Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů dichlormethanu R, kyseliny octové ledové R a acetonu R (10 + 40 + 50) po dráze 8 cm. Vysuší se v proudu studeného vzduchu a pak se postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96% R a asi 10 min se zahřívá při 120 °C. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dvě zřetelné hlavní skvrny na zelenomodrém pozadí, odpovídající podle vzrůstajícího R_F kyselině stearové a kyselině palmitové. Na horním okraji skvrny odpovídající kyselině stearové může být viditelná obloukovitá modrá skvrna. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a barvou shodují se skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku. Nepřihlíží se k žádným dalším skvrnám.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g se rozpustí v 10,0 ml roztoku ethanolu R 90% (V/V). K 2,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,05 ml červeně methylové RS; roztok má oranžové zbarvení. K dalším 2,0 ml roztoku se přidá 0,05 ml modři bromthymolové RS1; roztok není zbarven modře.

Teplota tání (2.2.15). Sloupec práškové látky je minimálně 10 cm od konce kapiláry. Hodnoty teploty tání jsou uvedeny v tabulce 1.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,0 g zkoušené látky.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Hodnoty jsou uvedeny v tabulce 1.

Číslo jodové. (2.5.4). Nejvýše 2,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Hodnoty jsou uvedeny v tabulce 1.

Tab. 1.

Redukující látky. 2,0 g se rozpustí nebo dispergují ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 9,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a s 0,5 ml trifenyltetrazoliumchloridu RS a zahřívá se ve vodní lázni při 70 °C. Po 5 min není roztok zbarven intenzivněji než směs obsahující 0,15 ml základního žlutého roztoku, 0,9 ml základního červeného roztoku a 8,95 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/1l) (2.2.2, Metoda II).

Zbytkový ethylenoxid adioxan (2.4.25). Nejvýše 1 (μg/g zbytkového ethylenoxidu a 10 μg/g zbytkového dioxanu. Při výpočtu obsahu dioxanu se použije korekční faktor 1/5.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky za použití směsi stejných objemových dílů dichlormethanu R a methanolu bezvodého R jako rozpouštědla.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede počet oxyethylenových jednotek na molekulu (jmenovitá hodnota).

Magnesii chloridum tetrahemihydricum

Tetrahemihydrát chloridu hořečnatého

Synonymum. Magnesii chloridům 4,5-hydricum

Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny MgCl₂.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý zrněný hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Voda, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).
3. C. Vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně fenolové RS. Ke změně zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Bromidy. 2,0 ml roztoku S se zředí vodou R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidají 4,0 ml vody R, 2,0 ml červeně fenolové RS3, 1,0 ml chloraminu T RS2 a ihned se zamíchá. Přesně po 2 min se přidá 0,30 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS, promíchá se a zředí se na 10,0 ml vodou R. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 590 nm za použití vody R jako kontrolní kapaliny není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku bromidu draselného R (3 mg/l) (500 μg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Hliník (2.4.17). Pokud je látka určena pro výrobu roztoků pro peritoneální dialýzu, hemodialyzačních roztoků nebo hemofiltračních roztoků, vyhovuje následující zkoušce na hliník.

4 g se rozpustí ve 100 ml vody R a přidá se 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (1 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 2 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody R. Kontrolní roztok se připraví za použití směsi 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R.

Arsen (2.4.2). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Vápník (2.4.3). 1 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Draslík. Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků, obsahuje nejvýše 500 μg K/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I).

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,144 g chloridu draselného R sušeného 3 h při 100 °C až 105 °C se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml (600 μg K/ml). Zředí se podle potřeby.

Měří se emisní intenzita při 768 nm.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 44,0 % až 48,0 %; stanoví se s 50,0 mg zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 50 ml vody R. Provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 9,521 mg MgCl₂.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - zda je látka vhodná pro výrobu roztoků pro peritoneální dialýzu, hemodialyzačních roztoků nebo hemofiltračních roztoků,
2. - zda je látka vhodná pro výrobu parenterálních přípravků.

Magnesii chloridum hexahydricum

Hexahydrát chloridu hořečnatého

Synonyma. Magnesium chloratum, Magnesii chloridům

Obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny MgCl₂.6H₂0.

Vlastnosti

Bezbarvé hygroskopické krystalky. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Voda, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).
3. C. Vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně fenolové RS. Ke změně zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Bromidy. 2,0 ml roztoku S se zředí vodou R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidají 4,0 ml vody R, 2,0 ml červeně fenolové RS3, 1,0 ml chloraminu T RS2 a ihned se zamíchá. Přesně po 2 min se přidá 0,30 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS promíchá se a zředí se na 10,0 ml vodou R. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 590 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku bromidu draselného R (3 mg/l) (500 μg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Hliník (2.4.17). Pokud je látka určena pro výrobu roztoků pro peritoneální dialýzu, hemodialyzačních roztoků nebo hemofiltračních roztoků, vyhovuje následující zkoušce na hliník.

4 g se rozpustí ve 100 ml vody R a přidá se 10 ml tlumivého roztoku octanového opH6,0. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (1 pg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 2 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody R. Kontrolní roztok se připraví za použití směsi 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R.

Arsen (2.4.2). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Vápník (2.4.3). 1 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Draslík. Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků, obsahuje nejvýše 500 μg K/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I).

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,144 g chloridu draselného R sušeného 3 h při 100 °C až 105 °C se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml (600 μg K/ml). Zředí se podle potřeby.

Měří se emisní intenzita při 768 nm.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 51,0 % až 55,0 %; stanoví se s 50,0 mg zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml vody R. Provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,33 mg MgCl₂ . 6H₂O.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - zda je látka vhodná pro výrobu roztoků pro peritoneální dialýzu, hemodialyzačních roztoků nebo hemofiltračních roztoků,
2. - zda je látka vhodná pro výrobu parenterálních přípravků.

Magnesii lactas dihydricus

Dihydrát mléčnanu hořečnatého

Je to dihydrát hořečnaté soli kyseliny (S)-2-hydroxypropionové. Vysušen předepsaným způsobem, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₆H₁₀O₆Mg.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný ve vroucí vodě, prakticky nerozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Vyhovuje zkoušce na mléčnany (2.3.1).
3. C. Vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,000 g se rozpustí zahřátím ve vodě prosté oxidu uhličitého R a po ochlazení se jí zředí na 100,0 ml.

Roztok S1. 5,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě destilované R a po ochlazení se jí zředí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 7,5 až 9,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). –10° až –12°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S.

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S1 se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S1 se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).

Vápník (2.4.3). 1 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 20 ml roztoku S1 se zředí vodou R na 24 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základní roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 2 ml roztoku Sl se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (50 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). 12,0 % až 15,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 125 °C. Vysušená látka se použije ke Stanovení obsahu.

Stanovení obsahu

0,200 g vysušené látky se rozpustí zahřátím ve vodě R, zředí se jí po ochlazení na 200 ml a provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,25 mg C₆H₁₀O₆Mg.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Malathionum

Malathion

Je to S-[(2RS)-1,2-bis(ethoxykarbonyl)ethyl]-O,O՛-dimethyldithiofosfat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₁₀H₁₉O₆PS₂.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá kapalina. Je těžce rozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96% a acetonem, cyklohexanem a rostlinnými oleji.

Tuhne při asi 3 °C.

Zkoušky totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem malathionu CRL.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 1,220 až 1,240.

Optická otáčivost (2.2.7). -0,1° až +0,1°; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g v lihu 96% R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (d). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku odpovídajícího nečistotě A není větší než trojnásobek plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,3 %) a plocha žádného píku odpovídajícího nečistotě B není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píků odpovídajících nečistotě A nebo nečistotě B, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,000 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1+3) a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 3) na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,100 g malathionu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 3) na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5,0 mg malathionu nečistoty A CRL a 5,0 mg malathionu nečistoty B CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 2,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 3) na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm náplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (10 jim),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (45 + 55), průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 210 nm.

Teplota kolony se udržuje na 35 °C.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 pl porovnávacího roztoku (c).

Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy nečistoty B asi 3,5 min, nečistoty A asi 5 min a malathionu asi 16 min. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi píky nečistoty A a nečistoty B nejméně 2,0. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku malathionu nejvýše 1,0 %.

Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a). Vypočte se obsah malathionu v procentech.

Uchovávání

Uchovává se ve vzduchotěsném obalu, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. X = S: S-[(2RS)-1,2-bis(ethoxykarbonyl)ethyl]-O-methyl-S-methyldithiofosfat (isomalation),
2. B. X = O: S-[(2RS)-1,2-bis(ethoxykarbonyl)ethyl]-O,O՛-dimethylthiofosfat,

1. C. S-[(2RS)-(2-ethoxykarbonyl-1-methoxykarbonyl)ethyl]- O,O՛-dimethyldithiofosfat (methylanalogon).

Maltitolum

Maltitol

Je to 4-O-α-D-glukopyranosyl-D-glucitol. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C12H24O11.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Teplota tání (2.2.14) je 148 °C až 151 °C.
2. B. Ke 3 ml čerstvě připraveného roztoku pyrokatecholu R (100 g/l) se za chlazení ve vodě s ledem přidá 6 ml kyseliny sírové R. Ke 3 ml ochlazené směsi se přidá 0,3 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, a opatrně se 30 s zahřívá nad plamenem; vzniká růžové zbarvení.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.

   Porovnávací roztok. 50 mg maltitolu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, ethylacetatu R a 1 -propanolu R (10 + 20 + 70) po dráze 17 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se kyselinou 4-aminobenzoovou RS. Suší se v proudu studeného vzduchu do vymizení pachu acetonu a pak se 15 min zahřívá při 100 °C. Po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/l), usuší se v proudu studeného vzduchu a 15 min se zahřívá při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí se ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 molA VS. K dalším 10 ml roztoku se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +105,5° až +108,5°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 5,0 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.

Redukující cukry. 10,0 g se rozpustí mírným zahřátím v 6 ml vody R. Po ochlazení se přidá 20 ml citronanu mědnatého RS a několik skleněných kuliček. Zahřívá se tak, aby k varu došlo za 4 min a nechá se 3 min vařit. Rychle se ochladí a přidá 100 ml roztoku kyseliny octové ledové R 2,4% (V/V) a 20,0 ml jodu 0,025 mol/l VS. Za stálého míchání se přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (6 + 94) a po rozpuštění sraženiny se titruje přebytek jodu thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace. Spotřebuje se nejvýše 12,8 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS (0,1 %).

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S zředěných vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 μg/g).

Nikl (2.4.15). Vyhovuje limitní zkoušce na nikl v polyolech (1 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí ve 20 ml vody R a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 50,0 mg maltitolu CRL se rozpustí ve 2,0 ml vody R a zředí se jí na 5,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,3 m a vnitřního průměru 7,8 mm naplněné katexem silně kyselým (vápníková forma) R (9 μm), udržované při teplotě (85 ±1) °C,
2. - mobilní fáze, kterou je odplyněná voda R, průtoková rychlost je 0,5 ml/min,
3. - refraktometrického detektoru udržovaného při konstantní teplotě.

Nastříkne se odděleně po 20 μl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času D-maltitolu.

Z ploch píků a deklarovaného obsahu maltitolu CRL se vypočítá obsah C₁₂H₂₄O₁₁ (D-maltitol) v procentech.

Maltitolum liquidum

Roztok maltitolu

Je to vodný roztok hydrogenovaného, částečně hydrolyzovaného škrobu. Obsahuje nejméně 70,0 % pevné hmoty složené ze směsi převážně D-maltitolu s D-sorbitolem a s hydrogenovanými oligo a polysacharidy. Obsahuje nejméně 50,0% D-maltitolu (C₁₂H₂₄O₁₁) a nejvýše 8,0% D-sorbitolu (C₆Hi₄0₆), oba počítány na bezvodou látku. Obsahuje 95,0 % až 105,0 % deklarovaného obsahu D-maltitolu.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá sirupovitá kapalina. Je mísitelný s vodou a s glycerolem.

Zkoušky totožnosti

1. A. Ke 3 ml čerstvě připraveného roztoku pyrokatecholu R (100 g/l) se za chlazení ve vodě s ledem přidá 6 ml kyseliny sírové R. Ke 3 ml ochlazené směsi se přidá 0,3 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, a opatrně se 30 s zahřívá nad otevřeným plamenem; vzniká růžové zbarvení.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 0,350 g se zředí vodou R na 100 ml.

   Porovnávací roztok. 50 mg maltitolu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, ethylacetatu R a 1 -propanolu R (10 + 20 + 70) po dráze 17 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se kyselinou 4-aminobenzoovou RS. Suší se v proudu studeného vzduchu do vymizení pachu acetonu a pak se 15 min zahřívá při 100 °C až 105 °C. Po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/1), usuší se v proudu studeného vzduchu a 15 min se zahřívá při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. Zkouška Redukující cukry, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 7,0 g se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. K dalším 10 ml roztoku se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Redukující cukry. K 7,0 g se přidají 3 ml vody R, 20 ml citronanu měďnatého RS a několik skleněných kuliček. Zahřívá se tak, aby k varu došlo za 4 min a nechá se 3 min vařit. Rychle se ochladí a přidá 100 ml roztoku kyseliny octové ledové R 2,4% (V/V) a 20,0 ml jodu 0,025 mol/l VS. Za stálého míchání se přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (6 + 94) a po rozpuštění sraženiny se titruje přebytek jodu thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace. Spotřebuje se nejvýše 12,8 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS (0,2 %).

Chloridy (2.4.4). 7,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Sírany (2.4.13). 1,5 g zředěného vodou destilovanou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g)).

Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 μg/g).

Nikl (2.4.15). Vyhovuje limitní zkoušce na nikl v polyolech (1 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 30,0 %; stanoví se s 0,100 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,00 g se smíchá s 20 ml vody R a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 50,0 mg maltitolu CRL a 8,0 mg sorbitolu CRL se rozpustí ve 2,0 ml vody R a zředí se jí na 5,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,3 m a vnitřního průměru 7,8 mm naplněné katexem silně kyselým (vápníková forma) R (9 jam), udržované při teplotě (85 ±1) °C,
2. - mobilní fáze, kterou je odplyněná voda R, průtoková rychlost je 0,5 ml/min,
3. - refraktometrického detektoru udržovaného při konstantní teplotě.

Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je relativní retenční čas sorbitolu vztažený k maltitolu asi 1,7.

Nastříkne se odděleně po 20 μl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času maltitolu.

Z ploch píků a deklarovaného obsahu maltitolu CRL a sorbitolu CRL se vypočítá obsah C₁₂H₂₄O₁₁ (D-maltitol) a C₆H₁₄O₆ (D-sorbitol) v procentech.

Označování

V označení na obalu se uvede obsah D-maltitolu.

† Maprotilini hydrochloridum

Maprotiliniumchlorid

Je to N-methyl-3-(9,10-dihydro-9,10-ethanoanthracen-9-yl)propylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₀H₂₄CIN.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný v dichlormethanu, velmi těžce rozpustný v acetonu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 10 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 100 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 250 nm až 300 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima při 265 nm a 272 nm a absorpční minimum při 268 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 272 nm k absorbanci naměřené v maximu při 265 nm je 1,1 až 1,3.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety maprotiliniumchloridu CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v methanolu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
3. C. Provede se tenkovrstevná chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg maprotiliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg maprotilinu nečistoty D CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 2 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R, amoniaku zředěného RS1 a 2-butanolu R (4 + 5 + 14) po dráze 10 cm Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

1. D. 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí methanolem R na 2 ml; roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 mg maprotilinu nečistoty D CRL se rozpustí ve zkoušeném roztoku a zředí se jím na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs připravená následujícím způsobem: asi 0,580 g octanu amonného R se rozpustí ve 200 ml vody R a přidají se 2 ml roztoku amoniaku 26% R (70 g/l), pak se přidá 150 ml 2-propanolu R a 650 ml methanolu R; výsledná hodnota pH je 8,2 až 8,4, průtoková rychlost je 1 ml/min.
3. - spektrofotometrického detektoru, 272 nm.

Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas maprotilinu asi 10,3 min a relativní retenční časy vztažené k maprotilinu jsou: asi 0,3 pro nečistotu A; asi 0,47 pro nečistotu B; asi 0,74 pro nečistotu C; asi 0,81 pro nečistotu D; asi 1,26 pro nečistotu E.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku (maprotilin) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky nečistoty D a maprotilinu je 1,8 až 3,2. Pokud je to nutné, upraví se mobilní fáze přidáním roztoku kyseliny octové R 50% (V/V) (je-li rozlišení menší než 1,8) nebo přidáním roztoku amoniaku 26% R (70 g/l) (je-li rozlišení větší než 3,2), přičemž se hodnota pH mění v krocích po 0,1.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramů zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (a) (0,2 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1%). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (a).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0%; 1,000 g se suší 6h v sušárně při 80 °C a tlaku nepřevyšujícím 2,5 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve směsi obsahující 5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 31,39 mg C₂₀H₂₄CIN.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. A. 3-(9,10-dihydro-9,10-ethanoanthracen-9-yl)-2-propenal,
   

1. B. N-methylbis[3-(9,10-dihydro-9,10-ethanoanthracen-9-yl)propyl]amin,
   

1. C. R = CH₂CH₂CH₂NH₂: 3-(9,10-dihydro-9,10-ethanoanthracen-9-yl)propylamin,
2. D. R = CH=CHCH₂NHCH₃: N-methyl-3-(9,10-dihydro-9,10-ethanoanthracen-9-yl)-2-propen-1-ylamin (dehydromaprotilin),
3. E. R = CH₂CH₂CH₂N(CH₃)2: N,N-dimethyl-3-(9,10-dihydro-9,10-ethanoanthracen-9-yl)-propylamin.

Maydis oleum raffinatum

Čištěný kukuřičný olej

Synonymum. Oleum maydis

CAS 8001-30-7

Je to čištěný mastný olej získaný ze semen Zea mays L. lisováním nebo extrakcí.

Vlastnosti

Čirý světle žlutý nebo žlutý olej. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%, je mísitelný s etherem petrolejovým (TV: 40 °C až 60 °C) a dichlormethanem.

Hustota je asi 0,920 a index lomu asi 1,474.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se zkouška Totožnost mastných olejů tenko vrstvou chromatografií (23.2). Chromatogram zkoušené látky odpovídá chromatogramu porovnávacího roztoku.
2. B. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,5; stanoví se s 10,0 g. Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků, je číslo kyselosti nejvýše 0,3.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0. Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků, je číslo peroxidové nejvýše 5,0.

Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 2,8 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Zásaditě reagující látky (2.4.19). Vyhovuje zkoušce Zásaditě reagující látky v mastných olejích.

Podíl mastných kyselin. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích (2.4.22). Frakce mastných kyselin oleje má následující složení:

1. - mastné kyseliny s délkou řetězce menší než Ci₆: nejvýše 0,6 %,
2. - kyselina palmitová: 8,6 % až 16,5 %,
3. - kyselina stearová: nejvýše 3,3 %,
4. - kyselina olejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,3): 20,0 % až 42,2 %,
5. - kyselina linolová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,9): 39,4 % až 65,6 %,
6. - kyselina linolenová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 19,7): 0,5 % až 1,5 %,
7. - kyselina arachidová: nejvýše 0,8 %,
8. - kyselina ikosenová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 20,3): nejvýše 0,5 %,
9. - kyselina behenová: nejvýše 0,5 %,
10. - ostatní mastné kyseliny: nejvýše 0,5 %.

Steroly. Stanoví se plynovou chromatografií (2.4.23); podíl sterolů oleje obsahuje nejvýše 0,3 % brassikasterolu.

Voda, mikrostanovení (2.5.32). Pokud je látka určená k výrobě parenterálních přípravků, obsahuje nejvýše 0,1 % vody, stanoví se s 5,00 g zkoušené látky. Použije se směs stejných objemových dílů dekanolu R a methanolu bezvodého R jako rozpouštědla.

Uchovávání

Chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 25 °C.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda:

1. - je látka vhodná k výrobě parenterálních přípravků,
2. - byl olej připraven mechanickým lisováním nebo extrakcí.

† Medosulepini hydrochloridum

Medosulepiniumchlorid

Synonymum. Chlorid medosulepinia

Je to (E)-[3-(2-methyl-6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-yliden)propyl]dimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₀H₂₄CINS.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý mikrokrystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem medosulepiniumchloridu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku retenční čas hlavního píku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).
3. C. Asi 2 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny sírové R a nechá se 5 min stát; vznikne hnědozelené zbarvení.
4. D. Asi 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 0,25 ml amoniaku RS1 a vzniklá sraženina se odfiltruje. 2 ml filtrátu vyhovují zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S1. 0,625 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Roztok S2. 0,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S1 je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH. 4,0 až 5,0; měří se roztok S2.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu za použití následujících roztoků. Roztoky se připraví těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí pomocí ultrazvukové lázně (asi 3 min) v 8 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku rozpouštědel, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,1 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku rozpouštědel, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) připraveného ve zkoušce Stanovení obsahu.

Z-Izomer. Nejvýše 0,5 %. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 25,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R, 2-propanolu R a hexanu R (13 + 17 + 70) a zředí se stejnou směsí na 25,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R, 2-propanolu R a hexanu R (13 + 17 + 70) na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 10,0 mg dosulepiniumchloridu CRL a 10,0 mg medosulepiniumchloridu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R, 2-propanolu R a hexanu R (13 + 17 + 70) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem aminopropylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů methanolu R obsahujícího 0,15 % (V/V) kyseliny chloristé R, 2-propanolu R a hexanu R (13 + 17 + 70), průtoková rychlost je 1,6 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Teplota kolony se udržuje na 20 °C až 25 °C.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (medosulepin) a druhým píkem (dosulepin) je nejméně 1,5.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže u píku medosulepinu je poměr signálu k šumu nejméně 10.

Nastříkne se 10 μl čerstvě připraveného zkoušeného roztoku (a). Za dodržení předepsaných podmínek je relativní retenční čas Z-izomeru vzhledem k medosulepinu 0,92.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha píku odpovídajícího Z-izomeru není větší než pětinásobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Železo. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v kyselině dusičné 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky obsahující 0,2 μg Fe/ml, 0,5 μg Fe/ml a 0,8 μg Fe/ml zředěním základního roztoku železa (20 μg Fe/ml) kyselinou dusičnou 0,1 mol/l RS.

Změří se absorbance roztoků při 248,3 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Nula na přístroji se nastaví za použití kyseliny dusičné 0,1 mol/l RS.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 4,0 mg se rozpustí za použití ultrazvukové lázně (asi 3 min) v 8 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 15,0 mg kyseliny 2-(4-tolylthiomethyl)benzoové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). Je směsí stejných objemových dílů porovnávacího roztoku ze zkoušky Příbuzné látky a porovnávacího roztoku (a).

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku ze zkoušky Příbuzné látky se zředí methanolem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 4,0 mg medosulepiniumchloridu CRL se rozpustí za použití ultrazvukové lázně (asi 3 min) v 8 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm) se specifickou plochou 220 m²/g a velikostí póru 100 nm,
2. - mobilní fáze, která je směsí připravenou následovně: 2 g pentansulfonanu sodného R se rozpustí v 600 ml vody R, přidá se 1 ml kyseliny octové R, upraví se pH směsi cyklohexylaminem R na hodnotu 6,0, zfiltruje se, zředí se vodou R na 640 ml a smíchá se s 260 ml acetonitrilu R a 100 ml 2-propanolu R, průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 231 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C. Nastříkne se 25 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem kyseliny 2-(4-tolylthiomethyl)benzoové a medosulepiniumchloridu je nejméně 8.

Nastříkne se šestkrát 25 μl zkoušeného roztoku a 25 μl porovnávacího roztoku (d) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času medosulepiniumchloridu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch hlavních píků ze 6 chromatogramů zkoušeného roztoku není větší než 2,0.

Z ploch hlavních píků na chromatogramů zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku, koncentrací roztoků, skutečného obsahu medosulepiniumchloridu CRL se vypočítá obsah C₂₀H₂₄CINS v procentech a přepočte se na vysušenou látku.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyselina 2-(4-tolylthiomethyl)benzoová,
   

1. B. 2-methyl-6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-on,
   

1. C. (RS)-2-methyl-11-(3-dimethylaminopropyl)-6,l l-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-ol,
   

1. D. (E)-2-methyl-11-(3-dimethylaminopropyliden)-6H-dibenzo[b,e] thiepin-5-oxid,
   

1. E. (Z)-[3-(2-methyl-6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-yliden)propyl]dimethylamoniumchlorid (Z-izomer medosulepiniumchloridu).

† Medroxyprogesteroni acetas

Medroxyprogesteronacetat

Je to 6α-methyl-3,20-dioxo-4-pregnen-17-ylacetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C₂₄H₃₄O₄.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v acetonu a v dioxanu, mírně rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 205 °C až 209 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem medroxyprogesteronacetatu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Nečistota F po postříkání při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +45° až +51°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Nečistota F (6α-methyl-3,20-dioxo-5β-pregnan-17-yIacetat). Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLCR.

Zkoušený roztok (a). 0,200 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). K 20,0 mg medroxyprogesteronacetatu pro zkoušku způsobilosti CRL (obsahuje 0,5 % nečistoty F) se přidá 1,0 ml dichlormethanu R a rozpustí se.

Porovnávací roztok (b). 10 mg medroxyprogesteronacetatu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 pl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R, terc.butylmethyletheru R a hexanu R (10 + 45 + 45) po dráze 10 cm. Vrstva se suší na vzduchu, potom se provede druhé vyvíjení ve stejném směru stejnou směsí po dráze 10 cm. Vrstva se suší 10 min při 120 °C. Postříká se roztokem kyseliny 4-toluensulfonové R (200 g/l) v lihu 96% R, zahřívá se 10 min při 120 °C. Po ochlazení se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná modře fluoreskující skvrna s hodnotou R_F vyšší než hlavní skvrna medroxyprogesteronacetatu není intenzivnější než odpovídající modře fluoreskující skvrna nečistoty F na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v 1 ml tetrahydrofuranu R a zředí se mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mg medroxyprogesteronacetatu CRL a 5 mg megestrolacetatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí připravenou takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 100 ml tetrahydrofuranu R s 350 ml acetonitrilu R a 500 ml vody R; nechá se ustálit a upraví se objem na 1000 ml vodou R a opět se promíchá, průtoková rychlost je 2 ml/min
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Kolona se ustaluje 30 min mobilní fází s průtokovou rychlostí 2 ml/min.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy megestrolacetatu asi 14,5 min a medroxyprogesteronacetatu asi 16,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídající megestrolacetatu a medroxyprogesteronacetatu je nejméně 3,3. Pokud je třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu nebo tetrahydrofuranu v mobilní fázi.

Nastříkne se 20 μl směsi rozpouštědel zkoušeného roztoku jako slepá zkouška, 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamená po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %), součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k žádnému píku získanému při slepé zkoušce a k žádnému píku s plochou menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 241 nm.

Vypočítá se obsah C₂₄H₃₄O₄ za použití specifické absorbance, jejíž hodnota je 420.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 6β-hydroxy-6-methyl-3,20-dioxo-4-pregnen-17-ylacetat (6β-hydroxymedroxyprogesteronacetat),
   

1. B. 17-hydroxy-6α-methyl-4-pregnen-3,20-dion (medroxyprogesteron),
   

1. C. 6α,17β-dimethyl-3,16-dioxo-D-homo-4-androsten-17α-ylacetat,
   

1. D. 6β-methyl-3,20-dioxo-4-pregnen-17-ylacetat (6-epimedroxyprogesteronacetat),
   

1. E. 6-methylen-3,20-dioxo-4-pregnen-17-ylacetat (6-methylenhydroxyprogesteronacetat),
   

1. F. 6α-methyl-3,20-dioxo-5β-pregnan-17-ylacetat (4,5β-dihydromedroxyprogesteronacetat),
   

1. G. 6-methyl-3,20-dioxo-4,6-pregnandien-17-ylacetat.

† Mefloquini hydrochloridum

Meflochiniumchlorid

Je to (SR)-2-{[2,8-bis(trifluormethyl)-4-chinolyl]-(RS)-hydroxymethyl}piperidiniumchlorid. Počítáno na bezvodou a rozpouštědel prostou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₇H₁₇C1F₆N₂O.

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96%.

Taje při asi 260 °C, za rozkladu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety meflochiniumchloridu CRL. Tablety se připraví za použití chloridu draselného R. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v methanolu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. Asi 10 mg se smíchá v kelímku s 45 mg oxidu hořečnatého těžkého R a žíhá se do získání prakticky bílého zbytku. Po ochlazení se přidají 2 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do získání bezbarvého roztoku a směs se zfiltruje.

   K filtrátu se přidá čerstvě připravená směs obsahující 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnanoxidu zirkoničitého RS, promíchá se a po 5 min stání se porovná zbarvení roztoku s kontrolním roztokem připraveným současně stejným způsobem. Zbarvení zkoušeného roztoku je žluté a zbarvení kontrolního roztoku je červené.

1. D. K asi 20 mg se přidá 0,2 ml kyseliny sírové R; roztok vykazuje v ultrafialovém světle při 365 nm modrou fluorescenci.
2. E. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda 1).

Optická otáčivost (2.2.7). -0,2°až +0,2°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Před použitím se vrstva promyje směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (20 + 80) a 15 min se zahřívá při 105 °C.

Zkoušený roztok (a). 40 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 8 mg meflochiniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml porovnávacího roztoku (b) se smíchá s 1 ml roztoku chinidiniumsulfatu R (0,016 g/l) v methanolu R.

Na vrstvu se nanese po 20 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, methanolu R a dichlormethanu R (10+10 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Potom se slabě postříká čerstvě připravenou směsí objemových dílů kyseliny sírové R a zkoumadla jodoplatičitéo R(1 + 40) a pak se postříká peroxidem vodíku koncentrovaným R. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Zbytková rozpouštědla. Celkový obsah ethanolu, methanolu a acetonu je nejvýše 0,5 %. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 5,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 g methanolu R, 1,0 g ethanolu R a 1,0 g acetonu R se smíchá ve 100ml odměrné baňce a zředí se dimethylformamidem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí dimethylformamidem R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styrendivinylbenzenkopolymerem R (135 μm až 175 μm),
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 20 ml/min až 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se 5 min udržuje na 170 °C, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min na 220 °C, při níž se udržuje 10 min; teplota nástřikového prostoru a teplota detektoru se udržuje na 230 °C.

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku. Jednotlivé látky se eluují v následujícím pořadí: methanol, ethanol a aceton. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je poměr signálu píku acetonu k šumu nejméně 5.

Vypočítá se plocha píků methanolu, ethanolu a acetonu.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,350 g se rozpustí v 15 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 40 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/lVS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 41,48 mg C₁₇H₁₇CIF₆N₂O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. [2,8-bis(trifluormethyl)-4-chinolyl]-(2-pyridyl)keton,
   

1. B. (RS)-[2,8-bis(trifluormethyl)-4-chinolyl]-(2-pyridyl)methanol,
   

1. C. (RS)-[2,8-bis(trifluormethyl)-4-chinolylH(RS)-2-piperidyl]methanol.

Melissae folium

Meduňkový list

Je to usušený list druhu Melissa officinalis L. Obsahuje nejméně 0,8 ml silice v 1 kg drogy.

Vlastnosti

Droga slabého charakteristického pachu po citronu. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. List řapíkatý až dlouze řapíkatý, široce vejčitý až kosočtverečný, na bázi široce klínovitý až uťatý, až 8 cm dlouhý a 5 cm široký. Čepel tenká, pomačkaná, hrubě pilovitě zubatá. Svrchní strana čepele zelenošedá, spodní strana světlejší.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: jednobuněčné, velmi krátké, široce kuželovité krycí chlupy; mnohobuněčné, jednořadé krycí chlupy, na povrchu zrnité, se ztlustlými stěnami; osmibuněčné žláznaté chlupy; malé žláznaté chlupy s jednobuněčnou až tříbuněčnou nohou a jednobuněčnou, řidčeji dvoubuněčnou hlavičkou; úlomky pokožky s diacytickými průduchy (2.8.3).
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (355) se protřepává 5 min s 10 ml dichlormethanu R a pak se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí malým množstvím dichlormethanu R. Spojené tekutiny se opatrně odpaří na vodní lázni na asi 0,5 ml.

   Porovnávací roztok. 5 μl citralu R a 5 μl (+)-citronellalu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku; mohou být i další, méně intenzivní skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 10 % stonků silnějších než 1 mm; stanoví se s 20 g drogy.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 50 g drogy se destiluje 3 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v 1000ml baňce s 500 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Mepivacaini hydrochloridum

Mepivakainiumchlorid

Je to (RS)-l-methyl-2-[(2,6-dimethylfenyl)aminokarbonyl]piperidiniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₅H₂₃CIN₂O.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu.

Taje při 260 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety mepivakainiumchloridu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg mepivakainiumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (b). 20 mg mepivakainiumchloridu CRL a 20 mg lidokainiumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a etheru R (1 + 5 + 100) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

1. C. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a protřepe se dvakrát 10 ml etheru R. Spojené horní vrstvy se suší nad síranem sodným bezvodým R, zfiltrují se a ether se odpaří na vodní lázni. Zbytek se suší 2 h při 100 °C až 105 °C. Teplota tání (2.2.14) je 151 °C až 155 °C.
2. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 30 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₇ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok připravený zředěním 2 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 5 ml.

Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg zkoušené látky a 30,0 mg mepivakainu nečistoty B CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a kyseliny fosforečné 0,02 mol/l RS (35 + 65) (upravené na hodnotu pH 7,6 hydroxidem sodným koncentrovaným RS), průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výšky obou hlavních píků na získaném chromatogramu byly nejméně 20 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky mepivakainu nečistoty B a mepivakainu je nejméně 2,5.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času mepivakainu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a plocha nejvýše jednoho z těchto píků je větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

2,6-Dimethylanilin. 0,50 g se rozpustí vmethanolu R a zředí se jím na 10 ml. Ke 2 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml čerstvě připraveného roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (10 g/l) v methanolu R a 2 ml kyseliny octové ledové R a nechá se 10 min stát. Žluté zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 2 ml roztoku 2,6-dimethylanilinu R (5 mg/l) v methanolu R (100 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve vodě R, zředí se jí na 25 ml a zfiltruje se. 10 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce E na těžké kovy (5 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve směsi obsahující 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 28,28 mg C₁₅H₂₃CIN₂O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 2,6-dimethylanilin,
   

1. B. (RS)-N-(2,6-dimethylfenyl)piperidin-2-karboxamid,
   

1. C. N-(2,6-dimethylfenyl)pyridin-2-karboxamid,
   

1. D. (RS)-N-(2,6-dimethylfenyl)-1-methyl-1,2,5,6-tetrahydropyridin-2-karboxamid,
   

1. E. (RS)-N-(4-chlor-2,6-dimethylfenyl)-1-methylpiperidin-2-karboxamid.

† Metamizolum natricum monohydricum

Monohydrát sodné soli metamizolu

Synonymum. Metamizolum natricum

Je to monohydrát natrium-[(1-fenyl-2,3-dimethyl-5-oxo-1,5-dihydro-2H-pyrazol-4-yl)-N-methylamino]methansulfonatu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje nejméně 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C₁₃H₁₆N₃NaO₄S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem monohydrátu sodné soli metamizolu CRL.
2. B. 50 mg se rozpustí v 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R; vznikne modré zbarvení, které rychle vybledne a během několika minut se změní v intenzivní červené.
3. C. 0,10 g se ve zkumavce s několika skleněnými kuličkami rozpustí v 1,5 ml vody R. Přidá se 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vloží se do otevřeného konce zkumavky filtrační papír navlhčený roztokem 20 mg jodidu draselného R ve 2 ml škrobu RS. Mírně se zahřívá, uvolněné páry oxidu siřičitého zbarví filtrační papír modře. Po mírném zahřívání po dobu 1 min se vezme skleněná tyčinka s kapkou roztoku sodné soli kyseliny chromotropové R (10 g/l) v kyselině sírové R a vloží se do zkumavky. Do 10 min se kapka zkoumadla zbarví modrofialově.
4. D. 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 40 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezprostředně po přípravě není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda I).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS1. Roztok je bezbarvý a ke změně zbarvení na růžové se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg metamizolu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 40 mg monohydrátu sodné soli metamizolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 ml porovnávacího roztoku (c) se 10 min vaří pod zpětným chladičem. Po vychladnutí při pokojové teplotě se zředí methanolem R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (e). K 6 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (c).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku (28 + 72) připraveného ze směsi objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (6,0 g/l) a triethylaminu R (1000 + 1), jejíž pH bylo upraveno na hodnotu pH 7,0 hydroxidem sodným koncentrovaným RS, průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek se jednotlivé látky eluují v následujícím pořadí: nečistota A, metamizol, nečistota B, nečistota C a nečistota D. Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (d). Na chromatogramu jsou dva hlavní píky odpovídající metamizolu a nečistotě C.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (e). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi píky nečistoty A a metamizolu nejméně 2,5.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního času metamizolu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku nečistoty C není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %), plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty C, není větší než 0,4násobek plochý hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Sírany (2.4.13). 0,150 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8) 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml čerstvě připraveného roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32) 4,9 % až 5,3 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS předem ochlazené ve vodě s ledem a ihned se titruje po kapkách jodem 0,05 mol/l VS. Před každým dalším přidáním jodu 0,05 mol/l VS se sraženina rozpustí krouživým mícháním. Na konci titrace se přidají 2 ml škrobu RS a titruje se dokud modré zbarvení roztoku je stálé nejméně 2 min. Teplota roztoku nesmí během titrace přesáhnout 10 °C.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 16,67 mg sloučeniny C₁₃H₁₆N₃NaO₄S.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. R = NHCHO: 1-fenyl-4-formylamino-2,3-dimethyl-1,5-dihydro-2H-pyrazol-5-on,
2. B. R = NH₂: 4-amino-1-fenyl-2,3-dimethyl-1,5-dihydro-2H-pyrazol-5-on,
3. C. R = NHCH₃: 1-feny 1-2,3-dimethyl-4-methylamino-1,5-dihydro-2H-pyrazol-5-on,
4. D. R = N(CH₃)₂: 1-fenyl-2,3-dimethyl-4-dimethylamino-1,5-dihydro-2H-pyrazol-5-on.

Methioninum¹)

Methionin

Synonymum. L-Methioninum

Je to kyselina (S)-2-amino-4-(methylthio)máselná. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₅H₁₁NO₂S.

Výroba

Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety methioninu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Asi 0,1 g zkoušené látky a 0,1 g glycinu R se rozpustí ve 4,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidá se 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (25 g/l) a zahřívá se 10 min při 40 °C. Po ochlazení se přidají 2 ml směsi objemových dílů kyseliny fosforečné R a kyseliny chlorovodíkové R (1 + 9); vzniká tmavě červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 6,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). + 22,5° až + 24,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 50,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve kyselině chlorovodíkově zředěné RS a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg methioninu CRL se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) a zředí se stejnou kyselinou na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg methioninu CRL a 10 mg serinu CRL se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) a zředí se stejnou kyselinou na 25 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Chloridy. K 10 ml roztoku S se přidá 25 ml vody R, 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 10 ml dusičnanu stříbrného RS2 a roztok se nechá 5 min stát chráněn před světlem. Opalescence tohoto roztoku není intenzivnější než opalescence porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 10 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml) (200 μg/g). Zkumavky se pozorují ze strany proti černému pozadí.

Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium (2.4.1). 0,10 g vyhovuje limitní zkoušce B na amonium (200 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 0,2 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu Rl. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,125 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 14,92 mg C₅H₁₁NO₂S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Methylparabenum

Methylparaben

Synonymum. Methylis parahydroxybenzoas

Je to methyl-4-hydroxybenzoat. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C₈H₈O₃.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 125 °C až 128 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methylparabenu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
4. D. K asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS, 30 s se vaří a ochladí se (roztok a). K dalším asi 10 mg se v podobné zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS; látka se částečně rozpustí (roztok b). K roztokům (a) a (b) se současně přidá 5 ml aminopyrazolonu RS a 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS a promíchá se; roztok (b) je žlutý až oranžově hnědý; roztok (a) je oranžový až červený a jeho zbarvení je zřetelně intenzivnější než zbarvení roztoku (b).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidají 3 ml lihu 96% R, 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml zeleně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu oktadecylsilanizovaného s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg methylparabenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg ethylparabenu CRL se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R amethanolu R (1 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

2,000 g se odváží do baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 40,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a vaří se 1 h pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zpětný chladič propláchne vodou R. Nadbytek hydroxidu sodného se titruje kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS do druhého bodu inflexe za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 152,1 mg C₈H₈O₃.

Nečistoty

1. A. R = H: kyselina 4-hydroxybenzoová,
2. B. R = CH₂-CH₃: ethyl-4-hydroxybenzoat (ethylparaben),
3. C. R = CH₂-CH₂-CH₃: propyl-4-hydroxybenzoat (propylparaben),
4. D. R = CH₂-CH₂-CH₂-CH₃: butyl-4-hydroxybenzoat (butylparaben).

Methylparabenum natricum

Sodná sůl methylparabenu

Synonymum. Methylis parahydroxybenzoas natricus

Je to 4-(methoxykarbonyl)fenolat sodný. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 102,0 % sloučeniny C₈H₇NaO₃.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 0,5 g se rozpustí v 50 ml vody R a ihned se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS. Zfiltruje se a sraženina se promyje vodou R. Suší se 2 h ve vakuu při 80 °C. Získaná sraženina taje při 125 °C až 128 °C (2.2.14).
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) sraženiny získané ve zkoušce A se shoduje se spektrem methylparabenu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).
4. D. K asi 10 mg ve zkumavce se přidá 1 ml uhličitanu sodného RS, vaří se 30 s a ochladí se. Pak se přidá 5 ml aminopyrazolonu RS a 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS a promíchá se; vzniká oranžové až červené zbarvení.
5. E. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je ihned po přípravě čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda I).

Hodnota pH (2.2.3). 9,5 až 10,5; měří se roztok připravený zředěním 1 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 0,100 g se rozpustí v 10 ml vody R a ihned se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a protřepe se 50 ml etheru R. Horní vrstva se odpaří do sucha a zbytek se rozpustí v 10 ml acetonu R.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 40 mg kyseliny 4-hydroxybenzoové R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg methylparabenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg ethylparabenu CRL se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a methanolu R (1 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající kyselině 4-hydroxybenzoové není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (4 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající kyselině 4-hydroxybenzoové, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). K 10 ml roztoku S se přidá 30 ml vody R a 1 ml kyseliny dusičné R a zředí se vodou R na 50 ml, protřepe se a zfiltruje. 10 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml; roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (350 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 14 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml), k němuž se přidá 1 ml vody R.

Sírany (2.4.13). K 25 ml roztoku S se přidá 5 ml vody destilované R a 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a roztok se zředí vodou destilovanou R na 50 ml, protřepe se a zfiltruje. 10 ml filtrátu se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 17,41 mg C₈H₇NaO₃

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Nečistoty

1. A. R = H: kyselina 4-hydroxybenzoová,
2. B. R = CH₂-CH₃ : ethyl-4-hydroxybenzoat (ethylparaben),
3. C. R = CH₂-CH₂-CH₃ : propyl-4-hydroxybenzoat (propylparaben),
4. D. R = CH₂-CH₂-CH₂-CH₃ : butyl-4-hydroxybenzoat (butylparaben).

† Methylprednisoloni hydrogenosuccinas

Methylprednisolonhydrogensukcinat

Je to 11β,17-dihydroxy-6α-methyl-3,20-dioxo-l,4-pregnadien-21-ylhydrogensukcinat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C₂₆H₃₄O₈.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v etheru, těžce rozpustný v acetonu a v ethanolu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methylprednisolonhydrogensukcinatu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg methylprednisolonhydrogensukcinatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg hydrokortisonhydrogensukcinatu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, ethanolu R a dichlormethanu R (0,1 + 1 + 15) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě skvrny, které však nemusí být zcela rozděleny.

1. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

   Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí za mírného zahřátí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zabroušené zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml roztoku hydroxidu sodného R (0,8 g/l) v methanolu R a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 30 min při 45 °C za ochrany před světlem a pak se nechá vychladnout.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg methylprednisolonhydrogensukcinatu CRL se rozpustí za mírného zahřátí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zábrusové zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydroxidu sodného R (0,8 g/l) v methanolu R a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 30 min při 45 °C za ochrany před světlem a ochladí se.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou smícháním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) a směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušených roztoků odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu příslušných porovnávacích roztoků. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušeného roztoku polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) má hodnotu R_F zřetelně vyšší než hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

1. D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červenohnědé zbarvení. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a tvoří se sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,100 g se rozpustí v 5 ml hydrogenuhličitanu sodného RS; roztok je čirý (2.2.1).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +87° až +95°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg methylprednisolonhydrogensukcinatu pro zkoušku způsobilosti R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku kyseliny octové ledové R 3% (V/V) (33 + 67), průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 30 min.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek methylprednisolonhydrogensukcinatu asi 22 min a methylhydrokortison-21-hydrogensukcinatu (nečistoty, k jejíž eluci dochází těsně po hlavním píku a tvořící prodlevu) asi 24 min. Změří se výška (A) píku methylhydrokortison-21-hydrogensukcinatu nad základní linií a výška (B) nad základní linií nejnižšího bodu křivky oddělujícího tento pík od píku methylprednisolonhydrogensukcinatu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže, hodnota A je větší než čtyřnásobek hodnoty B. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 243 nm.

Vypočítá se obsah C₂₆H₃₄O₈ za použití specifické absorbance, která má hodnotu 316.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. methylprednisolon,
   

1. B. methylprednisolon-17-hydrogensukcinat,
2. C. methylprednisolonacetat,
   

1. D. methylhydrokortison-21-hydrogensukcinat.

† Methylprednisolonum

Methylprednisolon

Je to 11β, 17,21 -trihydroxy-6α-methyl-l,4-pregnadien-3,20-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C₂₂H₃₀O₅.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v acetonu a v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methylprednisolonu CRL. Pokud se získaná spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství acetonu R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se zbytky se zaznamenají spektra znovu.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg methylprednisolonu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77), po dráze 15 cm. Provede se druhé vyvíjení směsí objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R.

   Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Zkoušený roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převede do skleněné zabroušené zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku odpaří za opatrného zahřívání. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R. Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se zfiltruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R. Čirý filtrát se protřepe s 10 ml dichlormethanu R. Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg methylprednisolonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převede do skleněné zabroušené zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku odpaří za opatrného zahřívání. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R. Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se zfiltruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R. Čirý filtrát se protřepe s 10 ml dichlormethanu R. Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R.

   Na vrstvu se odděleně nanese 5 μl zkoušeného roztoku (a), 5 μl porovnávacího roztoku (a), 10 μl zkoušeného roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (b) nanesených ve dvou dávkách, aby se získaly malé skvrny a vyvíjí se směsí objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu příslušných porovnávacích roztoků. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 15 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušeného roztoku polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) mají hodnotu R_F zřetelně vyšší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

1. D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červené zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok vykazuje hnědavočervenou fluorescenci. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok vykazuje žlutozelenou fluorescenci.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +79,0° až +86,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg methylprednisolonu CRL a 2 mg betamethasonu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází A na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min a s lineárním gradientovým programem za použití následujících podmínek:
3. - mobilní fáze A - v dměme baňce na 1000 ml se smíchá 250 ml acetonitrilu R se 700 ml vody R, nechá se ustálit, doplní se vodou R na 1000 ml a opět se promíchá,
4. -mobilní fáze B - acetonitril R,

   Zkoušky na čistotu Tab. 1. Uchovávání Označování Magnesii chloridum tetrahemihydricum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Označování Magnesii chloridum hexahydricum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Označování Magnesii lactas dihydricus Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Malathionum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Maltitolum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Maltitolum liquidum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Označování † Maprotilini hydrochloridum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Maydis oleum raffinatum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Označování † Medosulepini hydrochloridum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Medroxyprogesteroni acetas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Mefloquini hydrochloridum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Melissae folium Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Mepivacaini hydrochloridum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Metamizolum natricum monohydricum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Methioninum1) Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Methylparabenum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Nečistoty Methylparabenum natricum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Methylprednisoloni hydrogenosuccinas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Methylprednisolonum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu

   Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
   0	100	0	izokraticky
   15	100	0	počátek lineárního gradientu
   40	0	100	konec chromatogramu návrat na 100 A
   41	100	0	počátek ustalování s A
   46 = 0	100	0	konec ustalování, počátek dalšího
   			chromatogramu

1. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Teplota kolony se udržuje při 45 °C. Kolona se ustaluje s mobilní fází B při průtokové rychlosti 2,5 ml/min po dobu nejméně 30 min a potom 5 min s mobilní fází A. Pro následující chromatogramy se použijí podmínky popsané mezi 40 min až 46 min. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu při nastříknutí 20 μl porovnávacího roztoku (b) činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a při zaznamenání chromatogramu za výše popsaných podmínek retenční časy látek jsou: methylprednisolonu asi 11,5 min a betamethasonu asi 12,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky methylprednisolonu a betamethasonu je nejméně 1,5. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi A.

Nastříkne se odděleně po 20 μl směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R jako slepá zkouška, 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 243 nm.

Vypočítá se obsah C₂₂H₃₀O₅ za použití specifické absorbance, která má hodnotu 395.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 17,21-dihydroxy-6a-methyl-1,4-pregnadien-3,11,20-trion,
   

1. Β. 11β,17,21,21-tetrahydroxy-6α-methyl-1,4-pregnadien-3,20-dion,
   

1. C. 11 β-hydroxy-6α-methyl-1,4-androstadien-3,17-dion,
   

1. D. (E) a (Z)-11β,20-dihydroxy-6α-methyl-1,4,17(20)-pregnatrien-3,21-dion.

† Metixeni hydrochloridum monohydricum

Monohydrát metixeniumchloridu

Synonymum. Metixeni hydrochloridum

Je to monohydrát (RS)-1-methyl-3-[(9H-thioxanthen-9-yl)methyl]piperidiniumchloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₀H₂₄CINS.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický nebo jemně krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem monohydrátu metixeniumchloridu CRL.
2. B. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,40 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20,0 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda I).

Hodnota pH (2.2.3). 4,4 až 5,8; bezprostředně po přípravě se měří následující roztok: 0,18 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, je-li potřeba, zahřeje se na asi 50 °C, ochladí se a zředí se stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R. Zkouška se provede za chránění před světlem.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5 mg monohydrátu metixeniumchloridu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg thioxanthenu CRL se rozpustí v 50 ml dichlormethanu R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg thioxanthonu CRL se rozpustí v 50 ml dichlormethanu R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 4 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 10,0 ml.

Na vrstvu se nanese do úzkých proužků po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, methanolu R a dichlormethanu R (10 + 10 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší v proudu studeného vzduchu, postříká se směsí objemových dílů kyseliny sírové R a lihu 96% R (1 + 9) a zahřívá se 10 min při 100 °C. Po vychladnutí se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající thioxanthenu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); žádná skvrna odpovídající thioxanthonu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,05 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících thioxanthenu a thixanthonu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramech porovnávacích roztoků (b) a (c) jsou zřetelně viditelné a oddělené skvrny.

Ztráta sušením (2.2.32). 4,0 % až 6,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 138 °C až 142 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a 50 ml lihu 96% R. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). K výpočtu se použije spotřeba hydroxidu sodného zjištěná mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 34,59 mg C₂₀H₂₄CINS.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 9H-thioxanthen,
   

1. B. 9H-thioxanthen-9-on (thioxanthon).

† Metoclopramidum

Metoklopramid

Je to 4-amino-5-chlor-N-(2-diethylaminoethyl)-2-methoxybenzamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₄H₂₂CIN₃O₂.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý jemný prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v dichlormethanu, mírně až těžce rozpustný v lihu 96%.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 145 °C až 149 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety metoklopramidu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, část A, viz Zkoušky na čistotu. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm před postříkáním dimethylamino-benzaldehydem RS1. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,5 g se rozpustí v 25 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS. Čerstvě připravený roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky