Nařízení o úpravě vysvětlivek k celnímu sazebníku

(3) Jako upravené rudy se projednávají také kysličníky kovů v sazebníku výslovně nejmenované, jež se dovážejí k výrobě kovů. Při jejich projednávání se předloží osvědčení československé obchodní komory o tom, že se zboží u příjemce použije k tomuto účelu. O sazební příslušnosti těchto kysličníků viz vysvětlivky k saz. čís. 626.

(4) Mleté a plavené rudy, jichž se může použít jako zemitých barev, jsou podrobeny ustanovením pro projednávání barevných hlinek.

Saz. čís. 145.

Sádra.

(1) Přírodní sádra saz. pol. 145a) jest sádrovec celistvý, vláknitý a štěpný (mariánské sklo).

(2) Sádrovec štěpný (mariánské sklo) v tenkých tabulích, saz. čís. 394.

(3) Jako přírodní sádra se projednává též přírodní bezvodý síran vápenatý (anhydrit) a přepálená sádra.

(4) Přírodní sádra se rozeznává od pálené sádry saz. pol. 145b) tím, že rozdělána s vodou netvrdne.

(5) Pálená sádra, jež se rozdělala s vodou v množství odpovídajícím asi polovině váhy sádry, po nějakém čase ztvrdne.

(6) Sádra uměle srážená (umělý síran vápenatý, annalin), saz. pol. 600c).

(7) Přírodní i uměle srážený síran vápenatý nebo jejich směsi, s přísadou minerálních barev nebo organických barviv, bez zřetele na množství barviva, saz. čís. 626.

(8) O rozpoznávání sádry přírodní od uměle srážené viz 3. vysvětlivku k saz. čís. 600, a od siřičitanu vápenatého viz 8. vysvětlivku k saz. čís. 600.

(9) Sádrové střepy, saz. pol. 145a); tovární odpadky obsahující sádru, jakož i sádrové střepy k výrobě hnojiva, saz. čís. 652.

(10) Směsi sádry, přírodní nebo pálené, s kamencem a jinými solemi, na výrobu umělých kamenů a pod., jako cement saz. čís. 399.

Saz. čís. 146.

Bílá křída, těživec.

1. 1. (1) Bílá křída (horská nebo obecná křída) rozezná se od obyčejného vápence a mramoru obsahem ústrojných zbytků (skořápek foraminifer a pod.), drobnohledem snadno zjistitelných, a svou zemitou povahou.

   (2) Pod drobnohledem jeví přírodní plavená křída nepravidelné tvary, v nichž jsou znatelny skořápky foraminifer, kdežto uměle srážená křída skládá se jen z krychlovitých, pravidelných částeček anebo jehlicovitých krystalových tvarů.

   (3) Do saz. pol. 146a) patří bílá křída přírodní, též jen na špalky řezaná; na tyčinky řezaná (křída psací), saz. pol. 393c).

   (4) K plavené křídě saz. pol. 146b) patří též blanc de Meudon a blanc de Troyes, jakož i nečistý srážený uhličitan vápenatý.

   (5) Srážený uhličitan vápenatý lze rozeznat od přírodní křídy (též plavené) t. zv. zkouškou usazovací, jež se provádí takto: Do měrného válce na 250 cm³ se zabroušenou zátkou, děleného po 2 cm³, jehož výška dělení měří 25 cm, vpraví se přesně odvážených 20 g vzorku, k němuž se přidá tolik destilované vody, aby její hladina sahala právě ke známce 250 cm³. Tvrdé vody použít nelze. Po důkladném protřepání ponechá se směs po 24 hodin v klidu, načež se odečte objem ssedliny. Činí-li objem ssedliny méně než 40 cm³ (obyčejně činí 30 cm³), jde o přírodní křídu; u sráženého uhličitanu vápenatého činí objem ssedliny vždy více než 50 cm³.

   (6) Uměle srážená křída chemicky čistá (umělý uhličitan vápenatý), kyprý, specificky lehký prášek, rychle rozpustný ve zředěné kyselině solné, saz. pol. 600 l).

   (7) Projednat nečistý srážený uhličitan vápenatý podle saz. pol. 146b) lze však jen na základě posudku příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy na útraty strany. (Viz též 10. vysvětlivku k saz. čís. 600.)

   (8) Mletá a plavená křída, tvářená, saz. čís. 409 a 629.

   (9) Křída přírodní a umělá (srážený uhličitan vápenatý) anebo směsi obou, obarvené přísadou minerálních barev nebo organických barviv, bez zřetele na obsah barviva, saz. čís. 626.

   (10) O barevném slinu, jílu atd. viz vysvětlivky k saz. čís. 148.

   (11) O černé křídě, označené někdy též jako španělská křída (živičná hlinitá břidlice, jíž se používá jako zemité barvy), viz 1. a 3. vysvětlivku k saz. čís. 148.

1. 2. (1) Těživec (baryt, přírodní síran barnatý) se vyskytuje v obchodě obyčejně v miskovitých, krystalinických kusech barvy bílé, též načervenalé, zřídka namodralé nebo jiné; je v kyselině solné nerozpustný a má vysokou specifickou váhu a zvláštní mdlý lesk.

   (2) Jemně mletých a plavených druhů se užívá jako sráženého síranu barnatého k přípravě bílých barev barnatých (běloba barytová, minerální, nová, stálá, sněžná, blanc fixe atd.).

   (3) Umělý síran barnatý, saz. pol. 600g). O rozpoznávání přírodního síranu barnatého od umělého viz 7. vysvětlivku k saz. čís. 600.

   (4) Mletý a plavený těživec s větší příměsí než 10% umělého síranu barnatého se projedná jako umělý síran barnatý.

   (5) Je-li podezření, že jest ve zboží taková příměs, provede se tato zkouška: 30 g sporné látky smísí se dokonale v porcelánové misce třením paličkou s 10 cm³ modrého roztoku barviva, jejž nutno si opatřit od příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy; je-li třeba, přidá se ještě tolik vody, aby směs byla tekutá. Jde-li o těživec, směs při naklonění teče již bez přidání vody a je zelená až světle modrá. Umělý síran barnatý a jeho směsi s těživcem tekou teprve po přidání dalších 5 až 10 cm³ vody a hmota má barvu červeno-fialovou.

   (6) Je-li výsledek zkoušky pochybný nebo požaduje-li strana přes opačný výsledek zkoušky, aby zboží bylo projednáno podle saz. čís. 146, zašle se vzorek zboží k prozkoumání příslušnému chemicko-technickému ústavu finanční správy.

   (7) Bílé barvy barnaté (barytové barvy) z mletého a plaveného těživce patří do saz. pol. 146b), barvy z umělého síranu barnatého do saz. pol. 600g); těstovité směsi mletého nebo plaveného těživce s bílou hlinkou se však projednávají podle saz. pol. 146b) a směsi umělého síranu barnatého se sirníkem zinečnatým (lithopon, Griffitova běl) podle saz. pol. 602f).

   (8) Přírodní a uměle srážený síran barnatý nebo jejich směsi, jež jsou obarveny minerálními barvami nebo organickými barvivy, saz. čís. 626.

   (9) Barvy barnaté s přísadou kaseinu, mýdla, klihu atd., saz. čís. 626.

Saz. čís. 147.

Smirek.

(1) Smirek je velmi tvrdá, neprůhledná, tmavošedá, někdy též červenavě modrá odrůda korundu.

(2) Obsahuje zpravidla větší množství magnetovce; často je v něm též trochu kovového železa, jež pochází ze strojů rozmělňovacích a k němuž netřeba při zařaďování přihlížet.

(3) Smirek upravený pro drobný prodej nebo s přísadou ocelového zrní a pod., saz. čís. 405.

(4) Aby byla spolehlivě zjištěna přísada ocelových pilin (ocelového zrní) v zrněném smirku, což jenom magnetem není možno, vytáhnou se asi ze 2 g vzorku magnetem všechny částečky, pokud se magnetem přitahují, a zahřejí se se zředěnou kyselinou dusičnou hustoty 1˙2 ( 1 díl obj. sehnané kyseliny a 1 díl obj. vody). Byly-li přimíšeny ocelové piliny, nastane mocný vývoj rudých par, kdežto smirek, jenž obsahuje jen nepatrné množství kovového železa z rozmělňovacích strojů, vyvíjí páry jen slabě žlutavě zbarvené.

Saz. čís. 148.

Barevné hlinky.

1. 1. (1) Barevné hlinky jsou přírodně zbarvené zeminy.

   (2) Bílé zeminy se nepokládají za barevné hlinky; maltézská hlinka a jiné bílé hlinky se však považují za barevné hlinky saz. pol. 148b), dovážejí-li se v malých koláčcích nebo tyčinkách, též se vtlačenou značkou.

   (3) Nejdůležitější barevné hlinky jsou:

   1. a) žluté: okr (žlutá hlinka, žlutá siena, železný okr, zlatý okr, Martova žluť, císařská žluť, čínská žluť);
   2. b) hnědé: siena (terra di Siena, mahagonová hněď, hněď van Dyckova, satinober), umbra (a to pravá i t. zv. kolínská hlinka, kaselská hněď, kotlová hněď);
   3. c) červené: červená rudka (červená křída), červený bolus (hlinka lemnosská, arménská, strigavská, Terra sigillata);
   4. d) zelené: zelená hlinka (veronská zeleň, zelený okr, zeleň česká, tyrolská, stálá), též jen velmi slabě zeleně zbarvená, tak jak jí bývá používáno jako suroviny na výrobu krášlených hlinek barevných. Horská zeleň z malachitu patří však do saz. čís. 626.

   (4) Sem patří též břidličná šeď (stříbrná šeď) a břidličná čerň (černá křída, minerální čerň, olejná čerň, t. j. živičná hlinitá břidlice uhlím přirozeně zbarvená).

1. 2. K přírodním barevným hlinkám saz. pol. 148a) patří jen hlinky, jež nebyly ani jemně umlety, ani plaveny, ani páleny, ani smíšeny s jinými přirozenými neb uměle připravenými látkami, ani lisovány.
2. 3. (1) Do saz. pol. 148b) patří též mechanicky na prach rozmělněné černé a hnědé uhlí, potom černá křída (přírodní černá hlinitá břidlice) obsahující nejméně 50% popela.

   (2) Mleté nebo na prach rozmělněné živočišné nebo rostlinné uhlí a na prach rozmělněný koks patří však do saz. čís. 605, rovněž tak i mletá černá křída (břidličná čerň atd.) obsahující méně než 50% popela.

   (3) O rozpoznávání šedé nebo černé barevné hlinky saz. pol. 148b) od černí saz. čís. 605 viz vysvětlivky k saz. čís. 605.

   (4) K barevným hlinkám saz. pol. 148b) patří též mleté a plavené rudy, jichž lze používat jako barev, na př. krevel, hnědel, lesklá ruda železná, železná slída (šupinatá barva). Mletá ruda manganová (burel) patří však do saz. čís. 150, mletý leštěnec antimonový do saz. čís. 603.

   (5) Uměle připravený červený kysličník železitý, viz 5. odstavec další 4. vysvětlivky a 5. vysvětlivku, písm. c).

   (6) Barevné hlinky jsou často nastavovány síranem vápenatým, uhličitanem vápenatým nebo síranem barnatým. Není-li těchto přísad více než 50% váhy suché barevné hlinky, nepřihlíží se k nim při zařaďování; je-li toto procento přestoupeno, zařadí se do saz. pol. 148c).

   (7) Pálené, mleté atd. barevné hlinky rozdělané vodou nebo těstovité (en pâte), jakož i barevné hlinky vzájemně promíšené nebo nastavované přísadou nebarevných nerostných látek, jako je kaolin, světlá hlína, jíl, slín, mastek, tuček, světlá břidlice a pod., avšak dále neupravené, patří do saz. pol. 148b).

1. 4. (1) Krášlené barevné hlinky jsou nejčastěji mleté barevné hlinky, jež nabyly určitého odstínu přísadami anorganických nebo organických pigmentů, dehtových barviv atd., živočišného nebo rostlinného uhlí a pod. Uchovaly si svou původní zemitou povahu, vyznačují se však zpravidla živějšími barevnými odstíny, než jaké mají přírodní aneb vzájemně jen smíchané barevné hlinky saz. pol. 148b).

   (2) Do saz. pol. 148c) patří jen krášlené barevné hlinky, jež neobsahují více než 5% přísad anorganických nebo organických pigmentů, dehtových barviv atd.

   (3) Mleté barevné hlinky, jež obsahují jen stopy nahodile přimíšených anorganických nebo organických pigmentů, dehtových barviv atd., které nedávají zřetelný barevný odstín, patří do saz. pol. 148b).

   (4) Barevné hlinky obsahující více než 5% krášlidel, saz. čís. 626.

   (5) Do saz. pol. 148c) patří též červené barvy z kysličníku železitého, jež podle výsledku zkoušky předepsané v 5. vysvětlivce písm. c) nelze zařadit ani do saz. pol. 148b), ani jako chemicky čistý kysličník železitý do saz. čís. 626.

1. 5. Při zkoušení barevných hlinek nebo barev budiž postupováno takto:
   1. a) Zkouška na krášlidla.

      (1) Barevné hlinky se krášlí obyčejně umělými nebo přírodními organickými barvivy, též barvami chromovými, kysličníkem olovnatým atd.

      (2) Barviva ke krášlení bývají často vázána na jiné látky (na př. barvicí laky hlinité). Přítomnost krášlidel se zjišťuje takto:

      (3) Aby se zjistila přísada chromové žluti a kysličníku olovnatého, přidá se k malému množství zkoušené barevné hlinky destilovaná voda a trochu draselného nebo sodného louhu, pak se vše ve zkumavce zahřeje do varu, poté zchladí a tekutina zfiltruje. K získanému filtrátu se přidá nyní kyselina octová v přebytku; byla-li přítomna chromová žluť, vznikne kanárkově žlutá sraženina. Byl-li přítomen kysličník olovnatý, vznikne v roztoku okyseleném kyselinou octovou přídavkem chromanu draselného žlutá sraženina.

      (4) Má-li být zjištěna přítomnost umělých nebo přirozených organických barviv, protřepáme dobře malý vzorek příslušné barevné hlinky s trochou kyseliny octové a lihu ve zkumavce a zahřejeme; poté se tekutina zfiltruje. Je-li přítomno organické barvivo, bývá filtrát a po příp. i filtr zřetelně zbarven.

      (5) Barevné hlinky krášlené organickými barvivy zanechávají, jsouce žíhány na platinovém plíšku, hlinitý zbytek, jenž bývá žlutě nebo hnědě zbarven obyčejně kysličníkem železitým v něm obsaženým. Zůstane-li však po žíhání čistě bílý zbytek, jest podezření, že nejde o barevnou hlinku, nýbrž o barvu (barvicí lak) saz. čís. 626. V tomto případě, jakož i tehdy, když se u krášlených barevných hlinek podle provedené zkoušky nejeví množství krášlidla nepatrným, t. j. není ho zřejmě pod 5%, nutno zaslat vzorek k prozkoumání příslušnému chemicko-technickému ústavu finanční správy.

   1. b) Zkouška na přísadu více než 50% uhličitanu vápenatého, síranu vápenatého a síranu barnatého.

      (1) Asi 2 g barevné hlinky se polijí v malé skleněné baničce 40 cm³ 25%ní kyseliny solné (specifické váhy 1˙125); poté se kapalina za míchání zahřeje do varu, zředí stejným množstvím vody a ponechá krátký čas, aby se ustála.

      (2) Nyní se nejdříve odhadne, zda na dně usazený nerozpustný podíl jest větší či menší než polovina použité látky. Je-li menší, tu může jít o přísadu větší než 50% uhličitanu vápenatého nebo síranu vápenatého, jež jsou v kyselině solné rozpustné; nutno ji pak projednat podle saz. pol. 148c) nebo zkoušet ji podrobněji. Činí-li naopak nerozpustný zbytek více než polovici, jest vyloučeno, že by barevná hlinka obsahovala přes 50% uhličitanu vápenatého nebo síranu vápenatého, a projedná se podle saz. pol. 148b), v předpokladu, že nerozpustný zbytek neobsahuje síranu barnatého.

      (3) Při zkoušce na tuto posléze zmíněnou přísadu postupujeme takto:

      (4) Asi 1 g barevné hlinky vaří se po několik minut s přídavkem přibližně dvojnásobného množství uhličitanu draselného a 30 cm³ vody. Nato se tekutina zfiltruje, nerozpustný zbytek na filtru se promývá horkou vodou, až zmizí alkalická reakce. Bylo-li přítomno baryum, zůstane jako uhličitan na filtru; polijeme-li zbytek na filtru zředěnou kyselinou solnou, dá filtrát se sádrovou vodou značnou sraženinu síranu barnatého.

      (5) K slabému zákalu se nepřihlíží. Je-li však množství sraženiny značné a nenavrhne-li strana projednání podle saz. pol. 148c), zašle se vzorek zboží k přesnému prozkoumání příslušnému chemicko-technickému ústavu finanční správy.

   1. c) Zkoušení červených barev z kysličníku železitého.

      Především se zjistí, jak se chovají tyto barvy ke kyselině solné [viz návod ad b), odst. 1]. Tu mohou nastat tyto případy:

      (1) Barva z kysličníku železitého se rozpustila na čirý roztok beze zbytku. V tomto případě se projedná jako chemicky čistý kysličník železitý saz. čís. 626. Obsahuje-li však síran vápenatý nebo uhličitan vápenatý v množství nikoli nepatrném, projedná se podle saz. pol. 148c). Přítomnost uhličitanu vápenatého se prozrazuje již silným šuměním, polijeme-li barvu kyselinou solnou. Abychom dokázali síran vápenatý, smícháme jeden díl čirého (zfiltrovaného) roztoku vzorku v kyselině solné s trojnásobným množstvím ethylalkoholu; je-li přítomen síran vápenatý, vznikne hojná bílá krystalická sraženina.

      (2) Vaříme-li vzorek s kyselinou solnou, zůstane nepatrný, ale vždy zřejmý nerozpustný zbytek. Pak jde o uměle připravený, nikoli však chemicky čistý kysličník železitý, jenž patří do saz. pol. 148c), při čemž nezáleží na tom, obsahuje-li síran vápenatý, uhličitan vápenatý nebo síran barnatý nebo krášlidla (ta však nikoliv nad 5%).

      (3) Vaříme-li vzorek s kyselinou solnou, zůstane značný, zřejmě 15% přesahující zbytek. Pak je to barevná hlinka, kterou je třeba dále zkoušet podle návodu ad a) a b).

1. 6. Z toho vyplývá toto schema pro stanovení sazební příslušnosti:

   Saz. čís. 145. Sádra. Saz. čís. 146. Bílá křída, těživec. Saz. čís. 147. Smirek. Saz. čís. 148. Barevné hlinky.

   	Přirozený t. zv. červený okr a jiné červené barvy z kysličníku železitého, které obsahují značné množství (nad 15° o) v kyselině solné nerozpustné hlíny nebo písku	Červené barvy z kysličníku železitého, uměle vyrobeného, nečistého, t. j. obsahujícího nepatrné množství (nejvýše 15 %) v kyselině solné nerozpustné hlíny nebo písku jako přirozených nečistot, též krášlené, avšak nikoli nad 5° o obsahu krášlidel	Chemicky čistý červený kysličník železitý, jenž se vyznačuje tím, že není znečištěn hlínou nebo pískem	Jiné (nikoli červené) barevné hlinky	Barevné hlinky obsahující více než 5% krášlidel
   bez přísady	nekrášlené: 148a) nebo b) krášlené: 148c)	148c)	626**)	nekrášlené: 148a) nebo b) krášlené: 148c)	626
   s přísadou uhličitanu vápenatého, síranu vápenatého nebo síranu barnatého do 50%	nekrášlené: 148b) krášlené: 148c)	148c)	148c)*)**)	nekrášlené: 148b) krášlené: 148c)	626
   s přísadou uhličitanu vápenatého, síranu vápenatého nebo síranu barnatého nad 50°/o	148c)*)	148c)	148c)*)	148c)*)	626

   *) Též s přísadou nejvýše 5% anorganických nebo organických pigmentů, dehtových barviv atd.

   **) Při nepatrném množství síranu vápenatého, uhličitanu vápenatého nebo síranu barnatého, t. j. při takovém množství, které při předepsaných zkouškách nedává žádné reakce, pokládá se kysličník železitý ještě za „kysličník železitý bez přísady“. Rovněž nevylučuje projednání podle saz. čís. 626 tak nepatrné množství nerozpustné hlíny nebo písku, jež nelze postřehnout při zkoušce vykonané podle návodu ad c), odst. 1.

1. 7. (1) O rozeznávání černé křídy od mletých černí viz vysvětlivku k saz. čís. 605 a o rozpoznávání umbry a bistru (bistru ze sazí, uhelného bistru) viz vysvětlivku k saz. čís 606.

   (2) Barevné hlinky utřené s olejem, olejovým pokostem, albuminem, kaseinem, klihem, škrobem, dextrinem, glycerinem a pod., saz. čís. 626.

   (3) Barevné hlinky s přísadou lakových pokostů nebo s nimi utřené, saz. čís. 624.

   (4) Barevné hlinky, jakož i černá a červená křída, plavené a pak tvářené do hůlek, pisátek neb tyčinek (pastelky) a černá křída rozřezaná na tyčinky, saz. čís. 629.

   (5) Červená křída rozřezaná na tyčinky, saz. pol. 393c).

   (6) Břidličná šeď upravená pro drobný prodej, saz. pol. 405.

   (7) Obarvená sádra, obarvená křída a obarvený těživec, saz. čís. 626.

   (8) Obarvené cementy, saz. čís. 399.

   (9) Nepoužitá hmota na čištění plynu (t. zv. Luxova hmota), t. j. zbytky po výrobě hydroxydu hlinitého z bauxitu, hrubý a hnědý prášek z kysličníku železitého a malého množství uhličitanu sodného, saz. čís. 150.

Saz. čís. 149.

Jiné zeminy a kameny, uměle barvené.

(1) Sem patří všechny uměle barvené zeminy a kameny, jež neslouží k barvení nebo k výrobě barev, nýbrž jichž se používá jako barevných hmot, na př. barvené šupiny mariánského skla nebo slídy na výrobu posýpátka, barvený posýpací písek, pak mramorovitě natřené kamínky nebo kamenné směsi (na umělý mramor).

(2) Kuličky na hraní, viz 3. vysvětlivku k saz. čís. 408.

Saz. čsí. 150.

Zeminy a látky nerostné, výslovně nejmenované, přírodní, pálené, mleté nebo plavené.

1. 1. (1) Do saz. čís. 150 patří zejména: amfibol (jinoráz); bahno; břidlice lešticí, mletá a plavená (pro drobný prodej upravená, saz. čís. 405); burel (pyrolusit) mletý, též regenerovaný ze zbytků po výrobě chloru jako hnědý těžký prášek, a hydroxyd manganitý; celestin (síran strontnatý); cementy přírodní (tras, tuf, zemina puzzolánová [pucolánka], zemina santorinová [santorinka]; nebuďtež zaměňovány s umělými cementy: portlandským, románským a pod. saz. čís. 399); dolomit, též pálený; fosfáty nerostné (fosfáty vápenaté, sloužící k výrobě umělých hnojiv: fosfority, koprolity, apatit, fosilní guano, surové fosfáty alžírské, floridské a jiné; tytéž kyselinami rozložené, saz. čís. 617; o rozeznávání od popela z kostí saz. čís. 652 a od umělého fosforečnanu vápenatého saz. čís. 600 viz vysvětlivky u těchto sazebních čísel); hlína ohnivzdorná či žáruvzdorná (též lupek), surová, mletá nebo plavená nebo pálená v hroudách; hlína přírodní nikoli žáruvzdorná (obyčejná cihlářská a hrnčířská hlína, jíl, slin, dýmková hlína, porcelánová hlinka a jiné tvárné hlíny na výrobu kameniny, porcelánu atd.); hlinka běličská; hlinka valchářská (k odmaštění při valchování sukna; valchářská hlinka obsahující tuk, viz vysvětlivky k saz. čís. 101); hmota na čištění plynu, nepoužitá (viz 7. vysvětlivku k saz. čís. 148); china clay (hlinka porcelánová); kaolin (hlinka porcelánová); kazivec v prášku; klouzek (z tučku, mastku, osinku a pod); kryolit, přírodní fluorohlinitan sodný; křeménka (křemelina, hlinka infusoriová, zemina rozsivková, hlinka lešticí, tripl); lepidolit (slída lithiová, nerost obsahující lithium); magnesit (přírodní uhličitan horečnatý) a pálený t. zv. slinutý magnesit, význačný temně hnědou barvou, jehož se užívá jako žáruvzdorné hmoty; malta; mastek (talek, benátská hlinka); mramor, mletý nebo plavený; osinek (asbest), mletý nebo plavený, přírodní (platinovaný osinek, t. j. osinek impregnovaný jemně rozptýlenou platinou, patří však do saz. čís. 622); pazourek v prášku; pemza surová, netvářená, též mletá (tvářená saz. čís. 403; umělá saz. čís. 404; práškovitá, pro drobný prodej upravená, saz. čís. 405); písek křemitý; písek (stavební, formovací a slévačský písek), též přírodně zbarvené posýpátko; prášek démantový (prach démantový, bort démantový, k broušení); prsť zahradní; slatinovka; slída mletá; stroncianit, přírodní uhličitan strontnatý (umělý uhličitan strontnatý, saz. pol. 600b)); tuček (lojovec, steatit, krejčovská nebo španělská křída); tuha (grafit); vápenec (avšak umělý uhličitan vápenatý, saz. pol. 600 l)); vápno pálené, hašené (avšak chemicky čistý hydroxyd vápenatý, saz. čís. 622); vápno lasturové z pálených, mletých nebo plavených lastur (upravené do tvaru malých kloboučků atd., saz. čís. 626); vápno vídeňské; voda, přírodní, sladká a led z ní (avšak, destilovaná voda, saz. čís. 622, mořská voda, saz. čís. 595); witherit (přírodní uhličitan barnatý; nutno rozpoznávati od umělého uhličitanu barnatého saz. pol. 600c)); zbytky po výrobě síranu hlinitého (viz 2. vysvětlivku k saz. čís. 601); zemina kamenečná (alunit, břidlice kamenečná); zeminy k technickému upotřebení (avšak zemina asfaltová, saz. čís. 168; vzácné zeminy, saz. pol. 600 l)); živec v prášku a jiné zeminy a látky nerostné.

   (2) O projednávání nečistého sráženého uhličitanu vápenatého viz 10. vysvětlivku k saz. čís. 600.

1. 2. (1) Pálené vápno (žíravé vápno) se vyrábí pálením obyčejného vápence, mramoru nebo křídy (t. j. uhličitanu vápenatého) ve zvláštních pecích. Při tom uniká kysličník uhličitý a zbývá pálené vápno (t. j. kysličník vápenatý). Páleného vápna se užívá v hutnictví, ve sklářství atd. Hašením, při němž přijímá vodu a zahřívá se, vzniká hašené vápno (t. j. hydroxyd vápenatý), jehož se užívá v chemickém průmyslu, na př. při výrobě sody, chlorového vápna, pak k výrobě malty atd. Pálené a hašené vápno se rozeznává od chemicky čistého vápna, jehož se užívá zejména k laboratorním účelům, tím, že obsahuje nečistoty. Zpravidla obsahuje více méně značné množství písku a hlíny. Chemicky čisté vápno má též být prosto chloru a železa. O rozeznávání křídy od sráženého uhličitanu vápenatého viz 1. vysvětlivku k saz. čís. 146. O vápenných kalech koželužských viz 1. vysvětlivku k saz. čís. 652.

   (2) O předběžné zkoušce, jde-li o vápno saz. čís. 150 či o hydraulické vápno saz. čís. 399, viz 1. vysvětlivku k saz. čís. 399.

   (3) O rozpoznávání magnesitu od pálené magnesie a od chemicky čistého kysličníku hořečnatého viz 3. vysvětlivku k saz. čís. 597.

   (4) O žáruvzdorné hlíně, pálené, mleté a šamotové maltě viz 2. vysvětlivku k saz. čís. 399.

   (5) O rozpoznávání přírodního kryolitu saz. čís. 150 od umělého kryolitu a od náhražek kryolitu a jejich zařazování se poznamenává: Přírodní kryolit (nikoli v kusech) smí být projednán podle saz. čís. 150 jen na základě posudku příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy. Jako umělý kryolit a náhražka kryolitu přichází do obchodu celá řada přípravků obsahujících kazivec, živec, hlínu, fluorid sodný, fluorid hlinitý, fluorokřemičitan sodný a jiné chemické sloučeniny, jež nutno zařadit podle složení zjištěného jmenovaným ústavem; takovéto zboží patří do saz. čís. 622, vyjma směsi hmot cla prostých (na př. nepálené sádry s kazivcem).

1. 3. Segerovy žároměrky (pyroskopické jehlance z křemičitanů hlinitých), saz. čís. 420.

1. XVIII. Látky lékárnické a voňavkářské.

   Všeobecné vysvětlivky k saz. třídě XVIII.

   (1) Mnohé z látek lékárnických a voňavkářských patřících do této saz. třídy, jakož i některé druhy zboží v sazebníku výslovně nejmenované, avšak vysvětlivkami do saz. čís. 151 až 155 přidělené, jsou látky oficinální

   (2) V pochybných případech budiž o povaze zboží vyžádán posudek příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy.

   Saz. čís. 151.

   Šťáva lékořicová (ze sladkého dřeva), zahuštěná.

   (1) Šťáva lékořicová (šťáva ze sladkého dřeva, pendrek, Succus Liquiritiae) je zahuštěný vodný výtažek z kořene různých rostlin rodu Glycyrrhiza. Je to hmota balená obyčejně do vavřínových listů, černá nebo černohnědá, tvrdé, lesklá, sladce chutnající, ve vodě podle stupně čistoty více nebo méně rozpustná, lomu sklovitého a lasturovitého. Do saz. čís 151 patří lékořicová šťáva (surová nebo přečištěná) nalitá do beden nebo tvářená v kusy, též lékořicová šťáva ve tvaru tyčí tlustších než 1 cm a balených ve větší obaly nebo v prášku.

   (2) Šťáva lékořicová v tyčinkách tlustých nejvýše 1 cm, v trubičkách, v žebrovaných nebo točených páscích, celtlích, pilulkách a pod., nebo s přísadou cukru, medu, škrobu, gumy, anýzové silice, salmiaku a pod., saz. čís. 132, pokud nejde o lékárnické zboží.

   (3) Pilulky pro kuřáky (cachous aromatisés), saz. pol. 633a).

   Saz. čís. 152.

   Ambra šedá; bobří stroj; pižmo (mošus); cibet; kantaridy (španělské mušky); zrna pižmová (abelmošová); kubeby; opium; muškátový balzám (muškátové máslo); voda bobkotřešňová.

   (1) Ambra je voskovitá, neprůhledná, světle šedá, skvrnitá nebo žilkovaná, lehká, příjemně pižmově vonící hmota živočišného původu, která za mírné teploty taje a spálena nezanechává vůbec nebo jen velmi málo popela.

   (2) Sem patří též náhražky ambry (umělá ambra a směsi šedé ambry s neutrálními látkami, t. j. padělaná ambra).

   (3) Tekutá ambra (tekutý storax, Styrax liquidus a pod.), saz. čís. 174.

   (4) Bobří stroj (Castoreum) jest v sušeném stavu hnědá až černě zbarvená živočišná látka, zvláště silného, odporného zápachu, jež se dováží ve váčcích, prostoupených tenkými blankami, nebo v prášku.

   (5) Pižmo (mošus) je v čerstvém stavu černohnědý nebo červenavě tmavohnědý masťovitý výměšek žláz kabara pižmového (Moschus moschiferus), vylučující se ve zvláštním váčku (pižmovém). Pižmo přichází do obchodu v těchto váčcích nebo bez nich. Je to hmota tmavohnědá, slabě mastně lesklá; vyznačuje se zvláště pronikavou a neobyčejně trvalou vůní.

   (6) Sem patří též náhražky pižma (padělané pižmo, napodobené pižmové váčky a pod.), prázdné váčky pižmové, pak umělé pižmo (Musc Baur, trinitroterciárbutyltoluen, též podobné chemické přípravky a jejich směsi).

   (7) Pižmová tinktura, alkoholický výtažek z pravého pižma, saz. pol. 633b).

   (8) Cibet je mazlavá, světlá až hnědá hmota živočišného původu, vonící ostře po pižmu.

   (9) Kantaridy (španělské mušky, puchýřníci) jsou různé druhy brouků rodu Lytta, Mylabris, Epicanta a pod., ostře páchnoucí, jejichž tělo obsahuje látky silně jedovaté, způsobující na kůži puchýře. Přicházejí do obchodu sušené nebo již rozmělněné.

   (10) Tinktura kantaridová (Tinctura Cantharidum), saz. čís. 630.

   (11) Zrna pižmová (abelmošusová, abelmošová) jsou semena velikosti čočky, ledvinkovitá, hnědošedá, po délce proužkovaná, jež voní, zejména zahřejeme-li je, po pižmu a slouží k přípravě silic.

   (12) Kubeby (kubebový pepř) jsou plody podobné černému pepři, šedočerné, síťovitě svraštělé, s dlouhou tuhou stopkou, jež se vyskytují v obchodě též rozmělněné a pocházejí z Piper Cubeba L.

   (13) Sem patří též velmi podobné nepravé kubeby (plody Daphnidium Cubeba Nees a j.).

   (14) Opium, zaschlá mléčná šťáva nezralých makovic, je hmota obyčejně červenohnědá, neprůhledná, tuhá, uvnitř často měkká, odporně páchnoucí a hořce chutnající, jež přichází do obchodu v okrouhlých bochnících nebo v koláčích, a to většinou zabalená v makových listech a posypaná šťovíkovým semenem.

   (15) Opium v tyčinkách a práškovité opium, opiový výtažek (Extractum Opii aquosum siccum), opiové tinktury (Tincturae Opii), jakož i podobné přípravky, saz. čís. 630.

   (16) Opiové alkaloidy (morfin, kodein, narcein, narcotin, papaverin, thebain atd.), saz. pol 604i); viz též 9. vysvětlivku k saz. čís. 604.

   (17) Muškátové máslo (olej z muškátových ořechů, dříve nazývaný též muškátovým balzámem, Oleum Myristicae expressum) je hmota lojovitá, konsistentní, bílá a žlutočervenavě mramorovaná, jež se lisuje nebo extrahuje z ořechů muškátových (plodů Myristica fragrans L.), po nichž má osobitou vůni.

   (18) Sem patří též otobový tuk, pocházející z americké Myristica Otoba L.

   (19) Muškátový balzám, směs muškátového másla s voskem a olivovým olejem, jakož i muškátové máslo s jinými přísadami, saz. čís. 630.

   (20) Silice z muškátových ořechů, saz. pol. 155b).

   (21) Bobkotřešňová voda je vodný destilát z listů střemchy bobkové, vonící silně po hořkých mandlích; obsahuje kyanovodík.

   (22) Sem patří též hořkomandlová voda.

   (23) Voda bobkotřešňová a hořkomandlová, s přísadou lihu, saz. čís. 632.

   Saz. čís. 153.

   Kafr.

   (1) Kafr (Camphora) je součást silice asijského stromu kafrového čili kafrovníku, za obyčejné teploty pevná.

   (2) Surový kafr saz. pol. 153a) tvoří malé, bílé, šedé, nažloutlé nebo načervenalé drobivé úlomky nebo krystaly (nikdy však koláče!), jež bývají znečištěny též slamou, listy, kousky dřeva atd. a zbarvují se sehnanou kyselinou sírovou již za chladu žlutě nebo hnědě.

   (3) Kafr čištěný sublimací, saz. pol. 153b), je bílá, krystalická, mastně lesklá, tuhá a drobivá hmota silné a osobité vůně a palčivé chuti, jež se dováží na trh ve tvaru jasně průsvitných bochníků nebo jejich zlomků anebo v krystalech, zřídka práškovitá, a jež vyprchá beze zbytku. Čištěný kafr nezbarvuje se za studena sehnanou kyselinou sírovou.

   (4) Při zkoušce kyselinou sírovou nutno však dbát, aby zkoušený kafr byl předem pečlivě zbaven ústrojných nečistot na něm snad lpících, ježto jinak i nejčistší druhy tohoto zboží by se zabarvily hnědě.

   (5) Jako přirozený kafr se projednává též umělý kafr (na př. z terpentinového oleje).

   (6) Do saz. pol. 153b) patří též kafr tvářený (v kostkách, deskách, koulích, tyčích atd.), jakož i napodobeniny kafru, t. j. naftalen navoněný kafrem jako ochranný prostředek proti molům, pak přípravky obsahující kafr ke zvýšení svítivosti petroleje a konečně všechny roztoky kafru v rozpouštědlech, jež nejsou podrobena vyšší celní sazbě, pokud tyto roztoky neslouží k léčebným účelům.

   (7) Lékárnické zboží obsahující kafr, saz. čís. 630.

   (8) Viz též 1. vysvětlivku k saz. čís. 155.

   Saz. čís. 154.

   Vonné vody (lihuprosté), jako: voda z květů pomerančových, voda růžová, levandulová, fenyklová, z máty peprné, millefleurová a podobné vody.

   (1) Vonné vody (vodičky) bez lihu v nádobách se štítky, s návody k upotřebení a pod. nebo s přísadami (na př. solí amonných) k účelům kosmetickým, saz. pol. 633a).

   (2) Vonné vody, jež obsahují alkohol nebo ether, jakož i přípravky z nich, saz. pol. 633b).

   Saz. čís. 155.

   Silice (etherické oleje).

   1. 1. (1) Jako silice (etherické oleje) a jejich směsi se projednávají též z nich získané účinné součásti a deriváty (stearopteny, siličné kafry a pod.), jakož i všechny umělé látky vonné, do jiných sazebních položek výslovně nezařaděné, pak kafry v nejširším smyslu slova, t. j. krystalické, těkavé, silně vonící látky, jež se vyskytují v různých silicích a obyčejně podle nich se nazývají (na př. menthol či mátový kafr ze silice máty peprné, thymol či tymiánový kafr ze silice tymiánové, kafr pačuliový ze silice pačuliové, kumarin, t. j. kafr z bobů tonkových, apiol či kafr petrželový ze silice petrželové atd.), též byly-li vyrobeny uměle.

      (2) Silice v nádobách se štítky, na nichž je uvedeno více než firma a obsah, s návody k upotřebení a pod., saz. čís. 633. Viz však též 1. a 15. odstavec vysvětlivek k saz. čís. 633.

      (3) Silice s přísadou alkoholu, podle povahy, saz. čís 632 nebo 633.

      (4) Při zkoušení silic a umělých vonných látek jim na roveň postavených na případnou přísadu alkoholu nutno mít na mysli, že zboží, za obyčejné teploty pevné, zpravidla neobsahuje alkohol. Při zkoušení tekutých silic a umělých vonných látek se postupuje takto:

      (5) Do skleněného odměrného válce o vnitřním průměru 13 mm, na němž jest obsah 10 cm³ a 20 cm³ označen vyleptanými značkami, nalijeme až ke značce 10 cm³ roztok, jenž byl připraven rozpuštěním 23 g čistého dusičnanu sodného ve 100 cm³ destilované vody. Pak přilijeme přesně 10 cm³ silice nebo vonné látky, která se má zkoušet na alkohol, takže nyní hladina kapaliny dosahuje značky 20 cm³. Poté třepeme silně půl minuty a ponecháme válec s obsahem v klidu.

      (6) Po pěti minutách, když se kapaliny úplně oddělily, pozorujeme objem spodní vodné vrstvy, t. j. roztok dusičnanu sodného. Činí-li tento objem přesně původních 10 cm³, t. j. oddělí-li se obě vrstvy u dělicí značky 10 cm³, je zkoušený výrobek bez alkoholu; jinak, t. j. je-li objem roztoku dusičnanu sodného větší než 10 cm³, nutno zboží pokládat za smíšené s alkoholem a projednat je jako aromatickou tresť podle saz. čís. 632, po případě, má-li povahu voňavkářského zboží, podle saz. pol. 633b).

      (7) Není-li proti úřednímu nálezu námitek, lze straně na její žádost vrátit celé množství zboží upotřebené ke zkoušce. K tomu se použije malé skleněné pipety, jíž se vytřepaný vzorek z odměrného válce vyssaje a přenese do nádoby, z níž byl vzat.

      (8) Silice utřené s cukrem (Elaeosacchara), saz. čís. 132.

   1. 2. (1) Jako silice jalovcová (Oleum Juniperi), jež se vyrábí z plodů jalovce, se projednává též silice z jehličí jalovce a silice ze dřeva jalovcového, t. j. směs silice z plodů jalovce se silicí terpentinovou. Olej jalovcový přismahlý (Oleum cadinum, huile de cade), jakož i Oleum rusci, surové, saz. čís. 164, rektifikované, saz. čís. 173.

      (2) Menthol, účinná součást silice peprnomátové a kolíčky mentholové zasazené do dřeva, se projednávají jako tato silice.

   1. 3. (1) K silicím saz. pol. 155b) patří zejména silice bobková (vavřínová), silice rozmarinová a lehká i těžká silice kafrová.

      (2) Dále sem patří silice, jako:

      1. abelmošusová (ze semen abelmošusových), alantová (omanová), angeliková (anděliková), arniková, z asy smrduté, z balzámu kopaivového, bazalková, bayová, bergamotová, bobkotřešňová, březová (nebudiž zaměňována s přiboudlým olejem březovým saz. čís 173), z listů buchových (buccu), canangová indická, celerová, cicvárová, citronová (též umělá), citronellová, citvarová, curaçaová, cypřišová, česneková, dobromyslová, ze dřeva cedrového, ze dřeva růžového (rhodského), estragonová, eukalyptová, fenyklová (Oleum Foeniculi), galbanová, galgánová, geraniová (palmarosová, čapínůsková), z haluchy vodní, heřmánková, hořčičná, hořkomandlová pravá, hřebíčková (Oleum Caryophyllorum), chmelová, chvojková, z jader broskvových (též persiková), jasmínová umělá, z jehličí borového (též z jehličí jedlového; naproti tomu vodný výtažek z jehličí borového, saz. čís. 630), z jehličí smrkového, kajeputová, kapradinová, kardamomová, kaskarilová, kassiová (čínská skořicová, Oleum Cassiae, též umělá, a umělá silice z květů skořicových), klečová (Oleum Pini Pumilionis), kmínová (Oleum Carvi), z kmínu vodního, koprová, kopytníková, koriandrová, z kořene kosatce (irisová), kozlíková (Oleum Valerianae), kubebová, levandulová (Oleum Levandulae), libavková (wintergreenová, zimostrázová, též umělá, t. j. salicylan methylnatý a ethylnatý), libečková, limettová, linaloová, z listí jaborandového, lžičníková, majoránková, mandarinová, mastiková, mateřídoušková, meduňková (melisová), millefleurová, z muškátových květů (macisová, Oleum Macidis), z muškátových ořechů, myrhová, myrtová, nardová (z černého kmínu), niobová (benzoan methylnatý), opoponaxová, pačuliová (též kafr pačuliový), pelyňková, pepřová, petrželová, pimentová, polejová, pomerančová, z pomerančových květů (neroliová, Oleum Aurantii florum), z pomerančových listů (petitgrainová), portugalová, z poupat topolových, z pupavy, puškvorcová, routová, růžová (Oleum Rosae, přírodní i umělá), z řebříčku ovčího, santalová, ze satureje zahradní, sassafrasová, skořicová, šalvějová, ze šišek a výhonků jedlových, tymiánová (též thymol nebo kafr tymiánový), z trav indických (citronellová, lemongrassová, východoindická melisová, sporýšová a pod.), vetiverová, vratičková, ylang-ylangová (orchideová, též umělá), ysopová, zázvorová;
      2. umělé látky vonné, jako:
         1. aldehyd anýzový (aubépine), aldehyd skořicový, alkohol benzylnatý, alkohol skořicový (styron), apiol, benzoan benzylnatý (peruscabin), benzoan methylnatý (silice niobová), borneol (kafr bornejský či sumatránský), bornyloctan (umělá silice ze smrkového jehličí), cineol (eukalyptol), citral (geranial), cyklocitral, eugenol, eukalyptol (cineol), geranial (citral), geraniol, geranyloctan, helenin (alantový kafr), heliotropin (piperonal), iron, isoeugenol, isosafrol, jonon, kafr alantový (helenin), kafr bornejský či sumatránský (borneol), kafr tonkový (kumarin), kafr pačuliový, kafr tymiánový (thymol), karvol (karvon), kumarin (kafr tonkový), linalool, lynalyloctan, nerolin, octan benzylnatý, peruscabin (benzoan benzylnatý), piperonal (heliotropin), reuniol, rhodinol, safrol, salicylan methylnatý a ethylnatý (umělá silice libavková), styron (alkohol skořicový), terpineol (umělá silice šeříková, též terpinoly, vedlejší zplodina při výrobě terpineolů), thymol (kafr tymiánový);
      1. pak olej jantarový čištěný, olej zvířecí (čištěný olej z jeleního rohu, olej Dippelův, též Chabertův, t. j. směs oleje zvířecího s olejem terpentinovým; naproti tomu patři obyčejný surový olej zvířecí či olej z jeleního rohu do saz. čís. 173).

      (3) Surový olej jantarový, jakož i silice z bukového dřeva (olej z dřevného dehtu), saz. čís. 173.

      (4) Silice z vinných kvasnic (cognacová, enantová, ether enantový), přírodní i umělá, saz. pol. 620b).

      (5) Umělá silice hořkomandlová (benzaldehyd), saz. čís. 622.

      (6) Vanilin a směsi cukru, škrobu a pod. s va-nilinem na kořenění (aromatisování) potravin, saz. čís. 8.

      (7) Olej Mirbanův (nitrobenzen) a nitrotoluen, jichž obou se užívá jako náhražek hořkomandlové silice, saz. pol. 604c).

      (8) Pravá silice hořkomandlová (Oleum Amygdalarum) se rozeznává od benzaldehydu a nitrobenzenu zpravidla tím, že obsahuje kyanovodík.

      (9) Deset kapek pravé silice hořkomandlové rozpuštěné v malém množství alkoholu dobře protřepeme s několika kapkami louhu sodného. Přidáme-li pak trochu roztoku zelené skalice, jednu kapku chloridu železitého a přebytek kyseliny solné, vznikne modrá sraženina nebo aspoň zřetelně modré zbarvení.

      (10) Viz též 3. vysvětlivku k saz. čís. 604.

      (11) Oficinální olej kafrový (Oleum camphoratum), t. j. roztok kafru v oleji olivovém, saz. čís. 630.

1. XIX. Barviva a třísliva.

   Do této třídy patří přírodní látky barvířské a tříslivé původu rostlinného, jakož i barviva a třísliva z nich získaná, pak barviva původu živočišného.

   Všeobecné vysvětlivky k saz. třídě XIX.

   Zkoušíme-li na tříslovinu, přidáme k jednomu filtrovanému vodnému roztoku vzorku chlorid železitý, k druhému zředěný roztok želatiny v horké vodě. Je-li přítomna tříslovina, vznikne chloridem železitým zelenočerné nebo modročerné zbarvení, kdežto želatinou vločkovitá sraženina.

   Saz. čís. 156.

   Dřeva barvířská.

   1. 1. Sem patří modré dřevo (na př. kampeškové, zvláště druh laguna), žluté dřevo (na př. kubánské či starý fustik, t. j. dřevo moruše barvířské, albánské či uherské žluté [fisetové, mladý fustik], t. j. dřevo škumpy barvířské) a červené dřevo (na př. bima, brasiletto, camba [camwood] nebo bar [barwood], fernambukové nebo pravé brazilské, lima, sapanové, též t. zv. japonské, santalové a kaliaturové). Kromě toho se vyskytují v obchodě četná barvířská dřeva s jinými, často se měnícími názvy, jež zpravidla poukazují na místo původu (na př. modré dřevo z Dominga, Guadeloupu, Jamaiky, Martinique, pak žluté dřevo z Cartageny, Costariky, Maracaiby, Veracruzu, konečně červené dřevo angolské, bahijské, kalifornské, kambalské, mazatlanské, nicaragujské a terrafirmské).
   2. 2. Za kvašená se považují barvířská dřeva, jež po navlhčení vodou byla vystavena účinku atmosferického vzduchu, čímž barvivo v nich obsažené snadněji se uvolňuje. Kvašená dřeva barvířská jsou nejčastěji červenohnědá nebo temně hnědá a místy měděného lesku nebo zelenavého třpytu.

   Saz. čís. 157.

   Dřevo kvebrachové a jiná dřeva tříslivá.

   (1) Druhy dřeva patřící do tohoto saz. čísla, na př. dřevo stromu rodu Schinopsis a Quebracho, pocházející z jižní Ameriky, pak australská mimosová dřeva atd., obsahují kromě poměrně malého množství barviva značné množství tříslovin. Ořechové dřevo nutno projednávati podle saz. čís. 134. Dřevo dubové, dřevo jedle hemlokové, dřevo kaštanové atd. patří do saz. čís. 134, na drobno rozdělané do saz. pol. 157b).

   (2) Jemně mleté dřevo kvebrachové a jiné dřevo tříslivé se nedá bez odborného prozkoumání bezpečně rozeznat od mletých kor saz. čís. 158 a 159. Nelze-li z původu a vnějších vlastností zjistit druh zboží, vyžádá se posudek příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy.

   Saz. čís. 158.

   Kůra dubová a kůra stromů jehličnatých.

   (1) Sem patří též kvercitron, t. j. kůra severoamerického dubu barvířského, pak všechny druhy kor dubových a kor stromů jehličnatých, též na drobno rozdělané, t. j. nařezané, rozstrouhané, mleté a pod.

   (2) Vyloužené tříslo, saz. čís. 133.

   Saz. čís. 159.

   Kůry jiné, pak kořeny, listy, květy, plody (na př. myrobalány), borky, duběnky a pod., též rozřezané, mleté nebo jinak na drobno rozdělané, k barvení nebo k vydělávání koží.

   Sem patří zejména algarobilla (žluté až nahnědlé lusky), alkana (orcanette), alkanový kořen, pravý a nepravý, bablah (nezralé lusky plodů různých druhů akacií), borky, boryt barvířský, rostlina, jež slouží k barvení na modro (do kuliček sbalené listí, vyskytující se v obchodě pod jménem borytové kuličky), divi-divi (asi 5 cm dlouhé, ploché, spirálovitě nebo do tvaru S ohnuté hnědé plody s čočkovitými hnědými semeny), dřišťálová kůra a kořen, duběnky, kořen kaya (k barvení na žluto), kermes rostlinný (bobule kermesové, temně fialové barvy), kručinka barvířská, kurkuma (oddenek zázvorovité vůně a hořké kořenné chuti, sloužící k barvení na žluto), též africká kurkuma (dlouhé hlízy tvaru ruky), kurtidorová kůra, lišejníky barvířské (surovina k výrobě barviv, na př. lišejníky orseillové, z nichž se připravuje lišejníková či orseillová červeň saz. čís. 162), kůra maletová (maletto), manglová, mangrovová, mimosová, jakož i kůra monesiová (k vydělávání koží), mořena barvířská (též munhije nebo východoindická mořena, kořen mořeny barvířské), myrobalány (peckovice trpké chuti, popelavě šedé, hnědé, světle žluté nebo červenavé, velikosti lískového nebo vlašského ořechu, okrouhlé nebo vejčité, podélně rýhované), ořechové listí a zelené ořechové slupky (na barvení), perseové kůry, kořen pilátu barvířského, reseda barvířská (rýt barvířský), řešetláčky (řešetlákové bobule francouzské, perské, uherské, zrna avignonská), srpek barvířský (tuzemská rostlina, používaná k barvení na žluto), škumpa (na drobno rozmělněné listy a řapíky škumpy, šedozelené barvy a osobitého zápachu, obsahující tříslovinu a barvící na žluto), topolovky (rostliny slézovité), tříslo a kůry koželužské (vyjímajíc z dubů a stromů jehličnatých), valonky (žaludové misky, kalichy plodů různých druhů dubů) a plody svídy (Cornus sanguinea), jichž se užívá k barvení koží na šedivo.

   Saz. čís. 160.

   Katechu (hlinka japonská); kino; zrna alkermesová; lac-dye, orlean.

   1. 1. (1) Katechu (hnědé katechu [cachou] a gambir či žluté katechu), je zahuštěný surový nebo čištěný rostlinný výtažek; katechu tvoří zevně tmavohnědé, uvnitř často červenavé nebo bledšími vrstvami prostoupené kusy nebo špalky, které se na lomu lesknou; chuť má svíravou.

      (2) Gambir se vyskytuje nejčastěji ve tvaru krychlí nebo kotoučů a obsahuje zpravidla přimíšený ságový škrob.

      (3) Sem patří též tavené a preparované, jakož i napodobené a extrahované katechu (zbytky po přípravě katechu). Katechin, barvivo připravené z katechu, saz. čís. 626.

   1. 2. Kino jsou vyschlé rostlinné šťávy různého původu, svými vlastnostmi a upotřebením velmi blízké katechu. Vyskytují se v neprůhledných, temně hnědých, hranatých, lesklých kusech, ve vodě a v lihu rozpustných a obsahují vedle značného množství třísloviny temně červené barvivo.
   2. 3. Kermesová (alkermesová) zrna nazývaná živočišný kermes, jsou sušené samičky červce Coccus ilicis; rostlinný kermes, saz. čís. 159; minerální kermes, t. j. v podstatě oxysulfid antimonu, saz. čís. 626.
   3. 4. Lac-dye (lak-lak) se získá vedle šelaku při zpracování laky přírodní; zrna, lístky nebo tabulky barvy tmavofialové nebo tmavočervené.
   4. 5. (1) Orlean (rocou), barvivo připravené kvašením dužnatého oplodí některých semen. Přichází na trh buď jako těsto zabalené do palmových listů nebo ve tvaru koláčů. Rozpouští se těžko ve vodě, snadno v alkoholu, etheru a v alkaliích.

      (2) Bixin, barvivo z orleanu, anotto (barva na máslo), t. j. orlean rozpuštěný v alkalickém louhu, saz. čís. 626.

   Saz. čís. 161.

   Mořenové výtažky; garancin a garancinetta; lakmus; sepie surová, v měchýřcích.

   1. 1. (1) Mořenové výtažky jsou mořenové přípravky, jež obsahují barvivo mořeny v zahuštěnějším neb účinnějším stavu; připravují se z kořene mořeny kvašením, působením vody, kyselin a jiných rozpouštědel. Sem patří garancin, garancinetta, pinkoffin, mořenový karmín a pod.

      (2) Alizarin, nejdůležitější barvivo mořeny, též umělý, saz. čís. 625.

   1. 2. (1) Lakmus, barvivo lišejníkové, tvoří malé, čtyřhranné kousky modré barvy, jež se získávají vysušením roztoku barviva s přísadou křídy nebo sádry.

      (2) Barvivo se ve vodě snadno rozpouští na modrý roztok, který se kyselinami barví červeně; působením alkalií obdrží původní barvu.

   1. 3. Sepie surová je barvivo z měchýřku sepie.

   Saz. čís. 162.

   Orseille, persio; indigo; košenila (červec nopálový); výtažek ze dřeva kaštanového; výtažek ze dřeva kvebrachového; výtažky tříslové výslovně nejmenované.

   1. 1. Orseille (orseillové těsto, orseillový výtažek, lišejníková či orseillová červeň, francouzský purpur) a persio (červené indigo, roccelle) je červené, z různých lišejníků získané barvivo, tekuté, těstovité nebo pevné.
   2. 2. (1) Indigo tvoří v obyčejných rozpouštědlech nerozpustnou, temně modrou až purpurově červenou hmotu, jež rozmáčknutím nebo třením nabývá měděného lesku; zahřátím vyvíjí fialové páry, jakož i zvláštní zápach a zahřáta se zředěnou kyselinou dusičnou dává žlutý roztok. Spálíme-li indigo, zanechá jen málo popelu. Podle toho, jakož i podle jeho chování při zahřívání se sodným louhem rozeznáme indigo od berlínské modři.

      (2) Synthetické indigo, suché nebo těstovité, se projednává jako indigo přírodní. Synthetickým indigem se rozumí jen takové, jež je téhož složení jako indigo přírodní.

      (3) Indigo přírodní i synthetické se rozezná od indigových přípravků saz. čís. 626 (indigového roztoku, indigového výtažku, indychkarmínu, modrého karmínu, purpurové modři) tím, že dává vždy bezbarvý filtrát, kdežto jmenované indigové přípravky dávají vždy filtrát modrý. Při zkoušení je třeba dbat, aby bylo použito dobrých, před tím navlhčených filtrů; podle okolností musí býti filtrát ještě jednou nebo i několikráte přefiltrován týmž filtrem.

      (4) Náhražka za indigo (směs výtažku z kampeškového dřeva s octanem chromitým a podobnými solemi), saz. čís. 626;

      (5) Indigové kypy (na př. indigová kypa hydrosulfitová), saz. čís. 622.

   1. 3. (1) Košenila pravá, sušené samičky červce nopálového, se rozeznává od podobného živočišného kermesu velikostí, tvarem a barvou, jež jest stříbrošedá až černá. Sem patří též košenila v koláčích, zboží na prach rozmělněné a pak do forem lisované.

      (2) Košenilové přípravky (karmín, košenilový karmín, kyselina karmínová, lak karmínový, florentský, vídeňský a pařížský, cochenille ammoniacale), saz. čís. 626.

      (3) Košenilové přípravky s přísadou cukru na barvení potravin, saz. čís. 132.

      (4) Nepravá košenila, viz zrna kermesová saz. čís. 160.

   1. 4. (1) Tříslové výtažky jsou vodné, tekuté nebo odpařením zahuštěné, též těstovité až pevné výtažky, připravené z částí rostlin obsahujících tříslovinu, k nimž nebylo přidáno podstatných přísad jiných látek.

      (2) Jako tekuté výtažky se projednávají výtažky hustoty 28˚ Baumé nebo menší.

      (3) Hustota výtažků podle stupňů Baumé-ových stanoví se při obyčejné teplotě (15 až 20° C) za šetření všeobecných pokynů uvedených ve všeobecných vysvětlivkách k saz. třídě XXI. Používané hustoměry mají stupnici do 15° Baumé a jednotlivé stupně jsou rozděleny na polovinu. Příliš husté výtažky nutno před zkoušením zředit stejnou vahou vody a odečtené stupně zdvojnásobit.

   1. 5. (1) Výtažek ze dřeva kaštanového je nejčastěji tekutá, zřídka pevná, temně hnědá hmota, jež se ve vodě rozpouští v žlutavě hnědou tekutinu.

      (2) Škumpový výtažek se vyskytuje taktéž pevný a tekutý a rozeznává se od jiných výtažků zejména svým charakteristickým zápachem, připomínajícím dehet.

      (3) K výtažkům tříslovým výslovně nejmenovaným patří na př. výtažek z dubového dřeva, ze žaludů, z borků, divi-divi, valonků, myrobalánů a pevný výtažek z duběnek (duběnková šťáva), výtažek z kor koželužských (na př. výtažek hemlokový, mangrovový, mimosový atd.

      (4) Jako tříslové výtažky se projednávají též silně pryskyřičnaté zbytky po čištění obyčejných tříslových výtažků (t. j. po výrobě tříslem bohatých, ve studené vodě rozpustných výtažků), pak prostředky proti kotelnímu kameni, jež jsou zahuštěné tříslové výtažky bez jiných přísad, potom využitý sulfitový louh (zbytek po výrobě celulosy), jakož i odpadové louhy podobného složení, tekuté i pevné.

      (5) Zbytky po výrobě tříslových výtažků z kor, dřev, plodů, jako vyloužené tříslo saz. čís. 133.

      (6) Tříslové výtažky s přísadou jiných látek, saz. čís. 622.

      (7) Minerální výtažky na vydělávání koží, t. j. hlavně roztoky solí hlinitých, chromitých nebo železitých, projednávají se podle svého chemického složení.

      (8) Tanin (kyselina tříslová), účinná součást třísel, saz. čís. 622.

      (9) Tanin se rozeznává od pevných často velmi čistých výtažků tříslových nepatrným obsahem popela.

      (10) Tekuté léčebné výtažky (fluidextrakty), obsahující tříslovinu (na př. Extractum Quebracho fluidum), jakož i tříslové výtažky, jež jsou označeny jako léčebné, saz. čís. 630.

   Saz. čís. 163.

   Výtažky barvířské výslovně nejmenované.

   (1) Výtažky barvířské jsou vodné, tekuté nebo odpařením zahuštěné, těstovité až pevné výtažky, připravené z rostlinných částí obsahujících barvivo, k nimž nebylo přidáno podstatných přísad jiných látek Pevné výtažky se vyskytují jako hmoty v prášku, v kouscích nebo v šupinách.

   (2) Vyjma výslovně jmenované výtažky mořenové saz. čís 161 patří k výtažkům barvířským saz. čís. 163 na př.: výtažek z modrého dřeva či kampeškový (hematein, chrysohematein a pod.), výtažek ze dřeva žlutého a červeného, výtažek kurkumový, řeše lákový, kvercitronový, rýtový atd., jakož i k lidskému požívání nezpůsobilá šťáva dřínová, bezinková a zahuštěná šťáva citronová k průmyslovým účelům (všechny tyto šťávy i tehdy, neobsahují-li více než 5% váh. alkoholu).

   (3) Citronová šťáva používaná k průmyslovým účelům (k barvení hedvábí na černo) rozeznává se od čiré, žluté až červené citronové šťávy způsobilé k lidskému požívání, nepěknou (často skoro černou) barvou nebo odpornou, hořkou chutí.

   (4) Jako tekuté nutno projednávat výtažky hustoty menší než 35° Baumé. Jak se stanoví hustota viz 4. vysvětlivku k saz. čís. 162.

   (5) Přírodní tekuté výtažky barvířské, připravené s přísadou mořidla pro potiskováni a barvení tkanin, patří jen tenkrát do saz. pol. 163a), jestliže obsah popela v sušině nečiní více než 25%; barvířské výtažky s větším obsahem popela nutno projednávat podle saz. čís. 626. Při projednávání vezme se za základ obsah popela prohlášený stranou. Ze zásilek prohlášených za barvířské výtažky s obsahem popela do 25% odeberou se občas dva vzorky, aniž se zásilka zadrží. Jeden vzorek se zašle příslušnému chemicko-technickému ústavu finanční správy k přezkoušení, druhý se uschová po dobu jednoho roku.

   (6) Flavin, barvivo kůry kvercitronové, pak výtažky barvířské s přísadami solí hliníku, mědi, železa, chrómu, cínu a pod., saz. čís. 626.

   (7) Haematin, přípravek z krve, saz. čís. 630.

1. XX. Klovatiny (gumy) a pryskyřice.

   Do této třídy jsou zařazeny: dehet (vyjma dehet hnědouhelný a břidličný) a jeho destilační zplodiny, dehtové oleje, přírodní pryskyřice, jejich směsi a destilační zplodiny pryskyřic (terpentinový olej, pryskyřičný olej a pod.), konečně smůla, asfalt a ozokerit.

   Všeobecné vysvětlivky k saz. třídě XX.

   1. 1. (1) Dehty jsou husté, tmavě zbarvené zplodiny suché destilace organických látek, mající charakteristický, povahou suroviny podmíněný zápach, jenž jest zejména zřejmý po zahřátí dehtu ve zkoumavce nebo na plíšku a podle něhož lze jednotlivé druhy dehtu rozeznat.

      (2) Těkavější podíly získané destilací dehtů jmenujeme dehtovými oleji. Jsou obyčejně řidší a jasnější než příslušné dehty, mají však, nebyly-li přečištěny, jejich charakteristický zápach.

   1. 2. (1) Dehtovou smůlou se rozumějí černé nebo hnědé zbytky po destilaci různých dehtů konsistence máslovité nebo měkkého až tvrdého vosku. Jinou smůlou je na př smůla stearinová, t. j. zbytek po destilaci mastných kyselin.

      (2) Pryskyřice jsou látky rostlinného původu, které se získávají buď naříznutím kůry jistých stromů anebo které vytékají samovolně nebo po píchnutí hmyzem. Obsahují hlavně tak zvané pryskyřičné kyseliny, jsou jako tuky úplně nebo částečně zmýdelnitelné a proto rozpustné v alkaliích, jakož i podle své povahy v alkoholu, etheru, benzenu a pod. Ve vodě se nerozpouštějí, zahřátím tají a při vyšší teplotě se rozkládají za vývoje osobitého pryskyřičného zápachu, jenž jest pro jednotlivé druhy pryskyřic charakteristický.

      (3) Rozeznáváme: 1. vlastní pryskyřice, na př pryskyřici smrkovou, benzoovou; 2. klejopryskyřice (pryskyřice klovatinové), jako je gumigutta a myrha, jež obsahují kromě pryskyřice ještě klovatinu, která zbude při jejich rozpouštění v alkoholu; 3 balzámy, t. j. tekuté přírodní směsi pryskyřic a silic; 4. fosilní pryskyřice, na př. jantar a některé pryskyřice kopálové.

      (4) Pryskyřice jsou důležitou surovinou pro výrobu lakových pokostů, tmelů a pod.

      (5) Suchou destilací pryskyřic vznikají tak zvané pryskyřičné tresti a smolné (pryskyřičné) oleje. Pryskyřičné tresti jsou látky těkavější, smolné oleje jsou podíly vroucí při vyšší teplotě. Balzámy, na př. terpentin, lze rozložit destilací vodní parou v jejich součásti, silici (terpentinový olej) a pryskyřici.

      (6) Pryskyřice jsou blízké silicím a vznikají z nich okysličením na vzduchu; proto staré silice obsahují vždy pryskyřici.

   1. 3. (1) Asfaltem rozumíme v přírodě se vyskytující živice konsistence měkkého nebo tvrdého vosku, zřídka hustě tekuté, barvy černé, jež jsou příbuzné s ropou a vznikly v nitru zemském rozkladem zvířecích nebo rostlinných látek Asfalt se vyskytuje v různých krajinách buď jako čistá, málo popela obsahující živice, nebo pomíšený se zemitými součástkami jako asfaltové kameny nebo asfaltová zemina. Z nich se získává čistá živice vytavením. V technice se označují jako asfalt též výrobky nahrazující asfalt, připravené uměle ze smůly, dehtu atd., t. j. umělé asfalty nebo asfaltové náhražky. Přimíšením nerostných látek jako sádry, hlíny atd., jakož i dřevěných pilin, vláken atd., vzniká asfaltový mastix, asfaltový tmel atd.

      (2) Roztoků asfaltu v těkavých rozpouštědlech se používá jako laků.

   1. 4. Ozokerit (zemní vosk) je rovněž přírodní látka s ropou příbuzná a s ní společně se vyskytující, konsistence měkkého vosku, barvy žluté, hnědé až černé. Skládá se z uhlovodíků a vyskytuje se jak čistý, tak i pomíšený se zemitými nečistotami. Těchto nečistot může být zbaven vytavením, čištěný ozokerit, jenž se podobá vosku a má bílou nebo žlutavou barvu, nazývá se ceresin.
   2. 5. Obsahuje-li zboží této sazební třídy minerální olej nebo hnědouhelný nebo břidličný dehet, případně oleje z nich, projedná se, je-li tekuté, jako minerální olej saz. třídy XXI, po příp. jako lakový pokost saz. čís. 624, anebo je-li pevné, buď jako mazadlo saz. pol. 100a), nebo podle jiné své povahy.
   3. 6. Jsou-li pochybnosti o povaze zboží, jež má být zařaděno do saz. třídy XX, vyžádá se posudek příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy.

   Saz. čís. 164.

   Dehet, mimo dehet hnědouhelný a břidličný.

   (1) Složení dehtů značně kolísá, přece se však vyskytují v každém druhu dehtu vždy ve větším množství určité součásti, které podle okolností usnadňují jejich určení, na př. v dehtu dřevném kreosot, v dehtu hnědouhelném parafin a jiné uhlovodíky řady mastné, v dehtu černouhelném (kamenouhelném) sloučeniny cyklické.

   (2) Sem patří surový dřevný dehet (dehet ze stromů jehličnatých a listnatých, na př. borový, březový) a surový dehet černouhelný, též voda z dřevného dehtu a dehtový kal (dehtová voda), slabě kyselý vodnatý předek destilace dřevného dehtu.

   (3) Černouhelný dehet zbavený vody a preparovaný dehet se projednávají podle saz. čís. 166. Dehty zbavené vody jsou dehty, jež byly zbaveny součástí vroucích při nízké teplotě. K dehtům preparovaným patří směsi dehtových destilačních podílů, vroucích při vyšší teplotě, se surovým dehtem nebo jeho zbytkem po částečné destilaci, roztoky smůly z černouhelného dehtu v těžkých olejích z černouhelného dehtu a konečně též dehty, které byly destilací zbaveny určitých podílů.

   (4) Surový dehet černouhelný se vyznačuje svou konsistencí, jakož i obsahem vody a čpavku. Jest mnohem řidší než černouhelný dehet zbavený vody. Dáme-li těsně nad otvor nádoby, v níž je surový dehet černouhelný, skleněnou tyčinku nebo dřevěnou třísku ovlhčenou kyselinou octovou, tvoří se bílé mlhy. V pochybných případech lze ještě povahu dehtu určit podle toho, jak se chová při zahřívání. Zahříváme-li surový černouhelný dehet v porcelánovém kelímku, vyvíjejí se vodní páry, jež barví červený lakmusový papírek na modro a jež se srážejí na skleněné desce položené na otvor kelímku ve vodní kapky. Vody zbavený nebo preparovaný dehet černouhelný, jenž je vždy mnohem hustší, nedává při této zkoušce ani vodní páry ani vodní kapky, nýbrž skýtá teprve při silnějším zahřátí kapky olejovitého destilátu.

   (5) Od dehtů zbavených vody je třeba pečlivě rozlišovat přípravky, které jsou roztoky smůly z černouhelného dehtu, asfaltu a pod. v nízko vroucích lehkých olejích a jež patří k lakovým pokostům saz. čís. 624. Nátěr jimi provedený vysýchá po 12 až 24 hodinách na hmotu podobnou laku, mají jiný zápach a jsou řídké. Od dehtů vody zbavených a preparovaných se liší svou konsistencí a od surového dehtu rychlým vysýcháním nátěru.

   (6) Dehet rašelinový, dehet skalní a všechny dehty hnědouhelné a černouhelné, vyrobené nízkotepelnou karbonisací, saz. třída XXI.

   (7) Do saz. čís. 164 patří též olej jalovcový přismahlý (Oleum cadinum, huile de cade), jakož i dehet březový (Oleum Rusci), surové.

   (8) Dehet kostní (olej z jeleního rohu) a olej z dřevného dehtu (např. přismahlý olej březový a t. zv. silice z bukového dehtu), saz. čís. 173.

   Saz. čís. 165.

   Pryskyřice obyčejná; kalafuna; smůla výslovně nejmenovaná.

   (1) Sem patří obyčejná smrková pryskyřice (burgundská pryskyřice, galipot, bílá smůla a podobné zboží, jež je zpryskyřičnatělý terpentin), pak kalafuna (pryskyřice terpentinová, skelná, houslová a pod., t. j. destilační zbytek po zpracování terpentinu na terpentinový olej), dále pryskyřice jedlová (surová) a kalafuna jantarová (t. j. zbytek destilace jantaru).

   (2) Kalafuna tvářená, též adjustovaná, saz. čís. 301.

   (3) Americká smůla, t. j. směs pryskyřice smrkové a pryskyřičného oleje, saz. čís. 167.

   Saz. čís. 166.

   Smůla z kamenouhelného, hnědouhelného a břidličného dehtu, petrolejová a stearinová.

   (1) Stearinová smůla je černý asfaltovitý zbytek po destilaci mastných kyselin.

   (2) Sem patří též isolační hmoty určené k vysoušení budov, pokud se skládají ze smůly z dehtu černouhelného bez jiných přísad, dále smůly lité do tvarů sudů, pak černouhelný dehet zbavený vody nebo preparovaný, nikoli však dehet stearinový saz. čís. 101, t. j. zbytky po výrobě stearinu, jež obsahují ještě značné množství neutrálního tuku.

   (3) O dehtu zbaveném vody a o dehtu preparovaném viz vysvětlivky k saz. čís. 164.

   (4) Montanní smůla, parafinovitý zbytek po výrobě montanního vosku, pokud obsah parafinu činí více než 5%, jako montanní vosk saz. čís. 96, jinak saz. čís. 169.

   (5) Povolení k dovozu zbytků po destilaci parafinovité ropy podle poznámky k saz. čís. 166 vydává ministerstvo financí.

   Saz. čís. 167.

   Smůla bednářská, pivovarská, kartáčnická a provaznická.

   (1) Bednářská, pivovarská, kartáčnická a provaznická smůla jsou směsi pryskyřic s pryskyřičnými oleji, tuky a s podobnými látkami, které zvyšují lepivost, pojivost nebo odolnost.

   (2) Sem patří též smůla lodní, ševcovská, americká a kovářská; pak čisté pryskyřice a smůly všech druhů, jsou-li označeny na obalech jako zboží určené k živnostenským účelům.

   Saz. čís. 168.

   Zemina asfaltová, kameny asfaltové, surové, též mleté.

   (1) Asfaltová zemina a asfaltové kameny jsou asfaltové přírodní hmoty, jež nebyly taveny. V přírodě se vyskytují většinou jako asfaltové vápence, zřídka jako asfaltové pískovce.

   (2) Asfaltové vápence se skládají hlavně z vápence (obyčejného nebo dolomitického), jehož bývá 80—90%, kdežto hlína, jíl a pod. tvoří součást podřadnou. Obsahují zpravidla nejvýše 15%, výjimečně až 30% živice. Asfaltové vápence se rozpadají zahříváním v prášek, z něhož se dělají dlažby (t. zv. dlažby z dusaného asfaltu).

   (3) Asfaltové zeminy a kameny obsahují vždy značné množství popela.

   (4) Při projednávání zboží tohoto sazebního čísla je třeba přihlédnout zejména také k povaze součástí, které mohou odůvodňovat zařadění tohoto zboží do saz. čís. 170. Viz vysvětlivky k saz. čís. 170.

   (5) V pochybných případech budiž vyžádán posudek příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy.

   Saz. čís. 169.

   Asfaltová živice a surový vosk montanní.

   (1) Asfaltové živice jsou látky vytavené ze zemin a kamenů obsahujících asfalt, vyznačující se osobitým živičným zápachem, jakož i hnědočernou barvou a konsistencí měkkého, zřídka tvrdého vosku.

   (2) Od smol saz. čís. 166, jež se jim vzhledem velmi podobají, liší se asfaltové živice zejména příjemným živičným pachem, šířícím se při zahřívání. Asfaltová živice se rozpouští v benzinu jen nesnadno na hnědý roztok, kdežto smůla z dehtu černouhelného skýtá ihned zelenavý, kalný roztok. Asfaltová živice zanechává po spálení a vyžíhání, ve srovnání se smůlou z dehtu černouhelného, velmi značné množství popela a nemá jako tato smůla černý, nýbrž hnědý vryp. Vaříme-li asfalt po delší dobu s formalinem, dává bezbarvou tekutinu, kdežto náhražky asfaltu poskytují více nebo méně zbarvené roztoky. O rozlišování asfaltové živice od surové asfaltové zeminy a asfaltových kamenů viz vysvětlivky k saz. čís. 168.

   (3) Sem patří též asfalt v pravidelně formovaných kusech (kotoučích, koláčích, hranolech a pod.), určený k dalšímu zpracování, pak asfalt v zrnech lesklého lomu, jehož se používá k výrobě laků, asfalt nalitý do sudů, a to bez ohledu na obsah popela, potom asfaltová kaše (t. j asfaltová živice máslovité konsistence a bez příměsi těžkého minerálního oleje), konečně též směsi přírodního a umělého asfaltu (t. zv. goudron, jenž může obsahovat smůlu z černouhelného, hnědouhelného a břidličného dehtu, smůlu petrolejovou a stearinovou atd), pak montanní smůla, neobsahuje-li více než 5% parafinu, jakož i zbytky po výrobě ceresinu (t. zv. ozokeritové odpadky), t. j. zápachu prosté černé kusy slabě lasturového lomu, jež měknou již teplem ruky.

   (4) Asfaltová živice obsahující minerální olej, viz 5. všeobecnou vysvětlivku k saz. třídě XX.

   (5) Asfaltová živice rozpuštěná v lehkém minerálním oleji, v pryskyřičném oleji, v terpentinovém oleji, v benzenu, sirouhlíku, chloroformu a pod., saz. čís. 624.

   (6) Asfalt umělý, bez přísad, saz. čís. 166; s přísadou mletého vápence atd. (asfaltový tmel, asfaltový mastix a pryskyřičný cement), saz. čís. 170.

   (7) Montanní vosk surový (uhelný vosk, hnědouhelný bitumen) je směs voskovitých a pryskyřičných látek z pravěkých rostlin, získaná extrakcí voskového uhlí benzenem nebo jinými rozpouštědly. Tvoří hnědé až černohnědé kusy lasturového lomu a šíří po zahřátí osobitou aromatickou vůni. Čištěním se z něho získá montanní vosk čištěny saz. pol. 96b).

   Saz. čís. 170.

   Asfaltový tmel; asfaltový mastix; pryskyřičné cementy (dřevitý cement).

   (1) Do saz. čís. 170 patří všechny směsi přírodního nebo umělého asfaltu, smol, kalafuny, dehtu, pevných zbytků po destilaci nebo rafinaci minerálních olejů a pod. s mletými neb jemně zrněnými nerostnými hmotami, na př. se živičným nebo obyčejným vápencem, křídou, hlínou, sádrou, cementem, pískem, sírou atd., pak s pilinami, chlupy, rostlinnými vlákny a pod.

   (2) Toto zboží slouží ke stavebním účelům jako isolační hmoty, k pokrývání střech, k vyplňování spár, po případě též na výrobu uhlíků a pod. a přichází do obchodu jako asfaltový tmel, asfaltový mastix, pryskyřičný cement, dřevitý cement, lak na střechy, mastixový cement, kamenný tmel atd.

   (3) Přírodní asfaltové zeminy obsahují značné množství popela; asfaltové výrobky saz. čís. 170 se rozeznávají od nich množstvím a povahou přísad.

   (4) Dýmotvorné přípravky proti mrazu (résineux bordelais) z dřevěných pilin, pryskyřice a asfaltu, saz. čís. 135.

   Saz. čís. 171.

   Dlaždice a kostky asfaltové.

   (1) Sem patří desky a kostky, jichž lze použít přímo k dlažebním účelům a jež se vyrábějí z asfaltu (asfaltového mastixu) nebo asfaltovitých nerostů za vysokého tlaku nebo tavením a litím do forem.

   (2) Tvářený asfalt nebo asfaltový mastix v koláčích, kostkách, hranolech a pod., určený k přetavení, saz. čís. 169, po příp. 170.

   Saz. čís. 172.

   Ozokerit (zemní vosk, skalní vosk), surový.

   (1) Surový ozokerit (zemní vosk, skalní vosk, skalní lůj, neftgil) saz. čís. 172, žlutý, zelenohnědý až i černý nerost, je třeba dobře rozlišovat od ceresinu (čištěného ozokeritu) saz. čís 98.

   (2) Zbytky po výrobě ceresinu (t. zv. ozokeritové odpadky), saz. čís. 169.

   Saz. čís. 173.

   Terpentin, olej terpentinový, olej smolný (pryskyřičný); olej jantarový, olej z rohu a olej kaučukový, surové, pak oleje řady benzenové z kamenouhelného dehtu; ptačí lep.

   1. 1. (1) Terpentin jest lepkavý, po terpentinovém oleji páchnoucí, jako med hustý balzám, jenž prýští z poraněných jehličnatých stromů a na vzduchu tvrdne na obyčejnou pryskyřici saz. čís. 165.

      (2) Jeho destilací vodní parou nabýváme terpentinového oleje, patřícího rovněž do saz. čís. 173, a kalafuny saz. čís. 165 jako zbytku po destilaci. Kalafuna skýtá suchou destilací z počátku pryskyřičnou tresť (pryskyřičný líh, pinolin), snadno těkavou tekutinu vonící tymiánem, již nutno projednávat jako terpentinový olej, a pak rozličné smolné oleje (pryskyřičné oleje, modrý, světlý, žlutý atd.); jsou to oleje téměř bezbarvé až zahnědlé, s modrou fluorescencí, která po vyčištění mizí; čisté druhy obchodní (na př. oleje kodové) jsou téměř bez zápachu a prosty pryskyřice.

      (3) Pryskyřičný olej liší se od terpentinového oleje svou konsistencí, zápachem a často vyšším bodem varu. Pryskyřičný olej rozpouští se v desateronásobném objemu 90procentního alkoholu jen nedokonale, kdežto terpentinový olej se rozpouští úplně.

      (4) Přísadu minerálních olejů, většinou vysokovroucích, jež se vyskytuje často v pryskyřičném oleji a podmiňuje zařazení do saz. třídy XXI, poznáme podle toho, jak se zboží chová ke směsi 10 objemových dílů 95procentního alkoholu a 1 objemového dílu chloroformu.

      (5) Pryskyřičný olej prostý minerálního oleje musí se při pokojové teplotě rozpustit v této směsi alkoholu a chloroformu bez zbytku.

      (6) Sem patří též borový olej získaný ze sosnového kořene bohatého na pryskyřici, pak čištěný terpentinový olej (kamfin), olej z dřevného dehtu (na př. přismahlý březový olej a t. zv. silice z bukového dřeva), potom rektifikovaný olej kadový (Oleum cadinum rectificatum, huile de cade, francouzský olej z dehtu jalovcového), rektifikovaný březový olej (Oleum Rusci rectificatum) a konečně mazadlo retinol, t. j. hustý pryskyřičný olej; kanadský balzám patří však do saz. čís. 174.

      (7) Jako čištěný terpentinový olej se projednává též terpentinový olej zbavený kafru. Je to zbytek po destilaci pinenu z terpentinového oleje, obsahující vedle menšího podílu jiných látek zbývajících po výrobě umělého kafru zejména dipenten.

      (8) Olej z dřevného dehtu se liší od dřevného dehtu saz. čís. 164 menším množstvím zbytku, jenž při destilaci do 200° C musí u dřevného dehtu činit nejméně 12%. Množství zbytku stanoví v případě potřeby příslušný chemicko-technický ústav finanční správy.

      (9) Patentní terpentinový olej, t. j. lehký minerální olej navoněný terpentinovým olejem, saz. čís. 177.

      (10) Patentní terpentinový olej rozpoznáme od pravého terpentinového oleje touto zkouškou: 5 cm³ zkoušeného terpentinového oleje se smísí v odměrném válci na 100 cm³ se 45 cm³ 90procentního alkoholu (podle objemu), pak se válec uzavře a směs protřepá. Terpentinový olej, jenž obsahuje mnoho minerálního oleje, se při tom v alkoholu nerozpustí, nýbrž dává kalnou tekutinu nebo vylučuje kapky oleje a nutno jej bez dalšího zkoušení projednat podle saz. čís. 177 nebo zařídit jeho přesné prozkoumání.

      (11) Jestliže se však olej rozpustí tak, že vznikne čirý nebo skoro čirý roztok, může jít o čistý terpentinový olej nebo o terpentinový olej s nepatrnou příměsí minerálního oleje; v tomto případě nutno ve zkoušce pokračovat takto: