3 | 1 | 1 | 1 | 1 | 1 | 1 |
| 2 | 11 | 2 | 8 | 2 | 6 | 2 | 3 | |
| 3 | 23 | 3 | 17 | 3 | 14 | 3 | 8 | |
| 4 | 36 | 4 | 29 | 4 | 23 | 4 | 15 | |
| 5 | 50 | 5 | 41 | 5 | 34 | 5 | 24 | |
| 6 | 64 | 6 | 54 | 6 | 46 | 6 | 33 | |
| 7 | 79 | 7 | 69 | 7 | 58 | 7 | 43 | |
| 8 | 94 | 8 | 83 | 8 | 73 | 8 | 54 | |
| 1 | 1 | 11 | 1 | 6 | 1 | 3 | 1 | 1 |
| 2 | 54 | 2 | 36 | 2 | 25 | 2 | 12 | |
| 3 | 111 | 3 | 83 | 3 | 64 | 3 | 35 | |
| 4 | 176 | 4 | 139 | 4 | 111 | 4 | 70 | |
| 5 | 245 | 5 | 200 | 5 | 165 | 5 | 111 | |
| 6 | 317 | 6 | 264 | 6 | 223 | 6 | 158 | |
| 7 | 392 | 7 | 332 | 7 | 285 | 7 | 208 | |
| 8 | 468 | 8 | 402 | 8 | 349 | 8 | 262 | |
účinné od 1. 11. 1996Metoda vyhodnocení podle tabulky č. 1 vyžaduje, zejména pro vyšší spolehlivost tvrzení, poměrně značné počty pokusů, je proto vhodná pro vyhodnocení schvalovacích zkoušek výrobku, nebo zkoušek stejné závažnosti. Metoda i při schvalovacích zkouškách připouští výskyt omezeného počtu nevyhovujících výsledků v průběhu stanoveného počtu pokusů, počet přípustných nevyhovujících výsledků u jednotlivých typů zkoušek může být předem omezen, např. na dva nevyhovující výsledky, při výskytu třetího se ve zkoušce již nepokračuje.
účinné od 1. 11. 1996Při běžných zkouškách schváleného výrobku je nutno kontrolovat, zda nedošlo k takové změně kvality výrobku nebo zkušebních podmínek, při kterých výrobek již není možno považovat za vyhovující. Vyhodnocení je možno provést při stejných koeficientech spolehlivosti P a p podle tabulky č. 2, která k provedeným počtům pokusů (n) přiřazuje nejvýše přípustný počet nevyhovujících výsledků, při kterých výrobek ještě není nutno považovat za nevyhovující. Vyhodnocení podle tabulky č. 2 je vhodné zejména pro výstupní zkoušky trhavin na relativní bezpečnost, požaduje se však, aby výsledky zkoušek stejného parametru u stejného výrobku, dlouhodobě sečtené (nejlépe od 1. 1. do 31. 12. běžného roku), odpovídaly hodnotám v tabulce č. 2.
- účinné od 1. 11. 1996Příklad:
účinné od 1. 11. 1996Trhavina A při schvalovacích zkouškách na relativní důlní bezpečnost v metanovzdušné směsi při hmotnosti nálože 1000 g vykázala pro navržené P = 97,5% a p = 5% vyhovující výsledky (t.j. 0 zápalů/72 pokusů, event. 1 zápal/110 pokusů, event. 2 zápaly/142 pokusů). Bylo tedy s 97,5 %-ní spolehlivostí prokázáno, že možnost zápalu metanovzdušné směsi s náloží 1000 g není větší než 5%.
účinné od 1. 11. 1996Při zkouškách výstupní kontroly, prováděných za stejných podmínek bylo dosaženo:
- účinné od 1. 11. 19961. výr. soubor - 2 zápaly/6 pokusů
- účinné od 1. 11. 19962. výr. soubor - 0 zápalů/6 pokusů
- účinné od 1. 11. 19963. výr. soubor - 1 zápal/ 6 pokusů
účinné od 1. 11. 1996Výsledek je zatím vyhovující (celkem 3 zápaly/18 pokusů).
účinné od 1. 11. 1996Trhavina B, schválená za stejných podmínek, vykázala při zkouškách výstupní kontroly tyto výsledky:
- účinné od 1. 11. 19961. výr. soubor - 2 zápaly/6 pokusů
- účinné od 1. 11. 19962. výr. soubor - 2 zápaly/6 pokusů
účinné od 1. 11. 1996I když jednotlivé soubory samostatně jsou vyhovující, celkový výsledek vyhovující není (celkem 4 zápaly/12 pokusů), je nutno přerušit výrobu a prověřit výrobní proces a event. zkušební podmínky.
- účinné od 1. 11. 1996
- účinné od 1. 11. 19961) § 2 vyhlášky Českého báňského úřadu č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi.
- účinné od 1. 11. 19962) Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 18/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti.