Platné znění

Nařízení vlády o oblastech vzdělávání ve vysokém školství

vyhlášené znění

KYBERNETIKAČÁST PATNÁCTÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Teorie informace,
    2. b) Diskrétní matematika, kombinatorika a teorie grafů,
    3. c) Matematická logika,
    4. d) Programování,
    5. e) Algoritmizace, teorie algoritmů,
    6. f) Teorie složitosti a teorie vyčíslitelnosti,
    7. g) Číslicové a vestavné systémy,
    8. h) Počítačové systémy, sítě a komunikační technologie,
    9. i) Webové a mobilní technologie,
    10. j) Paralelní a distribuované algoritmy a systémy,
    11. k) Informační a počítačová bezpečnost, kódy a kryptologie,
    12. l) Uživatelská rozhraní,
    13. m) Zpracování přirozeného jazyka, textové, obrazové a multimediální informace,
    14. n) Zpracování velkých dat a vytěžování znalostí z dat,
    15. o) Umělá inteligence a strojové učení, softcomputing,
    16. p) Optimalizace a operační výzkum,
    17. q) Počítačové modelování a simulace,
    18. r) Řídicí systémy,
    19. s) Teorie automatického řízení,
    20. t) Teorie systémů, systémy systémů,
    21. u) Měření a zpracování signálů,
    22. v) Kyberneticko-fyzikální systémy,
    23. w) Strojové vnímání a inteligentní robotika,
    24. x) Inteligentní plánování, rozvrhování, predikce a diagnostika, spolehlivost.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Umělá inteligence,
    2. b) Kybernetika a robotika,
    3. c) Automatické řízení,
    4. d) Interakce člověk - stroj,
    5. e) Technická kybernetika,
    6. f) Řídicí technika.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti matematiky, teoretické informatiky, počítačových a komunikačních systémů, algoritmů a datových struktur, programování, analýzy a zpracování strukturovaných i nestrukturovaných dat a principů umělé inteligence,
      2. 2. znalosti matematických modelů a příslušných informačních a komunikačních technologií,
      3. 3. znalosti z oblasti měření a zpracování signálů,
      4. 4. znalosti modelování systémů,
      5. 5. znalosti rozhodování a řízení procesů technického i netechnického charakteru, včetně navrhování a realizace řídicích systémů s podporou umělé inteligence,
      6. 6. znalosti strojového vnímání a robotiky.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. navrhovat, realizovat a hodnotit řešení odpovídající aktuálním technickým možnostem, cílovým provozním podmínkám a hlubším potřebám uživatelů,
      2. 2. provádět dekompozice technických i netechnických procesů a struktur, a uskutečňovat jejich identifikaci, monitorování, diagnostiku a automatické řízení,
      3. 3. navrhovat optimalizaci či náhradu technických i netechnických procesů a struktur,
      4. 4. aplikovat techniky strojového vnímání, robotiky a znalostního inženýrství.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. při vytváření, správě a provozování výpočetních nebo řídicích systémů,
      3. 3. při analýze a návrhu výpočetních a řídicích systémů,
      4. 4. jako programátor a vývojář počítačových nebo řídicích aplikací,
      5. 5. v realizačních týmech IT řešení, systémových integrátorů, business analytiků,
      6. 6. ve všech oblastech kybernetiky počínaje vývojovou prací v průmyslu, v provozu, údržbě, prodeji, servisu počítačových a řídicích systémů, jako pracovníci informačních a komunikačních technologií oddělení a datových center podniků, organizací, nebo institucí ve veřejné správě.

LESNICTVÍ A DŘEVAŘSTVÍČÁST ŠESTNÁCTÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Botanika (včetně dendrologie), fytocenologie a lesnická typologie,
    2. b) Genetika a fyziologie lesních dřevin,
    3. c) Pěstování a ochrana lesa,
    4. d) Ekologie lesa,
    5. e) Hospodářská úprava lesa a geoinformační technologie,
    6. f) Technika a mechanizace v lesním hospodářství,
    7. g) Myslivost, lesnická zoologie a konzervace přírodnin,
    8. h) Ekonomika, správní služba a řízení lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu,
    9. i) Podnikání a management v lesním hospodářství, dřevozpracujícím a nábytkářském průmyslu,
    10. j) Nauka o dřevě, zpracování dřeva a technologie zpracování dřeva,
    11. k) Dřevěné konstrukce a dřevostavby,
    12. l) Projektování, tvorba a výroba nábytku,
    13. m) Arboristika,
    14. n) Krajinářství a hospodaření s vodou v krajině.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Lesní inženýrství,
    2. b) Lesnictví,
    3. c) Dřevařské inženýrství,
    4. d) Dřevařství,
    5. e) Krajinné inženýrství,
    6. f) Krajinářství,
    7. g) Stavby na bázi dřeva,
    8. a) Nábytek,
    9. b) Arboristika,
    10. c) Nábytkové inženýrství.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. přírodovědné a technické znalosti disciplín spojených s dřevinami a lesními ekosystémy, dřevinami mimo lesní prostředí na nelesních půdách a intravilánech obcí,
      2. 2. znalosti zpracování dřeva a navazujících výrob, včetně návrhu těchto výrobků,
      3. 3. znalosti postupů řízení jakosti, zkušebnictví výrobků a materiálů,
      4. 4. znalosti konstrukce, provozu a údržby dřevařských strojů se zaměřením na jejich mechanismy a technologické možnosti,
      5. 5. znalosti péče a managementu dřevin, včetně managementu zvěře a konzervace přírodnin,
      6. 6. znalosti managementu přírodního a krajinného prostředí s důrazem na trvalou udržitelnost, polyfunkčnost a diferencovanost přístupů,
      7. 7. znalosti podnikatelského prostředí odvětvové ekonomiky a obchodu s lesnickými a dřevařskými komoditami,
      8. 8. znalosti legislativy relevantní pro lesnickou praxi.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. realizovat běžné i specializované lesnické, krajinářské a dřevařské činnosti ve výrobní, legislativně-správní, ekonomické, projektově-plánovací a organizačně-řídící oblasti,
      2. 2. rozvíjet nové koncepce a strategie vedoucí k optimalizaci dřevní i mimodřevní produkce lesních ekosystémů a zajištění mimoprodukčních funkcí lesa, a to v dlouhodobém (udržitelném) horizontu,
      3. 3. vyhledat oborové obecně závazné právní předpisy a předpisy souvisejících oborů a správně je použít, popřípadě navrhovat jejich změny,
      4. 4. používat výpočetní techniku pro lesnické plánování, geografický informační systém, plánování dřevařské výroby nebo pro návrhy výrobků ze dřeva.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. jako manažer lesního hospodářství, myslivosti, dřevařského a nábytkářského průmyslu,
      3. 3. v administrativě a odborných funkcích ve státní a komunální správě lesů a zeleně,
      4. 4. ve veřejně prospěšných organizacích ochrany přírody a krajiny nebo památkové péče,
      5. 5. jako odborný lesní hospodář,
      6. 6. v odborných funkcích v zemích mírného, tropického a subtropického pásma v oborech lesního hospodářství, ochrany přírody a managementu krajiny,
      7. 7. jako technologický pracovník, projektant, provozní, administrativní a obchodní pracovník v oblasti zpracování dřeva, a to zejména v dřevařských nebo nábytkářských výrobních, projekčních a obchodních organizacích,
      8. 8. jako konstruktér dřevěných částí a prvků výrobních i obytných objektů ve stavebnictví,
      9. 9. jako návrhář nábytku,
      10. 10. v soukromých taxačních, arboristických a poradenských právnických osobách,
      11. 11. ve vodohospodářských organizacích, projekčních, geodetických i stavebních firmách.
  1. D. Relevantní charakteristické profese13)
    1. 1. odborný lesní hospodář,
    2. 2. autorizovaný inženýr, autorizovaný technik,
    3. 3. osoba odborně způsobilá pro zpracování lesního hospodářského plánu a lesních hospodářských osnov.

MATEMATIKAČÁST SEDMNÁCTÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Algebra a teorie čísel,
    2. b) Geometrie a topologie,
    3. c) Diskrétní matematika a matematická logika,
    4. d) Matematická analýza,
    5. e) Numerická matematika,
    6. f) Matematické modelování,
    7. g) Pravděpodobnost a matematická statistika,
    8. h) Finanční a pojistná matematika,
    9. i) Aplikovaná matematika.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Matematika,
    2. b) Aplikovaná matematika.
  1. C. Rámcový profil absolventů
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti základních matematických disciplín, zejména matematické analýzy a lineární algebry,
      2. 2. znalosti konkrétní odborné specializace,
      3. 3. znalosti principů matematického uvažování, logického a kritického myšlení,
      4. 4. znalosti vztahů a souvislostí mezi jednotlivými odvětvími matematiky,
      5. 5. znalosti programování a matematického softwaru.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. vytvářet matematické modely praktických úloh a podle jejich charakteru vyhledávat a rozpracovávat vhodné matematické nástroje a postupy pro jejich řešení,
      2. 2. používat matematický software a osvojené programátorské dovednosti.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. v oblasti informatiky, techniky, zpracování dat,
      3. 3. ve finanční sféře, v pojišťovnictví,
      4. 4. v oblasti programování.

MEDIÁLNÍ A KOMUNIKAČNÍ STUDIAČÁST OSMNÁCTÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Dějiny médií a komunikace,
    2. b) Teorie médií a komunikace,
    3. c) Teorie mediální kultury,
    4. d) Filozofie médií a kultury,
    5. e) Sémiotika médií,
    6. f) Metody a techniky výzkumu médií a publika,
    7. g) Mediální systémy, legislativy a politiky,
    8. h) Mediální výchova,
    9. i) Tvorba a distribuce mediálních obsahů,
    10. j) Nová média.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Mediální studia,
    2. b) Komunikační studia,
    3. c) Žurnalistika,
    4. d) Kulturální studia,
    5. e) Marketingová komunikace a public relations.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti společenských věd a společenských jevů,
      2. 2. znalosti médií a mediální komunikace,
      3. 3. znalosti metod analýzy společenských jevů,
      4. 4. znalosti metod analýzy médií,
      5. 5. porozumění profesně etickým normám upravujícím výkon jednotlivých mediálních profesí,
      6. 6. porozumění roli médií v jednotlivých etapách moderních dějin a poslání jednotlivých mediálních profesí v daném sociopolitickém kontextu,
      7. 7. znalosti mediální legislativy.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. kriticky reflektovat a promýšlet společenské jevy,
      2. 2. získávat a zpracovávat empirická data, včetně jejich analýzy, interpretace a zasazení do kontextu,
      3. 3. vytvářet a distribuovat mediální obsahy.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. ve výzkumu médií, mediálního trhu a užívání médií,
      3. 3. jako novinář, manažer, redaktor, nebo dramaturg v médiích,
      4. 4. v reklamě, public relations a v mediálním poradenství.

NEUČITELSKÁ PEDAGOGIKAČÁST DEVATENÁCTÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Pedagogika,
    2. b) Andragogika,
    3. c) Sociální pedagogika,
    4. d) Speciální pedagogika.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Pedagogika,
    2. b) Vychovatelství,
    3. c) Speciální pedagogika,
    4. d) Andragogika,
    5. e) Pedagogika volného času,
    6. f) Sociální pedagogika,
    7. g) Logopedie.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti pojmů, teorií a metodických přístupů v oblasti pedagogiky a příbuzných oborů, zejména psychologie a sociologie,
      2. 2. znalosti metodických a koncepčních přístupů k poznávání a pedagogickému ovlivňování procesů a jevů pedagogické reality,
      3. 3. znalosti metod poznávání a pedagogické i pedagogicko-psychologické diagnostiky osobnosti,
      4. 4. znalosti pojmů, teorií a metodických přístupů v oblasti speciálně pedagogické diagnostiky a metod u jedinců s vrozenými či získanými smyslovými poruchami vývoje řeči a komunikace celé věkové škály,
      5. 5. znalosti komunikačních strategií a přístupů, včetně edukačních a komunikačních postupů u jedinců se speciálními vzdělávacími potřebami,
      6. 6. znalosti historických i současných širších souvislostí konkrétního pedagogického oboru i pedagogiky jako celku.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. navrhnout, vést a systematicky hodnotit realizaci způsobů pedagogicky adekvátního řešení pedagogických problémů a situací s ohledem na specifický ráz a potřeby řešení těchto problémů a situací,
      2. 2. aplikovat základní diagnostické a komunikační strategie a přístupy, včetně edukačních, poradenských a komunikačních postupů u jedinců se speciálními vzdělávacími potřebami,
      3. 3. aplikovat speciálně pedagogické, diagnostické, terapeutické a kompenzační strategie a přístupy včetně edukačních, poradenských a komunikačních postupů u jedinců se smyslovými poruchami, poruchami vývoje řeči a komunikace od raného věku v celé věkové škále,
      4. 4. využívat poznatky z jiných oborů v mnohostranné pedagogické činnosti,
      5. 5. vést ostatní při řešení mnohostranné pedagogické problematiky.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. v institucích zabývajících se výchovou, vzděláváním, poradenstvím a sociální péčí i ve zdravotnictví,
      3. 3. v podnikovém vzdělávání, personalistice a v neziskových organizacích.
  1. D. Relevantní charakteristické profese14)
    1. 1. pedagogický pracovník - vedoucí pedagogický pracovník, pedagog v zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků,
    2. 2. vychovatel,
    3. 3. pedagog volného času,
    4. 4. speciální pedagog, asistent pedagoga,
    5. 5. jiný odborný pracovník- logoped,
    6. 6. jiný odborný pracovník- oftalmoped.

POLITICKÉ VĚDYČÁST DVACÁTÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Politické myšlení,
    2. b) Politická teorie,
    3. c) Metodologie politických věd,
    4. d) Politické systémy,
    5. e) Mezinárodní vztahy,
    6. f) Evropský integrační proces,
    7. g) Mezinárodní a vnitřní bezpečnost,
    8. h) Politické chování a politická komunikace,
    9. i) Veřejné politiky.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Politologie,
    2. b) Mezinárodní teritoriální studia,
    3. c) Mezinárodní vztahy,
    4. d) Evropská studia,
    5. e) Bezpečnostní studia,
    6. f) Politická filozofie,
    7. g) Veřejná politika.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti podstaty a významu politiky,
      2. 2. znalosti politických systémů, podstaty a rozdělení moci v těchto systémech, jakož i jejich sociálních, ekonomických, historických, prostorových a kulturních kontextů,
      3. 3. znalosti dějin politické filozofie.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. analyzovat politické jevy, instituce, aktéry a ideje,
      2. 2. spojovat studium politických teorií s praktickými otázkami fungování politických institucí a jednání politických aktérů na různých úrovních politiky,
      3. 3. posoudit a zhodnotit odlišné intepretace politických jevů,
      4. 4. vyhodnotit strategie aktérů v politickém procesu.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. v politickém managementu, public relations a poradenství,
      3. 3. jako redaktor, komentátor, politický analytik v médiích,
      4. 4. v zájmových skupinách, politických stranách a lobbingu,
      5. 5. ve strukturách Evropské unie.

POTRAVINÁŘSTVÍČÁST DVACÁTÁ PRVNÍ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Chemie potravin,
    2. b) Biochemie potravin,
    3. c) Mikrobiologie potravin,
    4. d) Analýza potravin a počítačové zpracování dat,
    5. e) Senzorická analýza a zbožíznalství,
    6. f) Výživa člověka,
    7. g) Produkce surovin pro potravinářství,
    8. h) Technologie potravin rostlinného původu,
    9. i) Technologie potravin živočišného původu,
    10. j) Hygiena potravin,
    11. k) Kontrola a legislativa potravin (systémy jakosti a principy zajištění bezpečnosti potravin),
    12. l) Potravinářské inženýrství a procesy.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Chemie a technologie potravin,
    2. b) Výživa a potraviny.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti biologie zemědělských rostlin a hospodářských zvířat potřebné k rozpoznání jejich kvality a bezpečnosti pro potravinářskou výrobu,
      2. 2. znalosti složení a struktury surovin a potravin, jejich fyzikálních a koloidních vlastností,
      3. 3. znalosti chemických a mikrobiologických procesů probíhajících v potravinách,
      4. 4. znalosti kvality, hygieny, zdravotní nezávadnosti, analýzy a kontroly potravin,
      5. 5. znalosti získávání, výroby, zpracování, skladování, distribuce a prodeje potravin,
      6. 6. znalosti z oblasti výživy člověka,
      7. 7. znalosti ekonomiky podniku, managementu a marketingu v potravinářství,
      8. 8. znalosti legislativy relevantní pro potravinářskou praxi.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. řídit či podílet se na řízení technologických procesů získávání, výroby, zpracování, skladování, distribuce a prodeje potravin,
      2. 2. aplikovat postupy správné výrobní, hygienické a laboratorní praxe v potravinářských podnicích a kontrolních laboratořích,
      3. 3. kontrolovat a posuzovat potraviny z hlediska jejich kvality a zdravotní nezávadnosti,
      4. 4. odebírat vzorky z prostředí zacházení s potravinami a z potravin, vyšetřit je a interpretovat výsledky tohoto šetření na úrovni kvalitativních, hygienických a zdravotních parametrů.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. v soukromé sféře zaměřené na zpracování potravinářských surovin, produkci, analýzu a distribuci potravin,
      3. 3. v oblasti analýzy a kontroly potravin u orgánů státní správy a dalších orgánů, které mají ve své působnosti analýzu a kontrolu potravinářských surovin a potravin.

PRÁVOČÁST DVACÁTÁ DRUHÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Teorie práva,
    2. b) Římské právo,
    3. c) Dějiny práva,
    4. d) Státověda,
    5. e) Občanské právo,
    6. f) Ústavní právo,
    7. g) Evropské právo,
    8. h) Civilní právo procesní,
    9. i) Mezinárodní právo soukromé,
    10. j) Mezinárodní právo veřejné,
    11. k) Obchodní právo,
    12. l) Trestní právo,
    13. m) Správní právo,
    14. n) Pracovní právo,
    15. o) Finanční právo,
    16. p) Právo životního prostředí,
    17. q) Právo sociálního zabezpečení.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Teoretické právní vědy,
    2. b) Právo a právní věda.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti teorie práva, včetně právní metodologie,
      2. 2. znalosti historických kořenů, pramenů práva a systému práva včetně pojmů, teorií a metod tvorby, výkladu a používání práva,
      3. 3. znalosti právních institutů, principů a pravidel právního odvětví odborného zaměření, a to včetně vybraných meziodvětvových souvislostí a souvislostí s evropským a mezinárodním právem,
      4. 4. znalosti metod potřebných pro samostatný výkon odborných právních a jiných profesních činností daného odborného zaměření, a to včetně právně výzkumných metod,
      5. 5. porozumění etickým aspektům právní praxe a společenské odpovědnosti při jejím výkonu.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. v rámci konkrétního odborného zaměření vést právní agendy: připravovat a formulovat právní listiny; činit podání k orgánům veřejné moci a vystupovat v jednáních před těmito orgány; opatřovat, shromažďovat a hodnotit podklady a připravovat formulační návrhy pro rozhodnutí a jiné úkony orgánů veřejné moci,
      2. 2. vyhledat, utřídit, analyzovat a interpretovat právní normy, soudní rozhodnutí a další informace potřebné pro řešení právních a jiných problémů spojených s právní praxí,
      3. 3. analyzovat, formulovat a prezentovat (ústně i písemně) právní argument a protiargument,
      4. 4. přizpůsobit se změně právní úpravy v oblasti odborného zaměření,
      5. 5. v rámci konkrétního odborného zaměření identifikovat a analyzovat právní problémy v konkrétních praktických situacích a navrhovat jejich řešení.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. jako právník,
      3. 3. v odpovídajících regulovaných profesích.
  1. D. Relevantní charakteristické profese15)
    1. 1. notář,
    2. 2. notářský koncipient,
    3. 3. notářský kandidát,
    4. 4. exekutor,
    5. 5. exekutorský koncipient,
    6. 6. exekutorský kandidát,
    7. 7. advokát,
    8. 8. advokátní koncipient,
    9. 9. soudce,
    10. 10. asistent soudce,
    11. 11. justiční čekatel,
    12. 12. přísedící senátu kárného soudu,
    13. 13. státní zástupce,
    14. 14. právní čekatel,
    15. 15. asistent státního zástupce,
    16. 16. asistent Veřejného ochránce práv,
    17. 17. vyšší soudní úředník,
    18. 18. vyšší úředník státního zastupitelství,
    19. 19. předseda komise k projednávání přestupků nebo komise rady obce, která je pověřena projednáváním přestupků,
    20. 20. nucený správce a zástupce nuceného správce pojišťovny nebo zajišťovny,
    21. 21. likvidátor pojišťovny nebo zajišťovny,
    22. 22. rozhodce.

PSYCHOLOGIEČÁST DVACÁTÁ TŘETÍ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Obecná psychologie,
    2. b) Psychologie osobnosti,
    3. c) Vývojová psychologie,
    4. d) Sociální psychologie,
    5. e) Pedagogická psychologie,
    6. f) Psychologická metodologie,
    7. g) Psychologie práce a organizace,
    8. h) Psychopatologie,
    9. i) Psychologická diagnostika a intervence,
    10. j) Klinická psychologie,
    11. k) Teoretické základy psychoterapie.
  1. B. Výčet typických studijních programů

    Psychologie.

  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti psychologických disciplín, zejména obecné psychologie, neuropsychologie, kognitivní psychologie, vývojové psychologie, patopsychologie,
      2. 2. znalosti dějin psychologie,
      3. 3. znalosti příbuzných oborů, zejména epistemologie, filozofie, sociologie, antropologie, relevantní pro psychologickou praxi,
      4. 4. znalosti psychologické metodologie, zejména kvantitativní i kvalitativní metody a experimentální metody,
      5. 5. znalosti výzkumných postupů používaných v psychologii,
      6. 6. znalosti psychodiagnostických metod,
      7. 7. znalosti intervenčních postupů,
      8. 8. porozumění etickému rozměru psychologické praxe.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. analyzovat, reflektovat a hodnotit efektivitu a kvalitu vlastní profesní činnosti,
      2. 2. plánovat, realizovat a hodnotit psychologickou intervenci,
      3. 3. plánovat, realizovat a hodnotit empirické výzkumy a intervenovat v laboratorních podmínkách,
      4. 4. aplikovat zásady etiky práce s lidmi.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. v oblasti personalistiky a řízení lidských zdrojů,
      3. 3. ve školství,
      4. 4. ve zdravotnictví,
      5. 5. jako asistent psychologa,
      6. 6. jako psycholog.
  1. D. Relevantní charakteristické profese16)
    1. 1. jiný odborný pracovník - psycholog,
    2. 2. psycholog ve zdravotnictví,
    3. 3. psycholog,
    4. 4. osoba odborně způsobilá pro psychologické poradenství a diagnostiku,
    5. 5. psycholog provádějící dopravně psychologické vyšetření.

SOCIÁLNÍ PRÁCEČÁST DVACÁTÁ ČTVRTÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Teorie a metody sociální práce,
    2. b) Metody a techniky sociálního výzkumu,
    3. c) Filozofie a etika,
    4. d) Sociologické teorie,
    5. e) Psychologické teorie,
    6. f) Právní teorie a praxe,
    7. g) Sociální politika,
    8. h) Ohrožené skupiny a rizikové chování,
    9. i) Menšinové skupiny,
    10. j) Zdraví a nemoc,
    11. k) Odborné praxe a supervize,
    12. l) Pedagogika a speciální pedagogika.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Sociální politika a sociální práce,
    2. b) Sociální práce.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti sociální politiky, teorií a metod sociální práce, metod sociologického výzkumu, práva, psychologie, filozofie, etiky, sociologie, pedagogiky a speciální pedagogiky, teorie etnických a menšinových skupin a teorie zdraví a nemoci relevantní pro výkon sociální práce,
      2. 2. porozumění cíli a významu sociální práce z hlediska společnosti, zadavatele a klientů,
      3. 3. porozumění odlišnostem sociální práce od jiných pomáhajících oborů,
      4. 4. znalosti postupů budování a udržení pomáhajícího vztahu ke klientovi, znalosti rizik tohoto vztahu a jejich prevence,
      5. 5. znalosti etických teorií a principů relevantních pro sociální práci, včetně způsobu jejich aplikace při reflexi činnosti sociálních pracovníků,
      6. 6. znalosti základních postupů managementu,
      7. 7. porozumění možnostem, podmínkám a omezením aplikace teoretických přístupů a metod sociální práce a příbuzných oborů při práci s klienty nebo při zajišťování podmínek sociální práce s klienty.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. posoudit životní situaci klientů a identifikovat přitom problémové interakce a potřeby klienta,
      2. 2. navrhnout, realizovat a zhodnotit pomáhající intervenci, v souladu s etickými požadavky na výkon sociální práce,
      3. 3. efektivně využívat mezioborové spolupráce ke zprostředkování komplexní podpory klientovi,
      4. 4. reflektovat a vstupovat do interakce s organizačními a jinými kontextuálními vlivy, které ovlivňují výkon sociální práce,
      5. 5. využít základní postupy managementu při řízení pracovního týmu v oblasti realizace sociální práce,
      6. 6. využít podporu supervizora při tvořivém zvládání etických, odborných, skupinových nebo osobních problémů vynořujících se v procesu řešení úkolů sociální práce,
      7. 7. zadávat výzkumy a vyhodnocovat empirická data.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. v oblasti poradenství, individuální sociální práce, skupinové práce, práce s rodinou,
      3. 3. při pomoci lidem získávat služby a komunitní zdroje,
      4. 4. v oblasti podpory změn v organizaci, koordinaci komplexní pomoci, komunitní práci a zapojování se do sociálních a politických akcí, jejichž cílem je ovlivnit sociální politiku a ekonomický rozvoj společnosti,
      5. 5. ve veřejné správě a nevládním neziskovém sektoru v oblastech, kde je potřebná důkladná znalost širších souvislostí (ústřední orgány státní správy, krajské a obecní úřady, Úřad práce České republiky a politika zaměstnanosti, sociální politika, sociální začleňování, prevence).
  1. D. Relevantní charakteristické profese17)
    1. 1. sociální pracovník,
    2. 2. jiný odborný pracovník - sociální pracovník.

SOCIOLOGIEČÁST DVACÁTÁ PÁTÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Obecná sociologie,
    2. b) Dějiny sociologie,
    3. c) Metody a techniky sociologického výzkumu,
    4. d) Statistická analýza dat,
    5. e) Analýza kvalitativních dat,
    6. f) Demografie,
    7. g) Sociální struktura, stratifikace a nerovnost,
    8. h) Sociální deviace a sociální patologie,
    9. i) Sociologie způsobu života a životního stylu, věkových skupin,
    10. j) Sociologie rodiny,
    11. k) Ekonomická sociologie,
    12. l) Sociologie politiky, sociální politika,
    13. m) Sociologie kultury,
    14. n) Sociologie veřejného mínění, médií, trhu a reklamy,
    15. o) Management a sociologie organizace, sociologie práce,
    16. p) Sociální psychologie,
    17. q) Kulturní a sociální antropologie.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Sociologie,
    2. b) Genderová studia.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti sociologické a sociálně-antropologické teorie,
      2. 2. znalosti dějin sociologie,
      3. 3. znalosti metod sociologického výzkumu a sběrů a analýzy dat,
      4. 4. porozumění významu sociologických a sociálně-antropologických teorií pro interpretaci procesů sociální praxe.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. navrhnout výzkumný projekt,
      2. 2. získávat a vyhodnocovat empirická data,
      3. 3. provádět analýzu konkrétních sociálních nebo kulturních problémů a jevů s přihlédnutím k jejich historii a výzkumné etice,
      4. 4. předkládat praktické návrhy a doporučení k řešení sociálních nebo kulturních problémů,
      5. 5. vybrat a aplikovat vhodnou teorii pro analýzu problému.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. v marketingovém výzkumu, výzkumu veřejného mínění a trhu, v reklamních agenturách,
      3. 3. v podnikové sféře na úseku práce s lidskými zdroji nebo v public relations,
      4. 4. v institucích tripartity a kolektivního vyjednávání,
      5. 5. ve veřejné správě a nevládním neziskovém sektoru v oblastech, kde je potřebná důkladná znalost širších souvislostí (Úřad práce České republiky a politika zaměstnanosti, sociální politika, sociální inkluze),
      6. 6. v oblasti sociálního a územního rozvoje,
      7. 7. v hromadných sdělovacích prostředcích jako výzkumník či redaktor.

STAVEBNICTVÍČÁST DVACÁTÁ ŠESTÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Pozemní stavby,
    2. b) Dopravní stavby,
    3. c) Vodní stavby,
    4. d) Stavební materiály, mechanika a vlastnosti partikulárních hmot,
    5. e) Stavební konstrukce,
    6. f) Příprava a realizace staveb,
    7. g) Geodézie.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Stavební inženýrství,
    2. b) Pozemní stavby,
    3. c) Konstrukce a pozemní stavby,
    4. d) Vodní hospodářství a vodní stavby,
    5. e) Realizace staveb,
    6. f) Geodézie a kartografie.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti technických, uměleckých, geodetických, ekologických, sociologických, demografických a ekonomických disciplín relevantních pro stavební praxi,
      2. 2. znalosti právních předpisů v oblasti stavebnictví a souvisejících činností,
      3. 3. znalosti souvisejících oborů, stavební fyziky, chemie a materiálového inženýrství,
      4. 4. znalosti metod sběru a analýzy dat,
      5. 5. porozumění společenským souvislostem stavební praxe, provozu stavebních objektů a jejich dopadům ekonomickým a na životní prostředí,
      6. 6. znalosti o užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace,
      7. 7. znalosti technologie staveb,
      8. 8. znalosti prevence rizik a přijímání opatření k jejich eliminaci nebo snížení jejich důsledků při přípravě stavby, její realizaci a údržbě.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. analyzovat a syntetizovat problémy v rámci stavební organizace a stavební výroby,
      2. 2. využívat technické, geodetické, ekonomické a výtvarné postupy při řešení problémů stavební praxe,
      3. 3. navrhnout, realizovat a řídit výkon stavebních činností,
      4. 4. vypracovat projektovou dokumentaci staveb, včetně projektové dokumentace pro jejich užívání a údržbu a posudků pro hodnocení vlivu staveb na životní prostředí,
      5. 5. provádět statické a dynamické výpočty staveb a jejich diagnostiku,
      6. 6. provádět stavebně technické nebo inženýrské průzkumy,
      7. 7. provádět analýzu realizace staveb z pohledu bezpečného pracoviště na stavbě,
      8. 8. navrhovat stavby, a to i z hlediska bezpečného užívání a údržby staveb.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. jako autorizovaný inženýr po složení profesních zkoušek,
      3. 3. jako úředně oprávněný zeměměřický inženýr,
      4. 4. jako koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi při přípravě a realizaci staveb a při jejich provozu, včetně údržby staveb,
      5. 5. jako stavbyvedoucí,
      6. 6. jako projektový manažer,
      7. 7. jako osoba odborně způsobilá pro přípravu staveb,
  1. D. Relevantní charakteristické profese18)
    1. 1. autorizovaný inženýr,
    2. 2. koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi,
    3. 3. úředně oprávněný zeměměřický inženýr.

STROJÍRENSTVÍ, TECHNOLOGIE A MATERIÁLYČÁST DVACÁTÁ SEDMÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Metalurgie a slévárenství,
    2. b) Strojírenská technologie,
    3. c) Zpracovatelské technologie,
    4. d) Materiálové inženýrství,
    5. e) Technická diagnostika,
    6. f) Konstrukce strojů a zařízení,
    7. g) Aplikovaná mechanika a biomechanika,
    8. h) Automatické řízení a inženýrská informatika,
    9. i) Projektování výrobních systémů,
    10. j) Mechatronika,
    11. k) Průmyslové inženýrství,
    12. l) Řízení průmyslových systémů.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Strojírenství,
    2. b) Strojírenská technologie,
    3. c) Strojní inženýrství,
    4. d) Technologická zařízení,
    5. e) Konstrukce strojů a zařízení
    6. f) Výrobní systémy,
    7. g) Konstrukce energetických strojů a zařízení,
    8. h) Konstrukce motorů a vozidel,
    9. i) Produktové inženýrství,
    10. j) Řízení jakosti,
    11. k) Management kvality,
    12. l) Biomechanika,
    13. m) Nanotechnologie,
    14. n) Mechatronika,
    15. o) Výrobní stroje, systémy a roboty,
    16. p) Automatizace výrobních procesů,
    17. q) Materiálové inženýrství,
    18. r) Textilní inženýrství,
    19. s) Sklářské inženýrství,
    20. t) Zpracovatelské inženýrství,
    21. u) Letecká a raketová technika,
    22. v) Řízení průmyslových systémů.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti mechaniky pevných těles, mechaniky tekutin a termomechaniky,
      2. 2. znalosti konstrukce strojů a mechanismů,
      3. 3. znalosti strojírenské technologie,
      4. 4. znalosti materiálového inženýrství,
      5. 5. znalosti technické kybernetiky, mechatronických systémů, robotů a výpočetní techniky,
      6. 6. znalosti modelování, technického měření a experimentálních metod,
      7. 7. podle zaměření konkrétního programu znalosti z oblasti konstrukce a vývoje strojního zařízení, energetických, případně hydraulických, strojů a komplexnějších zařízení,
      8. 8. podle zaměření konkrétního programu znalosti technologie a technologického vývoje materiálové problematiky a aplikace rozdílných typů materiálů,
      9. 9. znalosti podnikatelské ekonomiky, metodologie průmyslového managementu a znalosti průmyslových technologií.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. navrhovat konstrukce strojů a zařízení, včetně návrhu technologie a materiálu,
      2. 2. zajišťovat a organizovat technologickou přípravu výroby, navrhovat uspořádání strojů a přípravků, toku materiálu, návaznosti pracovišť a zajišťovat ostatní technické podmínky,
      3. 3. číst technické výkresy a navrhovat nejefektivnější způsoby a postupy výroby, montáže, kompletování a povrchové úpravy,
      4. 4. ověřovat nové postupy výroby, stanovovat způsob kontroly jakosti a technických zkoušek a spolupracovat na řízení jakosti produkce,
      5. 5. provádět technický dozor na pracovištích, kontrolovat dodržování technologických postupů,
      6. 6. aplikovat nástroje z oblasti ekonomického a finančního řízení podniku, uplatňovat metody manažerského rozhodování při hledání optimálního řešení problémů,
      7. 7. hodnotit, zlepšovat a projektovat podnikatelské procesy v průmyslových odvětvích (metalurgie, strojírenství, automobilový průmysl).
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. jako projekční a řídící pracovník,
      3. 3. jako technolog,
      4. 4. jako projektant výrobních systémů, projektový manažer,
      5. 5. jako provozní technik,
      6. 6. jako specialista pro kontrolu a řízení kvality nebo specialista posuzující úroveň technických projektů v obchodní a finanční sféře,
      7. 7. jako kvalifikovaný prodejce,
      8. 8. jako výpočtář nebo konstruktér.

TĚLESNÁ VÝCHOVA A SPORT; KINANTROPOLOGIEČÁST DVACÁTÁ OSMÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Teorie, praxe a didaktiky pohybových a sportovních aktivit,
    2. b) Pedagogika, andragogika a psychologie,
    3. c) Biomedicína,
    4. d) Biomechanika,
    5. e) Sportovní management,
    6. f) Aktivity volného času a rekreologie,
    7. g) Zdraví, zdatnost, životní styl, výživa člověka,
    8. h) Rehabilitace a regenerace,
    9. i) Zdravotní tělesná výchova,
    10. j) Aplikované pohybové aktivity.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Tělesná výchova a sport,
    2. b) Kinantropologie.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti tělovýchovných disciplín, zejména kinantropologie, antropomotoriky, didaktiky a pedagogiky sportu, psychologie sportu, fyziologie tělesné zátěže, kineziologie, biomechaniky, biochemie a výživy,
      2. 2. znalosti biomedicínských disciplín ve vztahu k tělesné výchově a sportu,
      3. 3. teoretické a didaktické znalosti osvojování pohybových dovedností a činností v základních sportech,
      4. 4. znalosti principů managementu, ekonomie a marketingu ve sportovním prostředí klubů, organizací, donátorství a sponzoringu,
      5. 5. znalosti kvantitativních, kvalitativních a triangulačních metod, včetně metod statistických,
      6. 6. porozumění významu tělesné výchovy a sportu pro jedince i společnost, zdraví, tělesnou zdatnost, regeneraci a rekuperaci, sociální inkluzi, rozvoj lidských zdrojů ve sportu v České republice i v zahraničí, a to včetně znalosti environmentálních souvislostí (problematika venkovních sportů a jejich dopadu na životní prostředí).
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. demonstrovat dovednosti a činnosti v základních sportech a pohybových aktivitách,
      2. 2. plánovat, realizovat a hodnotit učební, tréninkové a kondiční programy a činnosti, a to s ohledem na možnosti a limity cílových skupin osob,
      3. 3. průběžně hodnotit úspěšnost a výkonnost svěřených subjektů ve sportovních a pohybových činnostech,
      4. 4. aplikovat principy managementu a marketingu v tvorbě, organizaci a řízení programů, projektů a akcí.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. jako pedagogický asistent, vychovatel, učitel9),
      3. 3. jako trenér, instruktor, animátor pohybových aktivit,
      4. 4. v kulturních a rekreačních centrech volného času a ve zdravotnických zařízeních,
      5. 5. v oblasti fitness, wellness a ve sportovním managementu,
      6. 6. v civilních bezpečnostních službách,
      7. 7. jako expert ve vojenské tělovýchově,
      8. 8. jako specialista pro podporu aplikovaných pohybových aktivit.
  1. D. Relevantní charakteristické profese9)
    1. 1. učitel,
    2. 2. trenér,
    3. 3. pedagog volného času.

TĚŽBA A ZPRACOVÁNÍ NEROSTNÝCH SUROVINČÁST DVACÁTÁ DEVÁTÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Geologie,
    2. b) Hornictví,
    3. c) Geodézie,
    4. d) Mineralogie,
    5. e) Petrografie,
    6. f) Metalurgie,
    7. g) Mechanika a vlastnosti partikulárních hmot,
    8. h) Využívání a úprava surovin,
    9. i) Geomechanika.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Hornictví,
    2. b) Důlní měřictví,
    3. c) Nerostné suroviny,
    4. d) Metalurgické inženýrství.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti přírodovědných, technických, ekonomických a informatických disciplín relevantní pro environmentální, důlněměřickou, stavební, báňskou, trhací (výbušninářskou), těžební, úpravnickou, ekonomickou a obecně průmyslovou praxi,
      2. 2. znalosti relevantních právních a bezpečnostních předpisů,
      3. 3. porozumění vlivům těžby na životní prostředí a jejím společenským souvislostem.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. plánovat, realizovat a hodnotit hornické, geologické nebo metalurgické, mechanické, environmentální, důlněměřické, stavební, báňské, trhací (výbušninářské), těžební, úpravnické, ekonomické a obecně průmyslové činnosti.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. v managementu podniků zabývajících se těžbou a zpracováním nerostných surovin.
  1. D. Relevantní charakteristické profese19)
    1. 1. báňský projektant,
    2. 2. hlavní důlní měřič a důlní měřič,
    3. 3. technický dozorce pro vedení důlních a podzemních děl,
    4. 4. hodnotitel rizik ukládání odpadů,
    5. 5. bezpečnostní technik,
    6. 6. geomechanik,
    7. 7. střelmistr,
    8. 8. osoba odborně způsobilá pro nákup, prodej, ničení nebo zneškodňování pyrotechnických výrobků kategorie P2, T2 nebo F4 a provádění ohňostrojných prací,
    9. 9. osoba odborně způsobilá projektovat, provádět a vyhodnocovat geologické práce (odpovědný řešitel geologických prací),
    10. 10. závodní lomu,
    11. 11. závodní dolu,
    12. 12. závodní,
    13. 13. vedoucí odvětrávání,
    14. 14. technický vedoucí odstřelů,
    15. 15. koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi k výkonu hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem,
    16. 16. osoba odborně způsobilá k zajišťování úkolů v prevenci rizik k výkonu hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem.

UČITELSTVÍČÁST TŘICÁTÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Pedagogika,
    2. b) Pedagogická psychologie,
    3. c) Obecná didaktika,
    4. d) Oborová didaktika (didaktika konkrétního oboru podle příslušné aprobace),
    5. e) Teorie a praxe učitelské profese,
    6. f) Obor (konkrétní obor podle příslušné aprobace)17), včetně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v konkrétních oborech,
    7. g) Speciální pedagogika,
    8. h) Inkluzivní didaktika.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Učitelství pro mateřské školy,
    2. b) Učitelství pro základní školy,
    3. c) Učitelství pro střední školy,
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti v oblasti pedagogiky, speciální pedagogiky, evaluace, intervence a pedagogické psychologie,
      2. 2. znalosti v oblasti konkrétní oborové specializace,
      3. 3. znalosti oborové didaktiky a teorie učení a vyučování,
      4. 4. znalosti školské legislativy,
      5. 5. porozumění etickému rozměru práce s lidmi.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. plánovat, realizovat, monitorovat a hodnotit výuku s ohledem na individualitu svých žáků a na vzdělávací a sociální kontext,
      2. 2. zvolit vhodné metody hodnocení procesu výuky a výsledků učení, včetně sebehodnocení,
      3. 3. vytvářet příznivé psychosociální prostředí pro učení,
      4. 4. vhodným způsobem komunikovat se zákonnými zástupci žáka.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. ve školách nebo školských či vzdělávacích zařízeních.
  1. D. Relevantní charakteristické profese9)
    1. 1. učitel mateřské školy,
    2. 2. učitel prvního stupně základní školy,
    3. 3. učitel druhého stupně základní školy,
    4. 4. učitel střední školy,
    5. 5. asistent pedagoga,
    6. 6. učitel uměleckých odborných předmětů v základní umělecké škole, střední škole a konzervatoři,
    7. 7. učitel vyšší odborné školy,
    8. 8. speciální pedagog.

UMĚNÍČÁST TŘICÁTÁ PRVNÍ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Hudební umění,
    2. b) Divadelní umění,
    3. c) Taneční umění,
    4. d) Filmová tvorba,
    5. e) Rozhlasová tvorba,
    6. f) Televizní tvorba,
    7. g) Multimediální tvorba,
    8. h) Volné umění,
    9. i) Design a užité umění,
    10. j) Architektonická tvorba,
    11. k) Grafická tvorba,
    12. l) Restaurování,
    13. m) Literární tvorba,
    14. n) Teorie a historie uměleckého oboru,
    15. o) Organizace a řízení umělecké praxe,
    16. p) Pedagogika a didaktika uměleckého oboru.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Hudební umění,
    2. b) Taneční umění,
    3. c) Dramatická umění,
    4. d) Filmové, rozhlasové, televizní a fotografické umění a nová média,
    5. e) Výtvarná umění,
    6. f) Design.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti v oblasti příslušného uměleckého oboru, umělecko-provozního oboru, umělecko-pedagogického oboru a umělecko-teoretického oboru,
      2. 2. znalosti historie daného oboru, včetně znalostí postupů a tradic oboru,
      3. 3. vlastní poznání stěžejních uměleckých děl oboru,
      4. 4. znalosti teoretických konceptů a metod ve vztahu k různým uměleckým postupům,
      5. 5. porozumění výchozím možnostem, podmínkám a metodám využití teorií, konceptů a postupů ve vztahu k umělecké tvorbě,
      6. 6. pochopení možností kreativního nebo teoretického přesahu do dalších oborů,
      7. 7. znalosti autorského práva, v případě umělecko-provozních oborů i související širší právní znalosti.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. ve své umělecké tvorbě využívat kreativní postupy, metody a odborné znalosti,
      2. 2. analyticky a kriticky reflektovat uměleckou tvorbu a umělecká díla,
      3. 3. v uměleckém výkonu na profesionální úrovni ztvárnit určené téma,
      4. 4. prezentovat originální umělecký výkon vlastní nebo výkon celého týmu na veřejnosti,
      5. 5. vytvořit původní autorské dílo či původní umělecký individuální či kolektivní výkon,
      6. 6. s porozuměním ovládat technologie příslušející danému oboru,
      7. 7. provádět základní administrativní úkony umožňující úspěšné rozvíjení profesionální činnosti příslušného oboru,
      8. 8. ve specializovaných produkčních oborech zabezpečit praktickou činnost v daném oboru po stránce technologické, organizační a autorsko-právní,
      9. 9. ve specializovaných umělecko-pedagogických oborech působit v oblasti formálního a neformálního uměleckého vzdělávání, vytvářet vlastní umělecko-pedagogické koncepce vycházející ze závazných školských dokumentů.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. jako umělec ve svobodném povolání,
      2. 2. v uměleckých tělesech a institucích,
      3. 3. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      4. 4. jako učitel na středních uměleckých školách, konzervatořích a středních odborných učilištích.
  1. D. Relevantní charakteristické profese20)
    1. 1. autorizovaný architekt,
    2. 2. restaurátor kulturních památek, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi.