Nařízení o úpravě vysvětlivek k celnímu sazebníku

(5) Avšak takové těžké podstavce a stojany, jejichž váha je u porovnání s váhou vlastního přístroje nadmíru větší a které nejsou podstatnou součástí přístroje, mohou být na návrh strany odděleně vycleny podle své povahy sazební. Rovněž tak mohou být u strojů na zkoušení hmot (textilií, papíru, kůže, kovů atd.), spojených pevně s přístroji zapisovacími a pod., těžké strojní dílce, nutné k činnosti vlastního ústrojí, projednány podle návodu saz. tř. XL, kdežto vlastní ústrojí zkoušecí, t. j. zařízení měřicí a zaznamenávací, kyvadlové manometry a pod., se zařadí samostatně jako přístroje. Takovéto přístroje zkoušecí se rozlišují od strojů s připevněnými manometry a pod., o nichž je zmínka v 10. všeobecné vysvětlivce k saz. tř. XL, tím, že u nich je přístroj nutný jedině ke kontrole pravidelného chodu stroje, kdežto u přístrojů zkoušecích je zaznamenávací ústrojí vlastním účelem přístroje a strojní dílce samotné nemají samostatné funkce. U přístrojů s takovými součástmi strojními nebo s těžkou základnou, jichž nelze oddělit, aby se dala zjistit váha vlastního přístroje, může strana při vyclívání obdobně použít ustanovení 2. odstavce 18. všeobecné vysvětlivky k saz. tř. XL a předložit věrohodné specifikace váhové, nebo se může na její žádost a na její útraty dát odhadnout váha jednotlivých částí znalci. Jinak se podstavce nebo strojní části vyclívají sazbou příslušného připevněného přístroje.

1. 6. O celním osvobození přístrojů a nástrojů saz. čís. 573—576 určených do veřejných sbírek nebo k vědeckým pracím ústavů vědeckých a všeobecně prospěšných nebo k potřebě nemocnic a veřejných škol viz § 87, odst. 1, bod 18—20 celního zákona a §§ 162 a 163 prováděcího nařízení k němu.

Saz. čís. 573.

Lékařské přístroje a nástroje.

1. 1. Lékařské přístroje a nástroje jsou přístroje nebo nástroje, kterých se používá přímo k výkonu chirurgických (i zubních) prohlídek a operací, jako chirurgické příbory, nože, pily, kleště, lancety, pincety, jehly, stříkačky klystýrové, stříkačky na rány a všechny podobné stříkačky pístové, také irigátory, inhalační přístroje, baňky na pouštění krve, trubičky zaváděcí, katétry (též bougies) atd. Sem patří též takovéto přístroje a nástroje k účelům zvěrolékařským a větší zařízení, jako zubní vrtačky a kruže (i s připevněným elektrickým motorkem) k potřebě zubních lékařů, inhalační přístroje a pod. Inhalační přístroje z plechu, jednoduše provedené, které se spíše podobají rozprašovačům, dále nádoby k irigátorům dovážené zvlášť, potom stříkačky hruškovité a balonovité se vyclívají podle povahy hmoty.
2. 2. Přístroje a nástroje s optickými zrcátky pozorovacími (také s kovovými zrcátky) patří k přístrojům optickým saz. čís. 575.
3. 3. (1) Za přístroje a nástroje se nepokládají předměty, jichž se užívá v chirurgii jenom přímo jako ochranných prostředků nebo při tělesných vadách bez vlastních účelů léčivých, konečně takové předměty, které připouštějí ještě jiné upotřebení, na př. obvazy, chránítka prsů, vyssavače mléka, hadice, kanyly, trubičky k stříkačkám, pessary (mateční věnečky), mateční kroužky, spekuly mycí (trubičky vyplachovací), zduřovací tyčinky (z Laminaria digitata), obklady, šněrovací punčochy, obvazy na vředy, suspensoria, dýchací přístroje, sluchátka k potřebě nedoslýchavých (třeba rozeznávat od stetoskopů saz. čís. 573, t. j. lékařských naslouchátek vyšetřovacích), umělé končetiny, oči a zuby, berly, operační židle, nádobí, kočárky pro nemocné (židle na kolečkách), podušky, orthopedické nářadí atd.

   (2) Surové, neopracované součásti chirurgických nožů, kleští a pod., saz. pol. 479a).

Saz. čís. 574.

Přístroje matematické a fysikální.

1. 1. (1) K přístrojům saz. čís. 574 patří na př. přístroje geodetické (theodolity, busoly [magnetické střelky], stoly měřicí, přístroje nivelační a pod., avšak pouze bez optických skel [s optickými skly, saz. pol. 575b)]), rysovadla, kružítka, též kružítka tyčová pro kresliče, rýsovací pera, úhloměry, počítací pravítka (malá zařízení pravítková nebo tvaru jiného k rychlým úkonům početním, také dřevěná, papírová, celuloidová a pod.) a přístroje na vypočítávání krychlového obsahu kmenů stromových (dendrometry, avšak bez optických skel), strojky elektrisovací, elektrofory, elektroskopy, leydenské láhve a jiné přístroje k elektrickým pokusům, vývěvy, manometry, též se zaznamenávacím strojkem hodinovým, měřiče vakua, přístroje diagramové, větroměry (anemometry), fotometry (k měření světelné síly, avšak bez optických skel), rychloměry, hydrometry (k měření rychlosti vodní), vlhkoměry (k určování vlhkosti vzduchu), tlakoměry, teploměry, pyrometry, hustoměry (lihoměry, louhoměry), astrolabia (bez optických skel), mlékoměry, vinné vážky, byrety (válcové nebo trubkové přístroje skleněné se stupnicemi k chemickým rozborům), jemné libely (jemné vodní váhy), hvězdářské přístroje (zeměkoule a báně nebeské, telurie, hvězdářské hodiny sluneční a jiné podobné hodiny a pod.) s výjimkou optických, přesné a analytické váhy atd.

   (2) Elektrické přístroje měřicí, saz. čís. 540; elektrické přístroje sdělovací, návěštní a zabezpečovací a jiné elektrické přístroje a zařízení saz. čís. 540—543.

   (3) Nástroje měřicí pro živnostníky, saz. čís. 577.

1. 2. (1) Hustilky na plnění pneumatik vzduchem (skládající se z několika kovových trub do sebe vsunutých, které mají uvnitř ventily působící samočinně) patří rovněž do saz. čís. 574.

   (2) Menší čerpadla vzduchová k potřebě živnostenské, váží-li kus méně než 20 kg (jako na př. taková čerpadla pivní a j.), se projednávají podle povahy hmoty; váží-li kus 20 kg nebo více (stroje dopravní a pracovní) jako stroje.

   (3) Jako přístroje matematické se též projednávají kružítka a pod., i když jsou méně přesně opracovaná, nepatří-li podle svého upotřebení do saz. čís. 577.

1. 3. (1) Magnetové armatury, jakož i vystrojené (ovinuté nebo spojené s jinými dílci) nebo neovinuté, avšak již pevně spojené magnety (ocílkové, podkovové, kroužkové, lahvové atd.), které však nejsou ještě hotovými součástmi elektrických přístrojů měřicích, zapalovačů a pod., se zařaďují do saz. čís. 574, nepatří-li do saz. čís. 539 jako elektromagnety k elektrickým strojům (s ovinutým drátem nebo bez něho). Holé magnety však (ocílkové, podkovové. kroužkové, lahvové atd.), neovinuté, bez spojení, magnetované či nikoli, též dírkované nebo jinak opracované, vyclívají se podle bližší povahy sazební jako železné zboží výslovně nejmenované saz. čís. 483.

   (2) Magnetové přístroje k účelům živnostenským nebo zemědělským, které odstraňují železné částečky z obilí, mouky, moučky korkové, smetí, písku a pod., jakož i vystrojené nebo pouze spojené magnety k sestavení podobných přístrojů nebo k stavbě strojů saz. tř. XL vyclívají se podle všeobecných vysvětlivek k saz. tř. XL.

   (3) Malé magnety (ocílkové nebo podkovové), jako hračky podle bližší povahy.

1. 4. K přístrojům však nepatří nádoby, nářadí a pod., kterých se užívá k provedení prací fysikálních, jmenovitě chemických, na př. balony, baňky, baňky destilační, držadla baněk, hrnce, jimače, kelímky tavicí, kopistky, kotle, křivule, láhve, lisy, lisy deskové, misky lisovací, odpařovací a třecí, moždíře, nádoby infundační a dekantační, nálevky, násosky, nože, odměrky, pánve, pece, pincety (vyjímajíc chirurgické), pipety, podstavce procezovadel, procezovadla, recipienty, sklíčka reagenční, trubky, válce, vaničky pneumatické, zvony atd.

Všeobecné vysvětlivky k optickým přístrojům saz. čís. 575.

1. 1. Sem jsou zařaděny: brýle, polní a divadelní kukátka, dalekohledy, též hvězdářské a čočkové (refraktory), dutá zrcadla, i z leštěných kovů, lupy, skla čtenářská, drobnohledy, komory světlé a temné, přístroje fotografické, objektivy, přístroje stereoskopické, přístroje na spektrální pozorování, přístroje polarisační, nivelační a jiné měřicí přístroje spojené s dalekohledy a pod.
2. 2. (1) U optických přístrojů se předpokládá, že se dovážejí zároveň s optickými skly k nim patřícími (i když nejsou ještě přidělána), jak tomu často bývá na př. u drobnohledů dovážených ve skřínkách s okuláry a objektivy, se stojanem a trubkami beze skel, odděleně přiloženými.

   (2) Viz též 5. všeobecnou vysvětlivku k saz. čís. 573—576.

1. 3. Obroubená skla oční patří do saz. pol. 575a), divadelní kukátka, dalekohledy a jiné přístroje optické, jakož i toliko obroubená skla optická do saz. pol. 575b), pouhé obruby pro tyto všechny předměty do saz. pol. 575c).
2. 4. (1) Předměty saz. čís. 575 z drahých kovů podléhají puncovní kontrole. Viz všeobecné vysvětlivky k saz. čís. 560, 562, 564—568 a úvodní vysvětlivky.

   (2) Skla brýlová a jiná skla optická, broušená, neobroubená, saz. čís. 382.

Saz. čís. 575.

Přístroje optické:

Saz. pol. 575a).

Skřipce, brýle, lorněty a jiná skla oční.

1. 1. (1) Do saz. pol. 575a) patří netoliko obroubené skřipce, brýle, lorněty, monokly atd., jež mají broušenými optickými skly (nebo křišťály) zvýšit zrakovou schopnost, ale i všeliká obroubená skla oční s plochými, broušenými nebo nebroušenými skly nebo slídou (i barevnými), jež mají chránit oko před náhodnými mechanickými nebo jinými škodlivými vlivy. Proto se vyclívají podle této položky také ochranné brýle, jako brýle pracovní (i se skly, jež se jen zasouvají do obrub), brýle automobilní, ochranné brýle proti slunci a pod.

   (2) Podle saz. pol. 575a) se projednávají též skla oční pravidelně obroubená, jež jsou hračkou. Sem patří rovněž monokly bez obruby, avšak s vyvrtanou dírkou na upevnění šňůrky; nevrtané, neobroubené se vyclívají podle saz. čís. 382. Jenom přistřižené a obšité kousky všelikých látek upevněné kolem obrub některých brýlí nemají vliv na zařadění. Ochranná a uzavírací skla, která jsou pevně zasazena do kukel potápěčských obleků, se nepokládají za skla oční a vyclívají se zároveň s oblekem podle jeho povahy sazební.

1. 2. Jsou-li skla oční, která se vyclívají podle tohoto čísla, zasazena v obrubách zlatých nebo platinových, projednávají se podle saz. pol. 575a)1, jsou-li zasazena v obrubách jiných, jako stříbrných, ocelových, z kovů obecných, též zlacených nebo stříbřených, kostěných, z rohu, tvrdé gumy, celuloidu, želvoviny, slonoviny atd., vyclívají se podle saz. pol. 575a)2.

Saz. pol. 575b).

Divadelní kukátka, dalekohledy a jiné optické přístroje.

1. 1. (1) Do saz. pol. 575b) patří kromě výslovně jmenovaných divadelních kukátek a dalekohledů všechny ostatní přístroje optické, vyjímajíc skřipce, brýle, lorněty a jiná skla oční zařaděná do saz. pol. 575a).

   (2) Do saz. pol. 575b) patří všechny přístroje optické, které jsou jmenovány příkladem v 1. všeobecné vysvětlivce k saz. čís. 575, vyjímajíc brýle. Zvláště třeba upozornit, že lupy (a to i takové, které se přidržují v dutině oční) a skla čtenářská patří sem, a nikoli mezi oční skla saz. pol. 575a).

   (3) Do saz. pol. 575b) patří též obroubená skla optická (vyjímajíc skla brýlová), jako optické čočky a hranoly atd., dále zvlášť dovážené dílce přístrojů optických se vsazenými skly optickými, jako objektivy pro fotografické přístroje, drobnohledy a pod.

   (4) Plochá skla obroubená se však nevyclívají podle saz. pol. 575b), nýbrž podle své jinaké povahy sazební.

   (5) Přesně pracované kaleidoskopy a kouzelné svítilny, jakož i přesně pracované hračky optické patří rovněž do saz. pol. 575b). Optické hračky, které nejsou přesně pracovány, se však vyclívají podle bližší povahy jako hračky. Viz též 5. úvodní vysvětlivku a o sklech očních 2. odstavec 1. vysvětlivky k saz. pol. 575 a).

1. 2. Za divadelní kukátka se pokládají všecky dvojité dalekohledy, jež nejsou, když se vytáhnou, delší než 30 cm. Do této délky se stínítka nezapočítávají.
2. 3. Dutá zrcadla, která nejsou svou povahou přístroji optickými, zvláště zrcadla opticky nebroušená, nýbrž se skly vyřezanými ze skleněných koulí, jako na př. zrcadla na holení, se projednávají podle své jinaké povahy sazební.
3. 4. Světlomety, též majákové svítilny, se vyclívají podle svých hlavních částí: svítilny, podstavce a zařízení otáčecí podle své jinaké povahy sazební, toto zařízení nejčastěji podle saz. tř. XL, osvětlovací přístroj zařízený opticky (zrcadla, hranoly a pod.) podle saz. pol. 575b).

Saz. pol. 575c).

Obruby na skřipce, brýle a na podobná skla oční, pak na jiné přístroje optické.

1. 1. Jako obruby saz. pol. 575c) se vyclívají také jejich hotové součásti, o nichž není pochybnosti, že patří k obrubám, na př. dílce k obrubám očních skel (hotová držátka z kovů a pod. k obrubám, která přidržují hotové brýle na uších, hotové jednotlivé části skřipcových obrub z tvrdé gumy, kovu atd.), hotové tubusy dalekohledů a dílce obrub divadelních kukátek a pod. Je-li snad potřebí ještě provésti na těchto součástech malé práce seřizovací, nejsou vyloučeny ze saz. pol. 575c).
2. 2. (1) Z obrub saz. pol. 575c) (i lornětových) patří obruby z obecných kovů (též ze železa a z ocele), i zlacené nebo stříbřené, z pravé nebo napodobené slonoviny, želvoviny nebo perleti do saz. pol. 575c)1, ze všech jiných hmot (vyjímajíc kovy drahé), tedy z kosti, rohu, celuloidu (nikoli však napodobující hmoty řezbářské saz. pol. 361d) a 361e)), z tvrdé gumy a pod., ze dřeva, z lepenky (na př. obruby na stereoskopy), také povlečené koží nebo tkaninami atd., do saz. pol. 575c) 2.

   (2) Ke spojení obrub skřipcových atd. z kosti, tvrdé gumy a pod. se svorkami z obecných kovů (též ocele) se nepřihlíží; jsou-li však spojeny se součástmi ze želvoviny, pravé či napodobené, vyclívají se podle saz. pol. 575c)1.

1. 3. Fotografické komory, které jsou vybaveny třeba jen malými čočkami (hledáčky), se zařaďují do saz. pol. 575b).
2. 4. Fotografické kasety, i když dojdou zároveň s komorami, se projednávají podle své jinaké povahy sazební.

Saz. čís. 576.

Přístroje a nástroje výslovně nejmenované.

1. 1. (1) Z velikého množství sem patřících přístrojů a nástrojů se zvláště uvádějí: stroje počítací, t. j. takové, které provádějí početní úkony mechanicky, zařízení na počítání peněz, přístroje a kasety kontrolní na, peníze s počitadly, měřidla ploch (na př. na měření kůže), potom jiná zařízení s počitadly, jako krokoměry, počitadla obrátek, měřicí navijáky a kabloměry, přístroje zapisovací (zaznamenávací, registrační), plynové tlakoměry, počitadla a zapisovací (zaznamenávací, registrační) ústrojí samé, na rozdíl od hodinkových a hodinových strojů patřících do saz. čís. 587 a 589 a od elektrických přístrojů měřicích saz. čís. 540.

   (2) Rychloměry a počítací pravítka (pomůcky k počítání, nepracující mechanicky) se projednávají podle saz. čís. 574. Počitadla k účelům vyučovacím (dřevěný podstavec a drát s kuličkami) se vyclívají podle své bližší povahy sazební.

1. 2. (1) Dále se nevyclívají jako přístroje, nýbrž podle své jinaké povahy nebo jako stroje: úplné plynoměry (hodiny na měření spotřeby plynu), plynové regulátory (přístroje na úpravu plynového tlaku v plynoměrech) a vodoměry (k stanovení množství proteklé vody).

   (2) Nástroje měřicí (průmyslové a živnostenské), saz. čís. 577.

1. 3. (1) Jako přístroje a nástroje výslovně nejmenované se dále projednávají: stroje psací, jakož i všechny ostatní kancelářské stroje, které jsou výrobky jemné mechaniky, jako knihovací, rozmnožovací, účtovací atd.; pantografy a podobné přístroje kreslicí, zvětšovací a zmenšovací; zařízení na zkoušení pevnosti papíru, příze, tkanin a pod.; přístroje na určování suché váhy látek (celulosy, sladu, škrobu atd.), malé odstředivky se stupnicemi a pod. na zkoušení jakosti, na př. mléka, měřidla výhřevnosti, fonografy, gramofony, grafofony (též s elektrickým pohonem, ale bez elektrické zvukovky), jakož i jejich ústrojí hybné, desky a válečky přijímací (z tvrdé gumy, stearinu atd., nahrané i nenahrané); dále plynové zapalovače s nepatrným přídavkem platinového drátu a platinové hubky a mnoho podobných zařízení jiných. Hlásné trouby, dmuchavky a pájecí lampy nemají zpravidla povahu přístrojů.

   (2) Hotové součásti fonografů, gramofonů a jiných mluvicích a podobných přístrojů, jako gramofonové ozvučnice, hybná ústrojí a zvukovody k takovýmto přístrojům, se vyclívají rovněž podle saz. čís. 576.

   (3) Pera k hybným ústrojím těchto přístrojů, saz. čís. 590.

   (4) Gramofonové jehly, saz. čís. 468.

   (5) Modely strojů a přístrojů (i elektrických) se projednávají, nejde-li o hračky, podle saz. čís. 576. O vyclívání strojků a přístrojů, jde-li o hračky, viz 5. úvodní vysvětlivku.

Saz. čís. 577.

Nástroje měřicí pro živnostníky (míry [i skládací], kružidla úhlová, točitá a obkročná, drátoměry a pod.).

1. 1. Do jaké míry má vliv na zařadění hmota, z níž jsou vyrobeny měřicí nástroje zařaděné do saz. čís. 577, dále opracování, zušlechtění a spojení s jinými hmotami, viz 1. všeobecnou vysvětlivku k saz. čís. 573—576, jež se vztahuje obdobně i na saz čís. 577. Spojení měřicích nástrojů s hmotami jemnými nemění jejich položky sazební.
2. 2. (1) Do saz. čís. 577 patří zvláště: míry, i míry skládací, pravítka (s měřicím rozdělením), měřidla (měřidla plechu, drátoměry, posuvná měřidla, tloušťkoměry, závitoměry, šablony na závity, měřidla světlosti válců a hlavní, měřidla na měření závitové hloubky a stoupání atd.), kružidla (úhlová, točitá, obkročná, také dřevěná kružidla ke školní potřebě), úhloměry s měřicím rozdělením, krokvice, měřicí řetízky, nivelační laťky, obyčejné vodní váhy ve dřevěné schránce, ocelové a jiné míry páskové, vyjímajíc páskové míry z tkanin saz. tř. XXII—XXV, bez pouzder dřevěných, mosazných atd., nebo s nimi, nejsou-li pouzdra podrobena vyššímu clu; jsou-li pouzdra podrobena vyššímu clu, vyclívají se míry podle povahy pouzder.

   (2) Do saz. pol. 577a) jsou zařaděny pouze metrovky (také s rozdělením jiných délek) a míry skládací, dřevěné, kdežto z jiných hmot vyrobené, jakož i všechny ostatní nástroje měřicí, i dřevěné, patří do saz. pol. 577b).

   (3) Ke kování na koncích dřevěných metrovek a dřevěných měr skládacích, jakož i k perům, přidržujícím natažené dílce, se při zařaďování nepřihlíží.

1. 3. (1) Jako přesná měřidla saz. pol. 577b)1 se projednávají takové nástroje měřicí pro účely živnostenské a průmyslové, jichž se používá k přesnému měření tloušťky, délky a povrchu hmot, otvorů, dutin, závitů atd. (na př. přesně pracované kovové míry délkové, přesně pracované kalibry a šablony tvarové, měřidla na měření tloušťky plechu, drátu a pod. s mikrometrickým šroubem atd.). Měřicí přístroje a nástroje fysikální a matematické (logaritmická a jiná pravítka počítací, libely [jemné vodní váhy] atd.) patří však do saz. čís. 574.

   (2) Míry atd. ze slonoviny, saz. pol. 361e).

1. 4. Míry páskové z tkanin saz. tř. XXII—XXV se vyclívají podle povahy stuh; jsou-li v pouzdrech, která nepodléhají vyššímu clu, saz. čís. 274. Ke kovovým vláknům vetkaným v páskových mírách se při zařaďování přihlíží. Viz též 1. odstavec 2. vysvětlivky k tomuto číslu.
2. 5. Měřicí nádoby (duté míry) nepatří k nástrojům měřicím a projednávají se podle své povahy sazební, rovněž tak ocelová pravítka bez měrného dělení. Ocelové míry úhlové (úhelníky) bez měrného dělení, saz. čís. 460.

Saz. čís. 578.

Váhy a součásti vah, mimo váhy přesné, patřící do saz. čís. 574.

1. 1. (1) Ustanovení 1. vysvětlivky k saz. čís. 577 o tom, jaký vliv má na zařadění hmota, způsob opracování, zušlechtění nebo spojení s jinými hmotami, se vztahuje plnou měrou i na saz. čís. 578.

   (2) Z vyclení podle saz. čís. 578 se nevyjímají váhy s přišroubovanými stupnicemi stříbřenými; k hákům, kroužkům, tkanicím nebo provázkům se při zařaďování nepřihlíží.

   (3) Součásti vah, i surové, neopracované, se vyclívají jako váhy, k nimž patří, podle příslušné položky saz. čís. 578; proto se zařaďují na př. vahadla a váhové misky do saz. pol. 578b), podstavce okované nebo neokované k vahám desetinným a mostním do saz. pol. 578a).

   (4) Závaží se neprojednávají jako součásti vah, nýbrž podle své jinaké povahy sazební, avšak závaží přesná, na př. k vahám analytickým, se projednávají podle saz. čís. 574.

1. 2. Váhy s připevněnými počitadly kontrolními se projednávají jako váhy saz. čís. 578, ledaže nelze jejich značné tíhy v poměru k tíze váhy nedbati; za těchto okolností se vyclí podle saz. čís. 576. Dovážejí-li se však počitadla sama nebo s vahami, k nimž však nejsou připevněna, projednávají se podle saz. čís. 576.
2. 3. Do saz. pol. 578b) patří na př. váhy vahadlové, miskové, perové, mincíře a všeliké váhy samočinné, nejde-li o váhy přesné (t. j. lékárnické, zlatnické, chemické [analytické] váhy a pod. saz. čís. 574); mají-li váhy vahadlové výchylnou stupnici, nezařaďují se již proto k vahám přesným; známkou vah přesných je zpravidla ta okolnost, že jsou přesně provedeny a mají stavítko.
3. 4. Samočinné váhy připevněné na strojích a přístrojích se vyclívají zvlášť. Viz též 18. všeobecnou vysvětlivku k saz. tř. XL.

Hudební nástroje.

Všeobecné vysvětlivky k hudebním nástrojům saz. čís. 579—583.

1. 1. (1) Za nástroje hudební se pokládají bez zřetele na hmotu jak nástroje, k jejichž používání je třeba lidské dovednosti, tak i hudební hrací strojky mechanické (na př. Aeolovy harfy, kolovrátky, hrací strojky, orchestriony atd.). Menší hrací strojky, jako hrací skřínky, též dětské hrací skřínky a pod., nejsou vyloučeny z projednání jako hudební nástroje saz. čís. 582.

   (2) Naopak se nezařaďují do saz. čís. 582 předměty běžné potřeby, jako alba, podstavce na doutníky a pod., se vsazenými strojky hracími, nýbrž se vyclívají podle své jinaké povahy. Rovněž tak třeba postupovat, jsou-li hudební hrací strojky spojené s jinými předměty v poměru k úhrnné váze zcela podřadného významu, na př. podstavce na vánoční stromek s hracím strojkem. Hračky (dětské bubínky, trubky, housličky atd.) se projednávají podle povahy hmoty a povahy spojení jako hračky.

1. 2. (1) Součástky z drahých kovů nemají vliv na zařadění nástrojů hudebních. Skřínky, schránky, pouzdra, povlaky a podobné obaly, ve kterých se hudební nástroje uschovávají, se vyclívají podle své povahy sazební.

   (2) O součástkách hudebních nástrojů viz ustanovení u jednotlivých čísel (579—583), zvláště u saz. čís: 583.

Saz. čís. 579.

Piana, pianina, harmonia a podobné nástroje klávesové (vyjímajíc varhany).

1. 1. Kromě nástrojů zde jmenovaných patří do saz. čís. 579 veškeré hudební stroje samočinné, mající podobný mechanismus jako piana (napjaté struny, ústrojí paličkové atd.), na př. orchestriony, pianofony, pianoly, fonoly a pod., také s elektrickým nebo jiným pohonem strojním. Vsazený motor se vyclívá s nástrojem, akumulátory však podle své povahy. Chybí-li u samočinných strojů hracích vlastní klaviatura, nemá to vliv na zařadění.
2. 2. Dovážejí-li se takové větší stroje hrací rozložené, vyclívají se dílce balené odděleně (svršek, spodek, nástavce atd.) — ovšem bez rozebrání — tak, že se projednají nástrojové dílce ve smyslu poznámky k saz. čís. 583 podle saz. čís. 579, dílce neobsahující součásti hracího mechanismu podle své jinaké povahy sazební a motory nebo pohonné části strojní podle saz. tř. XL nebo XLI.
3. 3. Hotové součástí nástrojů saz. čís. 579 dovážené odděleně se vyclívají ve smyslu poznámky k saz. čís. 583, tedy klaviatury (i s mechanikami), hotové klávesy klaviaturní, tlumítka atd. podle saz. čís. 579.
4. 4. Na rozdíl od nástrojů patřících do saz. čís. 580 nejsou sem zařaděna harmonia s píšťalami, nýbrž harmonia s hlasy (kovovými jazýčky). Patří sem tedy kromě harmonií netoliko fysharmoniky, melofony, aerofony a melodia, nýbrž i klávesové varhany s jazýčky pouze kmitavými (bez píšťal).

Saz. čís. 580.

Kostelní a jiné varhany píšťalové.

1. 1. (1) Varhany kostelní a nástroje podobné varhanám saz. čís. 580 vyluzují tóny píšťalami; skládají se hlavně ze soustavy píšťalové, zařízení měchového a rejstříkového. Sem patří rovněž varhany mající kromě píšťal též hlasy jazýčkové.

   (2) Sem patří také kolovrátky (flašinety) s píšťalami, ať mají nebo nemají ještě jinaká zařízení k tvoření tónů.

1. 2. Nástroje podobné varhanám, které nejsou zařízeny na píšťaly, nepatří sem, nýbrž jsou buď nástroji klávesovými saz. čís. 579, nebo hudebními nástroji výslovně nejmenovanými saz. čís. 582.
2. 3. Všeliké píšťaly k varhanám se projednávají jako varhany, jiné součástky podle poznámky k saz. čís. 583. Píšťaly k varhanám bývají zpravidla dřevěné nebo cínové.

Saz. čís. 581.

Dechové a tahací harmoniky.

1. 1. Dechové (foukací) a tahací harmoniky saz. čís. 581 jsou nástroje dechové s hlasy jazýčkovými; tón se tvoří buď přímým foukáním nebo měchem a klaviaturou. Sem patří též dechové a tahací harmoniky (i akordeony), jichž se používá jako hraček, jakož i dechové ladičky, t. j. pouzdra zařízená na udání tónu nebo akordu, též měnitelného podle různých stupnic hudebních.
2. 2. Podle položky b) tohoto čísla se projednávají (hotové) hlasy k harmonikám, t. j. hlasové destičky s jazýčky.

Saz. čís. 582.

Hudební nástroje výslovně nejmenované.

1. 1. Sem se zařaďují veškeré hudební nástroje dechové, smyčcové a jiné hudební nástroje výslovně nejmenované, jakož i mechanické hudební stroje hrací, vyjímajíc ty, které patří do saz. čís. 579—581, na př.: aeolodikony, basy, bombardony, bubny, cimbály, citery, čakany, čela, činely, dudy, fagoty, flažolety, flétny, gong-gongy, harfy, harfy Aeolovy, harmoniky skleněné, hoboje, housle, klarinety, kolovrátky (flašinety, též serinety [flašinetky na učení ptactva zpěvu], vyjímajíc kolovrátky s píšťalami saz. čís. 580, kotle (tympany), kytary, loutny, mandoliny, mechanické hudební stroje hrací (automaty), pikoly, píšťaly (hudební), pozouny, rohy (křídlovky, lesní rohy a podobné nástroje hudební), šalmaje, tamburiny, triangly, trubky, též t. zv. trombiny (trubky, u nichž se melodie vyluzuje klapkami a papírovými válečky notovými jako u mechanických strojů hracích), zvonkové hry, dále válce, kotouče nebo proužky — tak zvané noty — k samočinným strojům hracím nebo ke kolovrátkům, lepenkové, kovové atd. a karillony (malé hrací strojky bez pouzdra).
2. 2. (1) Náustky, klapky, paličky, smyčce, kobylky, hmatníky, kolíčky, dusítka a jiné součástky, patřící nepochybně k hudebním nástrojům výslovně nejmenovaným, se rovněž vyclívají podle saz. čís. 582; viz zejména též poznámku k saz. čís. 583.

   (2) Předměty, které nejsou nezbytnými součástkami nástrojů, na př. houslové podbradky a malá držadla not, jež se nasadí na nástroje, se vyclívají podle své jinaké povahy sazební.

1. 3. Gramofony, fonografy a podobné přístroje reprodukující hudbu, řeč atd. a zařízené na reprodukci zvukovou ozvučnicí, jakož i přijímací desky a válečky (z tvrdé gumy, stearinu atd.), jež jsou podkladem k reprodukci, patří k přístrojům a nástrojům výslovně nejmenovaným saz. čís. 576.
2. 4. Kastaněty a drnkačky (drumle), jakož i veškeré předměty zvuky vyluzující, jež mají povahu hraček, se vyclívají jako hračky.
3. 5. (1) Od not k mechanickým strojům hracím uvedených v hoření 1. vysvětlivce je třeba rozlišovat notové listy vyrobené rovněž z tuhého papíru, které se kladou pod struny harf a citer a podle jejichž teček, křížků, čárek, číslic atd. necvičený hráč hmatá na struny; takovéto listy notové se vyclívají podle bližší povahy jako zboží papírové.

   (2) Podle povahy hmoty nebo podle své jinaké povahy sazební se dále vyclívají ladičky vidlicové, ladičky kladívkové, signálové trubky (též o dvou nebo více tónech, není-li potřebí zvláštní dovednosti k jejich ovládání, k potřebě hasičstva, železnic atd.), automobilové houkačky a podobné předměty, jež nejsou vlastními nástroji hudebními.

Saz. čís. 583.

Mechaniky k pianům a pianinům; hlasy a hlasové destičky k harmoniím.

1. 1. (1) Mechanikami k pianům a pianinům rozumíme pouze vlastní ústrojí kladívkové nebo jeho jednotlivé součástky (kladívka, hlavy a násadky ke kladívkům, páky, vložky, spojky atd.), všechny tyto předměty hotové, i když není na nich ještě kůže, plst a pod.

   (2) Klaviatura (soustava klávesová), jednotlivé klávesy klaviaturní a ústrojí pedálové se vyclívají podle saz. čís. 579. Klaviatury a klávesy k píšťalovým varhanám patří rovněž do saz. čís. 579, dovážejí-li se odděleně od varhan; podobné menší klapky k tahacím harmonikám se vyclívají podle saz. čís. 581.

   (3) Shodně s tímto ustanovením se zařaďují též hlasy a destičky hlasové k harmoniím (saz. čís. 583 nebo 579). Vyclívají se tedy hlasové destičky k harmoniím (t. j. pravoúhle řezané nebo vyrážené destičky mosazné nebo zinkové) bez jazýčků (mosazných) určených k vsazení do zářezu a hlasy (t. j. hlasové destičky s jazýčky) podle saz. čís. 583, hlasové destičky a hlasy k akordeonům nebo jiným nástrojům hudebním podle saz. čís. 581 nebo 582, konečně hlasové deštičky a hlasy k předmětům vzhledu hraček podle jejich jinaké povahy sazební. Pro rozlišování je rozhodující velikost a provedení.

1. 2. (1) Součástky hudebních nástrojů (vyjímajíc struny saz. čís. 584, resonanční desky a kovové rámy k pianům a pianinům), jak hotové, tak i nedohotovené, se vyclívají jako příslušné nástroje. Součástky, kterých lze také jinak upotřebit než k sestavení pian, pianin, harmonií, varhan, harmonik a hudebních nástrojů výslovně nejmenovaných, na př. šlapadla pedálová, se zařaďují podle své jinaké povahy sazební.

   (2) Ladicí kolíčky (nesprávně též zvané pianové šrouby), viz 4. odstavec 1. vysvětlivky k saz. čís. 462.

1. 3. Resonanční desky k pianům a pianinům jsou tenké desky dřevěné, mající na spodku dřevěná pažení; na povrchu jsou obyčejně fermežovány. Rámy jsou ony části pian a pianin, které jsou nosiči napjatých strun; jsou ze železné litiny a mají zvukové otvory. Takovéto resonanční desky a kovové rámy s připevněnými dalšími součástkami nástrojovými se projednávají podle saz. čís. 579.
2. 4. Prázdné skříně k pianům, pianinům a harmoniím bez jakékoli součásti hudebního ústrojí se vyclívají jako dřevěné zboží podle bližší povahy.
3. 5. Podle položky a) tohoto čísla se projednávají hotové hlasy k harmoniím, t. j. hlasové destičky s jazýčky.

Saz. čís. 584.

Struny.

1. 1. Do saz. pol. 584a) a 584b) patří hladké struny z obecných kovů a struny ocelové; dovážejí se obyčejně — zvláště struny ocelové — zabalené do zvlášť připraveného papíru. Drát z obecných kovů, který není znatelně upraven na struny, se vyclívá podle své bližší povahy, drát ocelový takovéto povahy, podle saz. pol. 435b).
2. 2. Struny střevové saz. pol. 584c) se vyrábějí ze střev ssavců (ovcí, jehňat). Jak se rozlišují silné struny střevové od střevových provazů, viz vysvětlivky k saz. čís. 86.
3. 3. Struny opředené saz. pol. 584d) mívají duši ocelovou, z obecného kovu, střevovou nebo z hedvábných nití; silné struny (basové struny k pianům a pod.) bývají opředeny kovovým drátem, jemné struny ocelové, kovové nebo hedvábné drátem stříbrným, drátem měděným stříbrem plátovaným nebo holým drátem měděným.
4. 4. Struny hedvábné saz. pol. 584e) jsou výrobky pro nástroje smyčcové vyrobené z hedvábných nití, silně kroucené, motouzovité a neopředené.

Hodiny.

Všeobecné vysvětlivky k hodinám saz. čís. 585, 586 a 589.

1. 1. Zlaté i stříbrné hodinky a hodiny (jakož i pouzdra k nim) podléhají puncovní kontrole; viz všeobecné vysvětlivky k saz. tř. XLIII.
2. 2. (1) Schránky, řetízky atd. se vyclívají zvlášť, i když se dovážejí zároveň s hodinkami.

   (2) Z předmětů běžné potřeby (náprsních tobolek, holí, deštníků, náramků, broží atd.) spojených s hodinkami se vybírá clo podle povahy předmětů (je-li rozdělení neproveditelné nebo bylo-li stranou odepřeno, bez srážky za váhu hodinek) a kusové clo za hodinky.

1. 3. (1) Hodiny přesýpací a vodní, spojené s dřevem nebo s jinými hmotami, se vyclívají podle svých jinakých znaků sazebních jako zboží skleněné, dřevěné, kaučukové, kožené, kovové atd.

   (2) Dětské hodinky bez hodinkových strojů se vyclívají jako hračky, sluneční hodiny astronomické podle saz. čís. 574, jiné podle své bližší povahy; všechna kontrolní počitadla se rovněž projednávají podle svých jinakých znaků sazebních (viz zejména u saz. čís. 576), a to i tenkrát, mají-li zařízení podobná strojům hodinovým, avšak nelze-li jich zároveň pokládat za hodiny.

   (3) Hodiny zařízené na krátký chod (na př. pěti minut, jako kontrolní hodiny pro telefonní rozmluvy, pro hru na kulečníku, pro vaření vajec atd.) se nepočítají k hodinám, nýbrž se vyclívají jako kontrolní počítadla.

1. 4. Dováží-li se nábytek, obchodní police, psací stoly a pod. se zasazenými hodinami, je dovoleno oddělit hodiny nebo dílec je obsahující (nástavec, římsu atd.) a odděleně vyclít podle saz. čís. 589, nezasluhuje-li úvahy sazba vyšší. Jsou-li takové hodiny tvaru a velikosti hodinek, projednávají se podle předchozí 2. vysvětlivky.

Saz. čís. 585.

Hodinky.

1. 1. Při vyclívání hodinek saz. čís. 585 a pouzder k hodinkám saz. čís. 586 třeba přihlédnout ke každému zlacení nebo stříbření na pouzdrech (též na pláštích, oblících, korunkách, obroučkách a pod.). Nepřihlíží se však k povaze hodinkových strojů, číselníků a ručiček.
2. 2. (1) K hodinkám saz. pol. 585c) náležejí hodinky s pouzdry z obecných kovů nebo ocele, jež nejsou ani zcela ani částečně zlacena nebo stříbřena, dále hodinky s pouzdry z kosti, ze slonoviny, želvoviny a pod., bez vložek ze zlacených nebo stříbřených kovů nebo z kovů drahých. Jsou-li pouzdra takovéto povahy, vyclívají se podle saz. pol. 585a) nebo 585b).

   (2) Hodinky s pouzdry platinovými, saz. pol. 585a).

   (3) Hodiny pro vozy, automobily, jízdní kola a pod. se projednávají podle saz. čís. 585, mají-li velikost a stavbu hodinek.

Saz. čís. 586.

Pouzdra k hodinkám.

1. 1. (1) Ustanovení 1. všeobecné vysvětlivky k hodinám, dále ustanovení vysvětlivek k saz. čís. 585 se vztahují také na pouzdra k hodinkám saz. čís. 586.

   (2) Platinová pouzdra k hodinkám, saz. pol. 586a).

1. 2. (1) Pouzdry saz. pol. 586c) jsou pouzdra z obecných kovů nebo ocele, jež nejsou ani zcela ani zčásti zlacena nebo stříbřena, dále z kosti, ze dřeva, slonoviny, želvoviny a pod.

   (2) Vnější (ochranná) pouzdra k hodinkám se vyclívají podle své jinaké povahy sazební.

1. 3. Dílce středních částí, jako oblíky a vnější a vnitřní pláště, dovážené jednotlivě (t. j. nejsou-li na střední části připevněny nebo nejsou-li zároveň se středními částmi k nim patřícími zabaleny v jednom nákladovém kuse), se neprojednávají podle saz. čís. 586, nýbrž podle své bližší povahy jako výrobky zlaté nebo stříbrné, a jsou-li z kovů obecných nebo ocele, jako hodinkové součástky podle ustanovení k saz. čís. 588.

Saz. čís. 587.

Hodinkové stroje, též deštičky k hodinkovým strojům (hodinkové kostry) a neopracované (surové) stroje hodinkové.

1. 1. Vnitřky hodinek sestavené z hodinkových součástek na destičkách k hodinkovým strojům se projednávají jako hodinkové stroje, i kdyby scházely k úplnosti jednotlivé součástky hodinkové nebo i více jich. Pro rozlišování hodinkových strojů od hodinových strojů saz. čís. 589 mají platnost tytéž znaky, jak jsou udány ve vysvětlivkách k saz. čís. 590 o součástkách k hodinám; je-li pochybnost vyclí se stroj podle saz. čís. 587. Viz také vysvětlivky k saz. čís. 589.
2. 2. (1) Destičky (platiny, nosiče hodinkových strojů) jsou největší částí hodinkového stroje, jež je jeho základnou, do níž a na niž se většinou šroubky upevňují jednotlivé součástky, jako kolečka, pastorky, pera, natahovací soustava atd.

   (2) Destičky pro stroje, sestrojené jako stroje hodinkové pro větší hodiny (cestovní, vozidlové, hodiny na psací stůl), se zařaďují do saz. čís. 589 tehdy, dá-li se jejich příslušnost do tohoto čísla jistě poznat.

1. 3. Neopracované (surové) stroje hodinkové (ébauches) jsou součástky zhruba sestavené na destičkách a můstcích, mající též nutná kolečka, pastorky a natahovací soustavu, avšak postrádají kaménků, chodu a číselníku; potřebují většinou ještě značného opracování, leštění, třeba i zlacení a pod.

Saz. čís. 588.

Hodinkové součástky.

1. 1. (1) Za hodinkové součástky saz. čís. 588 se pokládají jenom jednotlivé součástky hodinkových strojů, jmenovitě tyto: čípky, číselníky a číselníkové kruhy, chody (échappements), chody kotvové, klíčky hodinkové a jejich části, kolečka, můstky, oblíky k pouzdrům, pera, ručičky, válečky, vlásky, vřeténka.

   (2) Součástky sestavené v hodinkové stroje se projednávají i tenkrát jako hodinkové stroje, chybějí-li jednotlivé součástky; viz 1. vysvětlivku k saz. čís. 587.

   (3) Na zlacení číslic nebo úzkého okrajového proužku se nehledí při zařaďování hodinkových číselníků z obecných kovů, rovněž jako na podobné nepodstatné ozdoby.

   (4) Součástky hodinkové, které nejsou z kovu, na př. dřevěné, kostěné, skleněné, papírové atd., se zařaďují podle povahy hmoty.

   (5) Destičky hodinkových strojů, viz 2. vysvětlivku k saz. čís. 587.

   (6) Ozdobné řetízky k hodinkám se vyclívají jako mužské nebo ženské šperky podle hmoty, z níž jsou vyrobeny.

Saz. čís. 589.

Hodiny a hodinové stroje výslovně nejmenované; hodinové kostry; pastorky se zasazenými čípky a přinýtovanými kolečky.

1. 1. (1) Do saz. čís. 589 patří hodiny poháněné závažím nebo perem, na př. švarcvaldky (černoleské), budíky, hodiny cestovní, kontrolní, nádvorní, staniční, telegrafní a veškeré hodiny nástěnné, též hodiny obrazové, jakož i všeliké hodiny stojací (pod sklem nebo sloupkové) a jejich stroje; do tohoto čísla náležejí též hodiny elektrické a všeliké hodinové stroje elektrické (i věžní hodiny elektrické a hodinové stroje elektrické k věžním hodinám), mají li jen nějaký mechanismus k pohybu ručiček. Elektroměry (počitadla ampérových hodin) se nepokládají za hodiny.

   (2) Hodiny hrací se zařaďují bez zřetele na hrací strojek. Malé hodiny a hodinové stroje velikosti hodinek, které se zasazují do rukojetí holí a deštníků, do pouzder na doutníky a pod., jakož i hodiny téže velikosti v kožených pouzdrech a pod. k upotřebení v automobilech, přepychových vozidlech atd. se vyclívají jako hodinky nebo hodinkové stroje. Viz také 2. všeobecnou vysvětlivku k hodinám.

1. 2. (1) Hodinové kostry saz. čís. 589 jsou desky spojené sloupky, mezi nimiž se sestavují součástky ve stroje.

   (2) Hodinové skřínky bez strojů a bez hodinových součástek se vyclívají podle své bližší povahy sazební.

Saz. čís. 590.

Všeliké součástky k hodinám saz. čís. 589.

1. 1. (1) Za všeliké součástky k hodinám saz. čís. 589 se pokládají jen jednotlivé součástky, z nichž se skládají hodinové stroje a hodiny zmíněného čísla, zejména čepy, číselníkové kruhy, číselníky s číslicemi nebo bez nich, chody (échappements), chody kotvové, klíče hodinové a jejich části, kolečka, kotvy, kyvadla, můstky, pera, stupnice (na kontrolu svislé polohy kyvadla), vlásky, vřetena.

   (2) Tyto součástky se liší od součástek hodinkových saz. čís. 588, jsou-li pro hodiny a hodinky stejného tvaru, hlavně větším rozměrem, dílem i tím, že bývají méně jemně provedeny. Jsou-li pochybnosti, jež nemohou znalci vysvětlit, zejména u součástek výslovně nejmenovaných malých hodin a hodinových strojů saz. čís. 589, vyclívají se tyto součástky podle saz. čís. 588.

   (3) Skřínky, zvonky, závaží, řetízky k závážím, ozdobné řetízky k hodinám, jakož i hodinové součástky nekovové, na př. dřevěné, kostěné, skleněné, papírové, se vyclívají podle povahy hmoty.

   (4) Zlacení nebo stříbření hodinových součástek saz. čís. 590 nemá vliv na zařadění.

   (5) Kostry k hodinám saz. čís. 589, dále pastorky se zasazenými čípky a přinýtovanými kolečky, saz. čís. 589.

1. 2. Pera spirálová (tažná) k hracím strojkům a pod., ručičky ke kontrolním počitadlům, kolečka k hybným ústrojím, smaltované desky s otvory na ručičky a na natahování, na něž se pokládají kroužky s číslicemi, číselníkové kruhy, klíčky a pod., jichž lze použít jako hodinových součástek nebo k sestavení předmětů zařaděných do jiných čísel, se vyclívají podle saz. čís. 590.

Saz. čís. 591.

Hodiny věžní a jejich součástky.

(1) Stroje věžních hodin se vyclívají jako hotové hodiny věžní. Na součástky sem patřící se vztahují obdobná ustanovení o součástkách saz. čís. 588 a 590.

(2) Elektrické hodiny věžní a elektrické stroje hodinové do věžních hodin, saz. čís. 589.

1. XLV. Kuchyňská sůl.

   Saz. čís. 592.

   Kuchyňská sůl čistá (kamenná, vařená a mořská sůl) nebo pomíšená s jinými látkami (dobytčí sůl, solné louhy, rapy, solanka), nejsou-li takovéto směsi zařaděny do jiného čísla.

   1. 1. (1) Sem patří kuchyňská sůl (chlorid sodný) jak nepomíšená (kamenná, vařená, mořská, též zboží z kamenné soli), tak i pomíšená s jinými látkami, na př. sůl dobytčí, sůl (solné kameny) k lizu pro vysokou zvěř nebo pro dobytek v každé úpravě a bez zřetele na vnější označení, solné louhy, solanky (rapy), hořký louh, matečný louh ze solivarů, tekutý i odpařený, pokud povaha tohoto zboží neodůvodňuje zařadění do saz. čís. 593, 594 a 595 nebo do jiných sazebních čísel.

      (2) Sem patří též hnojivé soli draselné a umělá hnojiva ze solných směsí, obsahující více než 70% soli kuchyňské (viz též 1. vysvětlivku k saz. čís. 599).

   1. 2. (1) Dehtová barviva s přísadou kuchyňské soli, viz 9. vysvětlivku k saz. čís. 625.

      (2) Solný lák (sleďový lák, salamoja), saz. čís. 592, nevyclívá-li se za sazbu ryb saz. čís. 120, 121 a 122; t. zv. konservující sůl (rozličné přísady ke konservování jídel, též smíšené s kuchyňskou solí) a sůl kořeněná, saz. čís. 132; pastilky obsahující sůl kuchyňskou, saz. čís. 630.

   Saz. čís. 593 a 594.

   Kuchyňská sůl chemicky čistá (chlorid sodný chem. čistý), potom pevné výrobky zřídelné, obsahující kuchyňskou sůl, k účelům léčebným a vědeckým.

   Solanka (rapy) a matečné louhy, obsahující kuchyňskou sůl, k účelům léčebným.

   (1) Chemicky čistou kuchyňskou solí se rozumí jen chemicky připravený, úplně čistý výrobek. Jsou-li pochybnosti, zdali má zboží být projednáno podle saz. čís. 592 či podle saz. čís. 593, vyžádá si celní oddělení ONV — aniž zdrží projednání zásilky — posudek příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy.

   (2) Pevné zřídelní výrobky, obsahující kuchyňskou sůl a solanky (rapy), označené nápisy, nálepkami, návody k upotřebení a pod. jako léčebné, saz. čís. 630, navoněné, saz. čís. 633.

   Saz. čís. 595.

   Mořská voda přírodní.

   Sem patří mořská voda přírodní (nenasycená), která neobsahuje více než 5% pevných součástek; v jiném složení saz. čís. 592, po případě saz. čís. 594.

1. XLVI. Chemické látky pomocné a chemické výrobky.

   Do této saz. třídy patří výslovně jmenované prvky (saz. čís. 596), kysličníky a zásady (saz. čís. 597), kyseliny (saz. čís. 598), soli a jiné výslovně jmenované anorganické a organické sloučeniny (saz. čís. 599—604) a ostatní chemické látky pomocné a chemické výrobky, na př. umělé černi, tmely, klih, ethery atd. (saz. čís. 605—622).

   Všeobecné vysvětlivky k saz. třídě XLVI.

   (1) Nepostačí-li u jednotlivých chemických látek pomocných a chemických výrobků pro rozpoznání a určení dováženého zboží popisy a rozlišovací znaky od podobných látek, nutno přikročit k chemickému prozkoumání.

   (2) Ani látky poměrně velmi jednoduchého složení (kovy, kyseliny, zásady, soli a pod.) nejsou zpravidla chemicky čisté, nýbrž obsahují obyčejně vedle hlavní součástky větší nebo menší množství jiných látek jako nečistot. Tyto vedlejší součástky mohou jednak snadno vést k nesprávným závěrům o povaze zboží, jednak jsou potud důležité, že jejich množství podmiňuje jakost a tím i cenu chemických pomocných látek a výrobků. Za účelem celního projednání zkouší se zboží na tyto součástky jen výjimečně. Vedle toho nutno si ještě uvědomiti, že chemická povaha směsí, pak látek komplikovaného složení (na př. většiny ústrojných látek) a vzácných chemických pomocných látek a výrobků (na př. sloučenin osmia) může být zjištěna jen složitými vědeckými zkušebními methodami. Z těchto důvodů bude mít zkouška, provedená celním oddělením, nejde-li o látky nepochybně jednoduché a čisté, vědy jen povahu zkoušky všeobecné, již bude po případě nutno doplniti dobrozdáním příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy.

   (3) Nejdůležitější chemické sloučeniny se zjišťují kvalitativně zkouškami suchou nebo mokrou cestou.

   1. a) Zkoušky cestou suchou. Sem patří na př. u sloučenin olova redukce na zrnko kovu charakteristických vlastností žíháním na uhlí za pomoci dmuchavky, dále žíhání látek samotných nebo s přísadami ve skleněné trubičce, při čemž se tvoří páry nebo se objevují i jiné úkazy, které buď již samy o sobě jsou rozhodujícím znakem nebo aspoň udávají směrnici pro další zkoumání. Tak na př. cukr a jiné organické látky žíháním zuhelňují, salmiak a jiné soli amonné bez rozkladu těkají a pod.;
   2. b) zkoušky cestou mokrou. Je to nejobvyklejší methoda; její použití předpokládá, že jde o tekutinu nebo o roztok pevné látky; přísadou činidel vznikají v nich charakteristické sraženiny nebo zabarvení, které prokazují přítomnost určitých látek, případně se vyvíjejí plyny nebo teplota reagujících látek stoupne a pod.

   (4) Kyselina sírová dává na př. s roztokem soli barnaté sraženinu síranu barnatého nerozpustnou v kyselinách, chroman draselný s roztokem soli olovnaté žlutou sraženinu chromanu olovnatého, nadbytkem čpavku dávají roztoky solí měďnatých a nikelnatých modré zbarvení. Polijeme-li sodu kyselinou, uniká za šumění plynný kysličník uhličitý. Má-li být látka zkoušena cestou mokrou, nutno ji rozpustiti, není-li už sama o sobě tekutou. Podle rozpustnosti mohou nastat různé případy, a to:

   1. a) Látka se ve vodě rozpouští bez chemické proměny;
   2. b) je ve vodě nerozpustná, rozpouští se však ve zředěných kyselinách (na př. solné, dusičné);
   3. c) je i v kyselinách nerozpustná.

   (5) Rozpustnost se proto musí zjistit pečlivě touto zkouškou:

   1. a) Vzorek vaříme v malé baňce asi s desateronásobným množstvím vody. Rozpouští-li se látka, odfiltrují se případné nerozpustné nečistoty (písek a pod.) a čirého filtrátu se použije k dalšímu zkoumání. Rozpouští-li se jen zčásti a zbývá-li značnější množství nerozpuštěno, jde zpravidla o směs látek rozpustných a nerozpustných. Abychom zjistili, že se alespoň část látky rozpustila, odpaříme několik kapek filtrátu na platinovém plíšku nebo ve skleněné misce na vodní lázni, při čemž zbude rozpuštěná látka v pevném stavu (často ve způsobě krystalů). U látek ve vodě rozpustných je třeba kromě rozpustnosti sledovat také jejich chování k lakmusovému papírku (kyselá nebo zásaditá reakce).
   2. b) Je-li látka ve vodě nerozpustná, zahřejeme ji asi s trojnásobným množstvím zředěné kyseliny solné, roztok zředíme asi sedmi díly vody a podle potřeby zfiltrujeme. Tento kyselý roztok slouží právě tak jako vodný roztok k provedení reakcí níže sestavených, při čemž nutno ovšem přihlédnout k použitému rozpouštědlu. Jde-li o zkoušení kovů, použijeme za rozpouštědlo — pokud je vůbec nutno je rozpustit — zpravidla kyseliny dusičné místo kyseliny solné.
   3. c) Je-li látka ve vodě i v kyselině solné nerozpustná nebo jen málo rozpustná, použijeme ještě příslušných speciálních reakcí.

   (6) V připojených tabulkách jsou uvedeny nejdůležitější reakce na kovy a na kyseliny, t. j. na příslušné ionty, nejčastěji se vyskytujících sloučenin. Pro ostatní chemické sloučeniny nelze zde podat všeobecný návod k jejich určení. Takovéto sloučeniny buďtež v pochybných případech zaslány bezpodmínečně k rozboru příslušnému chemicko-technickému ústavu finanční správy.

   1. A. Reakce na kovy (kationty).

      Saz. čís. 573. Lékařské přístroje a nástroje. Saz. čís. 574. Přístroje matematické a fysikální. Všeobecné vysvětlivky k optickým přístrojům saz. čís. 575. Saz. čís. 575. Přístroje optické: Saz. pol. 575a). Skřipce, brýle, lorněty a jiná skla oční. Saz. pol. 575b). Divadelní kukátka, dalekohledy a jiné optické přístroje. Saz. pol. 575c). Obruby na skřipce, brýle a na podobná skla oční, pak na jiné přístroje optické. Saz. čís. 576. Přístroje a nástroje výslovně nejmenované. Saz. čís. 577. Nástroje měřicí pro živnostníky (míry [i skládací], kružidla úhlová, točitá a obkročná, drátoměry a pod.). Saz. čís. 578. Váhy a součásti vah, mimo váhy přesné, patřící do saz. čís. 574. Hudební nástroje. Všeobecné vysvětlivky k hudebním nástrojům saz. čís. 579—583. Saz. čís. 579. Piana, pianina, harmonia a podobné nástroje klávesové (vyjímajíc varhany). Saz. čís. 580. Kostelní a jiné varhany píšťalové. Saz. čís. 581. Dechové a tahací harmoniky. Saz. čís. 582. Hudební nástroje výslovně nejmenované. Saz. čís. 583. Mechaniky k pianům a pianinům; hlasy a hlasové destičky k harmoniím. Saz. čís. 584. Struny. Hodiny. Všeobecné vysvětlivky k hodinám saz. čís. 585, 586 a 589. Saz. čís. 585. Hodinky. Saz. čís. 586. Pouzdra k hodinkám. Saz. čís. 587. Hodinkové stroje, též deštičky k hodinkovým strojům (hodinkové kostry) a neopracované (surové) stroje hodinkové. Saz. čís. 588. Hodinkové součástky. Saz. čís. 589. Hodiny a hodinové stroje výslovně nejmenované; hodinové kostry; pastorky se zasazenými čípky a přinýtovanými kolečky. Saz. čís. 590. Všeliké součástky k hodinám saz. čís. 589. Saz. čís. 591. Hodiny věžní a jejich součástky. Saz. čís. 592. Kuchyňská sůl čistá (kamenná, vařená a mořská sůl) nebo pomíšená s jinými látkami (dobytčí sůl, solné louhy, rapy, solanka), nejsou-li takovéto směsi zařaděny do jiného čísla. Saz. čís. 593 a 594. Kuchyňská sůl chemicky čistá (chlorid sodný chem. čistý), potom pevné výrobky zřídelné, obsahující kuchyňskou sůl, k účelům léčebným a vědeckým. Solanka (rapy) a matečné louhy, obsahující kuchyňskou sůl, k účelům léčebným. Saz. čís. 595. Mořská voda přírodní. Všeobecné vysvětlivky k saz. třídě XLVI.

      Prvek (chem. značka)	Reakce rozpustných sloučenin	Nerozpustné sloučeniny a jejich reakce
      I. Skupina mědi. Sirníky jsou nerozpustné ve zředěné kyselině solné i v alkalických sirnících. Roztoky solí kovů této skupiny srážejí se proto sirníkem sodným; sirníky jsou až na kademnatý černé. Rovněž se srážejí uhličitanem sodným.
      Měď (Cu)	Čpavkem v nadbytku vzniká temně modré zbarvení. Železný hřebík se pomědí.	Měděný kyz se rozpouští v kyselině dusičné, při čemž se vylučuje síra.
      Vizmut (Bi)	Roztoky obsahující málo volné kyseliny, po případě čpavkem téměř zneutralisované, dávají s větším množstvím vody bílou sraženinu nerozpustnou v kyselině vinné. Podobně se chovají také sloučeniny antimonu, avšak tyto hydrolysou vzniklé sloučeniny antimonu se v kyselině vinné rozpouštějí; vizmut se liší od antimonu též tmavohnědou až černou barvou sirníku.
      Olovo (Pb)	Přísadou zředěné kyseliny sírové vznikne bílá sraženina síranu olovnatého. Sirník sodný dává sraženinu černou, chroman draselný žlutou (chromová žluť); k alkalickým roztokům musí se při této reakci dříve přidat něco kyseliny octové, k roztokům, jež obsahují kyselinu solnou nebo mnoho kyseliny dusičné, octanu sodného Chromová žluť je rozpustná v nadbytečném louhu. Viz poznámku u stříbra. Pevné sloučeniny olova dají, žíhají-li se se sodou dmuchavkou na uhlí, měkké zrno kovového olova	Síran olovnatý se rozpouští v octanu amonném s přísadou amoniaku. Roztok dává pak reakce na olovo, jak vedle uvedeno. Leštěnec olověný se rozpouští částečně v kyselině dusičné; přitom se vylučuje síra a část olova jako nerozpustný bílý síran olovnatý.
      Stříbro (Ag)	S kyselinou solnou vzniká bílá sraženina chloridu stříbrného, jež jest nerozpustná v kyselině dusičné, rozpouští se však v nadbytku čpavku. Na světle tato sraženina po nějakém čase zčerná. (S kyselinou solnou dávají bílou sraženinu též roztoky solí olovnatých a rtuťných; vzniklý chlorid olovnatý se rozpouští v horké vodě, rtuťný amoniakem černá.)	Chlorid, bromid a jodid stříbrný se poznávají tím, že černají na světle.
      Rtuť (Hg)	Se sirníkem sodným vzniká černá sraženina, jež se ve zředěné kyselině dusičné nerozpouští; sraženina bývá často z počátku červená a teprve dalším přídavkem sirníku sodného zčerná. Na lesklém (čistém) plechu měděném vzniká lesklá skvrna kovové rtuti. Viz poznámku u stříbra.	Rumělka, jako vůbec všechny pevné sloučeniny rtuti, dává žíháním s kalcinovanou sodou v trubičce na jednom konci zatavené kapky nebo zrcadlo rtuti. Chlorid rtuťný (kalomel) amoniakem zčerná.
      Kadmium (Cd)	Se sirníkem sodným vzniká žlutá sraženina, jež se nerozpouští v nadbytku sirníku (na rozdíl od sirníků skupiny arsenu) ani ve zředěné kyselině solné.	Kadmiová žluť (sirník kademnatý) se rozpouští v kyselině dusičné.
      II. Skupina arsenu. Sirníky jsou v kyselinách nerozpustné, v alkalických sirnících však rozpustné. Srážejí se proto sirníkem sodným, který však nesmí býti v přebytku (přidává se tudíž po kapkách). Sirníky jsou žluté až oranžové, sirník cínatý je hnědý.
      Arsen (As)	Gutzeitova reakce. Již nepatrné množství sloučenin arsenu (vyjma sirníky arsenu) vyvíjí s čistým zinkem a čistou zředěnou kyselinou sírovou (působením vodíku ve zrodu) plynný arsenovodík (jedovatý!). Uzavřeme-li otvor baničky, v níž se arsenovodík vyvíjí, vatou a položíme na ni kousek filtračního papíru, na nějž jsme dali kapku nasyceného roztoku dusičnanu stříbrného, vznikne žlutá skvrna, jež zčerná, byla-li povlhčena vodou. Abychom urychlili vývoj vodíku, přidáme k zinku kousek platinového drátku, jenž po skončení pokusu zbude nezměněn. O rozpoznávání kyseliny arsenité (kysličníku arsenitého) od kyseliny arseničné viz 6. vysvětlivku k saz. čís. 597.	Sirníky arsenu (realgar a auripigment) se rozlišují od látek podobného vzhledu těkavostí při žíhání (sublimací).
      Antimon (Sb)	Vodný roztok okyselený kyselinou solnou dává s trochou sirníku sodného oranžově červenou sraženinu. Viz též poznámku u vizmutu.
      Cín (Sn)	Z roztoku v kyselině solné vylučuje se cín přídavkem kovového zinku jako houbovitá hmota	Kysličník cíničitý, cínový popel, viz vysvětlivky k saz. čís. 597
      III. Skupina železa. Sirníky kovů této skupiny, sražené sirníkem sodným, rozpouštějí se ve studené zředěné kyselině solné až na sirníky niklu a kobaltu. Sirníky jsou černé až na sirník manganatý (pleťový) a sirník zinečnatý (bílý). Uhličitanem sodným vzniká rovněž sraženina.
      Železo (Fe)	Se sirníkem sodným vzniká černá sraženina, jež jest rozpustná ve zředěné kyselině solné, při čemž se vylučuje síra. Roztoky solí železitých, okyselené kyselinou solnou, dávají se žlutou krevní solí modrou sraženinu, kdežto v roztocích solí železnatých vzniká modrá sraženina červenou krevní solí.
      Nikl (Ni)	Čpavkem vzniká modré zbarvení jako u mědi. S roztokem dimethylglyoximu dávají v mírně amoniakálném prostředí červenou sraženinu. Roztoky solí niklu nedávají na lesklém (čistém) železe povlak barvy mědi.
      Mangan (Mn)	Všecky pevné sloučeniny manganu, i nerozpustné, dávají tavením se sodou a ledkem na platinovém plíšku tmavozelenou taveninu. Aby se mohla provést tato reakce s roztoky sloučenin manganu, nutno několik kapek roztoku odpařit. Jsou-li přítomny organické látky (na př. u sikativů), je třeba hmotu dříve zpopelnit.
      Zinek (Zn)	Se čpavkem vzniká bílá sraženina, rozpustná v nadbytku srážedla (na rozdíl od hliníku). Roztok takto získaný dává se sirníkem sodným bílou sraženinu. Je-li přítomno železo jako nečistota, jest sraženina více méně šedá. Kysličník zinečnatý, jako všecky netěkavé sloučeniny zinku, silným žíháním zežloutne a po vychladnutí opět zbělá.
      Kobalt (Co)	Boraxová perlička se barví při žíhání modře.
      IV. Skupina chromu. Sirníkem sodným vzniká sice sraženina, nejsou to však sirníky, nýbrž hydroxydy.
      Chrom (Cr)	Všecky sloučeniny chromu, i nerozpustné, dávají, jsouce taveny se sodou a ledkem, žlutou taveninu, jež se ve vodě rozpouští na roztok žluté barvy, jenž s octanem olovnatým dává žlutou sraženinu. Abychom dokázali chrom v organických látkách (černích na kůže a pod.), musíme je zprvu zpopelnit; popelu se pak použije k reakci svrchu popsané.
      Hliník (AI)	Čpavkem vznikne bílá, rosolovitá sraženina, jež jest v nadbytku čpavku nerozpustná (na rozdíl od zinku). Sodným louhem vzniká podobná sraženina, jež se však v nadbytečném louhu rozpouští, při čemž vzniká hlinitan sodný. Z tohoto roztoku sráží chlorid amonný za tepla opět hydroxyd hlinitý.	Kysličník hlinitý, přírodní hlína a jiné křemičitany hliníku dávají, žíháme-li je dmuchavkou na uhlí a poté povlhčíme trochou soluce kobaltové a opět žíháme, blankytnou hmotu.
      V. Žíravé zeminy. Nesrážejí se sirníkem sodným, zato však uhličitanem sodným. Kovy jiných skupin, jež při této reakci vadí, možno odstranit přidáním sirníku sodného, zfiltrováním, povařením filtrátu s kyselinou solnou a opětovnou filtrací.
      Baryum (Ba)	Roztok v kyselině solné dává, přidáme-li k němu sádrovou vodu, bílou sraženinu síranu barnatého. Sloučeniny barya na platinovém drátku povlhčené kyselinou solnou barví plamen zeleně (viz kyselinu boritou).	Síran barnatý jest ve zředěných kyselinách nerozpustný, rozpouští se však poněkud v sehnané kyselině sírové, zahřejeme-li ji. Barví po ovlhčení kyselinou solnou rovněž plamen, ale méně zřetelně.
      Stroncium (Sr)	Roztok v kyselině solné dává s kyselinou sírovou po krátké době anebo ihned bílou sraženinu, se sádrovou vodou (viz baryum) teprve po delší době. Sloučeniny stroncia dávají, ovlhčíme-li je kyselinou solnou, purpurové zbarvení plamene (viz vápník).	Síran strontnatý jest ve zředěných kyselinách velmi nesnadno rozpustný; skýtá po ovlhčení kyselinou solnou charakteristické zbarvení plamene.
      Vápník (Ca)	Kyselina sírová dává sraženinu jen v sehnaných roztocích, sádrová voda nedá ji vůbec. Sloučeniny vápníku, byvše ovlhčeny kyselinou solnou, zbarvují plamen žlutočerveně (viz stroncium) Nejcitlivější jest reakce se šťavelanem amonným. Přidáme čpavku, a vznikne-li snad sraženina (je-li přítomen hliník), zfiltrujeme ji; pak přidáme šťavelan amonný. Je-li přítomen vápník, vznikne bílá, v kyselině octové nerozpustná sraženina. Sloučeniny barya, stroncia a hořčíku nesmějí být přítomny, ježto skýtají podobné sraženiny.	Síran vápenatý jest ve vodě nesnadno, ve zředěné kyselině solné dosti snadno rozpustný. Roztok dává reakci se šťavelanem amonným
      Hořčík (Mg)	Přidáme-li čpavek, vzniká bílá sraženina rozpustná v nadbytečném chloridu amonném. Nezískáme-li pro přítomnost jiných kovových sloučenin dokonalého roztoku, zfiltrujeme a k filtrátu přidáme fosforečnan sodný Horečnaté soli dávají s tímto činidlem v nepřítomnosti kovů žíravých zemin bílou krystalickou sraženinu.
      VI. Alkalické kovy. Nesrážejí se ani sirníkem sodným ani uhličitanem sodným. Všechny jednoduché sloučeniny alkalických kovů jsou rozpustné ve vodě, při nejmenším za varu.
      Draslík (K)	Nepříliš zředěné roztoky, povařeny s trochou octanu sodného, a je-li potřebí, zfiltrovány, okyseleny kyselinou octovou a ochlazeny, dávají s kyselinou vinnou krystalickou sraženinu vinného kamene. Sloučeniny draslíku barví plamen fialově červeně. Zbarvení stává se již stopami velmi rozšířeného sodíku nezřetelné nebo zcela zastřené. Aby byla reakce draslíku viditelná, musí být zabarvení sodíkem neutralisováno. Toho dosáhneme, pozorujeme-li zbarvený plamen temně modrým sklem, jež světlo sodíkové absorbuje a propouští jen draslíkem vzniklé fialové paprsky Taková skla lze obdržet u příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy.
      Sodík (Na)	Všecky sloučeniny sodné zbarvují plamen intensivně žlutě. Slabé žluté zbarvení pochází jen od nepatrného znečištění solemi sodnými, jež lze téměř všude zjistit. Spolehlivější jest reakce na sodík s kyselým pyroantimoničnanem draselným; připravíme sehnaný roztok zkoušeného vzorku, povaříme jej s trochou uhličitanu draselného, zfiltrujeme, je-li třeba, a přidáme po zchladnutí několik kapek roztoku kyselého pyroantimoničnanu draselného. Je-li přítomna sloučenina sodíku, vznikne zejména při tření skleněnou tyčinkou krystalická sraženina kyselého pyroantimoničnanu sodného
      Lithium (Li)	Sloučeniny lithia vyznačují se tím, že zbarvují plamen karmínově červeně.
      Amonium (NH4)	Amonné soli těkavých kyselin při zahřívání těkají úplně. Jak pevné, tak i rozpuštěné sloučeniny amonné uvolňují při zahřívání se sodným louhem plynný čpavek, jenž zbarví červený lakmusový papírek na modro a má štiplavý zápach.

   1. B. Reakce na kyseliny (anionty).

      V této tabulce jest ve třetím sloupci u každé kyseliny uvedeno, jak se chovají nejdůležitější její soli k rozpouštědlům; přitom bylo místo přesných označení použito chemických značek kovů a těchto zkratek: „vr“ značí „ve vodě rozpustná“, „sr“ značí v „kyselině solné rozpustná“ a „nr“ značí „ve vodě a v kyselině solné nerozpustná“.

      Saz. čís. 573. Lékařské přístroje a nástroje. Saz. čís. 574. Přístroje matematické a fysikální. Všeobecné vysvětlivky k optickým přístrojům saz. čís. 575. Saz. čís. 575. Přístroje optické: Saz. pol. 575a). Skřipce, brýle, lorněty a jiná skla oční. Saz. pol. 575b). Divadelní kukátka, dalekohledy a jiné optické přístroje. Saz. pol. 575c). Obruby na skřipce, brýle a na podobná skla oční, pak na jiné přístroje optické. Saz. čís. 576. Přístroje a nástroje výslovně nejmenované. Saz. čís. 577. Nástroje měřicí pro živnostníky (míry [i skládací], kružidla úhlová, točitá a obkročná, drátoměry a pod.). Saz. čís. 578. Váhy a součásti vah, mimo váhy přesné, patřící do saz. čís. 574. Hudební nástroje. Všeobecné vysvětlivky k hudebním nástrojům saz. čís. 579—583. Saz. čís. 579. Piana, pianina, harmonia a podobné nástroje klávesové (vyjímajíc varhany). Saz. čís. 580. Kostelní a jiné varhany píšťalové. Saz. čís. 581. Dechové a tahací harmoniky. Saz. čís. 582. Hudební nástroje výslovně nejmenované. Saz. čís. 583. Mechaniky k pianům a pianinům; hlasy a hlasové destičky k harmoniím. Saz. čís. 584. Struny. Hodiny. Všeobecné vysvětlivky k hodinám saz. čís. 585, 586 a 589. Saz. čís. 585. Hodinky. Saz. čís. 586. Pouzdra k hodinkám. Saz. čís. 587. Hodinkové stroje, též deštičky k hodinkovým strojům (hodinkové kostry) a neopracované (surové) stroje hodinkové. Saz. čís. 588. Hodinkové součástky. Saz. čís. 589. Hodiny a hodinové stroje výslovně nejmenované; hodinové kostry; pastorky se zasazenými čípky a přinýtovanými kolečky. Saz. čís. 590. Všeliké součástky k hodinám saz. čís. 589. Saz. čís. 591. Hodiny věžní a jejich součástky. Saz. čís. 592. Kuchyňská sůl čistá (kamenná, vařená a mořská sůl) nebo pomíšená s jinými látkami (dobytčí sůl, solné louhy, rapy, solanka), nejsou-li takovéto směsi zařaděny do jiného čísla. Saz. čís. 593 a 594. Kuchyňská sůl chemicky čistá (chlorid sodný chem. čistý), potom pevné výrobky zřídelné, obsahující kuchyňskou sůl, k účelům léčebným a vědeckým. Solanka (rapy) a matečné louhy, obsahující kuchyňskou sůl, k účelům léčebným. Saz. čís. 595. Mořská voda přírodní. Všeobecné vysvětlivky k saz. třídě XLVI.

      Kyseliny	Reakce rozpustných sloučenin	Rozpustnost různých solí
      Kyselina sírová	Chloridem barnatým vzniká v roztoku okyseleném kyselinou solnou bílá sraženina síranu barnatého.	vr: Cu, Ag, Hg, Cd, Fe, Ni, Cr, Zn, AI, Mg, K, Na, NH₄. sr: Ca. nr: Pb, Ba, Sr.
      Kyselina solná	V roztoku okyseleném kyselinou dusičnou dává dusičnan stříbrný bílou sraženinu chloridu stříbrného, jež se na světle zbarvuje tmavě (viz stříbro).	vr: Cu, chlorid rtuťnatý, Cd, Fe, Ni, Cr, Zn, AI, Mg, K, Na, NH₄. Chlorid olovnatý jest rozpustný jen ve vroucí vodě. nr: Ag, chlorid rtuťný.
      Kyselina dusičná	Pevné sloučeniny vyvíjejí, jsou-li zahřáty s kyselinou solnou, chlor a třaskají, byvše žihány na dřevěném uhlí. Vaříme-li jejich roztoky s kyselinou sírovou a několika kapkami roztoku indigového, odbarvují indigo. Smícháme-li je se stejným objemem sehnané kyseliny sírové, dávají, byl-li po ochlazení pozorně přilit roztok zelené skalice, na styčné ploše obou tekutin hnědou vrstvu.	vr: všechny sloučeniny.
      Kyselina siřičitá	Siřičitany vyvíjejí, byvše polity zředěnou kyselinou sírovou, zápach po kysličníku siřičitém.	Kyselé soli jsou vesměs rozpustné, z normálních je sůl barnatá a vápenatá ve vodě nerozpustná, v kyselinách rozpustná.
      Kyselina sirnatá	Vyskytuje se jen ve způsobě solí, které se chovají ke kyselině sírové jako siřičitany, vylučují však současně síru.
      Sirovodík	Vodné roztoky sloučenin sirovodíku (sirníky) dávají s octanem olovnatým černou sraženinu. Nerozpustné sirníky se převedou v rozpustné tavením se sodou. Sirníky rozložitelné zředěnou kyselinou solnou vyvíjejí při rozkladu sirovodík.	vr: Ca, Ba, Sr, Mg, K, Na, NH₄ sr: Fe, Zn, Mn. nr: As, Sb, Sn, Cu, Pb, Bi, Ag, Hg, Cd.
      Kyselina fosforečná	Volné kyseliny fosforečné (ortho-, meta- a pyro- fosforečná) a jejich soli dávají, byvše povařeny s kyselinou dusičnou, za přísady soluce molybdenové, žlutou sraženinu.	vr: K, Na, NH₄. sr: Ag, Fe, Mn, Zn, AI, Mg, Ca, Ba, Sr.
      Kyselina boritá	Lihový roztok volné kyseliny borité zapálen hoří zelenavým plamenem; boritany dají tuto reakci teprve po přídavku sehnané kyseliny sírové.	vr: K, Na, NH₄. sr: Cu, Pb, Ag, Hg, Cd, Fe, Ni, Cr, Zn, AI, Mg, Ca, Ba, Sr.
      Kyselina šťavelová	Volná kyselina zahříváním za částečného rozkladu sublimuje, soli se rozkládají, aniž vylučují uhlík, anebo jej vylučují jen nepatrně. Se čpavkem a chloridem vápenatým vzniká bílá sraženina nerozpustná v kyselině octové.	vr: K, Na, NH₄ sr: Cu, Pb, Ag, Fe, Mn, Zn, AI, Mg, Ca, Ba, Sr.
      Fluorovodík	Fluoridy dávají, smísíme-li je jemně rozmělněné s trochou křemenného prášku a ovlhčíme-li směs v porcelánovém kelímku sehnanou kyselinou sírovou a opatrně zahřejeme, páry fluoridu křemičitého. Pokryjeme-li kelímek skleněnou deskou, jež má na spodní straně kapku vody, vznikne na okraji kapky bílý kroužek. Delším působením se sklo naleptá (viz 6. vysvětlivku k saz čís. 698).
      Kyselina uhličitá	Všechny uhličitany vyvíjejí zředěnými kyselinami za šumění kysličník uhličitý, jenž ihned kalí barytovou vodu, na př. její kapku, jež lpí na skleněné tyčince.	vr: K, Na, NH₄. sr: Ag, Cu, Pb, Hg, Fe, Mn, Zn, AI, Mg, Ca, Ba, Sr.
      Kyselina křemičitá	Křemičitany kyselinami rozložitelné (na př. vodní sklo), vylučují, byvše polity kyselinou solnou, rosolovitou kyselinu křemičitou. Z ostatních se vylučuje kyselina křemičitá teprve po předchozím tavení jemně rozmělněných křemičitanů s alkalickými uhličitany na platinovém plíšku.	vr: K, Na, NH₄. sr nebo nr: všechny ostatní.
      Bromovodík a jodovodík	Volné kyseliny a jejich soli se chovají k dusičnanu stříbrnému podobně jako kyselina solná, avšak vyloučený bromid a jodid stříbrný jsou nažloutlé až žluté. Třepáme-Ii rozpuštěné bromidy a jodidy s chlorovou vodou (chlorovým vápnem) za přísady sirouhlíku nebo chloroformu, zbarví vyloučený brom sirouhlík nebo chloroform červenohnědě, vyloučený jod pak fialově.	vr: Cu, Fe, Mn, Zn, AI, Mg, Ca, Ba, Sr, K, Na, NH₄. nr: Pb, Ag, Hg.

   Saz. čís. 596.

   Prvky výslovně jmenované.

   1. 1. (1) Síra se vyskytuje ryzí, dobývá se na př. tavením surové síry a hornin obsahujících síru a čistí se sublimací. Přichází do obchodu v prášku, kusech a roubících.

      (2) Síry se používá k výrobě kyseliny sírové, černého střelného prachu, kaučukového zboží a ultramarinu, pak v běličství, v zemědělství k potírání nemocí rostlin atd.

      (3) Síra je nerozpustná ve vodě a alkoholu, rozpustná v chloridu sirném a v sirouhlíku. Zahříváním taje a na vzduchu shoří modrým plamenem na kysličník siřičitý. Jemně práškovitá síra, sražená při sublimaci, se nazývá sirný květ; tento tvar síry je zbarven sytě žlutě.

      (1) K síře saz. pol. 596a) patří též koňská síra (zbytek po čištění síry) a „zolfo ramato či addizionato“, t. j. směs jemně rozmělněné síry s malým množstvím modré skalice. Jemně rozmělněná síra se značným množstvím modré skalice, viz 1. vysvětlivku k saz. čís. 602.

      (5) Sirné knoty (sirné proužky), saz. čís. 640.

      (6) Sirné mléko saz čís. 622 se získá vařením sirného květu s vápenným mlékem, zfiltrováním vzniklého roztoku a přidáním kyseliny solné. Užívá se ho k léčebným, jakož i ke kosmetickým účelům a přichází do obchodu, ač řidčeji, též těstovité.

      (7) Sirné mléko se liší od sirného květu (t. j. sublimované síry) a od síry pouze rozmělněné zřejmě bledší barvou a mnohem nepatrnější, pod mikroskopem snadno rozpoznatelnou velikostí jednotlivých částeček.

      (8) Bílý fosfor se vyrábí z kostí rozkladem fosforečnanu v nich obsaženého zahříváním s drobným dřevěným uhlím za nepřístupu vzduchu, v novější době též z jiných fosforečnanů v elektrických pecích.

      (9) Bílý čili žlutý fosfor se vyskytuje v kusech nebo tenkých tyčinkách nažloutle až načervenale bílých a může se zasílati pouze pod vodou, ježto se na vzduchu sám od sebe zapaluje. Lze jej snadno poznati podle jeho význačného zápachu a balení.

      (10) Červený fosfor vzniká zahříváním bílého fosforu v železných nádobách za nepřístupu vzduchu na 250 až 300°. Užívá se ho zejména k výrobě zápalek.

      (11) Červený či beztvarý fosfor je červenohnědý prášek bez zápachu nebo celistvé neprůhledné kusy, jež jsou na lomu téměř černé. Je-li čistý, není na rozdíl od bílého fosforu jedovatý, bývá však často znečištěn bílým fosforem. Nezasílá se také pod vodou, poněvadž se zapaluje teprve silnějším zahříváním.

      (12) Bílého fosforu se používá k výrobě jedu na myši (fosforového těsta), v lékařství, k výrobě bojových látek (fosforových zápalných bomb) a j.

      (13) Fosforové tablety, pilulky a podobné výrobky fosfor obsahující, k léčebným účelům, pak fosforové těsto (jed na krysy), saz. čís. 630.

      (14) Sirníky fosforu, též tetrafosfortrisulfid (sesquisulfid fosforu), saz. pol. 596a).

      (15) Fosforové tablety k metalurgickým účelům (t. j. kovy obsahující fosfor nebo sloučeniny fosforu s kovy), saz. čís. 622.

      (16) Kovový antimon se vyrábí z leštěnce antimonového pražením a redukcí utvořeného kysličníku antimonu uhlím nebo působením kovového železa; užívá se ho k výrobě kovových slitin (na př. tvrdého olova a kovu britania).

      (17) O rozlišování kovového antimonu od leštěnce antimonového viz vysvětlivky k saz. čís. 603.

      (18) Rtuť se vyskytuje v přírodě jako rumělka, zřídka ryzí. Vyrábí se zahříváním rumělky na vzduchu, přichází do obchodu obyčejně v lahvích z kujného železa a užívá se jí k plnění fysikálních přístrojů, pak k dobývání zlata a stříbra, k pokládání zrcadel a k výrobě chemických přípravků.

      (19) Podle saz. pol. 596a) se projednává též brom a jod, surové i čištěné, a selen.

      (20) Brom je v mořské vodě a ve stassfurtských odklizových solích, jod v popelu některých mořských rostlin (chaluh), z něhož se vyrábí. Kromě toho se získává při rafinaci surového čilského ledku.

      (21) Obou se užívá k výrobě lékárnických přípravků a dehtových barviv.

      (22) Brom je za obyčejné teploty těžká, červenohnědá kapalina, jež na vzduchu vyvíjí jedovaté hnědočervené páry pronikavého zápachu, podobného chloru.

      (23) K desinfekčním účelům přichází brom do obchodu též v pevném stavu jako Bromum solidificatum, t. j. křeménka ve tvaru válečků napojená bromem; tyto preparáty se projednávají podle saz. čís. 622.

      (24) Jod tvoří černošedé, tuhovité, kovově lesklé šupinky nebo tabulky osobitého, chloru podobného zápachu; zahříváme-li jej, vyvinuje fialově modré páry, působí žíravě a zbarvuje ústrojné látky přechodně žlutohnědě.

      (25) Jodové přípravky, podle povahy, saz. čís. 622 nebo 630.

      (26) Kovový selen přichází do obchodu v podobě červeného prášku nebo tuhově lesklých černých zrneček či malých podlouhlých krystalků.

   1. 2. (1) Kovový arsen (šedý nebo černý arsenik, ryzí kovový arsenik) saz. pol. 596b) je hmota obyčejně tmavošedá, krystalická a drobivá, zřídka — jako dvakrát čištěné zboží — v dlouhých, špičatých krystalech; tvoří však též miskovitě zahnuté nebo krápníkovité kusy. Zahříváme-li malý kousek arsenu ve skleněné trubičce, sublimuje a tvoří arsenové zcadlo.

      (2) Arsen se získává jednoduchou sublimací z hornin obsahujících arsen ryzí nebo z arsenopyritu a užívá se ho k výrobě broků, v ohněstrůjství atd.

      (3) Do saz. pol. 596b) patří též kovy alkalické: sodík, draslík, lithium, rubidium a cesium, a kovy žíravých zemin: vápník, stroncium, baryum a radium, jakož i amalgamy a slitiny těchto kovů; tyto kovy uložené v minerálním oleji, saz. čís. 177, po příp. 178, v parafinu, saz. pol. 96b).

   Saz. čís. 597.

   Kysličníky a zásady, výslovně jmenované.

   1. 1. (1) Žíravé draslo a žíravý natron saz. pol. 597a) se vyrábějí z potaše nebo z chloridu draselného, sody nebo z kuchyňské soli, v nejnovější době hlavně elektrolyticky. Jsou to silně žíravé, šedé, nažloutlé nebo bílé kusy či tyčinky, jež ve zředěném vodném roztoku s kyselinami nešumí nebo jen málo šumí, řidčeji bílý nebo špinavě bílý prášek, případně kusy nebo hmoty nalité do železných bubnů, jež dávají s vodou čiré, silné louhy (louh draselný nebo sodný).

      (2) Užívá se jich v mydlářství, v běličství, jakož i k výrobě chemických přípravků a rozlišují se od sebe chováním k sehnanému roztoku kyseliny vinné; přidá-li se větší nadbytek tohoto roztoku k louhu draselnému, vznikne na rozdíl od louhu sodného bílá krystalická sraženina.

      (3) Chemicky čisté žíravé draslo a chemicky čistý žíravý natron (hydroxyd draselný a sodný), v tyčinkách, kusech, prášku a pod., saz. čís. 622.

      (4) Čisté přípravky se rozlišují od technických barvou a tím, že neobsahují nečistoty vůbec nebo alespoň takové, jež by byly pro určité účely na závadu (na př. sloučeniny železa, chloru, síry).

      (5) Peroxyd sodíku a draslíku, saz. čís. 622.

   1. 2. Žíravý louh draselný a sodný (vodné roztoky žíravého drasla a žíravého natronu) saz pol. 597b), zvané též obecně louhy, obsahují proměnlivé množství žíravého drasla nebo žíravého natronu. Přicházejí do obchodu čisté jako čiré kapaliny nebo více či méně znečištěny jako kalné roztoky, mísí se s vodou, reagují silně zásaditě a činí kůži kluzkou
   2. 3. (1) Hydroxyd barnatý (baryumhydroxyd, žíravý baryt, kaustický baryt) saz. pol. 597c) se vyrábí ze sirníku nebo uhličitanu barnatého a upotřebuje se v analytické chemii. Tvoří bílé krystaly a rozpouští se snadno ve vroucí vodě na kalný roztok s bílou ssedlinou, jenž reaguje silně alkalicky, a zfiltrujeme-li jej a rychle zchladíme, vylučuje opět téměř všechnu rozpuštěnou hmotu jako krystalickou kaši. Kysličník uhličitý sráží z filtrovaného roztoku (barytové vody) bílý uhličitan barnatý. Zrnko hydroxydu barnatého, navlhčené kyselinou solnou a vložené do nesvitivého plamene, dává charakteristickou nažloutle želenou plamennou reakci barya. Stejně se chová kysličník barnatý saz. čís. 622, přípravek šedý nebo bílý, beztvarý nebo krystalický, jenž se s vodou silně zahřívá.

      (2) Jako pálená magnesie (chemicky nečistý kysličník hořečnatý) projednává se pálený, chemicky nečistý kysličník hořečnatý, jenž se získává jak z nečistého, sráženého, tak z přírodního uhličitanu hořečnatého (magnesitu), vyjma slinutý magnesit saz. čís. 150. Pálená magnesie slouží k výrobě žáruvzdorných cihel, magnesiových cementů a hmot na něm založených (xylolitu, dřevolitu), některých tmelů atd. a jako prostředek zmýdelňovací v tukovém průmyslu.

      (3) Chemicky nečistý, technický kysličník hořečnatý se rozlišuje od chemicky čistého kysličníku obsahem vedlejších součástek. Rozpouštíme-li jej v zředěné kyselině solné, zanechává více nebo méně nerozpustný zbytek (písek, kyselinu křemičitou); roztok dává se žlutou krevní solí modré zbarvení, způsobené přítomností sloučenin železa, a s chloridem barnatým obyčejně zákal nebo sraženinu síranu barnatého.

      (4) Kysličník hořečnatý, mající méně než 1% zbytku nerozpustného v kyselině solné (písku a hlíny), projednává se jako kysličník hořečnatý chemicky čistý, saz. čís. 622.

      (5) Kysličník hořečnatý, připravený ze sráženého uhličitanu hořečnatého, je obyčejně velice lehký a objemný prášek (výjimku tvoří Magnesia usta ponderosa), kdežto zboží vyrobené z magnesitu je vždy hutnější a dováží se v hrubých kusech, drobtech nebo jako bílý, načervenalý, nažloutlý nebo nahnědlý prášek.

      (6) Kysličník hořečnatý se liší od sráženého uhličitanu hořečnatého saz. čís. 622 a od mletého nebo plaveného magnesitu saz. čís. 150 silnější zásaditou reakcí, již jeví po navlhčení vodou. Čistý kysličník hořečnatý neobsahuje také vůbec kyselinu uhličitou — i velmi nečistý kysličník hořečnatý obsahuje jí jen poměrně málo — kdežto srážený a přírodní uhličitan (magnesit), rozmíchán ve vodě, šumí živě po přidání kyseliny. Při této reakci zahřívá se pak kysličník hořečnatý mnohem silněji než uhličitan hořečnatý.

      (7) Peroxyd hořčíku, saz. čís. 622.

   1. 4. Peroxyd barya saz. pol. 597d) se získá zahříváním kysličníku barnatého v proudu vzduchu a slouží k výrobě peroxydu vodíku a jako bělicí prostředek. Je to těžký, bílý prášek, jenž se rozkládá zředěnými kyselinami, při čemž se tvoří peroxyd vodíku. Peroxyd barya dává s kyselinou sírovou nerozpustný síran barnatý (rozdíl od peroxydu sodíku a hořčíku). Roztok dává reakci na peroxyd vodíku, popsanou ve vysvětlivkách u saz. čís. 597.
   2. 5. (1) Hydroxyd hlinitý (aluminiumhydroxyd) saz. pol. 597e) vyrobený uměle z bauxitu, kryolitu a pod., je bílý prášek, na omak ostrý, bez chuti, nebo tvoří bílé, kypré, snadno rozmělnitelné kusy, jež se rozpouštějí za varu v kyselině solné nebo sírové; přidáváme-li k tomuto roztoku po kapkách amoniak, vylučuje se opět hydroxyd hlinitý jako rosolovitá sraženina. Umělý hydroxyd hlinitý přichází do obchodu též jako pasta; je výchozí látkou k výrobě jiných sloučenin hliníku.

      (2) Od přírodních, mletých nebo plavených hlín (kaolinu a pod.) liší se umělý hydroxyd hlinitý nejen zevně, ale i svým chemickým složením. Tavíme-li totiž vzorek těchto měkkých, mastných, zemitě páchnoucích a chutnajících hlinek, jež lze — na rozdíl od umělého hydroxydu hlinitého — s vodou rozmísené hnísti, s trochou kalcinované sody a rozpustíme-li taveninu v malém množství vody, obdržíme ve filtrátu, přidáme-li pozorně zředěné kyseliny solné, charakteristickou klkovitou sraženinu kyseliny křemičité, která se u umělého hydroxydu hlinitého netvoří.

      (3) Kysličníkem hlinitým umělým saz. pol. 597e) se rozumí hydroxyd hlinitý žíhaný, nikoli tavený; hlinitan sodný a jiné hlinitany patří však do saz. čís. 622.

      (4) O rozlišování hlinitanu sodného od síranu hlinitého viz 2. vysvětlivku k saz. čís. 601.

      (5) Kysličník hlinitý (žíhaný hydroxyd hlinitý) je v kyselinách nerozpustný, jinak má však podobné vlastnosti jako umělý hydroxyd hlinitý.

      (6) Hlinitan sodný (natriumaluminát) je bílá nebo nahnědlá drobivá hmota silně žíravé chuti, jež na rozdíl od kamenců reaguje zásaditě.

      (7) Povolení k dovozu kysličníku hlinitého podle poznámky k saz. pol. 597e) vydává ministerstvo financí.