Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Uvedený vzorec lze použít pouze v případě, že hodnota A₃₂₅ není větší než hodnota A₃₂₅,_corr/0,970, kde A₃₂₅,_corr je upravená absorbance při 325 nm daná vztahem:

Dolní index písmene A značí odpovídající vlnovou délku.

Je-li hodnota A₃₂₅ větší než hodnota A_325,corr/0,970, vypočítá se obsah vitaminu A ze vztahu:

Zkoušku lze hodnotit, jestliže:

1. - absorpčního maxima je dosaženo při 323 nm až 327 nm,
2. - poměr absorbance při 300 nm k absorbanci při 325 nm je nejvýše 0,73.

Metoda B

Zkoušený roztok. 2,00 g se v baňce s kulatým dnem smíchají s 5 ml čerstvě připraveného roztoku kyseliny askorbové R (100 g/l), 10 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R (800 g/l) a 100 ml ethanolu R. Vaří se 15 min pod zpětným chladičem na vodní lázni, pak se přidá 100 ml roztoku chloridu sodného R (10 g/l) a ochladí se. Roztok se převede do 500ml dělicí nálevky spolu s asi 75 ml roztoku chloridu sodného R (10 g/l) a pak 150 ml směsi stejných objemových dílů etheru petrolejového R3 a etheru R, kterými byla promyta baňka. Protřepává se 1 min. Po dokonalém oddělení se postupně odstraní spodní vrstva a horní vrstva se protřepe nejprve 50 ml roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v roztoku ethanolu R 10% (V/V) a pak třikrát 50 ml roztoku chloridu sodného R (10 g/l). Horní vrstva se zfiltruje přes 5 g síranu sodného bezvodého R do 250ml baňky vhodné pro odpařování za sníženého tlaku (rotační vakuová odparka). Nálevka se promyje 10 ml čerstvě připravené extrakční směsi. Promývací tekutina a horní vrstvy se spojí a odpaří se za sníženého tlaku při teplotě nepřevyšující 30 °C, zbytek po odpaření se převrství dusíkem R. Rozpouštědla se mohou odpařit i v proudu dusíku R při teplotě nepřevyšující 30 °C. Zbytek se rozpustí v 2-propanolu R, převede se do odměrné baňky a zředí se 2-propanolem R na 25 ml, je-li třeba opatrně se zahřeje v ultrazvukové lázni (velký podíl bílého zbytku tvoří cholesterol, který představuje přibližně 50 % nezmýdelnitelných látek rybího oleje). Porovnávací roztok (a). Připraví se roztok retinylacetatu CRL v 2-propanolu R1 tak, aby 1 ml obsahoval asi 1000 m.j. all-trans-retinolu.

Přesná koncentrace porovnávacího roztoku (a) se určí absorpční spektrofotometru v ultrafialové oblasti (2.2.25). Porovnávací roztok (a) se zředí 2-propanolem R1 tak, aby koncentrace vitaminu A byla 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru a změří se absorbance při 326 nm ve zvlášť upravených kyvetách při tloušťce vrstvy 10 mm za použití 2-propanolu R1 jako kontrolní tekutiny.

Obsah vitaminu A v porovnávacím roztoku (a) v mezinárodních jednotkách v mililitru se vypočítá s přihlédnutím k udanému obsahu retinylacetatu CRL ze vztahu:

v němž značí:

1. A₃₂₆ - absorbanci při 326 nm,
2. V₂ - objem zředěného roztoku,
3. V₁ - použitý objem porovnávacího roztoku (a),
4. 1900 - přepočítávací faktor pro specifickou absorbanci retinylacetatu CRL v mezinárodních jednotkách.

Porovnávací roztok (b). Připraví se způsobem uvedeným v odstavci Zkoušený roztok. Místo zkoušené látky se použijí 2,00 ml porovnávacího roztoku (a).

Přesná koncentrace porovnávacího roztoku (b) se určí absorpční spektrofotometru v ultrafialové oblasti (2.2.25). Porovnávací roztok (b) se zředí 2-propanolem R1 tak, aby koncentrace all-trans-retinolu v roztoku byla 10m.j. až 15 m.j. v mililitru a změří se absorbance při 325 nm ve zvlášť upravených kyvetách při tloušťce vrstvy 10 mm za použití 2-propanolu R1 jako kontrolní tekutiny.

Obsah all-trans-retinolu v porovnávacím roztoku (b) v mezinárodních jednotkách v mililitru se vypočítá ze vztahu:

v němž značí:

1. A₃₂₅ - absorbanci při 325 nm,
2. V₃ - objem zředěného roztoku,
3. V₄ - použitý objem porovnávacího roztoku (b),
4. 1830 - přepočítávací faktor pro specifickou absorbanci alkrans-retinolu v mezinárodních jednotkách.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R a methanolu R (3 + 97), při průtokové rychlosti 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 325 nm,
4. - injektorové smyčky (10 μl),
5. - elektronického integrátoru.

   Nastříkne se třikrát zkoušený roztok a porovnávací roztok (b). Retenční čas all-trans-retinolu je (5 ± 1) min.

   Zkoušku lze hodnotit, jestliže:

1. - na chromatogramu zkoušeného roztoku je pík odpovídající all-trans-retinolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b),
2. - při použití metody standardního přídavku ke zkoušenému roztoku je návratnost retinylacetatu CRL nejméně 95 %,
3. - návratnost all-trans-retinolu v porovnávacím roztoku (b) určená přímou absorpční spektrofotometru je větší než 95 %.

Obsah vitaminu A se vypočítá ze vztahu:

v němž značí:

1. A₁ - plochu píku all-trans-retinolu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
2. A₂ - plochu píku all-trans-retinolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b),
3. C - koncentraci retinylacetatu CRL v porovnávacím roztoku (a) před zmýdelněním, v mezinárodních jednotkách v mililitru (=1000 m.j.v mililitru),
4. V - použitý objem porovnávacího roztoku (a) (2,00 ml),
5. M - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku v gramech (2,00 g).

Vitamin D₃. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkouška se provádí co nejrychleji, za ochrany před aktinickým světlem a vzduchem.

Roztok vnitřního standardu. 0,50 mg ergokalciferolu CRL se rozpustí ve 100 ml ethanolu R.

Zkoušený roztok (a). 4,00 g se v baňce s kulatým dnem smíchají s 5 ml čerstvě připraveného roztoku kyseliny askorbové R (100 g/l), 10 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R (800 g/l) a 100 ml ethanolu R. Vaří se 30 min pod zpětným chladičem na vodní lázni, pak se přidá 100 ml roztoku chloridu sodného R (10 g/l) a ochladí se na pokojovou teplotu. Roztok se převede do 500ml dělicí nálevky spolu s asi 75 ml roztoku chloridu sodného R (10 g/l) a pak 150 ml směsi stejných objemových dílů etheru petrolejového R3 a etheru R, kterými byla promyta baňka, a 1 min se protřepává. Po dokonalém oddělení se spodní vrstva odstraní, horní vrstva se protřepe nejprve 50 ml roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v roztoku ethanolu R 10% (V/V) a pak třikrát 50 ml roztoku chloridu sodného R (10 g/l). Horní vrstva se zfiltruje přes 5 g síranu sodného bezvodého R do 250ml baňky vhodné pro odpařování za sníženého tlaku (vakuová odparka). Nálevka se promyje 10 ml čerstvě připravené extrakční směsi, promývací tekutina a horní vrstvy se spojí a odpaří se za sníženého tlaku při teplotě nepřevyšující 30 °C; zbytek po odpaření se převrství dusíkem R. Rozpouštědla se mohou opatrně odpařit i v proudu dusíku R při teplotě nepřevyšující 30 °C. Zbytek se rozpustí v 1,5 ml mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů isoamylalkoholu R v hexanu R (1,6 + 98,4), je-li třeba opatrně se zahřeje v ultrazvukové lázni (velký podíl bílého zbytku tvoří cholesterol, který představuje asi 50 % nezmýdelnitelných látek rybího oleje).

Zkoušený roztok (b). 4,00 g se smíchají se 2,0 ml roztoku vnitřního standardu a dále se postupuje způsobem uvedeným v odstavci Zkoušený roztok (a).

Porovnávací roztok (a). 0,50 mg cholekalciferolu CRL se rozpustí ve 100,0 ml ethanolu R.

Porovnávací roztok (b). V baňce s kulatým dnem se smíchají 2,0 ml porovnávacího roztoku (a) a 2,0 ml roztoku vnitřního standardu a dále se postupuje způsobem uvedeným v odstavci Zkoušený roztok (a).

Čištění

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem kyansilanizovaným pro chromatografii /ř (10 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů isoamylalkoholu R a hexanu R (1,6 + 98,4), při průtokové rychlosti 1,1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 265 nm.

Nastříkne se 350 μl porovnávacího roztoku (b). Eluát se jímá 2 min před a 2 min po retenčním času odpovídajícím cholekalciferolu do zkumavky se zábrusem, která obsahuje 1 ml roztoku butyl hydroxytoluenu R (1 g/l) v hexanu R. Postup se opakuje se zkoušeným roztokem (a) a zkoušeným roztokem (b). Eluáty získané z porovnávacího roztoku (b), zkoušeného roztoku (a) a zkoušeného roztoku (b) se odděleně odpaří do sucha v mírném proudu dusíku R při teplotě nepřevyšující 30 °C. Každý zbytek se rozpustí odděleně v 1,5 ml acetonitrilu R.

Stanovení

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny fosforečné R a roztoku acetonitrilu R 96% (V/V) (0,2 + 99,8), při průtokové rychlosti 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 265 nm.

   Nastříkne se dvakrát nejvýše 200 pl každého ze tří roztoků uvedených v odstavci Čištění.

   Zkoušku lze hodnotit, jestliže:

1. - na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi píky ergokalciferolu a cholekalciferolu nejméně 1,4,
2. - při použití metody standardního přídavku ke zkoušenému roztoku (a) je návratnost cholekalciferolu CRL nejméně 95 %, vztaženo na vnitřní standard.

   Obsah vitaminu D₃ v mezinárodních jednotkách v gramu zkoušené látky, s přihlédnutím k udanému obsahu cholekalciferolu CRL, se vypočítá ze vztahu:

   v němž značí:

   1. m₁ - navážku zkoušené látky ve zkoušeném roztoku (b) v gramech,
   2. m₂ - celkovou hmotnost cholekalciferolu CRL použitého k přípravě porovnávacího roztoku (a) v mikrogramech (500 μg),
   3. A₁ - plochu (nebo výšku) píku cholekalciferolu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
   4. A₂ - plochu (nebo výšku) píku cholekalciferolu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b),
   5. A₃ - plochu (nebo výšku) píku ergokalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b),
   6. A₄ - plochu (nebo výšku) píku ergokalciferolu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b),
   7. A₅ - plochu (nebo výšku) případného píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), jehož retenční čas odpovídá ergokalciferolu a který se eluuje současně s ergokalciferolem zkoušeného roztoku (b),
   8. A₆ - plochu (nebo výšku) píku cholekalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b),
   9. V₁ - celkový objem porovnávacího roztoku (a) (100 ml),
   10. V₂ - objem porovnávacího roztoku (a) použitý k přípravě porovnávacího roztoku (b) (2,0 ml).

Uchovávání

Pod inertním plynem ve vzduchotěsných, zcela naplněných obalech, chráněn před světlem.

Po otevření obalu se olej spotřebuje co nejrychleji; nespotřebovaný olej by měl být uchováván pod inertním plynem.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - název a množství přidaného antioxidantu, byl-li přidán,
2. - počet mezinárodních jednotek vitaminu A,
3. - počet mezinárodních jednotek vitaminu D₃.

† Ketoconazolum

Ketokonazol

Je to 1-acetyl-4-{4-[[(2RS,4SR)-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1-imidazolylmethyl)-1,3-dioxolan-4-yl]met-hoxy]fenyl}piperazin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₆H₂₈CI₂N₄O₄.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 148 °C až 152 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ketokonazolu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 30 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml.

   Porovnávací roztok (a). 30 mg ketokonazolu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 30 mg ketokonazolu CRL a 30 mg ekonazoliumnitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů octanu amonného RS, dioxanu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu teplého vzduchu a potom se vystaví působení par jodu do vzniku skvrn. Pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. D. K asi 30 mg se v porcelánovém kelímku přidá 0,3 g uhličitanu sodného bezvodého R, zahřívá se 10 min nad plamenem a nechá se vychladnout. Zbytek se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R; roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₄ (2.2.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2,5 mg ketokonazolu CRL a 2,5 mg loperamidiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolemR na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (3,4 g/l) (0,5 + 9,5). Složení směsi se mění lineární gradientovou elucí během 10 min tak, aby konečné složení směsi bylo 5 objemových dílů acetonitrilu R a 5 objemových dílů roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (3,4 g/l); následuje eluce konečnou směsí po dobu 5 min. Průtoková rychlost je 2 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Kolona se ustaluje nejméně 30 min promýváním acetonitrilem R a potom se nejméně 5 min ustaluje počáteční mobilní fází.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy ketokonazolu asi 6 min, loperamidiumchloridu asi 8 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem ketokonazolu a pikem loperamidiumchloridu je nejméně 15. Je-li třeba, upraví se konečná koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo se upraví časový program lineární gradientově eluce.

Nastříkne se 10 μl methanolu R jako kontrolní kapaliny, 10μpl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům získaným u kontrolní kapaliny a k pikům s plochou menší než je 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 70 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1 + 7) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 26,57 mg C₂₆H₂₈CI₂N₄O₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 1-acetyl-4-{4[[(2RS,4SR)-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1-imidazolylmethyl)-1,3-dioxolan-4-yl]methoxy]fenyl}-1,2,3,4-tetrahydropyrazin,
   

1. B. 1-acetyl-4-{4-[[(2RS,4SR)-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1 -imidazolylmethyl)-1,3-dioxolan-4-yl]methoxy]-3-[4-(4-acetyl-1-piperazinyl)fenoxy]fenyl}piperazin,
   

1. C. 1-acetyl-4-{4-[[(2RS,4SR)-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1-imidazolylmethyl)-1,3-clioxolan-4-yl]methoxy]fenyl}piperazin,
   

1. D. 1-{4-[[(2RS,4SR)-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1-imidazolylmethyl)-1,3-dioxolan-4-yl]methoxy]fenyl}piperazin.

Lactitolum monohydricum¹)

Monohydrát laktitolu

Je to monohydrát 4-O-(β-D-galaktopyranosyl)-D-glucitolu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje nejméně 97,0 % sloučeniny C₁₂H₂₄O₁₁.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz. Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem monohydrátu laktitolu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.

   Porovnávací roztok (a). 50 mg monohydrátu laktitolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b). 5 mg sorbitolu CRL se rozpustí ve 2 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se methanolem R na 20 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (25 + 75) po dráze 8 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se kyselinou 4-aminobenzoovou RS. Potom se vrstva suší v proudu studeného vzduchu do vymizení pachu acetonitrilu. 15 min se zahřívá při 100 °C. Po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/l). Vrstva se znovu suší v proudu studeného vzduchu a 15 min se zahřívá při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,000 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS. Po přidání nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS se zbarvení indikátoru změní na růžové. K dalším 10 ml roztoku se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Po přidání nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS se zbarvení indikátoru změní na červené.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +13,5° až +15,5°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok S.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Obsah příbuzných látek v procentech se vypočítá z plochy píků na chromatogramu zkoušeného roztoku metodou vnitřní normalizace. Obsah laktulitolu je nejvýše 1,5 % a součet dalších příbuzných látek je nejvýše 1,5 %.

Redukující cukry. 5,0 g se rozpustí mírným zahřátím ve 3 ml vody R, ochladí se a přidá se 20 ml citronanu měďnatého RS a několik skleněných kuliček. Směs se během 4 min uvede do varu a vaří se 3 min. Rychle se ochladí a přidá se 100 ml roztoku kyseliny octové ledové R 2,4% (V/V) a 20,0 ml jodu 0,025 mol/l VS. Za stálého protřepávání se přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (6 + 94). Po rozpuštění sraženiny se nadbytek jodu titruje thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace jako indikátor. Při titraci se spotřebuje nejméně 12,8 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS (0,2 %).

Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce Olovo v cukrech (0,5 μg/g).

Nikl (2.4.15). Vyhovuje limitní zkoušce Nikl v polyolech (1 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,5 % až 5,5 %; stanoví se s 0,30 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10³ mikroorganismů v gramu. Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na nepřítomnost Escherichia coli, Salmonella a Pseudomonas aeruginosa.

Stanovení obsahu

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg monohydrátu laktitolu CRL a 10 mg glycerolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,30 m a vnitřního průměru 7,8 mm naplněné katexem silně kyselým (vápníková forma) R,
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,6 ml/min,
3. - refraktometrického detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 60 °C.

Nastříkne se 100 μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (lactitol) a druhým píkem (glycerol) je nejméně 5.

Nastříkne se 100 μl zkoušeného roztoku a 100 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času laktitolu. Retenční čas laktitolu je asi 13 min a relativní retenční časy jsou: laktosa asi 0,7, laktulitol asi 0,8, glycerol asi 1,3, mannitol asi 1,5, dulcitol (galaktitol) asi 1,8 a sorbitol asi 1,9.

Obsah C₁₂H₂₄O₁₁ v procentech se vypočítá z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku metodou vnitřní normalizace. Nepřihlíží se k píkům s plochou menší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Nečistoty

1. A. laktosa,
   

1. B. laktulitol,
2. C. mannitol,
   

1. D. dulcitol (galaktitol),
2. E. sorbitol.

Lactulosum

Laktulosa

Je to 4-O-β-D-galaktopyranosyl-D-fruktofuranosa. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 102,0 % sloučeniny C₁₂H₂₂O₁₁.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v methanolu a prakticky nerozpustná v toluenu.

Taje při asi 168 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, C, D a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

   Porovnávací roztok. 50,0 mg laktulosy CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, roztoku kyseliny borité R (50 g/l), methanolu R a ethylacetatu R (10 + 15 + 20 + 55) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min při 100 °C až 105 °C a nechá se vychladnout. Potom se postříká roztokem 1,3-dihydroxynaftalenu R (1,0 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a methanolu R (10 + 90) a zahřívá se 5 min při 110 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavním píkem na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
2. C. 0,05 g se rozpustí v 10 ml vody R. Přidají se 3 ml vínanu měďnatého RS a zahřeje se; vznikne červená sraženina.
3. D. 0,125 g se rozpustí v 5 ml vody R. Přidá se 5 ml amoniaku 17,5% RS. Zahřívá se 10 min na vodní lázni při 80 °C; vzniká červené zbarvení.
4. E. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 3,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 7,0; měří se roztok připravený smícháním 10 ml roztoku S a 0,1 ml nasyceného roztoku chloridu draselného R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). –46,0° až –50,0°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,25 g ve vodě R, přidáním 0,2 ml amoniaku 26% R a zředěním vodou R na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píků odpovídajích hlavním píkům na chromatogramech porovnávacích roztoků (d,e,f,g,h) (galaktosa, laktosa, epilaktosa, tagatosa a fruktosa) není větší než plocha píku laktulosy na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (3 %).

Methanol. Nejvýše 50 μg/g. Stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28, Metoda II).

Roztok vnitřního standardu. 0,5 ml 1-propanoluR se smíchá s 100,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml se dále zředí vodou R na 50,0 ml.

Zkoušený roztok. K 79 mg v 20ml lahvičce se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a 5 μl roztoku methanolu R 0,1% (V/V).

Porovnávací roztok. K 1,0 ml roztoku vnitřního standardu v 20ml lahvičce se přidá 5 μl roztoku methanolu R 0,1% (V/V).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (180 μm),
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 140 °C, teplota nástřikového prostoru na 200 °C a teplota detektoru na 220 °C. Každý roztok se udržuje 1 h při 60 °C, tlakuje se 1 min a na kolonu se nastřikuje 1 ml plynné fáze.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku poměr ploch píků methanolu a vnitřního standardu není větší než dvojnásobek tohoto poměru na chromatogramu porovnávacího roztoku (50 μg/g, za použití hustoty methanolu při 20 °C, která je 0,79 g/cm³).

Bor. Pokud je to možné, nepoužívá se skleněné laboratorní nádobí.

Porovnávací roztok. 50,0 mg kyseliny borité R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Uchovává se v dobře uzavřené polyethylenové nádobě.

Do čtyř polyethylenových 25ml baněk se převede:

1. - 0,50 g zkoušené látky rozpuštěné ve 2,0 ml vody R (roztok A),
2. - 0,50 g zkoušené látky rozpuštěné v 1,0 ml porovnávacího roztoku a 1,0 ml vody R (roztok B),
3. - 1,0 ml porovnávacího roztoku a 1,0 ml vody R (roztok C),
4. - 2,0 ml vody R (roztok D).

Do každé baňky se přidají 4,0 ml tlumivého roztoku octan-edetanového o pH 5,5. Zamíchá se a přidají se 4,0 ml čerstvě připraveného azomethinu H RS. Zamíchá se a nechá 1 h stát. Měří se absorbance (2.2.25) roztoků A, B a C při 420 nm proti roztoku D jako kontrolnímu roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže absorbance roztoku C je nejméně 0,25. Absorbance roztoku B není menší než dvojnásobek absorbance roztoku A (9 μg B/g).

Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,5 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10² živých aerobních mikrooganismů v gramu. Stanoví se počítáním na pevných půdách. Vyhovuje zkoušce na Escherichia coli (2.6.13).

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí v 10 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 12,5 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). Ke 3 ml zkoušeného roztoku se za mírného zahřátí přidá 47,5 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,00 g laktulosy CRL se rozpustí v 10 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 12,5 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 20 mg laktulosy CRL a 20 mg epilaktosy CRL se rozpustí ve 2,0 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 2,5 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 0,2 g galaktosy R se rozpustí ve 20 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 25,0 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 0,2 g laktosy R se rozpustí ve 20 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 25,0 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (f). 20 mg epilaktosy CRL se rozpustí ve 2 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 2,5 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (g). 0,2 g tagatosy R se rozpustí ve 20 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 25,0 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (h). 0,2 g fruktosy R se rozpustí ve 20 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 25,0 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 5 cm a vnitřního průměru 4,6 mm a následné nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm, které jsou obě naplněné silikagelem aminopropylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm) a udržované při teplotě (38 ± 1) °C,
2. - mobilní fáze, která je směsí připravenou rozpuštěním 0,253 g dihydrogenfosforečnanu sodného R v 220 ml vody R a přidáním 780 ml acetonitrilu R, průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
3. - refřaktometrického detektoru udržovaného při konstantní teplotě.

Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas laktulosy asi 18,3 min a relativní retenční časy vztažené na laktulosu jsou pro tagatosu asi 0,38, pro fruktosu asi 0,42, pro galaktosu asi 0,57, pro epilaktosu asi 0,90 a pro laktosu asi 1,17.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky laktulosy a epilaktosy je nejméně 1,3. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi na 75 % (V/V) až 82 % (V/V), aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času laktulosy. Vypočítá se obsah C₁₂H₂₂O₁₁ (laktulosy) v procentech z ploch píků a z deklarovaného obsahu laktulosy CRL.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Nečistoty

1. A. epilaktosa,
   

1. B. galaktosa,
2. C. laktosa,
3. D. fruktosa,
   

1. E. tagatosa.

Lactulosi solutio

Roztok laktulosy

Synonymum. Lactulosum liquidum

Je to vodný roztok laktulosy (4-O-β-D-galaktopyranosyl-D-fruktofuranosy), běžně připravované alkalickou izomerizací laktosy. Může obsahovat menší množství jiných cukru, včetně laktosy, epilaktosy, galaktosy, tagatosy a fruktosy. Obsahuje nejméně 620 g/l laktulosy (C₁₂H₂₂O₁₁; M_r 342,30) a 95,0% až 105,0% deklarovaného obsahu laktulosy. Může obsahovat vhodnou protimikrobní přísadu.

Vlastnosti

Čirá viskózní bezbarvá nebo slabě hnědavě žlutá kapalina, mísitelná s vodou. Může se vyskytovat ve formě přesyceného roztoku nebo může obsahovat krystalky, které se zahřátím rozpustí. 10% roztok (V/V) je levotočivý.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, C a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 0,50 g se zředí vodou R na 50 ml.

   Porovnávací roztok. 60 mg laktulosy CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, roztoku kyseliny borité R (50 g/l), methanolu R a ethylacetatu R (10 + 15 + 20 + 55) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min při 100 °C až 105 °C, nechá se ochladit, postříká se roztokem 1,3-dihydroxynaftalenu R (1,0 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a methanolu R (10 + 90) a zahřívá se 5 min při 110 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku je přibližně stejný s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.
2. C. K0,1g se přidá 10 ml vody R a 3 ml vínanu měďnatého RS a zahřeje se; vzniká červená sraženina.
3. D. K 0,25 g se přidá 5 ml vody R a 5 ml amoniaku 17,5 % RS a zahřívá se 10 min ve vodní lázni při 80 °C; vzniká červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10 g se smíchá s vodou prostou oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 7,0; měří se 10 ml roztoku S, k němuž bylo přidáno 0,1 ml nasyceného roztoku chloridu draselného R.

Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku:

1. - plocha žádného píku odpovídajícího hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (galaktosa) není větší než trojnásobek plochy píku odpovídajícího laktulose na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (15 %),
2. - plocha žádného píku odpovídajícího hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (laktosa) není větší než dvojnásobek plochy píku odpovídajícího laktulose na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (10 %),
3. - plocha žádného píku odpovídajícího hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) (epilaktosa) není větší než dvojnásobek plochy píku odpovídajícího laktulose na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (10 %),
4. - plocha žádného píku odpovídajícího hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (g) (tagatosa) není větší než 0,8násobek plochy píku odpovídajícího laktulose na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (4 %),
5. - plocha žádného píku odpovídajícího hlavnímnu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (h) (fruktosa) není větší než 0,2násobek plochy píku odpovídajícího laktulose na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %).

Methanol. Stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28, Metoda II).

Roztok vnitřního standardu. 0,5 ml 1-propanolu R se smíchá se 100,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml.

Zkoušený roztok. K 0,13 g ve 20ml lahvičce se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a 5 μl roztoku methanolu R 0,1% (V/V).

Porovnávací roztok. K 1,0 ml roztoku vnitřního standardu ve 20ml lahvičce se přidá 5 μl roztoku methanolu R 0,1% (V/V).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (180 μm),
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 140 °C, teplota nástřikového prostoru na 200 °C a teplota detektoru na 220 °C. Každý roztok se zahřívá 1 h na 60 °C, 1 min se udržuje pod tlakem a na kolonu se převede 1 ml plynné fáze.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku poměr plochy píku odpovídajícího methanolu k ploše píku odpovídajícího vnitřnímu standardu není větší, než je dvojnásobek tohoto poměru na chromatogramu porovnávacího roztoku (50 μg/g, počítáno s hustotou methanolu při 20 °C, která je 0,79 g/cm³).

Siřičitany. 5,0 g se smíchá se 40 ml vody R, přidají se 2,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS, 2,0 ml fuchsinu RS1, 2,0 ml roztoku formaldehydu R 0,5% (V/V) a 30 min se nechá stát.

Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 583 nm proti kontrolnímu roztoku připravenému současně stejným způsobem za použití 10,0 ml vody R místo roztoku zkoušené látky. Absorbance není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 10.1 ml základního roztoku siřičitanů (1,5 μg SO₂/ml) (30 μg/g).

Bor. Pokud je to možné, nepoužívá se skleněné laboratorní nádobí.

Porovnávací roztok. 56,0 mg kyseliny borité R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Uchovává se v dobře uzavřené polyethylenové nádobě.

Do čtyř polyethylenových 25ml baněk se převede:

1. - 1,00 g zkoušené látky a 1 ml vody R (roztok A),
2. - 1,00 g zkoušené látky a 1 ml porovnávacího roztoku (roztok B),
3. - 1 ml porovnávacího roztoku a 1 ml vody R (roztok C),
4. - 2 ml vody R (roztok D).

Do každé baňky se přidají 4,0 ml tlumivého roztoku octan-edetanového o pH 5,5. Zamíchá se a přidají se 4,0 ml čerstvě připraveného azomethinu H RS. Zamíchá se a nechá se 1 h stát. Měří se absorbance (2.2.25) roztoků A, B aC při 420 nm proti roztoku D jako kontrolnímu roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže absorbance roztoku C je nejméně 0,25. Absorbance roztoku B není menší než dvojnásobek absorbance roztoku A (5 μg/g).

Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 μg/g, počítáno na deklarovaný obsah laktulosy).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2%; počítáno na deklarovaný obsah laktulosy. Stanoví se s 1,50 g zkoušené látky.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10² živých aerobních mikroorganismů v gramu; stanoví se počítáním na pevných půdách. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13).

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 4,00 g se smíchají s 20 ml vody R, přidá se 25,0 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). K 5 ml zkoušeného roztoku se přidá 47,5 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,00 g laktulosy CRL se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 25,0 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 20 mg laktulosy CRL a 20 mg epilaktosy CRL se rozpustí ve 2,0 ml vody R. Přidá se 2,5 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 0,2 g galaktosy R se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 25,0 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 0,2 g laktosy R se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 25,0 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (f). 20 mg epilaktosy CRL se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 2,5 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (g). 0,2 g tagatosy R se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 25,0 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (h). 0,2 g fruktosy R se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 25,0 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 5 cm a vnitřního průměru 4,6 mm, následné nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm, obě naplněné silikagelem aminopropylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm) a udržované při (38 ± 1) °C,
2. - mobilní fáze, která je směsí připravenou rozpuštěním 0,253 g dihydrogenfosforečnanu sodného R v 220 ml vody R a přidáním 780 ml acetonitrilu R, průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
3. - refraktometrického detektoru udržovaného při konstantní teplotě.

Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas laktulosy asi 18 min a relativní retenční časy látek vztažené k laktulose jsou: asi 0,38 pro tagatosu, asi 0,42 pro fruktosu, asi 0,57 pro galaktosu, asi 0,90 pro epilaktosu a asi 1,17 pro laktosu.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími laktulose aepilaktose je nejméně 1,3. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu R v mobilní fázi na 75,0 % (V/V) až 82,0 % (V/V), aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení.

Nastříkne se odděleně po 20 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času laktulosy. Vypočítá se obsah C₁₂H₂₂O₁₁ (laktulosy) v procentech z ploch píků a deklarovaného obsahu laktulosy CRL.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - deklarovaný obsah laktulosy,
2. - název a koncentrace případně přidané protimikrobní přísady.

Nečistoty

1. A. epilaktosa,
   

1. B. galaktosa,
2. C. laktosa,
3. D. fruktosa,
   

1. E. tagatosa.

Lavandulae etheroleum

Levandulová silice

Synonymum. Oleum lavandulae

Je to silice získaná z čerstvých kvetoucích vrcholů druhu Lavandula angustifolia MILLER (Lavandula officinalis CHAIX) destilací s vodní parou.

Vlastnosti

Bezbarvá nebo světle žlutá čirá kapalina, charakteristického pachu. Je mísitelná s lihem 90% (V7V), s etherem a s mastnými oleji.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 20 μl se rozpustí v 1 ml toluenu R.

   Porovnávací roztok. 10 μl linalolu R a 10 μl linalylacetatu R se rozpustí v 1 ml toluenu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se dvakrát (po prvním vyvíjení se vrstva suší 5 min) směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní polovině skvrna odpovídající linalolu, ve střední části skvrna odpovídající linalylacetatu; obě skvrny jsou fialově zbarveny. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Pod skvrnou odpovídající linalolu jsou další skvrny (obvykle dvě až pět); hnědozelené jsou zbarveny intenzivněji, pod nimi fialovočervené skvrny. Nad skvrnou odpovídající linalolu je fialovočervená skvrna (karyofylenepoxid), mezi těmito skvrnami může být slabě fialovohnědá skvrna (cineol).

1. B. Na chromatogramu zkoušeného roztoku ze zkoušky Chromatografický profil, viz Zkoušky na čistotu, jsou retenční časy hlavních píků shodné s retenčními časy hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 0,878 až 0,892.

Index lomu (2.2.6). 1,455 až 1,466.

Optická otáčivost (2.2.7). –12,5° až–7°.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; 5,0 g se rozpustí v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Cizí estery (2.8.6). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí estery.

Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice v silicích.

Podíl rozpustný ve vodě. 20 ml chloridu sodného nasyceného RS se v 50ml odměrném válci opatrně převrství 10 ml silice. Rozhraní obou vrstev se označí, směs se důkladně protřepe a pak se nechá stát. Objem silice zůstane nezměněn.

Chromatografický profil. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. Zkoušená látka.

Porovnávací roztok. 0,1 g limonenu R, 0,2 g cineolu R, 0,2 g 3-oktanonu R, 0,05 g kafru R, 0,4 g linalolu R, 0,6 g linalylacetatu R, 0,2 g terpinen-4-olu R, 0,1 g lavandulylacetatu R, 0,2 g lavandulolu R a 0,2 g a-terpineolu R se rozpustí v 1 ml hexanu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - křemenné kapilární kolony délky 60 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R,
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1,5 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru,
4. - dělicího poměru 1 : 100.

Teplota kolony se udržuje po dobu 15 min na 70 °C, pak se zvyšuje rychlostí 2 °C/min až na 180 °C. Teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 220 °C.

Nastříkne se 0,2 μl porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek se eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční časy těchto látek. Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet teoretických pater je nejméně 30 000, počítáno pro pík limonenu při 110 °C, a rozlišení píků limonenu a cineolu je nejméně 1,5.

Nastříkne se 0,2 μl zkoušeného roztoku. Porovnáním retenčních časů píků na chromatogramu zkoušeného roztoku s retenčními časy píků na chromatogramu porovnávacího roztoku se identifikují látky, které jsou přítomny ve zkoušeném roztoku (nepřihlíží se k píku odpovídajícímu hexanu).

Obsah jednotlivých látek v procentech se stanoví metodou vnitřní normalizace.

Obsah látek v procentech se pohybuje v rozmezí:

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem a teplem.

Následující vzor chromatogramu je pouze pro informaci a tato část netvoří součást požadavků článku.

Obr. 1. Vzorový chromatogram levandulové silice

Leucinum¹)

Leucin

Je to kyselina (S)-2-amino-4-methylvalerová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₆H₁₃NO₂.

Výroba

Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.

Vlastnosti

Lesklé vločky nebo bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. 0,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml; roztok je levotočivý.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety leucinu CRL.
4. D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +14,5° až +16,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkově 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg leucinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg leucinu CRL a 10 mg valinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku, usuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se těsně vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o velikosti strany 5 mm a navlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R a rychle se promíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu Rl. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny hnědavě žlutého zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 13,12 mg C₆H₁₃NO₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Levocarnitinum

Levokarnitin

Je to (3R)-3-hydroxy-4-(trimethylamonio)butanoat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₇H₁₅NO₃.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé hygroskopické krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný ve vroucím lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety levokarnitinu CRL. Látky se předem suší 5 h ve vakuu při 50 °C.
3. C. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na Čistotu, se přidá 9 ml vody R, 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a 30 ml Reineckovy soli RS; vznikne růžová sraženina. Nechá se 30 min stát, zfiltruje se, promyje vodou R, lihem 96% R a acetonem R a suší se při 80 °C; sraženina taje (2.2.14) při 147 °C až 150 °C.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,00 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 8,5; měří se roztok připravený zředěním 10 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). –29,0° až –32,0°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. ¹

Porovnávací roztok (b). 12,5 mg levokarnitinu nečistoty A CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 10,0 mg levokarnitinu nečistoty A CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 0,100 g levokarnitinu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (c) a zředí se jím na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,30 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné silikagelem aminopropylmethylsilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (6,81 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 4,7, a acetonitrilu R (35 + 65), průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 205 nm.

Teplota kolony se udržuje na 30 °C.

Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy levokamitinu asi 9,6 min a levokamitinu nečistoty A asi 10,6 min. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 20 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 25 μl porovnávacího roztoku (d) a chromatogram se zaznamenává 15 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramů porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píky levokamitinu a levokamitinu nečistoty A nejméně 0,9.

Nastříkne se 25 μl zkoušeného roztoku, 25 μl porovnávacího roztoku (a) a 25 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramů zkoušeného roztoku není plocha píku levokamitinu nečistoty A větší než plocha hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního a píku levokamitinu nečistoty A, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (a) (0,1 %).

Chloridy (2.4.4). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %, stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,125 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R a kyseliny octové bezvodé R (3 + 50), přidá se 0,2 ml violeti krystalové RS atitruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS z fialového do zeleného zbarvení.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 16,12 mg C₇H₁₅NO₃.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Nečistoty

1. A. (E)- nebo (Z)-4-(trimethylamonio)-2-butenoat,
   

1. B. kyselina (1RS,3SR)-1,2,2-trimethylcyklopentan-1,3-dikarbosylová (kyselina kafrová),
   

1. C. [(2R)-2-hydroxy-3-karbamoylpropyl]trimethylamonium (karnitinamid),
   

1. D. (E)- nebo (Z)-(3-karbamoyl-2-propenyl)trimethylamonium.

§† Lorazepamum

Lorazepam

Je to (RS)-7-chlor-5-(2-chlorfenyl)-3-hydroxy-1,3-dihydro-2H-1,4-benzodiazepin-2-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 102,0 % sloučeniny C₁₅H₁₀CI₂N₂O₂.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný nebo těžce rozpustný v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 10,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 210 nm až 280 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 230 nm. Specifická absorbance v maximu je 1070 až 1170.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky měřené při 600 cm^-1 až 2000 cm^-1 se shoduje se spektrem tablety lorazepamu CRL. Tablety se připraví za použití bromidu draselného R.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R. Deska s vrstvou se umístí do chromatografické komory a vyvíjí se methanolem R po dráze nejméně 17 cm, pak se usuší na vzduchu a zahřívá se 1 h při 100 °C až 105 °C.

Zkoušený roztok (a). 0,200 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg lorazepamu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 25 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 4 mg nitrazepamu CRL se rozpustí v acetonu R, přidá se 5 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se acetonem R na 20 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanoluR a dichlormethanu R (10+ 100) ve směru předchozího pohybu methanolu po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a nejvýše jedna tato skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně ve vysokém vakuu při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 30 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Roztok se během titrace chrání před atmosférickým oxidem uhličitým.

1 ml tetrabutylamoniunhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 32,12 mg C₁₅H₁₀CI₂N₂O₂.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka. Separandum.

Nečistoty

1. A. 2-amino-2՛,5-dichlorbenzofenon,
   

1. B. (RS)-3-acetoxy-7-chlor-5-(2-chlorfenyl)-1,3-dihydro-2H-1,4-benzodiazepin-2-on.

Lysini hydrochloridum¹)

Lysiniumchlorid

Synonymum. L-Lysinium chloratum

Je to (S)-5-karboxy-5-aminopentylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₆H₁₅ClN₂O₂.

Výroba

Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety lysiniumchloridu CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství vody R, odpaří se do sucha při 60 °C a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. K asi 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 2 ml vody R a 1 ml roztoku kyseliny fosfomolybdenové R (50 g/l); vznikne žlutobílá sraženina.
5. E. K 0,1 ml roztoku S se přidají 2 ml vody R; roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₇ nebo ZŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +21,0° až +22,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,00 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg lysiniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg lysiniumchloridu CRL a 10 mg argininu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 pl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a 2-propanolu R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se suší při 100 °C až do 105 °C do úplného odstranění amoniaku, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se těsně vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o velikosti strany 5 mm a navlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se promíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 μg/g).

Železo (2.4.9). 0,33 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (30 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 18,27 mg C₆H₁₅CIN₂O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Macrogoli stearas

Makrogolstearat

Je to směs monoesterů a diesterů převážně kyseliny stearové a makrogolů. Získává se částečnou ethoxylací kyseliny stearové nebo esterifikací makrogolů kyselinou stearovou. Může obsahovat volné makrogoly. Průměrná délka polymeru je ekvivalentní 6 až 100 oxyethylenovým jednotkám na molekulu (jmenovitá hodnota).

Výroba

Je-li makrogolstearat získáván z tkání savců nebo jiných materiálů teplokrevných zvířat, musí tato zvířata splňovat požadavky oprávněné autority, které se kladou na zvířata určená pro humánní konzumaci. Navíc tyto tkáně nesmí obsahovat specifický rizikový materiál, který je definován odpovídajícími mezinárodními, nebo kde je to vhodné, národními požadavky.

Vlastnosti

Bílá nebo slabě žlutá voskovitá hmota. Je dobře rozpustný v lihu 96% a v 2-propanolu. Produkt s 6 až 9 oxyethylenovými jednotkami v molekule je prakticky nerozpustný, ale snadno dispergovatelný ve vodě a mísitelný s mastnými oleji a s vosky. Produkt s 20 až 100 oxy-ethylenovými jednotkami v molekule je dobře rozpustný ve vodě a prakticky nerozpustný v mastných olejích a ve voscích.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu pro vysokoúčinnou tenkovrstvou chromatografii.

   Zkoušený roztok. K 1 g se přidá 100 ml roztoku hydroxidu draselného R (100 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Teplý roztok se okyselí 15 ml kyseliny chlorovodíkové R, rozpustí se v něm 10 g chloridu sodného R a nechá se vychladnout. Směs se protřepe 50 ml etheru R a nechá se stát do viditelného rozdělení vrstev. 20 ml vrchní zakalené vrstvy se převede do vhodné zkumavky a odstřeďuje se 10 min. 10 ml čirého etherového roztoku se převede do vhodné baňky a odpaří se do sucha na vodní lázni. Zbytek se rozpustí ve 2,0 ml etheru R.

   Porovnávací roztok. 30 mg kyseliny palmitové R a 30 mg kyseliny stearové R se rozpustí ve 2,0 ml etheru R.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů dichlormethanu R, kyseliny octové ledové R a acetonu R (10 + 40 + 50) po dráze 8 cm. Vysuší se v proudu studeného vzduchu a pak se postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96% R a asi 10 min se zahřívá při 120 °C. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dvě zřetelné hlavní skvrny na zelenomodrém pozadí, odpovídající podle vzrůstajícího R_F kyselině stearové a kyselině palmitové. Na horním okraji skvrny odpovídající kyselině stearové může být viditelná obloukovitá modrá skvrna. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a barvou shodují se skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku. Nepřihlíží se k žádným dalším skvrnám.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g se rozpustí v 10,0 ml roztoku ethanolu R 90% (V/V). K 2,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,05 ml červeně methylové RS; roztok má oranžové zbarvení. K dalším 2,0 ml roztoku se přidá 0,05 ml modři bromthymolové RS1; roztok není zbarven modře.

Teplota tání (2.2.15). Sloupec práškové látky je minimálně 10 cm od konce kapiláry. Hodnoty teploty tání jsou uvedeny v tabulce 1.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,0 g zkoušené látky.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Hodnoty jsou uvedeny v tabulce 1.

Číslo jodové. (2.5.4). Nejvýše 2,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Hodnoty jsou uvedeny v tabulce 1.

Tab. 1.

Redukující látky. 2,0 g se rozpustí nebo dispergují ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 9,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a s 0,5 ml trifenyltetrazoliumchloridu RS a zahřívá se ve vodní lázni při 70 °C. Po 5 min není roztok zbarven intenzivněji než směs obsahující 0,15 ml základního žlutého roztoku, 0,9 ml základního červeného roztoku a 8,95 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/1l) (2.2.2, Metoda II).

Zbytkový ethylenoxid adioxan (2.4.25). Nejvýše 1 (μg/g zbytkového ethylenoxidu a 10 μg/g zbytkového dioxanu. Při výpočtu obsahu dioxanu se použije korekční faktor 1/5.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky za použití směsi stejných objemových dílů dichlormethanu R a methanolu bezvodého R jako rozpouštědla.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede počet oxyethylenových jednotek na molekulu (jmenovitá hodnota).

Magnesii chloridum tetrahemihydricum

Tetrahemihydrát chloridu hořečnatého

Synonymum. Magnesii chloridům 4,5-hydricum

Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny MgCl₂.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý zrněný hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Voda, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).
3. C. Vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně fenolové RS. Ke změně zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Bromidy. 2,0 ml roztoku S se zředí vodou R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidají 4,0 ml vody R, 2,0 ml červeně fenolové RS3, 1,0 ml chloraminu T RS2 a ihned se zamíchá. Přesně po 2 min se přidá 0,30 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS, promíchá se a zředí se na 10,0 ml vodou R. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 590 nm za použití vody R jako kontrolní kapaliny není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku bromidu draselného R (3 mg/l) (500 μg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Hliník (2.4.17). Pokud je látka určena pro výrobu roztoků pro peritoneální dialýzu, hemodialyzačních roztoků nebo hemofiltračních roztoků, vyhovuje následující zkoušce na hliník.

4 g se rozpustí ve 100 ml vody R a přidá se 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (1 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 2 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody R. Kontrolní roztok se připraví za použití směsi 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R.

Arsen (2.4.2). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Vápník (2.4.3). 1 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Draslík. Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků, obsahuje nejvýše 500 μg K/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I).

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,144 g chloridu draselného R sušeného 3 h při 100 °C až 105 °C se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml (600 μg K/ml). Zředí se podle potřeby.

Měří se emisní intenzita při 768 nm.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 44,0 % až 48,0 %; stanoví se s 50,0 mg zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 50 ml vody R. Provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 9,521 mg MgCl₂.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - zda je látka vhodná pro výrobu roztoků pro peritoneální dialýzu, hemodialyzačních roztoků nebo hemofiltračních roztoků,
2. - zda je látka vhodná pro výrobu parenterálních přípravků.

Magnesii chloridum hexahydricum

Hexahydrát chloridu hořečnatého

Synonyma. Magnesium chloratum, Magnesii chloridům

Obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny MgCl₂.6H₂0.

Vlastnosti

Bezbarvé hygroskopické krystalky. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Voda, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).
3. C. Vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně fenolové RS. Ke změně zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Bromidy. 2,0 ml roztoku S se zředí vodou R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidají 4,0 ml vody R, 2,0 ml červeně fenolové RS3, 1,0 ml chloraminu T RS2 a ihned se zamíchá. Přesně po 2 min se přidá 0,30 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS promíchá se a zředí se na 10,0 ml vodou R. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 590 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku bromidu draselného R (3 mg/l) (500 μg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Hliník (2.4.17). Pokud je látka určena pro výrobu roztoků pro peritoneální dialýzu, hemodialyzačních roztoků nebo hemofiltračních roztoků, vyhovuje následující zkoušce na hliník.

4 g se rozpustí ve 100 ml vody R a přidá se 10 ml tlumivého roztoku octanového opH6,0. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (1 pg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 2 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody R. Kontrolní roztok se připraví za použití směsi 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R.

Arsen (2.4.2). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Vápník (2.4.3). 1 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Draslík. Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků, obsahuje nejvýše 500 μg K/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I).

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,144 g chloridu draselného R sušeného 3 h při 100 °C až 105 °C se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml (600 μg K/ml). Zředí se podle potřeby.

Měří se emisní intenzita při 768 nm.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 51,0 % až 55,0 %; stanoví se s 50,0 mg zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml vody R. Provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,33 mg MgCl₂ . 6H₂O.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - zda je látka vhodná pro výrobu roztoků pro peritoneální dialýzu, hemodialyzačních roztoků nebo hemofiltračních roztoků,
2. - zda je látka vhodná pro výrobu parenterálních přípravků.

Magnesii lactas dihydricus

Dihydrát mléčnanu hořečnatého

Je to dihydrát hořečnaté soli kyseliny (S)-2-hydroxypropionové. Vysušen předepsaným způsobem, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₆H₁₀O₆Mg.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný ve vroucí vodě, prakticky nerozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Vyhovuje zkoušce na mléčnany (2.3.1).
3. C. Vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,000 g se rozpustí zahřátím ve vodě prosté oxidu uhličitého R a po ochlazení se jí zředí na 100,0 ml.

Roztok S1. 5,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě destilované R a po ochlazení se jí zředí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 7,5 až 9,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). –10° až –12°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S.

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S1 se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S1 se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).

Vápník (2.4.3). 1 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 20 ml roztoku S1 se zředí vodou R na 24 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základní roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 2 ml roztoku Sl se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (50 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). 12,0 % až 15,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 125 °C. Vysušená látka se použije ke Stanovení obsahu.

Stanovení obsahu

0,200 g vysušené látky se rozpustí zahřátím ve vodě R, zředí se jí po ochlazení na 200 ml a provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,25 mg C₆H₁₀O₆Mg.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Malathionum

Malathion

Je to S-[(2RS)-1,2-bis(ethoxykarbonyl)ethyl]-O,O՛-dimethyldithiofosfat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₁₀H₁₉O₆PS₂.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá kapalina. Je těžce rozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96% a acetonem, cyklohexanem a rostlinnými oleji.

Tuhne při asi 3 °C.

Zkoušky totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem malathionu CRL.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 1,220 až 1,240.

Optická otáčivost (2.2.7). -0,1° až +0,1°; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g v lihu 96% R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (d). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku odpovídajícího nečistotě A není větší než trojnásobek plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,3 %) a plocha žádného píku odpovídajícího nečistotě B není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píků odpovídajících nečistotě A nebo nečistotě B, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,000 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1+3) a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 3) na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,100 g malathionu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 3) na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5,0 mg malathionu nečistoty A CRL a 5,0 mg malathionu nečistoty B CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 2,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 3) na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm náplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (10 jim),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (45 + 55), průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 210 nm.

Teplota kolony se udržuje na 35 °C.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 pl porovnávacího roztoku (c).

Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy nečistoty B asi 3,5 min, nečistoty A asi 5 min a malathionu asi 16 min. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi píky nečistoty A a nečistoty B nejméně 2,0. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku malathionu nejvýše 1,0 %.

Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a). Vypočte se obsah malathionu v procentech.

Uchovávání

Uchovává se ve vzduchotěsném obalu, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. X = S: S-[(2RS)-1,2-bis(ethoxykarbonyl)ethyl]-O-methyl-S-methyldithiofosfat (isomalation),
2. B. X = O: S-[(2RS)-1,2-bis(ethoxykarbonyl)ethyl]-O,O՛-dimethylthiofosfat,

1. C. S-[(2RS)-(2-ethoxykarbonyl-1-methoxykarbonyl)ethyl]- O,O՛-dimethyldithiofosfat (methylanalogon).

Maltitolum

Maltitol

Je to 4-O-α-D-glukopyranosyl-D-glucitol. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C12H24O11.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Teplota tání (2.2.14) je 148 °C až 151 °C.
2. B. Ke 3 ml čerstvě připraveného roztoku pyrokatecholu R (100 g/l) se za chlazení ve vodě s ledem přidá 6 ml kyseliny sírové R. Ke 3 ml ochlazené směsi se přidá 0,3 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, a opatrně se 30 s zahřívá nad plamenem; vzniká růžové zbarvení.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.

   Porovnávací roztok. 50 mg maltitolu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, ethylacetatu R a 1 -propanolu R (10 + 20 + 70) po dráze 17 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se kyselinou 4-aminobenzoovou RS. Suší se v proudu studeného vzduchu do vymizení pachu acetonu a pak se 15 min zahřívá při 100 °C. Po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/l), usuší se v proudu studeného vzduchu a 15 min se zahřívá při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí se ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 molA VS. K dalším 10 ml roztoku se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +105,5° až +108,5°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 5,0 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.

Redukující cukry. 10,0 g se rozpustí mírným zahřátím v 6 ml vody R. Po ochlazení se přidá 20 ml citronanu mědnatého RS a několik skleněných kuliček. Zahřívá se tak, aby k varu došlo za 4 min a nechá se 3 min vařit. Rychle se ochladí a přidá 100 ml roztoku kyseliny octové ledové R 2,4% (V/V) a 20,0 ml jodu 0,025 mol/l VS. Za stálého míchání se přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (6 + 94) a po rozpuštění sraženiny se titruje přebytek jodu thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace. Spotřebuje se nejvýše 12,8 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS (0,1 %).

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S zředěných vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 μg/g).

Nikl (2.4.15). Vyhovuje limitní zkoušce na nikl v polyolech (1 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí ve 20 ml vody R a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 50,0 mg maltitolu CRL se rozpustí ve 2,0 ml vody R a zředí se jí na 5,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,3 m a vnitřního průměru 7,8 mm naplněné katexem silně kyselým (vápníková forma) R (9 μm), udržované při teplotě (85 ±1) °C,
2. - mobilní fáze, kterou je odplyněná voda R, průtoková rychlost je 0,5 ml/min,
3. - refraktometrického detektoru udržovaného při konstantní teplotě.

Nastříkne se odděleně po 20 μl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času D-maltitolu.

Z ploch píků a deklarovaného obsahu maltitolu CRL se vypočítá obsah C₁₂H₂₄O₁₁ (D-maltitol) v procentech.

Maltitolum liquidum

Roztok maltitolu

Je to vodný roztok hydrogenovaného, částečně hydrolyzovaného škrobu. Obsahuje nejméně 70,0 % pevné hmoty složené ze směsi převážně D-maltitolu s D-sorbitolem a s hydrogenovanými oligo a polysacharidy. Obsahuje nejméně 50,0% D-maltitolu (C₁₂H₂₄O₁₁) a nejvýše 8,0% D-sorbitolu (C₆Hi₄0₆), oba počítány na bezvodou látku. Obsahuje 95,0 % až 105,0 % deklarovaného obsahu D-maltitolu.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá sirupovitá kapalina. Je mísitelný s vodou a s glycerolem.

Zkoušky totožnosti

1. A. Ke 3 ml čerstvě připraveného roztoku pyrokatecholu R (100 g/l) se za chlazení ve vodě s ledem přidá 6 ml kyseliny sírové R. Ke 3 ml ochlazené směsi se přidá 0,3 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, a opatrně se 30 s zahřívá nad otevřeným plamenem; vzniká růžové zbarvení.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 0,350 g se zředí vodou R na 100 ml.

   Porovnávací roztok. 50 mg maltitolu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, ethylacetatu R a 1 -propanolu R (10 + 20 + 70) po dráze 17 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se kyselinou 4-aminobenzoovou RS. Suší se v proudu studeného vzduchu do vymizení pachu acetonu a pak se 15 min zahřívá při 100 °C až 105 °C. Po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/1), usuší se v proudu studeného vzduchu a 15 min se zahřívá při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. Zkouška Redukující cukry, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 7,0 g se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. K dalším 10 ml roztoku se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Redukující cukry. K 7,0 g se přidají 3 ml vody R, 20 ml citronanu měďnatého RS a několik skleněných kuliček. Zahřívá se tak, aby k varu došlo za 4 min a nechá se 3 min vařit. Rychle se ochladí a přidá 100 ml roztoku kyseliny octové ledové R 2,4% (V/V) a 20,0 ml jodu 0,025 mol/l VS. Za stálého míchání se přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (6 + 94) a po rozpuštění sraženiny se titruje přebytek jodu thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace. Spotřebuje se nejvýše 12,8 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS (0,2 %).

Chloridy (2.4.4). 7,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Sírany (2.4.13). 1,5 g zředěného vodou destilovanou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g)).

Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 μg/g).

Nikl (2.4.15). Vyhovuje limitní zkoušce na nikl v polyolech (1 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 30,0 %; stanoví se s 0,100 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,00 g se smíchá s 20 ml vody R a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 50,0 mg maltitolu CRL a 8,0 mg sorbitolu CRL se rozpustí ve 2,0 ml vody R a zředí se jí na 5,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,3 m a vnitřního průměru 7,8 mm naplněné katexem silně kyselým (vápníková forma) R (9 jam), udržované při teplotě (85 ±1) °C,
2. - mobilní fáze, kterou je odplyněná voda R, průtoková rychlost je 0,5 ml/min,
3. - refraktometrického detektoru udržovaného při konstantní teplotě.

Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je relativní retenční čas sorbitolu vztažený k maltitolu asi 1,7.

Nastříkne se odděleně po 20 μl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času maltitolu.

Z ploch píků a deklarovaného obsahu maltitolu CRL a sorbitolu CRL se vypočítá obsah C₁₂H₂₄O₁₁ (D-maltitol) a C₆H₁₄O₆ (D-sorbitol) v procentech.

Označování

V označení na obalu se uvede obsah D-maltitolu.

† Maprotilini hydrochloridum

Maprotiliniumchlorid

Je to N-methyl-3-(9,10-dihydro-9,10-ethanoanthracen-9-yl)propylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₀H₂₄CIN.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný v dichlormethanu, velmi těžce rozpustný v acetonu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 10 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 100 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 250 nm až 300 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima při 265 nm a 272 nm a absorpční minimum při 268 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 272 nm k absorbanci naměřené v maximu při 265 nm je 1,1 až 1,3.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety maprotiliniumchloridu CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v methanolu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
3. C. Provede se tenkovrstevná chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg maprotiliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg maprotilinu nečistoty D CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 2 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R, amoniaku zředěného RS1 a 2-butanolu R (4 + 5 + 14) po dráze 10 cm Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

1. D. 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí methanolem R na 2 ml; roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.