Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem okta decylsilanizovaným pro chromatografií R1 (5 |im),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R a roztoku tetrabutylamoniumdihydrogenfosfatu R (0,679 g/l), jehož pH bylo předem upraveno amoniakem zředěným RS2 na hodnotu 7,7; (55 + 60 + 885); průtoková rychlost je 1,2 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se po 20 μl každého roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku (asi 40 min). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky isopilokarpinu a pilokarpinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je nejméně 1,6. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha píku odpovídajícího isopilokarpinu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %); součet ploch píku isopilokarpinu a kyseliny pilokarpové je menší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5%); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku a píku isopilokarpinu a kyseliny pilokarpové, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,4násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 5 ml základního roztoku železa (1 μg Fe/ml) a 5 ml vody R.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R a přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 24,47 mg C₁₁H₁₇CIN₂O₂.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. (3R, 4R)-3-ethyl-4-[(1-methyl-5-imidazolyl)methyl]tetrahydro-2-furanon(isopilokarpin),
   

1. B. kyselina (2S,3R)-2-ethyl-3-(hydroxymethyl)-4-(1-methyl-5-imidazolyl)butanová (kyselina pilokarpová),
   

1. C. kyselina (2S,3R)-2-ethyl-3-(hydroxymethyl)-4-(1-methyl-5-imidazolyl)butanová (kyselina isopilokarpová).

† Pilocarpini nitras

Pilocarpiniumnitrat

Je to 5-{(3S,4R)-[3-ethyl-2-oxotetrahydroftiran-4-yl]methyl}-1-methyl-imidazoliumnitrat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₁H₁₇N₃O₅.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky. Je citlivý na světlo, snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 174 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem pilokarpiniumnitratu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg pilokarpiniumnitratu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu a dichlormethanu (1 + 14 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 °C až 105 °C, po ochlazení se postříká jodobismutitanem draselným zředěným RS. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. D. 0,2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 2 ml, přidá se 0,05 ml roztoku dichromanu draselného R (50 g/l), 1 ml peroxidu vodíku zředěného RS a 2 ml dichlormethanu R a protřepe se; organická vrstva se zbarví fialově.
2. E. Vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml. Připraví se těsně před použitím.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než barevný porovnávací roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +80° až +83°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg isopilokarpiniumnitratu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 mg isopilokarpiniumnitratu CRL se rozpustí v 1,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se vodou R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (d). K 5 ml zkoušeného roztoku se přidá 0,1 ml amoniaku 17,5% RS a roztok se zahřívá 30 min v sušárně při 90 °C, po ochlazení se zředí vodou R na 25 ml. 3 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 25,0 ml. Vytvoří se převážně kyselina pilokarpová.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R1 (5 Jim),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R a roztoku tetrabutylamoniumdihydrogenfosfatu R (0,679 g/l), jehož pH bylo předem upraveno amoniakem zředěným RS2 na hodnotu 7,7; (55 + 60 + 885); průtoková rychlost je 1,2 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se po 20 μl každého roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku (asi 40 min). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky isopilokarpinu a pilokarpinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je nejméně 1,6. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha píku odpovídajícího isopilokarpinu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %); součet ploch píků isopilokarpinu a kyseliny pilokarpové je menší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5%); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píků isopilokarpinu a kyseliny pilokarpové, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k žádnému píku s plochou menší než 0,4násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a k píku dusičnanového iontu s relativním retenčním časem vztaženým k píku pilokarpinu asi 0,3.

Chloridy (2.4.4). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (70 μg/g).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku železa (1 μg Fe/ml) a 5 ml vody R.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 0,1000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 27,13 mg C₁₁H₁₇N₃O₅.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. (3S,4R)-3-ethyl-4-[( 1 -methyl-5-imidazolyl)methyl]tetrahydro-2-furanon (isopilokarpin),
   

1. B. kyselina (2S,3R)-2-ethyl-3-(hydroxymethyl)-4-(l-methyl-5-imidazolyl)butanová (kyselina pilokarpová),

1. C. kyselina (2R,3R)-2-ethyl-3-(hydroxymethyl)-4-(1-methyl-5-imidazolyl)butanová (kyselina isopilokarpová).

† Pimozidum

Pimozid

Je to 1-{ 1-[4,4-bis(4-fluorfenyl)butyl]-4-piperidyl}-2-benzimidazolinon. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₈ H₂₉F₂N₃O.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v methanolu, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 216 °C až 220 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety pimozidu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 30 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonu R a methanolu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 30 mg pimozidu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonu R a methanolu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 30 mg pimozidu CRL a 30 mg benperidolu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonu R a methanolu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a methanolu R (1 + 9) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu teplého vzduchu a pak se vystaví působení par jodu do objevení skvrn. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. D. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu hořečnatěho těžkého R a žíhá se v kelímku do téměř bílého zbarvení (obvykle méně než 5 min). Po ochlazení se přidá 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, aby se roztok stal bezbarvým, a zfiltruje se. K čerstvě připravené směsi obsahující 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS se přidá 1,0 ml filtrátu, zamíchá se, nechá se 5 min stát a zbarvení roztoku se porovná se zbarvením kontrolního roztoku připraveného stejným způsobem. Zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg pimozidu CRL a 2,0 mg mebendazolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 jim),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,0 ml/min:
3. - mobilní fáze A - roztok obsahující octan amonný R (2,5 g/l) a tetrabutylamoniumhydrogensulfat R( 8,5g/l),
4. - mobilní fáze B - acetonitril R,
5. - gradientového programu za použití následujících podmínek:

   Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Pilocarpini nitras Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Pimozidum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu

   Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
   0 - 10	80 → 70	20 → 30	lineární gradient
   10 - 15	70	30	izokraticky
   15 - 20	80	20	přepnutí na původní podmínky
   20 = 0	80	20	začátek dalšího chromatogramu

1. - spektrofotometrického detektoru, 280 nm.

Kolona se promývá nejméně 10 min mobilní fází o počátečním složení.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: mebendazolu asi 7 min; pimozidu asi 8 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky mebendazolu a pimozidu je nejméně 5,0. Pokud je to nutné, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo program lineárního gradientu.

Nastříkne se odděleně 10 μl methanolu R jako slepá zkouška, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,75 %). Nepřihlíží se k žádnému píku získanému ve slepé zkoušce a k žádnému píku s plochou menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1+7). Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 46,16 mg C₂₈H₂₉F₂N₃O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 1-(4-piperidyl)benzimidazolinon,
   

1. B. 1 - { 1-[ (4RS)-4-(4-fluorfeny l)-4-fenylbuty 1]-4-piperidyl} -2-benzimidazolinon,
   

1. C. 1 - { 1 -[(4RS)-4-(2-fluorfenyl)-4-(4-flurofenyl)butyl]-4-piperidyl}-2-benzimidazolinon,
   

1. D. 1-{ 1-[4,4-bis(4-fluorfenyl)butyl]-1,2,3,6-tetrahydropyridin-4-yl}-2-benzimidazolinon,
   

1. E. 1 -[4,4-bis(4-fluorfenyI)butyl]-4-(2-oxobenzimidazolin-1 -yl)piperidin-1-oxid.

† Piperacillinum monohydricum

Monohydrát piperalicinu

Synonymum. Piperacillinum

Je to monohydrát kyseliny (2S,5R,6R)-6-{(2R)-2-[[(4-ethyl-2,3-dioxopiperazin-1-yl)kar-bonyl]-amino]-2-fenylacetamido}-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₃H₂₇N₅O₇S.

Výroba

Jestliže je látka vyráběna postupem, který zanechává zbytky N,N-dimethylanilinu v produktu, a/nebo postupem používajícím výchozí suroviny nebo meziprodukty, které obsahují zbytky N,N-dimethylanilinu, vyhovuje následující zkoušce:

N,N-Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu a těžce rozpustný v ethylacetatu.

Zkouška totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem piperacilinu CRL.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí v uhličitanu sodném RS a zředí se jím na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 430 nm není větší než 0,10.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +160° až +170°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v methanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a izokraticky se eluuje zvolenou mobilní fází. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (b) a izokraticky se eluuje. Bezprostředně po zaznamenání píku piperacilinu se spustí následující lineární gradient.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 2,0 % až 4,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Rozpouštěcí směs. Smíchají se objemové díly acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (31,2 g/l) (25 + 75).

Zkoušený roztok (a). 25,0 mg se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). Připraví se bezprostředně před použitím. 40,0 mg se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg piperacilinu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí rozpouštěcí směsí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 10,0 mg piperacilinu CRL a 10,0 mg ampicilinu bezvodého CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí rozpouštěcí směsí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů mobilní fáze A a mobilní fáze B (88 + 12); průtoková rychlost je 1,0 ml/min:
3. - mobilní fáze A - směs 576 ml vody R, 200 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (31,2 g/l) a 24 ml tetrabutylamoniumhydroxidu R (80 g/l); je-li nutné, pH se upraví kyselinou fosforečnou zředěnou RS nebo hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 5,5; pak se přidá 200 ml acetonitrilu R,
4. - mobilní fáze B - směs 126 ml vody R, 200 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (31,2 g/l) a 24 ml tetrabutylamoniumhydroxidu R (80 g/l); je-li nutné, pH se upraví kyselinou fosforečnou zředěnou RS nebo hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 5,5; pak se přidá 650 ml acetonitrilu R,
5. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 20 μI porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je na získaném chromatogramu rozlišení mezi píky ampicilinu a piperacilinu nejméně 10 (v případě potřeby se upraví poměr mobilních fází A : B) a kapacitní poměr pro druhý pík (piperacilin) je 2,0 až 3,0. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d).

Citlivost systému se nastaví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně 3. Nastříkne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu píku piperacilinu není větší než 1,0%. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a).

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyselina (2S,5R,6R)-6-[(2R)-2-amino-2-fenylacetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (ampicilin),
   

1. B. kyselina (4S)-2-{[(2R)-2-[[(4-ethyl-2,3-dioxopiperazin-1-yl)karbonyl]amino]-2-fenylacetamido](karboxy)methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniciloové kyseliny piperacilinu),
   

1. C. kyselina (2RS,4S)-2-{[(2R)-2-[[(4-ethyl-2,3-dioxopiperazin-1-yl)karbonyl]amino]-2-fenylacetamido]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniloové kyseliny piperacilinu),
   

1. D. kyselina (2S,5R,6R)-6-{(2R)-2-[[[(2S,5R,6R)-6-[(2R)-2-[[(4-ethyl-2,3-dioxopiperazin-1-yl)karbonyl]amino]-2-fenylacetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]hept-2-yl]karbonyl]amino]-2-fenylacetamido}-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (piperacilinylampicilin),
   

1. E. 1-ethyl-2,3-piperazindion,
   

1. F. kyselina (4S)-3-acetyl-2-{[(2R)-2-[[(4-ethyl-2,3-dioxopiperazin-1-yl)karbonyl]amino]-2-fenylacetamido](karboxy)methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (acetylované peniciloové kyseliny piperacilinu).

† Piperacillinum natricum

Sodná sůl piperacilinu

Je to natrium-(2S,5R,6R)-6-{(2R)-2-[[(4-ethyl-2,3-dioxopiperazin-1-yl)karbonyl]amino]-2-fenylace- tamido}-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₃H₂₆N₅NaO₇S.

Výroba

Jestliže je látka vyráběna postupem, který zanechává zbytky N,N-dimethylanilinu v produktu, a/nebo postupem používajícím výchozí suroviny nebo meziprodukty, které obsahují zbytky N,N-dimethylanilinu, vyhovuje následující zkoušce:

N,N-Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě a v methanolu, prakticky nerozpustná v ethylacetatu.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,250 g se rozpustí ve vodě R, přidá se 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 5 ml ethylacetatu R, promíchá se a nechá se stát 10 min ve vodě s ledem. Krystaly se odfiltrují malým filtrem ze slinutého skla (40) za použití sání, promyjí se 5 ml vody R a 5 ml ethylacetatu R a suší se 60 min v sušárně při 60 °C. Infračervené absorpční spektrum získaných krystalů (2.2.24) se shoduje se spektrem piperacilinu CRL.
2. B. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 430 nm není větší než 0,10.

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +175° až +190°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 pl porovnávacího roztoku (b) a izokraticky se eluuje zvolenou mobilní fází. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (b) a izokraticky se eluuje. Bezprostředně po zaznamenání píku piperacilinu se spustí následující lineární gradient.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků, aniž by byl při ní zařazen příslušný výrobní postup odstraňující bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li v miligramu nejvýše 0,07 m.j. endotoxinu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Rozpouštěcí směs. Smíchají se objemové díly acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (31,2 g/l) (25 + 75).

Zkoušený roztok (a). 25,0 mg se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). Připraví se bezprostředně před použitím. 40,0 mg se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg piperacilinu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 mg porovnávacího roztoku (a) se zředí rozpouštěcí směsí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 10,0 mg piperacilinu CRL a 10 mg ampicilinu bezvodého CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí rozpouštěcí směsí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů mobilní fáze A a mobilní fáze B (88 + 12); průtoková rychlost je 1,0 ml/min:
3. - mobilní fáze A - směs 576 ml vody R, 200 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (31,2 g/l) a 24 ml tetrabutylamoniumhydroxidu R (80 g/l); je-li nutné, pH se upraví kyselinou fosforečnou zředěnou RS nebo hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 5,5; pak se přidá 200 ml acetonitrilu R,
4. - mobilní fáze B - směs 126 ml vody R, 200 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (31,2 g/l) a 24 ml tetrabutylamoniumhydroxidu R (80 g/l); je-li nutné, pH se upraví kyselinou fosforečnou zředěnou RS nebo hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 5,5; pak se přidá 650 ml acetonitrilu R,
5. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je na získaném chromatogramu rozlišení mezi píky ampicilinu a piperacilinu nejméně 10 (v případě potřeby se upraví poměr mobilních fází A : B) a kapacitní poměr pro druhý pík (piperacilin) je 2,0 až 3,0. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d).

Citlivost systému se nastaví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně 3. Nastříkne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu píku piperacilinu není větší než 1,0%. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a).

Obsah sodné soli piperacilinu v procentech se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 1,042.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

1. A. kyselina (2S,5R,6R)-6-[(2R)-2-amino-2-fenylacetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (ampicilin),
   

1. B. kyselina (4S)-2-{[(2R)-2-[[(4-ethyl-2,3-dioxopiperazin-1-yl)karbonyl]amino]-2-fenylacetamido}(karboxy)methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniciloové kyseliny piperacilinu),
   

1. C. kyselina (2RS,4S)-2-{[(2R)-2-[[(4-ethyl-2,3-dioxopiperazin-1-yl)karbonyl]amino]-2-fenylacetamido]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniloové kyseliny piperacilinu),
   

1. D. kyselina (2S,5R,6R-6-{(2R)-2-[[[(2S,5R,6R)-6-[(2R)-2-[[(4-ethyl-23-dioxopiperazin-1-yl)karbonyl]amino]-2-fenylacetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]hept-2-yl]karbonyl]amino]-2-fenylacetamido}-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (piperacilinylampicilin),
   

1. E. 1-ethyl-2,3-piperazindion,
   

1. F. kyselina (4S)-3-acetyl-2-{[(2R)-2-[[(4-ethyl-2,3-dioxopiperazin-l-yl)karbonyl]amino]-2-fenylacetamido](karboxy)methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (acetylované peniciloové kyseliny piperacilinu).

† Pivmecillinami hydrochloridum

Pivmecilinamiumchlorid

Je to 1-{[(2S,5R,6R)-2-[(pivaloyloxy)methyloxykarbonyl]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-6-yl]iminomethyl}hexahydro-1H-azepiniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 97,0 % až 101,5 % sloučeniny C₂₁H₃₄CIN₃O₅S.

Výroba

Jestliže je látka vyráběna postupem, který zanechává zbytky N,N-dimethylanilinu v produktu, a/nebo postupem používajícím výchozí suroviny nebo meziprodukty, které obsahují zbytky N,N-dimethylanilinu, vyhovuje následující zkoušce:

N,N-Dimethylanilin. Nejvýše 20 ug/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, v ethanolu a v methanolu, těžce rozpustný v acetonu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem pivmecilinamiumchloridu CRL.
2. B. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₈ (2.2.2, Metoda I).

Hodnota pH (2.2.3). 2,8 až 3,8; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g zkoušené látky ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 pl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku na chromatogramu byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b): plocha žádného píku, kromě plochy hlavního píku, není větší než l,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %). Nepřihlíží se k žádnému píku s plochou menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušené a porovnávací roztoky se připraví těsně před použitím.

Rozpouštěcí směs. Smíchají se objemové díly acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (13,5 g/l), jehož pH bylo předem upraveno kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu 3,0 (45 + 55).

Zkoušený roztok (a). 20,0 mg se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 200,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 25,0 mg se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg pivmecilinamiumchloridu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 mg porovnávacího roztoku (a) se zředí rozpouštěcí směsí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg pivmecilinamiumchloridu CRL a 5 mg pivmecilinamu nečistoty C CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50 ml.

Chromatograťický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která se připraví následujícím způsobem: 0,55 g tetraethylamoniumhydrogensulfatu R a 1,0 g tetramethylamoniumhydrogensulfatu R se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 1000 ml; průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c).

Citlivost systému se nastaví tak, aby výška dvou hlavních píků na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (pivmecilinam) a druhým píkem (pivmecilinam nečistota C) je nejméně 3,5. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je relativní směrodatná odchylka ploch píku pivmecilinamu nejvýše 1,0%. Střídavě se nastřikuje zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a).

Uchovávání

Chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

Nečistoty

1. A. pivaloyloxymethyl-(2S,5R,6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylat (pivaloyloxymethyl-6-aminopenicilanat),
   

1. B. kyselina 2-{[(hexahydro-1H-azepin-1-yl)methylen]amino}-2-{(4S)-4-[[(pivaloyloxy)methoxy]-karbonyl]-5,5-dimethylthiazolidin-2-yl} octová, (peniciloové kyseliny pivmecilinamu),
   

1. C. pivaloyloxymethyl-(2RS,4S)-2-{[[(hexahydro-1H-azepin-1-yl)methylen]amino]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylat,
   

1. D. pivaloyloxymethyl-(4S)-2-[1 -formylamino-2-(hexahydro-1H-azepin-1-yl)-2-oxoethyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylat.

Plantaginis ovatae semen

Semeno jitrocele vejčitého

Synonymum. Semen plantaginis ovatae

Je to usušené zralé semeno druhu Plantago ovata FORSSK. (P. ispaghula ROXB.).

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Semeno člunkovitého tvaru je narůžovělé béžové a hladké. Je 1,5 mm až 3,5 mm dlouhé, 1,5 mm až 2 mm široké a 1 mm až 1,5 mm tlusté. Uprostřed vyduté, kde je patrná světle zbarvená skvrna odpovídající semenné jizvě (hilum). Světle hnědá skvrna na vypouklé straně odpovídá umístění zárodku a zaujímá asi jednu čtvrtinu délky semene.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle hnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: zejména úlomky pokožky osemení s mnohohrannými slizovými buňkami; úlomky vnitřních vrstev osemení s nahnědlými tenkostěnnými buňkami často spojenými s vnějšími vrstvami endospermu; úlomky endospermu z buněk se ztlustlými celulosními stěnami, obsahující aleuronová zrna a kapénky oleje; zřídka úlomky zárodku z tenkostěnných buněk. Pozoruje se pod mikroskopem v roztoku glycerolu R 50% (V/V. Jsou patrná škrobová zrna, jednoduchá nebo dvoučetná nebo čtyřčetná o průměru 3 um až 25 μm.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

   Zkoušený roztok. K 50 mg práškované drogy (355) v silnostěnné centrifugační zkumavce se přidají 2 ml roztoku kyseliny trifluoroctové R (230 g/l) a silně se protřepe. Uzavřená zkumavka se směsí se udržuje 1 h při 120 °C. Hydrolyzát se odstřeďuje a čirý supernatant se převede do 50ml baňky, přidá se 10 ml vody R a roztok se odpaří do sucha za sníženého tlaku. Zbytek se smíchá s 10 ml vody R a opět se odpaří do sucha za sníženého tlaku. Zbytek se rozpustí ve 2 ml

   methanolu R.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg arabinosy R se rozpustí v malém množství vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg xylosy R se rozpustí v malém množství vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

   Porovnávací roztok (c ). 10 mg galaktosy R se rozpustí v malém množství vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se postříká zkoumadlem aminohippurovým R a zahřívá se 5 min při 120 °C; pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě oranžovorůžové skvrny (arabinosa axylosa) a jedna žlutá skvrna (galaktosa) odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramech porovnávacích roztoků.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje zkoušce Cizí příměsi; stanoví se s 10,0 g drogy.

Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 9; stanoví se s práškovanou drogou (355).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 4,0 %.

Uchovávání

Chráněno před světlem a vlhkostí.

Plantaginis ovatae testa

Osemení jitrocele vejčitého

Synonyma. Tegumentum plantaginis ovatae, Plantaginis ovatae seminis tegumentum

Je to osemení druhu Plantago ovata FORSSK. (P. ispaghula ROXB.).

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Osemení je narůžověle béžové, hladké, člunkovitého tvaru. Je 1,5 mm až 3,5 mm dlouhé a 1,5 až 2 mm široké. Světle hnědá skvrna na vypouklé straně odpovídá umístění zárodku v semeni před jeho odstraněním.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle žlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: zejména úlomky vnější vrstvy osemení s mnohohrannými slizovými buňkami; úlomky vnitřních vrstev osemení s nahnědlými tenkostěnnými buňkami často spojenými s vnějšími vrstvami endospermu. Pozoruje se pod mikroskopem v roztoku glycerolu R 50% (V/V). Občas jsou patrná škrobová zrna, jednoduchá nebo dvoučetná nebo čtyřčetná, o průměru 3 μm až 25 μm.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

   Zkoušený roztok. K 10 mg práškované drogy (355) v silnostěnné centrifugační zkumavce se přidají 2 ml roztoku kyseliny trifluoroctové R (230 g/l) a silně se protřepe. Uzavřená zkumavka se směsí se udržuje 1 h při 120 °C. Hydrolyzát se odstřeďuje a čirý supernatant se přenese do 50ml baňky, přidá se 10 ml vody R a roztok se odpaří do sucha za sníženého tlaku. Zbytek se smíchá s 10 ml vody R a opět se odpaří do sucha za sníženého tlaku. Zbytek se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg arabinosy R se rozpustí v malém množství vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg xylosy R se rozpustí v malém množství vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

   Porovnávací roztok (c). 10 mg galaktosy R se rozpustí v malém množství vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se postříká zkoumadlem aminohippurovým R, zahřívá se 5 min při 120 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě oranžovorůžové skvrny (arabinosa axylosa) a jedna žlutá skvrna (galaktosa) odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramech porovnávacích roztoků.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje zkoušce Cizí příměsi; stanoví se s 5,0 g drogy.

Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 40; stanoví se s 0,1 g práškované drogy (355).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 4,0 %.

Uchovávání

Chráněno před světlem a vlhkostí.

Plasma humanum ad separtionem¹)

Lidská plazma pro frakcionaci

Je to tekutá část lidské krve zbývající po oddělení buněčných elementů z krve odebrané do obalu s antikoagulačním roztokem nebo oddělená průběžnou filtrací nebo odstřeďováním nesrážlivé krve během plazmaferézy. Je určena k výrobě přípravků z plazmy.

Výroba

DÁRCI

Může se odebrat pouze pečlivě vybraným zdravým dárcům, u nichž je co možná nejvíce zjištěno lékařskou prohlídkou, laboratorními zkouškami krve a z anamnézy, že jsou prosti zjistitelných původců těch nákaz, které se mohou přenést přípravky z plazmy. Doporučení v této oblasti jsou vypracována Radou Evropy v dokumentu o přípravě, použití a jištění jakosti krevních složek (Recommendation No R (95) 15 on the preparation, use and quality assurance of blood components nebo následující revize) a Evropskou unií v dokumentu rady z 29. června 1998 o vhodnosti dárců krve a plazmy a vyšetření darované krve v Evropském společenství (Council Recommendation of 29 June 1998 on the suitability of blood and plasma donors and the screening of donated blood in European Community (98/463/EC)).

Jako dárci krve nejsou přijatelné osoby, které byly léčeny látkami pocházejícími z lidské hypofýzy, jako jsou např. růstový hormon, gonadotropin, hormon stimulující štítnou žlázu (thyreotropin).

Imunizace dárců. Záměrná imunizace dárců pro získání imunoglobulinů se specifickými aktivitami se může provést v případě, kdy nelze od přirozeně imunizovaných dárců zajistit dostatečné množství látky odpovídající kvality. Doporučení pro takovou imunizaci jsou formulována Světovou zdravotnickou organizací v požadavcích na odběry, zpracování a kontrolu jakosti krve, krevních složek a derivátů plazmy (Requirements for the collection, processing and quality control of blood, blood components and plasma derivatives, WHO Technical Report Series No. 840, 1994 nebo následující revize).

Záznamy. Záznamy o dárcích a provedených odběrech se uchovávají tak, aby při dodržení příslušného stupně důvěrnosti dat týkajících se osoby dárce bylo možno zpětně vyhledat původ každého odběru ve směsi plazmy a výsledky příslušného posouzení způsobilosti a laboratorních zkoušek.

Laboratorní zkoušky. Při každém odběru se provádějí laboratorní zkoušky na zjištění následujících virových markerů:

1. 1. protilátky proti viru lidské imunodeficience typ 1 (anti HIV-1),
2. 2. protilátky proti viru lidské imunodeficience typ 2 (anti HIV-2),
3. 3. povrchového antigenu viru hepatitidy B (HbsAg),
4. 4. protilátky proti viru hepatitidy C (anti-HCV).

K dosažení úplné shody ve výsledcích laboratorních zkoušek může příslušná oprávněná autorita požadovat také vyšetření hladiny alanin-aminotransferázy (ALT).

Užívané zkušební metody mají přiměřenou citlivost a specificitu a jsou schváleny oprávněnou autoritou. Pokud se při jakékoliv z těchto zkoušek opakovaně zjistí pozitivní nález, odběr se vyřadí.

JEDNOTLIVÉ ODBĚRY PLAZMY

Plazma se připravuje metodou, která co možná nejdokonaleji odstraňuje krevní buňky a buněčnou drť. Ať se připravuje z lidské krve nebo plazmaferézou, odděluje se plazma od buněk metodou, která umožní vyloučit kontaminaci mikroorganismy. Do plazmy se nepřidává žádný protibakteriální ani protiplísňový prostředek. Obaly vyhovují požadavkům na skleněné obaly (3.2.1) nebo na krevní vaky z plastů (3.2.3). Obaly jsou uzavřeny tak, aby se předešlo kontaminaci.

Pokud se spojují dvě nebo více jednotek (tj. množství připravené z jednoho odběru) plazmy před zmrazením, používá se ke spojení vaků speciální přístroj ke sterilnímu sváření hadiček nebo se spojení provede za aseptických podmínek, za použití obalů, které nebyly předtím použity.

Plazma pro výrobu koagulačních faktorů a jiných labilních složek se buď zpracuje krátce po oddělení nebo odběru, nebo se šokově zmrazí na teplotu –30 °C nebo nižší. Plazma získaná z plné krve a určená pro výrobu koagulačních faktorů nebo jiných labilních složek se oddělí od buněčných součástí a zmrazí se co nejdříve, nejpozději však do 24 h od odběru. Plazma určená pro výrobu těch složek, které nejsou labilní, se oddělí do 5 dnů od ukončení doby použitelnosti plné krve.

Stanovení celkových bílkovin a faktoru VIII se neprovádějí u každé jednotky plazmy. To je spíše dáno zásadami správné výrobní praxe; stanovení účinnosti faktoru VIII je důležité pro plazmu určenou pro přípravu koncentrátů labilních složek.

Celkový obsah bílkovin v jednotce plazmy závisí na obsahu sérových bílkovin dárce a na stupni naředění během odběru. Když se plazma získá od vhodného dárce a odebere se do zamýšleného množství antikoagulačního roztoku, získá se celkový obsah bílkovin, který vyhovuje hranici 50 g v litru. Jestliže se do antikoagulačního roztoku odebere objem krve nebo plazmy menší než původně zamýšlený, nemusí výsledná plazma být nezbytně nevhodná pro smíchaní k frakcionaci. Cílem správné výrobní praxe je dosažení předepsaného limitu pro všechny normální odběry.

Uchování faktoru VIII v odebrané surovině závisí na postupu při odběru a na dalším zacházení s krví a plazmou. Při správné praxi se obvykle dosahuje koncentrace 0,7 m.j. v mililitru, ale i plazma s nižším obsahem se může použít k výrobě koncentrátů koagulačních faktorů. Cílem správné výrobní praxe je zachovat taková množství labilních složek, kolik je možno.

Celkové bílkoviny. Nejméně 50 g/l. Stanoví se ve směsi nejméně deseti odběrů, která se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby se získal roztok obsahující ve 2 ml asi 15 mg bílkovin. Ke 2,0 ml tohoto roztoku v centrifugační zkumavce s kulatým dnem se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové prosté dusíku R a vody R (1+30). Protřepe se, 5 min se odstřeďuje, supernatantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkovin se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25.

Faktor VIII. Nejméně 0,7 m.j ./ml. Stanovuje se ve směsi nejméně deseti odběrů, které se, je-li třeba, nechají roztát při teplotě nepřesahující 37 °C. Provede se zkouška Stanovení účinnosti lidského koagulačního faktoru VIII (2.7.4) za použití porovnávací plazmy kalibrované na mezinárodní referenční přípravek pro stanovení účinnosti krevního koagulačního faktoru VIII v plazmě.

SMĚSNÁ PLAZMA

Při výrobě přípravků z plazmy se první homogenní směs plazmy (např. po odstranění kryoprecipitátu) zkouši na povrchový antigen viru hepatitidy B, na protilátky proti hepatitidě C a na protilátky proti HIV metodami s vhodnou citlivostí a specificitou; směs dává negativní výsledky v těchto zkouškách.

Směs se také zkouší na RNK viru hepatitidy C validovanou zkouškou Techniky amplifikace nukleových kyselin (2.6.21). Do zkoušky se zařadí pozitivní kontrola obsahující 100 m.j./ml RNK viru hepatitidy C a pro zkoušení na inhibitory se připraví vnitřní kontrola přidáním vhodného markéru ke vzorku směsi plazmy. Zkoušku lze hodnotit, jestliže reaguje pozitivní kontrola a výsledky vnitřní kontroly neprokazují přítomnost inhibitorů. Směs plazmy vyhovuje zkoušce, jestliže nereaguje na RNK viru hepatitidy C.

Vlastnosti

Před zmrazením čirá nebo slabě zakalená tekutina bez viditelných známek hemolýzy; její barva je světle žlutá až zelená.

Uchovávání

Zmrazená plazma se uchovává při teplotě –20 °C nebo nižší; pro frakcionaci se může použít ještě plazma, u které nejvýše jedenkrát teplota vystoupila nad –20 °C, a to nejvýše na 72 h, přičemž teplota nikdy nebyla vyšší než –5° C.

Označování

Označení umožňuje identifikaci každého jednotlivého odběru a určení příslušného dárce.

† Prednisolonum

Prednisolon

Je to 11β,17,21 -trihydroxy-1,4-pregnadien-3,20-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C₂₁H₂₈O₅.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v methanolu, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v dichlormethanu. Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: Ca D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem prednisolonu CRL. Pokud se získaná spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství acetonu R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg prednisolonu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Provede se druhé vyvíjení ve směsi objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm.

   Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Zkoušený roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převede do skleněné zábrusové zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku R odpaří za mírného zahřátí. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R. Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se zfiltruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R. Čirý filtrát se třepe s 10 ml dichlormethanu R. Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg prednisolonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převede do skleněné zábrusové zkumavky 100 ml dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku R odpaří za mírného zahřátí. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R. Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se zfiltruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R. Čirý filtrát se třepe s10ml dichlormethanu R. Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R.

   Na vrstvu se odděleně nanese 5 μl zkoušeného roztoku (a), 5 μl porovnávacího roztoku (a), 10 μl zkoušeného roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Nanáší se po malých dávkách, aby se získaly malé skvrny. Vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Provede se druhé vyvíjení ve směsi objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu příslušných porovnávacích roztoků. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušeného roztoku polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) má hodnotu R_F zřetelně vyšší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

1. D. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červené zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok červenohnědě fluoreskuje. Po 5 min se roztok přidá k 10 ml vody R promíchá se; zbarvení zmizí, vzniká žlutá fluorescence v ultrafialovém světle při 365 nm a šedá vločkovitá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +96° až +102°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve 2 ml tetrahydrofuranu R a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg prednisolonu CRL a 2 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek s odstíněnými silanolovými skupinami R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která se připraví takto: v 1000ml odměmé baňce se smíchá 220 ml tetrahydrofuranu R se 700 ml vody R a nechá se ustálit; zředí se na 1000 ml vodou R a znovu se promíchá; průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm,
4. - teplota kolony se udržuje na 45 °C.

Kolona se ustálí promýváním mobilní fází asi 30 min, při průtokové rychlosti 1 ml/min.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a).

Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: prednisolonu asi 14 min a hydrokortisonu asi 15,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími prednisolonu a hydrokortisonu není menší než 2,2. V případě potřeby se v mobilní fázi upraví koncentrace tetrahydrofuranu R.

Nastříkne se odděleně 20 μl směsi rozpouštědel použitých pro zkoušený roztok jako slepý pokus, 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající 4,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %) a nejvýše jedna taková plocha píku je větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,0násobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 243,5 nm.

Vypočítá se obsah C₂₁H₂₈O₅ za použití specifické absorbance, která má hodnotu 415.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. hydrokortison.

† Prilocaini hydrochloridum

Prilokainiumchlorid

Je to (RS)-N-propyl-N-1-[(2-tolyl)aminokarbonyl]ethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₃H₂₁CIN₂O.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v acetonu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 168 °C až 171 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety prilokainiumchloridu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF₂₅₄ pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20,0 mg prilokainiumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (b). 20,0 mg prilokainiumchloridu CRL a 20,0 mg lidokainiumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a etheru R (1 + 5 + 100) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°; měří se roztok S.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 4 ml roztoku S se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml, přidá se 0,1 ml zeleně bromkresolové RS a 0,40 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je modrý. Přidá se 0,80 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 3,0 mg zkoušené látky a 3,0 mg prilokainu nečistoty E CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 (um),
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku připraveného rozpuštěním 0,180 g dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R a 2,89 g hydrogenfosforečnanu sodného dihydrátu R v 1000 ml vody R (pH 8,0) (40 + 60); průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 240 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píků na chromatogramu byly nejméně 20 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky prilokainu nečistoty E a prilokainu je nejméně 3,0. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času prilokainu, který je asi 7 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a plocha nejvýše jednoho takového píku je větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

o-Toluidin. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Roztoky se připraví těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 10,0 mg o-toluidiniumchloridu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se provádí způsobem popsaným ve zkoušce Příbuzné látky.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času prilokainu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího otoluidinu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (100 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 ug/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 ug Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,68 mg C₁₃H₂₁CIN₂O.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. A. (RS)-2-chlor-N-(2-tolyl)propanantid,
   

1. B. 2-methylanilin (o-toluidin),
   

1. C. (RS)-2-ethylamino-N-(2-tolyl)propanamid,
   

1. D. (RS-N-(3-tolyl)-2-(propylamino)propanamid,
   

1. E. (RS)-N-(4-tolyl)-2-(propylamino)propanamid,
   

1. F. (RS)-N-fenyl-2-(propylamino)propanamid.

† Prilocainum

Prilokain

Je to (RS)-N-(2-tolyl)-2-(propylamino)propanamid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₃H₂₀N₂O.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96% a v acetonu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 36 °C až 39 °C; stanoví se z nevysušené látky.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety prilokainu CRL. Měří se látky ve formě tablet s bromidem draselným R připravené nanesením po 50 μl roztoků látek v etheru R (30 g/l) na tablety a sušené do vytékání rozpouštědla.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF₂₅₄ pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20,0 mg prilokainu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (b). 20,0 mg prilokainu CRL a 20,0 mg lidokainu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a etheru R (1+5 + 100) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí v 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2,5 mg zkoušené látky a 2,5 mg prilokainu nečistoty E CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů roztoku acetonitrilu R a roztoku připraveného rozpuštěním 0,180 g dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R a 2,89 g hydrogenfosforečnanu sodného dihydrátu R v 1000 ml vody R (pH 8,0) (40 + 60); průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 240 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píků na chromatogramu byly nejméně 20 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky prilokainu nečistoty E a prilokainu je nejméně 3,0. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času prilokainu, který je asi 7 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a plocha nejvýše jednoho takového píku je větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

o-Toluidin. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Roztoky se připraví těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 10,0 mg o-toluidiniumchloridu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se provádí způsobem popsaným ve zkoušce Příbuzné látky.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času prilokainu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího o-toluidinu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (100 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé OJ mol/l VS odpovídá 22,03 mg C₁₃H₂₀N₂O.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. A. (RS)-2-chlor-N-(2-tolyl)propanamid,
   

1. B. 2-methylanilin (0-toluidin),
   

1. C. (RS)-2-ethylamino-N-(2-tolyl)propanamid,
   

1. D. (RS)-N-(3-tolyl)-2-(propylamino)propanamid,
   

1. E. (RS)-N-(4-tolyl)-2-(propylamino)propanamid,
   

1. F. (RS)-N-fenyl-2-(propylamino)propanamid.

Primulae radix

Prvosenkový kořen

Synonymum. Radix primulae

Je to celý nebo řezaný usušený oddenek a kořeny druhu Primula veris L. nebo Primula elatior (L.) HILL.

Vlastnosti

Droga hořké chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Hrubě bradavčitý šedohnědý oddenek, přímý nebo slabě zakřivený, asi 1 cm až 5 cm dlouhý a asi 2 mm až 4 mm silný. Hlava oddenku často pokryta zbytky stonků a listů. Oddenek porostlý četnými, křehkými kořeny, asi 1 mm silnými a obvykle 6 cm až 8 cm dlouhými. Kořeny druhu Primula elatior jsou světle hnědé až červenohnědé, kořeny druhu Primula veris jsou žluté až nažloutlé. Lom hladký.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky parenchymu z kůry kořene; dřeň a kůra oddenku z okrouhlých buněk, se ztlustlými, tečkovanými stěnami; nahnědlé úlomky pokožky oddenku s vlasovými kořínky; síťovitě ztlustlé cévy; skupiny žlutozelených výrazně tečkovaných kamenných buněk jsou charakteristické pro druh Primula elatior. Pozoruje se pod mikroskopem v glycerolu R 50% (VZV). Jsou patrná jednoduchá nebo složená škrobová zrna různé velikosti a tvaru.
3. C. Použije se chromatogram ze zkoušky Kořen druhu Vincetoxicum hirundinaria. Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v blízkosti rozhraní dolní a střední třetiny modrofialová hlavní skvrna (escin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou jedna nebo dvě intenzivně tmavofialové skvrny s hodnotami R_F nižšími než hodnota R_F hlavní skvrny escinu na chromatogramu porovnávacího roztoku; na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další, slabě fialové, nažloutlé nebo hnědozelené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje zkoušce na cizí příměsi.

Kořen druhu Vincetoxicum hirundinaria. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Zkoušený roztok. K 1,0 g práškované drogy (500) se přidá 10 ml lihu R 70% (V/V) a zahřívá se 15 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 10 mg escinu R se rozpustí v 1,0 ml lihu R 70% (V/V).

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, vody R a 1-butanolu R (10 + 40 + 50) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C v sušárně a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramech porovnávacího roztoku a zkoušeného roztoku jsou na rozhraní dolní a střední třetiny skvrna zhášející fluorescenci (escin), tato skvrna se označí. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou světle modře nebo nazelenale fluoreskující skvrny s hodnotami R_F nižšími než hodnota R_F hlavní skvrny escinu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 9,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 3,0 %.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Prolinum¹)

Prolin

Je to kyselina (S)-2-pyrrolidinkarboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₅H₉NO₂.

Výroba

Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety prolinu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). –84,0° až –86,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg prolinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg prolinu CRL a 10 mg treoninu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku, usuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se těsně vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o velikosti strany 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se ihned překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.2.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny hnědožlutého zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 11,51 mg C₅H₉NO₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Promazini hydrochloridum

Promaziniumchlorid

Je to N,N-dimethyl-3-(10H-fenothiazin-10-yl)propylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₇H₂₁ClN₂S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý mírně hygroskopický krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v dichlormethanu.

Taje při asi 179 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem promaziniumchloridu CRL.
2. B. Vyhovuje zkoušce Totožnost fenothiazinových derivátů tenko vrstvou chromatografií (2.3.3). K přípravě porovnávacího roztoku se použije promaziniumchlorid CRL.
3. C. Asi 5 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové R a nechá se 5 min stát; vznikne oranžové zbarvení.
4. D. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 4,2 až 5,2; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml. Roztok se měří ihned po přípravě.

Příbuzné látky. Zkouška se provádí za ochrany před přímým světlem a roztoky se připravují těsně před použitím.

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů diethylaminu R a methanolu R(5 + 95) na 200 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg chlorprothixeniumchloridu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95), přidá se 1 ml zkoušeného roztoku a zředí se směsí objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10jil každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, diethylaminu R a cyklohexanu R (10+10 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny. Nepřihlíží se ke skvrnám, které zůstanou na startu.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 32,09 mg C₁₇H₂₁CIN₂S.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. N,N-dimethyl-3-(10H-fenothiazin-10-yl)propylamin-S-oxid (promazinsulfoxid).

Propacetamoli hydrochloridum

Propacetamoliumchlorid

Je to N,N-diethyl-N-[4-(acetamido)fenoxykarbonylmethyl]amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₁₄H₂₁CIN₂O₃.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v ethanolu, prakticky nerozpustný v acetonu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. propacetamoliumchloridu.
2. B. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Připraví se bezprostředně před použitím. 1,75 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₆ nebo HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Absorbance. Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 390 nm je nejvýše 0,05.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Roztok A. 2,16 g oktansulfonanu sodného R se rozpustí v 900 ml vody R, zředí se jí na 1000 ml a pH se upraví kyselinou octovou R na hodnotu 3,0.

Zkoušený roztok. 1,00 g se suspenduje v 10,0 ml acetonitrilu R. Třepe se 10 min a nechá se usadit. 3,0 ml supernatantní tekutiny se zředí roztokem A na 10,0 ml. Tento roztok se nástřiku]e bezprostředně po přípravě.

Porovnávací roztok (a). 50 mg paracetamolu R se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí acetonitrilem R na 50,0 ml. 3,0 ml takto získaného roztoku se dále zředí roztokem A na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg paracetamolu R a 0,100 g 4-aminofenolu R se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí acetonitrilem R na 50,0 ml. 3,0 ml takto získaného roztoku se dále zředí roztokem A na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku A (30 + 70); průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 246 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Na získaném chromatogramu je pík paracetamolu (první pík) a pík 4-aminofenolu (druhý pík) s relativním retenčním časem vzhledem k paracetamolu asi 1,6. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška obou hlavních píků byla nejméně 20 % rozsahu celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha píku paracetamolu není větší než plocha píku paracetamolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (200 μg/g); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku paracetamolu, není větší než 3,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %, počítáno s odezvovým faktorem pro paracetamol 1,6); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 6,4násobek plochy píku paracetamolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2%, počítáno s relativním odezvovým faktorem pro paracetamol 1,6). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,01násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

4-Aminofenol. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R.

Zkoušený roztok. 4,00 g se suspendují v 8 ml acetonitrilu R. Třepe se 30 min a zfiltruje se. Zředí se acetonitrilem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg 4-aminofenolu R se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 50 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí acetonitrilem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí acetonitrilem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí zkoušeným roztokem na 5 ml.

Na vrstvu se nanese 50 μl zkoušeného roztoku a po 50 μl porovnávacího roztoku (b) a (c) a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, methanolu R a dichlormethanu R (3 + 4 + 30 + 64) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Postříká se roztokem dimethylaminobenzaldehydu R (10 g/l) v lihu 96% R. Porovnávací roztok (c) vykazuje dvě skvrny: jednu viditelnou v ultrafialovém světle (propacetamoliumchlorid) a druhou žlutou, viditelnou po postříkání, (4-aminofenol). Může se objevit další skvrna viditelná v ultrafialovém světle (paracetamol). Na chromatogramu zkoušeného roztoku žlutá skvrna 4-aminofenolu, která není viditelná v ultrafialovém světle, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (25 μg/ml). Zkoušku lze hodnotit, jestliže jsou na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) dvě zřetelně oddělené skvrny.

Methanol. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) s použitím 1-propanolu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 2,0 ml 1-propanolu R se zředí vodou R na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se dále zředí vodou R na 25,0 ml.

Zkoušený roztok. 2,00 g zkoušené látky se rozpustí ve vodě R, přidají se 2,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,8 ml methanolu R se zředí vodou R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 25,0 ml. Ke 2,0 ml tohoto roztoku se přidají 2,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné uhlíkovým molekulárním sítem impregnovaným 0,2 % makrogolu 1500,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu,
3. - plamenoionizačního detektoru,

s následujícím teplotním programem:

Nastříknou se 2 μl zkoušeného roztoku a 2 μl porovnávacího roztoku. Vypočítá se poměr plochy píku methanolu k ploše píku 1-propanolu na obou chromatogramech. Tento poměr není u zkoušeného roztoku větší než u porovnávacího roztoku (500 μl/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 jag/g). Porovnávací roztok se připraví s použitím základního roztoku olova (1 μg Pb/ml) R.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně 3 hod při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve směsi 25 ml kyseliny octové bezvodé R a 25 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 30,08 mg sloučeniny C₁₄H₂₁CIN₂O₃.

Uchovávání

Chráněn před vlhkostí.

Nečistoty

1. A. paracetamol,
   

1. B. 4-aminofenol.

† Propranololi hydrochloridum

Propranololiumchlorid

Synonymum. Propranololium chloratum

Je to N-isopropyl-(2RS)-[2-hydroxy-3-(1-naftyloxy)propyl]amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₆H₂₂ClNO₂.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, Ca D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 163 °C až 166 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem propranololiumchloridu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R.

   Porovnávací roztok. 10 mg propranololiumchloridu CRL se rozpustí v 1 ml methanolu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se_; směsí objemových dílů amoniaku 32% R a methanolu R (1 + 99) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C, postříká se anisaldehydem RS a zahřívá se při 100 °C až 105 °C, až zbarvení skvrn dosáhne maximální intenzity (10 min až 15 min). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než nejpodobnější porovnávací barevný roztok intenzity 6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,20 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Přidá se 0,2 ml červeně methylové RS a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg propanololiumchloridu pro test způsobilosti CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je roztok připravený takto: 1,6 g laurylsíranu sodného R a 0,31 g tetrabutylamoniumdihydrogenfosfatu R se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny sírové R, 450 ml vody R a 550 ml acetonitrilu R, pH se upraví hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 3,3; průtoková rychlost je 1,8 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 292 nm.

Kolona se promývá mobilní fází do ustavení rovnováhy nejméně 30 min.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogram zaznamenaný za předepsaných podmínek odpovídá ve specifických kritériích hodnotám dodávaným s propanololiumchloridem pro test způsobilosti CRL.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne 20 μl zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající pětinásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (15 + 85) a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). Připraví se porovnávací roztok olova (1 μg Pb/ml) zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a methanolu R (15 + 85).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 25 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 29,58 mg C₁₆H₂2ClNO₂.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. A. 3-( 1 -naftyloxy)-1,2-propandiol (diol),
   

1. B. 1,1'-(isopropylimno)bis[3-(1-naftyloxy)-2-propanol] (terciární amin),
   

1. C. 1,1'-oxybis[3-(1-naftyloxy)-2-propanol] (bis-ether).

Propylis gallas

Propylgallat

Synonymum. Propylum gallicum

Je to propyl-3,4,5-trihydroxybenzoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C₁₀H₁₂O₅.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v etheru a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 148 °C až 151 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem propylgallatu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Kyselina gallová. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Asi 10 mg se rozpustí v 10 ml vody R zahříváním asi na 70 °C. Roztok se ochladí a přidá se 1 ml dusičnan-oxidu bismutitého RS; vznikne světle žlutá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Kyselina gallová. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg propylgallatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg kyseliny gallové R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí porovnávacím roztokem (b) na 5 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, ethylformiatu R a toluenu R (10 + 40 + 50) po dráze 8 cm. Vrstva se 10 min suší na vzduchu a postříká se směsí objemových dílů chloridu železitého RS1 a lihu 96% R (1+9). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) skvrna odpovídající kyselině gallové není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.