Nařízení o úpravě vysvětlivek k celnímu sazebníku

(3) Kamence železité se připravují ze zelené skalice a používá se jich v barvířství. Shodují se s jinými kamenci tvarem krystalů, chutí a reakcí, jsou však fialově červenavé barvy; zvětralé kusy jsou bílé. Kamenec chromito-draselný je vedlejší výrobek chemického průmyslu, na př. výroby alizarinu; používá se ho v barvířství a v koželužství. Vyskytuje se většinou v temně fialových, krásně vytvořených krystalech nebo jako prášek a rozpouští se ve vroucí vodě temně zelenou barvou; jemu se podobá drobněji krystalovaný kamenec chromito-amonný.

(4) Sem patří též roztoky obsahující kamenec k vydělávání koží, na př. zeleně zbarvené roztoky síranu chromitého s Glauberovou solí nebo se síranem draselným nebo amonným. Vznikají jako odpadek při oxydaci kyselinou chromovou.

(5) Hlinitan sodný, saz. čís. 622.

(6) Síran hlinitý (aluminiumsulfát, t. zv. koncentrovaný kamenec) saz. pol. 601b) vyrábí se z bauxitu nebo rozpouštěním hydroxydu hlinitého v kyselině sírové; používá se ho v barvířství, při výrobě papíru atd. Tvoří nejčastěji čtyřstěnné, poloprůhledná desky, koláče nebo drobty, jež chutnají jako kamenec, ale ostřeji a kyseleji, a dají se nožem krájeti. Roztoky síranu hlinitého připravené s přídavkem kyseliny solné dávají s přebytečným čpavkem rosolovitou sraženinu, s chloridem barnatým pak bílou práškovitou sraženinu.

(7) Sem patří též kalcinovaný síran hlinitý a zbytky po výrobě síranu hlinitého, pokud jejich obsah síranu hlinitého, jejž zjistí příslušný chemicko-technický ústav finanční správy, nečiní méně než 5% (viz vysvětlivky k saz. čís. 150)

(8) Síran hlinitý se liší kyselou reakcí od podobného hlinitanu sodného saz. čís. 622, používaného rovněž v barvířství a reagujícího silně alkalicky.

(9) Chlorid hlinitý (aluminiumchlorid) saz. pol. 601b) se připravuje rozpouštěním hydroxydu hlinitého v kyselině solné nebo žíháním kovového hliníku v proudu chloru; používá se ho jako desinfekčního prostředku, ke karbonisaci vlny, jakož i k výrobě chemických přípravků. Tvoří žlutou krystalickou hmotu reagující kysele, chuti kamencové, která se na vzduchu rozplývá a silným sušením rozdrobuje. Mnohé druhy se navlhčením vodou zahřívají. Roztoky chloridu hlinitého, zbarvené někdy vyloučeným hydroxydem mléčně, dávají s dusičnanem stříbrným bílou sýrovitou sraženinu chloridu stříbrného, se čpavkem pak bílou rosolovitou sraženinu hydroxydu hlinitého.

(10) Chlorid hlinitý chemicky čistý, látka bezbarvá, lístkovitá, krystalická, značně hygroskopická a na vzduchu dýmající, saz. čís. 622.

1. 3. (1) Octan hlinitý čistý (aluminiumacetát) a surový (nečistý, z dřevného octa) saz. pol. 601c) připravují se rozpouštěním hydroxydu hlinitého v kyselině octové čisté nebo nečisté (surovém dřevném octu); používá se jich v barvířství a v lékařství. Octan hlinitý tvoří tekutinu čirou jako voda, páchnoucí slabě octem, jež nabývá, vaříme-li ji s trochou alkoholu a kyseliny sírové, vůně octového etheru. Surový (nečistý) octan hlinitý jest zbarven nažloutle až temně hnědě a páchne dřevným octem. Oba octany dávají se čpavkem, přidávaným po kapkách, rosolovitou sraženinu hydroxydu hlinitého.

   (2) Pevný (bezvodý) zásaditý octan hlinitý, saz. čís. 622, v tabletách a pod. jako léčivo, saz. čís. 630; octano-vinan hlinitý, tvořící kusy bezbarvé, lesklé, průhledné, slabě páchnoucí po. kyselině octové, používaný pod jménem alsol v lékařství, saz. čís. 630.

1. 4. (1) Umělý sirník železnatý (ferrosulfid) saz. pol. 601d) se připravuje tavením a žíháním směsi železných pilin a síry v přikrytých kelímcích a slouží k přípravě sirovodíku. Tvoří šedočerné až temně bronzově zbarvené, slabě kovově lesklé kusy, roubíky nebo drobty, jež páchnou sirovodíkem, ovlhčíme-li je kyselinami.

   (2) Spencův kov saz. čís. 609 (tmel pro kovoprůmysl, připravený ze síry, přírodního nebo umělého sirníku železnatého, sirníku olovnatého a pod.) se rozlišuje od umělého sirníku železnatého saz. pol. 601d) šedou, ložiskový kov připomínající barvou a hořlavostí.

   (3) Pevný chlorid železitý (sesquichlorid železa) saz. pol. 601d) tvoří žlutou kompaktní, beztvarou nebo krystalickou hmotu, zřídka červenohnědé krystaly, jež se na vzduchu rozplývají. Připravuje se okysličením chloridu železnatého kyselinou dusičnou nebo chlorem a používá se ho v lékařství, barvířství, metallurgii atd. Chlorid železnatý se připravuje rozpouštěním železných pilin v kyselině solné, častěji se získává jako vedlejší výrobek různého průmyslu.

   (4) Sem patří též pevný chlorid železnatý, zelenavá, krystalická látka, jež se na vzduchu ponenáhlu povléká vrstvou barvy okrové.

   (5) Vodné roztoky chloridu železitého a chloridu železnatého k technickým účelům se projednávají jako železitá mořidla (viz 1. vysvětlivku); k účelům léčebným, saz. čís. 630.

   (6) Síran nikelnatý (skalice niklová) saz. pol. 601d) se připravuje rozpouštěním kovového niklu v kyselině sírové, síran nikelnato-amonný (niklová sůl) přidáním síranu amonného k roztoku síranu nikelnatého. Obou solí se používá k niklování; tvoří zelené krystaly, jež se rozlišují od zelené skalice saz. pol. 601a) a síranu železnato-amonného saz čís. 622 tím, že s roztokem červené krevní soli nedávají modrou, nýbrž žlutohnědou sraženinu. Přidáme-li čpavek, zbarví se vodný roztok tmavomodře. Roztok admontské skalice saz. pol. 602a), který je podobného vzhledu, poměďuje čisté železo. Od jiných solí nikelnatých se rozlišuje skalice niklová svým chováním k roztoku chloridu barnatého (bílá sraženina síranu barnatého).

   (7) Jako síran nikelnatý saz. pol. 601d) se projednávají též hotové — pevné i tekuté — chemické přípravky pro niklové lázně (na niklování).

   (8) Surovou skalici niklovou, t. j. směs skalice niklové se skalicí modrou a zelenou, nutno projednávat podle saz. čís. 622, byl-li přezkoušením vzorku, jejž je třeba odebrat z každé zásilky, zjištěn příslušným chemicko-technickým ústavem finanční správy obsah čistého niklu nejvýš 15%.

Saz. čís. 602.

Sloučeniny mědi, olova, zinku a cínu, výslovně jmenované.

1. 1. (1) Modrá skalice (síran měďnatý, kuprisulfát) saz. pol. 602a) se připravuje rozpouštěním kovové mědi (měděných odpadků nebo okují) v kyselině sírové; používá se jí v barvářství k přípravě měďnatých barev, v galvanoplastice k poměďování, k napouštění dřeva, jakož i v zemědělství k potírání nemocí rostlin. Tvoří krásné lazurově modré krystaly, jež na povrchu větrají a nabývají potom mdle modrého, kalného vzhledu. Zahřejeme-li je, rozpadávají se v bílý, na vzduchu zvolna modrající prášek, jenž se rovněž jako nezvětralá modrá skalice ve vodě rozpouští v modrou tekutinu, jež poměďuje čisté železo.

   (2) Směsí modré skalice s jinými látkami, na př. se sírou, používané jako prostředy proti škodlivým činitelům výroby rostlinné, saz. čís. 630.

   (3) Roztoky modré skalice s přísadou čpavku (azurin) a pevný síran měďnato-amonný, saz. čís. 622.

   (4) Zolfo ramato nebo addizionato, viz 1. vysvětlivku k saz. čís. 596.

   (5) Modrá skalice v tyčinkách (leptací kolíčky), saz. čís. 630.

   (6) Admontská skalice (směs skalice zelené a modré) saz. pol. 602a) tvoří modravě zelené krystaly, podobné krystalům skalice zelené; používá se jí v barvířství. O rozlišování od skalice zelené a od skalice niklové viz 1. vysvětlivku k saz. čís. 601.

   (7) Chemicky nečistý kysličník měďnatý, jenž se vyskytuje v obchodě obyčejně pod jménem copper residue, určený pro továrny vyrábějící modrou skalici, se projednává jako modrá skalice podle saz. pol. 602a), je-li celní prohláška doložena potvrzením Československé obchodní komory, že uvedené zboží bylo dovezeno na výrobu modré skalice. Viz též 10. vysvětlivku k saz. čís. 488.

1. 2. (1) Bílá skalice (síran zinečnatý, zinksulfát) saz. pol. 602b) se získává pražením zinkového blejna nebo rozpouštěním zinkových odpadků v kyselině sírové; používá se jí jako léčiva, mořidla, ke konservování dřeva a k výrobě jiných zinkových přípravků. Bývá v obchodě buď surová, ve tvaru homolí a bochníků, jako hmota nečistě bílá, krystalická, jemně zrnitá, cukru podobná, anebo čištěná. Čistá bílá skalice krystaluje zpravidla podobně jako síran hořečnatý (hořká sůl) v jemných jehličkách. Bílá skalice se rozpouští snadno ve vodě, má odporně kovovou chuť a zůstavuje po vyžíhání žlutý zbytek, jenž za chladu zbělá. Se sirníkem amonným dává bílou sraženinu sirníku zinečnatého. O rozpoznávání bílé skalice od síranu hořečnatého a síranu sodného viz též 7. vysvětlivku k saz. čís. 600 a 2. vysvětlivku k saz. čís. 599.

   (2) Sem patří též tovární odpadky obsahující více než 5% bílé skalice, pokud snad nejsou podrobeny podle svého složení vyšší celní sazbě.

1. 3. (1) Jako měděnku (plístu) saz. pol. 602c) je třeba projednávat jak měděnku normální (octan měďnatý, t. zv. destilovanou), tak i zásaditou (zásaditý octan měďnatý). Normální měděnka tvoří temně modrozelené, na vzduchu ponenáhlu větrající, ve vodě dosti rozpustné krystaly, zásaditá tvoří světle modrý prášek nebo bochníky a koule a rozkládá se vodou.

   (2) Měděnka dává na rozdíl od četných jiných zelených barev se čpavkem charakteristickou reakci na měď (modravou sraženinu, jež se v nadbytku srážedla rozpouští temnou, chrpově modrou barvou) a reakci na kyselinu octovou (vůně octového etheru, zahřeje-li se s kyselinou sírovou a s alkoholem); její roztoky poměďují čisté železo.

1. 4. (1) K olověné bělobě saz. pol. 602d) patří nejen čistá olověná běloba (zásaditý uhličitan olovnatý, běloba berlínská, kremžská či lupínková), jíž se nabývá, působí-li kysličník uhličitý na zásaditý octan olovnatý, a jíž se používá jako barvy k nátěrům, nýbrž i směsi běloby olověné se síranem barnatým (na př. benátská a hamburská běloba), s bělobou zinkovou a jinými bílými barvami.

   (2) Olověná běloba a bílé barvy, obsahující olověnou bělobu, se rozlišují od jiných bílých látek zpravidla vyšší specifickou vahou a tím, že hnědnou nebo černají sirovodíkem a že poskytují s uhličitanem sodným při žíhání dmuchavkou na uhlí olověné zrno, charakteristické pro sloučeniny olova.

   (3) Šeď perlová, šeď olověná a podobné barvy, připravené z běloby olověné přísadou temně zbarvených látek, saz. čís. 626.

1. 5. (1) Nečistý octan olovnatý a olověný cukr saz. pol. 602e) se vyrábějí rozpouštěním klejtu v surové, případně čisté kyselině octové. Nečistý octan olovnatý tvoří po surovém octu páchnoucí, žluté až žlutohnědé, beztvaré nebo krystalické kusy lasturovitého lomu. Olověný cukr (čistý octan olovnatý) tvoří jako voda čiré, na vzduchu zvolna větrající sloupky, z počátku sladké, později odporně kovové chuti. Olověného octa nabudeme, vaříme-li roztok olověného cukru s klejtem. Jest to slabě alkalická, z počátku čirá kapalina, jež ponechána v klidu na vzduchu se kalí.

   (2) Nečistý octan olovnatý, olověný cukr a olověný ocet dávají s chromanem draselným, jakož i s kyselinou sírovou reakci na olovo, a zahřejí-li se s kyselinou sírovou a s alkoholem, vyznačují se charakteristickou vůní octového etheru. Používá se jich k výrobě chromové žluti, octanu hlinitého a jiných přípravků v barvířství a jako léků.

   (3) Do saz. pol. 602e) patří kromě cínové soli (chlorid cínatý), která tvoří bílé nebo žlutobílé krystaly, jež se na vzduchu částečně rozplývají, ještě tyto cínové přípravky: chlorocíničitan amonný (pinková sůl), chlorid cíničitý, cíničitan sodný (sůl preparační), octan cínatý, směsi chloridu cíničitého a chloridu cínatého, na př. sůl na růžovo, cínová komposice, jiné sloučeniny cínu, na př. rhodanid cínatý. Cínová sůl se získává rozpouštěním cínových hoblin v kyselině solné; používá se jí rovněž jako jiných cínových přípravků v barvířství a pod.

   (4) Kousek kovového zinku vylučuje z cínových přípravků saz. pol. 602e) (jsou-li pevné, rozpustí se ve vodě, po případě za přídavku kyseliny solné) cín ve způsobě šedého prášku nebo kypré kovové houby, jež dá s kyselinou dusičnou bílou kyselinu metacíničitou.

   (5) Pink (pinková barva, pink colour, barva na smalt, glazury atd.), špinavě červená sloučenina chromu s cínem, saz. čís. 626.

   (6) Pink se rozlišuje od jiných cínových přípravků barvou, nerozpustností v kyselinách a pískovitou povahou.

   (7) Síran olovnatý (též t. zv. olověná ssedlina) saz. pol. 602e) tvoří těžký, obyčejně čistě bílý, v kyselinách sotva rozpustný prášek, bez vůně, jenž skýtá při žíhání dmuchavkou na uhlí se sodou olověné zrno. Jen síran olovnatý (olověná ssedlina), pocházející z výroby octanu hlinitého, mívá často nádech do hnědava a páchne, zahřejeme-li jej, zřejmě octem. Zahříváme-li síran olovnatý v octanu amonném, rozpouští se; roztok dává s chromanem draselným žlutou sraženinu chromanu olovnatého.

1. 6. (1) Dusičnan měďnatý (kuprinitrát) saz. pol. 602f) vznikne, rozpustíme-li měď nebo kysličník měďnatý v kyselině dusičné. Používá se ho v barvířství a technice kovů; tvoří modré, na vzduchu rozplývavé krystaly, jež zahřáty vydávají rudé páry a zůstavují černý, v kyselinách rozpustný zbytek. V obchodě se vyskytující roztoky dusičnanu měďnatého projednávají se jako pevná sůl.

   (2) Jako dusičnan olovnatý saz. pol. 602f), jehož se nabývá, rozpustí-li se klejt v kyselině dusičné, a kterého se používá v barvířství, k výrobě olovnatých barev a zápalných hmot, nutno projednávat jak obyčejný, tak i zásaditý dusičnan olovnatý. Tvoří bezbarvé, ve vodě rozpustné krystaly, jež zahřáty vydávají rudé páry a skýtají reakce sloučenin olovnatých.

   (3) Chlorid zinečnatý (zinkchlorid) saz. pol. 602f) se vyskytuje v obchodě buď v tyčinkách nebo v kusech bílé barvy nebo jako roztok. Získává se rozpouštěním zinkových odpadků v kyselině solné a jako odpadek v mnohém chemickém průmyslu; používá se ho podle stupně čistoty v lékařství, k výrobě pergamenového papíru, v průmyslu dehtových barev, jakož i k spájení, k napouštění dřeva (na př. železničních pražců). Chlorid zinečnatý se rozplývá na vlhkém vzduchu a reaguje silně kysele. Vodný roztok dává se čpavkem přechodnou sraženinu, se sirníkem amonným bílou sraženinu sirníku zinečnatého; dusičnanem stříbrným vzniká po okyselení kyselinou dusičnou bílá sraženina chloridu stříbrného, jež se ve čpavku rozpouští. O rozpoznávání roztoku chloridu zinečnatého od roztoku chloridu hořečnatého viz 1. vysvětlivku k saz. čís. 600.

   (4) Do saz. pol. 602f) patří též struska salmiaková, obsahující chlorid zinečnatý, salmiak a oxychlorid zinečnatý, má-li více než 15% ve vodě rozpustného chloridu zinečnatého je odpadkem zinkových hutí a pozinkovacích závodů. Salmiakovou strusku, nikoliv jemně mletou, obsahující nejvýše 15% chloridu zinečnatého, nutno projednávat podle saz. pol. 488c) jako zinkový odpadek. Podle tohoto čísla lze zboží projednat jen podle chemického rozboru, vyžádaného od příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy.

   (5) Do saz. pol. 602f) patří dále trest’ na spájení, sůl spájecí nebo strusková (rozpuštěné nebo pevné směsi chloridu zinečnatého a chloridu amonného) pak tmavé, téměř černě zbarvené roztoky chloridu zinečnatého, které jsou odpadkem při výrobě dehtových barviv, a konečně Sorelova hmota.

   (6) Bílý sirník zinečnatý, pak lithopon a Griffitova běl (zinkolit), t. j. směsi sirníku zinečnatého a síranu barnatého, jsou bílé hmoty, jež vyvíjejí s přísadou minerálních kyselin sirovodík a zahřátím přechodně žloutnou. Sirník zinečnatý se sráží z roztoků solí zinečnatých sirníkem sodným; lithopon, jehož se používá jako natěračské barvy, připravuje se srážením roztoku bílé skalice sirníkem barnatým.

   (7) Bílý sirník zinečnatý se rozlišuje od lithoponu a Griffitovy běli téměř naprostou rozpustností ve zředěné kyselině sírové.

   (8) Sirník zinečnatý a lithopon, obarvené, saz. čís. 626.

Saz. čís. 603.

Sloučeniny síry, selenu, antimonu a arsenu, výslovně jmenované.

1. 1. (1) Do saz. pol. 603a) patří antimonit (leštěnec antimonový, surma), t. j. přírodní šedý nebo černý sirník antimonitý, a to i tehdy, byl-li z horniny vytaven (Antimonium crudum). Vyskytuje se jako prášek podobný tuze nebo jako regulus na povrchu černý, na lomu olověně šedý, paprskovitě krystalický a kovově lesklý.

   (2) Antimonitu se používá k výrobě kovového antimonu a sloučenin antimonu, jakož i v ohňostrůjství a zvěrolékařství.

   (3) Kovový antimon saz. pol. 596a), jenž jest podobného vzhledu, lze snadno rozeznat od antimonitu, zahřejeme-li jej se sehnanou kyselinou solnou; antimonit vyvíjí sirovodík, kdežto kovový antimon se nezmění.

   (4) Antimonová rumělka (t. j. oxysulfid antimonu, minerální kermes, kartusiánský prášek), jakož i zlatá síra (sirník antimoničný), též červený sirník antimonitý, saz. čís. 626.

   (5) Sirouhlík saz. pol. 603a) vznikne, jestliže vedeme sirnou páru přes žhavý koks; také možno jej připravit v elektrické peci z těchže surovin. Slouží jako prostředek k extrakci tuků a olejů, při výrobě kaučuku a umělých vláken, jakož i k hubení révokazu. Sirouhlík jest kapalina bezbarvá nebo světle žlutavá, velmi těkavá, páchnoucí zpravidla jako shnilá ředkev, nanejvýš hořlavá; hoří modrým plamenem, zapáchá přitom jako hořící síra a klesá pod vodu, aniž se s ní mísí.

   (6) Sem patří též surový xanthogenan draselný a sodný a sulfodithiouhličitan (thiouhličitan) draselný a sodný, jichž se používá k potírání nemocí rostlin a k rozpouštění celulosy; tyto přípravky se na vzduchu rozkládají, při čemž vyvíjejí sirouhlík a sirovodík.

   (7) Obě látky skýtají s velmi zředěným roztokem modré skalice charakteristické červenohnědé zbarvení.

   (8) Želatinové tobolky plněné sirouhlíkem, na hubení révokazu, saz. čís. 630.

1. 2. (1) Podle saz. pol. 603b) se projednává jak sirník arsenitý, tak i sirník arsenatý.

   (2) Sirník arsenitý (operment, auripigment, žluť královská, čínská, perská či španělská, žlutý arsenik, kaménka) tvoří hrubé kusy lupenatého lomu a citronově žluté barvy.

   (3) Sirník arsenatý (realgar, arsenový rubín, zarnek, červený arsenik) jest oranžově až temně rudě zbarven a vyskytuje se jako hmota na hranách průsvitná, sklovitého, lasturovitého lomu.

   (4) Oba se vyskytují v přírodě jako nerosty a lze je připravit tavením arsenu se sírou.

   (5) Používá se jich k barvení a k odchlupování koží. Žlutý i červený sirník arsenu, zahřáty ve skleněné trubičce, sublimují beze zbytku.

1. 3. (1) Selenový kal saz. pol 603c) se usazuje v olověných komorách továren na kyselinu sírovou, zpracovávají-li kyzy obsahující selen. Je výchozí surovinou pro výrobu kovového selenu a selenových přípravků. Selenový kal jest těžká, červenavě hnědá nebo šedá práškovitá nebo těstovitá hmota, jež kromě selenu obsahuje značné množství nečistot, na př. sloučenin olova.

   (2) Zahřívá-li se selenový kal nebo kovový selen saz. pol. 596a) (červený nebo černý prášek nebo tuhově lesklé, černé tyčinky) na porcelánovém střípku, zbarví se plamen charakteristicky modře, při čemž se vyvíjí zvláštní nepříjemný zápach. Vaří-li se selen s kyselinou dusičnou, rozpouští se úplně, kdežto selenový kal zůstavuje značný nerozpustný zbytek.

1. 4. Chlorid sirný saz. pol. 603d) vzniká působením plynného chloru na roztopenou síru. Používá se ho při vulkanisaci kaučuku, jako rozpouštědla síry a k výrobě náhražek kaučuku (faktis). Čistý chlorid sirný jest kapalina žlutá nebo červenožlutá, zřídka nahnědlá, na vzduchu dýmající, charakteristického, štiplavého, dusivého zápachu; je těžší vody, s níž se nemísí. Při delším styku s vodou rozkládá se chlorid sirný, při čemž vzniká zákal vyloučenou sírou a uvolňuje se kyselina solná.

Saz. čís. 604.

Sloučeniny organické (ústrojné) výslovně jmenované.

1. 1. (1) Glycerin se získává jako zplodina štěpení tuků, na př. při výrobě mýdla (surový glycerin), odbarvuje se kostním uhlím, čistí se destilací přehřátou parou a pak se koncentruje (čištěný glycerin). Používá se ho při výrobě nitroglycerinu, v lékařství a kosmetice, jakož i při potiskování a apretování tkanin.

   (2) Surový glycerin (saponifikační, louhový, destilační) saz. pol. 604a) je kapalina světle žlutá až tmavohnědá, často nepříjemně páchnoucí, chuti nasládlé až slané, zahoustlá a hygroskopická, již lze mísit v každém poměru s alkoholem a s vodou, nikoli však s etherem. Od cukerných roztoků se rozlišuje glycerin tím, že při pálení na platinovém plíšku nevydává zápachu po páleném cukru.

   (3) Sem patří též spodní louh mydlářský, odpadek mydláren, jenž je zároveň důležitou surovinou pro tovární výrobu glycerinu. Je to žlutohnědá, vodnatá kapalina, jež má vlastnosti zředěného roztoku glycerinu, obsahujícího kuchyňskou sůl.

1. 2. (1) Obyčejné druhy čištěného glycerinu saz. pol. 604b) jsou: glycerin dynamitový, pokud je prost popelu, a chemicky čistý glycerin.

   (2) Dynamitový glycerin, jenž obsahuje popel, se projednává podle saz. pol. 604a).

   (3) Za glyceriny prosté popelu pokládají se glyceriny, jež obsahují méně než 0.1% popelu. Obsah popelu zjistí příslušný chemicko-technický ústav finanční správy; bez stanovení obsahu popelu lze podle saz. pol. 604a) projednat jen glyceriny, které, byvše smíšeny a protřepány s pateronásobným objemem 96% lihu, dávají zřejmý a trvalý zákal a mají vlastnosti nahoře popsaného surového glycerinu. Ze zásilek, jež nevyhovují těmto předpokladům, budiž vzat vzorek asi 100—200 cm³ a zaslán jmenovanému ústavu.

   (4) Chemické sloučeniny glycerinu k účelům technickým a léčebným, jako na př. kyselina glycerinoboritá, glycerinovinná, glycerinofosforečná, saz. čís. 622, po příp. 630; směs glycerinu s lepidly, jež obsahují škrob nebo dextrin, nebo s podobnými lepidly, saz. čís. 614.

   (5) Dehtová barviva s přísadou glycerinu, saz. čís. 626.

   (6) Barevné hlinky, minerální barvy a přírodní organická barviva s přísadou glycerinu, saz. čís. 626.

1. 3. (1) K anilinovému oleji saz. pol. 604c), jehož se nabývá redukcí nitrobenzenu železem a kyselinou solnou a používá k výrobě barviv, patří nažloutlé nebo hnědočervené, dehtovitě páchnoucí směsi anilinu a toluidinu, jež pocházejí z černouhelného dehtu, s vodou se nemísí a vyskytují se v obchodě pod názvy modrý olej (anilinový olej pro modř), červený olej (anilinový olej pro červeň), anilinový olej pro safranin, také échappés nebo fuchsin échappés (odpadek z fuchsinové taveniny).

   (2) Do saz. pol. 604c) patří též anilinová sůl (hydrochlorid anilinu, chlorid anilinu); tvoří kusy nebo krystaly bez zápachu, jež se rozpouštějí ve vodě a jichž se upotřebuje v barvířství; sem patří i toluidin.

   (3) Podle saz. pol. 604c) se projednává též anilinfluorát, t. j. anilinový olej s přísadou kyseliny fluorovodíkové.

   (4) V kyselině solné rozpuštěný anilinový olej a soli anilinu barví dřevěnou třísku žlutě.

   (5) Chemicky čistý anilin (žlutá, zřídka bezbarvá tekutina, světlo silně lámající, zvláštního zápachu), saz. čís. 622.

   (6) Nitrobenzen (nitrobenzol, Mirbanův olej) saz. pol. 604c) se vyrábí z benzenu působením sehnané kyseliny dusičné a sírové a slouží k výrobě anilinu a jiných chemických přípravků. Veliké množství nitrobenzenu se spotřebuje k parfumování mýdel, cídicích past, leštidel na boty atd. Nitrobenzen je olejovitá, nažloutlá kapalina, vonící podobně jako silice hořkomandlová, avšak méně jemně.

   (7) Přidá-li se k několika kapkám nitrobenzenu zprvu sirník amonný a potom voda a protřepá-li se směs dobře, usadí se na dně již po malé chvíli olejovitý podíl, kdežto kapalina nad ním je opět žlutavá a jasná. Silice hořkomandlová saz. pol. 155b) nebo benzaldehyd saz. čís. 622 dává touto zkouškou mléčně bílou tekutinu, jež se nevyjasní ani po několika hodinách.

   (8) Jako nitrobenzen se projednává též při 15° C tekutý nitrotoluen (na př. technický nitrotoluen a orthonitrotoluen), jenž voní rovněž po hořkých mandlích. Pevné nitrotolueny (na př. paranitrotoluen, dinitro- a trinitritolueny) nutno projednávat podle saz. čís. 622, po příp. 646 (viz vysvětlivky k saz. čís. 646).

   (9) Viz též 3. vysvětlivku k saz. čís. 155.

   (10) Surový antracen saz. pol. 604c) krystaluje z ochlazeného antracenového oleje, získaného suchou destilací černouhelného dehtu; slouží k výrobě čistého antracenu, jehož se používá k výrobě alizarinu. Je to nažloutlý až hnědý sypký prášek, jenž za chladu páchne slabě po naftalenu, a je-li roztaven, po asfaltu.

   (11) Surový naftalen (naftalin) saz. pol. 604c) se vylučuje ochlazením z těžkého oleje a karbolového oleje z černouhelného dehtu. Tvoří šedou nebo červenavě hnědou, šupinatě krystalickou drobivou hmotu, již lze snadno poznat po osobitém silném zápachu.

   (12) Surový naftalen se liší od surového naftylaminu podobného vzhledu nerozpustností v kyselině solné.

   (13) Směsi naftalenu se sírou, vápnem a pod., používané jako prostředky proti škodlivým činitelům výroby rostlinné, saz. čís. 630.

   (14) Naftalen a antracen, čištěné, bílé, saz. pol. 604f).

   (15) Surová kyselina karbolová saz. pol. 604c) je podíl frakcionované destilace černouhelného dehtu (příp. i jiných dehtů), přecházející při teplotě 175—210° C. Slouží k výrobě čisté kyseliny karbolové, jakož i k desinfekci. Je to tmavohnědá kapalina zvláštního pronikavého zápachu.

   (16) O jejím rozlišování od t. zv. technicky čisté a čisté kyseliny karbolové viz 5. vysvětlivku.

   (17) Sem patří též střední olej (i karbolový olej a kreosotový olej z dehtu černouhelného), t. j. frakce destilace černouhelného dehtu, páchnoucí po kyselině karbolové, a karbolové vápno, t. j. červený prášek páchnoucí po kyselině karbolové, jehož se používá jako prostředku desinfekčního, potom surový fenolát sodný, jenž má obdobné složení jako karbolové vápno.

1. 4. (1) Zásady pyridinové saz. pol. 604d) jsou směsi pyridinu a jeho homologů; jsou to kapaliny slabě nažloutlé, jež velmi intensivně páchnou a mísí se s vodou; získávají se z černouhelného a kostního dehtu a slouží k denaturaci lihu.

   (2) Je-li podezření, že pyridinové zásady obsahují alkohol ethylnatý, nutno směs 1 objemu zboží se 3 objemy zředěné kyseliny sírové (1:3) zkoušet na tento alkohol způsobem předepsaným u saz. čís. 619 pro alkohol methylnatý.

1. 5. (1) Kresol (též matečný louh po krystalované čisté kyselině karbolové) je směs nečistých methylfenolů, t. j. součástí surového karbolového oleje, jichž se nabývá při výrobě čisté kyseliny karbolové; vyskytuje se v obchodě označený jako 100% surová kyselina karbolová; kresolu se používá k výrobě různých desinfekčních prostředků, na př. solveolu, solutolu, kreosapolu, lysolu, saz. pol. 604f).

   (2) Sem patří též kreosot a t. zv. technicky čistá kyselina karbolová.

   (3) O rozpoznávání kresolu, kreosotu a t. zv. technicky čisté, částečně z kresolů se skládající kyseliny karbolové od surové karbolové kyseliny saz. pol. 604c) a čisté karbolové kyseliny (fenolu) saz. čís. 622 se poznamenává toto:

   (4) Třepá-li se kresol nebo t. zv. technicky čistá nebo čistá kyselina karbolová se stejným objemem glycerinu, tvoří směs čirou nebo téměř čirou kapalinu, kdežto surová kyselina karbolová utvoří při tom 2 vrstvy, ježto dehtové oleje v ní obsažené vystoupí na povrch. Při této zkoušce s glycerinem třeba dbát toho, aby zkoušené výrobky byly bezvodé, aby totiž nebyly v tekutině kapičky vody; jsou-li tam nějaké, nutno je před zkoumáním po usazení odstraniti filtrací. U výrobků, jež jsou tak tmavé (téměř černé), že mísitelnost s glycerinem nelze konstatovat, ježto rozhraní obou vrstev nelze rozeznat, nepřichází rozlišování kresolu, případně t. zv. technicky čisté kyseliny karbolové vůbec v úvahu, leč jen u takových, jež jsou alespoň tak jasné (hnědé), že smíšeny se stejným objemem glycerinu dávají ještě průhledný roztok. Kresol, kreosot a t. zv. technicky čistá kyselina karbolová se rozeznávají od čisté kyseliny karbolové saz. čís. 622 podle toho, jak se chovají ke koncentrovanému amoniaku. Třepáme-li je s dvojnásobným objemem tohoto činidla, mísí se čistá kyselina karbolová s amoniakem úplně, kdežto kresol, kreosot a t. zv. technicky čistá kyselina karbolová tvoří dvě vrstvy.

   (5) Naftalen navoněný kafrem (napodobenina kafru), saz. pol. 153b).

1. 6. (1) Do saz. pol. 604f) patří kromě kreolinu a lysolu četné jiné, v obchodě s různými názvy se vyskytující tekuté, zřídka těstovité nebo pevné přípravky, jež obsahují mýdlo, fenoláty, soli aromatických kyselin, volnou kyselinu sírovou, sulfokyseliny a pod., rozpuštěné, emulgované nebo suspendované v olejích z černouhelného dehtu, nebo jejich směsi s minerálním olejem, např. kreosapol, sanatol, sanogen, saprol, antinonnin, hydrol, solveol, solutol, fenolin, perkresan, petrosol.

   (2) Mají charakterický zápach olejů z dehtu černouhelného a ve vodě se buď rozpouštějí anebo skýtají s ní mléčné emulse, čímž se rozlišují jak od surové kyseliny karbolové saz. pol. 604c), tak i od olejů z černouhelného dehtu.

   (3) Kreolin, lysol a podobné přípravky, označené nápisy, štítky a pod. jako léčivé (antiseptické nebo desinfekční tekutiny, tinktury na parasity zvířat a pod.), saz. čís. 630; navoněné, saz. čís. 633.

   (4) Do saz. pol. 604f)1 patří pouze formaldehyd, jenž se dováží zpravidla jako vodný roztok s obsahem methylalkoholu (formalin). Podle saz. pol 604f)2 projednává se též čištěný naftalen a čištěný antracen (srovnej 3. vysvětlivku), potom formaldehyd smíšený s mýdlem (na př. lysoform) a polymerisovaný formaldehyd (na př. paraformaldehyd).

1. 7. (1) Kyselina salicylová (Acidum salicylicum) přichází do obchodu technická nebo chemicky čistá, a to ve tvaru krystalků nebo prášku, chuti sladkokyselé, svíravé. Ve studené vodě se rozpouští málo, ve vroucí vodě, v alkoholu a v etheru však snadno. Technická kyselina salicylová má barvu slabě nažloutlou až hnědočernou; chemicky čistá je sněhobílá.

   (2) K derivátům kyseliny salicylové, jež se v obchodě nejčastěji vyskytují, patří salicylan sodný (Natrium salicylicum), kyselina acetylsalicylová (Acidum acetylosalicylicum), salol (salicylan fenylnatý, Phenylum salicylicum), salicylan vápenatý a salicylan rtuťnatý.

   (3) Lihový roztok kyseliny salicylové s několika kapkami roztoku chloridu železitého dává fialové zabarvení. Tutéž reakci dávají vodné roztoky salicylanů. Kyselina acetylsalicylová, vařena po několik minut se slabým vodným roztokem sodného louhu, vyvíjí zápach kyseliny octové. Salol se vyznačuje nerozpustností ve vodě a nízkým bodem tání; taje, ponořen ve zkoumavce do vody, již při 45° C.

   (4) Salicylan methylnatý a ethylnatý (umělá silice libavková, Oleum Gaultheriae), saz. pol. 155b).

   (5) Kyselina salicylová a její deriváty, upravené v tabletkách a pod. nebo označené jako léčiva, saz. čís. 630.

1. 8. (1) Kokain, hlavní alkaloid listů keře koky, je v obchodě zpravidla jen v podobě svých solí, na př. chlorovodíkové (Cocainum hydrochloricum), která tvoří bezbarvé krystalky nebo drobné bílé šupinky skelného lesku. Na špičce jazyka způsobuje na krátký čas místní necitlivost.

   (2) Jako kokain, jenž je svým chemickým složením methylester benzoylekgoninu, projednávají se také ostatní alkaloidy skupiny kokainové, t. j. deriváty ekgoninu, jako na př. methylekgonin, benzoylekgonin cinnamylkokain, isatropylkokain a j.

   (3) Surový kokain, sloužící k výrobě čistého kokainu, se dováží téměř výhradně v lisovaných kusech, po případě v prášku barvy špinavě bílé.

1. 9. (1) Alkaloidy opiové se získávají z opia, které jich obsahuje četnou řadu. Jsou to zejména morfin, kodein, thebain, narkotin, papaverin a narcein. V obchodě jsou jako volné zásady nebo v podobě svých solí (s kyselinou chlorovodíkovou, na př. Morphinum hydrochloricum, s kyselinou fosforečnou, na př. Codeinum phosphoricum a j.).

   (2) Z derivátů alkaloidů opiových nejvýznačnější jsou ethylmorfinhydrochlorid (dionin), diacetylmorfin (heroin), benzylmorfinhydrochlorid (peronin), benzoylmorfin dihydrooxykodeinonhydrochlorid (eucodal), dihydrokodeinon (dicodid), dihydromorfinonhydrochlorid (dilaudid), kotarnin, kotarninhydrochlorid (stypticin).

   (3) Směsi těchto látek se vyskytují pod názvy jako pantopon, pavon, domopon, laudanon, narcofin a pod.

Saz. čís. 605.

Saze (kopt), uhelný prášek a umleté černi (mimo rozdrobené uhlí kostní, které patří do saz. pol. 600d).

(1) Do saz. čís. 605 patří kromě sazí (koptu, lesklého koptu, sazí ze smolného dřeva, černě lampové, též sazových kadeček, t. j. koptu v sudech nebo v malých dřevěných schránkách) jen ony jemně rozmělněné nebo jemně práškovité uhlíkaté černi, které byly vyrobeny uměle žíháním nebo chemicky.

(2) Sem patří tedy: dřevěné uhlí na prášek rozmělněné, koksový prášek (též koks zvaný grude), kožní uhlí, kostní uhlí (kostní čerň), pálené jelení parohy a slonovina (čerň z jeleního rohu a ze slonoviny), zuhelněné vinné droždí a vinné matoliny, jakož i zuhelněné révové dřevo (frankfurtská či révová čerň).

(3) Do saz. čís. 605 nepatří: prášek z černého a hnědého uhlí a jiné prášky, připravené z přírodního uhlí a nerostů uhlí obsahujících, saz. čís. 148, a mletá tuha, saz. čís. 150.

(4) Mletá černá křída (břidličná čerň atd.) patří bez zřetele na to, byla-li snad žíhána nebo má-li nedokazatelnou příměs jiných černí, do saz. pol. 148b), jestliže obsah popelu přesahuje 50%; jinak nutno ji projednávat podle saz. čís. 605.

(5) O rozeznávání zboží patřícího do saz. čís. 605 od práškovitého uhlí a nerostů obsahujících uhlí saz. čís. 148 se poznámenává:

(6) Saze nezanechávají, spalujeme-li je, téměř žádného popelu.

(7) Uhelný prášek a mleté černi saz. čís. 605 žíhány ve skleněné trubičce na jednom konci zatavené se téměř nemění, kdežto žíháme-li uhlí nebo nerosty uhlí obsahující saz čís. 148, tvoří se více nebo méně značné množství plynu a dehtu. Mletá tuha saz. čís 150 se chová jako uhelný prášek saz. čís. 605, jeví však, jestliže se i jen slabě smáčkne a tře, charakteristický lesk tuhy.

(8) Do saz. čís. 605 patří též jemně mleté černi po výrobě krevní soli (prášek na odbarvování), t. j. zbytky od výroby krevní soli (viz saz. čís. 652), jež obsahují více než 75% jemnozrnného podílu, dále mleté černi těstovité (en pâte), též s vodou utřené nebo tvářené (na př. do tvaru kloboučků lisované), avšak bez přísady pojidla (na př. laková čerň z pálených sazí ze smolného dříví).

(9) Dřevěné uhlí tvářené s přísadou ledku a pojidla (t. zv. trhací uhlí na sklo), saz. čís. 640.

(10) Saze, uhelný prášek a mleté černi, tvářené s přísadou pojidla, podle tvaru a povahy, saz. čís. 626 nebo saz. čís. 629; tytéž krášlené přísadou barev, na př. ultramarinu, saz. čís. 626. Uhlíkaté prášky na tvrzení (cementaci) železa, jež jsou prosty krevní soli, saz. čís. 622; obsahují-li krevní sůl, saz. pol. 599n).

Saz. čís. 606.

Bistr ze sazí (bistr koptový).

(1) Bistr ze sazí (bistr koptový) saz. čís. 606 je ve vodě rozpustná barva podobná sepii, připravená ze sazí nebo hnědého uhlí působením alkalií.

(2) Sem patři též mořidlo na ořechovo, jež má stejné vlastnosti jako bistr ze sazí.

(3) Mořidlo na ořechovo a bistr ze sazí se rozlišují od umbry saz. čís. 148 tím, že se rozpouštějí ve vodě.

(4) Bistr ze sazí a mořidlo na ořechovo, krášlené dehtovými barvivy atd., saz čís 626; připravené jako barvy malířské, v měchýřcích a pod., saz. čís. 627.

Saz. čís. 607.

Umělé černi.

(1) Umělé černi jsou husté černé barvy na knihtisk, kamenotisk a měditisk, utřené s olejem, s olejovým pokostem nebo s minerálním olejem, s přísadou pryskyřice, pryskyřičného mýdla, terpentinového oleje a pod. nebo bez ní.

(2) Sem patří mezi jiným čerň knihtiskařská, čerň frankfurtská, čerň měditiskařská a černá litografická barva, jež se obyčejně dovážejí v sudech nebo v plechovkách.

Saz. čís. 608.

Leštidla na obuv.

(1) Jako leštidla na obuv přicházejí do obchodu nejrozmanitější přípravky z tuků, vosků, ceresinu, minerálních olejů, rybího tuku, mýdla, pryskyřice, šelaku, kafru, albuminu, lepku, dextrinu s vodou, melasou, kyselinou octovou, sírovou nebo solnou a s přísadami skalice zelené, skalice modré, alkalií atd., jež bývají obarveny kostní černí, sazemi, hlínou, zemitými barvami, minerálními barvami, dehtovými barvivy a pod. Jsou buď pevné nebo tekuté a obsahují často líh, terpentinový olej neb jiná těkavá rozpouštědla.

(2) Přípravky obsahující šelak se vyskytují zhusta s boraxem ve vodném roztoku.

(3) Tekutiny na zřeďování leštidel na boty a krémů na kůži, jež se v podstatě skládají z lihu, saz. pol. 108b), jiné podle povahy.

Saz. čís. 609.

Tmely.

(1) Tmely tohoto saz. čísla jsou přípravky vyrobené z nejrůznějších látek, jež ani nepatří ani nejsou zařaděny do jiného sazebního čísla, tvrdnou bez další přísady rychle nebo zvolna a slouží k vyplňování spár nebo k těsnění.

(2) Sem patří na př.: burelový tmel z burelu, mastných olejů a pod.; démantový tmel z olejového pokostu, křídy, tuhy a klejtu; glycerinový tmel z glycerinu s klejtem; hektografická hmota z hlíny a glycerinu bez přísady klihu nebo želatiny; kaučukový tmel z kaučuku a pryskyřice rozpuštěných v benzenu nebo v benzinu na pneumatiky (na duše a pláště); klihový tmel z cementu a klihu; křídová hmota na tmelení rámů z křídy, jiných zemin a klihu; mastikový tmel ze lněného oleje, pískovce, vápence, klejtu; olejový tmel z olejového pokostu, křídy, klejtu nebo suříku; sklenářský tmel, též tekutý, z olejového pokostu, křídy nebo olejů, s vápnem, pískem, zinkovou bělobou, klejtem nebo suříkem; Spencův kov ze síry, přírodního nebo umělého sirníku železnatého, sirníku olovnatého a pod.; tmel na kámen ze lněného oleje, olověného cukru, olověné běloby, klejtu, křídy a písku; tmel na kovy ze lněného oleje, burelu, olověné běloby, suříku, hlíny, tuhy a pod.; truhlářský tmel (woodfiller) z olejového pokostu a okru; tmel z vodního skla a minerálních látek; železný tmel a podobné tmely se sírou nebo jinými látkami.

(3) Tmely pryskyřičné z pryskyřic s rozpouštědly, na př. tmel na linoleum, saz. čís. 624.

(4) Sorelova hmota, tekutý chlorid zinečnatý s kysličníkem zinečnatým, saz. pol. 602f).

(5) Látky na tmelení, jež se stanou tmely teprve smíšením mezi sebou nebo s jinými látkami, na př. roztoky chloridu hořečnatého a pálenou magnesii, v oddělených obalech, nutno projednávati podle jejich sazební povahy.

(6) Tmely zubní, saz. čís. 622.

(7) Tmel asfaltový, pryskyřičné cementy, saz. čís. 170.

(8) Tmely v tubách, v lahvičkách atd., viz poznámku za saz. čís. 614.

Saz. čís. 610.

Želatina (čištěná, sušená klihovatina původu živočišného i rostlinného), též na prach utlučená a želatinové zboží.

(1) Želatinou saz. čís. 610 se rozumí čištěný klih, též v prášku nebo tvářený, a všeliká rostlinná klihovatina.

(2) Čisté klihy se vyrábějí nejen z kostí, nýbrž i z kůže a pod.; jsou to obyčejně velmi světlé nebo bezbarvé nebo též uměle zbarvené druhy klihu, chudé na kyseliny a popel, bez chuti a bez zápachu. Ve studené vodě bobtnají a s horkou vodou dávají čirý nebo jenom opalisující roztok bez zápachu.

(3) Ke zboží ze želatiny patří želatinové tobolky, prázdné, k léčebnému upotřebení; želatinové listy (folie) tvaru papírových archů; hmota na knihtiskařské válce (směs želatiny nebo klihu, cukru, glycerinu atd.), jakož i písmena a tiskařské desky z ní a z podobných směsí, též spojené se dřevem; hektografická hmota, obsahuje-li klih nebo želatinu, a hektografické listy (tenké želatinové listy, položené na arších papíru); stonky (trubičky) k výrobě umělých květin (napodobeniny lodyh) z klihu nebo želatiny, glycerinu, kysličníku chromitého a pod.; obrazy ze želatiny, potištěné, malované nebo lisované, též oplatky na pečetění, též barvené, ze želatiny, vyziny a pod. Podle saz. čís. 610 se projednávají též prostředky na čeření vína a pod., obsahující želatinu nebo klih, pokud nepodléhají pro svou povahu vyšší celní sazbě.

(4) K rostlinným klihovatinám (zvaným též rostlinná želatina) patří na př. nori a agar-agar z různých mořských chaluh, tragazol ze zrn rohovníků (svatojanského chleba), fukosa, sliz ze semene blešníku atd.

(5) Želatinové tobolky plněné balzámem kopaivovým, skočcovým olejem a pod., k lékařské potřebě, saz. čís. 630, plněné sirouhlíkem, viz 1. vysvětlivku k saz. čís. 603.

(6) Želatina a klihovatina, připravené k požívání, saz. čís. 131 nebo 132.

(7) Želatina (klih) tvrzená formaldehydem, též s přísadou glycerinu, hlinky a pod., podle povahy jako chemicky vyrobená náhražka kaučuku, saz. čís. 304, nebo jako umělá kůže, saz. čís. 325. Viz též 6. všeobecnou vysvětlivku k saz. třídě XXX a 1. vysvětlivku k saz. čís. 325.

Saz. čís. 611.

Klih všech druhů, též vyzina (vyzí klí).

(1) Do saz. čís. 611 patří obyčejný rybí klih, vyrobený odpadků ryb (kostí, šupin a pod.), též s přísadou kyseliny octové; vyzina, připravená ze sušené vnitřní pokožky plovacího měchýře vyzy nebo jesetera a používaná k čeření vína a v lékárnictví, pravá i nepravá, též tekutá (jemný rybí klih); pak více méně nečisté druhy klihu z rohu, klihu kostního, kožního, pergamenového atd., konečně i rozmělněný klih, jakož i klihovina, t. j. kosti kyselinou solnou zbavené vápna, a kaseinový klih, t. j. lepidlo připravené z kaseinu s některými přísadami.

(2) Podle saz. čís. 611 nutno jako klih též projednávat tyto klihové přípravky: nebarvené nátěry na omítky z vápence, páleného vápna a klihu, umělý ptačí lep, t. j. klih s přísadou solí kovů, na př. chloridu zinečnatého, konečně apretury obsahující klih, bez přísady škrobu nebo dextrinu.

(3) Klih všech druhů k drobnému prodeji upravený, viz poznámku za saz. čís. 614.

(4) Ptačí lep pravý, saz. čís. 173.

(5) Náhražky ptačího lepu, t. j. vařením zahuštěné směsi lněného oleje a pryskyřice, saz. čís. 624.

(6) Nátěry na omítky z vápna a klihu, obarvené barevnými hlinkami, minerálními barvami a organickými barvivy, saz. čís. 626.

Saz. čís. 612.

Albumin a ostatní bílkoviny výslovně nejmenované; kasein.

(1) Albumin a ostatní rostlinné a živočišné bílkoviny výslovně nejmenované se projednávají podle saz. čís. 612, nejsou-li tak čisté, že je odůvodněno jejich zařadění do saz. čís. 132, nebo nenabyly-li zpracováním jiné povahy, na př. povahy apretur saz. čís. 614. Krevní albumin, není-li dále zpracován, se projednává však v každém stavu čistoty podle saz. čís. 612.

(2) K albuminu saz. čís. 612 patří kromě krevního albuminu zejména technický vaječný albumin a technický mléčný albumin. Jako krevní albumin se projednává i čistá sušená krev; jak se rozeznává od vyschlé krve zařaděné mezi odpadky, viz 9. vysvětlivku k saz. čís. 652.

(3) Tekutý vaječný albumin se projednává bez denaturace podle saz. čís. 612, je-li podle zápachu zkažený a tudíž k požívání nezpůsobilý. Vaječný albumin způsobilý k požívání projedná se po denaturaci jako albumin technický. Denaturaci nutno provésti podle volby strany tak, že ke každým 100 kg albuminu se přimísí 0˙5 kg terpentinového oleje nebo naftalenu nebo 1 kg kafrového oleje nebo jiného denaturačního prostředku, jejž připustí ministerstvo financí.

(4) Kasein je výrobek z odtučněného mléka; používá se ho k výrobě kaseinových lepidel, kaseinových barev, umělých hmot a j.; podle saz. čís. 612 se projednává, není-li dále zpracován, bez ohledu na čistotu.

(5) Podle saz. čís. 612 se projednávají též nebarvené nátěry s obsahem bílkovin tohoto saz. čísla (na omítky vzdorující povětrnosti), na př. směs hašeného vápna, hlíny a podobných nerostných látek s kaseinem jako pojidlem; tyto nátěry barvené, saz. čís. 626.

(6) Jiné bílkoviny: želatina, saz. čís. 610; klih, též kaseinový klih (lepidlo z kaseinu), saz. čís. 611; lepek, saz. pol. 614a).

(7) Výživné přípravky bílkovinné, na př. somatosa, sanatogen, plasmon, nutrosa, tropon a pod., saz. čís. 132, po příp. 131.

(8) Sušené mléko saz. čís. 132 lze rozeznati od kaseinu a jiného podobného zboží saz. čís. 612 nejen podle chuti a pachu, nýbrž i podle toho, jak se chová vůči Fehlingovu roztoku. Tento roztok se totiž silně redukuje, vaříme-li jej se zředěným roztokem sušeného mléka.

(9) Kasein tvrzený formaldehydem, viz vysvětlivky k saz. čís. 141.

(10) Osvědčení Československé obchodní komory pro dovoz kaseinu za snížené clo podle 2. poznámky za saz. čís. 612 má toto znění:

Saz. čís. 613.

Škrob (také škrobová moučka).

(1) Do saz. čís. 613 patří jen nezměněné škroby rostlinného původu, vyjma tropické škroby (arrowroot), jež se projednávají podle saz. čís. 115.

(2) Škrob (škrobová moučka) je látka v říši rostlinné velice rozšířená, jež nezávisle na svém původu je v podstatě z jednoho a téhož glycidu. Různé druhy škrobu lze snadno poznat drobnohledem podle struktury, zejména však podle tvaru škrobových zrnek, jenž je pro každý druh charakteristický. Nezměněný škrob je ve vodě nerozpustný, zahřejeme-li jej však s ní, tvoří se více nebo méně tekutý maz. Působí-li na něj déle zředěné kyseliny, vzniká cukr škrobový. Škrobu se upotřebuje na apretury, při potiskování tkanin, k výrobě dextrinu a výživných přípravků.

(3) Škroby saz. čís. 613 jsou na př.: škrob bramborový (bramborová moučka), pšeničný, kukuřičný a rýžový. Jejich rozpoznávání od škrobů saz. čís. 115 se provádí drobnohledem.

(4) Podle saz. čís. 613 se projednávají i škroby upravené pro drobný prodej.

(5) Škroby ve vodě úplně nebo částečně rozpustné (na př. škrob ozonový), škroby zmazovatělé (zahřátím nebo působením lučebnin) a škroby s přísadou boraxu, modré skalice a pod. se projednávají podle saz. čís. 614, pokud nejsou výslovně jmenovány v saz. čís. 115 (ságo, tapioka).

(6) Škroby na lesk, t. j. přípravky ze škrobu nebo mouky, obsahující parafin, stearin, ceresin nebo vosk, nenavoněné, též barvené, saz. čís. 618.

(7) Škroby a škroby na lesk, navoněné, saz. čís. 633; škroby barevné, saz. čís. 626.

(8) Škroby saz. čís. 613, též s přísadou jiných látek, označené (nálepkou, návodem k upotřebení a pod.) jako poživatiny, saz. čís. 131 nebo 132; označené jako kosmetické prostředky (pudr), saz. čís. 633.

(9) Škrob saz. čís. 613 se rozpozná od dextrinu saz. čís. 614 takto: Asi 2 g zboží utřou se dobře se 20 cm³ vody a k mléčné kapalině se přidá za míchání 5 cm³ sodného louhu o specifické váze 1.30 (asi 30%ní). Nezměněný škrob poskytuje při tom tuhý, hustý maz, kdežto dextrin se rozpouští a dává více nebo méně čirou kapalinu, již lze bez obtíží zředit vodou.

Saz. čís. 614.

Lepek; škrobová lepidla (též dextrin a dextrinová lepidla) a jiné náhražky klovatiny, výslovně nejmenované; maz, šlichta a podobná lepidla a apretury, obsahující škrob.

1. 1. (1) Lepek je bílkovinná součást obilního zrna. Získá se při výrobě škrobu jako lepivá pružná hmota barvy světle žluté až hnědé. Technického lepku se používá jako lepidla, čistého lepku k výrobě výživných přípravků, polévkového koření, pečiva a pod.

   (2) Lepek sušený, označený (nálepkou, návodem k upotřebení a pod ) jako poživatina, saz. čís. 131 nebo 132.

1. 2. (1) Škrobová lepidla se vyrábějí ze škrobu působením kyselin (dextrinové lepidlo, british gum) nebo pražením (pyrodextrin) a slouží jako náhražka za arabskou gumu (klovatinu) k lepení, ke hlazení papíru, k zahušťování barev a inkoustů, k potiskování tkanin, jako apretura, při výrobě zápalek atd.

   (2) Ke škrobovým lepidlům saz. čís. 614 patří kromě dextrinu (leiogomme, gommeline) všecko zboží, jež obsahuje rozpustný škrob nebo dextrin jakéhokoliv druhu a obsahuje v sušině méně než 30% látky redukující Fehlingův roztok, vyjádřené jako dextrosa.

   (3) Výrobky nebo přípravky, u nichž je tato mez překročena, nutno projednávat podle saz. čís. 20.

   (4) Při zkoušce na množství redukující látky, kterou je třeba však provádět zpravidla jen u zboží tekutého, polotekutého nebo těstovitého, postupuje se takto:

   (5) Do porcelánové misky asi na 300 cm³ se odváží 30 g vzorku, na nějž se nalije tolik vody, aby byla nádoba do poloviny naplněna. Nato se zahřívá směs za míchání tak dlouho, až se dextrin úplně rozpustí. Voda nemusí vřít, ale musí být horká.

   (6) Horká tekutina se nalije skleněnou nálevkou do odměrky na ½ litru. Nato se nalije do porcelánové misky opět voda, která se znovu trochu zahřeje a nalije pak k tekutině v odměrce. Aby se miska úplně vyčistila, vymyjeme ji opět čistou vodou.

   (7) Odměrka — ještě zcela nenaplněná — se postaví do studené vody, a když obsah zchladl, doplní se až po značku vodou. Nato se po odstranění nálevky uzavře zátkou a silně protřepá. Třepání se musí dít tak, že se láhev přitom střídavě obrací hrdlem nahoru a dolů.

   (8) Nyní vpravíme 25 cm³ tohoto čerstvě připraveného dextrinového roztoku do kalibrovaného odměrného válce a přidáme k němu po 30 cm³ roztoku soli měďnaté a roztoku Seignettovy soli. Směs těchto tekutin v odměrném válci se dobře protřepe, potom se vlije do čisté porcelánové misky a zahřeje rychle do varu lihovým nebo plynovým kahanem. Od počátku varu ponecháme tekutinu 2 minuty vřít, načež se plamen odstraní.

   (9) Když se vzniklá červená sraženina v misce usadila, pozorujeme, je-li tekutina ještě zřejmě modře zabarvena či nikoli. Je-li modře zabarvena, obsahuje dextrin méně než 30% redukující látky (v sušině a vyjádřené jako dextrosa).

   (10) Je-li však tekutina žlutě nebo zelenavě zbarvena, dále vždy jsou-li pochybnosti z jiných důvodů, smí se zboží projednat jako dextrin saz čís. 614 jen na základě rozboru provedeného příslušným chemicko-technickým ústavem finanční správy.

   (11) Roztoky potřebné k provedení této zkoušky (modrý roztok soli měďnaté a bezbarvý roztok Seignettovy soli) dodá příslušný chemicko-technický ústav finanční správy.

   (12) O rozpoznávání pevných škrobových lepidel a jiných výslovně nejmenovaných pevných náhražek klovatin saz. čís. 614 od zboží saz. čís. 613 svým vzhledem jim podobného viz vysvětlivky k saz. čís. 613, o rozlišování od arabské gumy (klovatiny) a pod. viz vysvětlivky k saz. čís. 174.

   (13) Od zboží saz. čís. 614 nutno rozlišovat tragazol, fukosu, sliz ze semene blešníku a podobné rostlinné klihovatiny saz. čís. 610, sloužící jako lepidlo a apretury.

1. 3. (1) K mazu, šlichtě a podobným lepidlům a apreturám, obsahujícím škrobovou moučku, patří též tiskařský maz, jakož i šlichty a apretovací hmoty všech druhů (t. j. kašovité hmoty nebo tekutiny z nepoživatelných směsí lepidel, obsahujících škrob, dextrin a pod. s pryskyřicemi, bílkem, klihem, oleji, cukrem, glycerinem, mýdlem, solemi, kyselinami, kaolinem atd., též s nepatrnou přísadou desinfekčních prostředků, sloužící k lepení a apretování), nejsou-li výslovně přikázány k některému jinému sazebnímu číslu nebo nepodléhají-li vzhledem k svému složení vyšší celní sazbě.

   (2) Lepek, obsahuje-li škrob nebo škrobovou moučku, saz. pol. 614a).

   (3) Maz, šlichty a podobná lepidla a apretury, obsahující škrobovou moučku, barvené, a maz s přísadou jemně mleté slídy, saz. čís. 626.

   (4) Škrobová klovatina, maz a pod., upravené pro drobný prodej, viz poznámku za saz. čís. 614. Je-li zboží saz. čís. 614 způsobilé k lidskému požívání a označeno nálepkou, návodem k upotřebení a pod. jako poživatina, projednává se podle saz. čís: 131 nebo 132.

1. 4. Podle poznámky ze saz. čís. 614 se projednávají všechna lepidla a tmely v úpravě pro drobný prodej, na př. arabská guma (klovatina), cementy, dextrin a dextrinová lepidla, klih, lepidla z roztoků kaučuku, z vodního skla nebo z lakových pokostů, ptačí lep, sádra pálená, synthetická lepidla, tmely všech druhů, želatina, všechno toto zboží, pokud podle své jiné povahy nebo složení nepodléhá vyšší celní sazbě.

Saz. čís. 615.

Lisované droždí (kvasnice).

(1) Za lisované droždí (kvasnice) nutno pokládat všeliké suché a těstovité droždí (vyjma vinné droždí).

(2) Těstovité droždí nesmí být mazlavé a nesmí tudíž naříznuto nebo při dotyku ulpět na noži nebo na ruce.

(3) Sem patří též sušené a preparované droždí (na př. na prach rozmělněné nebo sterilisované) bez přísady cukru.

(4) Sušené, též na prach rozmělněné, ke kvašení již nezpůsobilé pivní kvasnice bez přísady cukru ke krmení dobytka, saz. čís. 616.

(5) Všeliké droždí s přísadou cukru, též výtažky z droždí, saz. čís. 132.

(6) Všeliké droždí, s přísadou nebo bez ní, ohlášené jako léčivé nebo určené dokazatelně k léčebným účelům, na př. zymin, furunkulin a pod., saz. čís. 630.

Saz. čís. 616.

Droždí (kvasnice) jiné, mimo droždí vinné a lisované.

(1) Do saz. čís. 616 patří všeliké tekuté kvasnice (vyjma vinné droždí), též t. zv. zrna kefírová, potom sušené, též na prach rozmělněné, ke kvašení již nezpůsobilé pivní kvasnice bez přísady cukru ke krmení dobytka nebo k přípravě krmiva pro dobytek.

(2) Matečné droždí (matečné kvasnice) pěstuje se ve zvláštních ústavech, podle určitých, potřebám pivovarů přizpůsobených zásad.

(3) Matečné kvasnice (matečné droždí) mohou podle 1. poznámky k saz. čís. 616 projednávat všechna celní oddělení ONV, vyjma celní oddělení silniční a silniční odbočky celních oddělení ONV, pro pivovary s výhradou, že nejbližší celní nebo jiné oddělení finančního referátu ONV dohlédne příležitostně na upotřebení. Oddělení, jež se pověřuje tímto dohledem, nutno o tom vyrozumět. Použití tohoto matečného droždí k jiným účelům než pivovarským je zakázáno.

(4) O rozeznávání od lisovaného droždí viz vysvětlivky k saz. čís. 615.

(5) Kefírové pastilky, saz. čís. 132.

(6) Při dovozu sušených kvasnic podle 2. poznámky k saz. čís. 616 je dovozce povinen předložit osvědčení ústřední zájmové organisace zemědělské tohoto znění:

Saz. čís. 617.

Fosfáty rozložené kyselinami (superfosfáty).

(1) Fosforečnany rozložené kyselinami (superfosfáty), původu nerostného i živočišného, většinou jemně zrnité a hygroskopické, obsahuhují kyselinu fosforečnou ve vodě rozpustnou a přicházejí do obchodu různě pojmenovány: minerální superfosfát, superfosfát z kostní moučky, rozložená kostní moučka, rozložené guano, dvojitý superfosfát atd.

(2) Jsou určeny výhradně ke hnojení. Poznávají se po kyselé reakci a mají obyčejně osobitý zápach, podobný zápachu leštidla na obuv.

(3) Sem patří také rozložené fosforečnany, obsahující kyselinu fosforečnou rozpustnou v citranu amonném, na př. tetrafosfát, fosfát Rhenania, reformní, neutrální atd.

(4) Dále sem patří draselné a čpavkové superfosfáty, t. j. směsi rozložených fosforečnanů se solemi draselnými nebo se síranem amonným, jehož obsah však nesmí překročit 25%.

(5) Čpavkové superfosfáty obsahující více než 25% síranu amonného, saz. pol. 599g)2.

(6) Čpavkové superfosfáty, zahřívány s louhem sodným, páchnou zřetelně po čpavku. Navrhuje-li strana, aby takovéto superfosfáty byly projednány podle saz. čís. 617, budiž před projednáním zaslán vzorek příslušnému chemicko-technickému ústavu finanční správy ke stanoveni obsahu síranu amonného.

(7) Předloží-li se s celní prohláškou osvědčení dodávající firmy, vyhotovené podle připojeného vzoru*), v němž se potvrzuje, že čpavkový superfosfát neobsahuje více než 25% síranu amonného, lze zásilku projednat podle saz. čís. 617 bez předchozího prozkoumání ústavem. Osvědčení připojí celní oddělení ONV k rejstříku.

(8) Obsahuje-li osvědčení podstatné závady, nebo je-li pochybnost o udaném obsahu síranu amonného, budiž zásilka projednána, odebrány z ní dva vzorky, zajištěna jejich totožnost úřadem i stranou a jeden z nich zaslán i s osvědčením k přezkoušení ústavu.

(9) Od dovozců celnímu oddělení známých a důvěryhodných nebudiž v tomto případě požadována jistota podle celní sazby saz. pol 599g)2.

(10) Zjistí-li se přezkoušením podstatný rozdíl mezi údajem osvědčení a nálezem ústavu, podá ústav zprávu ministerstvu financí.

(11) Zjistí-li se rozborem, že nejde o zboží saz. čís. 617, je strana povinna zaplatit příslušné clo i útraty za rozbor.

(12) Thomasova moučka (mletá Thomasova struska), saz. čís. 652.

Saz. čís. 618.

Náhražky mýdla nenapuštěné voňavkami; poliment; cídicí pasty neobsahující mýdlo; škrob na lesk.

(1) Náhražky mýdla saz. čís. 618 jsou přípravky prosté mýdla, jichž se používá k praní a čištění.

(2) Sem patří na př. saponin a lihu prosté výtažky (extrakty) z mýdlového (mydlicového) kořene nebo z kůry quilajové či mýdlové (panamin), čisticí křišťál, t. j. směs různých solí (na př. sody, sirnatanu sodného, žíravého natronu a pod.), čisticí směsi z vodního skla (sody, boraxu a vodního skla), prací extrakt (vodný roztok sody a boraxu s přísadou čpavku), polysulfin (ze sody a sirníku sodného) atd., jakož i všeliké pro drobný prodej upravené nebo jako prostředek k praní a čištění označené mýdla proste zboží, pokud podle své povahy nepatří do saz. položky zatížené vyšším clem.

(3) Náhražky mýdla, jež neobsahují více než 5% váh. alkoholu, nutno taktéž projednávat podle saz. čís. 618; zboží obsahující více než 5% váh. alkoholu se projednává podle saz. pol. 108b)2.

(4) Náhražky mýdla navoněné, saz. čís. 633.

(5) Polimenty pro pozlačovače jsou tvářené přírodní hlíny, obsahující ceresin, nebo směsi hlíny s voskem, vorvaninou, ceresinem, mýdlem a pod.

(6) K cídicím pastám neobsahujícím mýdlo saz. čís. 618 patří směsi tuhy, uhlí, křídy, hlíny, tuku, minerálního oleje, solí atd., určené k cídění skla, zrcadel, mramoru, kovů a pod., jež se dovážejí buď v tabulkách nebo těstovité v plechovkách atd.; od minerálních cididel, brusidel a leštidel saz. čís. 405 se rozeznávají podle toho, že nejsou výlučně z nerostných látek.

(7) Cídicí pasty obsahující mýdlo a cídicí mýdlo, saz. čís. 637.

(8) Škrob na lesk (leskový škrob, škrobový lesk, škrobový krém) je směs škrobu nebo mouky se stearinem, parafinem, ceresinem, voskem, vorvaninou, s přísadou boraxu a pod., nebo bez ní, též barvená, ale nenavoněná.

(9) Škrob na lesk navoněný, saz. čís. 633.

(10) Oleje z černouhelného dehtu a minerální oleje na čištění skvrn, viz 2. vysvětlivku k saz. čís. 99.

Saz. čís. 619.

Kolodium; chloroform; alkohol methylnatý (methanol, dřevný líh); alkoholy propylnaté, butylnaté, amylnaté; přiboudlina; aceton; sehnaná kyselina octová.

(1) Kolodium saz. čís. 619 je roztok kolodiové bavlny (dinitrocelulosy) ve směsi etheru a alkoholu. Je to zahoustlá tekutina, jež rozlita v tenkou vrstvu zanechává po vyprchání rozpouštědla bezbarvou blanku. Kolodia se používá v lékařství a fotografii.

(2) Sem patří též roztok kolodia v ledové kyselině octové, methylové kolodium, jakož i zvláštní kolodia k farmaceutickým a fotografickým účelům, na př. kolodium kantaridové, pružné, jodostříbrné, bromostříbrné a celoidin, t. j. desky z kolodia v rosolovité formě pro fotografy.

(3) Roztoky kolodiové bavlny v octanu amylnatém a pod., saz. čís. 624.

(4) Je-li v roztoku obsaženo více než 20% dinitrocelulosy, budiž zboží projednáno jako střelná bavlna podle saz. čís. 646. Takové roztoky poznáváme po hustější syrupovité až máslovité konsistenci.

(5) Tekutiny k zřeďování kolodia, t. j. rozpouštědla, jež neobsahují zcela žádné nebo jen nepatrně kolodiové bavlny, na př. směsi alkoholu s etherem, octan amylnatý atd., projednávají se podle své povahy.

(6) Chloroform saz. čís. 619 se vyrábí destilací směsi alkoholu, vody a chlorového vápna. Používá se ho jako anestetika, jakož i k rozpouštění gutaperči a pryskyřic; je to bezbarvá kapalina omamující vůně, jež chutná sladce ethericky a ve vodě klesá ke dnu, aniž se v ní valně rozpouští.

(7) Chlorid uhličitý (tetrachlormethan, benzinoform) a hexachlorethan (perchlorethan), saz. čís. 622.

(8) Chloridy uhlíku se rozlišují od chloroformu chováním k anilinu a alkoholickému roztoku hydroxydu draselného. Abychom dokázali chloroform v chloridu uhličitém nebo v hexachlorethanu, zahřejeme vzorek s alkoholickým roztokem hydroxydu draselného a s několika kapkami anilinu. Za přítomnosti chloroformu vzniká nepříjemný charakteristický zápach po isonitrilu.

(9) Alkohol methylnatý (dřevný líh, methylalkohol, methanol) saz. čís. 619 se tvoří při suché destilaci dřeva a slouží k denaturaci lihu, jakož i k výrobě formaldehydu a dehtových barviv. Je to bezbarvá až žlutá nebo zelenožlutá, slabě, mnohdy nepříjemně páchnoucí tekutina, hořící nesvítivým plamenem.

(10) Sem patří kromě přiboudliny, t. j. vedlejší zplodiny při výrobě alkoholu ethylnatého kvašením, též alkoholy propylnaté, butylnaté a amylnaté. Jsou to tekutiny bezbarvé, alkoholy amylnaté mnohdy nažloutlé. Alkoholy propylnaté mají slabý zápach alkoholu ethylnatého, alkoholy butylnaté se zápachem poněkud blíží alkoholům amylnatým, jež páchnou pronikavě nepříjemně a dráždí ke kašli.

(11) Alkoholy propylnaté a butylnaté dají se rozlišit od alkoholů amylnatých zkouškou s činidlem vanilinovým. Toto činidlo se připraví rozpuštěním 1 g vanilinu ve 200 cm³ sehnané kyseliny sírové; dodá je na požádání příslušný chemicko-technický ústav finanční správy.

(12) Zkouška se provádí takto: K asi 5 cm³ zkoušeného alkoholu se přilévá opatrně po stěně zkoumavky asi 2 cm³ vanilinového činidla tak, aby se tekutiny nemísily; zakrouží-li se pak mírně zkoumavkou, utvoří se na styčné ploše obou tekutin kroužek. Objeví-li se okamžitě na vrchní straně kroužku zbarvení fialové, které může přecházeti v modré, jde o alkoholy propylnaté nebo butylnaté, je-li kroužek červený příp. červenohnědý bez fialového odstínu, jde o alkoholy amylnaté.

(13) Poněvadž alkohol methylnatý dává s vanilinovým činidlem kroužek podobného zbarvení jako alkoholy propylnaté nebo butylnaté, nutno v případě kladného výsledku zkoušky na tyto alkoholy připravit směs dvou dílů zkoušeného alkoholu s jedním dílem vody. Ke směsi se přidává pevná kuchyňská sůl v takovém množství, až část jí zůstane nerozpuštěna, důkladně se protřepe a nechá ustát. Rozdělí-li se tekutina po ustání ve dvě vrstvy, jde o alkoholy propylnaté nebo butylnaté; tvoří-li tekutina jednu vrstvu, jde o alkohol methylnatý.

(14) V pochybných případech nutno si vyžádat posudek příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy.

(15) Projednávání alkoholů butylnatých podle 1. poznámky k saz. čís. 619 smí se dít jen u celních oddělení ONV výslovně zmocněných. Při jejich projednávání nutno předložit s celní prohláškou osvědčení Československé obchodní komory podle tohoto vzoru:

(16) Celní oddělení je oprávněno vzít ze zboží vzorek ve množství nejméně 150 g za účelem zjištění správnosti celní prohlášky.

(17) Formaldehyd, saz. pol. 604f).

(18) Alkohol methylnatý, alkoholy amylnaté, butylnaté, propylnaté a přiboudlina, obsahují-li alkohol ethylnatý, saz. pol. 108b)2.

(19) Alkohol methylnatý, jenž obsahuje větší množství alkoholu ethylnatého, je-li zahříván s octanem sodným a sehnanou kyselinou sírovou, vyvíjí charakteristickou vůni octového etheru.

(20) Abychom dokázali alkohol ethylnatý v přiboudlině, používáme způsobu předepsaného u saz. čís. 620 pro zkoušení etheru.

(21) Aceton (dimethylketon) saz. čís. 619 se získává suchou destilací octanu vápenatého. Je dobrým rozpouštědlem tuků, pryskyřic, střelné bavlny a pod. a užívá se ho k výrobě jodoformu a bezdýmného prachu. Aceton je bezbarvá nebo nažloutlá kapalina etherické vůně a palčivé chuti, jež se mísí s vodou a vře při nízké teplotě. Sem patří též bisulfity acetonu, addiční produkty acetonu, jichž se používá ve fotografii, a acetonový olej, jenž se skládá hlavně z vyšších homologů acetonu, jako na př. ethylmethylketonu, a má proto vyšší specifickou váhu a vyšší bod varu

(22) Kyselina octová se připravuje rozkladem některých octanů kyselinou sírovou nebo z acetylenu; používá se jí v barvířství, k potiskování tkanin, v lékařství atd. Kyselina octová se může připraviti též koncentrací octa, získaného kvašením alkoholu.

(23) Jako sehnaná kyselina octová se projednávají všechny druhy kyseliny octové, jež obsahují více než 7 g kyseliny octové ve 100 cm³, nemají-li podle svých znaků povahy surového dřevného octa saz. pol. 598b). Sem patří tudíž zboží označené v obchodě jako kyselina octová, octová tresť, ledová kyselina octová a pod.

(24) Jako sehnanou kyselinu octovou nutno též projednávat acetid (glycerid kyseliny octové), acetylchlorid, jakož i kyselinu mono-, di- a trichloroctovou.

(25) O tom, kdy tekutina, obsahující kyselinu octovou a prohlášená za stolní ocet saz. čís. 111, se má projednávat podle tohoto saz. čísla a kdy podle saz. čís. 619, viz vysvětlivky k saz. čís. 111.

(26) Anhydrid octový, saz. čís. 622.

(27) Povolení k dovozu zboží podle 2. a 3. poznámky k saz. čís. 619 vydává ministerstvo financí.

Saz. čís. 620.

Ethery a estery.

1. 1. (1) Ether ethylnatý (diethylether, nesprávně zvaný sirný ether) saz. pol. 620a) vzniká zahříváním alkoholu ethylnatého se sehnanou kyselinou sírovou. Užívá se ho v lékařství a k rozpouštění tuků a nitrocelulosy (na př. při výrobě kolodia a umělého hedvábí). Ether ethylnatý je kapalina bezbarvá, velmi pohyblivá, osvěživě vonící, snadno zápalná a tedy nejvýš vznětlivá, jež vdechována způsobuje bezvědomí. Obchodní druhy etheru ethylnatého obsahují trochu nezměněného alkoholu ethylnatého, jehož množství nesmí přesahovat 10% obj., má-li ether být projednán podle saz. pol. 620a).

   (2) Ether ethylnatý, jenž obsahuje více než 10% obj. alkoholu ethylnatého, jakož i alkohol ethylnatý s přísadou etheru ethylnatého (na př. Spiritus aethereus, Hoffmannské kapky a pod.) projednává se podle saz. pol. 108a)4.

   (3) Zkoušení etheru ethylnatého, jakož i esterů a přiboudliny na případný obsah alkoholu se děje třepáním s glycerinem, který se s etherem atd. nemísí, ale alkohol rozpouští. Rozpouštění provázeno je zvětšením objemu glycerinu o alkohol, což slouží ke stanovení obsahu alkoholu. Ke zkoušení se použije skleněného válce se stupnicí, jež začíná nahoře nulou a pokračuje po 10 stupních až do 100. Dělicí značka 100 je uprostřed válce, který tedy od ní až ke dnu má týž obsah, jako od 0 do 100. Nejdříve se naplní opatrně suchý válec nálevkou přesně až k dělicí značce 100 glycerinem tak, aby stěna hořejšího dílu válce se nesmočila. Nato se přileje do válce až ke značce 0 ether, jejž chceme zkoušet. Válec se pak uzavře dobře těsnící zátkou a obsah mísí se třepáním za častého převracení nádoby tak dlouho, až je kapalina stejnoměrně zakalená. Potom se směs ponechá v klidu, až se utvoří opět dvě vrstvy, což trvá 15—30 minut i déle. Obsahoval-li zkoušený ether alkohol, zvětší se objem glycerinu, kdežto objem etheru nad ním se zmenší. Číslo stupnice na rozhraní vrstev obou kapalin udává, kolik procent čistého etheru je ve zboží; rozdíl do 100, jenž se rovná přírůstku na objemu glycerinu, je hledaný obsah alkoholu.

   (4) Shoduje-li se na př. rozhraní s dělicí značkou 80, obsahuje vzorek 80% obj. etheru a (100 - 80) = 20% obj. alkoholu.

   (5) Nahoře popsaný způsob zkoušení je vhodný pouze pro takové druhy etherů, esterů a přiboudliny, které kromě alkoholu ethylnatého neobsahují jiné příměsi. Byla-li by přítomna voda, jež rovněž přechází do vrstvy glycerinové, nutno dát zboží přezkoušet na obsah alkoholu ethylnatého příslušnému chemicko-technickému ústavu finanční správy. Rovněž tak je třeba postupovat u zboží s velkým obsahem alkoholu, ježto se mísí úplně s glycerinem a nenastává tedy vůbec dělení ve dvě vrstvy.

   (6) Válec je třeba po každém upotřebení vyčistit tím způsobem, že obsah válce vylijeme a válec vypláchneme několikrát čistou vodou, načež jej necháme vyschnout v nakloněné poloze, obrácený ústím dolů.

   (7) Glycerin ke zkoušení musí být pokud možno chráněn před vlhkostí a proto se láhev vždy po upotřebení hned opět uzavře.

   (8) O braní vzorků se poznamenává, že směsi etheru s lihem, stojí-li klidně delší dobu, vrství, t. j. oddělují se více či méně podle své specifické váhy. Je proto třeba takové kapaliny, dříve než vyjmeme vzorek ke zkoušení, dobře promísit mícháním, třepáním a pod.

1. 2. (1) Do saz. pol. 620b) patří vedle t. zv. enantového etheru (cognacového etheru, silice cognacové, přirozené i umělé), jenž se vyrábí destilací vinného droždí nebo uměle z oleje z kokosových ořechů, a jehož se užívá k přípravě vinného buketu (vůně), technicky čisté estery a jejich směsi, vyjma estery, jež nutno projednávat podle saz. pol. 155b) jako náhražky silic. Podle saz. pol. 620b) se projednávají tedy: bromid methylnatý (methylbromid), bromid ethylnatý (ethylbromid), chlorid ethylnatý (ethylchlorid) a směsi těchto esterů (též ve skleněných tubách s kovovým závěrem k léčebným účelům); mravenčan ethylnatý (t. zv. mravenčí či rumový ether); máselnan ethylnatý (t. zv. máselný ether); octan ethylnatý (t. zv. octový ether); dusitan ethylnatý (ethylnitrit); dusitan amylnatý (amylnitrit); valeran amylnatý (t. zv. jablečný ether); kaprinan amylnatý a pod.; většinou obsahují více nebo méně alkoholu ethylnatého.

   (2) Estery vznikají z alkoholů a kyselin za výstupu vody (na př. octan ethylnatý se tvoří zahříváním kyseliny octové a alkoholu za přítomnosti kyseliny sírové). Pojmenovány bývají podle radikálu kyseliny a radikálu alkoholu v nich obsažených, nebo se vyskytují v obchodě s názvy, jež se vztahují k jejich vůni nebo upotřebení, jako hruškový ether, cognacový ether a pod.

   (3) Podobně jako ether ethylnatý tvoří se při zahřívání jiných alkoholů se sehnanou kyselinou sírovou jiné ethery jednoduché, na př. amylether (diamylether, ether amylnatý); etherifikuje-li se takto směs alkoholů, vznikají vedle etherů jednoduchých ještě ethery smíšené, ha př. amylpropylether. Velký význam mají ethery vícemocných alkoholů zejména glykolu (ethylenglykolu), jichž celá řada je jmenována v poznámce k saz. čís. 620, na př. monomethylether ethylenglykolu, dimethylether ethylenglykolu; používá se jich zejména jako rozpouštědel a měkčidel při výrobě laků

   (4) Obsah alkoholu ethylnatého ve zboží saz. pol. 620b) může činit nejvýše 10% obj.; při větším obsahu tohoto alkoholu nutno je zařadit, má-li povahu aromatických trestí, do saz. čís. 632, jinak do saz. pol. 108b).

   (5) Ethery a estery patřící do saz. pol. 620b) lze zkoušet na obsah alkoholu ethylnatého podle návodu, předepsaného pro ether ethylnatý (viz 1. vysvětlivku).

   (6) Zboží podle poznámky k saz. čís. 620 se smí projednávat jen u celních oddělení ONV výslovně zmocněných. Pro jeho projednávání platí obdobně ustanovení 15. a 16. odstavce vysvětlivek k saz. čís. 619.

   (7) Octan amylnatý (t. zv. hruškový ether) po denaturaci, jako aceton saz. čís. 619. K denaturaci možno použít 5% acetonu nebo methylalkoholu; jiné prostředky denaturační povoluje ministerstvo financí.

   (8) Chlorid methylnatý (methylchlorid), saz. čís. 621.

Saz. čís. 621.

Plyny zhuštěné, zkapalněné nebo ztužené, výslovně nejmenované.

(1) Za plyny se považují prvky, sloučeniny nebo jejich směsi, které jsou při 20°C za normálního tlaku plynné.

(2) Jako zhuštěné (stlačené) se projednávají plyny, dovážené ještě ve stavu plynném. Nejdůležitější z nich jsou dusík, kyslík, vodík, vzduch, methan, pak vzácné plyny zejména argon, helium a neon. K nim se řadí i acetylen rozpuštěný v acetonu, jímž je prosáklá porovitá hmota (t. zv. dissous-plyn).

(3) Plyny zkapalněné jsou plyny vysokým tlakem převedené ve skupenství kapalné. Takto se dovážejí zejména dusík, fosgen, chlor, kysličník dusný (rajský plyn), kysličník siřičitý, kyslík, methylchlorid, t. zv. tekutý pohonný plyn (zkapalněná směs alifatických uhlovodíků), propan, svítiplyn, vzduch.

(4) Plyny zhuštěné a zkapalněné přicházejí většinou v ocelových válcích. Tekutý vzduch bývá v otevřených nádobách s dvojitými stěnami, jejichž mezistěnní je téměř vzduchoprázdné, na př. Dewarových; tyto láhve jsou baleny v koších dobře isolovaných.

(5) Zkapalněný kysličník uhličitý (kyselina uhličitá), saz. pol. 597 m), zkapalněný amoniak, saz. pol. 597p).

(6) Ze ztužených plynů, t. j. plynů ve stavu pevném, je nejdůležitější ztužený kysličník uhličitý, jenž přechází za obyčejného tlaku přímo v plyn a nazývá se pro tuto vlastnost „suchý led“. V obchodě je ve tvaru válců zabalených v papíru a isolačním materiálu. Pro svou nízkou teplotu nesmí být brán do holých rukou, tím méně do úst.

Saz. čís. 622.

Pomocné látky a výrobky chemické, výslovně nejmenované.

(1) Kyselina tříslová (kyselina gallotříslová, tanin) jsou bílé, nažloutlé, jsou-li však nečisté, žlutohnědé lehké prášky zvláštního zápachu a stahující chuti, jež se rozpouštějí ve vodě, alkoholu nebo octanu ethylnatém. Vodný roztok se zbarvuje chloridem železitým modročerně a sráží se roztokem klihu.

(2) O rozpoznávání kyseliny tříslové od tříslových výtažků viz 5. vysvětlivku k saz. čís. 162.

(3) Kyselina gallová (pyrogallolkarbonová) se podobá svým vzhledem taninu a zbarvuje se chloridem železitým taktéž modročerně. Na rozdíl od taninu netvoří se však roztokem klihu v roztocích kyseliny gallové sraženina.

(4) Pyrogallol (trihydroxybenzen, t. zv. kyselina pyrogallová) je bílý, krystalický prášek, jenž stejně jako jeho vodný roztok na vzduchu znenáhla hnědne až černá; přidáme-li sodného louhu, zčerná okamžitě. Z roztoku dusičnanu stříbrného se vylučuje redukcí pyrogallolem kovové stříbro.