Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

1. - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min:
3. - mobilní fáze A - připraví se smícháním 980 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l), jehož pH bylo případně upraveno na hodnotu 4,3 kyselinou fosforečnou zředěnou RS nebo hydroxidem sodným zředěným RS, a 20 ml acetonitrilu R,
4. - mobilní fáze B - připraví se smícháním 600 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R( 15,6 g/l), jehož pH bylo případně upraveno na hodnotu 4,3 kyselinou fosforečnou zředěnou RS nebo hydroxidem sodným zředěným RS, a 400 ml acetonitrilu R,
5. - spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Kolona se ustaluje promýváním mobilní fází, v níž poměr fází A : B je 85 : 15. Nastříkne se 20 pí porovnávacího roztoku (c) a 20 μl porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi dvěma hlavními píky nejméně 9,0 (je-li nutno, upraví se poměr A : B mobilní fáze) a kapacitní faktor druhého píku (karbenicilin) je 3,5 až 4,8. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) pro hlavní pík je poměr signálu k šumu nejméně 3.

Nastříkne se 20 pl porovnávacího roztoku (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku je nejvýše 1,0 %. Střídavě se nastřikuje 20 μl zkoušeného roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (a).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

1. A. kyselina (2S,5R,6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2- -karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová),

1. B. kyselina fenyloctová,

1. C. kyselina 2-fenylpropandiová (kyselina fenylmalonová),

1. D. kyselina (4S)-2-[(2-fenyl-2-karboxyacetanrido)karboxymethyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniciloové kyseliny karbenicilinu),

1. E. kyselina (4S)-2-[(2-fenyl-2-karboxyacetamido)methyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniloové kyseliny karbenicilinu),
2. F. kyselina (2S,5R,6R)-3,3-dimethyl-7-oxo-6-(fenylacetamido)-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]-heptan-2-karboxylová (benzylpenicilin),

1. G. kyselina (4S)-2-[(fenylacetamido)karboxymethyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniciloové kyseliny benzylpenicilinu),

1. H. kyselina (2RS,4S)-2-[(fenylacetamido)methyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniloové kyseliny benzylpenicilinu),

1. I. kyselina (3S,7R,7aR)-5-benzyl-2,2-dmethyl-2,3,7,7a-tetrahyckoiniidazo[5,1-b]thiazol-3,7-dikarboxylová (penilová kyselina benzylpenicilinu).

Carbethopendecinii bromidum

Karbethopendeciniumbromid

Synonymum. Carbethopendecinium bromatum

Je to [l-(ethoxykarbonyl)pentadecyl]trimethylamoniumbromid. Vysušen předepsaným způsobem, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny C₂₁H₄₄BrNO₂.

Vlastnosti

Bílý až slabě nažloutlý krystalický prášek. Vodný roztok při třepání silně pění. Je snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v chloroformu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 153 °C až 156 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem carbethopendeciniumbromidu CRL.
3. C. Asi 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok se použije také ke zkoušce totožnosti D. K 5 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml hexakyanoželezitanu draselného RS; vylučuje se žlutá sraženina.
4. D. 2 ml roztoku ze zkoušky totožnosti C vyhovují zkoušce (a) na bromidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2 g se rozpustí v 1 ml vody R. Tento roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze I (2.2.1).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. K tomuto roztoku se přidá 0,1 ml červeně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Amonné soli. 5,0 g se rozpustí ve 30 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a methanolu R (1 + 99) a přidá se 100 ml 2-propanolu R. Roztokem se nechá pomalu probublávat dusík R a postupně se přidá 15,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS a zaznamená se potenciometrická titrační křivka (2.2.20). Jestliže křivka vykazuje dva inflexní body, není spotřeba odměmého roztoku mezi těmito body větší než 2,0 ml.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %, 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Vysušená látka se použije ke stanovení obsahu.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,3000 g vysušené látky ze zkoušky Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 6 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití violeti krystalové RS jako indikátoru do změny fialového zbarvení na modré.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 42,25 mg C₂₁H₄₄BrNO₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Carbo activatus¹)

Aktivní uhlí

Synonyma. Carbo adsorbens, carbo medicinalis, adsorpční uhlí, medicinální uhlí

CAS 7440-44-0

Získává se z rostlinných materiálů vhodným karbonizačním postupem, kterým se dosáhne vysoké adsorpční schopnosti.

Vlastnosti

Černý lehký prášek bez hrudek. Je prakticky nerozpustné ve všech běžných rozpouštědlech.

Zkoušky totožnosti

1. A. V červeném žáru hoří pomalu bez plamene.
2. B. Zkouška Adsorpční mohutnost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 2,0 g se v kuželové baňce se zabroušenou zátkou přidá 50 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, vaří se 1 h pod zpětným chladičem a zfiltruje se. Filtr se promyje kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS a spojené filtráty se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 2,0 g se přidá 40 ml vody R a 5 min se vaří. Po ochlazení se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na původní objem a zfiltruje se. Prvních 20 ml se odstraní. K 10ml filtrátu se přidá 0,25 ml modři bromthymolové RS1 a 0,25 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS; roztok je modrý. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,75 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS.

Látky rozpustné v kyselinách. K 1,0 g se přidá 25 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 5 min se vaří. Směs se za horka zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (10) a filtr se promyje 10 ml horké vody R. Spojené filtráty se odpaří do sucha na vodní lázni. Ke zbytku se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, znovu se odpaří do sucha a suší se do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 30 mg (3 %).

Barevné látky rozpustné v zásadách. K 0,25 g se přidá 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 1 min se vaří. Po ochlazení se zfiltruje a zředí se vodou R na 10 ml. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok ZŽ₄ (2.2.2, Metoda II).

Látky rozpustné v lihu 96%. K 2,0 g se přidá 50 ml lihu 96% R a vaří se 10 min pod zpětným chladičem. Směs se ihned zfiltruje, ochladí a zředí se lihem 96% R na 50 ml. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₆ nebo HŽ₆ (2.2.2, Metoda II). 40 ml roztoku se odpaří do sucha a suší se do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 8 mg (0,5 %).

Fluoreskující látky. 10,0 g se v zařízení pro diskontinuální extrakci extrahuje 2h 100 ml cyklohexanu R1. Spojené výtřepky se zředí cyklohexanem R1 na 100 ml a pozorují se v ultrafialovém světle při 365 nm. Fluorescence tohoto roztoku není intenzivnější než fluorescence porovnávacího roztoku obsahujícího 83 μg chininu R v 1000 ml kyseliny sírové 0,005 mol/l RS zkoušeného za stejných podmínek.

Sulfidy. K 1,0 g v kuželové baňce se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS, 20 ml vody R a zahřeje se k varu. Unikající páry nezbarví papír s octanem olovnatým R do hnědá.

Měď. Nejvýše 25 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Použije se roztok S.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku mědi (0,1 % Cu) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.

Měří se absorbance při 325,0 nm za použití měděné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Olovo. Nejvýše 10 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Použije se roztok S.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.

Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. V závislosti na přístroji lze použít i rezonanční čáru při 217,0 nm.

Zinek. Nejvýše 25 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Použije se roztok S.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku zinku (100 μg Zn/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.

Měří se absorbance při 214,0 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 120 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Adsorpční mohutnost. K 0,300 g ve 100ml kuželové baňce se zabroušenou zátkou se přidá 25,0 ml čerstvě připraveného roztoku 0,5 g fenazonu R v 50 ml vody R, 15 min se důkladně třepe a zfiltruje se. Prvních 5 ml filtrátu se odstraní a k 10,0 ml filtrátu se přidá 1,0 g bromidu draselného R a 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Za použití 0,1 ml červeně methylové RS jako indikátoru se titruje bromičnanem draselným 0,0167 mol/l VS do odbarvení červeného zbarvení. Před koncem titrace se titruje pomalu (1 kapka/15 s). Provede se slepá zkouška za použití 10,0 ml roztoku fenazonu.

Množství fenazonu adsorbovaného 100 g adsorpčního uhlí se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. a - spotřebu bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS ve slepé zkoušce v mililitrech,
2. b - spotřebu bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS na titraci zkoušené látky v mililitrech,
3. m - navážku zkoušené látky v gramech.

100 g zkoušené látky adsorbuje nejméně 40 g fenazonu, počítáno na vysušenou látku.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Celkový počet živých aerobních mikroorganismů je nejvýše 10³ živých mikroorganismů v gramu; stanoví se metodou počítáni na pevných půdách.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Carbomera

Karbomery

Jsou to vysokomolekulární polymery kyseliny akrylové síťované s polyalkenylethery cukrů nebo polyalkoholů. Počítáno na vysušenou látku, obsahují 56,0 % až 68,0 % karboxylových skupin (-COOH). Zdánlivá viskozita je 70,0 % až 130,0 % hodnoty uvedené na označení karbomerů s nominální zdánlivou viskozitou 20 000 mPa.s nebo více a 50,0 % až 150,0 % hodnoty uvedené na označení karbomerů s nominální zdánlivou viskozitou menší než 20 000 mPa.s.

Vlastnosti

Bílý vločkovitý hygroskopický prášek. Po dispergaci ve vodě a v dalších polárních rozpouštědlech a neutralizaci roztokem hydroxidu sodného bobtnají.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky má hlavní pásy při 2960 cm^-1, 1720 cm^-1, 1455 cm^-1, 1415 cm^-1, 1250 cm^-1, 1175 cm^-1 a 800 cm^-1, s nejvýraznějším pásem při 1720 cm^-1.
2. B. Disperze o koncentraci 10 g/l se upraví hydroxidem sodným 1 mol/l RS na hodnotu pH asi 7,5; vznikne velmi viskózní gel.
3. C. K 10 ml gelu ze zkoušky B se za stálého míchání přidají 2 ml roztoku chloridu vápenatého R (100 g/l). Ihned se vytvoří bílá sraženina.
4. D. K 10 ml disperze (10 g/l) se přidá 0,5 ml modři thymolové RS; vznikne oranžové zbarvení. K 10 ml disperze (10 g/l) se přidá 0,5 ml červeně kresolové RS; vznikne žluté zbarvení.
5. E. Nalezená viskozita odpovídá viskozitě deklarované.

Zkoušky na čistotu

Zdánlivá viskozita. Před stanovením se látka suší 1 h ve vakuu při 80 °C. 2,50 g takto vysušené látky se opatrně přidá za stálého míchání rychlostí (1000 ± 50) ot/min do 500 ml vody R v kádince objemu 1000 ml, přičemž tyč míchadla svírá s jednou stranou kádinky úhel 60°. Vysušená látka se přidává během 45 s až 90 s konstantní rychlostí tak, aby se rozrušily volné shluky prášku, a v míchání se pokračuje 15 min při (1000 ±50) ot/min. Míchadlo se pak vyjme a kádinka s disperzí se umístí na 30 min do vodní lázně teploty (25 ± 0,2) °C. Pak se zavede opět míchadlo, a to tak hluboko, aby při míchání rychlostí (300 ± 25) ot/min nedocházelo k zavádění vzduchu do disperze, a za míchání se směs upraví přídavkem roztoku hydroxidu sodného R (180 g/l) zaváděným pod povrch na hodnotu pH7,3 až 7,8, přičemž bod ekvivalence se stanoví potenciometricky (2.2.20) s použitím skleněné a kalomelové elektrody. Celkový objem použitého roztoku hydroxidu sodného R (180 g/l) je asi 6,2 ml. Před konečným stanovením pH se vyčká 2 min až 3 min. Jestliže konečná hodnota pH převyšuje 7,8, stanovení se ukončí a opakuje se znovu s použitím menšího množství hydroxidu sodného při titraci. Zneutralizovaná směs se vloží na 1 h do vodní lázně teploty 25 °C a pak se ihned provede stanovení viskozity, protože po 75 min po neutralizaci se již objevují menší změny viskozity. Viskozita (2.2.10) se stanoví rotačním viskozimetrem s tělískem rotujícím rychlostí 20 ot/min, které je vhodné pro předpokládané rozmezí zdánlivé viskozity. Zdánlivá viskozita je 300 mPa.s až 115 000 mPa.s.

Volná kyselina akrylová. Stanoví se kapalinovou chromatografii (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,125 g se smíchá s roztokem síranu draselno-hlinitého R (25 g/l) a zředí se jím na 25,0 ml. Suspenze se zahřívá 20 min při 50 °C za občasného protřepání. Pak se suspenze nepřetržitě třepe 60 min při pokojové teplotě. Odstřeďuje se a čirý roztok nad sedlinou se použije jako zkoušený roztok.

Porovnávací roztok. 62,5 mg kyseliny akrylové R se rozpustí v roztoku síranu draselno-hlinitého R (25 g/l) a zředí se jím na 100,0. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí na 50,0 ml roztokem síranu draselno-hlinitého R (25 g/l).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanisovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min a s následujícím gradientovým programem:
   - mobilní fáze A - roztok dihydrogenfosforečnanu draselného R (1,361 g/l),
   - mobilní fáze B - směs stejných objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (1,361 g/l) a acetonitrilu pro chromatografii R,

   Uchovávání Označování Nečistoty Carbethopendecinii bromidum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Carbo activatus1) Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Carbomera Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu

   Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)
   0	100	0
   8	100	0
   9	0	100
   20	0	100
   21	100	0
   30	100	0

1. - spektrofotometrického detektoru, 205 nm.

Nastříkne se po asi 20 μl každého roztoku. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas kyseliny akrylové asi 6,0 min.

Na chromatogramů zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího kyselině akrylové větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (0,025 %).

Benzen. Nejvýše 2 μg/g. Stanoví se způsobem pro stanovení zbytkových rozpouštědel (2.4.24) s použitím systému A.

Roztok rozpouštědel. 0,100 g benzenu R se rozpustí v dimethylsulfoxidu R a zředí se jím na 100,0ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. Do lahvičky pro opakovaný odběr se naváží 50,0 mg zkoušené látky a přidá se 5,0 ml vody R a 1,0 ml dimethylsulfoxidu R.

Porovnávací roztok. Do lahvičky pro opakovaný odběr se naváží 50,0 mg zkoušené látky a přidají se 4,0 ml vody R, 1,0 ml dimethylsulfoxidu R a 1,0 ml roztoku rozpouštědel.

Lahvičky se uzavřou pomocí pryžově zátky pokryté polytetrafluorethylenovou fólií a zajistí se hliníkovým uzávěrem. Obsah lahvičky seprotřepe, aby vznikla homogenní suspenze.

Mohou být použity následující podmínky head-space nástřiku:

1. - teplota ustavování rovnováhy: 80 °C,
2. - čas ustavování rovnováhy: 60 min,
3. - teplota spojovacího vedení: 90 °C.

Nastříkne se 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku na kolonu popsanou v systému A. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku odpovídajícího benzenu byla nejméně 20 % celé stupnice zapisovače.

Na kolonu se odděleně nastříkne 1 ml plynné fáze zkoušeného roztoku a 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku. Tyto nástřiky se opakují ještě dvakrát.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku není průměrná plocha píku odpovídajícího benzenu větší než polovina průměrné plochy píku odpovídajícího benzenu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch ze tří opakovaných nástřiků zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku je nejvýše 15 %.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší ve vakuu 60 minut při 80 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 4,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,120 g se pomalu a za míchání přidá ke 400 ml vody R a v míchání se pokračuje 15 min. Pak se intenzita míchání sníží a titruje se hydroxidem sodným 0,2 mol/l VS až do hodnoty pH 10,0 za potenciometrického stanovení bodu ekvivalence (2.2.20) s použitím skleněné akalomelové elektrody. Po každém přídavku hydroxidu sodného 0,2 mol/l VS a před odečtením hodnoty pH se směs 1 min míchá.

1 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l VS odpovídá 9,0 mg karboxylových (-COOH) skupin.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede nominální hodnota zdánlivé viskozity.

Carmellosum natricum substitutům humile

Částečně substituovaná sodná sůl karmelosy

Je to sodná sůl částečně O-(karboxymethylované) celulosy. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 2,0 % až 4,5 % Na.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek nebo krátká vlákna. Je prakticky nerozpustná v acetonu, v ethanolu a v toluenu. Ve vodě bobtná za vzniku gelu.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se protřepe se 100 ml roztoku hydroxidu sodného R (100 g/l); vzniká suspenze.
2. B. 1 g se protřepe s 50 ml vody R. 1 ml této směsi se přenese do zkumavky, přidá se 1 ml vody R a 0,05 ml čerstvě připraveného roztoku 1-naftolu R (40 g/l) v methanolu R. Zkumavka se nakloní a opatrně se po spodní stěně přidají 2 ml kyseliny sírové R tak, aby vytvořila spodní vrstvu. Na rozhraní obou vrstev vzniká červeně fialové zbarvení.
3. C. Zkouška Síranový popel (2.4.14), viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
4. D. Roztok připravený ze síranového popelu pro zkoušku Těžké kovy, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,5; 1 g se třepe 5 min se 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R a pak se odstředí. Měří se vzniklá suspenze.

Chlorid sodný a glykolat sodný. Součet nalezeného množství chloridu sodného a glykolatu sodného v procentech je nejvýše 0,5 %, počítáno na vysušenou látku.

Chlorid sodný. 5,00 g se naváží do 250ml kuželovité baňky, přidá se 50 ml vody R a 5 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a zahřívá se 20 min na vodní lázni za občasného míchání, aby došlo k úplné hydrataci. Pak se ochladí, přidá se 100 ml vody R a 10 ml kyseliny dusičné R a titruje se dusičnanem stříbrným 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití stříbrné indikační elektrody a dvouplášťové srovnávací elektrody obsahující roztok dusičnanu draselného R (100 g/l) ve vnějším plášti a obvyklý roztok ve vnitřním plášti elektrody.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,05 mol/l VS odpovídá 2,922 mg NaCl.

Glykolat sodný. Do kádinky se naváží množství odpovídající 0,500 g vysušené látky, přidá se 5 ml kyseliny octové ledové R a 5 ml vody R a míchá se, aby došlo k úplné hydrataci (asi 30 min). Potom se přidá 80 ml acetonu R a 2 g chloridu sodného R, několik minut se míchá, až dojde k úplnému vysrážení karboxymethylcelulosy, zfiltruje se přes řídký papírový filtr impregnovaný acetonem R do odměmé baňky, kádinka a filtr se promyjí acetonem R a filtrát se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Nechá se 24 h stát bez promíchávání. Čirá supernatantní kapalina se použije jako zkoušený roztok.

Připraví se porovnávací roztoky následovně: 0,100 g kyseliny glykolové R předem vysušené ve vakuu nad oxidem fosforečným R se rozpustí ve 100 ml odměmé baňce ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Do 4 odměrných baněk se odděleně přenese 0,5 ml, 1,0 ml, 1,5 ml a 2,0 ml tohoto roztoku, obsah každé baňky se zředí vodou R na 5,0 ml, přidá se po 5 ml kyseliny octové ledové R, zředí se acetonem R na 100,0 ml a promíchá se.

Do 25ml odměrných baněk se přenesou odděleně 2,0 ml zkoušeného roztoku a 2,0 ml každého porovnávacího roztoku. Neuzavřené baňky se zahřívají ve vodní lázni do odpaření acetonu a po ochlazení se do každé baňky přidá 5,0 ml 2,7-dihydroxynaftalenu RS, promíchá se a přidá se dalších 15,0 ml 2,7-dihydroxynaftalenu RS a opět se promíchá. Baňky se uzavřou hliníkovou fólií a zahřívají se 20 min ve vodní lázní. Po ochlazení se zředí kyselinou sírovou R na 25,0 ml.

Měří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm. Připraví se kontrolní roztok za použití 2,0 ml roztoku obsahujícího po 5 % (V/V) kyseliny octové ledové R a vody R v acetonu R. Pomocí absorbancí porovnávacích roztoků se sestaví kalibrační křivka. Z kalibrační křivky a absorbance zkoušeného roztoku se zjistí množství (a) kyseliny glykolové v miligramech a vypočítá se obsah glykolatu sodného podle vzorce:

v němž značí:

1. 1,29 - přepočítací faktor kyseliny glykolové na glykolat sodný,
2. b - ztrátu sušením v %,
3. m - navážku zkoušené látky v gramech.

Látky rozpustné ve vodě. Nejvýše 70,0 %; 5,00 g se disperguje ve 400,0 ml vody R a během 30 min se vždy po 10 min míchá 1 min, potom se nechá 1 h stát, a je-li třeba, odstředí se. 100,0 ml supernatantní tekutiny se zfiltruje ve vakuu přes řídký papírový filtr, 75,0 ml filtrátu se odpaří do sucha a zbytek po odpaření se suší 4 h při 100 °C až 105 °C.

Těžké kovy (2.4.8). Ke zbytku ze zkoušky Síranový popel se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, odpaří se na vodní lázni a zbytek se rozpustí ve 20 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). 6,5% až 13,5%, což odpovídá 2,0% až 4,5% Na, počítáno na vysušenou látku; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky za použití směsi stejných objemových dílů kyseliny sírové R a vody R.

Následující zkouška (Sedimentace) hodnotící farmaceuticko-technologické vlastnosti se provádí v závislosti na uvažovaném složení. Tato zkouška není povinná.

Sedimentace. 15,0 ml až 35,0 ml. 5,0 g se přidá k 20 ml 2-propanolu R ve 100ml odměrném válci a silně se protřepe. Zředí se 2-propanolem R na 30 ml a potom vodou R na 50 ml a opět se silně protřepe. Třepání se provede ještě třikrát během 15 min, pak se nechá 4 h stát a odečte se objem usazeniny.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

† Carmustinum

Karmustin

Je to 1,3-bis(2-chlorethyl)-1-nitrosomočovina. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₅H₉CI₂N₃O₂.

Vlastnosti

Nažloutlý, zrnitý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v etheru a v dichlormethanu, snadno rozpustný v ethanolu.

Taje při asi 31 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. karmustinu. Měří se roztavená látka ve formě filmu.

Zkoušky na čistotu

1,3-Bis(2-chlorethyl) močovina (nečistota A). Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg karmustinu nečistoty A CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml porovnávacího roztoku (a).

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 pl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (10 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se diethylaminem R a 10 min se zahřívá při 125 °C. Po vychladnutí se postříká dusičnanem stříbrným RS2 a vrstva se vystaví působení ultrafialového světla 365 nm, dokud se neobjeví hnědé až černé skvrny. Žádná skvrna odpovídající karmustinu nečistotě A na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v 30 ml ethanolu R a zředí se vodou R na 100,0 ml. 3,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 230 nm.

Vypočítá se obsah C₅H₉CI₂N₃O₂; specifický absorpční koeficient je 270.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 1,3-bis(2-chlorethyl)močovina.

† Cefiximum trihydricum

Trihydrát cefiximu

Synonymum. Cefiximum

Je to trihydrát kyseliny (6R,7R)-7-{(Z-(2-aminothiazol-4-yl)-2[ (kaiboxymethoxy)imino]acetamido}-8-oxo-5-thia-3-vinyl-1-azabicyclo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylové. Počítáno na bezvodou a ethanolu prostou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₆H₁₅N₅O₇S₂.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, mírně hygroskopický. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v ethanolu a prakticky nerozpustný v ethylacetatu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cefiximu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v methanolu R_y odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ silanizovaného pro TLCR.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Porovnávací roztok (a). 20 mg cefiximu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Porovnávací roztok (b). 20 mg cefiximu CRL a 20 mg sodné soli ceftriaxonu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methylacetatu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH se nejprve upraví kyselinou octovou R na hodnotu 6,2, (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg se umístí do zkumavky délky asi 150 mm a průměru asi 15 mm. Zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je žlutý. Zkumavka se zahřívá 1 min na vodní lázni; vzniká oranžové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.2). 2,6 až 4,1; měří se suspenze připravená tímto způsobem: 0,5 g se suspenduje ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se zkoušený roztok a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ethanol (2.4.24). Nejvýše 1,0 %; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28) metodou standardního přídavku.

Roztok vzorku. 0,250 g se rozpustí ve směsi objemových dílů dimethylacetamidu R a vody R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 25,0 ml.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 9,0 % až 12,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg cefiximu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg cefiximu CRL se rozpustí ve vodě R a zahřívá se 45 min na vodní lázni. Ochladí se a ihned se nastříkne.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku tetrabutylamoniumhydroxidu R, připraveného takto: rozpustí se 8,2 g tetrabutylamoniumhydroxidu R ve vodě R a zředí se jí na 800 ml, pH se upraví na hodnotu 6,5 kyselinou fosforečnou zředěnou RS a zředí se vodou R na 1000 ml (250 + 750); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm,
4. - injektorové smyčky, 10 μl.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se porovnávací roztok (c) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 20 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky (cefixim a E-izomer) je nejméně 2,0. Podle potřeby se upraví obsah acetonitrilu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku cefiximu nejvýše 1,0%. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztok (a).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyselina 2-{(Z)-2-(2-aminothiazol-4-yl)-2-[(karboxymethoxy)imino]acetamido}-2-[(2R)-5-methyl-7-oxo-1,2,5,7-tetrahydro-4H-fiiro[3,4-d][1,3]thiazin-2-yl]octová,

1. B. kyselina 2- {[(Z)-1-(2-aminothiazol-4-yl)-2-[[(2R,5RS)-5-methyl-7-oxo-1,2,5,7-tetrahydro-4H-furo[3,4-d][1,3] thiazin-2-yl]methylamino]-2-oxoethyliden]aminooxy} octová,

1. C. kyselina (6R,76)-7-{(Z)-2-(2-ammothiazol-4-yl)-2-[(karboxymethoxy)imino]acetamido}-8-oxo-5-thia-3-vinyl-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová (7-epimer cefiximu),

1. D. kyselina (6R,7R)-7-{(E)-2-(2-aminothiazol-4-yl)-2-[(karboxymethoxy)imino]acetamido}-8- -oxo-5-thia-3-vinyl-l-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová (E-izomer cefiximu),

1. E. kyselina (6R,7R)-7-{(Z)-2-(2-aminothiazol-4-yl)-2-[(karboxymethoxy)imino]acetamido}-3-methyl-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová.

† Cefuroximum axetili

Cefuroximiumaxetil

Je to směs dvou diastereoizomerů (1RS)-1-(acetoxy)ethyl-(6R,7R)-7-[(Z)-2-(2-furyl)-2-(methoxyimino)acetamido]-3-[(karbamoyloxy)methyl]-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylatu. Počítáno na bezvodou a acetonu prostou látku, obsahuje 96,0 % až 102,0 % směsi dvou diastereoizomerů sloučeniny C₂₀H₂₂N₄O₁₀S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, v ethylacetatu a v methanolu, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cefuriximiumaxetilu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Retenční časy a velikosti hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají retenčním časům a velikosti hlavních píků diastereoizomerů A a B ceíuroximiumaxetilu na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Zkoušky na čistotu

Poměr diastereoizomerů. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) popsanou ve Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je poměr píku diastereoizomerů A cefuroximiumaxetilu k součtu píků diastereoizomerů A a B cefuroximiumaxetilu 0,48 až 0,55; stanoví se metodou vnitřní normalizace.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) popsanou ve Stanovení obsahu. Z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku se metodou vnitřní normalizace vypočítá procentuální obsah příbuzných látek. Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,05násobek plochy dvou hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Součet procent páru píků odpovídajících (E)-izomerům určeným srovnáním s chromatogramem porovnávacího roztoku (c) není větší než 1,0 %, součet procent páru píků odpovídajících A³-izomerům určeným srovnáním s chromatogramem porovnávacího roztoku (b) není větší než 1,5 % a plocha žádného dalšího vedlejšího píku není větší než 0,5 %. Součet příbuzných látek je nejvýše 3,0 %.

Aceton (2.4.24). Nejvýše 1,1 %.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %, stanoví se s 0,400 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. Roztok se připraví bezprostředně před použitím. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku se zahřívá 1 h při 60 °C (příprava Δ³-izomerů).

Porovnávací roztok (c). 5 ml zkoušeného roztoku se na 24 h vystaví působení ultrafialového světla při 254 nm (příprava (E) izomerů).

Porovnávací roztok (d). Roztok se připraví bezprostředně před použitím. 10,0 mg cefuroximiumaxetilu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem trimethylsilanizovaným pro chromatografii R (5 jim),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (23 g/l) (38 + 62); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 278 nm.

Postupně se nastříkne po 20 μl porovnávacích roztoků (a), (b), (c) a (d). Pokud jsou chromatogramy zaznamenávány za předepsaných podmínek, jsou relativní retenční časy vzhledem k diastereoizomeru A cefuroximiumaxetilu (druhý pík) přibližně 0,9 pro diastereoizomer B cefuroximiumaxetilu, 1,2 pro Δ ³-izomery cefuroximiumaxetilu a 1,7 a 2,1 pro (E)-izomery. Zkoušku lze hodnotit, pokud na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píky diastereoizomerů A a B cefuroximiumaxetilu nejméně 1,5. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi píky diastereoizomeru A cefuroximiumaxetilu a Δ ³-izomeru cefuroximiumaxetilu nejméně 1,5.

Šestkrát se nastříkne porovnávací roztok (d). Zkoušku lze hodnotit, pokud relativní směrodatná odchylka součtu píků diastereoizomerů A a B cefuroximiumaxetilu je nejvýše 2,0 %.

Obsah C₂₀H₂₂N₄O₁₀S v procentech se vypočítá ze součtu ploch dvou píků diastereoizomerů a deklarovaného obsahu C₂₀H₂₂N₄O₁₀S v cefuroximiumaxetilu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. (1RS)-1-(acetoxy)ethyl-(2RS,6R,7R)-7-[(Z)-2-(2-furyl)-2-(methoxyimino)acetamido]-3-[(karba- moyloxy)methyl]-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-3-en-2-karboxylat (Δ³-izomery),

1. B. (1RS)-1-(acetoxy)ethyl-(6R,7R-7-[(E)-2-(2-furyl)-2-(methoxyimiiio)acetamido-3-[(karbamoyloxy)methyl]-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-3-en-2-karboxylat ((E)-izomery),

1. C. kyselina (6R,7R)-7-[(2)-2-(2-furyl)-2-(methoxyimino)acetamido]-8-oxo-3-{[(trichloracetyl)karbamoyloxy]methyl}-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová,

1. D. kyselina (6R,7R)-7-[(Z)-2-(2-furyl)-2-(methoxyimino)acetamido]-3-[(karbamoyloxy)methyl]-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová (cefuroxim).

† Celiprololi hydrochloridum

Celiprololiumchlorid

Je to (RS)-N-terc.butyl-N-3-[2-acetyl-4-(3,3-diethylureido)fenoxy]-2-hydroxypropylamoniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C₂₀H₃₄CIN₃O₄.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96%, je těžce rozpustný v chloroformu.

Vykazuje polymorfismus.

Teplota tání je asi 198 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (2.1).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem celiprololiumchloridu CRL. Jestliže se spektrum zkoušené látky v pevném stavu liší od spektra referenční látky, rozpustí se odděleně obě látky v co nejmenším množství methanolu R, odpaří se při 60 °C do sucha a zaznamenají se nová spektra.
2. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).
3. C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů vody R a acetonitrilu R a zředí se stejnou směsí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů vody R a acetonitrilu R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 3,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů vody R a acetonitrilu R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 25,0 mg celiprololiumchloridu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů vody R a acetonitrilu R a zředí se stejnou směsí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (d). K 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) se přidá 5,0 mg celiprololiumchloridu nečistoty B (N'-[3-acetyl-4-(3-terc.butylamino-2-hydroxypropoxy)fenyl]-N-terc.butylmočovina R),

rozpustí se a zředí se směsí stejných objemových dílů vody R a acetonitrilu R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm), např. Symmetry C18,
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,9 ml/min:
3. - mobilní fáze A - k 900 ml vody R se přidá 3,12 g dihydrogenfosforečnanu sodného dihydrátu R. Po rozpuštění se pH upraví na hodnotu 6,0 hydroxidem sodným zředěným RS a doplní se vodou R na 1000 ml,
4. - mobilní fáze B - acetonitril R,
5. - gradientového programu:

   Uchovávání Označování Nečistoty Carbethopendecinii bromidum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Carbo activatus1) Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Carbomera Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Označování Carmellosum natricum substitutům humile Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání † Carmustinum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Cefiximum trihydricum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Cefuroximum axetili Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Celiprololi hydrochloridum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu

   Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)
   0	90	10
   15	76,5	23,5
   30	54	46
   35	54	46

1. - spektrofotometrického detektoru, 234 nm.

Před každou analýzou se kolona promývá mobilní fází počátečního složení do ustavení rovnováhy.

Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy celiprololiumchloridu 15 min a celiprololiumchloridu nečistoty B 18 min. Nastříkne se 5 μl porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem celiprololiumchloridu a celiprololiumchloridu nečistoty B je nejméně 4.

Nastříkne se 5 μl zkoušeného roztoku a 5 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramů zkoušeného roztoku, viz vzorový chromatogram, plocha píku nečistoty A a plocha píku nečistoty D není větší než plocha hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (0,3 %), přičemž plocha píku nečistoty A se násobí odezvovým faktorem 1,22; plocha píku nečistoty B a plocha píku nečistoty C není větší než 1,7násobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (0,5 %), přičemž plocha píku nečistoty C se násobí odezvovým faktorem 1,46; plocha píku ostatních nečistot jednotlivě není větší než třetina plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píků rozpouštědel, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 15 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 41,596 mg C₂₀H₃₄CIN₃O₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 5-amino-2- [(3 -terč .butylamino-2-hydroxy)propoxy] acetofenon,

1. B. N'-[3-acetyl-4-(3-terc.butylamino-2-hydroxypropoxy)fenyl]-N-terc.butylmočovina,

1. C. N'-acetyl-N'-(4-ethoxyfenyl)-N,N-diethylmočovina,

1. D. N,N-bis{3-[2-acetyl-4-(3,3-diethylureido)fenoxy]-2-hydroxypropyl}terc.butylamin.

Obr. 1. Vzorový chromatogram ke zkoušce Příbuzné látky

Cellacefatum ¹)

Celacefat

Synonyma. Cellulosi acetas phthalas, Cellacephatum, Celophthalum

Je to částečně O-acetylovaná a O-ftalylovaná celulosa. Obsahuje 30,0 % až 36,0 % hydrogenftaloylových skupin (C₈H₅O₃, relativní hmotnost skupiny 149,13) a 21,5 % až 26,0 % acetylových skupin (C₂H₃O, relativní hmotnost skupiny 43,05), u obou počítáno na bezvodou a kyselin prostou látku.

Vlastnosti

Bílý sypký prášek nebo bezbarvé vločky, hygroskopický. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v diethylenglykolu, prakticky nerozpustný v ethanolu a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných alkalických roztocích.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. celacefatu.
2. B. Asi 150 mg se rozpustí v 1 ml acetonu R. Tento roztok se naleje na skleněnou desku a vysuší se; vznikne tenký průsvitný lesklý film.

Zkoušky na čistotu

Zdánlivá viskozita (2.2.8). 45 mPa.s až 90mPa.s; měří se roztok při 25 °C připravený rozpuštěním 15 g (počítáno na bezvodou látku) v 85 g směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 +249).

Volné kyseliny. Nejvýše 3,0 % (S), počítáno jako kyselina ftalová na bezvodou látku. 3,0 g se třepou 2 h se 100 ml směsi objemových dílů vody R a methanolu R (35 + 65) a směs se zfiltruje. Baňka a filtr se promyjí dvakrát 10 ml stejné směsi a promývací tekutina se spojí s filtrátem. Takto připravený roztok se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru do vzniku slabě růžového zbarvení. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 8,3 mg volných kyselin, počítáno jako kyselina ftalová.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Zkouška se provede v prostředí směsi objemových dílů dichlormethanu R a ethanolu R (2 + 3).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Ftaloylové skupiny. 1,000 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů acetonu R a lihu 96% R (2 + 3). Přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do slabě růžového zbarvení. Provede se slepá zkouška.

Obsah ftaloylových skupin vyjádřený v procentech (P) se vypočte podle vzorce:

v němž značí:

1. a - obsah vody v procentech, viz Zkoušky na čistotu,
2. m - navážku zkoušené látky v gramech,
3. n - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS v mililitrech,
4. S - obsah volných kyselin v procentech, viz Zkoušky na čistotu.

Acetylové skupiny. K 0,100 g se přidá 25,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS do odbarvení. Provede se slepá zkouška.

Obsah acetylových skupin vyjádřený v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. a - obsah vody v procentech,
2. m - navážku zkoušené látky v gramech,
3. n₁ - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS v mililitrech,
4. n₂ - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS zjištěnou při slepé zkoušce v mililitrech,
5. P - obsah ftaloylových skupin v procentech,
6. S - obsah volných kyselin v procentech (viz Zkoušky na čistotu).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Centaurii herba

Zeměžlučová nať

Synonymum. Herba centaurii

Je to celá nebo řezaná usušená kvetoucí nať druhu Centaurium erythraea RAFN. (synonyma: Centaurium minus MOENCH, Centaurium umbellatum GILIB., Erythraea centaurium (L) PERS.).

Vlastnosti

Droga intenzivně hořké chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Stonek dutý, válcovitý, světle zelený až tmavě hnědý, podélně rýhovaný, jen v horní části větvený. Listy přisedlé, celokrajné, vstřícné, podlouhle vejčité až kopinaté, až 3 cm dlouhé; na obou stranách lysé, zelené až hnědavě zelené. Květy uspořádány ve vrcholíkovitých vidlanech. Kalich trubkovitý, pětičetný, zelený, kališní ušty kopinaté. Koruna pětičetná, řepicovitá, růžová, korunní cípy asi 5 mm až 8 mm dlouhé, korunní trubka bělavá. Tyčinek pět, nitky srostlé s korunou. Semeník svrchní s krátkou čnělkou, široce dvojklannou bliznou a četnými vajíčky. Často jsou přítomné válcovité tobolky asi 7 mm až 10 mm dlouhé, s malými, hnědými výrazně drsnými semeny.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelenožlutý až nahnědlý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četné úlomky stonku se sklerenchymatickými vlákny a tečkovaně, šroubovitě a síťovitě ztlustlými cévami s úzkým luminem; buňky dřeně a dřeňových paprsků pravoúhlé s tečkovanými stěnami; úlomky listů s buňkami pokožky vlnitě zprohýbanými a s rýhovanou kutikulou zejména na okraji čepele a v okolí průduchů s anisocytickými průduchy (2.8.3) a buňkami mezofylu s krystaly šťavelanu vápenatého různých typů; úlomky kalicha a koruny, pokožkové buňky kalicha s přímými stěnami, koruna s buňkami pokožky tupě papilózními a s kutikulou paprsčitě zvrásněnou; části endothecia se síťovitě nebo žebříčkovitě ztlustlými stěnami; pylová zrna zaobleně trojhranná až oválná, žlutá, o průměru asi 30 μm, s jemně zrnitou exinou a třemi klíčními póry; úlomky stěn tobolky složené ze vzájemně se křížících vrstev vláknitých buněk; malá, žlutohnědá semena s vyniklou tmavohnědou, síťovitou strukturou, tvořenou hrubými bočními stěnami buněk pokožky.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLCR.

   Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 20 ml methanolu R a zahřívá se 10 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje.

   Porovnávací roztok. 10 mg rutinu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.

   Na vrstvu se nanese do pruhů 30 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (16 + 16 + 68) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a vyvíjí se stejným způsobem ještě jednou. Usuší se v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 mm. Hlavní skvrna (swertiamarin) na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou skvrně rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být i další slabě zbarvené skvrny. Vrstva se postříká anisaldehydem RS, suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je žlutohnědá skvrna (rutin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna swertiamarinu zbarvena fialovohnědě, těsně nad ní je slabá, žlutohnědá skvrna, mezi touto skvrnou a čelem chromatogramu je několik většinou šedých, velmi slabě zbarvených skvrn, na čele chromatogramu je červenofialová skvrna. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrna swertiamarinu na chromatogramu zkoušeného roztoku vykazuje intenzivně hnědou až hnědožlutou fluorescenci, těsně nad ni je skvrna s modrou až žlutozelenou fluorescencí, mezi touto skvrnou a čelem chromatogramu je několik skvrn s namodralou nebo nažloutlou fluorescencí, na čele chromatogramu je skvrna se slabě červenofialovou fluorescencí. Pod skvrnou swertiamarinu jsou intenzivní skvrny se světle zelenou až žlutozelenou fluorescencí a skvrny se slabě hnědou fluorescencí.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 %.

Číslo hořkosti. Nejméně 2000. Provádí se srovnáním s chininiumchloridem, jehož číslo hořkosti je 200 000. Číslo hořkosti je definováno jako reciproká hodnota zředění, které chutná ještě hořce.

Základní roztok chininiumchloridu. 0,100 g chininiumchloridu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 1,00 g práškované drogy (355) se přelije 1000 ml vroucí vody R a za nepřetržitého míchání se zahřívá 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se zředí vodou R na 1000 ml. Důkladně se promíchá, pak se zfiltruje a prvních 20 ml filtrátu se odstraní.

Připraví se řada porovnávacích roztoků tak, že v první zkumavce jsou 4,2 ml základního roztoku chininiumchloridu a v každé následující zkumavce se objem tohoto roztoku zvyšuje o 0,2 ml až do konečného objemu 5,8 ml. Objem každé zkumavky se zředí vodou R na 10,0 ml. Určí se roztok nejnižší koncentrace, který chutná ještě hořce. 10,0 ml roztoku nejnižší koncentrace se převaluje v ústech 30 s tak, aby roztok přišel do styku s kořenem jazyka. Jestliže roztok nechutná hořce vyplivne se a po 1 min se ústa vypláchnou vodou R. Po 10 min se zkouší stejným způsobem roztok následující vyšší koncentrace.

Korekční faktor k se vypočítá ze vztahu:

v němž značí:

1. n - počet ml základního roztoku chininiumchloridu, který chutnal ještě hořce.

10/k ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 20,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku chutná hořce.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Cera alba

Bílý vosk

CAS 8012-89-3

Je to včelí vosk získaný bělením žlutého včelího vosku.

Vlastnosti

Bílé nebo nažloutlé kousky nebo destičky, v tenké vrstvě průsvitné, na lomu jemně zrnité, matné, nikoli krystalické; pach nevýrazný, medový, jemnější než u žlutého vosku, nikdy není žluklý. Vosk bez chuti, nelepí se na zuby, zahřátím v dlani měkne a stává se tvárným.

Je prakticky nerozpustný ve vodě, částečně se rozpouští v horkém lihu 90% (V/V), zcela se rozpouští v mastných olejích a silicích.

Relativní hustota je asi 0,960.

Zkoušky totožnosti

Teplota skápnutí (2.2.17). 61 °C až 65 °C. Zkoušená látka se rozpustí zahřátím na vodní lázni, nalije se na skleněnou desku a nechá se vychladnout na polotuhou hmotu. Kovový kelímek se vtlačí širším koncem do zkoušené látky, postup se opakuje tak dlouho, dokud není zkoušená látka vytlačována úzkým otvorem. Přebytek vosku se odstraní kopistkou a dovnitř se okamžitě vloží teploměr. Vytlačený vosk se odstraní. Po 12 h stání při obyčejné teplotě se stanoví teplota skápnutí.

Číslo kyselosti. 17,0 až 24,0. 2,00 g se v 250ml kuželové baňce smíchají se 40 ml xylenu R, přidá se několik varných kamínků a zahřívá se pod zpětným chladičem do rozpuštění. Přidá se 20 ml lihu 96% R, 0,5 ml fenolftaleinu RS1 a ještě horký roztok se titruje hydroxidem draselným v lihu 0,5 mol/l VS až do vzniku červeného zbarvení, které je stálé nejméně 10 s. Provede se slepá zkouška.

Číslo kyselosti (x) se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. n₁ - spotřebu hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS v mililitrech (vlastní stanovení),
2. n₂ - spotřebu hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS v mililitrech (slepá zkouška),
3. m - navážku zkoušené látky v gramech.

Číslo esterové (2.5.2). 70 až 80.

Poměr čísel. Poměr čísla esterového k číslu kyselosti je 3,3 až 4,3.

Číslo zmýdelnění. 87 až 104. 2,00 g se v 250ml kuželové baňce smíchají se 30 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a xylenu R, přidá se několik varných kamínků a zahřívá se pod zpětným chladičem do rozpuštění. Přidá se 25,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 3 h pod zpětným chladičem. Přidá se 1 ml fenolftaleinu RS1; ještě horký roztok se ihned titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS. Roztok se během titrace několikrát zahřeje k varu. Provede se slepá zkouška.

Číslo zmýdelnění (x) se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. n₁ - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l KS v mililitrech (vlastní stanovení),
2. n₂ - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l VS v mililitrech (slepá zkouška),
3. m - navážku zkoušené látky v gramech.

Ceresin, parafiny a některé další vosky. 3,0 g se ve 100ml baňce s kulatým dnem smíchají s 30 ml roztoku hydroxidu draselného R (40 g/l) v lihu 96% prostém aldehydů R a mírně se vaří 2 h pod zpětným chladičem. Zpětný chladič se odstraní a do baňky se ihned vloží teploměr. Baňka se vloží do vody 80 °C teplé a za stálého míchání se roztok nechá chladnout. Nevzniká sraženina při teplotě 59 °C až 65 °C; roztok může opalizovat.

Glycerol a jiné polyoly. 0,20 g se smíchá s 10 ml hydroxidu draselného v lihu RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Pak se přidá 50 ml kyseliny sírové zředěné RS a po ochlazení se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí kyselinou sírovou zředěnou RS. Spojené filtráty a promývací tekutiny se zředí kyselinou sírovou zředěnou RS na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se ve zkumavce smíchá s 0,5 ml roztoku jodistanu sodného R (10,7 g/l) a nechá se 5 min stát. Přidá se 1,0 ml fuchsinu RS a promíchá se. Případně vzniklá sraženina zmizí. Zkumavka se vloží do kádinky naplněné vodou 40 °C teplou. Nechá se chladnout a pozoruje se 10 min až 15 min. Modrofialové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 1,0 ml roztoku glycerolu R (0,01 g/l) v kyselině sírové zředěné RS (0,5 %, počítáno jako glycerol).

Cera flava

Žlutý vosk

Je to včelí vosk získaný roztavením stěn pláství vytvořených včelou medonosnou, Apis mellifera L., v horké vodě, zbavený cizích příměsí.

Vlastnosti

Žluté nebo světle hnědé kousky nebo destičky, na lomu jemně zrnité, matné, nikoli krystalické; pach nevýrazný, medový. Vosk bez chuti, nelepí se na zuby. Zahřátím v dlani měkne a stává se tvárným.

Je prakticky nerozpustný ve vodě; částečně se rozpouští v horkém lihu 90% (V/V) a v etheru, zcela se rozpouští v mastných olejích a silicích.

Relativní hustota je asi 0,960.

Zkoušky totožnosti

Teplota skápnutí (2.2.17). 61 °C až 65 °C. Zkoušená látka se rozpustí zahřátím na vodní lázni, nalije se na skleněnou desku a nechá se vychladnout na polotuhou hmotu. Kovový kelímek se vtlačí širším koncem do zkoušené látky, postup se opakuje tak dlouho, dokud není zkoušená látka vytlačována úzkým otvorem. Přebytek vosku se odstraní kopistkou a dovnitř se okamžitě vloží teploměr. Vytlačený vosk se odstraní. Po 12 h stání při obyčejné teplotě se stanoví teplota skápnutí.

Číslo kyselosti. 17 až 22. 2,00 g se v 250ml kuželové baňce smíchají se 40 ml xylenu R, přidá se několik varných kamínků a zahřívá se pod zpětným chladičem do rozpuštění. Přidá se 20 ml lihu 96% R, 0,5 ml fenolftaleinu RS1 a ještě horký roztok se titruje hydroxidem draselným v lihu 0,5 mol/l VS až do vzniku červeného zbarvení, které je stálé nejméně 10 s. Provede se slepá zkouška.

Číslo kyselosti (x) se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. n₁ - spotřebu hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS v mililitrech (vlastní stanovení),
2. n₂ - spotřebu hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS v mililitrech (slepá zkouška),
3. m - navážku zkoušené látky v gramech.

Číslo esterové (2.5.2). 70 až 80.

Poměr čísel. Poměr čísla esterového k číslu kyselosti je 3,3 až 4,3.

Číslo zmýdelnění. 87 až 102. 2,00 g se v 250ml kuželové baňce smíchají s 30 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a xylenu R, přidá se několik varných kamínků a zahřívá se pod zpětným chladičem do rozpuštění. Přidá se 25,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 3 h pod zpětným chladičem. Přidá se 1 ml fenolftaleinu RS1; ještě horký roztok se ihned titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS. Roztok se během titrace několikrát zahřeje k varu. Provede se slepá zkouška.

Číslo zmýdelnění (x) se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. n₁ - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l VS v mililitrech (vlastní stanovení),
2. n₂ - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l VS v mililitrech (slepá zkouška),
3. m - navážku zkoušené látky v gramech.

Ceresin, parafíny a některé další vosky. 3,0 g se ve 100ml baňce smíchají s30ml roztoku hydroxidu draselného R (40 g/l) v lihu 96% prostém aldehydů R a mírně se vaří 2 h pod zpětným chladičem. Zpětný chladič se odstraní a do baňky se ihned umístí teploměr. Baňka se vloží do vody 80 °C teplé a za stálého míchání se roztok nechá chladnout. Nevzniká sraženina při teplotě 59 °C až 65 °C; roztok může opalizovat.

Glycerol a jiné polyoly. K 0,20 g se přidá 10 ml hydroxidu draselného v lihu RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Pak se přidá 50 ml kyseliny sírové zředěné RS; po ochlazení se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí kyselinou sírovou zředěnou R. Spojené filtráty a promývací tekutiny se zředí kyselinou sirovou zředěnou RS na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se ve zkumavce smíchá s 0,5 ml roztoku jodistanu sodného R (10,7 g/l) a nechá se 5 min stát. Přidá se 1,0 ml fuchsinu RS a promíchá se; nevznikne sraženina. Zkumavka se vloží do kádinky naplněné vodou 40 °C teplou. Nechá se chladnout a pozoruje se 10 min až 15 min. Modrofialové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 1,0 ml roztoku glycerolu R (0,01 g/1) v kyselině sírové zředěné RS (0,5 %, počítáno jako glycerol).

Cetylis palmitas

Cetylpalmitat

CAS 540-10-3

Je to směs esterů nasycených mastných kyselin a nasycených alkoholů. Obsahuje především hexadecyldekanoat (C₃₂H₆₄O₂).

Vlastnosti

Bílé, na omak mastné lístky nebo kousky nebo prášek bez pachu a chuti. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%, snadno rozpustný v benzinu a chloroformu a dobře rozpustný ve vroucím lihu 96%.

Zkouška totožnosti

1. A. Zkouška Teplota skápnutí, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Zásaditě reagující látky. K 2,0 g v baňce se zabroušenou zátkou se přidá 15 ml vody prosté oxidu uhličitého R, baňka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni při 60 °C do roztavení zkoušené látky a potom se 2 min silně třepe a po ochlazení se pomocí skleněné tyčinky a tlaku zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Index lomu (2.2.6). 1.431 až 1,437, stanoví se při 75 °C.

Teplota skápnutí (2.2.14). 46 °C až 49 °C.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,5; 10,00 g se zahřívá 5 min s 50 ml předepsaného rozpouštědla na vodní lázni pod zpětným chladičem.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5,0; 5,00 g se rozpustí mírným zahřátím v 18 ml chloroformu R, přidá se 12 ml kyseliny octové ledové R a v případě vzniku zákalu se opět mírně zahřeje.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 114 až 129; ke stanovení se použijí 2,00 g zkoušené látky a baňka se 2 h zahřívá na vodní lázni pod zpětným chladičem.

Parafiny. 0,250 g se rozpustí v lihu 96% R na čirou tekutinu bez zbytků neroztavených částic.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (20 ug/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 4,0 ml základního roztoku olova (10 ug/ml).

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,05 %; stanoví se s 2,000 g.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Cetylpyridinii chloridum monohydricum

Monohydrát cetylpyridiniumchloridu

Synonymum. Cetylpyridinii chloridům

Je to monohydrát 1-hexadecylpyridiniumchloridu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₁H₃₈CIN.

Vlastnosti

Bílý prášek, slabě mýdlový na dotek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru. Vodné roztoky při třepání silně pění.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 240 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 259 nm a dvě prodlevy při asi 254 nm a při asi 265 nm. Specifická absorbance v maximu je 126 až 134, počítáno na bezvodou látku.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem monohydrátu cetylpyridiniumchloridu CRL. Měří se látky v pevném stavu.
3. C. K 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS se přidá 0,1 ml modři bromfenolové RS1, 5 ml chloroformu R a protřepe se; chloroformová vrstva je bezbarvá. Přidá se 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, a protřepe se; chloroformová vrstva se zbarví modře.
4. D. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se použije nejvýše 2,5 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Aminy a amonné soli. 5,0 g se rozpustí zahřátím ve 20 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové I mol/l VS a methanolu R (3 + 97) a přidá se 100 ml 2-propanolu R. Roztokem se nechá pomalu probublávat dusík R a postupně se přidává 12,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS a zaznamenává se potenciometrická titrační křivka (2.2.20). Jestliže křivka vykazuje dva inflexní body, není spotřeba odměrného roztoku mezi těmito body větší než 5,0 ml. Jestliže křivka nevykazuje inflexní bod, zkoušená látka nevyhovuje zkoušce. Jestliže křivka vykazuje jeden inflexní bod, zkouška se opakuje, s tím, že před titrací se přidají 3,0 ml roztoku dimethyltetradecylaminu R (25 g/l) v 2-propanolu R. Pokud titrační křivka po přidání 12 ml titračního činidla vykazuje jen jeden inflexní bod, látka nevyhovuje zkoušce.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,5 % až 5,5 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

2,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se převede do dělicí nálevky, přidá se 25 ml chloroformu R, 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l). Směs se protřepe, chloroformová vrstva se oddělí a odstraní se. Vodná vrstva se protřepe třikrát s 10 ml chloroformu R a chloroformová vrstva se vždy odstraní. Potom se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R, nechá se ochladit a titruje se jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS do vymizení tmavě hnědého zbarvení. Přidají se 2 ml chloroformu R a pokračuje se v titraci za silného protřepávání, dokud se barva chloroformové vrstvy dále nemění. Provede se slepá zkouška za použití směsi 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/1), 20 ml vody R a 40 ml kyseliny chlorovodíkové R.

1 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 34,0 mg C₂₁H₃₈CIN.

† Chlorocresolum

Chlorkresol

Je to 4-chlor-3-methylfenol. Obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₇H₇CIO.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo kompaktní krystalická hmota ve formě granulí nebo bezbarvé či bílé krystaly. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96%, snadno rozpustný v etheru a v mastných olejích. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

1. A. Teplota tání (2.2.14). 64 °C až 67 °C.
2. B. K 0,1 g se přidá 0,2 ml benzoylchloridu R a 0,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Roztok se důkladně protřepává do vzniku bílé krystalické sraženiny. Potom se přidá 5 ml vody R a zfiltruje se. Sraženina se překrystalizuje z 5 ml methanolu R a usuší se při 70 °C; taje (2.2.14) při 85 °C až 88 °C.
3. C. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 ml chloridu železitého RS1; vznikne namodralé zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 3,0 g se jemně upráškují, 2 min se protřepávají s 60 ml vody prosté oxidu uhličitého R a směs se zfiltruje.

Vzhled roztoku. 1,25 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Roztok je oranžový nebo červený. Ke změně zbarvení na čistě žluté se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 1,80 m a vnitřního průměru 3 mm až 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R impregnovanou 3 % až 5 % polyfenylmethylsiloxanu R,
2. - dusíku pro plynovou chromatografii R s průtokovou rychlostí 30 ml/min
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 125 °C, teplota vstřikovacího prostoru na 210 °C teplota detektoru na 230 °C.

Zaznamenává se chromatogram po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času (asi 8 min) píku odpovídajícího chlorkresolu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě plochy píku odpovídajícího chlorkresolu, není větší než 1 % celkové plochy všech píků. Nepřihlíží se k píku rozpouštědla.

Netěkavé látky. 2,0 g se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek vysušený při 100 °C až 105 °C váží nejvýše 2 mg (0,1 %).

Stanovení obsahu

V kuželové baňce se zabroušenou zátkou se rozpustí 70,0 mg v 30 ml kyseliny octové ledové R, přidá se 25,0 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS, 20 ml roztoku bromidu draselného R ^a 10 ml kyseliny chlorovodíkové R. Roztok se nechá 15 min stát chráněn před světlem. Po přidání 1,0 g jodidu draselného R a 100 ml vody R se titruje za intenzivního promíchávání thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS. Před koncem titrace se přidá 1 ml škrobu RS jako indikátor. Provede se slepá zkouška.

1 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS odpovídá 3,565 mg C₇H₇CIO.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

† Chlorpropamidum

Chlorpropamid

Je to 1-[(4-chlorfenyl)sulfonyl]-3-propylmočovina. Počítáno na vysušenou látku obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₀H₁₃CIN₂O₃S.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v dichlormethanu, dobře rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 126 °C až 130 °C.
2. B. 0,10 g se rozpustí v methanoluR a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. 10,0 ml získaného roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm. Absorpční maximum roztoku je při 232 nm. Specifická absorbance v maximu je 570 až 630.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety chlorpropamidu CRL. Pokud jsou spektra získaná se vzorky v tuhém stavu rozdílná, rozpustí se odděleně zkoušená i referenční látka v dichlormethanu R, odpaří se do sucha a se získanými zbytky se zaznamenají spektra znovu.
4. D. 0,1 g se zahřívá 10 min se 2 g uhličitanu sodného bezvodého R do vzniku matně červeného zbarvení. Po ochlazení se zbytek extrahuje asi 5 ml vody R, zředí se vodou R na 10 ml a zfiltruje se. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 15 mg 4-chlorbenzensulfonamidu R (chlorpropamid nečistota A) se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 15 mg chlorpropamidu nečistoty B CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,3 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 5 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí acetonem R na 15 ml.

Porovnávací roztok (e). 0,10 g zkoušené látky, 5 mg 4-chlorbenzensulfonamidu R a 5 mg chlorpropamidu nečistoty B CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, cyklohexanu R, methanolu R a dichlormethanu R (11,5 + 30 + 50 + 100) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a pak se zahřívá 10 min při 110 °C. Na dno komory se vloží odpařovací miska obsahující směs objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R, vody R a roztoku manganistanu draselného R (50 g/1) (1 + 1 + 2) a komora se na 15 min uzavře. Suchá horká vrstva se vloží na 2 min do komory nasycené parami chloru. Pak se vrstva vyjme a nechá se v proudu studeného vzduchu až do vymizení chloru a tak dlouho, až vrstva pod body nanášky reaguje s kapkou škrobu s jodidem draselným RS za vzniku modrého zbarvení. Postříká se škrobem s jodidem draselným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající nečistotě A není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %); skvrna odpovídající nečistotě B není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %). Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících nečistotě A a nečistotě B, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,3 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou patrny tři zřetelně od sebe oddělené skvrny s hodnotami R_F přibližně 0,4, 0,6 a 0,9, odpovídající chlorpropamidu, nečistotě A a nečistotě B.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85) a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). Připraví se porovnávací roztok (2 μg Pb/ml) za použití základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) ředěním směsí objemových dílů vody R a acetonu R(\5 + 85).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R předem zneutralizovaného za použití fenolftaleinu RS1 jako indikátoru, přidá se 25 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS až do vzniku růžového zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,67 mg C₁₀H₁₃ClN₂O₃S.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 4-chlorbenzensulfonamid,

1. B. 1,3-dipropylmočovina,

1. C. [(4-chlorfenyl)sulfonyl]močovina.

† Chlorprothixeni hydrochloridum¹)

Chlorprothixeniumchlorid

Synonymum. Chlorprothixenium chloratum

Je to [(Z)-3-(2-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl]dimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₈H₁₉C1₂NS.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, těžce rozpustný v dichlormethanu.

Taje při asi 220 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a E.

Alternativní sestava zkoušek: B,C,Da E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety chlorprothixeniumchloridu CRL.
2. B. 0,2 g se rozpustí ve směsi 5 ml dioxanu R a 5 ml roztoku dusitanu sodného R (1,5 g/l) a pak se přidá 0,8 ml kyseliny dusičné R. Po 10 min se tento roztok přidá ke 20 ml vody R a po 1 h stání se vzniklá sraženina odfiltruje. Filtrát se ihned použije ke zkoušce totožnosti C. Sraženina se zahřátím rozpustí v asi 15 ml lihu 96% R a roztok se přidá k 10 ml vody R. Sraženina se opět zfiltruje a suší se 2 h při 100 °C až 105 °C. Sraženina taje (2.2.14) při 152 °C až 154 °C.
3. C. K 1 ml filtrátu ze zkoušky B se přidá 0,2 ml suspenze 50 mg červeně pravé B R v 1 ml lihu 96% R a 1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l RS; vznikne tmavě červené zbarvení. Současně se provede slepá zkouška.
4. D. Asi 20 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné R; vznikne červené zbarvení. Potom se přidá 5 ml vody R a roztok se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm; roztok vykazuje zelenou fluorescenci.
5. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,4 až 5,2; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Zkouška se provede za ochrany před přímým světlem. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg chlorprothixeniumchloridu CRL (obsahujícího 2 % E-izomeru) se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 3,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (3 μm nebo 5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je roztok obsahující dihydrogenfosforečnan draselný R (6,0 g/l), laurylsíran sodný R (2,9 g/l) a tetrabutylamoniumbromid R (9 g/l) ve směsi objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R a vody destilované R (50 + 400 + 550); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Při průtoku mobilní fáze 1,5 ml/min se kolona promývá do ustavení rovnováhy po dobu asi 30 min. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 10 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní retenční čas E-izomeru vztažený k hlavnímu píku je asi 1,35 a retenční čas hlavního píku je asi 10 min.