Nález Ústavního soudu ze dne 29. ledna 2008 ve věci návrhu na vyslovení protiústavnosti ustanovení § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 230/2006 Sb.

IV. Posouzení příslušnosti Ústavního soudu k projednání podaného návrhu a podmínky aktivní legitimace navrhovatele IV.

1. 15. Ústavní soud si musel nejprve zodpovědět otázku, zda mu přísluší meritorně projednávat podaný návrh, neboť navrhovatel se nedomáhal zrušení napadeného ustanovení, nýbrž pouze konstatování jeho protiústavnosti. Takový petit podaného návrhu byl logickou konsekvencí skutečnosti, že Parlament České republiky přijal dne 25. dubna 2006 zákon č. 230/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, jímž došlo také ke změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zrušil i návrhem napadené ustanovení § 57 odst. 5 tohoto zákona (srov. část pátá, čl. V bod 10 zákona č. 230/2006 Sb.) a upravil instituci ručení v ustanovení § 57a zčásti odlišným způsobem od napadeného – a zrušeného – ustanovení § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb. Napadené ustanovení ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 230/2006 Sb. však bylo v dané věci aplikováno, tedy i v řízení o kasační stížnosti bude muset být aplikace tohoto ustanovení přezkoumána, a proto se Nejvyšší správní soud obrátil dle čl. 95 odst. 2 Ústavy na Ústavní soud.
2. 16. V této souvislosti Ústavní soud odkazuje na nález sp. zn. Pl. ÚS 38/06, vyhlášený pod č. 84/2007 Sb. [navazující na nález sp. zn. Pl. ÚS 33/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen „Sbírka rozhodnutí“), svazek 21, nález č. 5, vyhlášen pod č. 78/2001 Sb.], kde k nastolené otázce byl vysloven právní názor, že Ústavní soud je dle čl. 95 odst. 2 Ústavy příslušný meritorně přezkoumat ústavnost napadeného ustanovení, i když bylo již zrušeno (změněno), a to za podmínky, že adresátem tvrzeného důvodu protiústavnosti je veřejná moc, a nikoli subjekt soukromého práva. Vzhledem k tomu, že v dané věci je adresátem tvrzeného důvodu protiústavnosti veřejná moc, jsou v kontextu citovaného právního názoru vyjádřeného ve věci sp. zn. Pl. ÚS 38/06 splněny podmínky pro meritorní projednatelnost podaného návrhu. Pokud se jedná o dřívější usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 30/05, Ústavní soud konsensuálně s Nejvyšším správním soudem konstatuje, že s ohledem na ustanovení § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu netvoří překážku rei iudicatae.
3. 17. Návrh Nejvyššího správního soudu, jak bylo již výše uvedeno, souvisí s jeho rozhodovací činností, a proto je tento soud oprávněným navrhovatelem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy; jsou tak rovněž naplněny podmínky aktivní legitimace navrhovatele pro řízení o kontrole norem.

V. Obsahový soulad napadených zákonných ustanovení s ústavním pořádkem V.

1. 18. Nejvyšší správní soud v podaném návrhu napadl – z pohledu tvrzené protiústavnosti – ustanovení § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 230/2006 Sb., jako celek. Napadené ustanovení je strukturováno do tří vět obsahujících tři odlišné právní normy, a jejich ústavnost je proto třeba posuzovat vzhledem k jejich obsahu samostatně.