Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Je to (4S,4aS,5aR,12aS)-(7-dimethylamino-3,10,12,12a-tetrahydroxy-2-karbamoyl-1,11-dioxo-1,4,4a,5,5a,6,11,12a-oktahydronaftacen-4-yl)dimethylamoniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 102,5 % sloučeniny C₂₃H₂₈CIN₃O₇.

Vlastnosti

Žlutý krystalický hygroskopický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF₂₅₄pro TLC R. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na hodnotu 9,0 (asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm). Vrstva se suší nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C.

   Zkoušený roztok 5 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 5 mg minocykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 5 mg minocykliniumchloridu CRL a 5 mg doxycykliniumhyklatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. B. K asi 2 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vznikne jasně žluté zbarvení. K roztoku se přidá 2,5 ml vody R; zbarvení se změní na bledě žluté.
2. C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,100 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10,0 ml.

Vzhled roztoku. 1,0 ml roztoku S se zředí vodou R na 50,0 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než stupeň 4 porovnávacího barevného roztoku nejvhodnějšího zbarvení (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5; měří se roztok S.

Světlo absorbující nečistoty. Měření se provede do 1 h po přípravě roztoku. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku S při 560 nm; absorbance není vyšší než 0,06.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu.

Nastříknou se odděleně porovnávací roztoky (b) a (c). Nastříkne se zkoušený roztok (a) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající nejméně 1,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku odpovídajícího 4-epiminocyklinu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,2 %); plocha žádného píku nacházejícího se mezi píkem rozpouštědla a píkem 4-epiminocyklinu nebo jakéhokoliv píku na sestupné části hlavního píku není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,2 %) a součet ploch takových píků není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %).

Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (50 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5,0 % až 8,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 1,25 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 10,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 12,5 mg minocykliniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 1,2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg minocykliniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml. 5 ml tohoto roztoku se 60 min zahřívá na vodní lázni a odpaří se do sucha. Zbytek se rozpustí v 25 ml mobilní fáze.

Zkouška se provádí za ochrany před přímým světlem. Roztoky se uchovávají při teplotě 2 °C až 8 °C a použijí se do 3 h od přípravy.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,20 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku edetanu disodného R (4 g/l), dimethylformamidu R a roztoku šťavelanu amonného R (28 g/l) (25 + 27 + 50) a jejíž pH bylo upraveno roztokem tetrabutylamoniumhydroxidu R (104 g/l) na hodnotu 7,0, průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 280 nm,
4. - injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 2. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku minocyklinu nejvýše 1,5 % a jestliže počet teoretických pater vypočítaný z píku minocyklinu je nejméně 15 000 na metr. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a).

Obsah C₂₃H₂₈CIN₃O₇ se vypočítá v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

1. A. R¹ = N(CH₃)₂, R² = H, R³ = N(CH₃)₂: (4R,4aS,5aR, 12aS)-4,7-bis(dimethylamino)-3,10,12,12a-tetrahydroxy-1,11-dioxo-1,4,4a,5,5a,6,11,12a-oktahydronaftacen-2-karboxamid (4-epiminocyklin),
2. B. R¹ = H, R² = N(CH₃)₂, R³ = H: (4S,4aS,5aR,12aS)-4-dimethylamino-3,10,12,12atetrahydroxy-1,11-dioxo-1,4,4a,5,5a,6,l l,12a-oktahydronaftacen-2-karboxamid (sancyklin),
3. C. R¹ = NHCH₃, R² = N(CH₃)₂, R³ = H: (4S,4a5,5aR,12a5)-4-dimethylamino-3,10,12,12a-tetrahydroxy-7-methy lamino-1,11 -dioxo-1,4,4a,5,5a,6,11,12a-oktahydronaftacen-2-karboxamid (7-monodemethylminocyklin).

† Mitoxantroni dihydrochloridum

Mitoxantroniumdichlorid

Synonymum. Mitoxantroni hydrochloridum

Je to 1,4-dihydroxy-5,8-bis[2-(2-hydroxyethylamonio)ethylamino]-9,10-dioxo-anthracendichlorid. Počítáno na bezvodou a ethanolu prostou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₂H₃₀CI₂N₄O₆.

Vlastnosti

Tmavě modrý elektrostatický a hygroskopický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v methanolu a prakticky nerozpustný v acetonu.

UPOZORNĚNÍ: Mitoxantroniumdichlorid a mitoxantron nečistota A jsou elektrostatické. Pro navazování a další manipulaci s nimi se doporučuje použít vhodné antistatické pomůcky.

Zkoušky totožnosti

1. A. 2 mg až 3 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R zahřátím ve vodní lázni 40 °C až 50 °C teplé a potom se odpaří do sucha proudem dusíku, je-li třeba mírným zahřátím. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zbytku se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. mitoxantroniumdichloridu.
2. B. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Ethanol. Nejvýše 1,6 %. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití 1-propanolu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 2,0 ml 1-propanolu R se zředí vodou R na 100 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml.

Zkoušený roztok. 0,100 g se smíchá s 2,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 5,0 ml. Baňka se umístí na 2 min do ultrazvukové lázně a pak se 2 min protřepává. Pokud je to nutné, opakuje se postup v ultrazvukové lázni a třepání do rozpuštění.

Porovnávací roztok. 2,0 ml ethanolu R se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku a 10,0 ml roztoku vnitřního standardu se zředí vodou R na 25,0 ml.

Chromatografícký postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 2 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R,
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 19 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 120 °C, teplota nástřikového prostoru se udržuje na 175 °C a detektoru na 210 °C.

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku. Retenční časy jsou asi 1 min pro ethanol a asi 2 min pro 1-propanol. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky ethanolu a 1-propanolu nejméně 6. Vypočítá se obsah ethanolu v procentech za použití jeho hustoty při 20 °C (2.2.5), která je 0,790 g/cm³.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 6,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v asi 40 ml mobilní fáze, je-li třeba v ultrazvukové lázni, a zředí se stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg mitoxantroniumdichloridu CRL se rozpustí v asi 40 ml mobilní fáze, je-li třeba v ultrazvukové lázni, a zředí se stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 2,0 mg mitoxantronu nečistoty A CRL se rozpustí v 1,0 ml porovnávacího roztoku (a).

Porovnávací roztok (d). 1 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí mobilní fází na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,30 m a vnitřního průměru 3,0 mm naplněné silikagelem fenylovaným pro chromatografii R (10 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R, acetonitrilu R a roztoku připraveného takto: 22,0 g heptansulfonanu sodného R se rozpustí v asi 150 ml vody R, zfiltruje se přes filtr (0,45 μm) a filtr se promyje vodou R. Filtrát a promývací kapalina se spojí, přidá se 32,0 ml kyseliny octové ledové R a zředí se vodou R na 250 ml (750 + 250 + 25), průtoková rychlost je 3 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm,
4. - injektorové smyčky.

Nastříkne se odděleně po 50 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi dvěma hlavními píky nejméně 3,0. Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku. Vypočítá se obsah C₂₂H₃₀Cl₂N₄O₆ v procentech z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a) a deklarovaného obsahu C₂₂H₃₀Cl₂N₄O₆ v mitoxantroniumdichloridu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. R¹ = R³ = H, R² = OH: l-amino-5,8-dihydroxy-4-[2-(2-hydroxyethy lamino)ethylamino]anthracen-9,10-dion,
2. B. R¹ = R² = H, R³ = CH₂-CH₂-NH-CH₂-CH₂OH: 5-hydroxy-1,4-bis[2-(2-hydroxyethylamino)ethylamino] anthracen-9,10-dion,
3. C. R¹ = Cl, R² = OH, R³ = CH₂-CH₂-NH-CH₂-CH₂OH: 2-chlor-l,4-dihydroxy-5,8-bis[2-(2-hydroxyethylamino)ethylamino]anthracen-9,10-dion,
   

1. D. 8,11-dihydroxy-4-(2-hydroxyethyl)-6-[2-(2-hydroxyethylamino)ethylamino]-1,2,3,4- tetrahydronafto [2,3-f] chinoxalin-7,12-dion.

§§ Morphini sulfas

Morfiniumsulfat

Je to pentahydrát bis(4,5α-epoxy-3,6α-dihydroxy-17-methyl-7-morfinenium)sulfatu. Počítáno na bezvodou a ethanolu prostou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₃₄H₄₀N₂O₁₀S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v toluenu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky předem sušené 1 h při 145 °C se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. morfiniumsulfatu.
2. B. 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml (roztok A). 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 250 nm až 300 nm (2.2.25); roztok vykazuje absorpční maximum při 285 nm, specifická absorbance je 37 až 43. 10,0 ml roztoku A se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 250 nm až 350 nm (2.2.25); roztok vykazuje absorpční maximum při 298 nm, specifická absorbance je 64 až 72.
3. C. K asi 1 mg upráškované zkoušené látky v porcelánové misce se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R a 0,05 ml formaldehydu R. Vznikne červenofialové zbarvení, které po chvíli přechází na fialové.
4. D. Vyhovuje zkoušce na alkaloidy (2.3.1).
5. E. Vyhovuje zkouškám na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,500 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ nebo HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS nebo kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). –107° až –110°, počítáno na bezvodou a ethanolu prostou látku; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg kodeiniumdihydrogenfosfatu R se rozpustí v 5 ml zkoušeného roztoku. 0,2 ml tohoto roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 10,0 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R, lihu R 70% (V/V) a toluenu R (2,5 + 32,5 + 35 + 35) po dráze 10 cm. Rozpouštědla se smíchají v uvedeném pořadí. Vrstva se usuší v proudu vzduchu, postříká se jodobismutitanem draselným RS a opět se suší 15 min v proudu vzduchu. Poté se postříká peroxidem vodíku zředěným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající kodeinu není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5%); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající kodeinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); nejvýše dvě skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2%). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny a skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je zřetelně viditelná.

Ethanol (2.4.24). Nejvýše 0,5 %.

Železo (2.4.9). Zbytek ze zkoušky Síranový popel se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (5 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 10,4 % až 13,4 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí ve 120 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometricé indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 66,88 mg C₃₄H₄₀N₂O₁₀S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Omamná látka.

Nečistoty

1. A. kodein,
   

1. B. 2,2՛-bimorfin (pseudomorfin),
2. C. morfin-N-oxid.

† Nabumetonum

Nabumeton

Je to 4-(6-methoxynaftalen-2-yl)-2-butanon. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 97,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₅H₁₆O₂.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v methanolu.

Zkouška totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nabumetonu CRL.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným v odstavci Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající pětinásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku s relativním retenčním časem 0,3 vztaženým k nabumetonu, odpovídajícího nabumetonu nečistotě F, není větší než šestinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 % nečistoty F, v úvahu se bere relativní odezvový faktor 0,1); součet ploch všech vedlejších píků není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v dichlorethanu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlorethanem R na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí dichlorethanem R na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg nabumetonu CRL se rozpustí v dichlorethanu R a zředí se jím na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí dichlorethanem R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlorethanem R na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 4 mg nabumetonu nečistoty A CRL se rozpustí v dichlorethanu R a zředí se jím na 100 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml zkoušeného roztoku (b).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je dichlorethan R, s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 μl porovnávacího roztoku (c). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 70 % celé stupnice zapisovače. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas nabumetonu asi 13 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi píky nabumetonu a nečistoty A nejméně 3,0. Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a).

Vypočítá se obsah nabumetonu v procentech za použití chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Uchovávání

Uchovává se chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 5-(6-methoxynaftalen-2-yl)-3-methylcyklohexanon,
   

1. B. (5RS)-5-(6-methoxynaftalen-2-yl)-3-methyl-2-cyklohexenon,
   

1. C. (2RS)-4-(6-methoxynaftalen-2-yl)-2-butanol,
   

1. D. (E)-4-(6-methoxynaftalen-2-yl)-3-buten-2-on,
   

1. E. 1,5-bis(6-methoxynaftalen-2-yl)-3-pentanon,
   

1. F. 6,6ˈ-dimethosy-2,2ˈ-bifantyl.

† Nadroparinum calcicum

Vápenatá sůl nadroparinu

1. R = H nebo SO₃(¹/₂Ca),
2. R¹ = H nebo SO₃(¹/₂Ca) nebo COCH₃,
3. R² = H a R³ = COO(¹/₂Ca) nebo R² = COO(¹/₂Ca) a R³ = H.

Je to vápenatá sůl nízkomolekulárního heparinu získaného depolymerizací heparinu z prasečí střevní sliznice kyselinou dusitou a následnou frakcionací k selektivní eliminaci většiny řetězců s molekulovou hmotností nižší než 2000. Většina složek má na neredukujícím konci řetězce strukturu kyseliny 2-O-sulfo-α-L-idopyranosuronové a na redukujícím konci řetězce strukturu 6-O-sulfo2,5-anhydro-D-mannitolu.

Vyhovuje článku Heparina massae molecularis minoris s modifikacemi a dodatečnými následujícími požadavky.

Průměrná molekulová hmotnost se pohybuje mezi 3600 a 5000 s charakteristickou hodnotou asi 4300.

Stupeň sulfatace je asi 2 na disacharidovou jednotku.

Počítáno na vysušenou látku, účinnost je nejméně 95 m.j. až 130 m.j. účinnosti protifaktoru Xa na miligram. Poměr účinnosti protifaktoru Xa k účinnosti protifaktoru IIa je 2,5 až 4,0.

Zkouška totožnosti

Provede se zkouška totožnosti C uvedená v článku Heparina massae molecularis minoris s dodatečnými požadavky.

Průměrná molekulová hmotnost se pohybuje mezi 3600 a 5000. Hmotnostní procento řetězců nižších než 2000 je nejvýše 15 %. Hmotnostní procento řetězců mezi 2000 a 8000 se pohybuje mezi 75 % a 95 %. Hmotnostní procento řetězců mezi 2000 a 4000 se pohybuje mezi 35 % a 55 %.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₅ (2.2.2, Metoda II).

Ethanol. Nejvýše 1,0%; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28, Metoda II) za použití 2-propanolu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 1,0 ml 2-propanolu R se zředí vodou R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 ml ethanolu R se zředí vodou R na 100,0 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 20,0 ml.

Plnění nádobek. Do čtyř jednotlivých nádobek, které mohou být vzduchotěsně uzavřeny a jsou kompatibilní se vstřikovacím systémem se převede:

1. - 1,0 ml vody R (slepá zkouška),
2. - 0,50 ml porovnávacího roztoku a 0,50 ml roztoku vnitřního standardu (porovnávací nádobka),
3. - 10,0 mg zkoušené látky, přidá se 1,0 ml vody R (zkušební nádobka A),
4. - 10,0 mg zkoušené látky, přidá se 0,50 ml vody R a 0,50 ml roztoku vnitřního standardu (zkušební nádobka B).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - niklové kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzenem kopolymerem R (150 μm až 180 μm),
2. - helia pro chromatografii R nebo dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 250 °C. Každá nádobka se uvede do rovnovážného stavu v head-space systému za 15 min při 90 °C. Doba tlakování před nástřikem je 1 min.

Na chromatogram roztoku z porovnávací nádobky jsou dva píky, které odpovídají podle pořadí vzrůstajícího retenčního času ethanolu a 2-propanolu (s retenčními časy přibližně 2,5 min a 4 min). Obsah ethanolu ve zkoušené látce se vypočítá za použití hustoty, jejíž hodnota činí 0,792 g/cm³ při 20 °C.

N-NO skupiny. Nejvýše 0,25 μg/g; stanoví se po rozštěpení N-NO vazby kyselinou bromovodíkovou v ethylacetatu pod zpětným chladičem a stanovením uvolněného NO chemiluminiscencí.

Popis přístroje, viz obrázek 1 s popisem.

Použije se 500ml baňka s kulatým dnem z borokřemičitého skla, na níž je připojen chladič a která je opatřena:

1. - na jedné straně spojkou torion, kterou může být zaváděn kanylou proud argonu R,
2. - na druhé straně šroubovou spojkou opatřenou ventilem se šeptem, kterým se vstřikuje porovnávací roztok a zkoušený roztok.

Baňka s kulatým dnem je připojena k řadě za sebou spojených tří probublávacích odlučovačů, které jsou připojeny ke dvěma vymrazovacím odlučovačům spojeným otočným uzávěrem s chemiluminiscenčním detektorem. Vhodnými dobře těsnicími trubičkami je zajištěno spojení.

Příprava chemiluminiscenčního detektoru.

Chemiluminiscenční detektor se zapne 48 h před použitím a zapne se vakuová pumpa. Vakuum musí být nižší než 0,5 mm rtuti. Jednu hodinu před použitím se otevře kyslíkový ventil pod tlakem 0,2 MPa a průtokovou rychlostí 9,4 ml/min.

Příprava probublávacího odlučovače. Do každého probublávacího odlučovače se přenese 30 ml roztoku hydroxidu sodného R (300 g/l) ve vodě R.

Příprava vymrazovacího odlučovače.

Odlučovač při –120 °C. Kapalný dusík se pomalu přidává do termosky obsahující 250 ml ethanolu R za míchání dřevěným míchadlem, dokud nevznikne pasta. Chladný odlučovač se umístí do připravené termosky, jak je popsáno.

Odlučovač při –160 °C. Kapalný dusík se pomalu přidává do termosky obsahující 250 ml 2-methylbutanu R za míchání dřevěným míchadlem, dokud nevznikne pasta. Chladný odlučovač se umístí do připravené termosky, jak je popsáno.

Sušení 500ml baňky s kulatým dnem z borokřemičitého skla a chladiče. 50 ml ethylacetatu R se vaří pod zpětným chladičem 1 h pod argonem R bez spojení systému s chemiluminiscenčním detektorem.

Zkoušený roztok. Zkoušená látka se suší 12 h nad oxidem fosforečným R při 60 °C ve vakuu. 0,10 g upravené zkoušené látky se rozpustí v 1,0 ml formamidu upraveném RS. Získaný roztok se třepe 30 min.

Porovnávací roztok 0,1 ml nitrosodipropylaminu RS se zředí ethanolem R na 6,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí formamidem upraveným RS na 1,0 ml. (Tento roztok odpovídá 0,05 μg N-NO skupin/ml).

50 ml ethylacetatu upraveného RS se přemístí do 500ml baňky s kulatým dnem z borokřemičitého skla opatřené septem. Baňka s kulatým dnem se připojí k chladiči, který byl před tím chlazen 2 h při –15 °C. Připojí se kanyla pro zavádění argonu R a upraví se průtoková rychlost na 0,1 1/min.

Zkontroluje se těsnost systému. Jen přípojka k chemiluminiscenčnímu detektoru se nechá otevřená pro odstranění přebytečného tlaku.

Ethylacetat upravený RS se zahřeje k varu.

Systém se evakuuje pomalým otáčením ventilu chemiluminiscenčního detektoru. Současně se uzavře přívod chemiluminiscenčního detektoru.

Když je systém v rovnováze, vakuum dosahuje 4 mm sloupce rtuti.

Signál seřizovače nuly na chemiluminiscenčním detektoru se nastaví na 10 % rozsahu stupnice zapisovače. Skrz septum 500ml baňky s kulatým dnem z borokřemičitého skla se postupně za sebou vstříkne 0,5 ml vody R, 2,0 ml kyseliny bromovodíkové zředěné RS a potom další 2,0 ml kyseliny bromovodíkové zředěné RS pro ubezpečení, že pisátko zapisovače se vrátilo na základní linii mezi každým vstřikem.

Nastříkne se 50,0 μl porovnávacího roztoku a po vrácení pisátka zapisovače na základní linii 50,0 μl zkoušeného roztoku.

Vypočítá se obsah N-NO skupin zkoušené látky.

Volné sírany. Nejvýše 0,5 %; provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) za použití přístroje s vodivostním detektorem.

Zkoušený roztok. 30,0 mg zkoušené látky se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 1,4787 g síranu sodného bezvodého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou destilovanou R na 200,0 ml (5 μg SO₄/ml).

Chromatografícký postup se obvykle provádí za použití:

1. - aniontové dělicí kolony délky 50 mm a vnitřního průměru 4,6 mm,
2. - chemického neutralizačního systému: neutralizační mikromembrána v řadě s mobilní fází pro detekci aniontů,
3. - promývání roztokem 1,91 g tetraboritanu sodného R v 1000 ml vody R jako mobilní fází po dobu 15 min. 100% výměna hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS během 0,5 min, kterým se vymývá po dobu 10 min. Počáteční podmínky se vrátí během 0,5 min. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
4. - detektoru s citlivostí 30 pS.

Chemický neutralizační systém se čerpá nepřetržitě v protiproudu s roztokem kyseliny sírové R (2,45 g/l) s průtokovou rychlostí 4 ml/min.

Nastříkne se 50 μl každého roztoku. Chromatogram porovnávacího roztoku vykazuje hlavní pík, který odpovídá síranovému iontu (retenční čas asi 7,5 min). V případě nutnosti se složení mobilní fáze upraví pro dosažení předepsaného retenčního času. Vypočítá se obsah síranů zkoušené látky.

Obr. 1. Přístroj na stanovení N-NO skupin

Přístroj na stanovení N-NO skupin

Probublávací odlučovač. Výška 24 cm, vnitřní průměr 2,5 cm, délka vnitřní trubice 23 cm s vnitřním průměrem 0,5 cm. Centrální umístění objímkou Rotulex. Opatřen spojkami torion na přívodu a odvodu.

Chemiluminiscenční detektor.

Vymrazovací odlučovač. Výška 16,5 cm, vnitřní průměr 4 cm, vnitřní trubice délky 14 cm s vnitřním průměrem 1,3 cm. Opatřen je spojkami torion na přívodu a odvodu.

Chladič. Výška 21 cm, vnitřní průměr 3 cm. Spodní spojka rodavis a horní spojka torion.

Nádoba. Baňka s kulatým dnem z borokřemičitého skla opatřená centrální spojkou rodavis, spojkou torion na levém hrdle a šroubovou spojkou 15 na pravém hrdle.

lzotermická nádoba. Vnitřní hloubka 22 cm, vnitřní průměr 8 cm.

Septum. Silikonový materiál, průměr 14 mm, tloušťka 3,5 mm.

Spojka torion.

Materiál na spojování trubic. Polytetrafluoroethylenové hadice, vnitřní průměr 3,2 mm, tloušťka 0,8 mm.

Natrii alginas

Natriumalginat

Synonymum. Sodná sůl kyseliny alginové

CAS 9005-38-3

Je to převážně sodná sůl kyseliny alginové, která je směsí polyuronových kyselin (C₆H₈O₆)_n tvořených zbytky kyseliny D-mannuronové a kyseliny L-guluronové. Látka se získává především z řas rodu Phaeophyceae.

Vlastnosti

Bílý nebo světle žlutohnědý prášek. Je pomalu rozpustný ve vodě za tvorby viskózního koloidního roztoku, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,2 g se rozpustí protřepáváním ve 20 ml vody R. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml chloridu vápenatého RS; vznikne objemná rosolovitá hmota.
2. B. K 10 ml roztoku ze zkoušky A se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS; vznikne rosolovitá hmota.
3. C. K 5 mg se přidá 5 ml vody R, 1 ml čerstvě připraveného roztoku 1,3-dihydroxynaftalenu R (10 g/l) v lihu 96% R a 5 ml kyseliny chlorovodíkové R. Roztok se 3 min vaří, ochladí se, přidá se 5 ml vody R a protřepe se s 15 ml diisopropyletheru R. Současně se provede slepá zkouška. Horní vrstva je intenzivněji modročerveně zbarvená než vrstva získaná při slepé zkoušce.
4. D. Zbytek ze zkoušky Síranový popel, viz Zkoušky na čistotu, se rozpustí ve 2 ml vody R; roztok vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,10 g se za stálého míchání rozpustí ve vodě R, zředí se jí na 30 ml a nechá se 1 h stát.

Vzhled roztoku. 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji, než je intenzita 6 porovnávacího roztoku nejpodobnější barvy (2.2.2, Metoda II).

Chloridy. Nejvýše 1,0 %. Ke 2,50 g se přidá 50 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 1 h se protřepává a zředí se kyselinou dusičnou zředěnou RS na 100,0 ml. Zfiltruje se a k 50,0 ml filtrátu se přidá 10,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a 5 ml toluenu R. Přidají se 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátor a titruje se za silného protřepávání před koncem titrace thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS.

1 ml dusičnanu stříbrného OJ mol/l VS odpovídá 3,545 mg Cl.

Vápník. Nejvýše 1,5 %; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v 50 ml amoniaku zředěného RS2 zahřátím na vodní lázni. Nechá se zchladnout a zředí se vodou destilovanou R na 100,0 ml (roztok a). 3,0 ml roztoku (a) se zředí vodou destilovanou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky stejným způsobem jako zkoušený roztok, ale ke 3,0 ml roztoku (a) se přidá 0,75 ml, 1,0 ml a 1,5 ml základního roztoku vápníku (100 μg Ca/ml).

Nulová poloha přístroje se nastaví za použití směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a vody destilované R (1,5 + 98,5). Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce F na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 0,1000 g se 4 h suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). 30,0 % až 36,0 %, počítáno na vysušenou látku. Stanoví se s 0,1000 g zkoušené látky.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Celkový počet živých aerobních mikroorganismů je nejvýše 10³ v gramu; stanoví se počítáním na pevných půdách. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13).

† Natrii amidotrizoas

Natriumamidotrizoat

Synonymum. Sodná sůl kyseliny amidotrizoové

Je to natrium-3,5-bis(acetamido)-2,4,6-trijodbenzoat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₁H₈I₃N₂NaO₄.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu.

Taje při asi 261 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem natrium amidotrizoatu CRL. Zkouši se látky sušené 3 h při 100 °C až 105 °C.
2. B. Hodnotí se chromatogramy ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
3. C. 50 mg se mírně zahřeje v malé porcelánové misce nad otevřeným plamenem; vyvíjejí se fialové páry.
4. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 7,5 až 9,5; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R. Roztoky se připravují za tlumeného světla a při vyvíjení se chromatogramy chrání před světlem.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v roztoku amoniaku 17,5% R (3 % (V/V)) v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem amoniaku 17,5% R (3 % (V/V)) v methanolu R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí roztokem amoniaku 17,5% R (3 % (V/V)) v methanolu R na na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 50 mg natriumamidotrizoatu CRL se rozpustí v roztoku amoniaku 17,5% R (3 % (V/V)) v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, 2-butanonu R a toluenu R (20 + 25 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší do vytěkání rozpouštědel a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %).

Volné aromatické aminy. Roztoky a zkoumadla se udržují ve vodě s ledem chráněny před světlem. 0,50 g se naváží do odměrné baňky na 50 ml, přidá se 15 ml vody R, protřepe se, přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a ochladí se ve vodě s ledem. Ke směsi se přidá 5 ml čerstvě připraveného roztoku dusitanu sodného R (5 g/l) a 12 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Opatrně se protřepe a nechá se stát přesně 2 min po přidání kyseliny chlorovodíkové. Potom se přidá 10 ml roztoku amidosíranu amonného R (20 g/l). Nechá se stát 5 min za častého protřepání, pak se přidá 0,15 ml roztoku 1-naftolu R (100 g/l) v lihu 96% R, protřepe se a nechá se stát dalších 5 min. Potom se přidá 3,5 ml tlumivého roztoku o pH 10,9, promíchá se a zředí se vodou R na 50,0 ml. Absorbance roztoku (2.2.25) měřená při 485 nm do 20 min po přípravě proti kontrolní tekutině připravené současně za stejných podmínek bez zkoušené látky je nejvýše 0,30.

Volný jod a jodidy. Nejvýše 50 μg/g. 1,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 10 ml. Po kapkách se přidává kyselina dusičná zředěná RS, dokud vzniká sraženina a navíc se přidají 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Směs se zfiltruje a sraženina se promyje 5 ml vody R. Ke spojenému filtrátu s promývací tekutinou se přidá 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R, 1 ml dichlormethanu R a protřepe se. Spodní vrstva není intenzivněji zbarvena než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití směsi 5 ml základního roztoku jodidu (10 μg I/ml), 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 15 ml vody R.

Těžké kovy (2.4.8). 4 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 11,0 %; stanoví se s 0,400 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

K 0,150 g ve varné baňce na 250 ml se přidá 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 20 ml vody R, 1 g zinku práškového R a několik varných kuliček. Směs se vaří 30 min pod zpětným chladičem, pak se ochladí a chladič se promyje 20 ml vody R, které se přidají do baňky. Obsah baňky se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla a filtr se promyje několikrát vodou R. Ke spojenému filtrátu s promývací tekutinou se přidá 40 ml kyseliny sírové zředěné RS a ihned se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) a použití vhodného systému elektrod, např. stříbrná-merkurosulfatová elektroda.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 21,20 mg C₁₁H₈I₃N₂NaO₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. R¹ = NH₂; R² = I: kyselina 3-acetamido-5-amino-2,4,6-trijodbenzoová,
2. B. R¹ = NHCOCH₃; R² = H: kyselina 3,5-bis(acetamido)-2,4-dijodbenzoová.

Natrii cetylo- et stearylosulfas

Cetylstearylsíran sodný

CAS 59186-41-3

Je to směs cetylsíranu sodného (C₁₆H₃₃NaO₄S, M_r 344,48) a stearylsíranu sodného (C₁₈H₃₇NaO₄S, M_r 372,54). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje nejméně 90,0 % cetylstearylsíranu sodného a nejméně 40,0 % cetylsíranu sodného. Může být přidána vhodná tlumivá látka.

Vlastnosti

Bílý nebo světle žlutý amorfní nebo krystalický prášek, rozpuštěním v horké vodě vzniká opalizující roztok. Je prakticky nerozpustný ve studené vodě, částečně rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, D a F.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Provede se tenkovrstvná chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 10 ml lihu 70% (V/V) R. Porovnávací roztok. 50 mg cetylstearylsíranu sodného CRL se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 10 ml lihu 70% (V/V) R.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, acetonu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (50 g/l) v lihu 96% R a zahřívá se při 120 °C do objevení skvrn (asi 3 h). Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční časy dvou hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (c) jsou shodné s retenčními časy dvou hlavních píků na chromatogramech porovnávacího roztoku.
2. C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R a protřepe se; vytvoří se pěna.
3. D. Zkoušená látka barví nesvítivý plamen žlutě.
4. E. K 0,1 ml roztoku, připraveného ve zkoušce totožnosti C se přidá 0,1 ml roztoku modři methylenové R (1 g/l), 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 2 ml dichlormethanu R a protřepe se; dichlormethanová vrstva se zbarví intenzivně modře.
5. F. Asi 10 mg se smíchá s 10 ml ethanolu R, za častého protřepávání se zahřeje na vodní lázni k varu, ihned se zfiltruje a odpaří do sucha. Zbytek se rozpustí v 7 ml vody R, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a roztok se odpaří na poloviční objem. Po vychladnutí se zfiltruje. K filtrátu se přidá 1 ml chloridu barnatého RS1; vznikne bílá krystalická sraženina.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,5 g se zahřátím rozpustí ve směsi 10 ml vody R a 15 ml lihu 90% (V/V) R. Přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS1; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS; roztok je červený.

Chlorid sodný a síran sodný. Nejvýše 8,0 %.

Chlorid sodný. 5,00 g se rozpustí v 50 ml vody R, po kapkách se přidává kyselina dusičná zředěná RS do neutrální reakce na papír lakmusový modrý R, přidají se 2 ml chromanu draselného RS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS.

1 ml dusičnanu stříbrného OJ mol/l VS odpovídá 5,844 mg NaCl.

Síran sodný. 0,500 g se rozpustí, je-li třeba, mírným zahřátím ve 20 ml vody R, přidá se 1 ml roztoku dithizonu R (0,5 g/l) v acetonu R. Pokud je roztok červený, přidává se po kapkách kyselina dusičná 1 mol/l RS, dokud se roztok nezbarví modrozeleně. Přidají se 2,0 ml kyseliny dichloroctové RS a 80 ml acetonu R. Titruje se dusičnanem olovnatým 0,01 mol/l VS do stálého oranžovočerveného zbarvení.

1 ml dusičnanu olovnatého 0,01 mol/l VS odpovídá 1,420 mg Na₂SO₄.

Volný cetylstearyl alkohol. Nejvýše 4,0 %; hodnotí se chromatogram zkoušeného roztoku (a), viz Stanovení obsahu.

Obsah volného cetylstearylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Roztok vnitřního standardu. 0,20 g heptadekanolu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 50 ml.

Zkoušený roztok (a). 0,300 g se rozpustí v 50 ml ethanolu R, přidají se 2 ml roztoku vnitřního standardu a 48 ml vody R. Čtyřikrát se protřepe vždy s 25 ml pentanu R a přidá se chlorid sodný R, pokud je to nezbytné k usnadnění oddělení vrstev. Organické vrstvy se spojí a vodně-lihová vrstva se uschová pro přípravu zkoušených roztoků (c) a (d). Organická vrstva se dvakrát promyje vždy se 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným hezvodým R a zfiltruje se.

Zkoušený roztok (b). 0,300 g se rozpustí v 50 ml ethanolu R a přidá se 50 ml vody R. Čtyřikrát se protřepe vždy s 25 ml pentanu R a přidá se chlorid sodný R, pokud je to nezbytné k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se promyjí dvakrát vždy se 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se.

Zkoušený roztok (c). 25 ml vodně-lihové vrstvy získané při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převede do 200ml baňky, ke které lze připojit zpětný chladič. Přidá se 20 ml kyseliny chlorovodíkové R, 10 ml roztoku vnitřního standardu a vaří se 2h pod zpětným chladičem. Po vychladnutí se protřepe čtyřikrát vždy s 20 ml pentanu R. Spojené organické vrstvy se promyjí dvakrát vždy s 20 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se.

Zkoušený roztok (d). 25 ml vodně-lihové vrstvy získané při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převede do 200ml baňky, ke které lze připojit zpětný chladič. Přidá se 20 ml kyseliny chlorovodíkové R, 10 ml ethanolu R a vaří se 2 h pod zpětným chladičem. Po vychladnutí se protřepe čtyřikrát vždy s 20 ml pentanu R. Spojené organické vrstvy se promyjí dvakrát vždy s 20 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se.

Porovnávací roztok. 50 mg cetylalkoholu CRL a 50 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Chromatografický postup se provádí za použití:

1. - kapilární kolony z křemenného skla délky 25 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou polydimethylsiloxanem R nebo jinou vhodnou polární fází,
2. - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru,
4. -dělicího poměru 1 : 100.

1. s následujícím teplotním programem:

   Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Označování Nečistoty † Mitoxantroni dihydrochloridum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty §§ Morphini sulfas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Nabumetonum Vlastnosti Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Nadroparinum calcicum Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Přístroj na stanovení N-NO skupin Natrii alginas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu † Natrii amidotrizoas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Natrii cetylo- et stearylosulfas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu

   	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámky
   Kolona	0 - 20	150 → 250	5	lineární gradient
   Nástřikový prostor		250
   Detektor		250

Látky se eluují v následujícím pořadí: cetylalkohol, heptadekanol (vnitřní standard) a stearylalkohol.

Korekce interference. Odděleně se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku (a) a 1 μl zkoušeného roztoku (b). Pokud na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) je pík při stejném retenčním čase jako pík vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), vypočítá se poměr podle vzorce:

v němž značí:

1. S_ci - plochu píku cetylalkoholu na chromatogranu zkoušeného roztoku (b),
2. S_i - plochu píku se stejným retečním časem jako pík vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).

Pokud je r menší než 300, počítá se korigovaná plocha S_Ha(corr) píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) podle vzorce:

v němž značí:

Odděleně se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku (c) a 1 μl zkoušeného roztoku (d). Provede se korekce interference stejným způsobem jako pro zkoušený roztok (a) a počítá se korigovaná plocha S _hc(Corr) píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (c).

Odděleně se nastříknou stejné objemy porovnávacího roztoku, zkoušeného roztoku (c) a zkoušeného roztoku (d). Určí se píky na chromatogramech zkoušených roztoků porovnáním retenčních časů s retenčními časy píků na chromatogramu porovnávacího roztoku a stanoví se plochy jednotlivých píků.

Vypočítá se obsah cetylsíranu sodného ve zkoušené látce v procentech podle vzorce:

v němž značí:

Obsah stearylsíranu sodného ve zkoušené látce v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. B - plochu píku stearylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (c).

Obsah cetylstearylsíranu sodného v procentech odpovídá součtu obsahů cetylsíranu sodného a stearylsíranu sodného v procentech.

Označování

V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné, název a množství přidané tlumivé látky.

Natrii hydrogenophosphas dodecahydricus

Dodekahydrát hydrogenfosforečnanu sodného

Synonyma. Dinatrii phosphas dodecahydricus, Natrium hydrogenphosphoricum

Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny Na₂HPO₄.

Vlastnosti

Bezbarvé průsvitné snadno zvětrávající krystalky. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkouškám na fosforečnany (2.3.1).
2. B. Roztok S vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Redukující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,25 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a zahřívá se 5 min na vodní lázni; zbarvení roztoku zůstane slabě červené.

Dihydrogenfosforečnan sodný. Ze spotřeby kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS (25 ml) a spotřeby hydroxidu sodného 1 mol/l VS (n₁ ml a n₂ ml) ze zkoušky Stanovení obsahu se vypočítá poměr:

1. který je nejvýše 0,025.

Chloridy (2.4.4). K 2,5 ml roztoku S se přidá 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). K 3 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 μg/g).

Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 57,0 % až 61,0 %; stanoví se s 50,0 mg zkoušené látky. Jako rozpouštědlo se použije směs objemových dílů methanolu bezvodého R a formamidu R (10 + 40) jako rozpouštědla.

Stanovení obsahu

4,00 g (m g) se rozpustí ve 25 ml vody R, přidá se 25,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) k prvnímu inflexnímu bodu titrační křivky (n₁ ml). Pokračuje se v titraci do druhého inflexního bodu křivky (celková spotřeba hydroxidu sodného 1 mol/l VS, n₂ ml).

Obsah Na₂HP0₄ v procentech se vypočítá ze vzorce:

v němž značí:

1. d - obsah vody v procentech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

† Natrii valproas¹)

Natriumvalproat

Synonymum. Sodná sůl kyseliny valproové

Je to natrium-2-propylpentanoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₈H₁₅NaO₂.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a těžce až snadno rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem natriumvalproatu CRL. Pokud se spektrum zkoušené látky získané v pevném stavu liší od spektra referenční látky, zaznamenají se spektra tablet připravených nanesením 50 μl roztoku zkoušené látky v methanolu R (100 g/l) a 50 μl roztoku referenční látky v methanolu R (100 g/l) na tablety bromidu draselného R. Rozpouštědlo se odpaří ve vakuu a ihned se zaznamenají spektra.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
3. C. 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovují zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve 20 ml vody destilované R v dělicí nálevce, přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a protřepe se. Směs se nechá 12 h stát; použije se spodní vrstva.

Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Tento roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,75 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,75 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití kyseliny máselné R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 10 mg kyseliny máselné R se rozpustí v heptanu R a zředí se jím na 200 ml.

Zkoušený roztok (a). 0,500 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a vytřepe se třikrát s 20 ml heptanu R. Ke spojeným výtřepkům (horní vrstva) se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu, protřepe se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Filtrát se odpaří za použití rotační vakuové odparky při teplotě nepřevyšující 30 °C. Zbytek se zředí pomocí heptanu R na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí heptanem R na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 40 mg se rozpustí ve 100 ml vody R. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS a vytřepe se třikrát 5 ml heptanu R. Protřepe se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Filtrát se odpaří za použití rotační vakuové odparky při teplotě nepřevyšující 30 °C na objem asi 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg kyseliny (2RS)-2-isopropylpentanové CRL se rozpustí v 5,0 ml zkoušeného roztoku (b) a zředí se heptanem R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí heptanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). Připraví se stejným způsobem jako zkoušený roztok (b) za použití natriumvalproatu CRL.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,53 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 2-nitrotereftalatem R (tloušťka filmu 0,5 μm),
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 8 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru,
4. s následujícím teplotním programem:

   Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Označování Nečistoty † Mitoxantroni dihydrochloridum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty §§ Morphini sulfas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Nabumetonum Vlastnosti Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Nadroparinum calcicum Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Přístroj na stanovení N-NO skupin Natrii alginas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu † Natrii amidotrizoas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Natrii cetylo- et stearylosulfas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Označování Natrii hydrogenophosphas dodecahydricus Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Natrii valproas1) Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu

   	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámky
   Kolona	0 - 10	130	-	izotermicky
   	10 - 30	130 → 190	3	lineární gradient
   Nástřikový		220
   prostor
   Detektor		220

Nastříkne se po 1 μl každého roztoku. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku vnitřního standardu byla nejméně 20 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení mezi píkem kyseliny (2RS)-2-isopropylpentanové a kyseliny valproové nejméně 3,0. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) součet ploch píků, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy píku vnitřního standardu (0,3 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku vnitřního standardu (0,1 %). Nepřihlíží se k žádnému píku s plochou menší než 0,1 násobek plochy píku vnitřního standardu.

Chloridy (2.4.4). K 5 ml roztoku S se přidá 10 ml vody R. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). Roztok S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu

0,1500 g se rozpustí ve 25 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 16,62 mg C₈H₁₅NaO₂.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. R = R' = H: kyselina pentanová (kyselina valerová),
2. B. R = H, R' = CH₂-CH₃: kyselina (2RS)-2-ethylpentanová,
3. C. R = H, R' = CH(CH₃)₂: kyselina (2RS)-2-isopropylpentanová,
4. D. R = R' = CH₂-CH₂-CH₃: kyselina 2,2-dipropylpentanová,
   

1. E. R = R' = H: pentanamid (valeramid),
2. F. = H, R' = CH₂-CH₂-CH₃: 2-propylpentanamid,
3. G. R = R' = CH₂-CH₂-CH₃: 2,2-dipropylpentanamid,
   

1. H. R = R' = H: pentannitril (valeronitril),
2. I. R = H, R' = CH₂-CH₂-CH₃: 2-propylpentannitril,
3. J. R = R' = CH₂-CH₂-CH₃: 2,2-dipropylpentannitril.

† Netilmicini sulfas

Netilmiciniumsulfat

Je to bis[4-O-(2,6-diamonio-2,3,4,6-tetradeoxy-α-D-glycero-4-hexenopyranosyl)-1-N-ethyl-6-O-(4-C-methyl-3-methylamonio-3-deoxy-β-L-arabino-pyranosyl)-2-deoxy-D-streptaminium]pentasulfat. Získává se syntézou ze sisomicinu. Počítáno na vysušenou látku, účinnost je nejméně 650 m.j. v miligramu.

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý, velmi hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v acetonu a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
2. B. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,80 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 400 nm není větší než 0,08.

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +88,0° až +96,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 0,30 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 2,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 30 mg netilmiciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 36 mg sisomiciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.

Porovnávací roztok (d). 31 mg 1-N-ethylgaraminiumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.

Porovnávací roztok (e) 20 mg netilmiciniumsulfatu CRL, 20 mg sisomiciniumsulfatu CRL a 20 mg 1-N-ethylgaraminiumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (20 + 40 + 40) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, postříká se zkoumadlem ninhydrinovým s chloridem cínatým R, zahřívá se 20 min při 110°C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající sisomicinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1 %); žádná skvrna odpovídající 1-N-ethylgaraminu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1%); žádná skvrna s hodnotou R_F vyšší než hlavní skvrna není intenzivněji než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2 %); žádná jiná vedlejší skvrna není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou tři zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Sírany. 31,5 % až 35,0 % (SO₄), počítáno na vysušenou látku. 0,12 g se rozpustí ve 100 ml vody R a pH roztoku se upraví amoniakem 26% R na hodnotu 11. Přidá se 10,0 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg ftaleinpurpuru R. Titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS do začínající změny zbarvení roztoku, pak se přidá 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud nezmizí fialově modré zbarvení.

1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranů (SO₄).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 0,500 g se suší 3 h při 110 °C pod vysokým vakuem.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %, stanoví se s 0,5 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 1,25 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení účinnosti

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití difuzní metody.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

1. A. 4-O-(2,6-diamino-2,3,4,6-tetradeoxy-α-D-gfycer0-4-hexenopyranosyl)-6-O-(4-C-methyl-3-methylamino-3-deoxy-β-L-arabino-pyranosyl)-2-deoxy-D-streptamin (sisomicin),
   

1. B. 1 -N-ethyl-6-O-(4-C-methyl-3-methylamino-3-deoxy-β-L-arabino-pyranosyl)-2-deoxy-D-streptamin (1-N-ethylgaramin).

† Nimodipinum

Nimodipin

Je to isopropyl-(2-methoxyethyl)-(4RS)-2,6-dimethyl-4-(3-nitrofenyl)-1,4-dihydropyridin-3,5-dikarboxylat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C₂₁H₂₆N₂O₇.

Vlastnosti

Světle žlutý nebo žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethylacetatu, mírně rozpustný v ethanolu.

Vykazuje polymorfismus.

Působením ultrafialového záření vzniká derivát nitrofenylpyridinu.

Všechny roztoky se připravují těsně před použitím, chráněny před světlem nebo při zdroji světla s vlnovou délkou větší než 420 nm.

Zkoušky totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nimodipinu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, zaznamenají se nová spektra roztoků zkoušené látky a referenční látky v dichlormethanu R (20 g/l) za použití 0,2mm kyvety.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).

Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 40,0 mg se rozpustí ve 2,5 ml tetrahydrofuranu R a zředí se mobilní fází na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20,0 mg nimodipinu nečistoty A CRL se rozpustí ve 2,5 ml tetrahydrofuranu R a zředí se mobilní fází na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) a 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se smíchá a zředí se mobilní fází na 25,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R, tetrahydrofuranu R a vody R (20 + 20 + 60), průtoková rychlost je 2,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 235 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška píku nimodipinu na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy nimodipinu nečistoty A asi 7 min a nimodipinu asi 8 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem nimodipinu nečistoty A a pikem nimodipinu je nejméně 1,5.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času nimodipinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku nimodipinu nečistoty A není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,1 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nimodipinu nečistoty A, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k pikům s plochou menší než je 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,180 g se rozpustí mírným zahřátím ve směsi 25 ml terc.butanolu R a 25 ml kyseliny chloristé RS, přidá se 0,1 ml feroinu R a titruje se síranem ceričitým 0,1 mol/ VS. Před bodem ekvivalence se titruje pomalu. Provede se slepá zkouška.

1 ml síranu ceričitého 0,1 mol/l VS odpovídá 20,92 mg C₂₁H₂₆N₂O₇.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. isopropyl-(2-methoxyethyl)-2,6-dimethyl-4-(3-nitrofenyl)pyridin-3,5-dikarboxylat,
   

1. B. R = CH(CH₃)₂: diisopropyl-2,6-dimethyl-4-(3-nitrofenyl)-1,4-dihydropyridin-3,5-dikarboxylat,
2. C. R = CH₂-CH₂-OCH₃: bis(2-methoxyethyl)-2,6-dimethyl-4-(3-nitrofenyl)-l,4-dihydropyridin-3,5-dikarboxylat.

† Nitrendipinum

Nitrendipin

Je to ethyl-methyl-(4RS)-2,6-dimethyl-4-(3-nitrofenyl)-1,4-dihydropyridin-3,5-dikarboxylat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C₁₈H₂₀N₂O₆.

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethylacetatu, mírně rozpustný v ethanolu a v methanolu.

Je polymorfní.

Působením ultrafialového záření vzniká derivát nitrofenylpyridinu.

Všechny roztoky se připravují těsně před použitím, chráněny před světlem nebo při zdroji světla s vlnovou délkou větší než 420 nm.

Zkoušky totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nitrendipinu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, zaznamenají se nová spektra roztoků zkoušené látky a referenční látky v dichlormethanu R (20 g/l) za použití 0,2mm kyvety.

Zkoušky na čistotu

Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,2 g v acetonu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 40,0 mg se rozpustí ve 2,5 ml tetrahydrofuranu R a zředí se mobilní fází na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20,0 mg nitrendipinu nečistoty A CRL se rozpustí ve 2,5 ml tetrahydrofuranu R a zředí se mobilní fází na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) a 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se smíchá a zředí se mobilní fází na 25,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R, tetrahydrofuranu R a vody R (14 + 22 + 64), průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 235 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška píku nitrendipinu na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy nitrendipinu nečistoty A asi 6 min a nitrendipinu asi 8 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky nitrendipinu nečistoty A a nitrendipinu je nejméně 2,0.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Zaznamená se chromatogram zkoušeného roztoku po dobu odpovídající pětinásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího nitrendipinu nečistotě A není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,1 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího nitrendipinu nečistotě A, není větší než plocha píku nitrendipinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,8 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než l,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,2 %). Nepřihlíží se k žádnému píku s plochou menší než 0,5násobek plochy píku nitrendipinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,160 g se rozpustí, v případě potřeby mírným zahřátím, ve směsi 25 ml terc.butanolu R a 25 ml kyseliny chloristé RS. Titruje se síranem ceričitým 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml feroinu R jako indikátoru. Před bodem ekvivalence se titruje pomalu. Provede se slepá zkouška.

1 ml síranu ceričitého OJ mol/l VS odpovídá 18,02 mg C₁₈H₂₀N₂O₆.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. ethyl-methyl-2,6-dimethyl-4-(3-nitrofenyl)pyridin-3,5-dikarboxylat,
   

1. B. R = CH₃: ethyl-methyl-(4RS)-2,6-dimethyl-4-(3-nitrofenyl)-1,4-dihydrc)pyridin-3,5-dikarboxylat,
2. C. R = CH₂-CH₃: diethyl-2,6-dimethyl-4-(3-nitrofenyl)-1,4-dihydropyridin-3,5-dikarboxylat.

† Norfloxacinum

Norfloxacin

Je to kyselina 1-ethyl-6-fluor-4-oxo-7-(piperazin-1-yl)-1,4-dihydrochinolin-3-karboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₆H₁₈FN₃O₃.

Vlastnosti

Bílý nebo bledě žlutý krystalický prášek, hygroskopický a citlivý na světlo. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v acetonu a lihu 96%.

Zkouška totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety norfloxacinu CRL.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v předem zfiltrovaném roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l) v methanolu R a zředí se stejným roztokem na 50 ml. Tento roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₇ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou sillkagelu GF₂₅₄ pro TLC R, předem promyté methanolem R a vysušené na vzduchu.

Zkoušený roztok (a). 40 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 4,0 mg norfloxacinu nečistoty A CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 5 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (b) na 2 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně 5 μl zkoušeného roztoku (a) a po 5 μl obou porovnávacích roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, diethylaminu R, toluenu R, chloroformu R a methanolu R (8 + 14 + 20 + 40 + 40) po dráze 18 cm. Vrstva se vysuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm a pak při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %) a jsou zde nejvýše tři takové skvrny. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je poměr hodnoty R_F nečistoty A k hodnotě R_F norfloxacinu nejméně 1,2.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (15 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 3 ml základního roztoku olova (10 μg/ml Pb).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C za vysokého vakua.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

Stanovení obsahu

0,240 g se rozpustí v 80 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 31,93 mg C₁₆H₁₈FN₃O₃.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. R = Cl: kyselina 7-chlor-1-ethyl-6-fluor-4-oxo-l,4-dihydrochinolin-3-karboxylová,
2. B. R = NH-CH₂-CH₂-NH₂: kyselina 7-[(2-aminoethyl)amino]-1-ethyl-6-fluor-4-oxo-1,4- -dihydrochinolin-3-karboxylová.

† Nortriptylini hydrochloridum

Nortriptyliniumchlorid

Synonymum. Nortriptylinium chloratum

Je to N-methyl-[3-(10,11-dihydro-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-5-yliden)propyl]amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₉H₂₂CIN.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 216 °C až 220 °C.
2. B. 20,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 239 nm. Specifická absorbance v maximu je 465 až 495.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. nortriptyliniumchloridu.
4. D. 50 mg se rozpustí ve 3 ml teplé vody R a po ochlazení se přidá 0,05 ml roztoku chinhydronu R (25 g/l) v methanolu R; pomalu vzniká červené zbarvení.
5. E. 50 mg vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí mírným zahřátím ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₇ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,2 g se rozpustí mírným zahřátím ve vodě prosté oxidu uhličitého R, zředí se jí na 10 ml, přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví žlutě. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví červeně.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R. Roztoky se připraví za tlumeného osvětlení a vyvíjející se chromatogramy se chrání před světlem.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96% R na 2 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg dibenzosuberonu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg norcyclobenzaprinu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). K 0,1 ml zkoušeného roztoku (b) se přidá 10 ml porovnávacího roztoku (b).

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů diethylaminu R, ethylacetatu R a cyklohexanu R (3 + 15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se čerstvě připravenou směsí objemových dílů formaldehydu R a kyseliny sírové R (4 + 96) a ihned se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm a poté při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající dibenzosuberonu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,05 %); žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b), kromě hlavní skvrny a skvrny dibenzosuberonu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 2 h suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve 30 ml lihu 96% R, přidá se 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného OJ mol/l VS odpovídá 29,98 mg C₁₉H₂₂CIN.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 10,11-dihydro-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-5-on (dibenzosuberon),
   

1. B. N-methyl-3-(5H-dibenzo[a,d|cyklohepten-5-yliden)propylamin (norcyklobenzaprin),
   

1. C. 10,11-dihydro-5-[3-(methylamino)propyliden]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-ol.

Omega-3 acidorum esteri ethylici

Ethylestery omega-3-kyselin

Jsou to estery, které se získávají esterifikací tělního oleje tučných druhů ryb patřících k čeledím jako Engaulidae, Carangidae, Clupeidae, Osmeridae, Salmonidae a Scrombroidae a následným fyzikálně-chemickým čistícím postupem, včetně močovinové frakcionace s následující molekulární destilací. Ethylestery omega-3-kyselin jsou definovány jako ethylestery kyseliny alfa-linolenové (C18:3 n-3), kyseliny moroktové (08:4 n-3), C20:4 n-3, kyseliny timnodonové (ikosapentaenové) (C20:5 n-3; EPA), C21:5 n-3, kyseliny klupanodonové (C22:5 n-3) a kyseliny cervonové (dokosahexaenové) (C22:6 n-3; DHA). Celkový obsah ethylesterů omega-3-kyselin je nejméně 90 %. Obsah ethylesterů omega-3-kyselin EPA a DHA je nejméně 80 %, s nejméně 40 % ethylesterů EPA a nejméně 34 % ethylesterů DHA.

Jako antioxidační přísada se může přidat tokoferol.

Vlastnosti

Světle žlutá kapalina se slabým rybím pachem. Je prakticky nerozpustná ve vodě, velmi snadno rozpustná v acetonu, ethanolu, heptanu a methanolu.

Relativní hustota je asi 0,905.

Zkoušky totožnosti

Hodnotí se chromatogramy získané při stanovení obsahu ethylesterů EPA a DHA. Retenční časy a velikost píků odpovídajících ethylesteru kyseliny ikosapentaenové a ethylesteru kyseliny dokosahexaenové na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou přibližně shodné s retenčním časem odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; titruje se roztok připravený rozpuštěním 10 g v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Číslo anisidinové. Nejvýše 20,0.

Číslo anisidinové je definováno jako stonásobek absorbance roztoku obsahujícího 1 g zkoušené látky ve 100 ml směsi rozpouštědel a zkoumadel, měřené v 1 cm kyvetě podle dále popsané metody.

Zkouška se provádí co nejrychleji za ochrany před aktinickým světlem.

Zkoušený roztok (a). 0,500 g zkoušené látky se rozpustí v trimethylpentanu R a zředí se jím na 25,0 ml.

Zkoušený roztok (b). K 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se přidá 1,0 ml roztoku p-anisidinu R (2,5 g/l) v kyselině octové ledové R, protřepe se a chrání se před světlem.

Porovnávací roztok. K 5,0 ml trimethylpentanu R se přidá 1,0 ml roztoku p-anisidinu R (2,5 g/l) v kyselině octové ledové R, protřepe se a chrání se před světlem.

Měří se absorbance zkoušeného roztoku (a) při 350 nm za použití trimethylpentanu R1 jako kontrolní kapaliny. Měří se absorbance zkoušeného roztoku (b) při 350 nm přesně 10 min po jeho přípravě za použití porovnávacího roztoku jako kontrolní kapaliny.

Číslo anisidinové se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. A_S - absorbance zkoušeného roztoku (b) při 350 nm,
2. A_b - absorbance zkoušeného roztoku (a) při 350 nm,
3. m - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku (a) v gramech.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0.

Oligomery. Nejvýše 1,0 %. Zkouší se vylučovací chromatografií (2.2.30).

Zkoušený roztok. 10,0 mg zkoušené látky se naváží do 10ml odměrné baňky, rozpustí se v tetrahydrofuranu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 15,0 mg ethytesteru kyseliny dokosahexaenové CRL a 15,0 mg polystyrenu 900-1000 R se rozpustí v tetrahydrofuranu R a zředí se jím na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - gelové prostupné kolony 0,3 m dlouhé a vnitřním průměru 7,8 mm naplněné styren-divinylbenzenovým kopolymerem R (velikost pórů 10 nm, velikost částic 7 μm) a dvou gelových prostupných kolon 0,3 m dlouhých o vnitřním průměru 7,8 mm naplněných styrendivinylbenzenkopolymerem R (velikost pórů 50 nm, velikost částic 7 μm) (tyto kolony se umístí nejblíže k dávkovači),
2. - tetrahydrofuranu R jako mobilní fáze o průtokové rychlosti 0,8 ml/min,
3. - diferenciálního refraktometru jako detektoru,
4. - integrátoru.

Nastříkne se 40 μl zkoušeného roztoku. Obsah oligomerů v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. A - součet ploch všech píků na chromatogramu,
2. B - součet ploch píků s retenčním časem menším než retenční čas ethylesterového píku (píků).

Ethylesterový pík(píky), který může být přítomen ve formě jednoduchého píku nebo nerozděleného dvojitého píku, jsou identifikovány jako hlavní pík(y) na chromatogramu viz obrázek 1.