Platné znění

Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se stanoví podrobnější podmínky pro povolování výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek do oběhu a jejich přezkušování

zrušený předpis

Příloha č. 3

k vyhlášce č. 246/1996 Sb.

Seznam závazných postupů

  1. 1. Stanovení hustoty náložkovaných trhavin
  2. 2. Stanovení objemové hmotnosti náložky a sypné hmotnosti sypkých trhavin
  3. 3. Zkouška výpotku náložkovaných trhavin
  4. 4. Stanovení detonační schopnosti průmyslových trhavin
  5. 5. Stanovení dolního mezního průměru nálože
  6. 6. Stanovení účinku trhaviny podle Trauzla
  7. 7. Stanovení relativní pracovní schopnosti průmyslových trhavin v balistickém moždíři
  8. 8. Stanovení brizance trhavin olověným válečkem
  9. 9. Stanovení přenosu detonace průmyslových trhavin
  10. 10. Stanovení citlivosti výbušnin k nárazu kladivem
  11. 11. Stanovení citlivosti výbušnin třením
  12. 12. Stanovení detonační rychlosti trhavin
  13. 13. Zkoušky výbušnin tepelným namáháním
  14. 14. Stanovení stupně odolnosti průmyslových trhavin proti vodě pro účely klasifikace
  15. 15. Stanovení detonační schopnosti průmyslových trhavin vystavených vodnímu tlaku
  16. 16. Stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu trhavin
  17. 17. Stanovení sirovodíku ve zplodinách výbuchu trhavin
  18. 18. Klasifikace a metody zkoušení bezpečnostních trhavin ve výbušných směsích
  19. 19. Stanovení odolnosti důlně bezpečných trhavin k deflagraci
  20. 20. Stanovení měrné hmotnosti bezdýmných prachů
  21. 21. Stanovení sypké hmotnosti bezdýmných prachů
  22. 22. Stanovení výbuchového tepla bezdýmných prachů
  23. 23. Chemická stálost bezdýmných prachů
  24. 24. Stanovení délky předdetonační zóny
  25. 25. Zkouška dopravní a manipulační bezpečnosti pyrotechnických výrobků na stabilním imitátoru transportu
  26. 26. Zkouška rozbušek průrazem na zkušební destičce
  27. 27. Zkouška manipulační bezpečnosti rozněcovadel
  28. 28. Zkouška mechanické pevnosti sestavy elektrických rozněcovadel
  29. 29. Zkouška elektrické pevnosti elektrických rozněcovadel
  30. 30. Stanovení mechanické odolnosti přívodních vodičů elektrických rozněcovadel
  31. 31. Zkouška vodotěsnosti elektrických rozněcovadel
  32. 32. Zkouška ohmického odporu elektrických rozněcovadel
  33. 33. Zkouška zážehového impulsu elektrických rozněcovadel
  34. 34. Zkouška současnosti roznětu elektrických rozněcovadel
  35. 35. Zkouška odolnosti elektrických rozněcovadel vůči statické elektřině
  36. 36. Zkouška doby zpoždění elektrických rozbušek
  37. 37. Zkouška bezpečnosti elektrických rozbušek pro použití ve výbušném prostředí
  38. 38. Odolnost elektrických rozbušek proti hromadnému výbuchu
  39. 39. Stanovení detonační rychlosti bleskovice
  40. 40. Odolnost přístrojů proti působení nízkých teplot
  41. 41. Zkouška odolnosti přístrojů proti působení suchého tepla
  42. 42. Zkouška výrobků volným pádem
  43. 43. Zkouška krytí přístrojů
  44. 44. Zkouška odolnosti proti působení vlhkého tepla
  45. 45. Zkouška elektrické pevnosti přístrojů
  46. 46. Měření izolačního odporu
  47. 47. Zkoušky elektrických parametrů roznětnic
  48. 48. Požadavky na nevýbušná elektrická zařízení
  49. 49. Ochrana před nebezpečnými účinky statické elektřiny
  50. 50. Ochrana zařízení proti vzniku mechanických zážehových jisker
  51. 51. Zkoušky elektrických parametrů ohmmetru
  52. 52. Zkouška jiskrové bezpečnosti
  53. 53. Stanovení hořlavosti plastů
  54. 54. Matematicko-statistická metoda vyhodnocování výsledků zkoušek
  55. 55. Zkouška bezpečnosti elektrických rozněcovadel proti nejmenším proudům
  56. 56. Stanovení obsahu vody v průmyslových trhavinách
  57. 57. Metody chemického zkoušení průmyslových trhavin
  58. 58. Výpočet hlavních výbuchových charakteristik průmyslových trhavin

Závazný postup č. 1

Stanovení hustoty náložkovaných trhavin

Všeobecně

  1. 1. Hustota náložkované trhaviny je hmotnost objemové jednotky vlastní trhaviny bez obalu, včetně prostorů mezi zrny trhaviny.

    Z rozměrů a hmotnosti náložky trhaviny s odříznutými čely a zbavené obalu se vypočte hustota náložkované trhaviny.

    Pro zkoušku se použijí nedeformované náložky trhaviny, tj. náložky s co nejpřesnějším kruhovým průřezem po celé délce. Je nutno, aby obal po celém obvodu náložky těsně přiléhal k trhavině. Nesplňují-li zkoušené náložky tyto podmínky, uvede se to u výsledku zkoušky.

Zkušební pomůcky

  1. 2. Při zkoušce se používají tyto pomůcky:
    1. • ostrý řezný nástroj, např. nůž a dřevěná deska s nakresleným pravoúhlým křížem (je možno použít i vhodného přípravku, umožňujícího ostré odříznutí čel náložky trhaviny v rovině kolmé na podélnou osu náložky).
    2. • tenká jehla
    3. • přesné délkové měřidlo
    4. • pravoúhlý trojúhelník
    5. • technické váhy s přesností nejméně ± 0,02 g.

Postup zkoušky

  1. 3. Náložka trhaviny se otře. Ve stejné vzdálenosti od obou čel a uprostřed se obal náložky propíchne kolmo na podélnou osu náložky. Krajní vpichy se vedou v takové vzdálenosti od čel náložky, aby nejméně 0,5 cm od nich směrem k čelům byla náložka ještě pravidelně tvarována a aby trhavina mezi nimi vážila co nejvíce.

    U náložky, jejíž obal je při vnitřním okraji přeložen (obr.1), se všechny tři vpichy vedou na přímce přibližně rovnoběžné s osou náložky, u náložky s nepřeloženým vnitřním okrajem obalu (obr.2) přibližně rovnoběžně se zkoseným okrajem obalu náložky. U obou typů obalů je nutné, aby vpichy byly vedeny co nejblíže vnitřního okraje obalu.

    Obě čela náložky trhaviny, položené na dřevěnou desku s nakresleným pravoúhlým křížem rovnoběžně s jednou osou kříže, se odříznou. Řez se vede kolmo na podložku a rovnoběžně s druhou osou kříže přibližně 0,5 cm vně krajních vpichů tak, aby délka zkušebního válce trhaviny byla po celém obvodu pokud možno stejná. Trhavina se při tom nesmí v řezu vysypat.

    Válec trhaviny s obalem se zváží s přesností ± 0,02 g.

    Obal válce trhaviny se opatrně odvine tak, aby z něho neodpadl parafin, zbaví se zbytků trhaviny otřením a zváží se s přesností ± 0,02 g. Obal se použije ke změření rozměrů válce čisté trhaviny. Vpichy podle čl. 3 zanechají na nepřeloženém obalu náložky stopy, jak znázorňuje obr. 2 a na přeloženém obalu stopy, jak znázorňuje obr. 1. V obou případech se s přesností na 0,1 mm změří vzdálenost A1-A2, B1-B2, a C1-C2, z nichž se vypočte střední hodnota lo, udávající střední obvod válce trhaviny. Pak se úsečka C1-C2 rozdělí na čtyři stejné díly. Body C1, C°, C°° a C°°° se vedou kolmice protínající úsečku C1-C2 a s přesností na 0,1 mm se změří jejich délky, jejichž střední hodnota l1 udává střední délku válce trhaviny.

    Obrázek

    Obr. 1

    Obrázek

    Obr. 2

Vyhodnocení zkoušky

  1. 4. Ze střední hodnoty obvodu a střední délky, hmotnosti válce trhaviny (čl. 3) se vypočte hustota (Ç) náložkované trhaviny v g.cm-3 ze vztahu

    1. kde m1 hmotnost válce trhaviny s obalem, (g)
    2. m2 hmotnost obalu válce trhaviny, (g)
    3. lo střední obvod válce trhaviny, (cm)
    4. l1 střední délka válce trhaviny, (cm)
  1. 5. Výsledkem je průměr hodnot dvou zkoušek, které se liší nejvýše o 0,015 g.cm-3. Výsledek se uvádí s přesností na 0,01 g.cm-3.

Záznam o zkoušce

  1. 6. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje následující:
    1. a) rozměry náložek trhaviny

Závazný postup č. 2

Stanovení objemové hmotnosti náložky a sypné hmotnosti sypkých trhavin

Všeobecně

  1. 1. Objemová hmotnost náložky je střední hmotnost jednotkového objemu trhaviny obsažené v náložce včetně obalu. Sypná hmotnost je střední hmotnost objemové jednotky volně sypané trhaviny.
  2. 2. Objemová hmotnost se stanoví ponořením náložky do známého objemu vody předložené v odměrném válci. Z hmotnosti náložky a zvětšení celkového objemu se vypočítá objemová hmotnost (metoda A).

    Neumožňuje-li geometrický tvar náložky použití zkušebních pomůcek předepsaných pro metodu A, vypočítá se z rozměrů náložky objem. Z hmotnosti a takto zjištěného objemu náložky se vypočítá objemová hmotnost (metoda B).

    Sypná hmotnost nenáložkovaných sypkých trhavin se stanoví vážením konstantního objemu trhaviny. Ze zjištěných hodnot se vypočítá sypná hmotnost.

Zkušební vzorky

  1. 3. Zkušebními vzorky jsou:
    1. a) náložky trhaviny ze sériové výroby daného geometrického tvaru (válce, hranoly) a hmotnosti, s pevným obalem,
    2. b) vzorek plastické trhaviny na bázi nevýbušného plastifikátoru o hmotnosti nejméně 100 g, upravený do válcového tvaru,
    3. c) průměrný vzorek nenáložkované sypké trhaviny o hmotnosti 2500 g,

    Zkušební vzorky se temperují na teplotu 15 až 25° C.

Zkušební pomůcky

  1. 4. Při zkouškách se používají:
    1. • technické váhy s přesností nejméně ± 0,1 g (při hmotnosti vzorku nad 1000 g s přesností nejméně ± 0,5 g),
    2. • odměrné válce na 250, 500 a 1000 cm3,
    3. • posuvné měřítko,
    4. • ocelové měřítko vhodné délky,
    5. • Hahnův litr z nejiskřivého materiálu.

Stanovení objemové hmotnosti náložky - metoda A

  1. 5. Zkušební vzorek podle čl. 3a) nebo 3b) se zváží s přesností 0,1 g. Do odměrného válce vhodné velikosti, v němž je známý objem destilované vody o teplotě 15 až 25° C, se vloží zvážený vzorek tak, aby byl celý ponořen a aby na něm nebyly ulpělé vzduchové bublinky. Pak se ihned odečte zvětšení objemu (V) ve válci s přesností 0,2 cm3.
  2. 6. Výpočet. Objemová hmotnost náložky v g.cm-3 (x) se vypočítá podle vzorce:

    1. kde M hmotnost náložky, (g)
    2. V objem náložky, (cm3), zjištěný podle čl. 5

    Použije-li se vzorku trhaviny podle čl. 3b), zjistí se tímto závazným postupem objemová hmotnost trhaviny.

Stanovení objemové hmotnosti náložky - metoda B

  1. 7. Zkušební vzorek podle čl. 3a) se zváží s přesností 0,1 g (při hmotnosti vzorku do 1000 g) nebo 0,5 g (při hmotnosti vzorku nad 1000 g). Pak se změří
    1. a) u náložek válcového tvaru - průměr a délka,
    2. b) u náložek tvaru čtyřbokého hranolu - délka, šířka a výška s přesností 0,1 cm a vypočítá se objem náložky (V) podle vzorců:
      1. a) V = 0,785.d2.l
      2. b) V = a.b.c,
        1. kde d průměr náložky, (cm)
        2. l délka náložky, (cm)
        3. a, b, c, délka, šířka a výška náložky, (cm).
  1. 8. Výpočet. Objemová hmotnost náložky v g.cm-3 (x) se vypočítá podle vzorce:

    1. kde M hmotnost náložky, (g)
    2. V objem náložky, (cm3), zjištěný podle čl. 7.

Zhodnocení

  1. 9. Jako výsledek zkoušky objemové hmotnosti podle metody A a B se uvádí aritmetický průměr ze dvou stanovení, který se zaokrouhlí na dvě desetinná místa.

Stanovení sypné hmotnosti sypkých trhavin

  1. 10. Odměrná nádoba Hahnova litru se zváží s přesností 0,5 g a přístroj se sestaví. Do násypné nádoby s uzavřeným uzávěrem se vsype asi 1,5 kg vzorku podle čl. 3c) předem prosátého sítem o velikosti oka 5 mm, rychlým, ale klidným pohybem se otevře uzávěr a vzorek se ponechá samovolně sypat do odměrné nádoby. Uzávěr se uzavře a násypná nádoba se opatrně sejme. Přebytečný vzorek se z odměrné nádoby shrne mosazným pravítkem tak, aby byl v úrovni s okrajem nádoby. Odměrná nádoba se vzorkem se zváží s přesností 0,5 g.
  2. 11. Výpočet a zhodnocení. Sypná hmotnost trhaviny v g.dm-3 (x) se vypočítá podle vzorce:

    1. kde M hmotnost odměrné nádoby se vzorkem, (g)
    2. Mo hmotnost odměrné nádoby, (g)
    3. V objem odměrné nádoby, (dm3)

    Jako výsledek zkoušky se uvádí aritmetický průměr ze dvou stanovení, který se smí lišit nejvýše o 10 g.dm-3. Výsledek se zaokrouhlí na jednotky.

Záznam o zkoušce

  1. 12. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje následující:
    1. a) použitý závazný postup
    2. b) výsledky jednotlivých stanovení

Závazný postup č. 3

Zkouška výpotku náložkovaných trhavin

Všeobecně

  1. 1. Výpotkem se rozumí orosení nebo drobné kapky tekutiny na povrchu náložek průmyslových trhavin.

    Výpotek je způsoben hygroskopičností některých složek trhavin nebo vylučováním kapalných esterů vícemocného alkoholu kyseliny dusičné, popř. kapalných aromatických nitrolátek z masy trhaviny.

    Výskyt výpotku signalizuje, že vlastnosti trhaviny mohou být změněny a že manipulací s ní může být ohrožena bezpečnost při práci.

  1. 2. Typ, popř. složení výpotku se určuje zkouškami kvalitativními.

    Při zkouškách se používá chemikálií čistoty p. a. a destilované vody.

Zkoušení

  1. 3. Z originálního expedičního obalu se odeberou náhodně tři náložky trhaviny a vizuální prohlídkou se zjistí, zda na jejich povrchu je orosení nebo drobné kapky. Jsou-li na povrchu zjištěny kapky, nasají se ze všech tří náložek rovnoměrně do dvou proužků filtračního papíru (černá páska) rozměrů 15 x 80 mm, sestřižených do špičky.

    Zvlhčená část prvého proužku se odstřihne, vloží do filtrační nálevky a promyje se 3 cm3 vody. Čirého roztoku (roztok A) se použije pro zkoušky podle čl. 4.

    Obdobně se zpracuje druhý proužek s výpotkem s tím, že zvlhčená část se promyje 3 cm3 acetonu. Acetonový roztok se odpaří téměř k suchu a odparku se použije pro zkoušky podle čl. 5 (roztok B).

Zkoušky totožnosti látek rozpustných ve vodě

  1. 4. V roztoku A se dokazuje přítomnost dusičnanů nebo chloridů.
    1. a) Chemikálie

      Dusičnan stříbrný, roztok 5 %

      Difenylamin, roztok

      Příprava: 0,2 g difenylaminu se rozpustí ve 100 cm3 kyseliny sírové (h=1,84)

    1. b) Postup zkoušky
      1. ba) Na bílou skleněnou zkušební desku se pomocí skleněné tyčinky nanese 1 kapka roztoku A podle čl.3 a 1 kapka roztoku difenylaminu. Za přítomnosti dusičnanů ihned vznikne modré zbarvení,
      2. bb) k 1 cm3 roztoku A se přidají 0,2 cm3 roztoku dusičnanu stříbrného. Za přítomnosti chloridů vznikne bílý zákal až sraženina.

Zkoušky totožnosti organických látek

  1. 5. V roztoku B se dokazuje přítomnost dusičného esteru glycerolu a diethylenglykolu (dále jen nitroglycerin a nitroglykol, resp. nitroestery), resp. tri- popř. dinitrotoluen (dále jen nitrolátky) pomocí chromatografie na tenké vrstvě.
    1. a) Chemikálie

      Rozpouštědlová sestava: benzen + chlorid uhličitý (4:1)

      Základní roztoky I a II

      Příprava roztoku I: 0,1 g nitroglycerolu a 0,1 g nitroglykolu se rozpustí v 10 cm3 acetonu (roztok I)

      Příprava roztoku II: 0,1 g 2,4,6-trinitrotoluenu a 0,1 g 2,4-dinitrotoluenu se rozpustí v 10 cm3 acetonu (roztok II)

      Difenylamin, roztok 5 % v ethylalkoholu

      Ehrlichovo činidlo s chloridem cínatým

      Příprava: 0,25 g 4-dimethylaminobenzaldehydu se rozpustí ve 2,5 cm3 kyseliny chlorovodíkové (h=1,19) a ve 22,5 cm3 vody. Odděleně se rozpustí 1,25 g chloridu cínatého (SnCl2.2H2O) ve 4,2 cm3 kyseliny chlorovodíkové (h=1,19) mírným zahřátím, po ochlazení se přidá voda do 25 cm3. Oba roztoky se po filtraci smíchají. Činidlo se připravuje vždy čerstvé.

    1. b) Zkušební pomůcky

      Chromatografická komora pro chromatografii v tenké vrstvě, desky s tenkou vrstvou pro chromatografické účely.

    1. c) Postup zkoušky
      1. ca) Na start jedné desky s tenkou vrstvou se ve vzdálenosti 3 cm od sebe nanese po 5 mm3 roztoku B podle čl. 3 a základního roztoku I, deska se vloží do chromatografické komory nysycené parami rozpouštědlové soustavy a vyvíjí se touto soustavou tak dlouho, až čelo chromatogramu je vzdáleno asi 2 cm od konce desky. Po vyjmutí z komory a vysušení při teplotě místnosti se chromatogram vyvolá postřikem roztoku difenylaminu a vloží se pod UV-lampu. Skvrny nitroglycerinu a nitroglykolu se projeví šedomodrým zbarvením. Srovnáním chromatogramu roztoku B s chromatogramem základního roztoku I se zjistí přítomnost a totožnost uvedených látek ve výpotku.
      2. cb) Na start druhé desky se obdobným způsobem nanese po 5 mm3 roztoku B a základního roztoku II a opět se vyvíjí rozpouštědlovou soustavou. Po usušení se chromatogram vyvolá postřikem Ehrlichova činidla a chloridem cínatým. Skvrny 2,4,6-trinitrotoluenu a 2,4-dinitrotoluenu se do 15 minut projeví žlutým a žlutooranžovým zbarvením. Srovnáním chromatogramu roztoku B s chromatogramem základního roztoku II se zjistí přítomnost a totožnost uvedených látek ve výpotku.

Zhodnocení zkoušky

  1. 6. Je-li zkouškami podle čl. 4 prokázána přítomnost dusičnanů nebo chloridů, jde o výpotek látek rozpustných ve vodě (hygroskopických).

    Je-li zkouškami podle čl. 5 prokázána přítomnost některých látek v čl. 5 uvedených, jde o výpotek nitroesterů nebo nitrolátek.

Orientační zkouška

  1. 7. Pro rychlou orientaci o typu výpotku je možno použít následující zkoušky: Jsou-li na povrchu náložek vizuální prohlídkou zjištěny kapky, vpraví se tyto do zkumavky s vodou. Rozpustí-li se kapky zcela ve vodě, jde o výpotek látek hygroskopických, zůstanou-li ve vodě odděleny, jde o výpotek nitroesterů nebo nitrolátek.

Záznam o zkoušce

  1. 8. Záznam o zkoušce obsahuje údaje, uvedené v § 5 této vyhlášky.

Závazný postup č. 4

Stanovení detonační schopnosti průmyslových trhavin

Podstata zkoušky

  1. 1. Detonační schopností se rozumí schopnost trhaviny detonovat za předepsaných podmínek spolehlivě a beze zbytku po celé délce nálože.
  2. 2. Při stanovení detonační schopnosti se používá k roznětu zkoušené trhaviny jednotného počinu tělískem z lisovaného pentritu (metoda A). Trhaviny, u nichž je předepsán roznět rozněcovadlem s iniciační mohutností nejméně stejnou jako má rozbuška č. 8, jsou při stanovení detonační schopnosti podrobeny i další zkoušce roznětem rozbuškou č. 3, nebo rozbuškou č. 8 u trhavin, u nichž výrobce citlivost k rozbušce č. 3 nezaručuje (metoda B).

Zkušební vzorky

  1. 3. Zkušebními vzorky jsou:
    1. a) náložky trhaviny ze sériové výroby daného průměru a hmotnosti, které se sestavují v nálože délky nejméně 600 mm (u náložek jmenovitého průměru do 65 mm včetně) nebo nejméně 1500 mm (u náložek jmenovitého průměru nad 65 mm). Použité náložky nesmí být deformovány.
    2. b) trhavina v trubce z tvrdého polyvinylchloridu s uzavřeným dnem délky 1500 mm (u trhavin, u nichž nelze připravit nálož podle čl. 3a), např. nenáložkovaných, kapalných apod.)

Příprava zkušebních náloží

  1. 4. U náložkovaných trhavin se zkušební nálože sestavují z náložek zkoušené trhaviny na dřevěné podložce se žlábkem. Náložky se k sobě těsně přitisknou čely tak, aby se dotýkaly po celé ploše čel a byly zajištěny proti posunutí, např. připevněním textilní lepící páskou.
  2. 5. U nenáložkovaných trhavin se zkušební nálož připraví naplněním zkoušené trhaviny do trubky z tvrdého PVC. Je nutno, aby vnitřní průměr použité trubky byl stejný nebo nejvýše o 30 % větší než je nejmenší povolený průměr zkoušené trhaviny.

Zkušební zařízení

  1. 6. Zkušební zařízení se sestaví z následujících pomůcek:
    1. • rozbuška č.3 Cu
    2. • rozbuška č.8 Cu
    3. • rozbuška č.8 Al nebo elektrická mžiková rozbuška s měděnou dutinkou
    4. • počinové tělísko válcového tvaru z lisovaného pentritolu Np 10 T, průměru 40 mm, hmotnosti 150 g, hustoty 1,60 ± 0,01 g.cm-3, s otvorem pro rozbušku v podélné ose
    5. • dřevěná podložka tloušťky 15 mm, šířky 50 mm, délky 600 mm, se žlábkem hloubky 6 mm a šířku 25 mm (pro náložky o průměru do 65 mm včetně)
    6. • dřevěná podložka tloušťky 20 mm, šířky 100 mm, délky 1500 mm, se žlábkem hloubky 15 mm a šířky 48 mm (pro náložky o průměru nad 65 mm)
    7. • trubka z neměkčeného polyvinylchloridu, délky 1500 mm

Postup zkoušky

  1. 7. Stanovení detonační schopnosti počinovým tělískem - metoda A.

    Na urovnaném terénu (písek, hlína apod.) se položí zkušební nálož podle čl. 4 nebo čl. 5. Do masy trhaviny na čele nálože se úplně zasune počinové tělísko, adjustuje se rozbuškou č. 8 Al nebo elektrickou rozbuškou a sestava se přivede k detonaci. U náloží s průměrem menším než 40 mm se počinové tělísko přiloží těsně k uříznutému čelu první náložky zkušební nálože podle čl. 4. Je nutno, aby počinové tělísko bylo přitom ve styku s masou zkoušené trhaviny na celé čelní ploše zkušební nálože.

  1. 8. Stanovení detonační schopnosti rozbuškou č. 3 a č. 8 - metoda B.

    Na urovnaném terénu (písek, hlína apod.) se položí zkušební nálož podle čl. 4 nebo čl. 5. V jednom jejím čele se upraví důlek pomocí kolíku z nejiskřivého materiálu a do důlku se zasune rozbuška č. 3 (resp., rozbuška č. 8) tak, aby byla celá v trhavinové mase. Sestava se pak přivede k detonaci.

  1. 9. Zkoušky podle čl. 7 a čl. 8 se provádějí vždy třikrát se zkušebním vzorkem ve stejném uspořádání.

Zhodnocení zkoušky

  1. 10. Požaduje se, aby ve všech případech podle čl. 9 zkušební vzorek detonoval po celé délce nálože. Úplnost detonace se zjišťuje ze stopy na podkladu, je nutno, aby byla patrná po celé délce nálože. V okolí nesmí být patrny zbytky trhaviny. Nevyhoví-li zkušební vzorek v jednom případě požadavku úplnosti detonace, opakují se zkoušky podle čl. 7 a čl. 8 každá šestkrát. Zkoušená trhavina vyhovuje, nedojde-li při těchto zkouškách k nevyhovujícímu výsledku.

Záznam o zkoušce

  1. 11. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje následující:
    1. a) průměr náložek zkoušené trhaviny, případně rozměry trubky PVC
    2. b) použitou metodu zkoušení
    3. c) teplotu a relativní vlhkost vzduchu při zkoušce
    4. d) výsledky jednotlivých zkoušek
    5. e) u zkušebních náloží podle čl. 5 i objemovou hmotnost trhaviny v náloži.

Závazný postup č. 5

Stanovení dolního mezního průměru nálože

Podstata zkoušky

  1. 1. Při stanovení dolního mezního průměru nálože se zjišťuje nejmenší průměr nálože trhaviny, kdy ještě detonace probíhá stabilně a to za podmínek, předepsaných touto metodikou.

Zkušební zařízení

  1. 2. Zkušební zařízení se sestavuje z následujících zkušebních pomůcek:
    1. • skleněné trubky s odstupňovanými vnitřními průměry, délky 1000 mm, tloušťky stěny 2,0 mm až 2,5 mm
    2. • průmyslová rozbuška č. 8 Cu
    3. • zápalnice nebo elektrický palník
    4. • textilní lepící páska

Příprava zkoušky

  1. 3. Do suché a předem zvážené skleněné trubky, jejíž objem byl zjištěn kalibrací, se vnáší vzorek zkoušené trhaviny tak, aby hustota vzorku byla v celém sloupci konstantní. Zcela naplněná trubka se znovu zváží a z jejího objemu a hmotnosti trhaviny se stanoví hustota. Je nutno, aby hustota trhaviny byla při všech měřeních daného vzorku téže série pokusů stejná a smí se lišit od střední hodnoty nejvýše o ± 0,02 g.cm-3.

Postup a zhodnocení zkoušky

  1. 4. Při vnitřním průměru trubky 20 mm a větším se vzorek iniciuje rozbuškou, zasunutou do zkoušené trhaviny do hloubky 15 mm. Při průměru pod 20 mm se vzorek iniciuje pomocnou náložkou z téže (zkoušené) trhaviny, téže hustoty, připravenou v papírové trubičce délky 40 mm a průměru 20 mm. Do této pomocné náložky se dřevěným kolíkem provede důlek, do něhož se zasune rozbuška do hloubky 15 mm. Adjustovaná trubka s trhavinou se uloží na urovnaný terén a odpálí. Stanovení se provede při různých vnitřních průměrech trubky. Jako dolní mezní průměr trhaviny při dané hustotě se uvede nejmenší průměr, při kterém dojde vždy k úplné detonaci nálože. Nejmenší počet zkoušek jsou tři odpaly u daného průměru, přičemž se požaduje, aby vnitřní průměr trubek byl v rozmezí Z 0,5 mm od aritmetického průměru.

Záznam o zkoušce

  1. 5. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
    1. a) teplotu, při které se zkouška provádí
    2. b) dolní mezní průměr nálože, vztažený na hustotu zkoušené trhaviny

Závazný postup č. 6

Stanovení účinku trhaviny podle Trauzla

Podstata zkoušky

  1. 1. Přivedením trhaviny o předepsané hmotnosti k detonaci v olověném válci se vytvoří výduť, jejíž objem se změří. Jeho hodnota v cm3 slouží k vyjádření účinku zkoušené trhaviny. Zkouška se neprovádí pro kapalné trhaviny.
  2. 2. Zkouška slouží ke srovnávání účinku jednotlivých druhů trhavin z hlediska jejich praktického používání při trhacích pracích.

Zkušební zařízení a pomůcky

  1. 3. K provedení zkoušky je třeba:
    1. • olověný válec (obr. 1) z měkkého olova. Má průměr 200 ± 2 mm, vývrt o průměru 25 ± 0,5 mm a hloubky 125 ± 1 mm je v jeho ose. Stěny a dno válce nesmí mít staženiny nebo lunkry, je nutno, aby povrch válce a vývrtu byl hladký, bez prasklin a tvrdých pecek.
    2. Válce se zhotovují z olověných tyčí, které se vyrábějí z olova taveného při 390 až 400° C lisováním v těstovitém stavu při asi 300° C na hydraulických lisech. Z jedné tavby olova se vyrobí tolik tyčí, aby z nich bylo možno zhotovit nejméně 30 válců.
    3. • dutinka z fólie z cínu Sn 99,85 tloušťky 0,02 mm. Zhotoví se vystřihnutím pravoúhlého lichoběžníka o rozměrech 150x120x70 mm a navinutím na navíjecí trn o průměru 24,0 mm a výšce 50 mm postupem, znázorněným na obr. 2. Fólie přečnívající přes okraj trnu se přehne a přitlačí na čelo trnu, přičemž hrot lichoběžníka se přehýbá jako první. Přeložením dalších částí přečnívajícího pláště dutinky se vytvoří dno. Hotová dutinka se opatrně stáhne z trnu, aby se neporušil její tvar.
    4. • pouzdro (obr. 3a) z nejiskřivého materiálu
    5. • pěchovací trn (obr. 3b) z nejiskřivého materiálu
    6. • navíjecí trn (obr. 3c) z tvrdého dřeva
    7. • zážehová rozbuška č. 8 Cu adjustovaná zápalnicí nebo elektrickým palníkem, popř. elektrická rozbuška s Cu dutinkou
    8. • křemenný písek suchý, o velikosti částic 0,25 až 0,5 mm
    9. • odměrný válec na 100 cm3 a 500 cm3.

Kontrolní zkouška

  1. 4. Pro stanovení účinku trhavin je nutno použít válce vyhovující kontrolní zkoušce, provedené stejným postupem jako vlastní zkouška (viz čl. 5 až 7) s tímto upřesněním:
    1. a) Jako kontrolní trhavina se použije náložka připravená z 10 ± 0,05 g tritolu A šupinkového, předem rozdrceného a prosátého. Použije se frakce, která projde sítem o jmenovitém rozměru oka 0,315 mm a neprojde sítem 0,1 mm. Použije se rozbuška ze stejné série jako při vlastním stanovení.
    2. b) Jako výsledek kontrolní zkoušky se uvede aritmetický průměr výsledků tří stanovení, mezi nimiž smí být rozdíl nejvýše ± 7 cm3 od aritmetického průměru. Požaduje se, aby objem výdutě byl 300 ± 15 cm3.
      Obrázek

      Obr. 1

      Obrázek

      Obr. 2

      rozměry v mm

      Obrázek

      Obr. 3

Postup zkoušky

  1. 5. Zkouška sestává ze tří opakovaných stanovení.
  2. 6. Do cínové dutinky se naváží 10 ± 0,05 g zkoušené trhaviny, dutinka se vsune do pouzdra a trhavina se upěchuje na hustotu, obvyklou v průmyslovém balení. Při pěchování se současně pěchovacím trnem vytvoří v trhavině důlek pro rozbušku. Rozbuška se vsune do důlku v trhavině a plášť dutinky se pevně nabalí na vyčnívající část rozbušky tak, aby bylo zajištěno pevné spojení rozbušky s dutinkou.
  3. 7. Objem vývrtu válce se změří vodou s přesností na 1 cm3. Je nutno, aby teplota válce i vody byla 20 ± 2° C. Vývrt se po změření objemu pečlivě vysuší a vyčistí. Do vývrtu se vsune náložka zkoušené trhaviny, připravená podle čl.6, až do úrovně horní plochy válce se volně bez udusání nasype křemenný písek a náložka se přivede k detonaci. Detonací náložky se ve válci vytvoří výduť hruškovitého tvaru, ta se zbaví nečistot vzniklých výbuchem zkoušené trhaviny a při teplotě válce 20 ± 2° C se objem výdutě změří s přesností na 1 cm3.

    Pro běžné provozní zkoušky lze upustit od vytemperování válce a s ohledem na jeho teplotu použít korekci objemu dutiny válce. Teplota válce však nesmí klesnout pod 0° C. Korekce na teplotu činí 0,25 % objemu na 1° C nad nebo pod 20° C. Při teplotách nižších se korekce přičítá, při teplotách vyšších se odečítá.

Výpočet a zhodnocení zkoušky

  1. 8. Účinek trhaviny (V) v cm3 se vypočítá podle vzorce:

    V = V1 - Vo ± k,

    1. kde Vo objem vývrtu válce, (cm3)
    2. V1 objem výdutě po detonaci trhaviny, (cm3)
    3. k korekce objemu dutiny válce s ohledem na jeho teplotu, (cm3)

    Jako výsledek zkoušky se uvede aritmetický průměr tří stanovení. Rozdíl jednotlivých stanovení a aritmetického průměru nesmí být větší než ± 10 cm3. Není-li tomu tak, je nutno zkoušku opakovat.

Záznam o zkoušce

  1. 9. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
    1. a) teplotu ovzduší při zkoušce,
    2. b) teplotu válce při zkoušce,
    3. c) objem vývrtu v cm3,
    4. d) objem výdutě po detonaci zkoušené trhaviny v cm3,
    5. e) výsledky jednotlivých stanovení.

Závazný postup č. 7

Stanovení relativní pracovní schopnosti průmyslových trhavin v balistickém moždíři

Podstata zkoušky

  1. 1. Relativní pracovní schopnost trhavin se stanoví z váhového množství srovnávací trhaviny, která při detonaci v balistickém moždíři způsobí stejně velkou výchylku jako 10 g zkoušené trhaviny.

Účel zkoušky

  1. 2. Z relativní pracovní schopnosti trhaviny, zjištěné v balistickém moždíři, se usuzuje na účinek trhaviny při jejím použití.

Zkušební zařízení a pomůcky

  1. 3. Zkušební zařízení podle obr. 1 sestává z:
    1. • nosné konstrukce ( 1 ) upevněné na vhodném základu,
    2. • výkyvné nosné tyče (2),
    3. • moždíře se střelou (3),
    4. • měřítka ve tvaru oblouku (4) se stupnicí s mm dělením,
    5. • jezdce (5),

    Moždíř podle obr. 2 sestává z:

    1. • těla (1) z oceli 12 050.1,
    2. • vložky (2) z oceli 16 341.3

    Střela je zhotovena podle obr. 3 z oceli 19 422.3.

    Hmotnost moždíře činí asi 310 kg, hmotnost střely asi 15 kg. Lože pro zachycování střel je obvykle z masivních dřevěných fošen s náplní rašeliny, odřezků gumy apod.

  1. 4. Pomůcky:
    1. • dutinka z cínové folie Sn 99,85; tloušťky 0,02 mm, zhotovená postupem podle čl. 6
    2. • navíjecí trn (obr.4) z tvrdého dřeva,
    3. • pouzdro (obr.5) z nejiskřivého materiálu,
    4. • pěchovací trn (obr.6) z nejiskřivého materiálu,
    5. • průmyslová rozbuška č. 8 Cu,
    6. • zápalnice délky nejméně 50 cm,
    7. • nízkotuhnoucí olej

Srovnávací trhavina

  1. 5. Srovnávacím vzorkem trhaviny je trhací želatina, která odpovídá Polar Blasting Gelatine (ICI).
    1. a) Složení v %:
      Příloha č. 3 Seznam závazných postupů Závazný postup č. 1 Stanovení hustoty náložkovaných trhavin Všeobecně Zkušební pomůcky Postup zkoušky Obr. 1 Obr. 2 Vyhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 2 Stanovení objemové hmotnosti náložky a sypné hmotnosti sypkých trhavin Všeobecně Zkušební vzorky Zkušební pomůcky Stanovení objemové hmotnosti náložky - metoda A Stanovení objemové hmotnosti náložky - metoda B Zhodnocení Stanovení sypné hmotnosti sypkých trhavin Záznam o zkoušce Závazný postup č. 3 Zkouška výpotku náložkovaných trhavin Všeobecně Zkoušení Zkoušky totožnosti látek rozpustných ve vodě Zkoušky totožnosti organických látek Zhodnocení zkoušky Orientační zkouška Záznam o zkoušce Závazný postup č. 4 Stanovení detonační schopnosti průmyslových trhavin Podstata zkoušky Zkušební vzorky Příprava zkušebních náloží Zkušební zařízení Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 5 Stanovení dolního mezního průměru nálože Podstata zkoušky Zkušební zařízení Příprava zkoušky Postup a zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 6 Stanovení účinku trhaviny podle Trauzla Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Kontrolní zkouška Obr. 1 Obr. 2 Obr. 3 Postup zkoušky Výpočet a zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 7 Stanovení relativní pracovní schopnosti průmyslových trhavin v balistickém moždíři Podstata zkoušky Účel zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Srovnávací trhavina
      estery kyseliny dusičné 90,7
      nitrocelulóza (suchá) 8,2
      uhličitan vápenatý 0,6
      tetraboritan sodný (mletý) 0,5
    1. b) Požadavky na použité suroviny:

      Estery kyseliny dusičné - nitrovaná směs 20 %

      1. monoethylenglykolu a 80 % glycerinu
      2. obsah vlhkosti nejvýše 0,3 %,
      3. alkalita (jako Na2CO3) nejvýše 0,005 %
      Obrázek

      Obr. 1

      Obrázek

      Obr. 2

      Obrázek

      Obr. 3

      Obrázek

      Obr. 4

      Obrázek

      Obr. 5

      Obrázek

      Obr. 6

      Nitrocelulóza

      1. obsah dusíku 12,1 ± 0,2 %,
      2. viskozita 3 % roztoku v 95 % acetonu 100 až 200 cP,
      3. acidita (jako H2SO)4 nejvýše 0,05 %,
      4. rozpustnost 1 g ve 100 cm3 směsi eteru a
      5. etanolu (2:1) nejméně 95 %,
      6. síranový popel (po spálení s parafinem) nejvýše 1 %.

      Uhličitan vápenatý srážený

      1. obsah vlhkosti nejvýše 0,5 %.

      Tetraboritan sodný p. a.

      1. obsah vlhkosti a krystalové vody 45 až 47,5 %,
      2. obsah těžkých kovů a ve vodě nerozpustných nečistot nejvýše 0,1 %.
    1. c) Příprava:

      Do mísiče o kapacitě 5 až 10 kg opatřeného vodním pláštěm a nastavitelnou teplotou se předloží do želatinační nádoby z plastické hmoty jemně mletý tetraboritan sodný, uhličitan vápenatý a nitrocelulóza.

      Potom se kontinuálně za stálého míchání přidávají kapalné estery kyseliny dusičné a v míchání se pokračuje ještě pět minut po přilití celého množství kapalných esterů kyseliny dusičné, aby se zabránilo tvorbě hrudek.

      Tato operace se nesmí provádět při teplotě nižší než 15° C. Potom se vzniklý gel dávkuje postupně ve dvou až tříminutových intervalech v malých dávkách (nejvýše 500 g) do mísiče vyhřátého na 30° C a při této teplotě se míchá 50 minut. Pak se mísič ručně vyprázdní a trhavina se náložkuje do expedičních nebo skladovacích obalů, chránících trhavinu proti zvlhnutí.

      Ke zkouškám relativní pracovní schopnosti se použije srovnávací trhavina nejdříve po 21 dnech od výroby. Doba použitelnosti vzorku srovnávací trhaviny při skladování v hermetických obalech je nejvýše 12 měsíců.

      Požaduje se, aby připravená srovnávací trhavina vyhovovala těmto požadavkům:

      Příloha č. 3 Seznam závazných postupů Závazný postup č. 1 Stanovení hustoty náložkovaných trhavin Všeobecně Zkušební pomůcky Postup zkoušky Obr. 1 Obr. 2 Vyhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 2 Stanovení objemové hmotnosti náložky a sypné hmotnosti sypkých trhavin Všeobecně Zkušební vzorky Zkušební pomůcky Stanovení objemové hmotnosti náložky - metoda A Stanovení objemové hmotnosti náložky - metoda B Zhodnocení Stanovení sypné hmotnosti sypkých trhavin Záznam o zkoušce Závazný postup č. 3 Zkouška výpotku náložkovaných trhavin Všeobecně Zkoušení Zkoušky totožnosti látek rozpustných ve vodě Zkoušky totožnosti organických látek Zhodnocení zkoušky Orientační zkouška Záznam o zkoušce Závazný postup č. 4 Stanovení detonační schopnosti průmyslových trhavin Podstata zkoušky Zkušební vzorky Příprava zkušebních náloží Zkušební zařízení Postup zkoušky Zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 5 Stanovení dolního mezního průměru nálože Podstata zkoušky Zkušební zařízení Příprava zkoušky Postup a zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 6 Stanovení účinku trhaviny podle Trauzla Podstata zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Kontrolní zkouška Obr. 1 Obr. 2 Obr. 3 Postup zkoušky Výpočet a zhodnocení zkoušky Záznam o zkoušce Závazný postup č. 7 Stanovení relativní pracovní schopnosti průmyslových trhavin v balistickém moždíři Podstata zkoušky Účel zkoušky Zkušební zařízení a pomůcky Srovnávací trhavina Obr. 1 Obr. 2 Obr. 3 Obr. 4 Obr. 5 Obr. 6
      obsah kapalných esterů kyseliny dusičné90,0 až 92,0 %
      obsah nitrocelulózy8,0 až 8,4 %
      obsah anorganických látek0,9 až 1,3 %
      obsah vody nejvýše0,5 %

      Je nutno, aby vzorek byl vizuálně homogenní.

Příprava zkušební náložky

  1. 6. Z cínové fólie se vystřihne lichoběžník podle obr. 7 a navine se na navíjecí trn postupem podle obr. 8. Fólie, přečnívající přes okraj trnu, se přehne a přitlačí na čelo trnu, přičemž hrot lichoběžníka se přehýbá nejdříve. Tím se z fólie vytvoří dutinka o vnitřním průměru 24 mm a výšce 5O mm. Hotová dutinka se opatrně stáhne z trnu, aby se neporušil její tvar.
    Obrázek

    Obr. 7

    Obrázek

    Obr. 8

    Do dutinky se naváží zkoušená trhavina s přesností 0,01 g. Dutinka s naváženou trhavinou se vsune do pouzdra a pěchovacím trnem se upěchuje přibližně na hustotu obvyklou v průmyslovém balení.

    Při pěchování se současně pěchovacím trnem vytvoří v trhavině důlek pro rozbušku. Rozbuška adjustovaná na zápalnici se vsune do důlku a plášť dutinky se těsně nabalí na vyčnívající část rozbušky.

    Obdobným způsobem se připraví náložka srovnávací trhaviny.

Příprava zkoušky

  1. 7. Výbuchová a nábojová komora (zbavená nečistot podle čl. 8) se vytřou hadříkem, navlhčeným v oleji. Zkušební náložka se přiloží ke střele tak, že zápalnice se prostrčí otvorem ve střele ze strany většího průměru a střela se zasune do komory v moždíři na doraz. Poloha zkušební náložky se upraví tak, aby náložka ve výbuchové komoře byla v těžišti moždíře. Zařízení pro měření výchylky se vynuluje, pak se zažehne zápalnice. Výbuch zkušební náložky vymrští střelu z moždíře a způsobí výchylku moždíře s nosnou tyčí. Výchylka je registrována jezdcem.
  2. 8. Po každém odpalu je nutno vyčistit střelu, nábojovou i výbuchovou komoru moždíře takto:
    1. a) Střela se čistí jemným smirkovým plátnem č.80 a otře se čistící vlnou. Pak se celý povrch opatří filmem parafinového oleje.
    2. b) Výbuchová komora se vyfouká stlačeným vzduchem, stěny se vyčistí jemným ocelovým kartáčem, vyfouká se stlačeným vzduchem, popř. vysuší.
    3. c) Stěny nábojové komory se čistí jemným smirkovým plátnem č. 80, otřou čistící vlnou a opatří filmem parafinového oleje.

    Po ukončení zkoušek se zkušební zařízení chrání obaly z umělé hmoty.

Kalibrace zkušebního zařízení srovnávací trhavinou

  1. 9. Před kalibrací se odpálí dvě nástřelné rány s 10 g srovnávací trhaviny. Kalibruje se stanovením výchylek při odpálení 2, 4, 6, 8 a 10 g náložek. S každou navážkou se provedou 3 stanovení. Rozdíl největší a nejmenší výchylky při odpalech navážky stejné hmotnosti smí být nejvýše 10 mm. Ze zjištěných hodnot výchylky pro jednotlivou navážku se stanoví aritmetický průměr. Z průměrných hodnot se sestrojí kalibrační křivka, udávající závislost výchylky na navážce. Rozměr grafu je pro X: 10 g ≡ 20 cm, pro Y: 1000 mm ≡ 20 cm.

    Zkušební zařízení se kalibruje srovnávací trhavinou při změně vzorku srovnávací trhaviny, při výměně nebo úpravě moždíře nebo měřícího zařízení, nejméně však jednou za dva měsíce.

Postup a zhodnocení zkoušky

  1. 10. Z pěti odpalů 10 g náložek zkoušené trhaviny se postupem výše uvedeným zjistí výchylky moždíře v mm a stanoví se jejich aritmetický průměr. Nejvyšší a nejnižší hodnoty výchylky při pěti po sobě jdoucích odpalech smí být v rozmezí nejvýše 20 mm.

    Z kalibrační křivky se odečte hmotnost srovnávací trhaviny, odpovídající aritmetickému průměru výchylek moždíře. Tato hmotnost násobená deseti udává relativní pracovní schopnost trhaviny, která se zaokrouhlí a vyjádří v celých procentech.

Záznam o zkoušce

  1. 11. Záznam o zkoušce obsahuje údaje, uvedené v § 5 této vyhlášky.

Závazný postup č. 8

Stanovení brizance trhavin olověným válečkem

Všeobecně

  1. 1. Brizance je schopnost trhaviny tříštit pevná tělesa v přímém styku se zdrojem výbuchu. Měřítkem brizance je stlačení zkušebního olověného válečku, které se vyjadřuje v mm.
  2. 2. Zkoušená trhavina, upravená do tvaru náložky, se postaví na zkušební olověný váleček a iniciuje se rozbuškou č. 8.

Příprava vzorku

  1. 3. Zkoušená trhavina o hmotnosti 100 g se vpraví do papírové dutinky o vnitřním průměru 40 mm s rovným dnem a pěchováním nebo setřásáním a naklepáváním se upraví tak, aby byla dosažena stejná hustota jakou má náložkovaná trhavina v továrně vyráběných náložkách (hodnota je uvedena v příslušné podnikové normě trhaviny).

    Papírové dutinky pro náložkování zkoušených trhavin se připravují ze sulfitového balícího papíru jednostranně hlazeného natočením papíru na trn a slepením tak, aby stěny dutinky měly tloušťku 0,2 mm. Dno dutinky se zhotoví z jedné vrstvy papíru a přilepí se zevně na válcovitou část dutinky. Po naplnění dutinky se povrch trhaviny přikryje lepenkovým kroužkem o tloušťce 1,5 až 2,0 mm, složeným ze dvou nebo tří vrstev šedé lepenky.

    Výška dutinky se upraví přistřižením a okraje dutinky se přehnou přes lepenkový kroužek. Výška náložky se změří posuvným měřítkem a vypočte se hustota trhaviny.

Zkušební pomůcky

  1. 4. Zkušební pomůcky jsou uvedeny níže a sestavují se ve zkušební zařízení podle obr. 1 a 2. Pořadové číslo pomůcky označuje pozici na obrázcích 1 a 2.
    1. 1. Podložka z oceli 11 500
    2. 2. Váleček z měkkého olova 99,95 %
    3. 3. Destička z oceli 11 700
    4. 4. Lepenkový kroužek o průměru 39 mm, se středním otvorem o průměru 7,5 mm, tloušťky 1,5 až 2,0 mm
    5. 5. Standardní rozbuška č. 8
    6. 6. Zápalnice nebo elektrický palník
    7. 7. Motouz délky asi 150 cm
    8. 8. Náložka zkoušené trhaviny nalaborované v papírové dutince o tloušťce stěny 0,2 mm

Výroba olověných válečků

  1. 5. Olověné válečky se vyrábějí lisováním měkkého olova v těstovitém stavu při teplotě asi 300° C do tyčí potřebného průměru, z nichž se po vychladnutí, tj. nejdříve za 24 hodin zhotoví válečky podle obr. 1.

Ověřování olověných válečků

  1. 6. Olověné válečky z každé nové výrobní série se ověřují pomocí tělíska z lisovaného tritolu o hmotnosti 50,0 až 50,2 g. Tritolové tělísko má průměr 40,0 + 0,1 mm a lisuje se z tritolu o bodu tuhnutí 80,4 až 80,5° C na hustotu 1,45 až 1,47. V ose tělíska je dutina pro rozbušku o průměru 7,5 mm a hloubce 15,0 mm.
    Obrázek

    Obr. 1. Zkušební pomůcky

    Tělísko se vkládá do válcového pouzdra z pozinkovaného plechu tloušťky 0,3 mm na jedné straně uzavřeného, o vnějším průměru 42,0 mm a výšce 31,6 mm. Pouzdro je opatřeno víčkem z téhož materiálu, o vnitřním průměru 42,7 mm a výšce 9,6 mm. Uprostřed víčka je otvor pro rozbušku o průměru 8,5 mm. Dno pouzdra musí být rovné, aby dosedalo celou plochou na ocelovou destičku.

    Pro ověřování se z každé nové série namátkově vybere 5 % válečků, nejméně 3 kusy. Zkušební zařízení pro ověřování se sestaví na ocelové podložce tak, že mezi olověný váleček a tritolové tělísko uložené v uzavřeném pouzdře se vkládají dvě ocelové destičky. Do dutiny tritolového tělíska se vloží rozbuška č. 8 a zařízení se upevní motouzem k ocelové podložce. Tritolové tělísko se iniciuje a výška stlačeného olověného válečku se změří postupem, uvedeným v čl. 7. Zkouška se opakuje nejméně třikrát.

    Pokud leží průměrné stlačení v rozmezí 23,0 ± 0,6 mm, výsledek se nekoriguje. V případech, kdy stanovené stlačení leží mimo toto rozmezí, zjistí se rozdíl od předepsané hodnoty 23,0 mm. Při nižší hodnotě stlačení se zjištěný rozdíl (korekce) připočítává k výsledkům zkoušek, prováděných s válečky ověřované série. Pokud je stanovena vyšší hodnota stlačení, korekce se od výsledků zkoušek odečítá.

    Obrázek

    Obr. 2. Zkušební zařízení

    Obrázek

    Obr. 3. Postup zkoušky

Postup zkoušky

  1. 7. Zkušební zařízení se sestaví podle obr.2 na ocelové podložce. Do náložky se vsune rozbuška do hloubky 15 mm, zkušební zařízení se upevní motouzem a náložka se iniciuje. Detonací náložky dojde ke stlačení olověného válečku. Obvyklý tvar deformovaného válečku a stanovení výšky po deformaci jsou znázorněny na obr.3.

    Výška stlačeného válečku se změří posuvným měřítkem v místech osového kříže, předem označeného slabými ryskami v základně olověného válečku. Výsledné stlačení je dáno průměrem čtyř měření v místech osového kříže.

    Pokud dojde při zkoušce náložky o hmotnosti 100 g k roztříštění válečku, zkouška se opakuje s náložkou o hmotnosti 50 g. Pokud i v tomto případě dojde ke tříštění válečku, vkládají se mezi náložku a váleček dvě ocelové destičky.

Zhodnocení zkoušky

  1. 8. Brizance trhaviny se vyjadřuje v mm stlačení deformovaného válečku, tj. jako rozdíl mezi původní výškou a výškou válečku po deformaci. Zkouška se provádí třikrát. Výsledky jednotlivých stanovení se nesmí lišit od aritmetického průměru o více než ± 2 %. Při větším rozdílu jednotlivých stanovení se celá zkouška opakuje. Výsledná hodnota brizance v mm je aritmetický průměr nejméně tří zkoušek, korigovaný podle čl. 6.

Záznam o zkoušce