- 6. (1) Kysličník arsenitý (kyselina arsenitá, bílý arsenik, jedová moučka, jed na krysy) saz. pol. 597f) se získá při pražení arsenových rud a čistí se sublimací. Užívá se ho k výrobě sloučenin arsenu a ke konservování zvířecích koží, pak ve sklářství atd. Kysličník arsenitý je jako arsenová moučka bílý prášek, jako arsenové sklo tvoří však průhledné, sklovité kusy nebo bílou, porcelánovitou hmotu. Zahřívá-li se zrno kysličníku arsenitého v úzké skleněné trubičce s dřevěným uhlím, tvoří se arsenové zrcadlo.
(2) Kyselina arseničná, saz. čís. 622.
(3) Abychom rozpoznali kyselinu arseničnou od kysličníku arsenitého, rozpustíme malé množství vzorku v amoniaku, zneutralisujeme roztok přesně kyselinou dusičnou a přidáme dusičnan stříbrný. Je-li přítomen kysličník arsenitý, vznikne žlutá sraženina, kdežto je-li přítomna kyselina arseničná, utvoří se sraženina červenohnědá.
(4) Arsenitany a arseničnany, saz čís. 622.
- 7. (1) Zinková běloba (bílý kysličník zinečnatý, sněžná běloba, permanentní běloba, zinkový květ, pomfolix), saz. pol. 597g), se vyrábí spalováním kovového zinku nebo pražením zinkových rud. Je to bílý, kyprý, lehký prášek se slabým nádechem do citronově žlutá, jenž zahříváním zřetelně žloutne, po vychladnutí nabývá však opět své původní barvy. Od lithoponu saz. pol. 602f) se rozlišuje zinková běloba tím, že se rozpouští v kyselině solné bez vývoje sirovodíku. Lithopon vyvíjí působením kyseliny solné sirovodík a rozpouští se jen částečně.
(2) Zinková šeď (šedý kysličník zinečnatý), vedlejší produkt při výrobě běloby zinkové, je nečistá běloba zinková. Rozpoznává se od podobné šedi zinkové saz. čís. 148, jež je mleté blejno zinkové, a od zinkového prachu saz. pol. 488c) podle chování ke zředěné kyselině solné, v níž se blejno zinkové rozpouští za vývoje sirovodíku, kysličník zinečnatý však bez podstatného vyvinování plynu. Zinkový prach saz. pol. 488c) žhne při zahřívání za vzniku kysličníku zinečnatého a rozpouští se při vaření s louhem sodným za vývoje vodíku. Se sehnanou kyselinou dusičnou dává zinková šeď čirý roztok, kdežto cínový popel saz. pol. 597h), jenž by mohl též býti zaměněn se zinkovou šedí, za těchto okolností se nerozpouští. Popel olověný saz. pol. 597i) se rozpouští v kyselině dusičné jako zinková šeď, roztok dává však se zředěnou kyselinou sírovou bílou sraženinu síranu olovnatého. O projednávání zbytků obsahujících kysličník zinečnatý viz též 9. vysvětlivku k saz. čís. 488.
(3) O rozlišování zinkové šedi od zinkového popelu a pod. viz vysvětlivky k saz. čís. 488.
(4) Hydroxyd zinečnatý, zinečnatan sodný, peroxyd zinku, saz. čís. 622.
- 8. Umělý kysličník cíničitý (popel cínový, často zvaný potée) saz. pol. 597h) vzniká spalováním cínu na vzduchu. Je to bílý, žlutý nebo šedý prášek, nerozpustný v kyselinách a slouží k leštění, k výrobě smaltu, polev a mléčného skla. K umělému kysličníku cíničitému patří též kyseliny cíničité (α-cíničitá a β-cíničitá zvaná obyčejně metacíničitá, hydroxydy cíničité), jež vznikají působením sehnané kyseliny dusičné na kovový cín.
- 9. (1) Olověný popel saz. pol. 597i), odpadek při výrobě olova, je těžký šedý prášek.
(2) O rozlišování od zinkové šedi a cínového popelu viz 7. vysvětlivku.
(3) Klejt (lithargyrum, stříbrný nebo zlatý klejt) saz. pol. 597k) je nažloutlý nebo načervenalý kysličník olovnatý tvaru krystalických šupin nebo drobtů, získaný při hutnickém zpracování stříbrných rud nebo tavením olova v plamenných pecích; klejt mletý saz. pol. 5971) je nažloutlý nebo načervenalý prášek.
(4) Massikot saz. pol. 5971), jenž se vyrábí pražením kovového olova nebo zahříváním uhličitanu nebo dusičnanu olovnatého, je beztvarý prášek červenožlutý, zřídka masově červený.
(5) Suřík (minium, pařížská červeň, satinová rumělka, Saturnova červeň) saz. pol. 5971) získává se pozorným zahříváním klejtu a massikotu nebo vhodným zpracováním olovnatých solí v plamenné peci.
(6) Popel olověný, klejt a massikot jsou kysličníky olova; suřík je směs olovičitanu olovnatého a kysličníku olovnatého; dávají tudíž taveny se sodou na uhlí dmuchavkou zrno olova. Užívá se jich ve sklářství, k výrobě akumulátorů atd., suříku též jako barvy a k výrobě tmelů.
(7) Suřík se rozpoznává od podobně zbarvené chromové červeně saz. čís. 626 a od rumělky saz. čís. 626 takto: Suřík působením mírně zředěné kyseliny dusičné zhnědne, kdežto chromová červeň a rumělka zůstávají nezměněny. Vaříme-li chromovou červeň s kyselinou solnou a přidáme-li několik kapek alkoholu, utvoří se zelený roztok s bílou ssedlinou. Suřík touto reakcí rovněž zbělí, roztok však zůstává nažloutlý. Při nejnepatrnějším odstínu roztoku do zelena lze tušiti přítomnost chromové červeně. Rumělka, zahřívána ve zkumavce s bezvodou sodou, dává na chladnějších místech zkumavky šedý nálet (kovové zrcadlo), který pod lupou se jeví jako kuličky rtuti. Tímto náletem se prozradí při popsané zkoušce již zcela nepatrná přísada rumělky k suříku.
(8) Suřík krášlený, t. j. obarvený dehtovými barvivy (na př. pseudorumělka, nepravá rumělka), saz. čís. 626. Přísadu organických nebo dehtových barviv lze poznati extrakcí suříku vřelým alkoholem, v němž se barvivo rozpouští.
(9) Jemně mleté směsi klejtu a písku ke keramickým účelům, saz. čís. 368.
(10) Kysličník olovičitý, užívaný v průmyslu dehtových barviv a při výrobě určitých druhů zápalek, saz. čís. 622; je to tmavohnědý, v kyselině dusičné nerozpustný prášek; dováží se též těstovitý a při žíhání dmuchavkou se chová jako kysličník olovnatý.
- 10. (1) Zkapalněný kysličník uhličitý (kyselina uhličitá) saz. pol. 597m) je kapalina bezbarvá, velmi pohyblivá, která se mění na vzduchu rychle v plynný kysličník uhličitý. Přichází do obchodu v ocelových lahvích a slouží k výrobě umělých minerálních vod, k provozu pivních tlakostrojů a strojů chladicích, jakož i k hašení.
(2) Kysličník uhličitý tuhý, t. zv. suchý led, saz. čís. 621.
(3) Hasicí granáty, a prášky, saz. čís. 622, bez ohledu na obal.
- 11. (1) Voda amoniaková (čpavková voda plynárenská), bohatá amoniakem (zahuštěná), saz. pol. 597n), výchozí látka k výrobě čpavku a solí amonných, se vyznačuje žlutavou až červenohnědou barvou, pak obsahem sirovodíku, jejž lze zjistiti přidáním octanu olovnatého, který jím černá, konečně též tím, že zahuštěná voda plynárenská zůstavuje po odpaření obyčejně větší množství zbytku.
(2) Tím se rozpoznává zřetelně od čpavku (amoniaku) saz. pol. 597o), jenž je kapalinou bezbarvou, nažloutlou nebo tmavou, štiplavě páchnoucí a barvící červený lakmusový papírek modře. Přiblížíme-li skleněnou tyčinku, ovlhčenou zředěnou kyselinou octovou, k nádobě, v níž je amoniak, vyvinuje se hustý bílý dým. Amoniak nezůstavuje po odpaření znatelného zbytku. Amoniaku se užívá k výrobě barev, v běličství, barvířství, k výrobě sody a solí amonných.
(3) Surová voda plynárenská (odpadek při výrobě svítiplynu), saz. čís. 652.
(4) Amoniaková (plynárenská) voda zahuštěná a čpavek se liší od surové vody plynárenské obsahem amoniaku.
(5) Amoniaková voda, obsahující více než 5% čpavku, nejvýše však 15%, patří do saz. pol. 597n), s vyšším obsahem čpavku do saz. pol. 597o).
(6) Zahuštěnou vodu amoniakovou možno projednat podle saz. pol. 597n) a amoniakovou vodu nezahuštěnou podle saz. čís. 652, bude-li nálezem příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy prokázáno, že zahuštěná neobsahuje více než 15% a nezahuštěná více než 5% čpavku.
(7) Čpavek (amoniak) zkapalněný saz. pol 597p) je plynný amoniak, zkapalněný vysokým tlakem a silným ochlazením, jenž přichází do obchodu v ocelových lahvích a jehož se používá při výrobě ledu.
- 12. (1) Peroxyd vodíku saz. pol. 597q) je bezbarvá kapalina, sloužící k bělení, jež lakmusový papírek zbarvuje červeně. Přidáme-li k malému množství peroxydu vodíku zředěné kyseliny sírové (1 : 10) a potom několik kapek roztoku dvojchromanu draselného, směs šumí a zbarvuje se z počátku modře, později zeleně od roztoku soli chromité.
(2) Peroxyd vodíku, chemicky čistý, jest v obchodě pod názvy perhydrol či katharol v malých, dobře uzavřených a pečlivě zabalených skleněných lahvích; užívá se ho v lékařství a patří do saz. čís. 622.
(3) Peroxyd vodíku, zvaný zlatá voda (na odbarvování vlasů), saz. čís. 633.
Saz. čís. 598.
Kyseliny výslovně jmenované.
- 1. (1) Tekutou kyselinou fosforečnou saz. pol. 598a) se rozumí zejména kyselina orthofosforečná. Je to vodojasná, v surovém stavu nažloutlá, obyčejně syrupovitá tekutina, jež po opatrné neutralisaci amoniakem (t. j. bez přebytku tohoto činidla) dává s dusičnanem stříbrným kanárkově žlutou sraženinu, rozpustnou v kyselině dusičné.
(2) Příbuzná, taktéž sem patřící tekutá kyselina pyrofosforečná dává touto zkouškou bílou sraženinu.
(3) Jako tekutou kyselinu fosforečnou je třeba projednávat též těstovitou kyselinu fosforečnou.
(4) Krystalovaná kyselina fosforečná, pak kyselina pyrofosforečná a kyselina metafosforečná, jež obě přicházejí v sklovitých, průhledných, ledu podobných kusech nebo tyčích, a anhydrid kyseliny fosforečné (anhydrid fosforečný, kysličník fosforečný), bílý sněhovitý prášek, jenž se rozpouští ve vodě za sykotu a na vzduchu se rozplývá, saz. čís. 622.
(5) Všechny kyseliny fosforečné se připravují rozkladem fosforečnanu vápenatého kyselinou sírovou nebo působením kyseliny dusičné na fosfor, resp. kyselina pyrofosforečná a metafosforečná zahříváním kyseliny orthofosforečné, jež vzniká nejdříve. Anhydridu kyseliny fosforečné nabýváme spálením fosforu. Všech těchto přípravků se užívá jednak v lékařství, jednak k výrobě fosforečnanů a pod.
- 2. (1) Kyselina solná (kyselina chlorovodíková) saz. pol. 598b), vyráběná rozkladem chloridu sodného kyselinou sírovou nebo přímým sloučením chloru s vodíkem, je vodojasná nebo nažloutlá, štiplavě páchnoucí kapalina, jež na vzduchu vyvíjí bílé páry, jimiž modrý lakmusový papírek červená. Držíme-li nad kyselinou solnou papírek navlhčený amoniakem, tvoří se hustý bílý dým.
(2) Kyseliny solné se používá v průmyslu barvářském, metalurgickém a j., k výrobě salmiaku a jiných chemických přípravků, při výrobě klihu atd.
(3) Ke kyselině dusičné saz. pol. 598b) patří dýmavá i obyčejná kyselina dusičná, jakož i směsi kyseliny dusičné s kyselinou solnou (na př. lučavka královská) a směsi kyseliny dusičné s kyselinou sírovou (na př. nitrační směsi).
(4) Kyselina dusičná se připravuje na př. z čilského ledku zahříváním s kyselinou sírovou. Silnějším zahřátím se rozkládá při tomto pochodu část kyseliny dusičné a vzniká červená, dýmavá kyselina dusičná. V dnešní době se vyrábí hlavně katalytickým spalováním čpavku. Kyseliny dusičné se užívá k výrobě kyseliny sírové a při technickém zpracování kovů, jakož i k přípravě dehtových barviv a výbušných látek.
(5) Kyselina dusičná je bezbarvá, nažloutlá nebo též žlutočervená kapalina, jež vyvíjí žluté páry a barví kůži i nehty trvale na žluto. Rozpouští kovy (na př. měď) za vývoje červených par.
(6) Královská lučavka se vyznačuje tím, že rozpouští zlato; čára utvořená zlatým předmětem na zkušebním (prubířském) kameni zmizí, pokápneme-li ji královskou lučavkou.
(7) Dřevný ocet surový nebo poločištěný saz. pol. 598b), vyrobený suchou destilací dřeva, je kyselá, tmavě zbarvená kapalina silného a nepříjemného, kouřovitého, přismahlého zápachu, jež slouží k výrobě čisté kyseliny octové a jejích solí.
(8) Surový dřevný ocet se rozlišuje od roztoků nečistého octanu hlinitého saz. pol. 601c) tím, že nedává rosolovité sraženiny, přidáme-li k němu po kapkách čpavku, a od surové kyseliny octové malým obsahem kyseliny octové. Octan železnatý saz. pol. 601a). podobající se vzhledem surovému dřevnému octu, vyznačuje se tím, že se po silném zředění zabarvuje červenou krevní solí modře.
- 3. (1) Kyselina sírová se vyrábí v t. zv. olověných komorách z kysličníku siřičitého, získaného pražením sirných rud (kyzů), jenž se oxyduje kyslíkem ze vzduchu za přítomnosti kyseliny dusičné a vody. První výrobek, t. zv. kyselina sírová komorová, dává odpařením v olověných nebo platinových nádobách sehnanou či anglickou kyselinu sírovou. Podle novějšího způsobu kontaktního vede se kysličník siřičitý přes jemně rozptýlenou platinu (platinovaný asbest) nebo kontaktní hmotu vanadiovou, při čemž vzniká kysličník sírový, jenž uváděn do zředěné kyseliny sírové nebo do vody poskytuje sehnanou kyselinu sírovou. Dýmavá kyselina sírová vzniká rozpouštěním kysličníku sírového v sehnané kyselině sírové.
(2) Kyselina sírová patří k nejdůležitějším chemickým látkám pomocným; užívá se jí při výrobě superfosfátů, k přípravě jiných kyselin, na př. kyseliny dusičné a vinné, při výrobě barev, v barvířství, běličství a v četných jiných odvětvích chemického průmyslu.
(3) Nedýmavá (sehnaná nebo anglická) kyselina sírová saz. pol. 598c) 1 je kapalina bezbarvá, někdy též více nebo méně hnědě zbarvená, olejovitá, kyselá, velmi žíravá; dýmavá kyselina sírová (pyrosírová, česká), saz. pol. 598c)2, je hustá, bezbarvá až nahnědlá tekutina, vyvíjející na vzduchu bílé páry. Dřevěná tříska, vnořena do kyseliny sírové, zčerná. Přidáme-li kapku kyseliny sírové do několika kubických centimetrů vody, obdržíme s roztokem chloridu barnatého hustou bílou sraženinu síranu barnatého.
(4) Do saz. pol. 598c)1 patří též t. zv. akumulátorová kyselina, t. j. zředěná kyselina sírová k plnění akumulátorů, pak kyselina sírová odpadající při různých průmyslových čisticích pochodech (černá, mazlavá kapalina s proměnlivým obsahem kyseliny, štiplavého zápachu po kysličníku siřičitém), dále odpadová kyselina sírová z nitračních pochodů (jež bývá světleji nebo jen nažloutle zbarvena, páchne po kysličníku dusičitém a zředěním vodou vyvíjí hojně červenohnědých par).
(5) Anhydrid kyseliny sírové (anhydrid sírový, pevný, krystalický, vody prostý kysličník sírový), jenž se zasílá vždy v neprodyšně uzavřených nádobách, saz. čís. 622.
- 4. (1) Surová kyselina boritá saz. pol. 598d)1 se vyrábí buď rozkladem různých přírodních boritanů kyselinami nebo krystalisací zahuštěného vodného svého roztoku, získaného vedením par sopečného původu obsahujících kyselinu boritou (soffionů) vodou; zahušťování ke krystalisaci se děje na plochých pánvích teplem soffionů. Tvoří malé krystaly, šedé nebo špinavě bílé, perleťově lesklé, šupinovité, jež chutnají zahořkle a jsou na omak mastné. Kyselina boritá se rozpouští v lihu; tento roztok zapálen hoří zelenavým plamenem.
(2) Kyselina boritá přečištěná saz. pol. 598d)2 se liší od surového zboží čistě bílou barvou; přichází do obchodu buď v šupinkách nebo mletá v prášku.
(3) Kyseliny borité se používá ve sklářství, k výrobě smaltu a svíček (k impregnaci knotů), pak v lékařství atd.
(4) Do saz. pol. 598d)2 patří též sklovitá t. zv. tavená kyselina boritá (t. j. kysličník boritý, anhydrid boritý).
(5) O rozlišování kyseliny borité od boraxu viz vysvětlivky k saz. pol. 599.
- 5. (1) Kyselina šťavelová (oxalová) saz. pol. 598e) se vyrábí na př. tavením pilin s alkaliemi nebo z mravenčanu sodného a užívá se jí zejména v barvířství a běličství. Tvoří malé, bílé, průhledné, hranolovité krystaly, silně kyselé chuti a taje, zahříváme-li ji ve zkumavce, na bezbarvou kapalinu, jež úplně vytěká, aniž dříve hnědne, a usazuje se pak na chladnějších místech zkumavky jako dlouhé paprskovité krystaly, podobné ledovým květům.
(2) Kyselina citronová a vinná saz. pol. 598g), lišící se od kyseliny šťavelové již tvarem svých krystalů, zahříváním hnědnou a nesublimují.
- 6. (1) Kyselina fluorovodíková saz. pol. 598f) je vodný roztok fluorovodíku, jenž vzniká z kazivce zahříváním se sehnanou kyselinou sírovou; leptá silně sklo a proto se jí užívá v leptací technice. Do obchodu přichází v nádobách olověných, kaučukových, gutaperčových nebo železných povlečených uvnitř parafinem nebo olovem. Kyselina fluorovodíková je látka nejvýš jedovatá a ničivě působící.
(2) Kyselina fluorovodíková v platinových nádobách, saz. čís. 569.
(3) Kyselina fluorokřemičitá (silikofluorovodíková), užívaná k desinfekci, pak uměle připravené fluoridy a fluorokřemičitany (na př. fluáty, fluorid sodný a fluorokřemičitan sodný, umělý kryolit, jenž slouží jako přírodní kryolit k zakalování skla, fluorid chromitý, antimonová sůl, t. j. fluorid antimonitý, jakož i t. zv. podvojná sůl antimonová a pod.) se projednávají podle saz. čís. 622. Jako kyselina fluorovodíková se projednává též směs fluoridu s volnou kyselinou fluorovodíkovou.
(4) Kyselina fluorovodíková a fluoridy, obsahující volnou kyselinu fluorovodíkovou, vyleptají zřetelně skleněnou desku za 10 až 20 minut. Kyselina fluorokřemičitá se rozkládá vařením s vodou. Odpařujeme-li ji tudíž ve zkoumavce, vylučuje se brzy kyselina křemičitá a uvolněná kyselina fluorovodíková leptá stěny nádoby. K důkazu fluoru v pevných fluoridech a fluorokřemičitanech smísíme vzorek s křemenným pískem, navlhčíme hmotu v porcelánovém kelímku sehnanou kyselinou sírovou a pokryjeme kelímek skleněnou deskou, na jejíž spodní straně je kapka vody. Za přítomnosti fluoridu se objeví zanedlouho kolem kapky bílý kroužek kyseliny křemičité. U fluorokřemičitanu nastává tato reakce též bez přísady křemenného písku. Roztoky fluoridů a fluorokřemičitanů nutno odpařit do sucha za přidání malého množství sodného louhu; s pevným zbytkem nakládáme pak, jak svrchu uvedeno.
(5) Kyselina vinná a kyselina citronová saz. pol. 598g) tvoří bezbarvé krystaly nebo bílý prášek a rozpouštějí se snadno ve vodě a chutnají příjemně kysele; při pálení kyselina vinná páchne po spalovaném cukru, kdežto kyselina citronová vydává pronikavě kyselé páry, obě však nezanechávají zbytek. Viz též 5. vysvětlivku.
Saz. čís. 599.
Soli draselné, sodné a amonné, výslovně jmenované.
- 1. (1) Ke hnojivým solím saz. pol. 599a) patří karnallit, kainit a t. zv. tvrdá sůl, sylvinit, kieserit, též umělý, v balvanech, t. j. nečistý síran hořečnatý získaný zpracováním surových solí draselných nebo jako vedlejší výrobek při jejich zpracování, schönit, krugit, polyhalit, tachhydrit a jiné surové soli draselné a jalové (odklizové), jakož i jiná umělá hnojiva ze solných směsí, na př. hnojivé soli draselné, síran draselný k hnojení (obsahující nejvýše 80% síranu draselného), síran hořečnatodraselný atd., vyjma směsi čistých živných solí pro rostliny (na př. fosforečnan amonný, fosforečnan draselný, dusičnan draselný a pod.), jež se projednávají podle své povahy.
(2) Podle této saz. položky se projednává též pánevní kámen či pečárka (zbytek po výrobě soli).
(3) Dovoz surových solí draselných a umělých hnojiv ze solných směsí saz. pol. 599a) je dovolen za těchto podmínek:
- a) Obsah chloridu sodného nesmí být větší než 70%. Umělá hnojiva ze solných směsí smějí obsahovat vedle chloridu sodného a sloučenin draslíku v podstatě jen takové látky, jež jsou přibližně stejně rozpustné ve vodě. K těmto hnojivům může však být přimíšena rašelinová měl až do 2½% podle váhy.
- b) Každá zásilka musí být kryta osvědčením dodávajícího závodu, vydaným ve dvou stejnopisech podle přiloženého vzorce,*) v němž vedle údajů o chemickém složení je potvrzeno, že tu jsou náležitosti uvedené pod písm. a). Jeden stejnopis osvědčení připojí zásilku projednávající celní oddělení jako přílohu k rejstříku, druhý, jestliže nebyl zaslán podle ustanovení následujícího odstavce příslušnému chemicko-technickému ústavu finanční správy, doprovází zásilku.
- c) Celní oddělení vezme občas, zvláště má-li pochybnost, aniž zdrží projednání zásilky, dva vzorky, jejichž totožnost zajistí oddělení i strana; jeden vzorek se zašle s jedním stejnopisem osvědčení příslušnému chemicko-technickému ústavu finanční správy k přezkoušení, druhý se uschová po dobu jednoho roku.
- Shledá-li se přezkoušením mezi údaji osvědčení a nálezem příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy podstatný rozdíl, podá o tom ústav zprávu ministerstvu financí.
- Nebyla-li zásilka uznána za hnojivou sůl saz. pol. 599a)2, je strana povinna zaplatit příslušnou celní pohledávku za podmínek § 95 celního zákona, jakož i výlohy za rozbor.
- d) Hnojivé soli, jež nejsou kryty osvědčením (odstavec b), nutno před celním projednáním přezkoušet na útraty strany na obsah chloridu sodného. Za tím účelem vezme projednávající celní oddělení ONV z dotčené zásilky dva vzorky, zajistí jejich totožnost a jeden z nich zašle příslušnému chemicko-technickému ústavu finanční správy k pro vedení rozboru.
- Zjistí-li se tímto rozborem, že hnojivá sůl vyhovuje požadavkům stanoveným pod písm. a), celní oddělení zásilku projedná, jakmile nález dojde, jinak chemicko-technický ústav finanční správy předloží nález ministerstvu financí k rozhodnutí. Stejně budiž postupováno, obsahuje-li osvědčení, jež provází zásilku hnojivé soli, podstatné vady, zvláště v údaji obsahu chloridu sodného, nebo vysvítá-li z něho, že hnojivá sůl nevyhovuje podmínkám pod písm. a) stanoveným.
(4) Draselné superfosfáty, saz. čís. 617.
(5) Chlorid draselný (kaliumchlorid) saz. pol. 599a) podobá se značně tvarem krystalů a chutí kychyňské soli, chutná však ostřeji a rozpouští se snadněji ve vodě, zvláště v teplé. Barví plamen fialově, kdežto kuchyňská sůl zbarvuje plamen žlutě.
(6) Surový čilský ledek (sodný ledek, dusičnan sodný) saz. pol. 599a) se nabývá vyluhováním přírodních ledkových zemin. Používá se ho ke hnojení, k výrobě kyseliny dusičné, dusičnanů a pod., je barvy špinavě bílé až narůžovělé (od mechanických nečistot v něm obsažených), krystaluje v nezřetelných klencích, chutná nahořkle a vzbuzuje na jazyku chladivý pocit. Na žhavém uhlí vybuchuje žlutě zbarveným plamenem.
(7) Surový čilský ledek obsahuje vždy značnější množství chloru a dává proto jeho nasycený studený vodný roztok po přidání dusičnanu stříbrného bílou sýrovitou sraženinu chloridu stříbrného. Charakteristickou vlastností surového čilského ledku, jíž se liší od ledku synthetického, je zápach po jodu.
(8) Jako surový (nečištěný) čilský ledek se projednává též synthetický (umělý) ledek sodný, nečistý, t. zv. norský ledek sodný, který se vyrábí spalováním dusíku ze vzduchu v elektrickém oblouku nebo spalováním amoniaku vzduchem a jímáním vzniklých „nitrosových“ plynů do roztoku sody.
(9) Synthetický ledek sodný nečistý je barvy špinavě bílé se žlutavým nádechem. Jeho vodný roztok za studena nasycený je ve skleněném válečku o průměru 3 cm vždy nažloutlý.
(10) Sodný ledek čištěný, jenž se projednává podle saz. pol. 599h), liší se od popsaných nečistých druhů ledku čistě bílou barvou, průhledností krystalů a vyšším obsahem dusičnanu sodného. Jeho vodný roztok je vodojasný, úplně bezbarvý. Obsahuje často stopy chloru a v tom případě dává jeho za studena nasycený roztok po přidání dusičnanu stříbrného bílý zákal. Ve sporných případech se vyžádá posudek příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy.
(11) Za čištěný ledek sodný se považuje též t. zv. ledek guggenheimský, vyráběný z téže suroviny jako čilský ledek saz. pol. 599a)1 zvláštní methodou. Od čilského ledku surového se liší barvou, tvarem a vyšším obsahem dusičnanu sodného (zpravidla přes 97%); dováží se ve tvaru dutých perliček barvy bílé.
(12) Sodný ledek tavený, též tvářený, saz. čís. 622.
(13) Dusíkaté vápno, saz. pol. 600m).
(14) Surový borax tvoří bělošedé hroudy, jež se skládají ze shluků krystalů a jsou obyčejně znečištěny hlínou a hmotou na omak mýdlovitou. Práškovitý, kyselinou sírovou ovlhčený borax zbarvuje lihový plamen zeleně, kdežto kyselina boritá zbarvuje plamen zeleně i bez přidání kyseliny sírové. Stejně reaguje též boronatrokalcit (přirozený boritan vápenato-sodný), jenž se projednává rovněž podle saz. pol. 599a); vyskytuje se v šedobílých kusech velikosti ořechu a má lom vláknitý, hedvábně lesklý.
(15) Boracit, přírodní chloridoboritan hořečnatý, jakož i podobně složené soli obsahující kyselinu boritou, saz. pol. 599a).
(16) Borax tvářený nebo přečištěný, saz. pol. 599i).
(17) Perboritany patřící do saz. čís. 622 se rozpoznávají od boraxu takto: Přidáme-li k vodnému roztoku perboritanu několik kapek roztoku zelené skalice, okyseleného kyselinou sírovou, a zahřejeme-li směs slabě, zbarvuje se původně bezbarvý roztok žlutě utvořeným síranem železitým.
(18) Přidáme-li k roztoku perboritanu několik kapek roztoku manganistanu draselného a zředěné kyseliny sírové, zmizí červené zbarvení manganistanu za šumění a vývoje kyslíku.
(19) Vinný kámen surový saz. pol. 599a) tvoří zrnité, tvrdé, nažloutlé nebo načervenale šedé, slabě kyselé, korovité kusy nebo krystalický prášek. Žíhá-li se vinný kámen, ať surový nebo čištěný, zuhelnatí, zapáchá po spalovaném cukru a zůstavuje hojný zbytek uhličitanu draselného, jenž s kyselinami šumí, kdežto vinnému kameni podobná kyselina vinná při žíhání nezanechává zbytek. O rozlišování surového a čištěného vinného kamene viz 10. vysvětlivku k saz. čís. 599.
(20) Vinné droždí suché saz. pol. 599a) je směs kvasnic a vinného kamene, špinavě bílá nebo načervenalá, osobitě páchnoucí, často znečištěná zrnky hroznovým a pod., odlisovaná a poté usušená; je odpadkem sklepního hospodářství a dováží se v hrudkách a kusech.
(21) Vinné droždí těstovité, saz. čís. 655.
(22) Vinné droždí tekuté, saz. čís. 109.
(23) Výpalkové uhlí saz. pol. 599a), důležitá surovina pro výrobu potaše, jsou silně koncentrované a potom vypálené melasové výpalky; tvoří šedé, načervenalé až černé kusy, podobající se vlastnostmi surové potaši. Rozeznává se od ní zejména obsahem uhličitanu draselného, jenž nesmí přesahovat 65%.
(24) Aby se zjistil obsah uhličitanu draselného, přidává se v porcelánové misce k 10 g zkoušeného, dobře rozmělněného a promíšeného vzorku po troškách opatrně 50 cm3 dvojnormálné kyseliny sírové a 100 cm3 vody; jakmile ustane vývoj kysličníku uhličitého, vaříme kapalinu asi 5 minut a pak se zkouší na reakci lakmusovým papírkem. Je-li reakce zřetelně kyselá, lze zboží projednati podle saz. pol. 599a), jinak jen podle vyžádaného posudku příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy.
(25) U výpalkového uhlí je velmi důležité, aby zkoušený vzorek byl vzat pečlivě, stejnoměrně ze všech dílů zásilky tak, aby byl skutečně průměrný.
- 2. (1) Do saz. pol. 599b) patří Glauberova sůl (síran sodný, natriumsulfát), jak krystalovaná, tak žíhaná. Glauberova sůl se získává při zpracování odklizových (jalových) solí, působením kyseliny sírové na kuchyňskou sůl a j.
(2) Krystalovaná Glauberova sůl je ve vodě snadno rozpustná, na suchém vzduchu větrá a má hořce chladivou chuť. Používá se jí v barvířství a lékařství; do obchodu přichází buď ve tvaru velkých krystalů nebo jejich úlomků jako obyčejná Glauberova sůl nebo jako jemné jehličky, t. zv. nepravá hořká sůl. V prvém tvaru se podobá sirnatanu sodnému saz. pol. 599i), v druhém bylo by ji možno zaměniti se síranem hořečnatým (hořkou solí) saz. pol. 600g) nebo se síranem zinečnatým saz. pol. 602b). Od sirnatanu sodného se rozpozná svým chováním ke kyselině solné, která Glauberovu sůl nerozkládá, kdežto ze sirnatanu sodného vylučuje kysličník siřičitý a síru. Pokud jde o možnost záměny Glauberovy soli se síranem hořečnatým a zinečnatým, budiž poznamenáno, že Glauberova sůl chutná mnohem méně hořce než síran hořečnatý; pouhá chuť není však dostatečným rozlišovacím znakem, jelikož nejsou vzácné směsi obou solí. Je tedy třeba provést zvláštní zkoušku roztokem sody, jenž sráží z roztoku síranu zinečnatého a hořečnatého bílou sraženinu, kdežto roztok Glauberovy soli zůstává čirý.
(3) Kalcinovaná (žíhaná) Glauberova sůl tvoří bílé až slabě zažloutlé kusy nebo hrubý prášek.
(4) Kalcinovaná Glauberova sůl, vyskytující se v obchodě pode jménem „sulfát“, je určena zejména pro sklárny; je obyčejně odpadkem chemického průmyslu, reaguje pravidelně slabě kysele nebo neutrálně, výjimečně však též zásaditě. V tomto případě nutno soudit na přítomnost sody. Tyto zásaditě reagující výrobky lze projednat jen tenkrát podle saz. pol. 599b), zjistil-li příslušný chemicko-technický ústav finanční správy ve vzorku, že soda není úmyslně přimíšena a že její množství nepřesahuje 10%. Je-li obsah sody vyšší, zásilka se projedná podle saz. pol. 599f).
(5) Podle saz. pol. 599b) se projednává též t. zv. skelná pěna, odpadek při výrobě skla, jež obsahuje hlavně Glauberovu sůl.
(6) Persíran sodný, saz. čís. 622.
- 3. (1) Jako síran draselný (duplikátová sůl) saz. pol 599c) se projednává výrobek, který obsahuje více než 80% čistého síranu draselného; síran draselný s menším obsahem čistého síranu draselného, saz. pol. 599a).
(2) Při dovozu síranu draselného beze cla podle poznámky za saz. pol. 599c) 1 je dovozce povinen předložiti osvědčení ústřední zájmové organisace zemědělské tohoto znění:
(3) Síran draselný se vyrábí z chloridu draselného působením kyseliny sírové, pak z odklizových solí; používá se ho k výrobě skla, potaše, kamence a jako hnojivá. Tvoří buď velmi tvrdé, na vzduchu stálé, bílé nebo bezbarvé, kosočtverečné krystalky s jednotlivými zploštělými hranami nebo krystalické kůry, nebo bílý prášek, jenž mezi zuby skřípe. Je slaně zahořklé chuti, ve studené vodě dosti nesnadno rozpustný a reaguje neutrálně. Kyselina vinná sráží z jeho sehnaných roztoků bílou sraženinu, jež nevzniká v roztocích žíhané Glauberovy soli saz. pol. 599b), práškovitému síranu draselnému velmi podobné.
(4) Kyselý síran draselný a sodný saz. pol. 599c) jsou navzájem velice podobné soli, jež v obchodě bývají označovány jako bisulfáty. Kyselý síran draselný vzniká působením přebytečné kyseliny sírové na chlorid draselný, kyselý síran sodný jako vedlejší zplodina při výrobě kyseliny dusičné. Obě soli jsou bílé nebo za vlhka poloprůsvitné, chuti podobné kyselině vinné saz. pol. 598g), ale značně kyselejší; ve vodě jsou snadno rozpustné. Podobají se poněkud síranu hlinitému saz. pol. 601b), jsou však průsvitnější a nedávají se čpavkem sraženinu. Od kyseliny vinné nebo od kyseliny citronová saz. pol. 598g) se rozlišují tím, že při zahřívání ve zkoumavce tají, avšak nehnědnou a netěkají. Mimo to dávají s chloridem barnatým bílou, v kyselině solné nerozpustnou sraženinu, jíž kyselina vinná nebo citronová nedává.
(5) Jako náhražka vinného kamene saz. pol. 599c) se označuje kyselý síran sodný, jenž přichází do obchodu jako náhražka za kyselinu vinnou. Tvoří kusy vzhledu nečistě bílého a chuti silně kyselé.
(6) Náhražky vinného kamene jiného složení, zejména takové, jež obsahují přísadu vinného kamene, kyseliny šťavelové a pod., se projednávají podle své povahy, po příp. podle saz. čís. 622.
(7) Potaš saz. pol. 599c) se vyrábí z dřevěného popelu, z výpalkového uhlí, z vod po praní vlny a ze síranu draselného a používá se jí ve sklářství, v běličství, k praní vlny, v barvířství a mydlářství, jakož i k výrobě jiných solí draselných.
(8) Potaš saz. pol. 599c), jež smí obsahovati až 85% uhličitanu draselného, nebudiž zaměňována ani s výpalkovým uhlím saz. pol. 599a), ani s čistou potaši saz. pol. 599e).
(9) Výpalkové uhlí, jakož i potaš surová i přečištěná obsahují jako podstatnou součást uhličitan draselný, jenž chutná louhovitě, ve vodě se snadno rozpouští a s kyselinami šumí. Sehnané čiré roztoky uhličitanu draselného, tedy též výpalkového uhlí, potaše surové i přečištěné dávají třepáním se sehnaným roztokem kyseliny vinné bílou, krystalickou sraženinu. Kdežto výpalkové uhlí, jak již bylo podotčeno ve vysvětlivce 1, je barvy tmavé a poměrně chudé uhličitanem draselným, je surová potaš hmota namodrale nebo načervenale bílá, surová potaš z melasy dokonce čistě bílá a drobkovitá a obsahuje nejvýše 85% uhličitanu draselného.
(10) Potaš, jež obsahuje více než 85% uhličitanu draselného (přečištěná potaš), je zpravidla bílá; patří do saz. pol. 599e).
(11) Jako potaš saz. pol. 599c) lze projednati zboží jen podle rozboru úředně vzatého vzorku o váze nejméně ½ kg, provedeného příslušným chemicko-technickým ústavem finanční správy.
(12) Dřevěný popel, saz. čís. 652.
- 4. (1) Surovou sodou saz. pol. 599d) je přirozená, z popelu rostlin získaná soda, jako na př. trona, barilla (varek nebo kelp) a pod.
(2) Umělá soda se vyrábí z kuchyňské soli zejména methodou Solvayovou. Touto methodou se vyrábí t. zv. soda amoniaková tak, že se plynným čpavkem a kysličníkem uhličitým působí na roztok kuchyňské soli, nasycený za studena; tím se tvoří chlorid amonný a kyselý uhličitan sodný (bikarbonát), který žíháním dává sodu a kysličník uhličitý. Vedlejší zplodiny (chlorid amonný a kysličník uhličitý) se zavádějí opět do výroby.
(3) Sody se používá ve sklářství, mydlářství, při výrobě papíru, v běličství, barvířství, k přípravě hydroxydu sodného, sodných solí a četných jiných chemických výrobků.
(4) Krystalovaná soda saz. pol. 599d) se vyrábí nyní většinou krystalisací vodného roztoku sody amoniakové. Tvoří velké průhledné krystaly, které na vzduchu snadno větrají a po delší době se rozpadávají v bílý prášek. Takováto zvětralá práškovitá soda se projednává jako soda žíhaná.
(5) Soda žíhaná či kalcinovaná saz. pol. 599f) přichází do obchodu v prášku nebo v hrudkách; má barvu bílou s nažloutlým nebo šedavým odstínem, je žíravější než krystalovaná a lze ji poznat podle toho, že při rozpouštění ve vodě se roztok zahřeje.
(6) Soda amoniaková se podobá chemickým složením bezvodé sodě žíhané (kalcinované) a projednává se podle saz. pol. 599f).
(7) Krystalovanou sodu saz. pol. 599d) rozlišíme od sody žíhané (amoniakové) nebo zvětralé práškovité saz. pol. 599f) zahřátím malého množství sody ve zkumavce nad plamenem. Krystalovaná soda snadno taje (ve své vlastní krystalové vodě), kdežto žíhaná (amoniaková) nebo zvětralá práškovitá soda netaje.
(8) O sirnatanu sodném, jenž se poněkud podobá vzezřením krystalované sodě, viz 9. vysvětlivku.
- 5. (1) O rozpoznávání potaše saz. pol. 599e) od surové potaše a výpalkového uhlí viz 3. vysvětlivku.
(2) Vodní sklo saz. pol. 599e) se vyrábí tavením křemenného písku se sodou nebo s potaši.
(3) Pevné vodní sklo (křemičitan draselný, křemičitan sodný a t. zv. podvojné vodní sklo, t. j. směs obou) tvoří bezbarvé, nazelenalé nebo hnědožluté, sklovité kusy lasturovitého, ostrohranného lomu, jež jemně rozmělněny a vařeny po několik hodin ve vodě se rozpouštějí.
(4) Jako vodní sklo pevné projednává se i směs sody s práškovitým vodním sklem zvaná též běličská soda; tento výrobek nesmí být zaměňován s běličskou sodou saz. pol. 599i), t. j. s pevným kyselým siřičitanem sodným.
(5) Běličská soda, patřící do saz. pol. 599e), chutná jako soda a reaguje zásaditě. Se zředěnou kyselinou solnou šumí a rozpouští se buď neúplně nebo dává roztok, jenž odpařováním vylučuje kyselinu křemičitou.
(6) Běličská soda saz. pol. 599i) zapáchá, přidáme-li k ní kyselinu solnou, jako hořící síra.
(7) Běličská soda upravená v balíčcích, saz. čís. 618.
(8) Fluoridy a fluorokřemičitany s pevným vodním sklem, saz. čís. 622.
- 6. (1) O rozeznávání kalcinované sody saz. pol. 599f) od krystalované sody saz. pol. 599d) viz 4. vysvětlivku.
(2) Žíravý natron saz. pol. 597a), jenž se některými vlastnostmi podobá kusové kalcinované sodě, ve zředěném roztoku s kyselinami nešumí nebo jen málo, pohlcuje na vzduchu snadno vlhkost, rozplývá se a stává se tím na omak kluzkým a mýdlovitým.
(3) Tekuté vodní sklo saz. pol. 599f) je kapalina čirá až žlutohnědá, na omak mýdlovitá, zahoustlá, jež červený lakmusový papírek zbarvuje modře; po při dání kyseliny solné rosolovatí od vyloučené kyseliny křemičité.
(4) Sem patří též vodné roztoky vodního skla, bez jiných přísad, k určitým účelům, na př. k impregnování tkanin, konservování vajec atd.
(5) Fluoridy a fluorokřemičitany s tekutým vodním sklem, saz. čís. 622.
- 7. (1) Síran amonný (ammoniumsulfát) saz. pol. 599g) se získává neutralisací plynárenské vody kyselinou sírovou; používá se ho k hnojení, jakož i k výrobě jiných amonných solí. Čistý je sůl bezbarvá a bez zápachu, jež se rozpouští ve vodě a chutná ostře slaně. Surové obchodní zboží je často šedé nebo nahnědlé, páchne někdy přismahle a tvoří buď hmotu složenou z malých krystalů nebo korovité kusy. Chloridem barnatým vzniká v roztoku síranu amonného, okyseleném kyselinou solnou, bílá sraženina síranu barnatého. Zahříváme-li roztok síranu amonného s roztokem sody, vyvíjí se štiplavě páchnoucí amoniak.
(2) Sem patří též čpavkové superfosfáty, obsahující více než 25% síranu amonného; viz vysvětlivky k saz. čís 617.
(3) Persíran amonný, saz. čís. 622.
(4) Chlorid amonný (ammoniumchlorid, salmiak) saz. pol. 599g) vzniká neutralisací plynárenské vody kyselinou solnou a jako vedlejší produkt při výrobě sody methodou Solvayovou (viz tuto). Používá se ho v barvířství, lékařství, při spájení a zinkování, jakož i k výrobě jiných solí amonných. Chlorid amonný je, jako síran amonný, sůl bezbarvá a bez zápachu, ve vodě rozpustná, štiplavě slané chuti; je to obyčejně hmota poloprůhledná, vláknitě krystalická nebo bílý krystalický prášek; zahříván sublimuje, t. j. mění se v husté, bílé páry, které se srážejí jako jemný bílý prášek (salmiakový květ). Zahříváme-li salmiak s roztokem sody, vyvíjí se plynný čpavek; s dusičnanem stříbrným dává bílou sraženinu chloridu stříbrného.
(5) Sem patří též salmiak v tabletkách bez jiných přísad k upotřebení v průmyslu: Směsi salmiaku s jinými solemi se však projednávají podle bližší povahy.
(6) Spájecí sůl a spájecí tresť, směsi chloridu zinečnatého a salmiaku, saz. pol. 602f).
- 8. (1) Ledek draselný (dusičnan draselný, kaliumnitrát) saz. pol. 599h) vzniká přeměnou čilského ledku chloridem draselným a proto byl dříve nazýván konversním ledkem. Slouží k výrobě střelného prachu, k nasolování masa a k přípravě ohňostrojného zboží. Ledek draselný tvoří suché, šestiboké hranolovité krystaly, jež na žhavém uhlí třaskají a zbarvují plamen fialově, čímž se rozeznávají od ledku sodného.
(2) Podle saz. pol. 599h) se projednává též čištěný ledek sodný. O rozeznávání čištěného ledku sodného od nečištěného viz 1. vysvětlivku.
(3) Ledek draselný a sodný, tavený, též tvářený, saz. čís. 622.
- 9. (1) Kyselý uhličitan draselný (kaliumbikarbonát) saz. pol. 599i) se připravuje vháněním kysličníku uhličitého do roztoku potaše a používá se ho v lékařství. Tvoří bezbarvé, velké krystaly, na vzduchu stálé, průhledné, slaně chutnající a slabě zásaditě reagující; ostatními vlastnostmi podobá se kyselý uhličitan draselný kyselému uhličitanu sodnému popsanému již ve 4. vysvětlivce. Ten se vyrábí působením kysličníku uhličitého na sodu a používá se ho k přípravě prášku do pečiva, jako léčiva a pod.
(2) Prášek do pečiva z kyselého uhličitanu sodného a vinného kamene, saz. čís. 622.
(3) Prášek do pečiva z kyselého uhličitanu sodného, vinného kamene atd., s přísadou mouky nebo cukru, saz. čís. 132.
(4) Čištěný borax saz. pol. 599i) se vyrábí ze surového boraxu nebo z kyseliny borité neutralisací sodou; používá se ho na polevy, jako tavidla, ke spájení a v lékařství. Tvoří hranolovité, sloupkovité nebo osmistěnné, poloprůhledné, bílé, lesklé krystaly (obyčejný borax a t. zv. osmistěnný či klenotnický borax), jež jsou dosti velké a pevné, nebo bílý, sodě podobný prášek, jenž s kyselinami nešumí. Čištěný borax chutná z počátku jemně nasládle, později hořce. Zahříváme-li jej, nejprve taje, pak se nadýmá a konečně tuhne ve sklovitou hmotu. Plamen lihový zbarvuje jako surový borax.
(5) Tavený či pálený borax (boraxové sklo), patřící též do saz. pol. 599i), se podobá sklu, rozeznává se však od něho rozpustností, zahříváme-li jej s kyselinou solnou. Rovněž podobná tavená, sklovitá kyselina boritá saz. pol. 598d) je na rozdíl od taveného boraxu velmi snadno rozpustná v louhu draselném.
(6) Sem patří též borax v kusech nebo tvářený, bez přísad.
(7) Jiné uměle připravené boritany, jako boritan vápenatý, manganatý, zinečnatý atd., saz čís. 622.
(8) O rozeznávání boraxu od perboritanu sodného, patřícího do saz. čís. 622, viz 1. vysvětlivku k saz. čís. 599.
(9) Siřičitan sodný (natriumsulfit), pevný, kyselý siřičitan sodný (natriumbisulfit, běličská soda), pevný a sirnatan sodný (natriumthiosulfát), pevný (též zvaný antichlor) saz pol. 599i) jsou soli navzájem dosti podobné. Jak siřičitan sodný, tak i kyselý siřičitan sodný se připravují působením kysličníku siřičitého na sodu a užívá se jich ke konservování, dále jako redukovadla v barvířství, běličství atd.
(10) Sirnatanu sodného se používá jako antichloru k odstraňování chloru zbylého po bělení ve vláknech přediv a v papírovině, dále ve fotografii a k výrobě chemických přípravků. Oba siřičitany i sirnatan saz. pol. 599i) tvoří bílé nebo bezbarvé krystaly nebo prášky, podobné hořké soli, chladivě chutnající, ve vodě rozpustné, jež poznáme podle toho, že po přidání zředěné kyseliny sírové vyvíjejí zápach po hořící síře (kysličník siřičitý). Sirnatan sodný se při tom zakalí a vylučuje žlutobílou ssedlinu jemně rozptýlené síry.
(11) Všechny pevné nebo tekuté přípravky, určené k přípravě kyp a j. obsahující kyselinu siřičitou ve způsobě siřičitanů, kyselých siřičitanů, hydrosiřičitanů nebo sirnatanů a jiné soli kovů, formaldehyd a pod., jakož i z nich připravené kypy (na př. kypa indigohydrosulfitová) patří však do saz. čís. 622.
(12) Kypy, t. j. přípravky obsahující rozpuštěné redukované kypové barvivo, vylučují okysličením při povaření na vzduchu zpravidla trochu nerozpustného kypového barviva. O přítomnosti redukovaného kypového barviva lze se přesvědčit též vybarvovací zkouškou předepsanou v pojednání o kypových barvivech v 7. vysvětlivce k saz. čís. 625.
(13) O rozlišování pevného kyselého siřičitanů sodného od běličské sody saz. pol. 599e) viz 5. vysvětlivku k saz. čís. 599.
(14) Siřičitan draselný a kyselý siřičitan draselný, saz. čís. 622.
- 10. (1) Dusitan sodný (natriumnitrit) saz. pol. 599k), krátce zvaný nitrit, se připravuje redukcí ledku sodného nebo absorbcí kysličníků dusíku louhem sodným; používá se ho rozsáhlou měrou při výrobě dehtových barviv. Tvoří bílý až slabě nažloutlý krystalický prášek, řidčeji tyčinky. Působením čisté sehnané kyseliny sírové vyvíjejí se z něho červenohnědé páry za živého šumění. Velmi podobný dusitan draselný saz. čís. 622 se odlišuje od dusitanu sodného fialovou plamennou reakcí.
(2) Do téže saz. pol. 599k) patří průmyslový meziprodukt výroby manganistanu draselného nebo sodného, totiž surový manganan draselný a sodný (kalium- a natriummanganát), jakož i manganistan draselný a sodný (kalium- a natriumpermanganát) v každém stavu čistoty.
(3) Surový manganan draselný je tmavozelená nebo černá drobivá hmota, jež dává s malým množstvím vody tmavozelený roztok. Přísadou většího množství vody nebo kyseliny, na př. sírové, barví se tento roztok purpurově červeně.
(4) Manganistan draselný tvoří fialové, kovově lesklé, krystalové jehlice, jež na vzduchu hnědnou a ve vodě se rozpouštějí sytě purpurově červenou barvou. Barví kůži trvale na hnědo a používá se ho jako desinfekčního prostředku a v chemickém průmyslu.
(5) Sloučeniny sodné se podobají svými vlastnostmi sloučeninám draselným.
(6) Manganistan vápenatý a zinečnatý a jiné manganany a manganistany, saz. čís. 622.
(7) Do saz. pol. 599k) patří dále jak normální šťavelan draselný (kaliumoxalát), připravený z kyseliny šťavelové a užívaný v chemickém průmyslu, tak i kyselý šťavelan draselný, jenž přichází do obchodu pod názvem šťavelová sůl Sorrelova, pak tetrašťavelan draselný (t. zv. sůl šťavelová) a konečně šťavelan sodný (natriumoxalát) a kyselý šťavelan sodný.
(8) Z roztoků těchto šťavelanů vylučuje chlorid vápenatý již za chladu hustou, bílou sraženinu šťavelanu vápenatého. Normální šťavelan draselný tvoří malé, bezbarvé, lupenité, snadno zvětrávající krystaly, jež chutnají méně kysele a hořčeji než šťavelová sůl. Ta přichází na trh jako zlomky bílých průsvitných hranolů se zřetelně viditelnými štěpnými plochami. Chutná velmi kysele a slabě hořce.
(9) Šťavelany sodné se podobají šťavelanům draselným, zbarvují však plamen žlutě.
(10) Vinný kámen čištěný nebo poločištěný (kyselý vinan draselný) saz. pol. 599k) se rozeznává od surového vinného kamene saz. pol. 599a), z něhož se vyrábí, již svým vzhledem. Je to bílý nebo světle zbarvený krystalický prášek nebo klencové krystaly, chutnající slabé kysele; z horkého vodného roztoku se vylučuje ochlazením větší část ve způsobě bílého krystalického prášku. Čištěného vinného kamene se používá zejména v barvířství a v lékařství.
(11) Poločištěný vinný kámen v krystalech nebo v prášku se rozpozná od surového vinného kamene takto:
(12) Ke zkoušce nutno použít louhu předepsaného ke zkoušení octa (viz 2. vysvětlivku k saz. čís. 111), jehož 1 cm3 odpovídá 0˙22 g vinného kamene.
(13) Zkouška sama se provádí takto:
(14) 10 g jemně rozmělněného vzorku se vaří 5 minut za stálého míchání v porcelánové misce se směsí přesně 34 cm3 nahoře uvedeného louhu a asi 100 cm3 vody, načež se zkouší reakce kapaliny lakmusovým papírkem. Je-li reakce kyselá, obsahuje zboží více než 75% vinného kamene a nutno je projednati jako poločištěný vinný kámen saz. pol. 599k). Je-li reakce zásaditá, vaří se ještě několik minut; potrvá-li alkalita zřetelně, obsahuje kapalina nadbytek louhu a vinný kámen nutno projednat jako méně procentní surové zboží saz. pol. 599a).
(15) K odměření louhu se používá odměrného válce.
(16) Obsah vinného kamene se zjišťuje jen tehdy, má-li vinný kámen šedou nebo červenohnědou barvu. Krystalovaný nebo mletý vinný kámen čistě bílé barvy nutno vždy projednat podle saz. pol. 599k).
(17) Je-li výsledek zkoušky nejistý nebo požaduje-li strana přes to, že obsah vinného kamene je vyšší, bezcelné projednání, budiž zařízeno — a v tomto případě na útraty strany — přezkoušení příslušným chemicko-technickým ústavem finanční správy.
(18) Normální vinan draselný (kaliumtartrát), vinan sodno-draselný (Seignettova sůl) a vinan antimonylo-draselný (dávivý vinný kámen), saz. čís. 622.
(19) Uhličitan amonný (ammoniumkarbonát, sůl z jeleního rohu) se získává sublimací uhličitanu vápenatého se síranem amonným a užívá se ho k čištění tkanin, přípravě soli na čichání atd. Je to krystalická, bílá, poloprůhledná sůl, v nepravidelných kusech nebo bochnících, jež páchnou po čpavku, rozpadávají se na povrchu v kyprý prášek a zahříváním úplně těkají.
(20) Sůl na čichání, t. j. navoněný uhličitan amonný, saz. čís. 633.
- 11. (1) Vodný roztok kyselého siřičitanů sodného (bisulfitový louh, leukogen) se vyznačuje zpravidla silným zápachem po kysličníku siřičitém. Tento zápach vynikne zřetelněji, přidá-li se trochu zředěné kyseliny sírové. Ostatně viz 9. vysvětlivku.
(2) Do saz. pol. 499l) patří též vodné roztoky kysličníku siřičitého (kyselina siřičitá).
(3) Bisulfitové louhy draselné, saz. čís. 622.
(4) Kysličník siřičitý, zkapalněný (v neprodyšně uzavřených kovových lahvích), saz. čís. 621.
- 12. (1) Žlutý chroman draselný (kaliumchromát) saz. pol. 599m) se vyrábí tavením chromitu s páleným vápnem a sodou a dalším zpracováním taveniny s potaši. Chroman draselný tvoří krásné, lesklé, světležluté krystaly; červený dvojchroman draselný (kaliumbichromát), jenž vzniká, přidáme-li k sehnanému roztoku chromanu draselného kyseliny sírové, tvoří rovněž takové krystaly, avšak oranžově červené. Ve vodě se rozpouštějí obě tyto soli na žluté, případně oranžové roztoky, z nichž vylučuje olověný cukr žluté sraženiny chromové žluti.
(2) Žlutý chroman sodný (natriumchromát) a červený dvojchroman sodný (natriumbichromát), sodné soli kyseliny chromové, podobají se vzhledem i reakcemi příslušným solím draselným; vyrábějí se tavením chromitu s páleným vápnem a sodou.
(3) Chromanů draselných a sodných se používá v barvířství, k výrobě chromových barev, jako okysličovadel a v ohňostrůjství.
(4) Chroman vápenatý (kalciumchromát), saz. čís. 626.
(5) Chroman a dvojchroman amonný, žluté soli, jež se žíháním rozkládají, zůstavujíce zelený kysličník chromitý, saz. čís. 622.
(6) Podle saz. pol. 599m) se projednává též octan amonný (ammoniumacetát) jak pevný a krystalický, tak jeho roztoky. Tato sůl se získává neutralisací kyseliny octové čpavkem a používá se jí při výrobě plsti, k výrobě chemických přípravků, jakož i v lékařství.
(7) Roztíráme-li octan amonný s hašeným vápnem, vyvíjí se zápach po čpavku; polije-li se kyselinou sírovou, páchne po kyselině octové. Neutrální nebo jen málo kyselý roztok se zbarvuje roztokem chloridu železitého sytě krvavě červeně.
(8) K octanu draselnému a sodnému saz. pol. 599m) patří nejen surové octany (surový octan sodný, v obchodě též zvaný červená sůl), ale i čištěné a tavené soli. Octan draselný se získává z kyseliny octové a potaše, octan sodný z nečistého octanu vápenatého a Glauberovy soli. Sodné soli se používá při výrobě kyseliny octové, v barvířství a tisku tkanin. Surové octany bývají často zbarveny šedě nebo nahnědle a páchnou přismahle.
(9) Čistý octan sodný tvoří bezbarvé, zvolna zvětrávající jehličky, čistý octan draselný lupenité krystaly, jež se na vzduchu rozplývají. Zahříváme-li je se zředěnou kyselinou sírovou, vyvíjí se zápach po octu. K rozpoznání sloučenin draselných a sodných lze též použít charakteristické plamenné reakce.
(10) Pod jménem červená sůl se vyskytuje v obchodě též octan vápenatý, saz. pol. 600k).
- 13. (1) Kyanoželeznatany a kyanoželezitany (ferro- a ferrikyanidy), patřící do saz. pol. 599n), dávají s roztokem zelené skalice, k němuž bylo přidáno chloridu železitého, modré sraženiny. Kyanoželeznatan draselný (žlutá krevní sůl) se vyrábí tavením dusíkatých zvířecích odpadků (rohu, krve, odpadků kůže) s potaši a s železnými pilinami nebo z upotřebené čisticí hmoty plynárenské; používá se ho k výrobě barev a cementačních prášků, jakož i v průmyslu výbušin. Kyanoželezitan draselný (červená krevní sůl) se připravuje z kyanoželeznatanu draselného a používá se ho v barvířství, k tisku tkanin a ve fotografii.
(2) Kyanoželeznatan draselný a sodný (kalium- a natriumferrokyanid) tvoří průsvitné, žluté krystaly, kyanoželezitan draselný a sodný (kalium- a natriumferrikyanid) krystaly ohnivě hyacintově červené; kyanoželeznatan vápenatý je naproti tomu krystalický prášek slabě nazelenalý nebo nažloutlý.
(3) Sem patří též prášky na tvrzení (cementační), jejichž podstatnou součástí je krevní sůl.
(4) Kyanid draselný a sodný, saz. čís. 622.
- 14. (1) Sirník sodný a draselný (natrium- a kaliumsulfid) jsou zpravidla krystalované látky; reagují silně alkalicky a po přidání kyselin páchnou po sirovodíku. Sirníku sodného se používá při výrobě dehtových barviv, v barvířství a při vydělávání koží.
(2) Do saz. pol. 599o) patří i t. zv. sirná játra sodná a draselná; tvoří hmotu žlutohnědou nebo žlutozelenou, obdobných vlastností chemických jako příslušné sirníky jednoduché. Vyrábějí se tavením sody nebo potaše se sírou a užívá se jich k přípravě sirných koupelí.
(3) Sirná játra sodná se projednávají jako sirník sodný, sirná játra draselná jako sirník draselný.
(4) Roztoky sirníku draselného a sodného, též sulfhydrát draselný a sulfhydrát sodný, jakož i rozmělněná sirná játra se projednávají jako sirník draselný a sirník sodný.
(5) Sirník amonný (ammoniumsulfid), bílý i žlutý, saz. pol. 599o) je kapalina páchnoucí současně po čpavku i sirovodíku, jež dává se solemi olovnatými nebo měďnatými černé sraženiny; připravuje se uváděním sirovodíku do vodného roztoku amoniaku a používá se ho v analytické chemii.
(6) Sirník vápenatý, vápenná sirná játra a sulfhydrát vápenatý, tento též těstovitý, saz. čís. 622.
(7) Ve studené vodě nesnadno rozpustný chlorečnan draselný (kaliumchlorát) a snadno rozpustný chlorečnan sodný (natriumchlorát), saz. pol. 599o), jež oba přicházejí do obchodu jako bezbarvé krystaly nebo prášek, vyznačují se na rozdíl od chloridu draselného, kuchyňské soli a podobných látek tím, že zahříváním s kyselinou solnou vyvíjejí chlor. Vyrábějí se elektrolysou chloridu draselného nebo sodného. Chlorečnanu draselného se používá k výrobě zápalek, v ohňostrůjství a v lékařství, chlorečnanu sodného k tisku tkanin a v barvířství. Zrnko těchto solí navlhčeno koncentrovanou kyselinou sírovou dává oranžově žlutý roztok (opatrně!).
(8) Chlorečnan barnatý, chloristan draselný, chlorečnan amonný a chloristan amonný, jakož i roztoky kyseliny chloristé, saz. čís. 622.
(9) K fosforečnanu sodnému (natrium-fosfát) saz. pol. 599o) patří nejen kyselý orthofosforečnan sodný, střední (obyčejný fosforečnan sodný) a normální fosforečnan sodný, ale i metafosforečnan a pyrofosforečnan sodný, jakož i kyselý pyrofosforečnan sodný.
(10) Fosforečnan sodný se vyrábí na př. z popelu kostí; používá se ho k výrobě polev, ke sváření a k spájení, jakož i v barvířství a lékařství.
(11) Všechny fosforečnany sodné, vařeny s kyselinou dusičnou, dávají s t. zv. solucí molybdenovou po krátké době žlutou, v amoniaku rozpustnou sraženinu.
(12) Fosforečnany draselné a fosforečnan sodno-amonný (fosforová sůl), saz. čís. 622.
(13) Draselné superfosfáty, saz. čís. 617.
(14) Do saz. pol. 599o) patří též dusičnan amonný (ammoniumnitrát), velmi snadno rozplývavá a tedy vždy neprodyšně balená sůl, jež se připravuje uváděním plynného čpavku do kyseliny dusičné; používá se ho k přípravě chladicích směsí, k výrobě rajského plynu, jakož i výbušin. Rozlišuje se od podobných přípravků těkavostí a tím, že třaská, zahříváme-li jej s organickými látkami, na př. s uhelným práškem a pod. (opatrně!).
Saz. čís. 600.
Sloučeniny vápníku, stroncia, barya a hořčíku, výslovně jmenované.
- 1. (1) Citran vápenatý (kalciumcitrát) saz. pol. 600a) se připravuje z kyseliny citronové a vápenného mléka nebo uhličitanu vápenatého, vinan vápenatý (kalciumtartrát), jenž rovněž sem patří, ze surového vinného kamene a vápenného mléka. Jsou-li surové, tvoří špinavě bílé, nažloutlé nebo nahnědlé drobty nebo prášek, bez chuti, ve vodě se nerozpouštějí nebo jen málo, v kyselině solné však snadno; v tomto roztoku zneutralisovaném amoniakem vzniká šťavelanem amonným bílá sraženina šťavelanu vápenatého. Žíháme-li je, vyvíjejí obě ostře páchnoucí páry a zanechávají popel, jenž šumí s kyselinou solnou.
(2) Čisté soli jsou světlejší nebo bílé; vinan vápenatý tvoří malé, průhledné krystaly, kdežto citran vápenatý jest beztvarý.
(3) Chlorid hořečnatý (magnesiumchlorid) saz. pol. 600a) se získává při zpracování stassfurtských odklizových solí a používá se ho do apretur, ke karbonisaci vlny, jakož i k výrobě dřevitých hmot. Vyskytuje se v obchodě ve tvaru bezbarvých, rozplývavých krystalů nebo jako tavená hmota, jež na vzduchu rychle přijímá vodu, řidčeji jako roztok. Chuť chloridu hořečnatého jest hořce slaná, ale ani žíravá ani kovová. Žíháním vyvíjí páry kyseliny solné a zanechává bílý zbytek.
(4) Chlorid hořečnatý rozlišíme od chloridu vápenatého saz. pol. 600c), jenž se mu poněkud podobá, tím, že jeho sehnaný roztok zůstává po přidání kapky silné kyseliny sirové čirý, kdežto v roztocích chloridu vápenatého vzniká za těchže okolností bílá sraženina síranu vápenatého. Chlorid vápenatý barví plamen žlutočerveně. Chlorid zinečnatý saz. pol. 602f), jenž zejména v roztocích rovněž by mohl býti zaměněn za chlorid hořečnatý, má žíravou, odporně kovovou chuť a dává s roztokem sirníku sodného za přítomnosti octanu sodného bílou sraženinu sirníku zinečnatého.
(5) Do saz pol. 600a) patří též technický (nečistý) molybdenan vápenatý. Jest to prášek žlutošedé barvy, nerozpustný ve vodě, avšak rozpustný v kyselinách a sloužící k výrobě molybdenové oceli.
(6) Zahříváním malého vzorku suchého molybdenanu vápenatého s několika kapkami koncentrované kyseliny sírové (nejlépe na malé porcelánové misce) objeví se po vychladnutí intensivně modré zbarvení; po silném zředění vodou toto zbarvení zmizí a objeví se bílá ssedlina.
(7) Koncentrovaný roztok molybdenanu vápenatého v kyselině solné dává s několika kapkami kyseliny sírové nebo octanu olovnatého bílou ssedlinu; týž roztok po přidání amoniaku až do alkalické reakce dává se šťavelanem amonným bílou ssedlinu.
(8) Chemicky čistý molybdenan vápenatý, bílé barvy, jehož se používá jako činidla v laboratořích, saz. čís. 622.
- 2. (1) Umělý uhličitan strontnatý (stronciumkarbonát) saz. pol. 600b) se rozlišuje od přírodního uhličitanu strontnatého (stroncianitu) saz. čís. 150, podobně jako umělý uhličitan barnatý od přírodního (viz 3. vysvětlivku k saz. čís. 600), větší čistotou a pod drobnohledem zřetelně patrnou jemností částeček.
(2) Získává se právě tak jako hydroxyd strontnatý z přírodního síranu strontnatého. Používalo se ho v cukrovarnictví k vycukerňování melasy.
(3) Hydroxyd strontnatý (stronciumhydroxyd) saz. pol. 600b) tvoří bílé větrající krystaly, nahořklé žíravé chuti a alkalické reakce. Jsou ve vodě snadno rozpustné a barví, ovlhčeny kyselinou solnou, plamen purpurově červeně. Rozlišování od hydroxydu barnatého viz 3. vysvětlivku k saz. čís. 597.
(4) Soli strontnaté saz. čís. 622 zabarvují plamen jako hydroxyd strontnatý, jsou však buď ve vodě nerozpustné nebo nereagují alkalicky.
(5) Kysličník strontnatý bezvodý, saz. čís. 622.
- 3. (1) Nečistý chlorid vápenatý (kalciumchlorid) saz. pol. 600c) se získává jako odpadek při výrobě různých chemických přípravků, na př. amoniakové sody, a používá se ho k výrobě čistého chloridu vápenatého a k vysoušení. Tvoří pórovité nebo husté, tvrdé, šedé, špinavě bílé neb nažloutlé drobty, jež bývají často znečištěny pískem, organickými zbytky a pod. Chlorid vápenatý se rozpouští ve vodě a zbarvuje červený lakmusový papírek modře.
(2) O tom, jak se liší od chloridu hořečnatého saz. pol. 600a), viz 1. vysvětlivku.
(3) Do saz. pol. 600c) patří všechny druhy technického (chemicky nečistého) chloridu vápenatého, t. j. krystalovaný, sušený a bezvodý, též roztoky chloridu vápenatého, jakož i jejich směsi s roztoky chloridu hořečnatého (t. zv. chladicí louhy). Chlorid vápenatý chemicky čistý, saz. čís. 622.
(4) Jako annalin (umělý síran vápenatý, běloba mléčná, pearlhardening) projednává se jen srážený síran vápenatý, jenž tvoří mléčně bílý, suchý prášek bez chuti a jehož se používá jako plnidla při výrobě papíru, jakož i k výrobě barev. Pod drobnohledem se jeví annalin jako více nebo méně jemné jehličky, kdežto přirozená sádra saz. čís. 145, i když byla nejjemněji umleta, jeví se jako směs větších nepravidelných částeček. Od barytové běloby saz. pol. 600g), podobného vzhledu, se rozlišuje srážený síran vápenatý rozpustností v kyselině solné za varu a žlutočerveným zbarvováním plamene.
(5) O tom, jak se liší od běloby na lesk, viz 7. vysvětlivku.
(6) Annalin obarvený, saz. čís. 626.
(7) K surovému sirníku barnatému (baryumsulfid) saz. pol. 600c) patří jen nečistý, hnědý polotovar, který se získává v tavicí peci redukcí síranu barnatého (těživce) uhlím za přídavku dehtu, pryskyřice, oleje a pod. a jehož se používá k výrobě čistého sirníku barnatého a jiných sloučenin barya.
(8) Čištěný sirník barnatý a sulfhydrát barnatý, pak sirník strontnatý a sulfhydrát strontnatý, saz. čís. 622.
(9) Surový nebo čištěný sirník barnatý a sirník strontnatý, navoněný nebo s přísadou mýdla a pod., saz. čís. 633.
(10) Umělý uhličitan barnatý (baryumkarbonát), saz. pol. 600c) se snadno rozpouští za šumění v kyselině solné stejně jako přírodní uhličitan barnatý (witherit), saz. čís. 150. Roztok dává zelenou plamennou reakci barya. Kdežto přírodní uhličitan barnatý se jeví pod drobnohledem jako vroubkovitá krystalová tříšť, jest umělý uhličitan barnatý, podobně jako barytová běloba (umělý síran barnatý), složen z velmi jemných bílých částeček. Umělý uhličitan barnatý se získává ze surového sirníku barnatého a používá se ho k přípravě jiných solí barnatých, v keramice a sklářství.
- 4. (1) Spodium (kostní uhlí) připravuje se zuhelněním zrněných kostí za nepřístupu vzduchu a používá se ho pro jeho schopnost adsorbovat (zadržovat) různé látky, zvláště organická barviva, jako odbarvovadla cukerných šťáv a pod. Ježto delším používáním adsorpční mohutnost zaniká, kostní uhlí se regeneruje, t. j. vypírá vodou, okyselí kyselinou solnou, znovu vypere vodou a vyžíhá, aby se stalo opět aktivním.
(2) Jako spodium saz. pol. 600d) se projednává:
(3) Do černa vypálené, ještě nerozdrobené kosti, čerstvé spodium z nich připravené, kostní uhlí určené k regeneraci a regenerované spodium, a to v kusech, zrnech nebo ve tvaru uhelné drti, potom k odbarvování způsobilé (aktivní) krevní uhlí a jiné živočišné uhlí.
(4) Všechny druhy zboží saz. pol. 600d), jakož i do saz. čís. 652 patřící zbytky po výrobě žluté krevní soli, rozmělněné na jemný prášek, saz. čís. 605.
(5) Využité kostní uhlí použitelné jen k hnojení, saz. čís. 652.
(6) O rozeznávání využitého kostního uhlí od spodia, patřícího do saz. pol. 600d), viz vysvětlivky k saz. čís. 652.
- 5. (1) Chlorové vápno saz. pol. 600e) jest desinfekční a běličský prostředek, jenž se získává působením plynného chloru na hašené vápno. Tvoří bílý, chlorem páchnoucí prášek, jenž polit kyselinami vyvíjí chlor.
(2) Jako chlorové vápno je třeba projednávat též t. zv. puratylen, t. j. chlorové vápno sloužící k čištění acetylenu; potom chlorovou vodu, t. j. vodný roztok plynného chloru; pak pode jménem eau de Labarraque a eau de Javelle (někdy též bělicí voda nebo chlorová soda) v obchodě se vyskytující vodné roztoky chlornanu sodného a draselného, bezbarvé nebo nažloutlé tekutiny, páchnoucí chlorem.
(3) Chlornan (hypochlorit) hořečnatý, hlinitý, zinečnatý, saz. čís. 622.
- 6. (1) Plynárenské vápno saz. pol. 600f) jest nasycená čisticí odpadková hmota po čištění svítiplynu vápnem; skládá se hlavně z hašeného vápna; tvoří obyčejně zelenaně zbarvené drobty pronikavého zápachu a vyznačuje se značným obsahem sirných sloučenin.
(2) S plynárenským vápnem saz. pol. 600f) nebuďtež však zaměňovány využité hmoty po čištění svítiplynu železitými sloučeninami (nasycená hmota Lammingova, Deickeova, Luxova a pod.); obsahují síru a sloučeniny kyanové a bývají často též nazývány plynárenským vápnem. Takové výrobky, lišící se značným obsahem železa od plynárenského vápna, patří do saz. čís. 652.
(3) Sirník vápenatý a vápenná sirná játra, potom sulfhydrát vápenatý, též těstovitý, saz. čís. 622.
- 7. (1) Běloba na lesk saz. pol. 600g) je směs zásaditého síranu hlinitého s umělým síranem vápenatým; připravuje se ze síranu hlinitého působením hydroxydu vápenatého. Používá se jí při výrobě papíru a nazývá se též běloba satinová (satin white, blanc satiné).
(2) Abychom rozpoznali bělobu na lesk od podobných bílých barev jako jest lithopon, sirník zinečnatý, barytová běloba, zinková běloba, síran vápenatý, polijeme ve zkumavce malé množství přebytkem kyseliny solné a zkoušíme na sirovodík nejdříve čichem nebo papírkem, navlhčeným octanem olovnatým, který přidržíme těsně nad zkumavku a pak zahřejeme do varu:
(3) Lithopon a sirník zinečnatý vyvíjejí sirovodík; sirník zinečnatý se rozpouští v kyselině solné úplně, lithopon nikoli;
(4) běloba barytová zůstane úplně nezměněna;
(5) běloba na lesk, zinková běloba, síran vápenatý rozpouštějí se v kyselině solné; zředěný roztok běloby na lesk dává s nadbytečným čpavkem bílou rosolovitou sraženinu hydroxydu hlinitého, čehož není u síranu vápenatého a zinkové běloby;
(6) zinková běloba se barví žíháním přechodně žlutě;
(7) zinková běloba konečně se rozpozná od ostatních bělob podle toho, že její roztoky nedávají s chloridem barnatým reakce na kyselinu sírovou.
(8) Barytová běloba (umělý síran barnatý, běloba stálá, blanc fixe, běloba minerální, nová, sněžná a pod.) saz. pol. 600g) vyrábí se chemicky srážením roztoků solí barnatých a vyskytuje se v obchodě nejčastěji těstovitá. Od mletého a plaveného těživce (přírodního síranu barnatého saz. čís. 146) rozpoznává se drobnohledem, pod nímž se umělý síran barnatý jeví jako velmi jemný prášek, kdežto přírodní síran barnatý se skládá z destičkovitých krystalků a větších, nepravidelných částeček.
(9) Rozpoznávání od annalinu viz 3. vysvětlivku, od běloby na lesk 7. vysvětlivku k saz. čís. 600, od lithoponu 6. vysvětlivku k saz. čís. 602.
(10) Sem patří též směsi umělého síranu barnatého s jinými bílými nerostnými látkami. Viz též 4. vysvětlivku k saz. čís. 602.
(11) Umělý síran barnatý, obarvený, saz. čís. 626.
(12) Síran hořečnatý (magnesiumsulfát, hořká sůl) saz. pol. 600g) vyrábí se z kieseritu nebo magnesitu a používá se ho při výrobě papíru, do apretur a jako léčiva. Tvoří obyčejně malé krystaly jehlicovité, lesklé, bezbarvé, jež ve shlucích mají vzhled bílý a chutnají slaně a hořce. Síran hořečnatý jest obyčejně navlhlý, ve vodě snadno rozpustný a dává jak s roztokem sody, tak i s chloridem barnatým bílou sraženinu.
(13) Síranu hořečnatému vzhledem podobná bílá skalice saz. pol. 602b) chutná ostře kovově a zanechává, žíháme-li ji, žlutý zbytek, jenž po vychladnutí zbělá, kdežto síran hořečnatý nežloutne.
(14) O Glauberově soli jemu podobné viz 2. vysvětlivku k saz. čís. 599.
(15) Kieserit, saz. pol. 599a).
(16) Povolení k dovozu síranu hořečnatého podle poznámky k saz. pol. 600g) vydává ministerstvo financí.
- 8. (1) Siřičitan vápenatý (kalciumsulfit) saz. pol. 600h) jest bílý, mleté sádře podobný, ve vodě málo rozpustný prášek, bez chuti. Někdy tvoří též tvrdé, šedožluté kusy. Rozpouští se snadno v kyselině solné a z roztoku vyvíjí se zahřátím kysličník siřičitý. Ve zchladlé tekutině vzniká kyselinou šťavelovou a trochou čpavku bílá sraženina šťavelanu vápenatého.
(2) Kyselý siřičitan vápenatý (kalciumbisulfit) saz. pol. 600h) jest tekutina jako voda čirá, páchnoucí po kysličníku siřičitém; shoduje se tudíž zevně úplně s vodným roztokem kysličníku siřičitého saz. pol. 599l). K rozpoznání slouží šťavelan amonný, jenž skýtá s kyselým siřičitanem vápenatým bílou sraženinu šťavelanu vápenatého.
(3) Jak normální, tak i kyselý siřičitan vápenatý se připravují z hašeného vápna a kysličníku siřičitého. Kyselého siřičitanů vápenatého se používá při výrobě celulosy ze dřeva.
(4) Sirnatan vápenatý (kalciumthiosulfát) saz. pol. 600h) vzniká vařením síry ve vápenném mléce a uváděním kysličníku siřičitého za chladu nebo volnou oxydací sirníku vápenatého na vzduchu a používá se ho k výrobě chemických přípravků. Je jako siřičitan vápenatý v prášku i krystalovaný. Sirnatan vápenatý se chová jako siřičitan vápenatý s tím rozdílem, že působením kyseliny solné se uvolňuje vedle kysličníku siřičitého též síra.
(5) Siřičitan, kyselý siřičitan a sirnatan vápenatý patří, jsou-li pevné, do saz. pol. 600h), ve vodném roztoku do saz. pol. 600i).
- 9. (1) Nečistý octan vápenatý (kalciumacetát, červená sůl; viz 12. vysvětlivku k saz. čís. 599) saz. pol. 600 k) se připravuje z dřevného octa neutralisací žíravým vápnem; používá se ho v barvířství, jakož i k přípravě jiných octanů a acetonu. Tvoří drobivou, šedou až hnědou hmotu nebo korovité kusy a páchne dřevným dehtem. Nečistý octan vápenatý se rozpouští snadno ve vroucí vodě na temně zbarvený roztok, při čemž zanechává uhelnaté nečistoty. Ve zfiltrovaném roztoku vzniká kyselinou šťavelovou bílá sraženina šťavelanu vápenatého.
(2) Octan vápenatý čistý, bílá krystalická hmota bez zápachu aneb zrnitý bílý prášek, saz. čís. 622.
- 10. (1) Jako umělý uhličitan vápenatý (kalciumkarbonát) saz. pol. 6001) nutno projednávat všecky druhy uhličitanu vápenatého, jež se v drobnohledu jeví stejnoměrně jemně práškovité. Někdy reaguje umělý uhličitan vápenatý slabě alkalicky a často obsahuje stopy chloridů a j. (srovnej 1. vysvětlivku k saz. čís. 146 o rozlišování od bílé křídy).
(2) Nečistý srážený uhličitan vápenatý, jenž obsahuje zřejmě nečistoty nerozpustné v kyselině solné, saz. pol. 146b).
(3) Podle saz. pol. 146b) smí se projednat jen po rozboru vzorku, vykonaném na útraty strany příslušným chemicko-technickým ústavem finanční správy.
(4) Umělý uhličitan vápenatý, obarvený, saz čís. 626.
(5) Umělý uhličitan vápenatý, tvářený (křída psací a křída kreslicí atd.), viz saz. čís. 409 a 629.
(6) Umělý fosforečnan vápenatý (kalciumfosfát, srážený [precipitovaný]), saz. pol. 600l) připravuje se srážením roztoků chloridu vápenatého fosforečnanem sodným anebo působením vápenného mléka na roztok, získaný macerací kostí kyselinou solnou; používá se ho ve sklářství, k výrobě polev atd. Tvoří jemný, bílý, kyprý, ve vodě nerozpustný prášek, jenž neobsahuje značnějšího množství chloru, arsenu, kysličníku siřičitého nebo kyseliny sírové. Od mletých nerostných fosfátů se liší mechanickou povahou a menší relativní hustotou. Precipitáty tvoří jemné krystalové lupínky a jehličky, kdežto kostní popel a přírodní fosforečnany vápenaté buď nepravidelné hrudky nebo zlomky krystalových shluků. Mletý nerostný fosforečnan vápenatý je na rozdíl od uměle sráženého na omak vždy zřejmě hrubý.
(7) Nečistý srážený fosforečnan vápenatý ke hnojení, saz. čís. 652.
(8) Umělý fosforečnan vápenatý, jakož i kostní popel, označený jako přísada do krmiva pro dobytek (pícní vápno) a pod. nebo smíšený s částmi rostlin a pod., saz. čís. 630.
(9) Karbid vápníku (kalciumkarbid) saz. pol. 600l) připravuje se v elektrické peci ze směsi mletého koksu a páleného vápna. Je to tvrdá, krystalická, černá nebo hnědá hmota, jež ve styku s vodou vyvíjí acetylen a proto musí býti chráněna před vlhkem.
(10) Jiné karbidy, na př. karbid křemíku (siliciumkarbid, karborundum), výrobek tmavý, kovově lesklý, přicházející do obchodu krystalický anebo v prášku, na nějž obyčejná rozpouštědla nepůsobí a jehož se používá jako brusidla, saz. čís. 622.
(11) Dusičnan strontnatý (stronciumnitrát), chlorid barnatý (baryumchlorid) a dusičnan barnatý (baryumnitrát), saz. pol. 600 l), jsou bezbarvé, ve vodě rozpustné soli, jichž se používá hlavně v ohňostrůjství a k přípravě chemických sloučenin.
(12) Jiné strontnaté soli (na př. octan strontnatý, chlorečnan strontnatý), saz. čís. 622, uhličitan strontnatý a hydroxyd strontnatý, saz. pol. 600b).
(13) Podle saz. pol. 600 l) nutno projednávat sloučeniny prvků vzácných zemin: ceru, praseodymu, neodymu, samaria, gadolinia, terbia až lutecia. Sem patří jak jejich kysličníky (t. zv. vzácné zeminy), tak i jejich soli.
(14) K nim se přiřazují sloučeniny prvků, jejichž kysličníky bývají někdy označovány též jako vzácné zeminy; jsou to sloučeniny zirkonia, lanthanu, yttria, thoria a skandia. Užívá se jich hlavně k výrobě žárových tělísek.
(15) Dusíkaté vápno je v podstatě kyanamid vápenatý. Vyrábí se působením dusíku na karbid vápníku v žáru. Používá se ho jako dusíkatého hnojiva v zemědělství a může sloužit v průmyslu jako výchozí látka k výrobě některých dusíkatých sloučenin (amoniaku, močoviny, kyseliny dusičné, kyanidů a pod.). Do obchodu přichází jako tmavošedý až černý prášek (obyčejně preparovaný malou přísadou oleje, aby se zamezilo prášení), řidčeji v zrnech. Míchá-li se dusíkaté vápno delší dobu se studenou vodou a zfiltruje, dává filtrát se směsí stejných objemů roztoků dusičnanu stříbrného a amoniaku žlutou sraženinu nerozpustnou v přebytečném amoniaku.
- 11. (1) Ledek vápenatý (dusičnan vápenatý, synthetický neboli norský ledek vápenatý) tvoří bílý až šedý prášek na vzduchu vlhnoucí; na žhavém uhlí vybuchuje. Rozpouští se ve vodě; v tomto roztoku vzniká s přísadou vodného roztoku šťavelanu amonného hojná bílá sraženina šťavelanu vápenatého.
(2) Ledek vápenatý se projednává podle saz. pol. 600n), i když obsahuje dusičnan amonný, nikoli však více než 8%.
(3) Prokáže-li dovozce navrhující, aby ledek vápenatý byl projednán podle saz. pol. 600n), osvědčením výrobce, vyhotoveným podle připojeného vzoru*), že dovezený ledek vápenatý neobsahuje více než 8% dusičnanu amonného, projedná celní oddělení ONV, nemá-li pochybnosti o správnosti osvědčení, zásilku podle saz. pol. 600n) a osvědčení připojí k rejstříku.
(4) Nepředložila-li strana osvědčení nebo pochybuje-li celní oddělení o správnosti předloženého osvědčení, poněvadž má podstatné závady, nebo má-li celní oddělení pochybnosti o správnosti udaného obsahu dusičnanu amonného, odebere celní oddělení ze zásilky dva vzorky, jejichž totožnost zároveň se stranou zajistí a zašle jeden na útraty strany k prozkoumání příslušnému chemickotechnickému ústavu finanční správy i s předloženým osvědčením. Nález ústavu je směrodatný pro posouzení sazební povahy zboží. Před dojitím nálezu ústavu může celní oddělení vydat zboží jen tehdy, složí-li strana jistotu ve výši cla z dovezeného množství podle saz pol. 599 o).
(5) Zjistí-li se rozborem, že nejde o zboží saz. pol. 600n), ústav podá zprávu ministerstvu financí. Strana jest v tomto případě povinna zaplatit příslušné clo.
(6) Ledek vápenatý, obsahující více než 8% dusičnanu amonného, projednává se podle saz. pol. 599 o).
Saz. čís. 601.
Sloučeniny hliníku, železa, chromu, niklu a kobaltu, výslovně jmenované.
- 1. (1) Železitá mořidla saz. pol. 601a) jsou roztoky solí železitých nebo železnatých, na př. octan, dusičnan, síran železitý nebo železnatý a chlorid železitý, jichž se používá při barvení příze, tkanin, dřevěného, koženého a kostěného zboží a pod. Železitá mořidla se vyznačují tím, že se zbarvují modře roztokem žluté nebo červené krevní soli i při velmi silném zředění (100 až 200násobném).
(2) Roztoky železité k účelům léčebným, saz čís. 630.
(3) Zelená skalice saz. pol. 601a) je velmi často vedlejší výrobek různých odvětví chemického průmyslu; používá se jí v barvířství, k desinfekci a pod. Je v obchodě v zelených krystalech, jež se pokrývají na vzduchu rezavým nebo bílým povlakem. Bezvodá zelená skalice je bílý prášek.
(4) Od admontské skalice saz. pol. 602a), t. j. směsi zelené a modré skalice, se rozeznává zelená skalice podle toho, že její vodný roztok ani delším působením nepoměďuje čisté železo.
(5) Červenou krevní solí se zbarvuje roztok zelené skalice temněmodře, kdežto rovněž podobná skalice niklová saz. pol 601d) dává tímto činidlem nahnědlou sraženinu. Niklová skalice poskytuje dále se čpavkem jasně modré zbarvení, nepoměďuje však čisté železo.
(6) Sem patří též černá skalice, t. j. duběnkami nebo pod. černě zbarvená zelená skalice, jakož i směsi zelené skalice a vápna, sádry a pod.
(7) Síran železitý (ferrisulfát), pevný, pak síran železnato-amonný (Mohrova sůl), saz. čís 622.
(8) Cafra (nerostný saflor, kobaltový saflor) je pražená ruda kobaltová (směs kysličníku kobaltnatého a kobaltitého, vázaných na různé množství kyseliny křemičité); používá se jí do glazury hrnčířského, porcelánového a jiného hliněného zboží. Cafra se jeví jako pískovitý, bledě červený prášek, jenž se rozpouští v sehnané kyselině solné temně modrou barvou a zanechává patrný zbytek.
(9) Jako cafra projednávají se též kysličníky kobaltu. Jsou to těžké prášky barvy olivové, šedé, hnědé až černé, ve vodě nerozpustné. Kysličníky kobaltitý a kobaltnatý se rozpouštějí v kyselině solné, kysličník kobaltnato-kobaltitý v sehnané kyselině sírové, nezanechávajíce značnějšího zbytku.
(10) Šmolka (nazývaná též nesprávně modří kobaltovou nebo královskou) připravuje se tavením cafry s potaši a křemenným pískem. Je to rozmělněné, kysličníkem kobaltnatým modře zbarvené sklo (křemičitan kobaltnato-draselný), jehož se používá k malbě porcelánu a pod. Šmolka jest ve vodě nerozpustná; louh draselný nebo zředěné kyseliny na ni téměř nepůsobí. Pod drobnohledem jeví se šmolka jako ostrohranné střepiny, nepravidelné, různě veliké a lesklé, čímž liší se od pravé kobaltové (Thénardovy) modři saz. čís. 626, tvořící pod drobnohledem kulatá nebo hranatá zrnka.
(11) Do saz. pol. 601a) patří též směs jemně rozmělněné rudy kobaltové s křemenným pískem, přicházející do obchodu pod označením náhražka šmolky.
(12) Skelné posýpátko (modré posýpátko) jsou mleté odpadky při výrobě šmolky.
(13) Uměle obarvené posýpátko, saz. čís. 149. Od skelného posýpátka liší se tím, že se žíháním odbarvuje.
- 2. (1) Z kamenců patřících do saz. pol. 601b) jsou v obchodě nejdůležitější: hlinité (hlinito-draselný, hlinito-sodný, hlinito-amonný), železité, manganité, chromité. Kamenec hlinito-draselný, krystalovaný v krychlích, nazývá se římským kamencem.
(2) Kamence hlinité se připravují z břidlice kamenečné nebo bauxitu; používá se jich v barvířství, v jirchářství a ke klížení papíru, jakož i v lékařství. Tvoří velké, bezbarvé, průhledné krystaly, jež se rozpouštějí ve studené vodě poněkud nesnadno, ve vroucí vodě snadno, chutnají svírávě nasládle a reagují kysele. Pálený, t. j. vody zbavený kamenec je v obchodě v drobcích nebo jako bílý prášek a lze jej snadno poznat po jeho charakteristické chuti. Je ve vodě jen stěží rozpustný, jinak se chová jako obyčejný kamenec.