Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a methanolu R (1 +9) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml ethanolu R, přidá se 0,5 ml dinitrobenzenu RS a 0,5 ml hydroxidu draselného v lihu 2 mol/l RS; vznikne fialové zbarvení, které se po 20 min mění na hnědočervené.
2. D. Asi 5 mg se smíchá se 45 mg oxidu hořečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do téměř bílého zbarvení (obvykle do 5 min). Nechá se ochladit, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS (roztok se odbarví) a zfiltruje se. K 1,0 ml filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS, smíchá se a nechá se 5 min stát. Zbarvení roztoku se porovná se zbarvením kontrolního roztoku připraveného stejným způsobem. Zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografle (2.2.29).

Roztoky se připraví těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2,5 mg benperidolu CRL a 2,5 mg droperidolu CRL se rozpustí v dime- thylformamidu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí dimethylformamidem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí dimethylformamidem R na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografíi bazických látek R (3 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min:
3. - mobilní fáze A - roztok tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (10,0 g/1),
4. - mobilní fáze B - acetonitril R,
5. - gradientového programu za použití následujících podmínek:

   Zkoušky na čistotu

   Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
   0 - 15	100 → 60	0→40	lineární gradient
   15 - 20	60	40	izokraticky
   20 - 25	100	0	přepnutí na původní podmínky
   25 = 0	100	0	začátek dalšího chromatogramu

1. - spektrofotometrického detektoru, 275 nm.

Kolona se promývá do ustavení rovnováhy nejméně 30 min acetonitrilem R a pak nejméně 5 min mobilní fází o počátečním složení. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) při nástřiku 10 μl byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: benperidolu asi 6,5 min a droperidolu asi 7 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími benperidolu a droperidolu je nejméně 2,0. Pokud je to nutné, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo program lineárního gradientu.

Nastříkne se odděleně 10 μl dimethylformamidu R jako kontrolní tekutina, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k žádnému píku získanému ve slepé zkoušce a k žádnému píku s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1 4- 7). Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 38,14 mg C₂₂H₂₄FN₃O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

Nečistoty

1. A. 1-(4-piperidyl)-1,3-dihydro-2H-benzimidazol-2-on,

1. B. 1-{1-[4-(2-fluorfenyl)-4-oxobutyl]-4-piperidyl}-1,3-dihydro-2H-benzimidazol-2-on,

1. C. 1 -{1-{4-oxo-4-[4-[4-(2,3-dihydro-2-oxo- 1H-benzimidazol-1-yl)-1-piperidyl]fenyl]butyl}-4-piperidyl}-1,3-dihydro-2H-benzimidazol-2-on,

1. D. cis-4-(2-oxo-1,3-dihydro-2H-benzimidazol-1-yl)-1-[4-(4-fluorfenyl)-4-oxobutyl]piperidin-1-oxid,

1. E. trans-4-{2-oxo-1,3-dihydro-2H-benzimidazol-1-yl)-1-[4-(4-fluorfenyl-4-oxobutyl]piperidin-1-oxid.

† Benserazidi hydrochloridum

Benserazidiumchlorid

Je to (RS)-2-hydroxy4-[(2,3,4-trihydroxybenzyl)hydrazinokarbonyl]ethylamoniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₀H₁₆ClN₃O₅.

Vlastnosti

Bílý nebo žlutobílý či oranžovobílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu a těžce rozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety benserazidiumchloridu CRL.
2. B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok S.

Optická otáčivost (2.2.7). –0,05° až +0,05°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

K přípravě roztoků se použije mobilní fáze ochlazená na 4 °C a vzorky se nastřikují ihned po přípravě.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. 5,0 mg benserazidiumchloridu nečistoty A CRL a 5,0 mg benserazidiumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí připravenou následujícím způsobem: 4,76 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí v 800 ml vody R; přidá se 200 ml acetonitrilu R a 1,22 g dekansulfonanu sodného R; hodnota pH se upraví na 3,5 kyselinou fosforečnou R; průtoková rychlost je 1,2 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky nečistoty A (první pík) a benserazidiumchloridu (druhý pík) je nejméně 2,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 9násobku retenčního času benserazidiumchloridu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku nečistoty A není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než plocha píku benserazidiumchloridu na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než dvojnásobek plochy píku benserazidiumchloridu na chromatogramu porovnávacího roztoku (1 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek plochy píku benserazidiumchloridu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Aby se zabránilo přehřátí během titrace, je nutno roztok pečlivě míchat a titraci ukončit ihned po dosažení bodu ekvivalence.

0,250 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenči bezvodé R. Přidá se 70 ml kyseliny octové bezvo- dě R a ihned se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,37 mg C₁₀H₁₆ClN₃O₅.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. (RS)-2-amino-3-hydroxypropionohydrazid,

1. B. (RS)-2-ammo-3-hydroxy-2̕,2̕-bis(2,3,4-trihydroxybenzyl)propionohydrazid,

1. C. (RS)-2-amno-3-hydroxy-2̕-(2,3,4-trihydroxybenzyliden)propionohydrazid.

Benzalkonii chloridi solutio

Roztok benzalkoniumchloridu

Je to vodný roztok směsi alkylbenzyldimethylamoniumchloridů, jejichž alkylové skupiny mají délku řetězců C₈ až C₁₈. Obsahuje 475 g/l až 525 g/l alkylbenzyldimethylamoniumchloridů, počítaných jako C₂₂H₄₀ClN (M_r 354,02). Roztok může obsahovat ethanol.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá tekutina, mísitelná s vodou a lihem 96%. Při třepání silně pění.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,3 ml se zředí vodou R na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v rozmezí při 220 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maxima při 257 nm, 263 nm a 269 nm a prodlevu při asi 250 nm.
2. B. K 0,05 ml se přidají 2 ml vody R, 0,1 ml kyseliny octové ledové R a po kapkách 1 ml tetrafenylboritanu sodného RS; vznikne bílá sraženina. Směs se zfiltruje a sraženina se rozpustí ve směsi 1 ml acetonu R a 5 ml lihu 96% R zahřátím nejvýše na 70 °C. K teplému roztoku se po kapkách přidává voda R, až se vytvoří slabá opalescence. Potom se znovu opatrně zahřívá do vyjasnění roztoku a nechá se ochladit. Vzniknou bílé krystaly, které se odfiltrují, promyjí třikrát 10 ml vody R a usuší se ve vakuu nad oxidem fosforečným R nebo silikagelem bezvodým R při teplotě nepřevyšující 50 °C; krystaly tají (2.2.14) při 127 °C až 133 °C.
3. C. K 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS se přidá 0,1 ml modři bromfenolové RS1, 5 ml chloroformu R a protřepe se. Chloroformová vrstva je bezbarvá. Přidá se 0,05 ml zkoušeného roztoku a protřepe se; vznikne modré zbarvení chloroformové vrstvy.
4. D. K 0,05 ml se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS; vznikne bílá sraženina, která se po přidání 5 ml lihu 96% R rozpustí. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně bromkresolovéRS. Ke změně zbarvení indikátora se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Aminy a amonné soli. 10,0 g se zahřátím smíchá s 20ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (3 + 97) a přidá se 100 ml 2-propanolu R. Roztok se nechá pomalu probublávat proudem dusíku R. Postupně se přidá 12,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS a zaznamená se potenciometricky (2.2.20) titrační křivka. Vykazuje-li titrační křivka dva inflexní body, objem titračního roztoku přidaný mezi těmito body není větší než 5,0 ml. Nevykazuje-li titrační křivka žádný inflexní bod, zkoušený roztok této zkoušce nevyhovuje. Vykazuje-li titrační křivka jeden inflexní bod, zkouška se opakuje, ale před titrací se přidají 3,0 ml roztoku dimethyldecylaminu R (25 g/l) v 2-propanolu R. Vykazuje-li titrační křivka po přidání 12,0 ml stejného titračního činidla pouze jeden inflexní bod, zkoušená látka této zkoušce nevyhovuje.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanoví se hustota (2.2.5) zkoušeného roztoku. 4,000 g se zředí vodou R na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se přenese do dělicí nálevky, přidá se 25 ml chloroformu R, 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l). Dobře se protřepe, nechají se oddělit vrstvy a chloroformová vrstva se odstraní. Vodná vrstva se protřepe třikrát 10 ml chloroformu R a chloroformové vrstvy se odstraní. K vodné vrstvě se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R, nechá se ochladit a titruje se jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS, pokud se tmavě hnědý roztok téměř neodbarví. Potom se přidají 2 ml chloroformu R a pokračujese v titraci za intenzivního třepání, dokud se barva chloroformové vrstvy již dále nemění. Současně se provede slepá zkouška se směsí 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l), 20 ml vody a 40 ml kyseliny chlorovodíkově R.

1 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 35,40 mg C₂₂H₄₀ClN.

Označování

V označení na obalu se uvede obsah ethanolu, pokud je v přípravku přítomen.

Benzalkonii chloridum

Benzalkoniumchlorid

CAS 8001-54-5

Je to směs alkylbenzyldimethylamoniumchloridů, jejichž alkylové skupiny mají délky řetězců C₈ až C₁₈. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 104,0 % alkylbenzyldimethylamoniumchloridu, počítaných jako C₂₂H₄₀ClN (M_r 354,02).

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý prášek nebo nažloutlé želatinové kousky, hygroskopické, na dotyk mazlavé. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%. Při zahřívání se tvoří čirá mazlavá hmota. Vodný roztok při třepání silně pění.

Zkoušky totožnosti

1. A. 80 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v rozmezí 220 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maxima při 257 nm, 263 nm a 269 nm a prodlevu při asi 250 nm.
2. B. Ke 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 ml kyseliny octové ledové R a po kapkách 1 ml tetrafenylboritanu sodného RS; vznikne bílá sraženina. Směs se zfiltruje a sraženina se rozpustí ve směsi 1 ml acetonu R a 5 ml lihu 96% R zahřátím nejvýše na 70 °C. K teplému roztoku se po kapkách přidává voda R, až se vytvoří slabá opalescence. Potom se znovu opatrně zahřívá do vyjasnění roztoku a nechá se ochladit. Vzniknou bílé krystaly, které se odfiltrují, promyjí třikrát 10 ml vody R a usuší se ve vakuu nad oxidem fosforečným R nebo silikagelem bezvodým R při teplotě nepřevyšující 50 °C; krystaly tají (2.2.14) při 127 °C až 133 °C.
3. C. K 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS se přidá 0,1 ml modři bromfenolové RSl, 5 ml chloroformu R aprotřepe se. Chloroformová vrstva je bezbarvá. Přidá se 0,1 ml roztoku S a protřepe se; vznikne modré zbarvení chloroformové vrstvy.
4. D. Ke 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS; vznikne bílá sraženina, která se po přidání 5 ml lihu 96% R rozpustí. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Aminy a amonné soli. 5,0 g se zahřátím rozpustí ve 20 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS amethanolu R (3 + 97) a přidá se 100 ml 2-propanolu R. Roztok se nechá pomalu probublávat proudem dusíku R. Postupně se přidá 12,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS a zaznamená se potenciometricky (2.2.20) titrační křivka. Vykazuje-li titráční křivka dva inflexní body, objem titračního roztoku přidaný mezi těmito body není větší než 5,0 ml. Nevykazuje-li titrační křivka žádný inflexní bod, zkoušená látka nevyhovuje této zkoušce. Vykazuje-li titrační křivka jeden inflexní bod, zkouška se opakuje, ale před titrací se přidají 3,0 ml roztoku dimethyldecylaminu R (25 g/l) v 2-propanolu R. Vykazuje-li titrační křivka po přidání 12,0 ml stejného titračního činidla pouze jeden inflexní bod, zkoušená látka nevyhovuje této zkoušce.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 10 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

2,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se přenese do dělicí nálevky, přidá se 25 ml chloroformu R, 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l). Dobře se protřepe, nechají se oddělit vrstvy a chloroformová vrstva se odstraní. Vodná vrstva se protřepe třikrát 10 ml chloroformu R a chloroformové vrstvy se odstraní. K vodné vrstvě se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R, nechá se ochladit a titruje se jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS, pokud se tmavě hnědý roztok téměř neodbarví. Potom se přidají 2 ml chloroformu R a pokračuje se v titraci za intenzivního třepání, dokud se barva chloroformové vrstvy již dále nemění. Současně se provede slepá zkouška se směsí 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l), 20 ml vody R a 40 ml kyseliny chlorovodíkové R.

1 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 35,40 mg C₂₂H₄₀CIN.

Biotinum

Biotin

Je to kyselina 5-[(3aS,45,6aR)-2-oxohexahydrothieno[3,4-d]imidazol-4-yl]pentanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₀H₁₆N₂O₃S.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem biotinu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. Asi 10 mg se rozpustí zahřátím ve 20 ml vody R. Po ochlazení se smíchá s 0,1 ml bromové vody R; zbarvení bromové vody zmizí.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,250 g se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l) a zředí se jím na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +89° až +93°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu (5 μm).

Roztoky se připravují těsně před použitím a při zkoušce je nutno chránit je před světlem.

Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg biotinu CRL se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 40 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R_f kyseliny octové ledové Ř a toluenu R (5 + 25 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a po ochlazení se postříká 4-dimethylaminocinnamaldehydem RS a ihned se pozoruje v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna z takových skvrn je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 10 ml základního roztoku olova (1 μgPb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se suspenduje v 5 ml dimethylformamidu R a zahřívá se až do úplného rozpuštění látky. Přidá se 50 ml ethanolu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 24,43 mg C₁₀H₁₆N₂O₃S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Nečistoty

1. A. kyselina bis {3-[(3aS,4S,6aS)-2-oxohexahydrothieno[3,4-d]imidazol-4-yl]propyl} octová,

1. B. kyselina 4-[(3aS,4S,6R)-2-oxohexahydrothieno[3,4-d|miidazol-4-yl]butan-1,1-dikarboxylová,

1. C. kyselina 5-(3,4-diamino-2-thienyl)pentanová,

1. D. kyselina 2-methyl-5-[(3aS,4S,6aR)-2-oxohexahydrothieno[3,4-d]imidazol-4-yl]pentanová,

1. E. kyselina 5-[(3aS,4S,6aR)-1-benzyl-2-oxohexahydrothieno[3,4-d]imidazol-4-yl]pentanová a kyselina 5-[(3aS,4S,6aR)-3-benzyl-2-oxohexahydrothieno[3,4-d]imidazol-4-yl]pentanová.

† Bromperidolum

Bromperidol

Je to 4-[4-(4-bromfenyl)-4-hydroxy-1-piperidyl]-1-(4-fluorfenyl)-1-butanon. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₁H₂₃BrFNO₂.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v methanolu a v dichlormethanu, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 156 °C až 159 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety bromperidolu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg bromperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg bromperidolu CRL a 10 mg haloperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R, methanolu R a roztoku chloridu sodného R (58 g/l) (10 + 45 + 45) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě skvrny, které nemusí být úplně oddělené.

1. D. 10 mg se rozpustí v 5 ml ethanolu R, přidá se 0,5 ml dinitrobenzenu RS a 0,5 ml hydroxidu draselného v lihu 2 mol/l RS; vznikne fialové zbarvení, které se po 20 min mění na hnědočervené.
2. E. K 0,1 g zkoušené látky umístěné v porcelánovém kelímku se přidá 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R. Zahřívá se 10 min na otevřeném plameni a nechá se zchladnout. Ke zbytku se přidá kyselina dusičná zředěná RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R; roztok vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí ve 20 ml roztoku kyseliny mléčné R (1% V/V); roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2,5 mg bromperidolu CRL a 5,0 mg haloperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (3 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min:
3. - mobilní fáze A - roztok tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (17 g/1),
4. - mobilní fáze B - acetonitril R.
5. - gradientového programu za použití následujících podmínek:

   Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Benserazidi hydrochloridum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Benzalkonii chloridi solutio Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Označování Benzalkonii chloridum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Biotinum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Bromperidolum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu

   Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B %(V/V)	Poznámky
   0 - 15	90 → 50	10 → 50	lineární gradient
   15 - 20	50	50	izokraticky
   20 - 25	90	10	přepnutí na původní podmínky
   25 = 0	90	10	začátek dalšího chromatogramu

1. - spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Kolona se promývá do ustavení rovnováhy nejméně 30 min acetonitrilem R a pak nejméně 5 min mobilní fází o počátečním složení. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) při nástřiku 10 μl byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenávání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: haloperidolu asi 5,5 min a bromperidolu asi 6 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky haloperidolu a bromperidolu je nejméně 3,0. Pokud je to nutné, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo program lineárního gradientu.

Nastříkne se odděleně 10 μl methanolu R jako slepá zkouška, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k žádnému píku získanému ve slepé zkoušce a k žádnému píku s plochou menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1+7) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 42,03 mg C₂₁H₂₃BrFNO₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 1 -(4-fluorfenyl)-4-(4-fenyl-4-hydroxy-1-piperidyl)-1-butanon,

1. B. 4- [4-(4-bromfenyl)-4-hydroxy-1 -piperidyl]-1-(2-fluorfenyl)-1-butanon,

1. C. 4-[4-(4-bifenylyl)-4-hydroxy-1-piperidyl]-1-(4-fluorfenyl)-l-butanon,

1. D. 4-[4-(4-bromfenyl)-4-hydroxy-1-piperidyl]-1-(3-ethyl-4-fluorfenyl)-1-butanon,

1. E. 4-[4-(4-bromfenyl)-4-hydroxy-1-piperidyl]-1-{4-[4-(4-bromfenyl)-4-hydroxy-1-piperidyl]fenyl}-1-butanon,

1. F. 4-[4-(4̕-brombifenyl-4-yl)-4-hydroxy-1-piperidyl]-1-(4-fluorfenyl)-1-butanon.

Bufexamacum

Bufexamak

Je to 2-(4-butoxyfenyl)-N-hydroxyacetamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C₁₂H₁₇NO₃.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dimethylformamidu, těžce rozpustný v ethylacetatu a v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku (2.2.25) při 210 nm až 360 nm; roztok vykazuje tři absorpční maxima: při 228 nm, 277 nm a 284 nm.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety bufexamaku CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg bufexamaku CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg kyseliny salicylové R se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsi objemových dílu kyseliny octové ledové R, dioxanu R a toluenu R(4 + 20 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg bufexamaku CRL a 5 mg kyseliny salicylové R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fázi na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm) se specifickým povrchem 350 m²/g a velikostí pórů 10 nm,
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je směsí objemových dílů roztoku hydrogenfosforečnanu draselného R (1,4 g/l) a methanolu R (30 + 70), jejíž hodnota pH se upraví kyselinou fosforečnou zředěnou RS na 3,6,
3. - spektrofotometrického detektoru, 275 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi píky kyseliny salicylové a bufexamaku nejméně 2,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 4násobku retenčního času bufexamaku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 3 h suší ve vakuu při 80 °C.

Síranový popel (2.4.14.). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 50 ml dimethylformamidu R. Titruje se methoxidem lithným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml methoxidu lithného 0,1 mol/l VS odpovídá 22,33 mg C₁₂H₁₇NO₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Nečistoty

1. A. R = OH: kyselina 2-(4-butoxyfenyl)octová,
2. B. R = OCH₃: methyl-2-(4-butoxyfenyl)acetat,
3. C. R = OC₄H₉: butyl-2-(4-butoxyfenyl)acetat,
4. D. R = NH₂: 2-(4-butoxyfenyl)acetamid.

§† Buprenorphini hydrochloridum

Buprenorfmiumchlorid

Je to (2S)-17-(cyklopropylmethyl)-7α-(3,3-dimethyl-2-hydroxy-2-butyl)-4,5α-epoxy-3-hydroxy-6-methoxy-6α,14-ethano-14α-morfmaniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₂₉H₄₂ClNO₄.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v cyklohexanu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro buprenorfiniumchlorid.
2. B. 3,0 ml roztoku S (viz Zkoušky na čistotu) vyhovují zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,250 g se rozpustí v 5,0 ml methanolu R a zředí se za míchání vodou prostou oxidu uhličitého R na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10,0 ml roztoku S se přidá 0,05 ml methylčerveně RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). –92° až –98°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g v methanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg se rozpustí ve 2,0 ml methanolu R. Přidá se 0,25 ml kyseliny chlorovodíkové 2 mol/l RS.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,65 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (d). 4,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku octanu amonného R (10 g/l) a methanolu R (10 + 60); průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 288 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Průtok se upraví tak, aby retenční čas píku buprenorfinu byl asi 15 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou dva píky, první s relativním retenčním časem 0,93 vzhledem k druhému píku (buprenorfin).

Nastříkne se odděleně po 20 μl každého roztoku. Chromatogram zkoušeného roztoku se za-znamenává po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku; plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,65 %). Nepřihlíží se k žádnému píku s plochou menší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 115 °C až 120 °C.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octově bezvodé R a přidá se 10 ml acetanhydridu R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 50,41 mg C₂₉H₄₂ClNO₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka. Separandum.

Nečistoty

1. A. R¹ = H, R² = CH₂-CH₂-CH=CH₂: (2S)-2-[17-(3-butenyl)-4,5α-epoxy-3-hydroxy-6-methoxy-6α,14-ethano-14α-morfinan-7α-yl]-3,3-diinethyl-2-butanol,
2. B. R¹ = H, R² = H: (2S)-2-(4,5α-epoxy-3-hydroxy-6-methoxy-6α,14-ethano-14α-morfinan-7α-yl)-3,3-dimethyl-2-butanol,
3. C. R¹ = CH₃, R² = CN: 4,5α-epoxy-7α-[(2.S)-3,3-dimethyl-2-hydroxy-2-butyl]-3,6-dimethoxy-6α, 14-ethano-14α-morfinan-17-karbonitril.

§† Buprenorphinum

Buprenorfin

Je to (2S)-2-[17-(cyklopropylmethyl)-4,5α-epoxy-3-hydroxy-6-methoxy-6α, 14-ethano-14α-morfínan-7α-yl]-3,3-dimethyl-2-butanol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0% sloučeniny C₂₉H₄₁NO₄.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v methanolu a těžce rozpustný v cyklohexanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích kyselin.

Taje při asi 217 °C.

Zkoušky totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro buprenorfin.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,250 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). –103° až –107°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg se rozpustí ve 2,0 ml methanolu R. Přidá se 0,25 ml kyseliny chlorovodíkové 2 mol/l RS.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,65 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 4,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku octanu amonného R (10 g/l) a methanolu R (10 + 60); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 288 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Průtok se upraví tak, aby retenční čas píku buprenorfinu byl asi 15 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou dva píky, první s relativním retenčním časem 0,93 vzhledem k druhému píku (buprenorfin).

Nastříkne se odděleně po 20 μl každého roztoku. Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku; plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,65 %). Nepřihlíží se k žádnému píku s plochou menší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny fialovomodrého zbarvení na zelené za použití 0,1 ml violeti krystalové RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 46,76 mg C₂₉H₄₁NO₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka. Separandum.

Nečistoty

1. A. R¹ = H, R² = CH₂-CH₂-CH=CH₂: (25)-2-[17-(-3-butenyl)-4,5α-epoxy-3-hydroxy-6-methoxy-6α,14-ethano-14α-morfinan-7α-yl]-3,3-dimethyl-2-butanol,
2. B. R¹ = H, R² = H: (2S)-2-(4,5α-epoxy-3-hydroxy-6-methoxy-6α,14-ethano-14α-morfinan-7α-yl)-3,3-dimethyl-2-butanol,
3. C. R¹ = CH₃, R² = CN: 4,5a-epoxy-7α-[(2S)-3,3-dimethyl-2-hydroxy-2-butyl]-3,6-dimethoxy-6α, 14-ethano-14α-morfinan-17-karbonitril.

Butamirati dihydrogenocitras

Butamiraciumdihydrogencitrat

Je to N-[2-(2-fenylbutyryloxyethoxy)ethyl]-N,N-diethylamoniumdihydrogencitrat. Vysušen předepsaným způsobem, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₄H₃₇NO₁₀.

Vlastnosti

Bílý až slabě nažloutlý hrudkovitý voskovitý prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a dobře rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 74 °C až 78 °C.
2. B. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto . roztoku při 220 nm až 300 nm; roztok vykazuje čtyři absorpční maxima; při 247 nm, 252 nm, 258 nm a 264 nm.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem butamiraciumhydrogencitratu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R.
4. D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
5. E. Vyhovuje zkoušce na citronany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,0; měří se roztok S.

Cizí organické látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,50 g butamiraciumdihydrogencitratu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml (roztok A). 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 2 ml roztoku A připraveného v odstavci porovnávací roztok (b) se zředí methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a ethylacetatu R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a potom se 20 min zahřívá v sušárně při 100 °C apozomje se v ultrafialovém světle při 254 nm; chromatogramy se použijí ke zkoušce totožnosti D. Potom se vrstva vystaví na 24 h působení par jodu a ihned po vyjmutí z komory s jodem se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,4 %) a pouze jedna z těchto skvrn je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %).

Chloridy (2.4.4). 1,50 g se rozpustí v 15 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se zředí vodou R na 24 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Cizí snadno zuhelnitelné organické látky. 0,050 g se rozpustí v 5 ml kyseliny sírové R; roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se 4 h suší ve vakuu při 50 °C. Vysušená látka se použije ke Stanovení obsahu.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g ze zkoušky Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 5 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 49,96 mg C₂₄H₃₇NO₁₀.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Nečistoty

(C₂H₅)₂N-CH₂-CH₂-O-CH₂-CH₂-OH

1. A. diethylaminoethoxyethanol.

Butylparabenum

Butylparaben

Synonymum. Butylis parahydroxybenzoas

Je to butyl-4-hydroxybenzoat. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C₁₁H₁₄O₃.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 68 °C až 71 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem butylparabenu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
4. D. K asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS, zahřeje se k varu na 30 s a ochladí se (roztok a). K dalším asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS; látka se částečně rozpustí (roztok b). K roztokům (a) a (b) se současně přidá 5 ml aminopyrazolonu RS a 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS a promíchá se; roztok (b) je žlutý až oranžově hnědý; roztok (a) je oranžový až červený a jeho zbarvení je zřetelně intenzivnější než zbarvení získané s roztokem (b).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je ciry (2.2. 1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidají 3 ml lihu 96% R, 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml zeleně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg butylparabenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg propylparabenu R se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a methanoluR (1 +30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

2,000 g se odváží do baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 40,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a vaří se 1 h pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zpětný chladič propláchne vodou R. Nadbytek hydroxidu sodného se titruje kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS do druhého bodu inflexe za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 194,2 mg C₁₁H₁₄0₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Nečistoty

1. A. R = H: kyselina 4-hydroxybenzoová,
2. B. R = CH₃: methyl-4-hydroxybenzoat (methylparaben),
3. C. R = CH₂-CH₃: ethyl-4-hydroxybenzoat (ethylparaben),
4. D. R = CH₂-CH₂-CH₃: propyl-4-hydroxybenzoat (propylparaben).

†† Calcifediolum monohydricum

Monohydrát kalcifediolu

Synonymum. Calcifediolum

Je to monohydrát (5Z,7E)-9,10-sekocholesta-5,7,10(19)-trien-33,25-diolu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₇H₄₄O₂.

Vlastnosti

Bílé nebo téměř bílé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v mastných olejích. Je citlivý na vzduch, teplo a světlo.

V roztoku může docházet v závislosti na teplotě a času k izomerizaci na pre-kalcifediol.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. kalcifediolu. Tableta se připraví ze 2 mg zkoušené látky a 225 mg bromidu draselného R.
2. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčním časem a přibližnou velikostí hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Metodou normalizace se z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku vypočte procentuální obsah příbuzných látek, kromě pre-kalcifediolu, které jsou eluovány během dvojnásobku retenčního času kalcifediolu. Obsah žádné individuální příbuzné látky není větší než 0,5 % a součet příbuzných látek není větší než 1,0 %. Nepřihlíží se k pikům pod 0,1 %.

Voda, semimikrostanovení (2.5.32). 2,8 % až 5,0 %, stanoví se s 10,0 mg zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanovení se provádí co nejrychleji, aby se zabránilo vlivu světla a vzduchu.

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,0 mg se rozpustí bez zahřívání v 10,0 ml mobilní fáze.

Porovnávací roztok (a). 1,0 mg kalcifediolu CRL se rozpustí bez zahřívání v 10,0 ml mobilní fáze.

Porovnávací roztok (b). Porovnávací roztok (a) se stokrát zředí mobilní fází.

Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zahřívají 2 h na vodní lázni pod zpětným chladičem při 80 °C a ochladí se.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografií R1 (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R a methanolu R (200 + 800), s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 265 nm,
4. - injektorové smyčky.

Nastříkne se šestkrát po 50 μl porovnávacího roztoku (c). Pokud jsou chromatogramy zaznamenávány za předepsaných podmínek, je relativní retenční čas pre-kalcifediolu vzhledem ke kalcifediolu 1,3. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka odezvy kalcifediolu je nejvýše 1 % a rozlišení mezi píky pre-kalcifediolu a kalcifediolu je alespoň 5,0; pokud je nutné, upraví se poměr složek mobilní fáze, aby se dosáhlo tohoto rozlišení.

Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (a) a 50 pl porovnávacího roztoku (b) a zaznamenají se chromatogramy. Nastříkne se 50 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamená stejným způsobem, po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku.

Uchovávání

Uchovává se pod dusíkem ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Po otevření se ihned spotřebuje.

Venenum.

Nečistoty

1. A. 10α-cholesta-5,7-dien-3β,25-diol,

1. B. (6Z)-9,10-sekocholesta-5(10),6,8-trien-3β,25-diol (pre-kalcifediol),

1. C. cholesta-5,7-dien-3β,25-diol,

1. D. (6E)-9,10-sekocholesta-5(10),6,8-trien-3β,25-diol,

1. E. (5E,7E)-9,10-sekocholesta-5,7,10(19)-trien-3β,25-diol.

Calcii ascorbas

Askorban vápenatý

Je to dihydrát kalcium-bis{(R)-2-[(S)-1,2-dihydroxyethyl]-4-hydroxy-5-oxo-2H-furan-3-olatu}. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C₁₂H_I4CaO₁₂ . 2H₂O.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. askorbanu vápenatého.
3. C. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 10 ml. Ke 2 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml roztoku síranu železnatého R (100 g/l); vzniká tmavě fialové zbarvení.
4. D. K 1 ml roztoku S se přidá 0,2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 0,2 ml dusičnanu stříbrného RS2; vznikne šedá sraženina.
5. E. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,00 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II). Hodnotí se barva roztoku ihned po jeho přípravě.

Hodnota pH (2.2.3). 6,8 až 7,4; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +95° až +97°, počítáno na vysušenou látku; měří se čerstvě připravený roztok S.

Fluoridy. Nejvýše 10 μg/g; stanoví se potenciometricky (2.2.36, Metoda I) za použití fluoridoselektivní indikační elektrody a argentchloridové srovnávací elektrody.

Zkoušený roztok. 1,000 g se rozpustí v 50ml odměrné baňce v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10,3 g/l), přidá se 5,0 ml základního roztoku fluoridů (1 ug F/ml) a zředí se roztokem kyseliny chlorovodíkové R (10,3 g/l) na 50,0 ml. K 20,0 ml tohoto roztoku se přidá 20,0 ml tlumivého roztoku k úpravě celkové iontové síly a 3 ml roztoku octanu sodného bezvodého R (82 g/l), upraví se pH na hodnotu 5,2 amoniakem R a zředí se vodou destilovanou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztoky. K 0,25 ml, 0,5 ml, 1,0 ml, 2,0 ml a 5,0 ml základního roztoku fluoridů (10 μg F/ml) R se přidá po 20,0 ml tlumivého roztoku k úpravě celkové iontové síly a zředí se vodou destilovanou R na 50,0 ml.

Změří se všechny roztoky. Koncentrace fluoridů se vypočítá z kalibrační křivky; v úvahu je nutno brát přidání fluoridu ke zkoušenému roztoku.

Měď. Nejvýše 5 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v roztoku kyseliny dusičné R (9,7 g/l) a zředí se jím na 25,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky za použití základního roztoku mědi (10 μg Cu/ml) zředěním roztokem kyseliny dusičné R (9,7 g/l).

Změří se absorbance při 324,8 nm za použití měděné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Železo. Nejvýše 2 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 5,0 g se rozpustí v roztoku kyseliny dusičné R (9,7 g/l) a zředí se jím na 25,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky za použití základního roztoku železa (10 μg Fe/ml) zředěním roztokem kyseliny dusičné R (9,7 g/l).

Změří se absorbance při 248,3 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Těžké kovy. (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením. (2.2.32). Nejvýše 0,1 %; 1,000 g se 2 h suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

80,0 mg se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a 80 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 1 ml škrobu RS a titruje se jodem 0,05 mol/l VS do vzniku trvalého fialovomodrého zbarvení.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 10,66 mg C₁₂H₁₄CaO₁₂.2H₂O.

Uchovávání

V dobře uzavřených nekovových obalech, chráněn před světlem.

Calcii folinas hydricus

Hydrát vápenaté soli kyseliny folinové

Synonymum. Calcii folinas

Je to n-hydrát kalcium-(2S)-2-{[4-[(6RS)-2-amino-5-formyl-4-oxo-1,4,5,6,7,8-hexahydropteri-din-6-yl]methylamino]benzamido}pentandioatu. Obsahuje 7,54% až 8,14% Ca a 97,0% až 102,0 % sloučeniny C₂₀H₂₁CaN₇O₇, obojí počítáno na bezvodou a rozpouštědel prostou látku.

Vlastnosti

Bílý nebo světle žlutý amorfní nebo krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v acetonu a v lihu 96%. Amorfní forma může tvořit ve vodě přesycené roztoky.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety hydrátu vápenaté soli kyseliny folinové CRL. Pokud spektra vykazují rozdíly, zkoušená látka a referenční látka se odděleně rozpustí v co nejmenších objemech vody R a po kapkách se přidává takové množství acetonu R, aby vznikla sraženina. Směsi se nechají 15 min stát, sraženiny se oddělí odstředěním, promyjí se dvakrát malým množstvím acetonu R, vysuší se a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii F_2S4 R.

   Zkoušený roztok. 15 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS a vody R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

   Porovnávací roztok. 15 mg hydrátu vápenaté soli kyseliny folinové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS a vody R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů isoamylalkoholu R a roztoku kyseliny citrónové R (50 g/l), jehož pH bylo předem upraveno amoniakem 17,5% RS na hodnotu 8, (1 + 10) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. D. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

   Zkoušky na čistotu a Stanovení obsahu se provedou co nejrychleji a za ochrany před aktinickým světlem.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,25 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím na 40 °C, ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 420 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny není vyšší než 0,60.

Hodnota pH (2.2.3). 6,8 až 8,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +14,4° až +18,0°; počítáno na látku bezvodou a prostou rozpouštědel; měří se roztok S.

Aceton, ethanol a methanol. Nejvýše 0,5 % acetonu, nejvýše 3,0 % ethanolu a nejvýše 0,5 % methanolu. Stanoví se plynovou chromatografií head-space metodou standardního přidání (2.2.28, Metoda b).

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,125 g acetonu R, 0,750 g ethanolu R a 0,125 g methanolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - křemenné kolony délky 10 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřní stěnou pokrytou styrendivinylbenzen-kopolymerem R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 4 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se zvyšuje z 80 °C na 220 °C rychlostí 10 °C/min, teplota nástřikového prostoru se udržuje na 110°C a teplota detektoru na 270 °C. Vzorky se vloží do komory s řízenou teplotou na dobu 20 min při 80 °C a tlakují se 30 s. Nástřiky se opakují nejméně třikrát.

Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího kyselině formyllistové větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku kyseliny formyllistové, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Chloridy (2.4.4). 67 mg se rozpustí v 10 ml vody R a přidají se 3 ml kyseliny octové R. Sraženina se odfiltruje a postupně se pětkrát promyje 5 ml vody R. Filtrát a promývací tekutiny se spojí a zředí se vodou R na 100 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). K 0,80 g ve vhodném žíhacím kelímku se přidá takové množství kyseliny sírové R, aby byla látka dostatečně zvlhčena, a opatrně se zahřívá při nízké teplotě až do úplného zuhelnatění. Ke zbytku se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 0,25 ml kyseliny sírové R a opatrně se zahřívá, až přestanou unikat bílé dýmy. Pak se žíhá při 500 °C až 600 °C až do úplného spálení uhlíku. Po vychladnutí se přidají 4 ml kyseliny chlorovodíkové RS. Kelímek se přikryje, zahřívá se 15 min na vodní lázni, pak se odkryje a obsah kelímku se pomalu odpaří na vodní lázni do sucha. Ke zbytku se přidá 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml horké vody R. Nechá se 2 min stát a pak se po kapkách přidává amoniak zředěný RSJ do alkalické reakce na papír lakmusový červený R. Roztok se zředí vodou R na 25 ml a kyselinou octovou zředěnou RS se upraví pH roztoku na hodnotu 3,0 až 4,0. Je-li třeba, zfiltruje se, kelímek i filtr se promyjí 10 ml vody R a filtrát spojený s promývací tekutinou se zředí vodou R na 40 ml.

K 12 ml roztoku získaného výše uvedeným způsobem se přidají 2 ml tlumivého roztoku opH 3,5, směs se promíchá a přidá se 1,2 ml zkoumadla thioacetamidového R a ihned se opět promíchá. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok připravený takto: 4 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml) se zředí vodou R na 25 ml, hodnota pH se upraví kyselinou octovou zředěnou RS na 3,0 až 4,0 a zředí se vodou R na 40 ml; k 12 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5, promíchá se, přidá se 1,2 ml zkoumadla thioacetamidového R a ihned se opět promíchá (50 μg/g).

Platina. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku platiny (30 μg Pt/ml) a zředí se, pokud bude třeba, směsí objemových dílů kyseliny dusičné R a vody R (1 + 99).

Měří se absorbance při 265,9 nm za použití platinové lampy s dutou katodou jako zdroje záření.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 17,0 %; stanoví se s 0,200 g velmi jemně upráškované látky, která se před vlastní titrací 6 min míchá v rozpouštědle. Použije se vhodné titrační činidlo, které neobsahuje pyridin.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,5 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Vápník. 0,400 g se rozpustí ve 150 ml vody R, zředí se jí na 300 ml a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,008 mg Ca.

Vápenatá sůl kyseliny folinové. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg hydrátu vápenaté soli kyseliny folinové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 10,0 mg kyseliny formyllistové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí vodou R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (e). 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí porovnávacím roztokem (b) na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadcylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs připravená takto: 220 ml methanolu R se smíchá se 780 ml roztoku obsahujícího 2,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu RS a 2,2 g hydrogenfosforečnanu sodného R, jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 7,8; průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru při 280 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Odděleně se nastříkne po 10 pl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími hydrátu vápenaté soli kyseliny folinové a kyselině formyllistové na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) je nejméně 2,2 a když relativní směrodatná odchylka ploch hlavního píku pro šest opakovaných nástřiků porovnávacího roztoku (a) je nejvýše 2,0 %.

Obsah C₂₀H₂₁CaN₇O₇ v procentech se vypočte z ploch píků a deklarovaného obsahu hydrátu vápenaté soli kyseliny folinové CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

1. A. kyselina (2S)-2-(4-ammobenzamido)pentandiová,

1. B. kyselina (2S)-2- {4-[[[(6RS)-2-amino-5-formyl-4-oxo-1,4,5,6,7,8-hexahydropteridin-6-yl]methyl]formylamino]benzamido}pentandiová (kyselina 5,10-diformyltetrahydrolistová),
2. C. kyselina listová,

1. D. kyselina (2S)-2-{4-[[(2-amino-4-oxo-1,4-dihydropteridin-6-yl)-methyl]formylamino]benzamido}pentandiová (kyselina 10-formyllistová),

1. E. kyselina 4-{[(6RS)-2-amino-5-formyl-4-oxo-1,4,5,6,7,8-hexahydropteridm-6-yl]-methylamino}benzoová (kyselina 5-formyltetrahydropteroová),

1. F. R = CHO: kyselina (2S)-2-{4-[[(2-amino-4-oxo-1,4,7,8-tetrahydropteridin-6-yl)-methyl]formylamino]benzamido}pentandiová (kyselina 10-formyldihydrolistová),
2. G. R = H: kyselina (2S)-2-{4-[(2-amino-4-oxo-1,4,7,8-tetrahydropteridin-6-yl)-methylamino]benzamido}pentandiová (kyselina dihydrolistová).

† Calcii hydroxidům¹)

Hydroxid vápenatý

Obsahuje 95,0 % až 100,5 % sloučeniny Ca(OH)₂.

Vlastnosti

Bílý jemný prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě.

Zkoušky totožnosti

1. A. K 0,80 g v třecí misce se přidá 10 ml vody R, 0,5 ml fenolftaleinu RS a promíchá se; suspenze zčervená. Po přidání 17,5 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS se suspenze odbarví bez šumění. Suspenze se 1 min roztírá; červené zbarvení se znovu objeví. Přidá se 6 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a znovu se rozetře; směs se odbarví.
2. B. Asi 0,1 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. 5 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Látky nerozpustné v kyselině chlorovodíkové. 2,0 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny chlorovodíkové R, povaří se a roztok se zfiltruje. Zbytek se promyje horkou vodou R, vysuší se a zváží se; hmotnost zbytku je nejvýše 10 mg (0,5 %).

Uhličitany. Nejvýše 5,0 % CaCO₃. Ke ztitrovanému roztoku ze zkoušky Stanovení obsahu se přidá 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití 0,5 ml oranže methylové RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 50,05 mg CaCO₃.

Chloridy (2.4.4). 0,30 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny dusičné R a 10 ml vody R a zředí se vodou R na 30 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330 μg/g).

Sírany (2.4.13). 0,15 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 10 ml vody R a zředí se vodou destilovanou R na 60 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,4 %).

Arsen (2.4.2). 0,50 g se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové s bromem RS a zředí se vodou R na 50 ml. 25 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na arsen (4 μg/g).

Hořčík a alkalické kovy. 1,0 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 40 ml vody R, povaří se a přidá se 50 ml roztoku kyseliny šťavelové R (63 g/l). Zneutralizuje se amoniakem 17,5%o RS, zředí se vodou R na 200 ml, nechá se 1 h stát a zfiltruje se přes vhodný filtr. Ke 100 ml filtrátu se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, opatrně se odpaří do sucha a vyžíhá se. Zbytek váží nejvýše 20 mg (4,0 %, počítáno jako sírany).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpusí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové RS a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí ve 20 ml vody R a zfiltruje se. 12 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 fig Pb/ml).

Stanovení obsahu

K 1,500 g v třecí misce se přidá 20 ml až 30 ml vody R a 0,5 ml fenolftaleinu RS. Titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS za roztírání látky do odstranění červeného zbarvení. Ztitrovaný roztok se použije ve zkoušce Uhličitany, viz Zkoušky na čistotu.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 37,05 mg Ca(OH)₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Calcii laevulinas dihydricus

Dihydrát vápenaté soli kyseliny levulinové

Je to dihydrát kalcium-bis(4-oxopentanoatu). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₀H₁₄CaO₆.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, D a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dihydrátu vápenaté soli kyseliny levulinové CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 60 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1 ml.

   Porovnávací roztok. 60 mg dihydrátu vápenaté soli kyseliny levulinové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, ethylacetatu R, vody R a lihu 96% R (10+ 10 + 30 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 20 min při 100 °C až 105 °C a po ochlazení se postříká roztokem manganistanu draselného R (30 g/l), poté se suší 5 min v proudu teplého vzduchu nebo do zežloutnutí skvrn. Pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 20 ml roztoku dinitrofenylhydrazinu R (2,5 g/l) v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a nechá se 15 min stát. Zfiltruje se a sraženina se promyje vodou R. Zbytek vysušený při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 203 °C až 210 °C.
2. D. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).
3. E. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,8 až 7,8; měří se roztok S.

Oxidovatelné látky. K 1 ml roztoku S se přidá 10 ml vody R, 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,25 ml roztoku manganistanu draselného R (3,0 g/l), promíchá se. Po 5 min je fialové zbarvení stále viditelné.

Sacharosa a redukující cukry. K 5 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS1 a zředí se vodou R na 10 ml. Roztok se zahřívá k varu po dobu 5 min a po ochlazení se přidá 10 ml uhličitanu sodného RS. Po 5 min stání se zředí vodou R na 25 ml a zfiltruje se. K 5 ml filtrátu se přidají 2 ml vínanu měďnatého RS a roztok se zahřívá k varu po dobu 1 min; nevznikne červená sraženina.

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).

Hořčík a alkalické kovy. K 10 ml roztoku S se přidá 80 ml vody R, 10 ml chloridu amonného RS, 1 ml amoniaku 17,5% RS a zahřeje se k varu. K vroucímu roztoku se přidá po kapkách 50 ml teplého šťavelanu amonného RS a nechá se 4 h stát. Poté se zředí vodou R na 200 ml a zfiltruje se. Ke 100 ml filtrátu se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, odpaří se na vodní lázni do sucha a vyžíhá se do konstantní hmotnosti při 600 °C. Zbytek váží nejvýše 5,0 mg (1,0 %).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). 11,0 % až 12,5 %; 0,200 g se zahřívá v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikují na 1 kg hmotnosti králíka 4 ml roztoku obsahujícího v mililitru 50 mg zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,240 g se rozpustí v 50 ml vody R a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,03 mg C₁₀H₁₄CaO₆.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka prostá pyrogenních látek.

Calendulae flos

Měsíčkový květ

Synonymum. Flos calendulae sine calyce

Jsou to celé nebo řezané usušené zcela rozkvetlé květy plnokvětých odrůd druhu Calendula officinalis L., květy jsou oddělené od lůžka. Obsahuje nejméně 0,4 % flavonoidů, počítáno jako hyperosid (C₂₁H₂₀O₁₂, M_r 464,4), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Jazykovité květy se žlutým nebo oranžově žlutým třízubým jazykem asi 3 mm až 5 mm širokým, ve střední části až 7 mm širokým, a s chlupatou, poněkud srpkovitou žlutohnědou až oranžově hnědou trubkou s vyniklou čnělkou a dvojklannou bliznou, někdy s poněkud ohnutým žlutohnědým až oranžově hnědým semeníkem. Trubkovité květy asi 5 mm dlouhé se žlutou, oranžově červenou nebo červenofialovou pěticípou korunou a žlutohnědou nebo oranžově hnědou trubkou, na spodní části chlupatou, většinou s mírně ohnutým žlutohnědým až oranžově hnědým semeníkem.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je žlutohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloral hydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky koruny s buňkami se světle žlutými olejovými kapkami, některé s poměrně velkými anomocytickými průduchy (2.8.3), jiné s krystaly a velmi malými drúzami šťavelanu vápenatého; krycí chlupy mnohobuněčné, dvouřadé, kuželovité, žláznaté chlupy s mnohobuněčnou jednořadou nebo dvouřadou nohou a velkou vejčitou mnohobuněčnou dvouřadou hlavičkou; pylová zrna kulovitá o průměru asi 40 μm s ostře ostnitou exinou a třemi klíčními póry; někdy úlomky blizny s krátkými bradavčitými papilami.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (500) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 10 min pod zpětným chladičem na vodní lázni. Po ochlazení se zfiltruje.

   Porovnávací roztok. 1,0 mg kyseliny kávové R, 1,0 mg kyseliny chlorogenové R a 2,5 mg rutinu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (10 + 10 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C a ještě teplá se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10g/l) v methanolu R a pak roztokem makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R. Vrstva se suší 30 min na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní části skvrna se žlutohnědou fluorescencí (rutin), ve střední části skvrna se světle modrou fluorescencí (kyselina chlorogenová) a v horní části skvrna se světle modrou fluorescencí (kyselina kávová). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny odpovídající polohou a zbarvením fluorescence skvrnám rutinu a kyseliny chlorogenové na chromatogramu porovnávacího roztoku, pod i nad skvrnou odpovídající rutinu je skvrna se žlutozelenou fluorescencí. Nad skvrnou odpovídající kyselině kávové je další skvrna se žlutozelenou fluorescencí. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna se světle modrou fluorescencí v poloze nižší než skvrna odpovídající kyselině kávové na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 5 % zákrovních listenů a nejvýše 2 % ostatních cizích příměsí.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (500) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.

Stanovení obsahu

Základní roztok. 0,800 g práškované drogy (500) se ve 100ml baňce smíchá s 1 ml roztoku methenaminu R (5 g/l), 20 ml acetonu R a 7 ml kyseliny chlorovodíkové RS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Zfiltruje se přes chomáček vaty do 100ml odměrné baňky. Droga i chomáček vaty se vaří 10 min ještě dvakrát s 20 ml acetonu R pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje filtračním papírem do téže odměrné baňky. Roztok v odměrné baňce se zředí acetonem R použitým k promytí baňky a filtru na 100,0 ml. 20,0 ml roztoku se převede do dělicí nálevky, přidá se 20 ml vody R a protřepává se nejprve 15 ml a pak třikrát 10 ml ethylacetatu R, spojené ethylacetatové vrstvy se protřepávají dvakrát 50 ml vody R a zfiltrují se přes 10 g síranu sodného bezvodého R do 50ml odměrné baňky. Roztok v baňce se zředí ethylacetatem R na 50,0 ml.

Zkoušený roztok. 10,0 ml základního roztoku se smíchá s 1 ml chloridu hlinitého RS1 a zředí se roztokem kyseliny octové ledové R 5% (V/V) v methanolu R na 25,0 ml.

Kontrolní roztok. 10,0 ml základního roztoku se zředí roztokem kyseliny octové ledové R 5% (V/V) v methanolu R na 25,0 ml.

Po 30 min se měří absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku při 425 nm proti kontrolnímu roztoku.

Obsah flavonoidů v procentech, vyjádřeno jako hyperosid (C₂₁H₂₀O₁₂), se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. A - absorbanci roztoku při 425 nm,
2. m - navážku drogy v gramech.

Specifická absorbance hyperosidu je 500.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Carbasalatum calcicum

Vápenatá sůl karbasalatu

Je to ekvimolární sloučenina kalcium-bis[2(acetyloxy)benzoatu] a močoviny. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₉H₁₈CaN₂O₉

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě a v dimethylformamidu, prakticky nerozpustná v acetonu a v bezvodém methanolu.

Látku je nutno chránit před vlhkostí. Zkoušky ve vodných roztocích musí být prováděny bezprostředně po přípravě roztoků.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 0,250 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 75 ml vody R a 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, zamíchá se a zředí se vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku ihned po jeho přípravě při 220 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 228 nm a 276 nm. Specifická absorbance v maximu při 228 nm je 363 až 379 a v maximu při 276 nm je 49 až 53.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. vápenaté soli karbasalatu.
3. C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R, vaří se 2 min a ochladí se. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na salicylany (2.3.1).
4. D. 0,2 g se zahřívá s 0,2 g hydroxidu sodného R; vzniká žlutohnědé zbarvení a vznikající výpary barví papír lakmusový červený R modře.
5. E. Vyhovuje zkoušce (a) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,5 g se rozpustí v 50 ml vody R; roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. 0,150 g se rozpustí ve 100ml odměmé baňce v 10 ml tetrabutylamoniumhydroxidu v propanolu 0,1 mol/lRS, nechá se stát 10 min a občas seprotřepe. Pak se přidá 8,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a 20,0 ml roztoku tetraboritanu sodného R (19 g/l) a zamíchá se. Za stálého míchání se přidají 2,0 ml roztoku aminopyrazolonu R (10 g/l) a 2,0 ml roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (10 g/l), nechá se stát 2 min, zředí se vodou R na 100,0 ml, zamíchá se a nechá se stát 20 min. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) v maximu při 505 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Absorbance není větší než 0,125 (0,1%, vyjádřeno jako kyselina acetylsalicylsalicylová).

Kyselina salicylová. 0,200 g se rozpustí ve 100ml odměrné baňce v 80 ml vody R a přidá se 10 ml roztoku dusičnanu železitého R (10 g/l) v roztoku kyseliny dusičné zředěné RS (80 g/l) a zředí se vodou R na 100,0 ml. Ihned po přípravě se měří absorbance roztoku (2.2.25) v maximu při 525 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Absorbance není větší než 0,115 (0,5 %, vyjádřeno jako kyselina salicylová).

Sodík. Nejvýše 0,1%; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I). Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g v 500,0 ml vody R.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí zahřátím v 8 ml vody R, ochladí se a přidá se 12 ml acetonu R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 10 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky rozpuštěné ve směsi 15 ml methanolu bezvodého R a 15 ml dimethylformamidu R.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí v baňce se zabroušenou zátkou v 25 ml vody R. Přidá se 25,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS, baňka se uzavře a nechá se 2 h stát. Titruje se přebytek hydroxidu kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml fenolftaleinu RS. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 22,92 mg C₁₉H₁₈CaN₂O₉.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Nečistoty

1. A. anhydrid kyseliny 2-(acetyloxy)benzoové,

1. B. kyselina 2-{[2-(acetyloxy)benzoyl]oxy}benzoová (kyselina acetylsalicylsalicylová),
2. C. kyselina 2-hydroxybenzoová (kyselina salicylová).

† Carbenicillinum natricum

Sodná sůl karbenicilinu

Je to dinatrium-(2S,5R,6R)-6-[(RS)-2-fenylacetamido-2-karboxylato]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 89,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₇H₁₆N₂Na2O₆S.

Výroba

Je-li vyrobena postupem, který může v látce zanechat zbytky dimethylanilinu, a/nebo postupem, při němž výchozí látka nebo meziprodukt obsahují zbytky dimethylanilinu vyhovuje následující zkoušce:

Dimethylanilin (2.4.26, Metoda B). Nejvýše 20 μg/g.

Je-li vyrobena postupem, který může v látce zanechat zbytky kyseliny 2-ethylhexanové, vyhovuje následující zkoušce:

Kyselina 2-ethylhexanová. Nejvýše 0,5 %, stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96% a v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecně zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli karbenicilinu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 25 mg zkoušené látky se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg sodné soli karbenicilinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (b). 25 mg sodné soli karbenicilinu CRL a 25 mg sodné soli ampicilinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 5,0 kyselinou octovou ledovou R, (10 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a vystaví se působení par jodu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg se vloží do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká žlutohnědé zbarvení.
2. D. Zkoušená látka vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₅ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +182° až +196°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,200 g ve vodě R a zředěním vodou R na 20,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) popsaná ve zkoušce Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (b) a začne se izokratická eluce. Ihned po eluci píku karbenicilinu se začne lineární gradientová eluce. Pokud bylo složení mobilní fáze upraveno, aby se dosáhlo požadovaného rozlišení, upravené složení se použije v čase 0 gradientu.

Kolona se ustaluje 15 min původní mobilní fází. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a použije se stejná gradientová eluce. Nastříkne se 20 μl rozpouštěcí směsi jako slepá zkouška a použije se stejná gradientová eluce. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b): plocha žádného píku odpovídajícího sodné soli benzylpenicilinu není větší než 5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího benzylpenicilinu, není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 11 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (11 %). Nepřihlíží se k žádnému píku rozpouštědla a k pikům s plochou menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,5 %; stanoví se s 0,150 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,05 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Rozpouštěcí směs. 7,8 g dihydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí v 900 ml vody R. Upraví se pH na hodnotu 6,4 hydroxidem sodným zředěným RS a zředí se vodou R na 1000 ml.

Zkoušený roztok (a). 25,0 mg se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). Připraví se bezprostředně před použitím. 60,0 mg se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg sodné soli carbenicilinu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 30,0 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí na 50,0 ml stejnou rozpouštěcí směsí.

Porovnávací roztok (c). 2,0 mg cefiximu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 5,0 ml porovnávacího roztoku (a).

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí rozpouštěcí směsí na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití: