Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se stanoví podrobnější podmínky pro povolování výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek do oběhu a jejich přezkušování

Ohmmetry

1. 1. Ohmmetry mají uzavřené pouzdro, zajišťující jejich přiměřenou odolnost vůči mechanickému namáhání.

   Odolnost proti volnému pádu se ověřuje na 5 vzorcích způsobem podle Závazného postupu č. 42 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Stupeň přísnosti zkoušky (výška pádu) se volí v závislosti na podmínkách používání.

   Ohmmetr v transportním obalu se podrobí dvěma pádům, z toho jednomu v pracovní poloze a druhému v poloze, v níž je přenášen.

   Odolnost proti vibracím se předepisuje pro výrobky, u nichž lze v provozu očekávat namáhání chvěním. Zkouší se s jedním vzorkem při kmitočtu vibrací 50 Hz, zrychlení 2,5g po dobu 3x20 minut ve třech navzájem kolmých polohách. Požaduje se, aby po namáhání pády a vibracemi byly ohmmetry provozuschopné.

1. 2. Je nezbytné, aby podle podmínek používání měly ohmmetry přiměřené krytí, nejméně však IP 53.

   Zkouška krytí se provádí s 5 vzorky metodikami, uvedenými v Závazném postupu č. 43 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby po namáhání byly ohmmetry provozuschopné.

1. 3. Je nutno, aby ohmmetry byly funkčně spolehlivé v celém rozsahu teplot, v němž mají být používány.

   Odolnost proti působení nízkých teplot se ověřuje na 5 vzorcích způsobem podle Závazného postupu č. 40 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, odolnost proti působení suchého tepla se ověřuje na stejném počtu vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 41 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Stupeň přísnosti zkoušek (zkušební teplota a doba expozice) se volí v závislosti na podmínkách používání. Požaduje se, aby bezprostředně po expozici byly vzorky provozuschopné.

1. 4. Požaduje se, aby podle podmínek používání byly ohmmetry odolné vůči vlhkému teplu.

   Odolnost proti dlouhodobému působení vlhkého tepla se ověřuje na jednom vzorku způsobem podle Závazného postupu č. 44 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Zkouška se provádí při pokojové teplotě a relativní vlhkosti nejméně 96 %, stupeň přísnosti zkoušky (doba expozice) se volí v závislosti na provozních podmínkách.

   Požaduje se, aby po expozici byl ohmmetr provozuschopný.

1. 5. Je nutno, aby ohmmetry byly funkčně spolehlivé a manipulačně bezpečné i po opakovaném uvedení v činnost, a to nejméně 500 krát.

   Ověřuje se na jednom vzorku.

1. 6. Všechny díly ohmmetrů jsou umístěny a upevněny tak, aby bylo vyloučeno jejich samovolné uvolnění během používání.

   Kontroluje se konstrukční zajištění požadavku podle technického požadavku i jeho vlastní provedení na jednom vzorku (zabezpečovací prvky, pérové podložky, zalití některých částí vhodnou zalévací hmotou a pod.).

1. 7. Ohmmetry se konstrukčně zabezpečují tak, aby byla znesnadněna jejich demontáž nepovolanou osobou, zejména pak přístup ke zdroji proudu.

   Je nutno, aby přístup ke zdroji proudu byl podmíněn použitím speciálního klíče nebo jiným vhodným způsobem.

1. 8. Je třeba, aby počet ovládacích prvků ohmmetrů byl co nejmenší, jejich rozmístění a značení přehledné.
2. 9. Pouzdro ohmmetru, stejně jako mechanické díly, které jsou součástí mechanické stavby ohmmetru, nesmí být použity k vedení elektrického proudu.

   Kontroluje se technický požadavek i vlastní provedení na jednom vzorku.

1. 10. Jmenovité napětí zdroje proudu ohmmetru nesmí být větší než 5 V. Žádný z pólů napájecího zdroje nesmí být přímo (bez ochranného odporu nebo jiného prvku) spojen s některou z připojovacích svorek.

   Kontroluje se technický požadavek i vlastní provedení na jednom vzorku.

1. 11. Je nutno, aby vodiče, vedoucí elektrický proud, byly izolovány.

   Kontroluje se technický požadavek i vlastní provedení na jednom vzorku.

1. 12. Připojovací svorky ohmmetrů a všechny části, sloužící k vedení proudu, mají proti pouzdru, případně proti vodivým částem pouzdra elektrickou pevnost 500 V_str. Toto se nevztahuje na ohmmetry s pouzdrem z antistatického materiálu.

   Elektrická pevnost se zkouší u 5 vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 45 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Zkušební napětí se přikládá mezi vodivé části pouzdra ohmmetru a vzájemně propojené připojovací svorky. Má-li ohmmetr pouzdro z umělé hmoty, obalí se kovovou fólií a jeden pól zkušebního zdroje se připojí na tuto fólii. Nesmí dojít k el. průrazu po dobu 30 s.

1. 13. Připojovací svorky zajišťují spolehlivé připojení roznětného vedení. Jsou vyrobeny z materiálu s přiměřenou odolností vůči korozi a jejich konstrukce v případě potřeby umožňuje čištění styčných ploch.

   Kontroluje se technický požadavek a vlastní provedení na jednom vzorku.

1. 14. Intenzita měřícího proudu a to i při spojení připojovacích svorek nakrátko nesmí být větší než 25 mA a to na všech rozsazích i ve všech polohách ovládacích a regulačních prvků. Omezení velikosti měřícího proudu je zabezpečeno nejméně dvěma na sobě nezávislými prvky. Konstrukce přitom vylučuje možnost samovolného vyřazení některého z těchto prvků.

   Velikost proudu nakrátko se zjišťuje u 5 vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 51 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby jeho velikost vyhovovala technickému požadavku výrobku.

1. 15. Přesnost ohmmetru je nejméně 1,5 % z délky stupnice (ručkové přístroje) nebo 1,5 % z použitého měřícího rozsahu (digitální ohmmetry, můstkové ohmmetry).

   Přesnost ohmmetru se ověřuje u 5 vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 51 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Chyba údaje nesmí být větší než připouští technický požadavek výrobku.

1. 16. Ohmmetry jsou vybaveny zařízením pro eliminaci vlivu změn napětí zdroje, případně i pro nastavení nulové polohy.

   Kontroluje se technický požadavek i vlastní provedení u 5 vzorků včetně případné signalizace nedostatečného napětí vestavěného zdroje proudu pomocí voltmetru třídy přesnosti 1.

Zvláštní požadavky na důlně bezpečné ohmmetry

1. 1. Stupeň krytí činí nejméně IP 54.

   Zkouška krytí se provádí s 5 vzorky metodami, uvedenými v Závazném postupu č. 43 uvedeném v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby po namáhání byly ohmmetry provozuschopné.

1. 2. Je nezbytné, aby ohmmetry byly jiskrově bezpečné.

   Ověřuje se kontrolou technického požadavku i vlastního provedení jednoho vzorku a jeho praktickým zkoušením podle Závazného postupu č. 52 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

1. 3. Požaduje se, aby pouzdro ohmmetru vyhovovalo požadavkům na ochranu před nebezpečnými účinky statické elektřiny a mechanické jiskry.

   Ověřuje se na jednom vzorku a kontrolou technického požadavku podle Závazných postupů č. 49 a č. 50 uvedených v příloze č. 3 této vyhlášky.

1. 4. Je nutno, aby ohmmetry byly odolné vůči hrubému zacházení a namáhání v důlních podmínkách a odolávaly pádům z výšky 0,5 m.

   Ověření požadavku se provádí na 5 vzorcích zkouškami podle čl. 13 odst. 1.

Měřiče izolace

1. 1. Měřiče mají uzavřené pouzdro, zajišťující jejich přiměřenou odolnost vůči mechanickému namáhání.

   Odolnost proti volnému pádu se ověřuje na 5 vzorcích způsobem podle Závazného postupu č. 42 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Stupeň přísnosti zkoušky (výška pádu) se volí v závislosti na podmínkách používání. Měřiče izolace v transportním obalu se podrobí dvěma pádům, z toho jednomu v pracovní poloze a druhému v poloze, v níž jsou přenášeny.

   Odolnost proti vibracím se předepisuje pro výrobky, u nichž lze v provozu očekávat namáhání chvěním. Zkouší se s jedním vzorkem při kmitočtu vibrací 50 Hz, zrychlení 2,5g po dobu 3x20 minut ve třech navzájem kolmých polohách.

   Požaduje se, aby po namáhání pády a vibracemi byly měřiče provozuschopné.

1. 2. Podle podmínek používání mají měřiče přiměřené krytí, nejméně však IP 53.

   Zkouška krytí se provádí s 5 vzorky metodami, uvedenými v Závazném postupu č. 43 uvedeném v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby po namáhání byly měřiče provozuschopné.

1. 3. Měřiče jsou funkčně spolehlivé v celém rozsahu teplot, v němž mají být používány.

   Odolnost proti působení nízkých teplot se ověřuje na 5 vzorcích způsobem podle Závazného postupu č. 40 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, odolnost proti působení suchého tepla se ověřuje na stejném počtu vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 41 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Stupeň přísnosti zkoušek (zkušební teplota a doba expozice) se volí v závislosti na podmínkách používání. Požaduje se, aby bezprostředně po expozici byly vzorky provozuschopné.

1. 4. Podle podmínek používání jsou měřiče odolné vůči vlhkému teplu.

   Odolnost proti působení vlhkého tepla se ověřuje na jednom vzorku způsobem podle Závazného postupu č. 44 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Zkouška se provádí při pokojové teplotě a relativní vlhkosti nejméně 96 %, stupeň přísnosti zkoušky (doba expozice) se volí v závislosti na podmínkách používání.

1. 5. Měřiče jsou funkčně spolehlivé a manipulačně bezpečné i po opakovaném uvedení v činnost, a to nejméně 500 krát.

   Ověřuje se na jednom vzorku.

1. 6. Všechny díly měřičů jsou umístěny a upevněny tak, aby bylo vyloučeno jejich samovolné uvolnění.

   Kontroluje se konstrukční zajištění požadavku podle technického požadavku i jeho vlastní provedení na jednom vzorku (zabezpečovací prvky, pérové podložky, zalití některých částí vhodnou zalévací hmotou a pod.).

1. 7. Měřiče jsou zabezpečeny tak, aby byla znesnadněna jejich demontáž nepovolanou osobou, zejména pak přístup ke zdroji proudu.

   Je nutno, aby přístup ke zdroji proudu byl podmíněn použitím speciálního klíče nebo jiným vhodným způsobem.

1. 8. Počet ovládacích prvků měřičů je co nejmenší, jejich rozmístění a značení přehledné.
2. 9. Jmenovité měřící napětí naprázdno činí nejméně 500 V_ss.

   Měří se na výstupních svorkách elektrostatickým voltmetrem. Naměřená hodnota smí být nejvýše o 10 % nižší než jmenovité napětí.

1. 10. Připojovací svorky a všechny části, sloužící k vedení proudu, mají proti pouzdru, případně vodivým částem pouzdra elektrickou pevnost nejméně 500 V_str.

   Elektrická pevnost se zkouší u 5 vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 45 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Zkušební napětí se přikládá mezi vodivé části pouzdra měřiče a vzájemně propojené připojovací svorky. Má-li přístroj pouzdro z umělé hmoty, obalí se kovovou fólií a jeden pól zkušebního zdroje se připojí na tuto fólii. Nesmí dojít k el. průrazu.

1. 11. Velikost měřícího proudu při zkratovaných výstupních svorkách nesmí být větší než 25 mA.

   Měří se na 5 vzorcích miliampérmetrem. Velikost proudu nakrátko musí být souladu s technickým požadavkem výrobku.

1. 12. Chyba měření, resp. indikace izolačního stavu přívodního vedení nesmí být větší než 10 % z měřícího rozsahu.

   Údaj měřiče se porovná s velikostí odporu, nastaveného s přesností 1 % a připojeného na svorky měřiče. Počet kontrolních bodů se volí podle konstrukce a určení měřiče. Zkouška se provede s 5 vzorky.

1. 13. Měřiče mají zařízení pro eliminaci vlivu směru napětí zdroje.

   Kontroluje se technický požadavek i vlastní provedení 5 vzorků včetně případné signalizace nedostatečného napětí vestavěného zdroje.

Zvláštní požadavky na měřiče izolace určené do výbušného prostředí

1. 1. Je nutno, aby měřiče byly jiskrově bezpečné.

   Ověřuje se kontrolou technického požadavku i vlastního provedení jednoho vzorku a jeho praktickým přezkoušením podle Závazného postupu č. 52 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

1. 2. Je nezbytné, aby pouzdro měřičů vyhovovalo požadavkům na ochranu před nebezpečnými účinky statické elektřiny a mechanické jiskry.

   Ověřuje se na jednom vzorku a kontrolou technického požadavku podle Závazných postupů č. 49 a č. 50 uvedených v příloze č. 3 této vyhlášky.

1. 3. Jmenovité napětí zdroje proudu nesmí být větší než 5 V.

   Kontroluje se technický požadavek i vlastní provedení na jednom vzorku.

1. 4. Je nutno, aby měřiče byly odolné vůči hrubému zacházení a namáhání v důlních podmínkách a odolávaly pádům z výšky 0,5 m.

   Ověření požadavku se provádí na 5 vzorcích při zkoušce podle čl. 15, odst. 1.

Zkoušečky roznětnic

1. 1. Je nutno, aby zkoušečky byly funkčně spolehlivé v celém rozsahu teplot, v němž mají být používány.

   Odolnost proti působení nízkých teplot se ověřuje na pěti vzorcích způsobem podle Závazného postupu č. 40 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Stupeň přísnosti zkoušek (zkušební teplota a doba expozice) se volí v závislosti na podmínkách používání. Požaduje se, aby bezprostředně po expozici byly vzorky provozuschopné.

1. 2. Podle podmínek používání mají zkoušečky přiměřené krytí.

   Zkouška krytí se provádí s pěti vzorky metodami uvedenými v Závazném postupu č. 43 uvedeném v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby po namáhání byly zkoušečky provozuschopné.

1. 3. Zkoušečka umožňuje kontrolu těch funkčních parametrů roznětnic, které jsou pro spolehlivost a bezpečnost roznětu rozhodující.

   Kontroluje se konstrukční řešení podle technického požadavku v závislosti na specifických vlastnostech jednotlivých typů roznětnic. Zkoušečka musí umožnit kontrolu energie nebo výkonu roznětnice při mezném zatěžovacím odporu, dobu průtoku proudu důlně bezpečných roznětnic, manipulační bezpečnost roznětnice a pod.

1. 4. Chyba měření velikosti energie a výkonu roznětnice zkoušečkou nesmí být větší než 10 %.

   Ověřuje se u pěti vzorků pomocí normálového zdroje, jehož energie, resp. výkon byly stanoveny s přesností nejméně 2 %.

1. 5. Vnitřní odpor zkoušečky, nahrazující odpor roznětného okruhu, je bezinduktivní a nastaven s přesností nejméně 2 %.

   Kontroluje se u pěti vzorků přímým měřením impedance vestavěného odporu.

1. 6. Chyba měření napětí a kapacity roznětnic zkoušečkou nesmí být větší než 2,5 %.

   Kontroluje se u pěti vzorků přístroji třídy přesnosti 1 nebo lepší.

1. 7. Připojovací svorky zkoušečky a všechny části, sloužící k vedení proudu, mají proti pouzdru, případně vodivým částem pouzdra elektrickou pevnost rovnou dvojnásobku špičkového provozního napětí zkoušených roznětnic, nejméně však 1500 V_str.

   Elektrická pevnost se zkouší u pěti vzorků způsobem podle Závazného postupu č. 45 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Zkušební napětí se přikládá mezi vodivé části pouzdra zkoušečky a její vzájemně propojené připojovací svorky. Nesmí dojít k el. průrazu nebo přeskoku.

Zvláštní požadavky na zkoušečky určené k přezkušování důlně bezpečných roznětnic

Chyba měření doby průtoku proudu roznětnic zkoušečkou nesmí být větší než ± 0,2 ms.

Kontroluje se u pěti vzorků současným měřením délky impulsu digitálním paměťovým osciloskopem nebo jiným digitální zařízením s chybou nejvýše 0,01 ms.

Indikátory funkce roznětnic

1. 1. Je nutno, aby indikátory výkonu roznětnic byly odolné vůči hrubému zacházení a namáhání v důlních podmínkách, odolávaly pádům z výšky 0,5 m a měly stupeň krytí nejméně IP 54, byly jiskrově bezpečné a vyhovovaly požadavkům na ochranu před nebezpečnými účinky statické elektřiny a mechanické jiskry. Mají-li vestavěn zdroj, smí být jeho jmenovité napětí nejvýše 5 V.

   Odolnost vůči volnému pádu se ověřuje na pěti vzorcích způsobem podle Závazného postupu č. 42 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Indikátor v transportním obalu se podrobí dvěma pádům, z toho jednomu v pracovní poloze a druhému v poloze, v níž je přenášen. Požaduje se, aby po namáhání byly indikátory provozuschopné.

   Zkouška krytí se provádí s pěti vzorky metodami, uvedenými Závazném postupu č. 43 uvedeném v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby po namáhání byly indikátory provozuschopné.

   Jiskrová bezpečnost se ověřuje kontrolou technického požadavku i vlastního provedení jednoho vzorku a jeho praktickým přezkoušením podle Závazného postupu č. 52 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

   Ochrana před nebezpečnými účinky statické elektřiny se ověřuje podle Závazného postupu č. 49 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky u jednoho vzorku a současně se kontroluje i zajištění technického požadavku výrobku.

   Ochrana před mechanickou jiskrou se ověřuje podle Závazného postupu č. 50 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky kontrolou technického požadavku a případně i zkouškami jednoho vzorku.

   Je nutno, aby velikost napájecího napětí indikátoru byla zaručována technickým požadavkem.

Přívodní vedení

1. 1. Vodiče přívodního vedení nesmí být uloženy ve společné izolaci. Za společnou izolaci se nepokládá můstkové spojení dvou samostatně izolovaných vodičů.

   Kontroluje se technický požadavek a skutečné provedení kabelu.

1. 2. Jádra vodičů kabelu sestávají z měděných, případně měděných a ocelových drátů, s minimálním jmenovitým průměrem 0,3 mm a maximálním 1,0 mm. Ocelové dráty mají na povrchu vodivou vrstvu, chránící je před korozí.

   Kontroluje se technický požadavek a skutečné provedení na pěti vzorcích. Pájitelnost ocelových drátů s antikorozní ochranou se zkouší pájkou Sn 40-Pb.

1. 3. Je nutno, aby přívodní vedení bylo dostatečně odolné v rozsahu teplot, pro který je povoleno. Pět vzorků přívodního vedení délky asi 20 cm se v sušárně s teplotou nastavenou na +50° C zavěsí přes vodorovnou tyč o průměru 30 mm a na obou koncích zatíží silou 10 N. Po 48 hodinové expozici se vzorky přezkouší na elektrickou pevnost napětím 1,5 kV_str. Nesmí dojít k průrazu izolace.

   Pět vzorků vedení délky asi 80 cm ve tvaru smyčky je uloženo 10 minut při teplotě -5° C. Pak jsou smyčky při této teplotě rychle utaženy. Izolace se přitom nesmí zlomit ani odchýlit od vodičů. Bezprostředně po expozici se vzorky přezkouší na el. pevnost napětím 1,5 kV_str. Nesmí dojít k el. průrazu izolace.

1. 4. Pevnost přívodního vedení v tahu činí nejméně 300 N.

   Vzorek přívodního vedení délky asi 1 metr se na 5 minut zatíží silou 300 N. Zkouška se provede s 5 vzorky. Nesmí dojít k porušení žádného z prvků kabelu.

1. 5. Je nutno, aby izolace byla souvislá, bez pórů, kovových částic a patrných stop poškození.

   Kontroluje se na 5 vzorcích délky 5 metrů, namátkově vybraných z vedení délky nejméně 200 metrů.

1. 6. Jmenovité provozní napětí musí být nejméně 1,5 kV_ss, elektrická pevnost pak nejméně 3 kV_str.

   Elektrická pevnost se zkouší na 5 vzorcích vedení délky 5 m, uložených před zkouškou 24 hodin pod vodou o teplotě 20 ±5° C. Zkouší se samostatně každé z obou jader vedení, ve vodním roztoku soli po dobu 20 minut. Nesmí dojít k el. průrazu izolace.

1. 7. Odpor vodiče nesmí být větší než 5 Ω na 100 m délky.

   Měří se na 5 vzorcích přívodního vedení, odebraných namátkově z kabelu o délce nejméně 200 metrů. Požaduje se, aby zjištěné měrné odpory vyhověly technickému požadavku výrobku.

1. 8. Izolační odpor mezi jádry obou vodičů vedení nesmí být menší než 50 MΩ na 100 m délky.

   Měří se na 5 vzorcích napětím 2500 V_ss.

Zvláštní požadavky na přívodní vedení určená do výbušného prostředí

1. 1. Je nezbytné, aby izolace vedení byla ze samozhášivého materiálu.

   Zkouší se na 5 vzorcích v plameni Bunzenova hořáku způsobem podle Závazného postupu č. 30 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby po předepsané době namáhání plamenem vzorky samy od sebe uhasly.

1. 2. Je nutno, aby konstrukce přívodního vedení umožňovala snadno proveditelnou kontrolu jeho izolačního stavu.

   Kontroluje se technický požadavek i praktická realizace požadavku.

1. 3. Požaduje se, aby izolace byla odolná proti navlhání.

   Pět vzorků vedení délky 1 metr je na 14 dnů uloženo do prostředí s pokojovou teplotou a rel. vlhkostí nejméně 96 %. Požaduje se, aby po expozici vzorky vyhověly zkoušce na el. pevnost napětím 1,5 kV_str.

1. 4. Zaručovaná elektrická pevnost činí nejméně 5 kV_str.

   Zkouší se na 5 vzorcích při zkoušce podle čl. 20, odst. 1.

1. 5. Je nutno, aby izolace vedení byla odolná vůči hrubému zacházení a namáhání v důlních podmínkách.

   Vzorek přívodního vedení délky asi 20 cm je dvacetkrát na stejném místě ohnut o 180° přes válcovou tyč o průměru 10 mm a po každém ohnutí opět narovnán. Zkouška se provede s 5 vzorky. Nesmí dojít k přelomení žádného vodiče.

Prodlužovací vedení

Pro prodlužovací (propojovací) vedení platí shodné požadavky a shodné zkušební postupy jako pro přívodní vodiče elektrických rozněcovadel, uvedené v čl. 4, odst. 4. a 5.

Rychlospojky

1. 1. Je nutno, aby rychlospojky byly mechanicky pevné, teplotně odolné a svou konstrukcí umožňovaly snadné zasunutí přívodních vodičů elektrických rozněcovadel.

   Zasunutím přívodních vodičů se rychlospojka nesmí protrhnout. Pokus se provádí 10x, vždy s novou rychlospojkou. Zkouška se opakuje s rychlospojkami, které byly po dobu 3 hodin exponovány při teplotě +40° C a dále s rychlospojkami, exponovanými po dobu 3 hodin při - 5° C.

   Rychlospojka se přibližně v polovině své délky uchytí mezi dvě kovové pravoúhlé lišty s poloměrem hrany 0,5 mm a 10x se provede její ohnutí o 180° střídavým ohýbáním na obě strany. Nesmí dojít k porušení povrchu rychlospojky. Pokud je rychlospojka opatřena kovovou vložkou, pokus se provádí s přívodními vodiči, zasunutými do rychlospojky, kovová vložka se při zkoušce smí zlomit. Pokus se provádí s 10 rychlospojkami.

1. 2. Je nutno, aby rychlospojky vykazovaly dostatečnou elektrickou pevnost.

   Spojení přívodních vodičů, opatřené rychlospojkou, se ponoří do vodního roztoku chloridu sodného. Na elektrodu, ponořenou do roztoku a na přívodní vodiče se na dobu asi 1 s přivede napětí 1,5 kV_ss. Nesmí dojít k elektrickému průrazu rychlospojky. Pokus se provede 20x, vždy s novou rychlospojkou.

   U rychlospojek, určených do suchého prostředí, se ponoření provede tak, aby do rychlospojky nevnikla voda a ústí rychlospojky bylo asi 1 cm nad hladinou roztoku.

1. 3. Účinná délka rychlospojek činí nejméně 4 cm.

   Jako účinná délka rychlospojky se považuje délka přívodních vodičů chráněných rychlospojkou po jejich plném zasunutí do rychlospojky.

Zapalovače zápalnic

1. 1. Požaduje se, aby zapalovače zápalnic při stanoveném způsobu použití zápalnici spolehlivě zapálily. Skladováním zapalovačů se jejich vlastnosti nesmí podstatně měnit.

   Zapalovačem se stanoveným způsobem provede zážeh 5 kusů zápalnic, nesmí přitom dojít k selhávce zážehu. Zkouška se provede se 20 vzorky. Tři nejmenší spotřebitelská balení se na dobu 7 dnů uloží při teplotě 20° C do exikátoru nad vodní hladinu, požaduje se, aby po této expozici zapalovače vykázaly spolehlivou funkci. Další tři spotřebitelská balení se uloží na dobu 4 týdnů při teplotě +50° C, požaduje se, aby po této expozici zapalovače vykázaly spolehlivou funkci.

1. 2. Větruvzdorné zapalovače smí mít dobu hoření nejvýše 60 sekund.

   Doba hoření se kontroluje na 20 vzorcích zapalovačů.

Spojky bleskovic

1. 1. Je nutno, aby spojky bleskovic byly konstrukčně provedeny tak, aby byl zajištěn spolehlivý přenos detonace mezi typy bleskovic, pro které jsou spojky určeny.

   Podle návodu na použití spojky se provede spojení dvou úseků bleskovic délky 1 metr, jeden úsek se na volném konci opatří rozbuškou č. 8. Požaduje se, aby po iniciaci rozbušky oba úseky bleskovice spolehlivě detonovaly. Pokus se provede s 10 spojeními všech typů bleskovic, pro které jsou spojky určeny.

1. 2. Pevnost v tahu spojení bleskovic, provedeného spojkou, činí nejméně 100 N.

   Podle technického požadavku a návodu na použití spojky se provede spojení dvou úseků bleskovic. Jeden úsek se na volném konci zavěsí svisle, druhý úsek se zatíží závažím o hmotnosti 10 kg. Při expozici po dobu dvou minut nesmí dojít k takovému porušení spojení, které by znemožnilo přenos detonace mezi bleskovicemi.

   Pokus se provede 3x, vždy s novými vzorky bleskovic a spojek.

Střelmistrovské kleště

1. 1. Střelmistrovské kleště musí být konstrukčně provedeny tak, aby detonací rozbušky v kleštích nebyla ohrožena obsluha, a to střepinami dutinky rozbušky ani event. úlomky kleští.

   Do střelmistrovských kleští se vloží zážehová rozbuška se zápalnicí, kleště se fixují v sevřené poloze. Zápalnicí se rozbuška přivede k detonaci a posuzuje se stav poškození kleští a usměrnění rozletu střepin rozbušky. Nepřipouští se roztržení kleští. Zkouška se provádí se třemi vzorky.

1. 2. Je nezbytné, aby kleště byly opatřeny zarážkou nebo zařízením pro ustavení rozbušky v určeném místě.

   Kontroluje se technický požadavek a vlastní provedení výrobku.

Zařízení pro nabíjení vývrtů

1. 1. Je nutno, aby zařízení byla provedena tak, aby při jejich provozu nevznikaly nebezpečné výboje statické elektřiny. Celková hodnota elektrostatického odporu mezi libovolným místem zařízení a zemnícím bodem nesmí být větší než 10⁶ Ω.

   Ochrana proti nebezpečným výbojům statické elektřiny a zemnění zařízení se posuzuje podle Závazného postupu č. 49 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

1. 2. Díly, které přicházejí do styku s trhavinou, nesmí být z materiálů, které chemicky reagují s trhavinou, působí jako katalyzátor při rozkladu nitroesterů a nemají dobrou korozivzdornost a otěruvzdornost. Je nutno, aby konstrukce zařízení umožňovala jednoduchý způsob jeho vyčištění.

   Pro výrobu součástek, přicházejících do styku s trhavinou se nesmí používat materiály, obsahující Cu a Cd.

   Korozivzdornost se zkouší tak, že zkoušený vzorek materiálu nebo díl se ponoří do 10% roztoku NH₄NO₃, po 1 hod. expozice se opláchne destilovanou vodou a vysuší (u rozměrných dílů během 1 hod. se provádí ovlhčování plochy o rozměru nejméně 10x10 cm).

   Po zkoušce se vizuálně zjišťuje a vyhodnocuje vznik rzivých skvrn nebo jiného korozivního napadení. Materiál (díl) vyhovuje v případě, že po zkoušce se neobjeví žádné příznaky koroze. V opačném případě smí být použit pouze po provedení protikorozní úpravy a po vyhovující zkoušce upraveného materiálu (dílu).

   Zkouška snadné čistitelnosti se provádí podle technického požadavku a návodu k používání. Na stěnách a jiných prostorách nesmí zůstat po čištění zbytky trhaviny nebo jiné nečistoty.

1. 3. Prvky, které zajišťují dodržení základních bezpečnostních parametrů zařízení, musí být po nastavení zaplombovány nebo zajištěny jiným způsobem.

   Požaduje se, aby ovládací páky měly možnost zajištění v nastavených polohách nebo při přesunu do jiné polohy měly odpor, který je nutno překonat silou od 2N do 5N.

   Ovládacím mechanizmem nesmí procházet trhavina.

1. 4. Výrobce nabíjecího zařízení vypracuje návod k používání, obsahující všechny potřebné údaje.

   Návod k používání obsahuje:

   1. • popis zařízení, jeho funkce
   2. • ochrana před nebezpečnými účinky statické elektřiny
   3. • způsob seřizování, údržby, kontroly a čištění zařízení včetně kvalifikace pracovníků pro jednotlivé úkony
   4. • přehled případných možných závad, vymezení možných příčin a způsobu jejich odstranění
   5. • dovolené a nedovolené manipulace, použití ochranných pomůcek, bezpečnostní a hygienické požadavky
   6. • rozsah použití (druh pracoviště a prostředí, druh trhaviny, rozměry náložek, granulometrické složení, citlivost trhaviny k nárazu atd.)
   7. • rozsah pracovního tlaku vzduchu (minimální, maximální a optimální hodnoty) a jeho spotřeba na jednotku hmotnosti trhaviny při hadici délky 20 m
   8. • možnost a způsob použití pomocných zařízení a pomůcek
   9. • požadovaný stupeň elektrické citlivosti rozněcovadel a jejich úprava po dobu provozu zařízení (zkratování, uzemnění apod.), zejména při nabíjení podél přívodních vodičů el. rozněcovadel
   10. • trvalé teplotní a vlhkostní podmínky při skladování a provozu včetně podmínek dopravy.
   11. • záruční a spotřební dobu, předpokládanou životnost.

1. 5. Požaduje se, aby každé nabíjecí zařízení bylo opatřeno štítkem s uvedením základních údajů.

   Štítek na zařízení obsahuje mj. následující údaje:

   1. • výrobce a výrobní číslo
   2. • název zařízení
   3. • datum a číslo Povolení ČBÚ Praha
   4. • rok výroby
   5. • rozsah pracovního tlaku vzduchu
   6. • jmenovitý tlak a objem tlakové nádoby a tlakových zařízení.

1. 6. Je nutno, aby nabíjecí zařízení umožnilo dosažení vyhovující náložové hustoty nabíjené trhaviny a bylo funkčně spolehlivé. Nesmí docházet k jeho ucpávání nebo rozbalování a deformaci náložek trhaviny.

   Kontrola funkční spolehlivosti a stanovení náložové hustoty trhaviny se provádí při nabíjení trhaviny podle technického požadavku a návodu k používání do imitovaného vrtu o světlém průměru 100 mm a délce nejméně 2 m (podélně dělená a rozevíratelná plexitrubice apod.) za těchto podmínek:

   1. a) redukovaný tlak - 0,1; 0,2; 0,3; 0,4 MPa
   2. b) délka nabíjecí hadice
      1. • pro náložkované trhaviny 20 m
      2. • pro sypké trhaviny 5 m
   1. c) vnitřní průměr hadice
      1. • pro náložkované trhaviny s průměrem od 30 mm do 32 mm vč.
      2. • pro sypké trhaviny - podle technických požadavků výrobce zařízení.
   1. d) průměr použitých náložek - 28 mm
   2. e) poloha nabíjecí hadice - dva rovné úseky vytvořené ohnutím hadice o 180° s poloměrem cca 100 cm.

   Náložová hustota (Ç) v kg.dm^-3 se vypočte podle vztahu

   1. kde m - hmotnost nabité trhaviny, (kg)
   2. v - objem nabité trhaviny, (dm³)

   Jako výsledek se uvádí průměrné hodnoty z 10 zkoušek nejméně pro každou hodnotu redukovaného tlaku.

   Při zkouškách nesmí docházet k ucpání nebo poruše zařízení.

1. 7. Konstrukce zařízení nesmí umožňovat nežádoucí úlety dopravované trhaviny nebo únik jedovatých nebo zdraví škodlivých složek do ovzduší. Výletová rychlost dopravované trhaviny nesmí být po opuštění zařízení vyšší než 50 m.s^-1.

   Měření výletové rychlosti dopravované trhaviny se provádí na speciálním zařízení pomocí optoelektrických čidel (impulsy START-STOP) s přesností měření 10^-6 s za těchto podmínek:

   1. a) pro sypké trhaviny se provádí 10 měření, trhavina - granulovaný ledek o velikosti granulí 2-6 mm, nejméně 10 zkoušek.
   2. b) pro náložkované trhaviny se provádí nejméně 10 zkoušek s každou z těchto 100g náložek:
      1. • náložka průmyslové trhaviny s průměrem 30-32 mm.
      2. • novodurová atrapa náložky o průměru 28 mm
      3. • novodurová atrapa kónického tvaru o průměru 28/32 mm (pro ucpání nabíjecí hadice a vystřelení atrapy).

1. 8. Ovládacím mechanizmem nesmí procházet trhavina. Toto se nevztahuje na pneumatická nabíjecí zařízení s tlakovou nádobou pro sypké trhaviny, kdy trhavina smí procházet ovládacím mechanizmem za těchto podmínek:
   1. a) těsnící plochy uzávěru je nutno opatřit těsnící gumou nebo pogumovat,
   2. b) je nutno vyloučit veškeré rázy a nárazy uzavíracích ploch při ovládání,
   3. c) nesmí být více než dva uzávěry (jeden otvor pro vsyp a jeden vypouštěcí otvor),
   4. d) citlivost nabíjené trhaviny nesmí být větší než 35 Nm podle Závazného postupu č..10 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
   5. e) síla uzávěru je nutno omezit tak, aby Cu-zkušební tlakoměrný váleček o průměru 5 mm a výšce 8,1 mm, vložený mezi těsnící plochy, nebyl stlačován uzávěrem o více než 2 mm.

   Parametr se posoudí dle technického požadavku a kontrolou na vlastním zařízení, event. přímým měřením tlakoměrným válečkem.

1. 9. Konstrukce zařízení umožňuje jednoduchý a spolehlivý způsob uzemnění. Uzemňovací bod zařízení umožňuje šroubové spojení (samostatný šroub). Uzemňovací vodič je z mědi o průřezu nejméně 6 mm².

   Parametr se posoudí dle technického požadavku a kontrolou na vlastním zařízení.

1. 10. Je-li součástí zařízení tlaková nádoba, je nezbytné, aby vyhovovala zvláštním předpisům²).
2. 11. Je-li nabíjecí zařízení určeno pro použití v podzemí, je nezbytné, aby kromě splnění požadavků podle odst. 1 až 10 bylo vyrobeno z materiálů, které mají sníženou hořlavost, a to včetně hadic.

   Hořlavost materiálu se kontroluje podle Závazného postupu č. 53 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

1. 12. Je-li nabíjecí zařízení určeno pro použití ve výbušném prostředí, je nezbytné, aby kromě splnění požadavků podle odst. 1 až 11 bylo provedeno z materiálů odolných proti vzniku mechanické jiskry, a to včetně hadic.

   Odolnost materiálu proti vzniku mechanické jiskry se kontroluje podle Závazného postupu č. 50 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

Nabíjecí hadice

1. 1. Na vnitřním povrchu hadic nesmí být žádné výstupky nebo jiné viditelné změny průřezu hadice. Vnitřní průměr hadic pro náložkované trhaviny je nejméně o 3 mm větší než je jmenovitý průměr náložek trhaviny.

   Vnitřní povrch hadice se ověřuje vizuálně na dílčích vzorcích podélným rozříznutím vzorků.

1. 2. Pevnost hadice vůči vnitřnímu přetlaku vzduchu činí nejméně 0,45 MPa.

   Pevnost hadic se ověřuje statickým zatížením hadic vnitřním přetlakem vzduchu 0,45 MPa po dobu nejméně 1 hod.

1. 3. Hadice a její spojky jsou vyrobeny z materiálů, které nereagují s trhavinou a nepůsobí jako katalyzátor při rozkladu nitroesterů.

   Pro výrobu hadicových spojek se nesmí používat materiály, obsahující Cu a Cd.

1. 4. Celková hodnota elektrostatického odporu mezi libovolným místem hadice a zemnícím bodem nesmí být větší než 10⁶ Ω.

   Elektrostatický odpor hadic se určuje podle Závazného postupu č. 49 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

Zařízení pro ucpávání vývrtů

1. 1. Zařízení pro ucpávání vývrtů jsou zhotovena z takových materiálů nebo konstrukčně provedena tak, aby při jejich provozu nevznikaly nebezpečné výboje statické elektřiny. Celková hodnota elektrostatického odporu mezi zařízením a zemnícím bodem smí být nejvýše 10⁶ Ω.

   Ochrana proti nebezpečným výbojům statické elektřiny a zemnění se posuzuje podle Závazného postupu č. 49 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

1. 2. Je-li zařízení určeno k použití v podzemí, je nezbytné, aby kromě splnění požadavků dle odst. 1 bylo vyrobeno z materiálů, které mají sníženou hořlavost, a to včetně hadic.

   Hořlavost materiálu se kontroluje podle Závazného postupu č. 53 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

1. 3. Je-li zařízení určeno pro použití ve výbušném prostředí, je nezbytné, aby kromě splnění požadavků dle odst. 1 a 2 bylo vyrobeno z materiálů odolných proti vzniku mechanické jiskry.

   Odolnost materiálu proti vzniku mechanické jiskry se kontroluje podle Závazného postupu č. 50 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

Obaly ucpávek

1. 1. Obaly po naplnění ucpávkovým médiem podle technického požadavku a návodu k používání jsou těsné a natolik pevné, aby se jejich těsnost neporušila při běžné manipulaci s obalem.

   Těsnost obalů se zkouší tak, že po naplnění obalů podle technického požadavku a návodu k používání se obaly na dobu 3 hod. zavěsí svisle, plnícím otvorem dolů. Úbytek ucpávkového media smí činit nejvýše 5 %. Zkouška se provádí s 10 vzorky.

   Pevnost obalů se zkouší tak, že naplněný obal, uložený na vodorovné podložce, se zatíží závažím o hmotnosti 30 kg. Nesmí dojít k roztržení obalu, po 10 minutách zatížení smí úbytek média činit nejvýše 5 %.

1. 2. Obaly ucpávek je nutno vyrobit z materiálů, které mají sníženou hořlavost. Při manipulaci s obaly nesmí vznikat nebezpečné náboje statické elektřiny. Je nezbytné, aby materiál obalů byl přiměřeně otěruvzdorný.

   Hořlavost materiálu se zkouší podle Závazného postupu č. 53 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, elektrostatický odpor se posuzuje podle Závazného postupu č. 49 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

   Otěruvzdornost materiálu se zkouší na přípravku podle Závazného postupu č. 30 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky (kyvný válec pro zkoušky vodičů). U obalu, naplněného vzduchem a zatíženého závažím o hmotnosti 1 kg, nesmí po 30 kyvech válce o 180° v obou směrech dojít ke ztrátě těsnosti. Zkouška se provádí s 10 vzorky.

1. 3. Je nutno, aby obal, naplněný ucpávkovým médiem podle technického požadavku a návodu k používání, vykazoval po zasunutí do vývrtu přiměřenou samosvornost.

   Samosvornost obalu ucpávky se zkouší tak, že do svislého vrtu v hornině se zasune atrapa náložky s uchycenými přívodními vodiči a utěsní se ucpávkou, naplněnou podle technického požadavku a návodu výrobce. Po zatížení vodičů tahem 20 N se ucpávka nesmí z vývrtu vysunout.

Nabijáky

1. 1. Nabijáky je nutno zhotovit z takových materiálů, aby při manipulaci s nimi nevznikaly nebezpečné výboje statické elektřiny a mechanické jiskry.

   Ochrana proti nebezpečným výbojům statické elektřiny se posuzuje podle Závazného postupu č. 49 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Odolnost materiálu proti vzniku mechanické jiskry se kontroluje podle Závazného postupu č. 50 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

1. 2. Je nutno, aby nabijáky, určené k zatlačování nálože do vrtu, měly čelo kolmé k podélné ose, o takovém průměru, aby nedocházelo k poškozování náložek trhavin.

   Parametr se kontroluje podle technického požadavku a na vzorku výrobku.

1. 3. Je-li nabiják sestaven z několika částí, jejich spojení je nutno provést tak, aby pohybem nabijáku ve vrtu nedocházelo k poškozování náložek trhaviny a přívodních vodičů rozbušky, nebo k posunu náložek trhaviny ve vrtu.

   Parametr se kontroluje podle technického požadavku event. praktickým odzkoušením v imitovaném vrtu.