Platné znění

Vyhláška Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví metody pro zjišťování fyzikálně-chemických a chemických vlastností chemických látek a chemických přípravků a vlastností chemických látek a chemických přípravků nebezpečných pro životní prostředí

vyhlášené znění

Porézní nádobka je vyrobena z porézní polyethylenové fólie (tloušťka 2 mm, maximální velikost pórů 95 mikronů) stočené do válce o průměru 14 cm s konickým dnem 45 °, obrázky 1 a 2 v příloze 2. Porézní nádobka je umístěna v nepropustné nádobě o průměru 15 cm zhotovené z vhodné umělé hmoty, která má nad konickou částí odtok ve výšce 17,2 cm, čímž je v zařízení vymezen objem 3 l. Na horním konci vnitřní nádoby je upevněn kruhový držák tak, že mezi vnější a vnitří nádobou je 0,5 cm odtoková mezera.

Celé zařízení je umístěno do vodní lázně regulované termostatem. Vzduch je přiváděn na dno vnitřní nádoby pomocí vhodného rozvaděče.

Nádoby (A) a (E) musí být vyrobeny ze skla nebo vhodné umělé hmoty a mají mít objem nejméně 24 l. Čerpadlo (B) umožňuje konstantní přítok odpadních vod do aerační nádoby. Může být použit jakýkoliv vhodný systém za předpokladu, že zaručuje stanovený přítok a koncentraci.

K dispozici musí být zásoba dalších porézních nádobek jako náhrada za zanesené; zanesené nádobky se čistí namočením na 24 hodin do roztoku chlornanu sodného a promytím pitnou vodou.

  1. 1. 6. 1. 2 Filtrace

    Používají se membránové filtrační přístroje a membránové filtry (velikost pórů 0,45 µm). Membránový filtr nesmí uvolňovat uhlík ani nesmí adsorbovat zkoušenou látku při filtraci.

  1. 1. 6. 1. 3 Odpadní voda

    Může být použito buď vhodné syntetické médium nebo komunální odpadní voda.

    1. Příklad syntetického média:
      1. V 1 l pitné vody se rozpustí:
        pepton160 mg,
        masový extrakt 110 mg,
        močovina30 mg,
        NaCl7 mg,
        CaCl2.2 H2O4 mg,
        MgSO4.7 H2O2 mg,
        K2HPO428 mg.
    1. Komunální odpadní vody:
      1. Odebírají se čerstvé každý den z přepadu mechanického stupně čistírny, která čistí převážně městské odpadní vody.
  1. 1. 6. 1. 4 Zásobní roztok zkoušené látky

    Připraví se např. 1% roztok zkoušené látky, který se bude přidávat do zkušební jednotky. Stanoví se koncentrace zkoušené látky a určí se příslušný objem zásobního roztoku, který je potřebné přidat k odpadní vodě nebo dalším čerpadlem přímo do zkušební jednotky, aby byla dosažena požadovaná zkušební koncentrace.

  1. 1. 6. 1. 5 Inokulum
  2. Poznámka: Je-li používána komunální odpadní voda není vhodné používání inokula s malou koncentrací bakterií, ale má se používat aktivovaný kal.

    3. Mohou se používat inokula z různých zdrojů.

    1. Příklady vhodného inokula:
      1. a) Inokulum z odtoku biologické čistírny odpadních vod

        Inokulum může být získáno z odtoku dobře fungující čistírny zpracovávající převážně komunální odpadní vody. Vzorek odtoku musí být v době mezi odběrem a použitím uchován v aerobních podmínkách. Inokulum se připraví filtrací vzorku vody přes hrubý filtr, prvních 200 ml filtrátu se vyleje. Až do okamžiku použití se filtrát uchovává v aerobních podmínkách. Inokulum musí být použito ve stejný den kdy bylo připraveno. K inokulaci se užívá nejméně 3 ml.

      1. b) Směsné inokulum
        1. Inokulum odebrané z odtoku čistírny:
          1. Viz předchozí popis.
        1. Inokulum z půdy:
          1. 100 g zahradní zeminy (úrodná, nesterilní zemina) se suspenduje v 1 l nechlórované pitné vody (nevhodné jsou zeminy s vysokým obsahem jílu, písku a humusu). Po zamíchání se nechá suspenze 30 minut dekantovat. Kapalná fáze se přefiltruje, prvních 200 ml se vyleje. Filtrát se ihned provzdušňuje až do okamžiku použití. Inokulum je možné použít pouze ten den, kdy bylo připraveno.
        1. Inokulum z povrchové vody:
          1. Další díl směsného inokula se získává z mesosaprobních povrchovým vod. Odebraný vzorek se filtruje, prvních 200 ml se vyleje. Až do okamžiku použití se filtrát udržuje v aerobních pdomínkách. Inokulum musí být použito pouze ten den, kdy bylo připraveno.
          2. Směsné inokulum se získá smísením a dobrým promícháním stejných objemových dílů všech tří dílčích inokulí. K očkování se používají nejméně 3 ml směsného roztoku.
      1. c) Inokulum z aktivovaného kalu

        Používá se aktivovaný kal (s obsahem suspendovaných pevných částic do 2,5 g/l) odebraný z aerační nádrže čistírny komunálních odpadních vod.

  1. 1. 6. 2 Postup

    Zkouška se provádí při laboratorní teplotě, která se má udržovat mezi 18 - 25 °C.

    Zkouška může být event. prováděna při nižších teplotách (do 10 °C). Pokud se zkoušená látka za těchto podmínek rozkládá, nejsou zapotřebí žádná další měření. Jestliže však při nižší teplotě rozkládána není, musí být zkouška opakována při teplotě 18 - 25 °C.

    1. 1. 6. 2. 1 Fáze zapracování: tvorba kalu/stabilizace kalu

      Fází růstu/stabilizace kalu je období, během kterého dochází za provozních podmínek k ustálení koncentrace aktivovaného kalu a funkce zkušební jednotky

      Rozběhová fáze začíná první vsádkou zkoušené látky a končí dobou, kdy naměřený úbytek zkoušené látky dosáhne relativně konstantní hodnoty. Tato fáze by neměl trvat déle než 6 týdnů.

      Hodnotící fáze je doba trvající 3 týdny od okamžiku kdy úbytek zkoušené látky dosáhl relativně konstantní, zpravidla vysoké, hodnoty. Pro látky, které se během šest týdnů trvající rozběhové fáze nerozkládají nebo jejich úbytek dosahuje nízkých hodnot se za vyhodnocovací fázi považuje období dalších tří následujících týdnů.

      Na začátku zkušky se zkušební jednotka(y) naplní zkušební kapalinou s inokulem.

      Zapne se provzdušňování a mamutka (při použití zkušebního zařízení podle OECD) a zapne se dávkovací zařízení.

      Přítok odpadních vod bez zkoušené látky do aerační nádoby se udržuje na rychlosti 1 l.h-1 nebo 1/2 l.h-1; doba zdržení tak dosáhne 3 h nebo 6 h.

      Intenzita provzdušňování musí být regulována tak, aby se udržoval obsah aerační nádoby ve vznosu a obsah rozpuštěného kyslíku neklesl pod hodnotu 2 mg.l-1.

      Pěnění směsi se zabraňuje vhodnými prostředky, které neinhibují kal.

      Kal, který se shromažďuje v horní části aerační nádoby a u průkazné zkoušky OECD na dně sedimentační nádoby a v cirkulačním okruhu musí být alespoň jednou za den vracen do matečné suspenze setřením nebo jiným vhodným způsobem.

      Jestliže kal špatně sedimentuje lze zvýšit jeho hustotu přídavkem 2 ml 5% roztoku chloridu železitého. Přídavek je možné opakovat podle potřeby.

      Odtok ze sedimentační nádrže se shromažďuje v nádobách E nebo F po dobu 20 - 24 hod. Před odebráním vzorku se směs důkladně promíchá. Nádoby E a F se musí pečlivě čistit.

      Pro potřeby sledování účinnosti procesu a pro potřeby jeho řízení sestanoví nejméně dvakrát týdně CHSK nebo DOC zfiltrovaného průměrného vzorku výtoku ze zařízení a filtrované směsi dávkované do zařízení. K filtraci se používá membránový filtr s velikostí pórů 0,45 µm. Prvních 20 ml filtrátu se vyleje.

      Pokud se rozkladné procesy ustálí, vyrovnají se i poklesy CHSK nebo DOC.

      Sušina kalu v aerační nádobě se stanovuje dvakrát týdně (g.l-1).

      Zařízení mohou být provozována dvěma způsoby: pokud je sušina kalu vyšší než 2,5 g.l-1 přebytečný kal se vypustí nebo se denně odebere z každé nádoby 500 ml suspenze, takže střední doba zdržení kalu v zařízení je 6 dní.

      Jestliže jsou naměřené a hodnocené parametry (účinnost metody stanovená na základě úbytku CHSK nebo DOC, koncentrace kalu, schopnost sedimentace kalu, zákal kapalné fáze v sedimentační nádobě atd.) dvou jednotek dostatečně stabilní, může být zahájeno přidávání zkoušené látky dle kap. 1. 6. 2. 2 do nátoku do jedné z jednotek.

      Alternativně může být zkoušená látka přidávána na začátku fáze růstu kalu (1. 6. 2. 1), zvlášť tehdy, když je jako inokulum používán aktivovaný kal.

    1. 1. 6. 2. 2 Pracovní postup

      Za dodržování podmínek pro rozběhovou fázi se do přítoku do zkušebního zařízení přidává zásobní roztok zkoušené látky (cca 1 %), aby obsah DOC v suspenzi byl v rozmezí 10 - 20 mg.l-1 nebo CHSK 40 mg.l-1.

      Zásobní roztok se buď denně přimíchává do odpadní vody nebo se přivádí pomocí čerpadla přímo do suspenze. Koncentrace se postupně zvyšuje až na požadovanou hodnotu. Vyzkoušeny mohou být i vyšší koncentrace než udává předchozí odstavec, pokud nemá zkoušená látka na aktivovaný kal toxické účinky.

      Do kontrolní jednotky se dávkuje pouze odpadní voda bez zkoušené látky. Z odtoku se odebírají vzorky pro analýzu a filtrují se na membránovém filtru s velikostí pórů 0,45 µm. Prvních 20 ml filtrátu se vylévá.

      Filtráty vzorků musí být analyzovány v den odběru nebo musí být konzerovány (např. přídavkem 0,05 ml 1% chloridu rtuťnatého na 10 ml filtrátu, uložením na 24 h při teplotě 2 - 4 °C nebo při -18 °C na delší dobu).

      Doba trvání rozběhové fáze od okamžiku přídavku zkoušené látky by neměla překročit 6 týdnů. Vyhodnocovací fáze by neměla být kratší než 3 týdny, aby bylo možné provést 14 - 20 stanovení nutných k vyhodnocení zkoušky.

      1. Spřažená zařízení
        1. Zařízení jsou spřažena tak, že je mezi nimi 1x denně vyměňováno 1,5 l suspenze (včetně kalu) z aeračních nádob. Dochází-li k silné adsorbci zkoušené látky, odebere se 1,5 l kapalné fáze ze sedimentační nádoby a přidává se do aerační nádoby druhého zařízení.
    1. 1. 6. 2. 3 Analytika
      1. Ke sledování chování zkoušené látky se používají dvě metody stanovení:
        1. DOC a CHSK.
        2. Hodnoty DOC se stanoví dvakrát pomocí analyzátoru uhlíku a CHSK se stanoví podle literatury (2).
      1. Specifická analýza
        1. Koncentrace zkoušené látky se stanoví vhodnou analytickou metodou. Je-li to možné, stanoví se zvlášť množství látky adsorbované na aktivovaný kal.
  1. 2 DATA A VYHODNOCENÍ
    1. 2.1 SPŘAŽENÁ ZAŘÍZENÍ

      Pokud je používáno spřažené zařízení, počítá se denně stupeň odstranění, DR, postupem podle 1. 2. 1.

      Tyto denní hodnoty se opraví na hodnotu Drc, zohledněním přenosu materiálu při očkování. Tento výpočet se provádí dle rovnice (2) pro střední dobu prodlení 3 hodiny a podle rovnice (3) pro střední dobu prodlení 6 hodin.

      (2)

      (3)

      Ze získaných hodnot se vypočítá jejich průměr a dále standardní odchylka podle rovnice (4)

      (4)

      1. kde:
        1. sDRc = standardní odchylka,
        3. n = počet stanovení.
      1. Odlehlé hodnoty DRc se eliminují vhodnou statistickou metodou, např. Nalimovou metodou (6) pro 95% hladinu významnosti, průměr a standardní odchylka se potom vypočtou s vyloučením odlehých hodnot Drc:
        1. Výsledek se vjádří dle (5):

          (5)

          1. kde
            1. tn - 1; α = tabulková hodnota t pro n dvojic hodnot e a Eo a statistickou mez spolehlivosti P (P=1-α), kde P = 95% (1).

        Výsledkem je průměr s udanými mezemi tolerance pro 95% hladinou významnosti případně s udanou standardní odchylkou, počtem dat hodnot DRc bez odlehlých hodnot a počtem odlehlých hodnot.

        1. Např.
          1. DRc = 98,6 ± 2,3% úbytku DOC,
          2. s = 4,65% úbytku DOC,
          3. n = 18,
          4. x = počet odlehlých hodnot.
    1. 2. 2 NESPŘAŽENÁ ZAŘÍZENÍ
      1. Provozní výkon zařízení může být ověřen následovně:

      Vynášením denně naměřených úbytků do grafu se zdůrazní všechny trendy, např. adaptace.

      1. 2. 2. 1 Využití stanovení CHSK/DOC

        Z denně naměřených hodnot se podle kap. 1. 2. 1 vypočítá procentuální úbytek DR.

        1. Z řady hodnot DR se spočítá jejich průměr a podle rovnice (6) standardní odchylka:

          (6)

          1. kde
            1. sDR = standardní odchylka hodnot Dri,
            3. n = počet stanovení.

        Odlehlé hodnoty DR se eliminují vhodnou statistickou metodou např. podle Nalimova (6) při 95% hladině významnosti, střední hodnota a standardní odchylka jsou potom znovu vypočítány s vyloučením odlehlých hodnot DR.

        1. Výsledná hodnota se počítá dle rovnice (7)

          (7)

          1. kde
            1. tn - 1; α - tabulková hodnota t pro n dvojic hodnot e a Eo a statistickou n mez spolehlivosti P (P=1-α), kde P = 95% (l).

        Výsledkem je průměr s mezemi tolerance při 95% hladině významnosti s udanou standardní odchylkou, počtem dat hodnot DR bez odlehlých hodnot a počtem odlehlých hodnot.

        1. Např.:
          1. Dr = (98,6 ± 2,3%) úbytku DOC,
          2. s = 4,65% úbytku DOC,
          3. n = 18,
          4. x = počet odlehlých hodnot.
      1. 2. 2. 2 Použití výsledků specifické analýzy

        Odstranění zkoušené látky z vodné fáze (Rw) v % se počítá podle 1. 2. 2.

  1. 3 ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA
    1. 3. 1 PROTOKOL O ZKOUŠCE
      1. V protokolu o zkoušce by měly být uvedeny pokud je to možné následující údaje:
        1. - provozní podmínky, které jsou zaznamenány do formuláře uvedeného v příloze č. 3 této metody;
        2. - druh použitého zkušebního zařízení (zařízení pro průkaznou zkoušku OECD nebo zařízení s porézní nádobkou);
        3. - způsob provozování zařízení: spřažená nebo nespřažená zařízení;
        4. - druh odpadních vod: syntetické nebo komunální odpadní vody, u komunálních odpadních vod datum a místo odběru;
        5. - druh inokula, datum a místo odběru;
        6. - popis použitých analytických metod, pokud byly prováděny specifické analýzy;
        7. - grafické vyjádření závislosti úbytku CHSK nebo DOC na čase ve fázi rozběhové a vyhodnocovací;
        8. - výsledek stanovení obsahu zkoušené látky prostřednictvím CHSK nebo DOC v zásobním roztoku;
        9. - při provádění specifické analýzy: grafické vyjádření procentuálního úbytku zkoušené látky z kapalné fáze během rozběhové a vyhodnocovací fáze v závislosti na čase;
        10. - střední úbytek DOC nebo CHSK zkoušené látky a standardní odchylka výsledků získaných během vyhodnocovací fáze, kdy úbytek zkoušené látky je konstantní;
        11. - grafické vyjádření koncentrace aktivovaného kalu v závislosti na čase;
        12. - poznámky týkající se aktivovaného kalu (odstraňování přebytečného kalu ze zařízení, tvorba shluků, použití chloridu železitého atd.);
        13. - proměřované koncentrace zkoušené látky;
        14. - výsledky analýz kalu;
        15. - všechny informace o zkoušené látce a o referenční látce, pokud byla použita;
        16. - vědecké zdůvodnění všech odchylek a změn metody.
    1. 3. 2 INTERPRETACE VÝSLEDKŮ

      Příčinou nízké hodnoty úbytku zkoušené látky z vodné fáze může být inhibice mikroorganismů způsobená touto látkou. Projevuje se to především rozpouštěním a ztrátou kalu, zakalováním kapalné fáze a snížením účinnosti odstraňování CHSK nebo DOC v zařízení.

      Někdy hraje roli fyzikálně-chemická adsorbce. Vztah mezi biologickým působením na látku a její fyzikálně-chemickou adsorpcí je možné rozlišit po odpovídající desorpci.

      K rozlišení úplného nebo částečného biologického rozkladu od adsorbce je nutno provést další zkoušky.

      Nabízí se zde více možností. Nejlepším postupem je použití kapalné fáze ze sedimentační nádoby jako inokula v některé ze zkoušek snadné biologické rozložitelnosti (nejlépe v respirometrické zkoušce).

      Vysoké hodnoty úbytku DOC nebo CHSK jsou zpravidla způsobovány biologickým rozkladem, nízké hodnoty úbytku naproti tomu nelze odlišit od jiných mechanizmů odstranění látky. Pokud např. rozpustná sloučenina vykazuje stupeň adsorbce 98 % a denně je odstraňováno 10 % kalu, dochází až ke 40 % odstranění látky v tomto kalu. Je-li denně odstraňováno 30 % kalu, může eliminace na základě adsorbce a odstranění kalu stoupnout na 65 % (4):

      Při používání specifických analýz je třeba brát na zřetel vliv struktury látky na specifickou analýzu. Úbytek látky stanovený specifickou analýzou nemůže být interpretován jako mineralizace látky.

  1. 4 LITERATURA

    (1) OECD, Paris 1981, Test Guideline 303 A, Decision of the Council C (81) 30 final.

    (2) Annex V C9 Degradation Test - Chemical Oxygen Demand, Commission Directive 84/449/EEC,Official Journal of the European Communities, No L 251,19. 9. 1984).

    (3) H. A. Painter and E. F. King, WRC Porous Pot method for asessing biodegradability. Technical report TR7O. June 1978, Water Research Center, Velká Británie.

    (4) Wierich P. and Gerike P., The Fate of Soluble, Recalcitrant, and Absorging Compounds in Activated Sludge Plants, Ecotoxicology and Enviromental Safety, Vol 5, Nr. 2 - June 1981, str. 161 - 171.

    (5) Council Directives 82/242/EEC und 82/243/EEC, Official Journal of the European Communities, No L109, 22. 4. 1982, amending Council Directives 73/404/EEC und 73/405/EEC on biodegradability of detergents, Official Journal of the European Communities, No L347, 17. 12. 1973.

    (6) Streuli, H., Fehlerhafte Interpretation und Anwendung von Ausreissetest, insbesondere bei Rindversuchen zur Überprüfung analytisch - chemischer Untersuchungsmethoden, Fressenius - Zeitschrift für Analytische Chemie (1980), str. 406 - 408.

PŘÍLOHA 1

Obrázek 1

Obrázek
  • A = zásobník
  • B = dávkovací zařízení
  • C = aerační komora (objem 3 litry)
  • D = sedimentační nádoba
  • E = mamutka
  • F = zásobník na výtok
  • G = aerátor
  • H = průtokoměr (nepovinně)

    • Obrázek 2

    Obrázek

    PŘÍLOHA 2

    Obrázek 1

    Zařízení používané pro stanovení biologické rozložitelnosti

    Obrázek
  • A = zásobník
  • E = zásobník na výtok
  • B = dávkovací čerpadlo
  • F = vzduchovací kámen
  • C = porézní aerační nádobka
  • G = rotametr
  • D = vnější nepropustná nádoba

    • Obrázek 2

    Detaily třílitrové vzduchovací porézní nádobky

    Obrázek

    PŘÍLOHA 3

    Provozní podmínky simulační zkoušky s aktivovaným kalem

    Označ v každé skupině

    1. Zařízení:
      1. průkazná zkouška OECD
      2. zařízení s porézní nádobkou
    1. Způsob provozu:
      1. samostatná jednotka
      2. spřažená zařízení
      3. nespřažená zařízení
    1. Přeočkování:
      1. žádné
      2. aktivovaným kalem
      3. kapalnou fází vzniklou odsedimentováním
    1. Střední doba zdržení:
      1. 3 hodiny
      2. 6 hodin
    1. Živné médium:
      1. komunální odpadní voda
      2. syntetická odpadní voda
    1. Inokulum:
      1. z čistírny odpadních vod
      2. směsné inokulum
      3. aktivovaný kal
    1. Přidávání zkoušené látky:
      1. na začátku
      2. postupně
      3. po vytvoření kalu
    1. Analýzy:
      1. specifická
      2. CHSK
      3. DOC
    1. XI BIOLOGICKÝ ROZKLAD - ZKOUŠKA INHIBICE DÝCHÁNÍ AKTIVOVANÉHO KALU
      1. 1 METODA
        1. 1. 1 ÚVOD

          Popsaná metoda hodnotí vliv zkoušené látky na mikroorganizmy měřením intenzity jejich dýchání za definovaných podmínek v přítomnosti různých koncentrací zkoušené látky.

          Účelem této metody je poskytnout rychlou vyhledávací metodu, kterou je možné určit látky, které mohou nepříznivě ovlivnit aerobní mikrobiální čistírny vod, a naznačit vhodné koncentrace zkoušených látek, které nejsou inhibující a které je možno použít ve zkouškách biologické rozložitelnosti.

          Definitivní zkoušce může předcházet zkouška pro nalezení pracovní oblasti. Může poskytnout informace o oboru koncentrací, které je možné použít v hlavní zkoušce.

          Do schématu zkoušky jsou zařazeny dvě kontroly, jedna na začátku a druhá na konci řady pokusů. Každou dávku aktivovaného kalu je také nutno kontrolovat s použitím referenční látky.

          Tato metoda se nejsnáze aplikuje na látky, které díky své rozpustnosti a nízké těkavosti zůstávají ve vodě.

          U látek s nízkou rozpustností v médiích používaných ve zkoušce může být nemožné stanovit EC50.

          Pokud má zkoušená látka sklon k rozkladu oxidační fosforylací mohou výsledky založené na absorpci kyslíku vést k nesprávným závěrům,

          1. Pro provedení zkoušky je užitečné znát následující informace:
            1. - rozpustnost ve vodě,
            2. - tenze par,
            3. - strukturní vzorec,
            4. - čistota zkoušené látky.
          1. Doporučení:
            1. Aktivovaný kal může obsahovat potenciálně patogenní organizmy a je třeba s ním zacházet opatrně.
        1. 1. 2 DEFINICE A JEDNOTKY

          Respirační rychlost je spotřeba kyslíku mikroorganizmy odpadních vod v aerobním kalu, obecně vyjádřená jako mg O2 na 1 mg kalu za hodinu.

          1. Pro výpočet inhibičního účinku zkoušené látky při určité koncentraci se respirační rychlost vyjadřuje jako procento průměrné hodnoty dvou kontrolních respiračních rychlostí:

            1. kde:
              1. Rs = rychlost spotřeby kyslíku při použité koncentraci zkoušené látky,
              2. Rc1 = rychlost spotřeby kyslíku v kontrolní zkušce 1,
              3. Rc2 = rychlost spotřeby kyslíku v kontrolní zkoušce 2.
              4. EC50 v této zkoušce je koncentrace zkoušené látky, při které respirační rychlost činí 50 % hodnoty vycházející z kontrolní zkoušky za podmínek popsaných v této metodě.
        1. 1. 3 REFERENČNÍ LÁTKY

          Jako referenční látku se doporučuje používat známý inhibitor dýchání 3,5dichlorfenol. Ověřením EC50 u každé dávky aktivovaného kalu by mělo být zkontrolováno, že kal není abnormálně citlivý.

        1. 1. 4 PRINCIP ZKUŠEBNÍ METODY

          Rychlost dýchání aktivovaného kalu vyživovaného standardním množstvím syntetické odpadní vody se měří po době kontaktu 30 minut, 3 hodin nebo v obou časech. Měří se také rychlost dýchání téhož aktivovaného kalu v přítomnosti různých koncentrací zkoušené látky za jinak stejných podmínek. Inhibiční efekt zkoušené látky při určité koncentraci se vyjadřuje jako procento průměrné rychlosti dýchání ze dvou kontrolních pokusů. Hodnota EC50 se vypočítá ze stanovení při různých koncentracích.

        1. 1. 5 KRITÉRIA KVALITY
          1. Výsledky zkoušky jsou platné, jestliže:
            1. - respirační rychlosti dvou kontrolních pokusů se od sebe liší nejvýše o 15 %,
            2. - EC50 (pro 30 minut nebo pro 3 hodiny) 3,5-dichlorfenolu leží v přijatém rozmezí 5 - 30 mg.l-1.
        1. 1. 6 POPIS ZKUŠEBNÍ METODY
          1. 1. 6. 1 Činidla
            1. 1. 6. 1. 1 Roztoky zkoušené látky

              Roztoky zkoušené látky se připravují čerstvé na začátku studie s použitím zásobního roztoku. Použije-li se níže popsaný postup, je vhodná koncentrace zásobního roztoku 0,5 g.l-1.

            1. 1. 6. 1. 2 Roztok kontrolní látky

              Roztok 3,5-dichlorfenolu lze připravit například rozpuštěním 0,5 g 3,5-dichlorfenolu v 10 ml 1 M NaOH, zředěním destilovanou vodou přibližně na 30 ml, přidáním 0,5 M H2SO4 do bodu začínajícího srážení ( je třeba asi 8 ml 0,5 M H2SO4) a konečným doplněním směsi destilovanou vodou na 1 litr. pH musí potom ležet mezi 7 a 8.

            1. 1. 6. 1. 3 Syntetická odpadní voda
              1. Používaná syntetická odpadní voda se připraví rozpuštěním následujícího množství látek v 1 litru vody:
                1. - 16 g peptonu,
                2. - 11 g masového extraktu,
                3. - 3 g močoviny,
                4. - 0,7 g NaCl,
                5. - 0,4 g CaCl2.2H2O,
                6. - 0,2 g MgSO4.7H2O,
                7. - 2,8 g K2HPO4.
            2. Poznámka 1: Tato syntetická odpadní voda má stonásobnou koncentraci oproti vodě popsané v technické zprávě OECD „Návrh metody stanovení biologické rozložitelnosti povrchově aktivních látek používaných v syntetických detergentech“ (11.6.1976), s přídavkem monohydrogenfosforečnanu draselného.
            3. Poznámka 2: Nepoužije-li se připravené médium ihned, je nutné je přechovávat v temnu při 0 - 4 °C ne déle než jeden týden za podmínek, které nezpůsobují žádné změny v jeho složení. Médium je také možné před uschováním sterilizovat, nebo je možné pepton a masový extrakt přidat krátce před provedením zkoušky. Před použitím je nutné médium důkladně promíchat a upravit pH.
          1. 1. 6. 2 Aparatura

            Měřicí aparatura: Přesná konstrukce není podstatná. Musí však mít volný prostor nad kapalinou a sonda musí přesně zapadat do hrdla odměrné baňky.

            1. Z běžného laboratorního vybavení je třeba zejména toto:
              1. - měřicí přístroje,
              2. - provzdušňovací zařízení,
              3. - měřič pH a monitorovací zařízení,
              4. - kyslíková elektroda.
          1. 1. 6. 3 Příprava inokula

            Jako mikrobiální inokulum pro zkoušku se používá aktivovaný kal z čistírny odpadních vod čistící převážně domovní odpadní vody.

            Je-li to nutné, je možné při dodání kalu do laboratoře odstranit hrubé částice krátkodobým usazením (např. 15 minut) a dekantovat horní vrstvu jemnějších tuhých částic pro použití. Alternativně je možné kal po několik sekund.promíchat.

            Lze-li mimoto předpokládat, že je přítomna látka mající inhibiční účinek, je nutné kal promýt vodovodní vodou nebo izotonickým roztokem. Po zcentrifugování se roztok nad usazeninou dekantuje (tento postup se opakuje třikrát).

            Malé množství kalu se zváží a vysuší. Z výsledku je možné vypočítat množství vlhkého kalu, které je nutné suspendovat ve vodě, aby se získal aktivovaný kal v oblasti koncentrací suspendovaných tuhých látek ve směsné kapalině mezi 2 a 4 g.l-1. Dodrží-li se níže doporučený postup získá se zkušební médium s koncentrací kalu 0,8 a 1,6 g.l-1.

            Není-li možné kal použít v den kdy byl shromážděn přidá se ke každému litru aktivovaného kalu, připraveného tak, jak je popsáno výše, 50 ml syntetické odpadní vody, potom se provzdušňuje přes noc při 20 ± 2 °C. Poté se udržuje za provzdušňování pro použití během dne. Před použitím se zkontroluje pH a je-li třeba, upraví se na 6 - 8. Obsah suspendovaných tuhých látek ve směsné kapalině je třeba stanovit, jak je popsáno v předchozím odstavci.

            Požaduje-li se použití stejné dávky kalu v následující dny (nejvýše po čtyři dny), přidává se na konci každého pracovního dne dalších 50 ml syntetické odpadní vody na litr kalu.

          1. 1. 6. 4 Provedení zkoušky
            PŘÍLOHA 3 Provozní podmínky simulační zkoušky s aktivovaným kalem Označ v každé skupině
            Trvání/doba kontaktu: 30 minut a (nebo) 3 hodiny, během kterých probíhá provzdušňování
            Voda: Pitná voda (v případě potřeby zbavená chlóru)
            Přívod vzduchu:Čistý vzduch, prostý oleje. Průtok 0,1 - 1 l.min-1.
            Měřicí aparatura:Baňka s plochým dnem, jaká se používá pro stanovení BSK.
            Měřič obsahu kyslíku:Vhodná kyslíková elektroda, se zapisovačem.
            Živný roztok:Syntetická odpadní voda (viz výše).
            Zkoušená látka:Roztok zkoušené látky se připraví čerstvý na začátku zkoušky.
            Referenční látka:např. 3,5-dichlorfenol (nejméně tři koncentrace)
            Kontrolní zkouška:Naočkovaný vzorek bez zkoušené látky
            Teplota:20 ± 2 °C

            Dále je uveden navržený experimentální postup, kterého je možné použít jak pro zkoušenou, tak pro referenční látku, pro dobu kontaktu tři hodiny:

            Používá se několika nádob (např. jednolitrových kádinek).

            Je třeba použít alespoň pět koncentrací, odstupňovaných o konstantní faktor nepřevyšující pokud možno 3,2.

            V okamžiku „0“ se 16 ml syntetické odpadní vody doplní vodou na 300 ml. Přidá se 200 ml mikrobiálního inokula a výsledná směs (500 ml) se převede do první nádoby (první kontrola C1).

            Nádoby, používané v pokusu, je nutné nepřetržitě provzdušňovat, aby bylo zaručeno, že koncentrace rozpuštěného kyslíku nepoklesne pod 2,5 mg.l-1 a aby těsně před měřením rychlosti dýchání činila koncentrace kyslíku přibližně 6,5 mg.l-1.

            V okamžiku „15 minut“ (15 minut je libovolně zvolený, avšak vhodný interval) se opakuje totéž až na to, že se k 16 ml syntetické odpadní vody před doplněním vodou na 300 ml a přidáním mikrobiálního inokula na celkový objem 500 ml přidá 100 ml zásobního roztoku zkoušené látky. Tato směs se pak převede do druhé nádoby a provzdušňuje se jako výše. Tento postup se opakuje v 15-minutových intervalech s různými objemy zásobního roztoku zkoušené látky, čímž se získá řada nádob obsahujících různé koncentrace zkoušené látky. Nakonec se připraví druhá kontrolní nádoba.

            Po třech hodinách se zaznamená pH, dobře promíchaný vzorek obsahu první nádoby se převede do měřicí aparatury a v době do 10 minut se změří rychlost dýchání.

            Stanovení se opakuje u obsahu každé z nádob v 15minutových intervalech tak, že doba kontaktu v každé nádobě je tři hodiny.

            Referenční látka se zkouší na každé dávce mikrobiálního inokula týmž způsobem.

            Mají-li se měření provádět po 30 minutách kontaktu, je třeba použít jiného režimu (např. použití více než jednoho měřiče kyslíku).

            Vyžaduje-li se měření chemické spotřeby kyslíku, připraví se další nádoby, obsahující zkoušenou látku, syntetickou odpadní vodu a čistou vodu, ale ne aktivovaný kal. Spotřeba kyslíku se měří a zaznamená po době provzdušňování 30 minut a (nebo) tři hodiny (doba kontaktu).

      1. 2 VÝSLEDKY A VYHODNOCENÍ

        Rychlost dýchání se vypočítá ze záznamu zapisovače mezi přibližně 6,5 mg.l-1 a 2,5 mg.l-1, nebo za desetiminutovou periodu, je-li rychlost dýchání nízká. Část respirační křivky, ze které se vyhodnocuje rychlost dýchání, musí být lineární.

        Jestliže rychlosti dýchání v obou kontrolních pokusech neleží v rozmezí 15 % od sebe navzájem, nebo EC50 (za 30 minut nebo tři hodiny) referenční látky neleží v akceptovaném rozmezí (5 - 30 mg.l-1 pro 3,5-dichlorfenol), je zkouška neplatná a musí se opakovat.

        Pro každou zkušenou koncentraci (viz bod 1. 2) se vypočte inhibice v %. Inhibice v % se vynese proti koncentraci na logaritmicko-normálním (nebo logaritmicko-pravděpodobnostním) papíru a odečte se hodnota EC50.

        Standardními postupy je možné stanovit pro hodnoty EC50 95% meze spolehlivosti.

      1. 3 ZPRÁVA
        1. 3. 1 PROTOKOL O ZKOUŠCE
          1. Je-li to možné, má protokol o zkoušce obsahovat tyto informace:
            1. - zkoušená látka: chemické identifikační údaje,
            2. - systém použitý při zkoušce: zdroj, koncentrace a veškerá předběžná úprava aktivovaného kalu,
            3. - experimentální podmínky:
              1. - pH reakční směsi před měřením respirace,
              2. - teplota při zkoušce,
              3. - doba trvání zkoušky,
              4. - referenční látka a její změřená EC50,
              5. - abiotická spotřeba kyslíku (pokud k ní dochází).
            1. - výsledky:
              1. - veškeré naměřené hodnoty,
              2. - křivka inhibice a metoda výpočtu EC50,
              3. - EC50 a je-li možné 95% meze spolehlivosti, EC20 a EC80,
              4. - veškerá pozorování a veškeré odchylky od této zkušební metody, které mohly ovlivnit výsledek.
        1. 3. 2 INTERPRETACE VÝSLEDKŮ

          Hodnotu EC50 je třeba považovat pouze za orientační hodnotu pravděpodobné toxicity zkoušené látky buď při zpracování odpadních vod aktivovaným kalem, nebo pro mikroorganizmy v odpadních vodách, protože složité interakce, ke kterým dochází v životním prostředí, nelze přesně simulovat laboratorní zkouškou. Mimoto, zkoušené látky, které mohou mít inhibiční účinky na oxidaci amoniaku, mohou také způsobovat atypické inhibiční křivky. Proto je nutné interpretovat tyto křivky opatrně.

      1. 4 LITERATURA

        (1) International Standard ISO 8192-1986.

        (2) Broecker, B., Zahn, R., Water Research 11, 1977, str. 165

        (3) Brown, D., Hitz, H.R., Schaefer, L., Chemosphere 10, 1981, str. 245

        (4) ETAD (Ecological and Toxicological Association of Dyestuffs Manufacturing Industries - Ekologická a toxikologická asociace průmyslu výroby barviv), Recommended Method No 103, také popsáno v:

        (5) Robra, B., Wasser/Abwasser 117, 1976, str. 80

        (6) Schefer, W., Textilveredlung 6, 1977, str. 247

        (7) OECD, Paris, 1981, Test Guideline 209, Decision of the Council C(81) 30 final.

    1. XII MODIFIKOVANÁ ZKOUŠKA SCAS
      1. 1 METODA
        1. 1.1 ÚVOD

          Cílem této metody je hodnocení potenciální úplné biologické rozložitelnosti netěkavých organických látek rozpustných ve vodě, jsou-li vystaveny poměrně vysokým koncentracím mikroorganizmů po dlouhé časové období. Životaschopnost mikroorganizmů se udržuje po tuto dobu denními přídavky živin z usazené odpadní vody. (Pro potřebu během víkendů lze odpadní vodu přechovávat při 4 °C. Alternativně je možné použít syntetickou odpadní vodu podle potvrzující zkoušky OECD.)

          Při interpretaci výsledků (viz 3. 2) je nutné brát v úvahu, že může docházet k fyzikálně-chemické adsorpci na suspendovaných tuhých látkách.

          V důsledku dlouhé doby zdržení kapalné fáze (36 hodin) a průběžného přidávání živin nesimuluje zkouška podmínky existující v čistírně odpadních vod. Výsledky získané při pokusech s různými látkami ukazují, že zkouška má vysoký potenciál biologického rozkladu.

          Podmínky poskytované zkouškou jsou vysoce příznivé pro výběr a adaptaci mikroorganizmů schopných rozkládat zkoušenou látku. (Postup je možné použít také k získávání aklimatizovaných inokulí pro použití v jiných zkouškách.)

          V této metodě se používá k hodnocení výsledné biologické rozložitelnosti zkoušené látky hodnota koncentrace rozpuštěného organického uhlíku (DOC). DOC se doporučuje raději stanovit po okyselení a přečištění než jako rozdíl Ccelk.- Canorg..

          Současné použití specifické analytické metody může umožnit určení primárního rozkladu látky (úbytek výchozí chemické struktury).

          1. Metoda je použitelná pouze pro ty organické látky, které v koncentracích používaných ve zkoušce:
            1. - jsou rozpustné ve vodě (alespoň 20 mg rozpuštěného organického uhlíku na litr),
            2. - mají zanedbatelnou tenzi par,
            3. - nepůsobí inhibičně na bakterie,
            4. - významně se neadsorbují ve zkušebním systému,
            5. - neztrácejí se ze zkoušeného roztoku pěněním.

          Je nutné stanovit obsah organického uhlíku ve zkoušené látce.

          Při interpretaci získaných výsledků, zejména v případech, kdy výsledky jsou nízké nebo marginální, jsou cenné informace o relativních podílech hlavních složek ve zkoušeném vzorku

          Pro interpretaci nízkých výsledků a při volbě vhodné koncentrace při zkoušce mohou být užitečné informace o toxicitě látky pro mikroorganizmy.

        1. 1. 2 DEFINICE A JEDNOTKY

          CT = koncentrace zkoušené látky na začátku provzdušňovací periody, vyjádřená jako množství organického uhlíku přítomného nebo přidaného k usazené odpadní vodě (mg.l-1),

          Ct = koncentrace rozpuštěného organického uhlíku v kapalině nad usazeninou, ve zkoušce, na konci provzdušňovací periody (mg.l-1),

          Cc = koncentrace rozpuštěného organického uhlíku v kapalině nad sedimentem, v kontrolní zkoušce, na konci provzdušňovací periody (mg.l-1).

          Biologický rozklad je v této metodě definován jako úbytek organického uhlíku.

          1. Biologický rozklad je možné vyjádřit jako:
            1. 1. Procentický úbytek Dda množství denně přidávané látky:

              (1)

              1. kde Dds = rozklad/denní přídavek
            1. 2. Procentický úbytek Dssd množství látky přítomného na začátku každého dne:

              (2(a))

              (2(b))

              1. kde Dred = rozklad/denní přídavek;
              2. indexy i a (i + 1) se vztahují ke dni měření.

            Rovnice 2(a) se doporučuje, mění-li se DOC v odcházející vodě den ode dne, zatímco rovnici 2(b) lze používat, zůstává-li DOC v odcházející vodě den ode dne relativně konstantní.

        1. 1. 3 REFERENČNÍ LÁTKY

          V některých případech mohou být při studiu nové látky užitečné referenční látky. Pro tuto zkoušku není dosud žádná referenční látka stanovena.

          Jsou uvedeny hodnoty pro několik sloučenin vyhodnocených v okružních zkouškách (viz příloha 1), takže je možné provést občasnou kalibraci metody a porovnat výsledky získané jinými metodami.

        1. 1. 4 PRINCIP ZKUŠEBNÍ METODY

          Aktivovaný kal z čistírny odpadních vod se vpraví do semikontinuální jednotky pro aktivovaný kal (SCAS, semi-continuous activated sludge unit). Přidají se zkoušená látka a usazená domovní odpadní voda a směs se provzdušňuje 23 hodin.
          Provzdušňování se pak ukončí, kal se nechá usadit a kapalina nad usazeninou se odstraní.

          Kal zbylý v provzdušňovací komoře se pak smísí s další alikvotní částí zkoušené látky a odpadní vody a cyklus se opakuje.

          Biologický rozklad se určí stanovením obsahu rozpuštěného organického uhlíku v kapalině nad sedimentem. Tato hodnota se porovná s hodnotou, zjištěnou pro kapalinu získanou z kontrolní nádoby, do které byla dávkována pouze usazená odpadní voda.

          Použije-li se specifická analytická metoda, je možné měřit změny koncentrace výchozí chemické látky v důsledku biologického rozkladu (primární biologický rozklad).

        1. 1. 5 KRITÉRIA KVALITY

          Reprodukovatelnost této metody, založené na úbytku rozpuštěného organického uhlíku, nebyla ještě stanovena. (Pokud se uvažuje primární biologický rozklad, dosahuje se velmi přesných hodnot pro látky, které se rozkládají ve vysokém stupni.)

          Citlivost metody je ve velké míře určena variabilitou slepé zkoušky a v menší míře přesností stanovení rozpuštěného organického uhlíku a obsahem zkoušené látky v kapalině na začátku každého cyklu.

        1. 1. 6 POPIS PRACOVNÍHO POSTUPU
          1. 1. 6. 1 Příprava

            Sestaví se dostatečný počet čistých provzdušňovacích jednotek, alternativně je možné použít originální zkušební jednotku SCAS o obsahu 1,5 l, a trubic pro přívod vzduchu (obrázek 1) pro každou zkoušenou látku a pro kontrolní zkoušky. Stlačený vzduch přiváděný do zkušebních jednotek, přečištěný vatovým filtrem, musí být prostý organického uhlíku a musí být předem nasycen vodou, aby se snížily ztráty vypařováním.

            Vzorek směsné kapaliny, obsahující 1 - 4 g suspendovaných tuhých látek v 1 litru, se získá z čistírny pracující s aktivovaným kalem, čistící převážně domovní odpadní vody. Pro každou provzdušňovací jednotku je třeba přibližně 150 ml směsné kapaliny.

            Zásobní roztoky zkoušené látky se připravují s použitím destilované vody; normálně požadovaná koncentrace je 400 mg.l-1 jako organický uhlík, což představuje koncentraci zkoušené látky 20 mg.l-1 uhlíku na začátku každého cyklu provzdušňování, nedochází-li k biologickému rozkladu.

            Dovoluje-li to toxicita pro mikroorganizmy jsou přípustné vyšší koncentrace.

            Měří se obsah organického uhlíku zásobních roztoků.

          1. 1. 6. 2 Experimentální podmínky

            Zkoušku je třeba provádět při 20 - 25 °C.

            Používá se vysoká koncentrace aerobních mikroorganizmů (1 - 4 g.l-1 suspendovaných látek), a efektivní doba zdržení je 36 hodin. Uhlíkaté látky v přiváděné odpadní vodě se v široké míře oxidují, normálně během osmi hodin po začátku každého cyklu provzdušňování. Potom kal endogenně dýchá po zbytek provzdušňovací periody, a v této době je jediným dostupným substrátem zkoušená sloučenina, pokud se také rychle nemetabolizuje. Tyto skutečnosti spolu s denně opakovaným očkováním, používá-li se jako médium domovní odpadní voda, vytvářejí vysoce příznivé podmínky jak pro aklimatizaci, tak pro vysoký stupeň rozkladu.

          1. 1. 6. 3 Provedení zkoušky

            Získá se vzorek směsné kapaliny z vhodné čistírny čistící aktivovaným kalem převážně domovní odpadní vody nebo vzorek kapaliny z laboratorní jednotky a udržuje se v aerobních podmínkách až do použití v laboratoři. Do každé aerační i kontrolní jednotky se naplní 150 ml směsné kapaliny (používá-li se originální jednotka pro zkoušku SCAS, je třeba uvedené objemy násobit 10) a zahájí se provzdušňování. Po 23 hodinách se provzdušňování ukončí a kal se nechá 45 minut usadit. Postupně se otevřou kohouty všech nádob a odeberou se 100 ml podíly kapaliny nad usazeninou. Ke kalu zbylému v každé aerační jednotce se přidá 100 ml usazené domovní odpadní vody získané bezprostředně před použitím. Opět se zahájí provzdušňování. V této etapě se nepřidávají žádné zkoušené látky, a do jednotek se denně přidává domovní odpadní voda pouze do té doby, než se po usazení získá čirá kapalina nad usazeninou. To trvá obvykle až dva týdny, během kterých se obsah rozpuštěného organického uhlíku v kapalině nad usazeninou na konci každého aeračního cyklu přiblíží konstantní hodnotě.

            Na konci této fáze se jednotlivé usazené kaly smísí a do každé jednotky se předloží 50 ml výsledného směsného kalu.

            Do kontrolních jednotek se přidá 95 ml usazené odpadní vody a 5 ml vody, a do zkušebních jednotek se přidá 95 ml usazené odpadní vody plus 5 ml příslušného zásobního roztoku zkoušené látky (450 mg.l-1). Znovu se zahájí provzdušňování a pokračuje se v něm 23 hodin. Kal se pak nechá 45 minut usadit, kapalina nad usazeninou se odebere a analyzuje na obsah rozpuštěného organického uhlíku.

            Výše uvedený postup plnění a odběru se opakuje v průběhu zkoušky denně.

            Může se ukázat nutným očistit před usazováním stěny jednotek, aby se předešlo hromadění tuhých látek nad hladinou kapaliny. Pro každou jednotku se používá samostatná stěrka nebo kartáč, aby se předešlo vzájemné kontaminaci.

            V ideálním případě se rozpuštěný organický uhlík stanoví v kapalinách nad usazeninami denně, i když jsou přípustné méně časté analýzy. Před analýzou se kapaliny zfiltrují přes promyté 0,45 µm membránové filtry nebo se zcentrifugují. Membránové filtry jsou vhodné, je-li zaručeno, že ani neuvolňují uhlík, ani ve filtračním kroku neabsorbují příslušnou látku. Teplota vzorku po dobu, kdy je v odstředivce, nesmí přesáhnout 40 °C.

            Doba trvání zkoušky pro látky, u kterých dochází k malému nebo žádnému biologickému rozkladu není určena, ale na základě zkušenosti lze doporučit, aby trvala obecně nejméně 12 týdnů, avšak ne déle než 26 týdnů.

      1. 2 VÝSLEDKY A VYHODNOCENÍ

        Hodnoty koncentrace rozpuštěného organického uhlíku v čiré kapalině nad usazeninami ve zkušebních jednotkách a v kontrolních jednotkách se vynesou proti času.

        Po skončení biologického rozkladu se koncentrace zjištěná ve zkoušce přiblíží hodnotě v kontrolní jednotce. Jakmile se ve třech po sobě následujících měřeních zjistí, že rozdíl mezi oběma úrovněmi je konstantní, provede se takový počet dalších měření, který je postačující pro statistické vyhodnocení výsledků, a vypočte se procentní hodnota biologického rozkladu zkoušené látky (Dda nebo Dred, viz 1. 2).

      1. 3 ZPRÁVA
        1. 3. 1 PROTOKOL O ZKOUŠCE
          1. Je-li to možné, má protokol o zkoušce obsahovat tyto informace:
            1. - veškeré informace o druhu odpadní vody, typu použité jednotky a o experimentálních výsledcích týkajících se zkoušené látky, referenční látky ( pokud byla použita) a slepé zkoušky,
            2. - teplotu,
            3. - křivku úbytku s popisem, způsob výpočtu (viz 1. 2),
            4. - datum a lokalitu, kde byly odebrány aktivovaný kal a odpadní voda, stav adaptace, koncentrace atd.,
            5. - vědecké důvody pro veškeré změny v postupu zkoušky,
            6. - podpis a datum.
        1. 3. 2 INTERPRETACE VÝSLEDKŮ

          Protože látky zkoušené touto metodou nejsou snadno biologicky rozložitelné, bude normálně jakýkoli úbytek DOC, ke kterému dojde pouze v důsledku biologického rozkladu, během dnů nebo týdnů, postupný, s výjimkou případů, kdy aklimatizace je náhlá, jak je to indikováno náhlým vymizením zkoušené látky po několika týdnech.

          Někdy může hrát významnou úlohu fyzikálně-chemická adsorpce; to je indikováno úplným nebo částečným úbytkem přidaného DOC na začátku. K čemu dojde potom, závisí na činitelích jako je míra adsorpce a koncentrace suspendovaných látek v nepoužité odcházející vodě. Obvykle rozdíl mezi koncentrací DOC v kapalinách nad usazeninou u kontroly a ve zkoušce postupně vzrůstá z počáteční nízké hodnoty a tento rozdíl pak, pokud nedojde k aklimatizaci, zůstává na nové hodnotě po zbytek experimentu,.

          Je-li třeba rozlišit mezi biologickým rozkladem (nebo částečným biologickým rozkladem) a adsorpcí, jsou nezbytné další zkoušky. Je možné je provést řadou způsobů, ale nejpřesvědčivější je použití kapaliny nad usazeninou nebo kalu jako inokula ve zkoušce vybrané ze základního souboru (nejlépe v respirometrické zkoušce).

          Zkoušené látky, u kterých v této zkoušce dochází k vysokému neadsorpčnímu úbytku DOC, je třeba považovat za potenciálně biologicky rozložitelné. Částečný neadsorpční úbytek ukazuje, že u látky dochází alespoň k určitému biologickému rozkladu.

          Nízké nebo nulové úbytky DOC mohou být způsobeny inhibicí mikroorganizmů zkoušenou látkou, což se může projevit také lyzí a ztrátou kalu, takže kapalina nad usazeninou je zakalená. Zkoušku je nutné opakovat s nižší koncentrací zkoušené látky.

          Vyšší citlivosti je možné dosáhnout použitím specifické analytické metody nebo sloučeniny značené 14C. V případě zkoušené látky značené uhlíkem 14C se zachycením 14CO2 potvrdí, že došlo k biologickému rozkladu.

          Tam, kde jsou výsledky uvedeny také jako primární biologický rozklad, je třeba, pokud je to možné, uvést také vysvětlení změny chemické struktury, která vede ke ztrátě odezvy u mateřské zkoušené látky.

          Je nutné uvést potvrzení platnosti metody spolu s odezvou zjištěnou u média ve slepé zkoušce.

      1. 4 LITERATURA

        (1) OECD, Paris, 1981. Test Guideline 302 A, Decision of the Council C(81) 30 final.

    PŘÍLOHA 1

    Zkouška SCAS: příklad výsledků

    PŘÍLOHA 1 Zkouška SCAS: příklad výsledků
    LátkaCT
    (mg.l-1)    		Cl - Cc
    (mg.l-1)    		Procento biolog.
    rozkladu Dda    		Doba trvání zkoušky
    (dny)
    4 -acetylaminobenzen
    sulfonan    		17,22,08540
    tetrapropylenbenzen
    sulfonan    		17,38,451,440
    4 - nitrofenol16,90,895,340
    diethylenglykol16,50,298,840
    anilin16,91,795,940
    cyklopentantetra- karboxylát17,93,281,1120

    PŘÍLOHA 2

    Příklad zkušební aparatury

    Obrázek
    1. XIII STANOVENÍ BIOLOGICKÉ ROZLOŽITELNOSTI NEIONTOVÝCH POVRCHOVĚ AKTIVNÍCH LÁTEK
      1. 1. 1 DEFINICE

        Neiontové povrchově aktivní látky ve smyslu této směrnice jsou ty povrchově aktivní látky, které se po průchodu měniči kationtů a aniontů stanoví jako látky s aktivní reakcí s bismutem (bismuth - active substance, BiAS) v souladu s analytickým postupem popsaným v kapitole 3.

      1. 1. 2 ZAŘÍZENÍ POTŘEBNÉ PRO MĚŘENÍ

        Měřicí metoda používá malé zařízení zpracovávající aktivovaný kal, znázorněné na obr. 1 a podrobněji na obr. 2. Zařízení sestává ze zásobníku syntetické odpadní vody A, dávkovacího čerpadla B, provzdušňovací nádoby C, usazovací nádoby D, mamutky E pro recyklaci aktivovaného kalu a nádoby F pro shromažďování upravené odtokové vody.

        Nádoby A a F musí být ze skla nebo z vhodného plastu o obsahu nejméně 24 litrů. Čerpadlo B musí zaručovat konstantní průtok syntetické odpadní vody do provzdušňovací nádoby; tato nádoba obsahuje za normálního provozu tři litry směsné kapaliny. Porézní provzdušňovací kostka G je ponořena v nádobě C u vrcholu kužele. Množství vzduchu prošlé provzdušňovačem se sleduje průtokoměrem H.

      1. 1. 3 SYNTETICKÁ ODPADNÍ VODA
        1. Pro zkoušku se používá syntetická odpadní voda. V jednom litru vodovodní vody se rozpustí:
          1. 160 mg peptonu,
          2. 110 mg masového extraktu,
          3. 30 mg močoviny (CO(NH2)2),
          4. 7 mg chloridu sodného (NaCl),
          5. 4 mg chloridu vápenatého (CaCl2.2H2O),
          6. 2 mg síranu hořečnatého (MgSO4.7H2O)
          7. 28 mg hydrogenfosforečnanu draselného (K2HPO4) a 10 ± 1 mg BiAS.

        BiAS se extrahuje ze zkoušeného výrobku metodou uvedenou v kapitole 2. Syntetická odpadní voda se připravuje denně čerstvá.

      1. 1. 4 PŘÍPRAVA VZORKŮ
        1. 1. 4. 1 Nesmíchané povrchově aktivní látky je možné zkoušet v původním stavu. Za účelem přípravy syntetické odpadní vody (1.3) musí být stanoven obsah BiAS.
        2. 1. 4. 2 Kombinované výrobky se analyzují na obsah BiAS, MBAS a mýdla. Musí se extrahovat alkoholem a separovat BiAS (viz kapitolu 2). Obsah BiAS v extraktu je nutné znát k přípravě syntetické odpadní vody.
      1. 1. 5 POPIS ČINNOSTI ZAŘIZENÍ

        Nejdříve se naplní provzdušňovací nádoba C a usazovací nádoba D syntetickou odpadní vodou. Výšku nádoby D je třeba nastavit tak, aby objem, obsažený v provzdušňovací nádobě C, odpovídal 3 litrům. Naočkování se provede přidáním 3 ml sekundárně vyčištěné opadní vody dobré kvality, čerstvě odebrané z čistírny pracující převážně s domovní odpadní vodou. Upravenou odpadní vodu je nutno v období mezi odběrem a použitím přechovávat v aerobních podmínkách. Poté se uvede do provozu provzdušňovací zařízení G, mamutka E a dávkovací zařízení B. Syntetická odpadní voda musí protékat provzdušňovací nádobou C rychlostí jednoho litru za hodinu; z toho vyplývá střední doba zdržení 3 hodiny.

        Rychlost provzdušňování je nutné regulovat tak, aby obsah nádoby C byl neustále udržován v suspenzi a obsah rozpuštěného kyslíku činil nejméně 2 mg.l-1. Pěnění je nutné předcházet vhodnými prostředky. Nesmějí se používat činidla proti pěnění, která inhibují aktivovaný kal nebo obsahují BiAS. Mamutku E je třeba nastavit tak, aby se aktivovaný kal z usazovací nádoby kontinuálně a rovnoměrně recykloval do provzdušňovací nádoby C, kal na dně usazovací nádoby D nebo v cirkulačním okruhu, musí být vrácen do cirkulace nejméně jednou denně seškrabáním kartáčem nebo jiným vhodným způsobem. Pokud se kal neusazuje, je možno zvýšit jeho schopnost usazování přídavky 2 ml 5% roztoku chloridu železitého, opakovanými podle potřeby.

        Upravená voda, odtékající z usazovací nádoby D, se shromažďuje v nádobě F po dobu 24 hodin, poté se po důkladném promísení odebere vzorek. Nádobu F je pak nutné pečlivě vyčistit.

      1. 1. 6 KONTROLA MĚŘICÍHO ZAŘÍZENÍ

        Obsah BiAS (v mg.l-1) v syntetické odpadní vodě se stanoví bezprostředně před použitím.

        Obsah BiAS (v mg.l-1) ve vodě, shromažďované po dobu 24 hodin v nádobě F, je třeba stanovit analyticky stejnou metodou ihned po shromáždění; jinak se musí vzorky uchovávat, nejlépe zmrazené.

        Koncentrace se musí stanovit s přesností na 0,1 mg.l-1 BiAS.

        Pro kontrolu účinnosti probíhajícího procesu se nejméně dvakrát týdně měří v odtékající vodě, zfiltrované přes skelnou vatu a shromažďované v nádobě F, a dále i ve zfiltrované syntetické odpadní vodě v nádobě A, chemická spotřeba kyslíku (CHSK) nebo obsah rozpuštěného organického uhlíku (DOC).