Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů o technických prohlídkách a měření emisí vozidel

Příloha č. 8

Základní charakteristiky přístrojů a zařízení používaných k technickým prohlídkám vozidel

1. Přístroje a zařízení používané ve stanici technické kontroly (STK) musí umožňovat provádět měření dle metodik schválených pro provádění technických prohlídek. Konstrukční, manipulační a klimatotechnické provedení přístrojů musí odpovídat standardním podmínkám pro pracoviště STK. Jejich základní charakteristiky jsou následující:
   1. 1. Přístroj kontrolu tlaku vzduchu v pneumatikách s možností huštění (hustič pneumatik)

      Zařízení umožňuje měření tlaku vzduchu v pneumatikách, dohušťování a snižování tlaku vzduchu v nich.

      Hustič pneumatik musí být připojitelný na rozvod tlakového vzduchu se jmenovitým tlakem pro osobní automobily alespoň 0,6 MPa, pro užitkové automobily alespoň 1,0 MPa.

      Pro osobní automobily musí mít rozsah měření tlaku alespoň 400 kPa, pro užitkové automobily nejméně 1 MPa. Vlastnosti měřícího přístroje na měření tlaku vzduchu, uvedeného do provozu po 17.8.2000, musí odpovídat vyhlášce..../2000 Sb. (ČSN EN ..........)

   1. 2. Zařízení na kontrolu vůlí nápravy

      Zařízení je určeno k instalaci na pracovní jámu. Dotykové desky zařízení umožňují podélný nebo příčný pohyb, který je přenášen na kola kontrolované nápravy vozidla. Zařízení musí být vybaveno svítilnou k osvětlení kontrolovaného místa a ovládacími prvky pohybu dotykových desek.

      Zařízení v součinnosti se zvedákem do pracovní jámy umožňuje vizuální kontrolu vůlí v zavěšení a uložení kol nápravy.

      Pro STK jsou používána zařízení ve dvou velikostních provedeních, pro osobní a pro užitkové automobily.

   1. 3. Přístroj na kontrolu geometrie řízené nápravy

      Přístroj pracuje na mechanickém nebo mechanicko-optickém principu. Naměřené hodnoty se odečítají na úhloměrové stupnici nebo na displeji optoelektronické vyhodnocovací části přístroje.

      Zařízení musí umožnit měření nejméně úhlu sbíhavosti kol, úhlu odklonu kol a úhlu rejdu.

   1. 4. Zařízení na kontrolu házivosti kol

      Zařízení je určeno k měření radiální a axiální házivosti kol vozidla. Je délkový měřidlem umožňujícím svými doteky, přímým a úhlovým, snímat odchylky rovinnosti nebo kruhovitosti ráfku kola nebo jeho pneumatiky.

   1. 5. Přístroj na kontrolu seřízení světlometů

      Přístroj na kontrolu seřízení světlometů (regloskop) je opticko-mechanické zařízení, pracující na principu přímé projekce obrazu světla vyzařovaného světlometem a umožňujícím kontrolu a seřízení světlometů motorových vozidel jejichž výška nad vozovkou je v rozmezí nejméně 200-1300 mm.

      V STK se používá pouze provedení regloskopu vázané na pevnou pojezdovou dráhu a stání vozidla.

   1. 6. Válcová zkušebna brzd

      Válcová zkušebna brzd je zařízení, na kterém se ve stanicích technické kontroly provádějí kontroly brzdových soustav vozidel.

      1. Provedení válcových zkušeben brzd používaných ve stanici technické kontroly musí umožňovat:
         1. 1. měření brzdných sil na obvodech kol jedné nápravy vozidla v závislosti na ovládací síle na pedál brzdy u kapalinových nebo smíšených brzdových soustav, u vzduchových brzdových soustav v závislosti na tlaku vzduchu v brzdové soustavě.
         2. 2. indikaci měřených veličin takovým způsobem, aby měřené hodnoty mohly být sledovány z místa řidiče zkoušeného automobilu nebo jízdní soupravy,
         3. 3. provedení grafického zápisu závislosti brzdných sil na ovládací síle působící na pedál brzdy nebo na tlaku vzduchu, a to při brždění i odbrzďování,
         4. 4. ruční dálkové ovládání všech hlavních funkcí z místa řidiče, zejména spouštění a vypínání pohonných jednotek, a to i jednotlivě,
         5. 5. zřetelnou signalizací dosažení bloku kteréhokoliv z kol nápravy.
         6. Ve STK se používají dva velikostní typy válcových zkušeben brzd, pro osobní a pro užitkové automobily.
   1. 7. Decelerometr

      Decelerometr je přenosný přístroj, který umožňuje za pomocí jízdní zkoušky vozidla nebo souprav vozidel kontrolovat účinek brzd. Slouží k měření brzdného zpomalení v závislosti na čase, při současném měření ovládací síly na pedál nebo tlaku vzduchu u vzduchových brzdových soustav.

      Zařízení musí umožnit grafický záznam měřených veličin a vyhodnocení plného brzdného zpomalení.

   1. 8. Přístroj (detektor) na zjišťování přítomnosti uhlovodíkového plynu

      Přenosný přístroj je určen k detekci místa úniku uhlovodíkového plynu z plynové soustavy vozidla. Jeho čidlo musí být schopno indikovat přítomnost plynu již při koncentraci nižší než 10 % dolní meze výbušnosti uhlovodíkového plynu.

   1. 9. Zvedák do pracovní jámy

      Konstrukce zvedáku musí umožňovat jeho zabudování do pracovní jámy a možnost pojezdu v podélném a příčném směru k ose pracovní jámy. Výhodný je strojní pohon zvedáku.

      Nosnost zvedáku musí být min. 1 250 kg pro osobní automobily a 8 000 kg pro užitkové automobily.

   1. 10. Zařízení na kontrolu zapojení zásuvky tažného zařízení

      Zařízení je pracovní pomůckou, umožňující kontrolu zapojení a funkce elektrické zásuvky motorového vozidla k napájení a ovládání světelných zařízení přípojného vozidla.

      Zařízení musí být vybaveno autokontrolou vlastních signalizačních prvků (kontrolních svítilen).

   1. 11. Kontrolní tlakoměr

      Deformační tlakoměr (souprava tlakoměrů) slouží ke kontrole vzduchové soustavy vozidel s přetlakovými vzduchovými soustavami. Musí mít měřící rozsahu nejméně 1,0 MPa a třídu přesnosti alespoň 1,5.

   1. 12. Zařízení na měření opotřebení spojovacích zařízení vozidel

      Zařízení je kalibrační měřidlo, sloužící ke stanovení mezního opotřebení funkčních součástí spojovacích zařízení vozidel, přenášejících suvné síly mezi tažným vozidlem a přípojným vozidlem.

   1. 13. Zařízení na měření prostupu světla

      Zařízení pro měření prostupu světla slouží ke zjišťování míry propustnosti světla zasklením vozidel. Konstrukce přístroje musí umožnit měření na vozidle bez demontáže skel.

      Zařízení musí odpovídat požadavkům předpisu EHK č. 43, musí být vybaveno autokontrolou kalibrovaných hodnot. Elektrické napájení přístroje může být akumulátorové nezávislé na vnějším zdroji nebo vnějším zdrojem nebo kombinované.

   1. 14. Časoměrné zařízení

      Časoměrné zařízení slouží k měření času při kontrole parametrů brzdového ústrojí vozidel. Časoměrným zařízením může být mechanické nebo elektronické zařízení, jehož ovládání je manuální a odečet naměřených hodnot vizuální (stopky).

      Časový rozsah měření je minimálně 30 minut, odečet času minimálně 0,1 sekundy, přesnost (+/-) 0,1 sekundy.

   1. 15. Přístroj na měření hloubky dezénu pneumatik

      Přístroj slouží k měření hloubky dezénu pneumatik. Zobrazení měřených hodnot je na digitálním displeji nebo analogové stupnici s aretací změřené hodnoty. Minimální rozsah měření je od 0 do 25 mm s rozlišením 0,02 mm.

Příloha č. 9

METROLOGICKÝ ŘÁD

stanic technické kontroly

Stanice technické kontroly jsou specializovaná pracoviště, určená k provádění dozoru nad technickým stavem silničních motorových a jejich přípojných vozidel. Dozor je zajišťován formou kontrol, realizovaných za pomoci diagnostických měřících zařízení (dále jen „měřidlo“). Z výsledků měření jsou vyvozovány závěry o způsobilosti vozidel k dalšímu provozu. U měření tohoto charakteru je nezbytné zajišťovat jednotnost a správnost měření tak, aby chybným měřením nebyly poškozeny oprávněné zájmy provozovatelů vozidel. Jednotnost a správnost měření a měřidel je zabezpečována jednotnými technologickými postupy pro činnost stanic technické kontroly, jednotným systémem metrologického zajištění a školením pracovníků. Zásady metrologického zajištění sítě stanic technické kontroly přitom důsledně vycházejí ze zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění zákona č. 119/2000 Sb. a jeho prováděcích předpisů.

Návaznost měřidel v síti stanic technické kontroly zajišťují osoby pověřené ministerstvem.

1. 1. Provozovatel stanice technické kontroly (STK)
   1. a) zabezpečuje řádnou údržbu, opravy a obnovu měřidel,
   2. b) vede metrologickou evidenci o měřidlech STK a provozní deníky měřidel,
   3. c) odpovídá za jednotnost a správnost měření prováděných v STK,
   4. d) odpovídá za řádné zaškolení kontrolních techniků na práci s měřidly,
   5. e) odpovídá za včasné uplatnění požadavků na kalibraci (ověření) měřidel,
   6. f) odpovídá za vytvoření podmínek k provedení kalibrace (ověření) měřidel STK, spočívající ve vyloučení provozu na lince a zajištění stálé teploty vzduchu na lince alespoň 15 °C.

1. 2. Povinnosti pracovníků stanice technické kontroly
   1. 2.1 Kontrolní technik
      1. a) zodpovídá za správnost obsluhy měřidel, dodržování podmínek a postupů měření,
      2. b) zodpovídá za správné vyhodnocení výsledků měření, která provedl,
      3. c) u měřidla, které má v materiální péči, zodpovídá za jeho údržbu a řádný technický stav; vede o něm předepsanou evidenci (provozní deník),
      4. d) dodržuje zásady tohoto řádu a na úseku metrologického zajištění plní úkoly, uložené mu vedoucím stanice technické kontroly.
   1. 2.2 Vedoucí stanice technické kontroly
      1. a) zodpovídá za dodržování metrologického pořádku v STK a za včasné předkládání požadavků na metrologickou kontrolu měřidel,
      2. b) vede metrologickou evidenci (soupis měřidel),
      3. c) organizuje periodickou péči o měřidla STK, včetně vedení provozních deníků. Zodpovídá za technický stav měřidel STK,
      4. d) zodpovídá za provádění periodické provozní údržby a kontroly měřidel,
      5. e) kontroluje vedení provozních deníků měřidel.
   2. Pozn.: Pracovníci pověřené osoby provádějí pouze kalibraci (ověřování) měřidel. Údržbu a opravy měřidel zabezpečuje jejich provozovatel.

1. 3. Metrologická evidence
   1. STK vedou evidenci o měřidlech, kterou tvoří:
      1. a) soupis měřidel,
      2. b) provozní deníky měřidel.
   1. Soupis měřidel je tabulkově uspořádaná samostatně vedená evidence pro každou kategorii měřidel. Obsahuje:
      1. a) kategorii měřidla (PM - pracovní měřidlo, SM - stanovené měřidlo, HE - hlavní etalon, PE - pracovní etalon),
      2. b) název a typ měřidla, případně další identifikační znaky,
      3. c) výrobní číslo, pokud je na měřidle uvedeno,
      4. d) evidenční číslo,
      5. e) lhůtu kontroly (ověření, kalibrace),
      6. f) skutečný termín provedení kontroly (měsíc, rok),
      7. g) další plánovaný termín kontroly (měsíc a rok).
      8. Provozní deníky měřidel slouží k vedení volnou formou průběžných záznamů o stavu měřidla, jeho kontrole, údržbě, poruchách a opravách.

1. 4. Pověřená osoba
   1. a) zpracovává metrologické postupy kalibrace (ověřování) měřidel určených ke kalibraci (ověřování) tímto metrologickým řádem. Postupy předkládá ministerstvu k odsouhlasení,
   2. b) zabezpečuje výkon metrologických služeb pro STK. Kalibraci (ověřování) měřidel provádí technologiemi, stanovenými metrologickými postupy, přímo v jednotlivých STK,
   3. c) zabezpečuje metrologickou návaznost etalonů, které používá při kalibraci (ověřování) měřidel STK,
   4. d) vede a uchovává záznamy o kalibrovaných (ověřovaných měřidlech), včetně zjištěných hodnot,
   5. e) vystavuje STK osvědčení o tom, zda měřidla STK plní (neplní) metrologické požadavky na měřidla STK a způsobilá měřidla označuje kalibrační (ověřovací) značkou. Nezpůsobilá měřidla pak štítkem, upozorňujícím na nesprávnost měřidla. Osvědčení se vztahuje na skupinu měřidel technologického vybavení STK. Na jednotlivé měřidlo mohou pracovníci pověřené osoby vystavit kalibrační (ověřovací) list nebo osvědčení,
   6. f) přístupné seřizovací prvky měřidel, jejichž neodbornou manipulací by mohlo dojít ke změně metrologických vlastností měřidla zajišťuje přelepkou nebo plombou,
   7. g) pracovníci pověřené osoby kontrolují dodržování metrologického pořádku ve stanici technické kontroly, vedení příslušné evidence a provádění řádné údržby měřidel. O zásadních nedostatcích informuje ministerstvo nebo příslušný krajský úřad.

1. 5. Poruchy, opravy, následná kalibrace (ověření)

   Stanice technické kontroly nesmí používat měřidlo s poruchou, která může ovlivnit správnost měření. Vzniklou poruchu musí urychleně odstranit nebo dát odstranit odborným opravcem.

   Opravce po provedené opravě zajistí kalibraci nebo ověření měřidla a vystaví příslušný doklad (kalibrační nebo ověřovací list) nebo přístroj opatří kalibrační (ověřovací) značkou. Doklad vystavený opravcem nahrazuje doklad vystavený pověřenou osobou do doby následné periodické kontroly měřidel. Provedl-li opravce opravu měřidla bez následné kalibrace (ověření), stanice technické kontroly si vyžádá následnou kalibraci (ověření) u pověřené osoby.

PŘÍLOHY

1. A. Přehled měřidel stanice technické kontroly, jejich kategorizace a lhůty kalibrace (ověření)
2. B. Osvědčení o kalibraci (ověření) měřidel
3. C. Vzor provozního deníku měřidla
4. D. Provádění provozní údržby a kontroly měřidel stanice technické kontroly a požadavky na přesnost měřidel

Příloha A

Přehled měřidel stanice technické kontroly, jejich kategorizace a lhůty kalibrace (ověření)

Příloha B

Příloha C

Příloha D

Provádění provozní údržby a kontroly měřidel stanice technické kontroly, požadavky na přesnost měřidel

Údržba měřidel používaných ve stanici technické kontroly se provádí podle pokynů výrobců těchto měřidel, uváděných v návodech na obsluhu. V této příloze jsou popisovány pouze specifické požadavky, zejména požadavky na kontrolu funkce a správnosti měřidel, které je nutno zabezpečit vzhledem k charakteru a četnosti použití těchto měřidel ve stanici technické kontroly.

O údržbě, provozní kontrole přesnosti a opravách měřidla se provádí zápis do deníku měřidla. Údržbu, kontrolu měřidla a zápis do deníku provádí pověřený pracovník stanice technické kontroly. Provádění stanoveného rozsahu prací a vedení deníku kontroluje vedoucí stanice technické kontroly.

Pokud interval údržby nebo kontroly měřidla je kratší než 1 týden, záznam do deníku se provádí souhrnně jednou za týden.

1. 1. Zařízení na kontrolu tlaku a huštění pneumatik
2. 1.1 Zařízení na kontrolu tlaku (deformační tlakoměr)
   1. a) Samostatná kontrola funkce se neprovádí.
   2. b) Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti změřeného údaje.
   3. Pozn.: Orientační kontrolu lze provést srovnáním s jinými přístroji známé přesnosti, připojením na vhodný tlakový zdroj (např. pneumatiku).
   1. c) Dovolená chyba je dána třídou přesnosti přístroje. Vypočte se podle vztahu:
   2. Pozn.: Pro kontrolu vzduchových brzdových soustav vozidel jsou v STK požadovány tlakoměry s třídou přesnosti 1,5 a méně.

1. 1.2 Hustič pneumatik
   1. a) Správná funkce hustiče se kontroluje subjektivně před zahájením denního provozu.
   2. Pozn.: U zařízení Pneumax nesmí sloupec kapaliny po zapojení na stálý tlak vzduchu stoupat. Musí indikovat stálou hodnotu tlaku.
   1. b) Kontrola správnosti se provádí pouze v případě pochybnosti o správnosti změřeného údaje. Provádí se zapojením zařízení na vhodný (co do rozsahu) deformační tlakoměr o známé přesnosti.
   2. c) Dovolená chyba měření tlaku Δp pro jmenovité hodnoty tlaku p je:
      1. Pro hustiče pneu uvedené do provozu před 17.8.2000
      1. Pro hustiče pneu uvedené do provozu po 17.8.2000 v rozsahu teplot 15 až 25 °C

1. 2. Zařízení na kontrolu seřízení světlometů (regloskop)
   1. a) Zvláštní provozní kontrola funkce se neprovádí.
   2. b) Provozní kontrola se provádí pouze v případě pochybnosti o správnosti měřeného údaje.
   3. Pozn.: Orientační kontrolu lze provést pomocí hadicové libely, vozidla a přenosné stěny, umístěné 10 m, popř. 5 m před vozidlem. Středy světlometů se přenesou na kontrolní stěnu pomocí hadicové libely a průmětu středů předního a zadního okna vozidla.
   1. c) Dovolená chyba měření sklonu světla způsobená chybou rovinnosti stání vozidla je 2 cm/10 m. Dovolená chyba způsobená chybou rovinnosti pojezdu regloskopu je 1,5 cm/10 m. Dovolená chyba optické soustavy vlastního regloskopu je 1,5 cm/10 m, pro stranové posunutí ± 10 cm/10 m. Chyba natočení rozhraní nesmí být větší než +1,5° a -0,5°.

1. 3. Mechanické zařízení na měření geometrie řízení
   1. a) Kontrola funkce a vizuální kontrola mechanického stavu zařízení se provádí denně, před zahájením provozu.
   2. b) Provozní kontrola správnosti se provádí minimálně jednou týdně. Provádí se tímto způsobem:

      Nastavíme nulu na úhloměrné stupnici stojanu. Měřící doteky ustavíme do svislé roviny (jako při měření odklonu kola) a zkontrolujeme, zda leží v rovině kolmé k rovině stání vozidla (úhloměrem, olovnicí). Doteky otočíme o 180 ° a měření opakujeme. Při správném nastavení přístroje musí měřící doteky ležet v obou polohách v jedné rovině, kolmé k rovině stání vozidla a na ukazateli musí být nula. Největší dovolená odchylka je 15 úhlových minut. Stejným způsobem zkontrolujeme druhý stojan.

      Při nastavení nuly na úhloměrné stupnici stojanu ustavíme doteky obou stojanů ve vodorovné poloze, co nejblíže ke konci vodících tyčí. Spojnice doteků by měla být rovnoběžná s naváděcí čárou pro vozidlo.

      Pomocí kontrolní tyče zkontrolujeme vzdálenost (rozchod) mezi příslušnými doteky obou stojanů. Rozdíl hodnot naměřených mezi doteky nesmí přesáhnout 1 mm (vůle mezi tyčkou a dotekem).

      Nejsou-li splněny uvedené podmínky, seřídíme stojan dle návodu výrobce.

   1. c) Požadovaná přesnost měření úhlů je 15 úhlových minut.

1. 4. Válcová zkušebna brzd
   1. a) Zvláštní provozní kontrola funkce zkušebny se neprovádí.
   2. b) Kontrola správnosti měření brzdných a ovládací síly a tlaku se provádí jedenkrát za 3 měsíce. Kontrola brzdných sil se provádí pomocí přípravků (rameno a závaží), patřících k příslušenství válcové zkušebny brzd. Postupuje se podle návodu výrobce válcové zkušebny brzd.

      Kontrola pedometru se provádí podle návodu výrobce, minimálně ve dvou bodech rozsahu (jeden z nich může být nula) zatěžováním závažími, případně pomocí přípravku a závaží. Kontrola měření tlaku se provádí připojením na zdroj o známém tlaku vzduchu.

   1. c) Požadovaná přesnost měření:
      1. c1) Brzdných sil
         1. - větší z chyb ± 3 % z konečné hodnoty rozsahu nebo ± 10 % z měřené hodnoty.
            1. Pro samotný měřící řetězec válcové zkušebny brzd (měření pomocí přípravku) platí chyby poloviční, tj. 1,5 % a 5 %
         1. - rozdíl indikací pro pravou a levou stranu nesmí přesáhnout větší z chyb ± 1,5 % z konečné hodnoty rozsahu nebo ± 5 % z měřené hodnoty. Pro samotný měřící řetězec zkušebny platí chyby poloviční, tj. ± 0.75 % a ± 2,5 %.
      1. c2) Ovládací síly
         1. ± 35 N v z rozsahu 0 - 700 N
      1. c3) Tlaku
         1. ± 25 kPa v rozsahu 0 - 1000 kPa

1. 5. Indikátor házivosti kol
   1. a) Jednou za týden se provede kontrola pohyblivosti jednotlivých částí měřidla, činnosti aretace a kontrola funkce.
   2. b) Kontrola správnosti se provádí pouze v případech pochybnosti o správnosti měřených hodnot.
   3. Pozn.: Provozní kontrolu lze provést vkládáním podložek o známé tloušťce mezi měřící dotek a pevnou podložku (např. stěnu) nebo pomocí číselníkového úchylkoměru, mikrometrického šroubu, případně posuvného měřidla.
   1. c) Přípustná chyba v celém měřícím rozsahu je ± 0,25 mm.

1. 6. Decelerometr
   1. a) Nejméně jednou měsíčně se provede:
      1. - statická kontrola přesnosti přístrojem indikovaných hodnot brzdného zpomalení.
         1. Kontrola se provádí pomocí kalibračního přípravku, dodávaného výrobcem decelerometru. Přitom se postupuje podle návodu výrobce.
      1. - kontrola přesnosti pedometru. Provádí se stejně jako u válcových zkušeben brzd (bod 4).
      2. Kontrola tlakoměru se neprovádí. Provádí ji metrologická služba ve stanovených lhůtách. Orientačně ji lze provést připojením na zdroj o známém tlaku vzduchu.
   1. b) Údržba a kontrola dalších funkcí přístroje se provádí podle návodu výrobce.
      1. Požadovaná přesnost měření:
         1. - brzdného zpomalení: ± 3 % z hodnoty rozsahu,
         2. - pedometru: ± 35 N,
         3. - tlaku: ± 25 kPa.

1. 7. Detektor uhlovodíkových plynů

   Jednou měsíčně se zkontroluje stav nabití zdroje a funkce detektoru pomocí vhodného zdroje uhlovodíkového plynu (např. plynu ze zapalovače).

1. 8. Zařízení na měření opotřebení spojovacích zařízení vozidel
   1. a) Samostatná kontrola funkce se neprovádí.
   2. b) Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti kontrolního měření, zejména při zjevném poškození kalibračních měrek.
   3. c) Požadovaná přesnost kalibračních měrek je (+/-) 0,05 mm.

1. 9. Zařízení na měření prostupu světla
   1. a) Kontrola funkce se provádí před každým měřením, pomocí integrovaného indikátoru přístroje.
   2. b) Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti změřeného údaje.
   3. c) Citlivost měřicího přístroje se seřídí tak, aby indikátor přijímače ukazoval 100 (dílků, %), není-li do dráhy světelných paprsků vložen žádný objekt. Nedopadá-li na přijímač žádné světlo, musí přístroj ukazovat nulovou hodnotu. Přesnost odečítání a linearity musí být do 5 %.

1. 10. Časoměrné zařízení
   1. a) Samostatná kontrola funkce se neprovádí.
   2. b) Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti změřeného údaje.
   3. c) Požadovaná přesnost měření času je +/- 0,1 sekundy.

1. 11. Přístroj na měření hloubky dezénu pneumatik
   1. a) Kontrola funkce se provádí před zahájením denního provozu, kontrola čitelnosti displeje se provádí před každým měřením.
   2. b) Kontrola přesnosti se provádí pouze v případech odůvodněné pochybnosti o správnosti změřeného údaje.
   3. c) požadovaná přesnost měření je 0,1 mm.

Příloha č. 10

Příloha č. 11

Vnější označení stanice technické kontroly

1. Provedení:
   1. a) Barvy:
      1. • podklad označení bílý,
      2. • znak kontrolní nálepky červený,
      3. • popis označení černý,
   1. b) Rozměry:
      1. • délky stran obdélníku: šířka 600 mm, výška 620 mm,
      2. • délka strany šestiúhelníku: 265 mm
   

Příloha č. 12

Učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly v základním a prohlubovacím kurzu (k § 62 odst. 3 zákona)

Pracovníci stanice technické kontroly splňující zákonem stanovené kvalifikační předpoklady mohou vykonávat funkci kontrolního technika až po absolvování stanovené teoretické přípravy a praktického výcviku, úspěšném ověření znalostí a dovedností a vydání profesního osvědčení kontrolního technika nebo po úspěšném ověření znalostí v prohlubovacím kurzu.

Rozsah odborných znalostí obsahuje učební osnova základního nebo prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky.

Výuka kontrolních techniků je rozdělena na teoretickou přípravu formou přednášek, cvičení a odborných konzultací a na praktický výcvik na kontrolních linkách.

1. a) Základní kurz

   Základní kurz trvá tři týdny a je tematicky rozdělen do 120 vyučovacích hodin, z toho 70 hodin pro teoretickou přípravu, 10 hodin pro odborné konzultace, 32 hodin pro praktický výcvik na kontrolních linkách a 8 hodin pro ověření teoretických znalostí a praktických dovedností.

   Učební osnova základního kurzu pro kontrolní techniky

   1. Počet hodin

      Příloha č. 12 Učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly v základním a prohlubovacím kurzu (k § 62 odst. 3 zákona) Učební osnova základního kurzu pro kontrolní techniky

      I.	Teoretická výuka	70
      1.	Význam silniční dopravy. Technické prohlídky vozidel. Předpisy o technických podmínkách a schvalování technické způsobilosti vozidel
      2.	Zřizování, organizace a řízení stanic technické kontroly
      3.	Bezpečnostní předpisy
      4.	Základní technické názvosloví
      5.	Činnost stanice technické kontroly
      6.	Centralizovaný informační systém stanic technické kontroly (CIS STK)
      7.	Metrologie ve stanici technické kontroly
      8.	Identifikační znaky vozidla (skupina kontrolních úkonů 0)
      9.	Brzdové zařízení (skupina kontrolních úkonů 1)
      10.	Řízení (skupina kontrolních úkonů 2)
      11.	Výhledy (skupina kontrolních úkonů 3)
      12.	Svítilny, světlomety, odrazky a elektrické zařízení (skupina kontrolních úkonů 4)
      13.	Nápravy, kola, pneumatiky a zavěšení náprav (skupina kontrolních úkonů 5)
      14.	Podvozek a části připevněné k podvozku (skupina kontrolních úkonů 6)
      15.	Jiné vybavení (skupina kontrolních úkonů 7)
      16.	Obtěžování okolí (skupina kontrolních úkonů 8)
      17.	Další prohlídky vozidel k dopravě osob kategorie M2 a M3 (skupina kontrolních úkonů 9)
      18.	Technický stav vozidel a bezpečnost silničního provozu
      19.	Právní problematika stanice technické kontroly
      II.	Praktické provádění technických prohlídek na kontrolní lince stanice technické kontroly	32
      III.	Odborné konzultace	10
      IV.	Ověřování odborné způsobilosti kontrolního technika (závěrečná zkouška)	8
      Celkem		120

1. b) Prohlubovací kurz

   Prohlubovací kurz trvá tři dny a je tematicky rozdělen do 24 vyučovacích hodin, z toho 10 hodin pro teoretickou přípravu, 2 hodiny pro odborné konzultace, 4 hodiny pro praktický výcvik na kontrolních linkách a 8 hodin pro ověření teoretických znalostí. Ověření praktických znalostí nemusí bezprostředně navazovat na části I. až III.

   Učební osnova prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky

   1. Počet hodin

      Příloha č. 12 Učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly v základním a prohlubovacím kurzu (k § 62 odst. 3 zákona) Učební osnova základního kurzu pro kontrolní techniky Učební osnova prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky

      I.	Teoretická výuka	10
      1.	Změny v činnosti stanice technické kontroly vyvolané změnou právních předpisů
      2.	Změny ve způsobu provádění technických prohlídek a hodnocení závad vozidel
      3.	Příčiny protiprávního způsobu provádění technických prohlídek a jejich právní dopady na činnost kontrolního technika
      II.	Praktické provádění technických prohlídek na kontrolní lince stanice technické kontroly	4
      1.	Praktická ukázka vzorového provedení technické prohlídky
      2.	Seznámení s novými postupy při provádění technických prohlídek
      III.	Odborné konzultace	2
      IV.	Ověřování odborné způsobilosti kontrolního technika (závěrečná zkouška)	8
      Celkem		24

Příloha č. 13

Postup při závěrečné zkoušce a přezkoušení z odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly

1. a) Zkouška v základním kurzu

   (1) Na závěr základního kurzu pro kontrolní techniky prokazují jeho účastníci odbornou způsobilost závěrečnou zkouškou z teoretických i praktických znalostí a dovedností před zkušební komisí jmenovanou ministerstvem. Odbornou způsobilostí se rozumí soubor odborných znalostí vztahujících se k provádění technických prohlídek, kontrole a hodnocení technického stavu vozidla a metrologického zabezpečení ve stanici technické kontroly, jakož i schopnost jejich uplatnění při technické prohlídce.

   (2) Odborná způsobilost se prokazuje vysvědčením o státní nebo maturitní zkoušce nebo výučním listem a dokladem o praxi z daného oboru a závěrečnou zkouškou z předmětů stanovených v učební osnově základního kurzu pro kontrolní techniky.

   (3) Obsahem závěrečné zkoušky z teoretické přípravy je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek. Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo. Obsahem závěrečné zkoušky je dále formou praktické a ústní zkoušky prověřit technické znalosti a dovednosti při používání měřidel a technologických zařízení se zaměřením zejména na správnost a vyhodnocení měření a praktické provádění technické prohlídky na kontrolní lince a na správné hodnocení zjišťovaného technického stavu vozidla.

   (4) Hodnocení písemné zkoušky se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení zkoušky provádí zkušební komise podle této stupnice:

   1. a) prospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl u zkoušky nejméně 90 % dosažitelného bodového ohodnocení,
   2. b) neprospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl u zkoušky méně než 90 % dosažitelného bodového ohodnocení.

   (5) Hodnocení ústní a praktické zkoušky se hodnotí stupněm prospěl nebo neprospěl. Hodnocení této zkoušky provádí zkušební komise hlasováním.

   (6) O průběhu závěrečné zkoušky vyhotoví zkušební komise zkušební protokol podepsaný členy komise, jehož součástí je seznam účastníků základního kurzu, jimi odevzdané písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení a celkové hodnocení.

   (7) Absolvent základního kurzu, který při závěrečné zkoušce neprospěl, může si své znalosti individuálně doplnit a požádat o opakování komisionálního přezkoušení v rozsahu závěrečné zkoušky základního kurzu. Tuto žádost může podat nejdříve za jeden měsíc a nejpozději do šesti měsíců po ukončení základního kurzu. Další opakování závěrečné zkoušky není možné bez nového absolvování základního kurzu.

   (8) Absolventu základního kurzu, který při závěrečné zkoušce prospěl ve všech třech dílčích zkouškách (z teoretických i praktických znalostí a dovedností před zkušební komisí), vydá ministerstvo profesní osvědčení kontrolního technika podle provedení uvedeného v příloze č. 14 k této vyhlášce.

1. b) Přezkoušení v prohlubovacím kurzu

   (1) Absolvent základního kurzu, který je držitelem profesního osvědčení kontrolního technika, je povinen se v zákonem stanovené lhůtě podrobit prohlubovacímu kurzu, který je ukončen ověřením odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek. K prohlubovacímu kurzu a k závěrečnému přezkoušení prohlubovacího kurzu bude připuštěn kontrolní technik, který se prokáže osvědčením kontrolního technika v souladu s ustanovením § 61 zákona.

   (2) Obsahem závěrečného přezkoušení prohlubovacímu kurzu je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek. Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo.

   (3) Hodnocení písemného testu se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení testu provádí zkušební komise podle této stupnice:

   1. a) prospěl a nemusí již dále prokazovat odbornou způsobilost ústní zkouškou před komisí, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl u zkoušky 90 % dosažitelného bodového ohodnocení,
   2. b) prospěl a musí dále prokazovat odbornou způsobilost ústní zkouškou před komisí, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl u zkoušky nejméně 80 % dosažitelného bodového ohodnocení,
   3. c) neprospěl, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl u zkoušky méně než 80 % dosažitelného bodového ohodnocení.

   (4) Ústní zkouška, pokud musí být vykonána, se hodnotí bez ohledu na výsledek předchozího písemného testu. K ústní zkoušce nesmí být připuštěn ten, který v písemném testu neprospěl. Hodnocení ústní zkoušky se hodnotí stupněm prospěl nebo neprospěl. Hodnocení této zkoušky provádí zkušební komise hlasováním.

   (5) O průběhu závěrečného přezkoušení vyhotoví zkušební komise zkušební protokol podepsaný členy komise, jehož součástí je seznam účastníků prohlubovacího kurzu, jimi odevzdané písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení a celkové hodnocení.

   (6) Absolvent prohlubovacího kurzu, který při závěrečném přezkoušení neprospěl, může si své znalosti individuálně doplnit a požádat o opakování komisionálního přezkoušení v rozsahu závěrečného přezkoušení prohlubovacího kurzu. Tuto žádost může podat nejpozději do jednoho měsíce bez ztráty odborné způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek nebo nejpozději do šesti měsíců po ukončení prohlubovacího kurzu. Kontrolní technik ztratí odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek ve lhůtě jednoho měsíce po absolvování zkoušky s výsledkem neprospěl. Další opakování zkoušky prokazující odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek není možné bez nového absolvování základního kurzu.

   (7) Absolventu prohlubovacího kurzu, který při závěrečném přezkoušení prospěl, vydá ministerstvo profesní osvědčení kontrolního technika podle provedení uvedeného v příloze č. 14. Za vydání se považuje i prodloužení platnosti stávajícího profesního osvědčení kontrolního technika. Předseda zkušební komise, která vykonávala přezkoušení odborné způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek, vyznačí na základě výsledku vykonané zkoušky do profesního osvědčení kontrolního technika jeho platnost.

   (8) U prohlubovacího kurzu v případě, že přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem prospěl, profesní osvědčení bude vydáno na dobu dle ustanovení § 61 zákona.

   (9) U prohlubovacího kurzu v případě, že přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem neprospěl, profesní osvědčení bude vydáno na jeden měsíc.

   (10) U prohlubovacího kurzu v případě, že opakované přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem neprospěl, profesní osvědčení pozbude platnosti dnem jejího vykonání. Tato skutečnost se poznamená do profesního osvědčení, a do evidence ministerstva.

1. c) Podrobnější popis postupu a způsobu provádění zkoušky a přezkoušení prokazující odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek stanoví ministerstvo podle § 88 odst. 2 zákona ve Věstníku dopravy.

Příloha č. 13a

Učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí ve stanici technické kontroly ADR v základním, mimořádném a prohlubovacím kurzu

Pracovníci stanice technické kontroly k provádění technických kontrol a technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů v provedení podle zvláštního právního předpisu²) splňující zákonem stanovené kvalifikační předpoklady mohou vykonávat funkci kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí až po absolvování stanovené teoretické přípravy a praktického výcviku, úspěšném ověření znalostí a dovedností a po vydání profesního osvědčení kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí nebo po úspěšném ověření znalostí v prohlubovacím kurzu.

Rozsah odborných znalostí obsahuje učební osnova základního, mimořádného nebo prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky.

Výuka kontrolních techniků ADR je rozdělena na teoretickou přípravu formou přednášek, cvičení a odborných konzultací a na praktický výcvik na kontrolních linkách.

1. a) základní kurz

   Základní kurz trvá čtyři dny a je tematicky rozdělen do 30 vyučovacích hodin, z toho 20 hodin pro teoretickou přípravu a pro odborné konzultace, 4 hodiny pro praktický výcvik na kontrolních linkách a 6 hodin pro závěrečnou zkoušku.

   Učební osnova základního kurzu pro kontrolní techniky vozidel k přepravě nebezpečných věcí

   1. I. Teoretická výuka – předpisová základna
      1. výklad Instrukce pro STK
      2. základní seznámení s dohodou ADR:

         Příloha č. 13a Učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí ve stanici technické kontroly ADR v základním, mimořádném a prohlubovacím kurzu Učební osnova základního kurzu pro kontrolní techniky vozidel k přepravě nebezpečných věcí

         Příloha A - Všeobecná ustanovení a ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů
         Část 1 Všeobecná ustanovení
         	kapitola 1.2	Definice a měrné jednotky
         	kapitola 1.6	Přechodná ustanovení
         Část 2 Klasifikace
         	kapitola 2.2	Zvláštní ustanovení pro jednotlivé třídy
         Část 3 Vyjmenování nebezpečných věcí, zvláštní ustanovení a vynětí z platnosti pro omezená množství
         	kapitola 3.2	Seznam nebezpečných věcí
         Část 4 Ustanovení o používání obalů a cisteren
         	kapitola 4.2	Používání přemístitelných cisteren
         	kapitola 4.3	Používání nesnímatelných cisteren (cisternových vozidel)
         	kapitola 4.4	Používání cisteren z vyztužených plastů
         	kapitola 4.5	Používání cisteren pro podtlakové odčerpávání odpadů
         Část 5 Předpisy pro odeslání
         	kapitola 5.3	Značení kontejnerů, MEGC, cisteren,
         Část 6 Požadavky na konstrukci obalů, nádob a cisteren
         	kapitola 6.7	Požadavky na přemístitelné cisterny
         	kapitola 6.8	Požadavky na konstrukci vybavení snímatelných, nesnímatelných cisteren, MEGC atd.
         	kapitola 6.9	Požadavky na konstrukci, výrobu cisteren z vyztužených plastů
         	kapitola 6.10	Požadavky na konstrukci, výstroj cisteren pro podtlakové vyčerpávání odpadů
         Příloha B - Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě
         Část 8 Požadavky na osádky vozidel, jejich výbavu, provoz a průvodní doklady
         	kapitola 8.1	Všeobecné požadavky na dopravní jednotky a jejich vybavení
         	kapitola 8.5	Dodatečné požadavky na jednotlivé třídy nebo látky
         Část 9 Požadavky na konstrukci a schvalování vozidel

      Oborná konzultace

      Příloha č. 13a Učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí ve stanici technické kontroly ADR v základním, mimořádném a prohlubovacím kurzu Učební osnova základního kurzu pro kontrolní techniky vozidel k přepravě nebezpečných věcí Oborná konzultace

      Časový rozsah teoretické části základního kurzu		20
      II.	praktické provádění technických prohlídek na kontrolní lince STK
      	Časový rozsah praktické části základního kurzu	4
      III.	Ověřování odborné způsobilosti kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí	6
      Celkem		30

1. b) Mimořádný a prohlubovací kurz

   Prohlubovací kurz trvá tři dny a je tematicky rozdělen do 20 vyučovacích hodin, z toho 11 hodin pro teoretickou přípravu a pro odborné konzultace, 3 hodiny pro praktický výcvik na kontrolních linkách a 6 hodin pro závěrečnou zkoušku.

   Učební osnova prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky vozidel k přepravě nebezpečných věcí

   1. I. Teoretická výuka – předpisová základna
      1. výklad Instrukce pro STK, popřípadě jejich změn
      2. seznámení se změnami dohody ADR v jednotlivých kapitolách:

         Příloha č. 13a Učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí ve stanici technické kontroly ADR v základním, mimořádném a prohlubovacím kurzu Učební osnova základního kurzu pro kontrolní techniky vozidel k přepravě nebezpečných věcí Oborná konzultace Učební osnova prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky vozidel k přepravě nebezpečných věcí

         Příloha A - Všeobecná ustanovení a ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů
         Část 1 Všeobecná ustanovení
         	kapitola 1.2	Definice a měrné jednotky
         	kapitola 1.6	Přechodná ustanovení
         Část 2 Klasifikace
         	kapitola 2.2	Zvláštní ustanovení pro jednotlivé třídy
         Část 3 Vyjmenování nebezpečných věcí, zvláštní ustanovení a vynětí z platnosti pro omezená množství
         	kapitola 3.2	Seznam nebezpečných věcí
         Část 4 Ustanovení o používání obalů a cisteren
         	kapitola 4.2	Používání přemístitelných cisteren
         	kapitola 4.3	Používání nesnímatelných cisteren (cisternových vozidel)
         	kapitola 4.4	Používání cisteren z vyztužených plastů
         	kapitola 4.5	Používání cisteren pro podtlakové odčerpávání odpadů
         Část 5 Předpisy pro odeslání
         	kapitola 5.3	Značení kontejnerů, MEGC, cisteren,
         Část 6 Požadavky na konstrukci obalů, nádob a cisteren
         	kapitola 6.7	Požadavky na přemístitelné cisterny
         	kapitola 6.8	Požadavky na konstrukci vybavení snímatelných, nesnímatelných cisteren, MEGC atd.
         	kapitola 6.9	Požadavky na konstrukci, výrobu cisteren z vyztužených plastů
         	kapitola 6.10	Požadavky na konstrukci, výstroj cisteren pro podtlakové vyčerpávání odpadů
         Příloha B - Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě
         Část 8 Požadavky na osádky vozidel, jejich výbavu, provoz a průvodní doklady
         	kapitola 8.1	Všeobecné požadavky na dopravní jednotky a jejich vybavení
         	kapitola 8.5	Dodatečné požadavky na jednotlivé třídy nebo látky
         Část 9 Požadavky na konstrukci a schvalování vozidel

      Odborná konzultace

      Příloha č. 13a Učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí ve stanici technické kontroly ADR v základním, mimořádném a prohlubovacím kurzu Učební osnova základního kurzu pro kontrolní techniky vozidel k přepravě nebezpečných věcí Oborná konzultace Učební osnova prohlubovacího kurzu pro kontrolní techniky vozidel k přepravě nebezpečných věcí Odborná konzultace

      Časový rozsah teoretické části základního kurzu		11
      II.	praktické provádění technických prohlídek na kontrolní lince STK
      Časový rozsah praktické části základního kurzu		3
      III.	Ověřování odborné způsobilosti kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí	6
      Celkem		20

      Mimořádný kurz je vyhlašován ministerstvem a je pro všechny držitele osvědčení kontrolního technika k provádění technických kontrol a technických prohlídek vozidel v provedení podle zvláštního právního předpisu²) závazný a je postaven jako rovnocenný prohlubovacímu kurzu. Mimořádný kurz je vyhlašován v případech, kdy nastane zásadní změna zvláštního právního předpisu²), která svým charakterem vyžaduje výklad.

Příloha č. 13b

Postup při závěrečné zkoušce a přezkoušení odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí (kontrolní technik vozidel k přepravě nebezpečných věcí) ve stanici technické kontroly ADR

1. a) Zkouška v základním kurzu

   (1) Na závěr základního kurzu pro kontrolní techniky vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických kontrol a technických prohlídek vozidel v provedení ADR prokazují jeho účastníci odbornou způsobilost závěrečnou zkouškou z teoretických i praktických znalostí a dovedností před zkušební komisí jmenovanou ministerstvem. Odbornou způsobilostí se rozumí soubor odborných znalostí vztahujících se k provádění kontroly k provádění technických kontrol a technických prohlídek vozidel v provedení podle zvláštního právního předpisu²).

   (2) Odborná způsobilost se prokazuje osvědčením kontrolního technika typu K a dokladem o praxi.

   (3) Obsahem závěrečné zkoušky je formou písemného testu a ústní zkouškou před komisí prokázat odbornou způsobilost kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických kontrol a technických prohlídek vozidel v provedení podle zvláštního právního předpisu²). Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo.

   (4) Hodnocení písemné zkoušky se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení zkoušky provádí zkušební komise podle této stupnice:

   1. a) prospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl u zkoušky nejméně 90 % dosažitelného bodového ohodnocení,
   2. b) neprospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl u zkoušky méně než 90 % dosažitelného bodového ohodnocení.

   (5) Hodnocení ústní a praktické zkoušky se hodnotí stupněm prospěl nebo neprospěl. Hodnocení této zkoušky provádí zkušební komise hlasováním.

   (6) O průběhu závěrečné zkoušky vyhotoví zkušební komise zkušební protokol podepsaný členy komise, jehož součástí je seznam účastníků základního kurzu, jimi odevzdané písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení a celkové hodnocení.

   (7) Absolvent základního kurzu odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů ve stanici technické kontroly ADR, který při závěrečné zkoušce neprospěl, může si své znalosti individuálně doplnit a požádat o opakování komisionálního přezkoušení v rozsahu závěrečné zkoušky základního kurzu. Tuto žádost může podat nejdříve za jeden měsíc a nejpozději do šesti měsíců po ukončení základního kurzu. Další opakování závěrečné zkoušky není možné bez nového absolvování základního kurzu.

   (8) Absolventu základního kurzu odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí nebo předmětů ve stanici technické kontroly ADR, který při závěrečné zkoušce prospěl v obou dílčích zkouškách, vydá ministerstvo profesní osvědčení kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí podle provedení uvedeného v příloze č. 14a k této vyhlášce.

1. b) Přezkoušení v prohlubovacím kurzu

   (1) Absolvent základního kurzu odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů ve stanici technické kontroly ADR, který je držitelem profesního osvědčení kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů ve stanici technické kontroly ADR, je povinen se v zákonem stanovené lhůtě podrobit prohlubovacímu kurzu, který je ukončen ověřením odbornou způsobilost kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů.

   (2) Obsahem závěrečného přezkoušení prohlubovacího kurzu je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí podle zvláštního právního předpisu²). Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo.

   (3) Hodnocení písemného testu se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení testu provádí zkušební komise podle této stupnice:

   1. a) prospěl a nemusí již dále prokazovat odbornou způsobilost ústní zkouškou před komisí, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl u zkoušky 90 % dosažitelného bodového ohodnocení,
   2. b) prospěl a musí dále prokazovat odbornou způsobilost ústní zkouškou před komisí, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl u zkoušky 80 % dosažitelného bodového ohodnocení,
   3. c) neprospěl, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl u zkoušky méně než 80 % dosažitelného bodového ohodnocení.

   (4) Ústní zkouška, pokud musí být vykonána, se hodnotí bez ohledu na výsledek předchozího písemného testu. K ústní zkoušce nesmí být připuštěn ten, který v písemném testu neprospěl. Hodnocení ústní zkoušky se hodnotí stupněm prospěl nebo neprospěl. Hodnocení této zkoušky provádí zkušební komise hlasováním.

   (5) O průběhu závěrečného přezkoušení vyhotoví zkušební komise zkušební protokol podepsaný členy komise, jehož součástí je seznam účastníků prohlubovacího kurzu, jimi odevzdané písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení a celkové hodnocení.

   (6) Absolvent prohlubovacího kurzu, který při závěrečném přezkoušení neprospěl, může si své znalosti individuálně doplnit a požádat o opakování komisionálního přezkoušení v rozsahu závěrečného přezkoušení prohlubovacího kurzu. Tuto žádost může podat nejpozději do jednoho měsíce bez ztráty odborné způsobilost kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů podle zvláštního právního předpisu²) nebo nejpozději do šesti měsíců po ukončení prohlubovacího kurzu. Kontrolní technik vozidel k přepravě nebezpečných věcí ztratí odbornou způsobilost kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů podle zvláštního právního předpisu²) ve lhůtě jednoho měsíce po absolvování přezkoušení s výsledkem neprospěl.

   (7) Další opakování přezkoušení prokazující odbornou způsobilost kontrolního technika k provádění technických prohlídek není možné bez nového absolvování základního kurzu.

   (8) Předseda zkušební komise, která vykonávala zkoušku odborné způsobilost kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů podle zvláštního právního předpisu²), vyznačí na základě výsledku vykonané zkoušky do profesního osvědčení kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí jeho platnost.

   (9) U prohlubovacího kurzu v případě, že přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem prospěl, profesní osvědčení bude vydáno na dobu dle ustanovení § 62 odst. 3.

   (10) U prohlubovacího kurzu v případě, že přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem neprospěl, profesní osvědčení bude vydáno na jeden měsíc.

   (11) U prohlubovacího kurzu v případě, že opakovaná přezkoušení bylo vykonáno s výsledkem neprospěl, profesní osvědčení pozbude platnosti dnem jejího vykonání. Tato skutečnost se poznamená do profesního osvědčení, do evidence ministerstva.

1. c) Podrobnější popis postupu a způsobu provádění zkoušky prokazující odbornou způsobilost kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů stanoví ministerstvo podle § 88 odst. 2 zákona ve Věstníku dopravy.

Příloha č. 14

Vzor profesního osvědčení kontrolního technika

Příloha č. 14a

Vzor profesního osvědčení kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí

Zadní strana je shodná se vzorem zadní strany profesního osvědčení zobrazeného v příloze č. 14 k této vyhlášce.

Příloha č. 15

Vnější označení stanice měření emisí

1. Provedení:
   1. a) Barvy:
      1. • podklad označení bílý,
      2. • znak kontrolní nálepky zelený,
      3. • popis označení černý,
   1. b) Rozměry:
      1. • délky stran obdélníku: šířka 600 mm, výška 620 mm,
      2. • délka strany šestiúhelníku: 265 mm
   

Příloha č. 16

Učební osnova výuky teoretické přípravy k získání odborné způsobilosti k měření emisí ve stanici měření emisí v základním a prohlubovacím kurzu

Pracovníci stanice měření emisí splňující zákonem stanovené kvalifikační předpoklady mohou vykonávat funkci mechanika až po absolvování stanovené teoretické přípravy, úspěšném ověření znalostí a vydání profesního osvědčení mechanika nebo po úspěšném ověření znalostí v prohlubovacím kurzu.

Rozsah odborných znalostí obsahuje učební osnova základního nebo prohlubovacího kurzu pro mechaniky.

1. a) Základní kurz

   Školení v základním kurzu pro mechaniky je zpravidla jednodenní, provádí se samostatně pro měření emisí vozidel poháněných zážehovými motory, vozidel poháněných vznětovými motory a vozidel poháněných motory na pohon plynem kapalným například LPG, LNG, H₂ nebo plynem stlačeným například CNG, H₂. Základní kurz trvá nejméně 8 hodin.

   Pro získání odborné způsobilosti k měření emisí vozidel na pohon plynem, musí mechanik, který má profesní osvědčení k měření emisí vozidel poháněných zážehovým motorem, absolvovat základní kurz pro mechaniky k měření emisí vozidel na pohon plynem v rozsahu odborných znalostí uvedených v učební osnově tohoto základního kurzu.

   Učební osnova základního kurzu pro mechaniky stanic měření emisí

   1. Počet hodin

      Příloha č. 16 Učební osnova výuky teoretické přípravy k získání odborné způsobilosti k měření emisí ve stanici měření emisí v základním a prohlubovacím kurzu Učební osnova základního kurzu pro mechaniky stanic měření emisí

      1.	Emisní chování motorů, homologační předpisy, právní předpisy upravující měření emisí vozidel v provozu, měření emisí ve stanicích měření emisí a jejich technické vybavení	1
      2.	Metodický postup měření emisí, limity kontrolovaných parametrů, hodnocení zjištěných skutečností a výsledků měření, protokol o měření emisí,	1
      3.	Praktická ukázka měření emisí, předepsaný postup pro různé druhy a provedení motoru, bezpečnosti práce na pracovišti	1
      4.	Vedení evidence o provedených měřeních a ochranných nálepek, informační systém a systém řízení jakosti	1
      5.	Konstrukce a vlastnosti přístrojů pro měření emisí, jejich obsluha a údržba, zásady metrologického zajištění	1
      6.	Konstrukce motorů z hlediska tvorby, řízení a snižování emisí	1
      7.	Opakování hlavních zásad měření emisí	1
      8.	Závěrečná zkouška	1
      Celkem		8

1. b) Prohlubovací kurz

   Prohlubovací kurz pro mechaniky je jednodenní, provádí se samostatně pro měření emisí vozidel poháněných vznětovými motory a pro měření emisí vozidel poháněných zážehovými motory včetně vozidel s motory poháněných plynem kapalným například LPG, LNG, H₂ nebo stlačeným plynem například CNG, H₂, popřípadě jejich kombinace. Prohlubovací kurz trvá nejméně 8 hodin.

   Učební osnova prohlubovacího kurzu pro mechaniky stanic měření emisí

   1. Počet hodin

      Příloha č. 16 Učební osnova výuky teoretické přípravy k získání odborné způsobilosti k měření emisí ve stanici měření emisí v základním a prohlubovacím kurzu Učební osnova základního kurzu pro mechaniky stanic měření emisí Učební osnova prohlubovacího kurzu pro mechaniky stanic měření emisí

      1.	Změny v homologačních předpisech, v mezinárodních a národních právních předpisech upravující měření emisí vozidel v provozu, v měření emisí ve stanicích měření emisí a jejich technické vybavení	0,5
      2.	Změny v metodických postupech měření emisí, limitů kontrolovaných parametrů, hodnocení zjištěných skutečností a výsledků měření, změny v protokolu o měření emisí	0,5
      3.	Praktická ukázka změn měření emisí, předepsaného postupu pro různé druhy a provedení motoru, bezpečnost práce na pracovišti	1
      4.	Změny ve vedení evidence o provedených měřeních, v informačním systému a systému řízení jakosti	0,5
      5.	Změny v konstrukci a vlastnostech přístrojů pro měření emisí, jejich obsluha a údržba, zásady metrologického zajištění	0,5
      6.	Změny v konstrukce motorů z hlediska tvorby, řízení a snižování emisí	1
      7.	Nesprávné postupy měření emisí zjištěné při kontrolách	1
      8.	Opakování hlavních zásad měření emisí	2
      9.	Závěrečná zkouška	1
      Celkem		8

Příloha č. 17

Postup při závěrečné zkoušce a přezkoušení odborné způsobilosti k měření emisí ve stanici měření emisí

1. a) Zkouška v základním kurzu

   (1) Na závěr základního kurzu pro mechaniky prokazují jeho účastníci odbornou způsobilost závěrečnou zkouškou z teoretických znalostí před zkušební komisí jmenovanou ministerstvem. Odbornou způsobilostí se rozumí soubor odborných znalostí a dovedností vztahujících se k měření emisí, kontrole, seřízení a hodnocení technického stavu motoru a jeho příslušenství, metrologického zabezpečení a vedení agendy ve stanici měření emisí, jakož i schopnost jejich uplatnění při měření emisí.

   (2) Odborná způsobilost se prokazuje vysvědčením o státní nebo maturitní zkoušce nebo výučním listem a dokladem o praxi z daného oboru, případně osvědčením o absolvování specializované výuky k problematice emisí vozidel, a závěrečnou zkouškou z předmětů stanovených v učební osnově základního kurzu pro mechaniky.

   (3) Obsahem závěrečné zkoušky z teoretické přípravy je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost mechanika k měření emisí. Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo.

   (4) Hodnocení písemného testu se provádí bodovým ohodnocením zkušebních otázek. Hodnocení zkoušky provádí zkušební komise podle této stupnice:

   1. a) prospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl u zkoušky nejméně 90 % dosažitelného bodového ohodnocení,
   2. b) neprospěl, jestliže účastník základního kurzu dosáhl u zkoušky méně než 90 % dosažitelného bodového ohodnocení.

   (5) O průběhu závěrečné zkoušky vyhotoví zkušební komise zkušební protokol podepsaný členy komise, jehož součástí je seznam účastníků základního kurzu, jimi odevzdané písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení a celkové hodnocení.

   (6) Absolvent základního kurzu, který při závěrečné zkoušce neprospěl, může si své znalosti individuálně doplnit a požádat o opakování písemného testu v rozsahu závěrečné zkoušky základního kurzu. Tuto žádost může podat nejdříve 1 měsíc a nejpozději do 6 měsíce po ukončení základního kurzu. Další opakování závěrečné zkoušky není možné bez nového absolvování základního kurzu.

   (7) Absolventu základního kurzu, který při závěrečné zkoušce prospěl, vydá ministerstvo profesní osvědčení odborné způsobilosti mechanika k provádění měření emisí podle provedení uvedeného v příloze č. 18 k této vyhlášce.

1. b) Přezkoušení v prohlubovacím kurzu

   (1) Absolvent základního kurzu, který je držitelem profesního osvědčení mechanika měření emisí, je povinen se v zákonem stanovené lhůtě podrobit prohlubovacímu kurzu, který je ukončen ověřením odborné způsobilosti mechanika měření emisí. K prohlubovacímu kurzu a k závěrečnému přezkoušení prohlubovacího kurzu bude připuštěn mechanik, který se prokáže osvědčením mechanika měření emisí v souladu s ustanovením § 71 zákona.

   (2) Obsahem závěrečného přezkoušení prohlubovacího kurzu je formou písemného testu prokázat odbornou způsobilost mechanika k provádění měření emisí. Otázky písemného testu schvaluje ministerstvo.

   (3) Hodnocení písemného testu se provádí bodovým ohodnocením jednotlivých předmětů podle zkušebních otázek. Hodnocení přezkoušení provádí zkušební komise podle této stupnice:

   1. a) prospěl, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl u písemné zkoušky nejméně 90 % dosažitelného bodového ohodnocení,
   2. b) neprospěl, jestliže účastník prohlubovacího kurzu dosáhl u písemné zkoušky méně než 90 % dosažitelného bodového ohodnocení.

   (4) O průběhu závěrečného přezkoušení vyhotoví zkušební komise zkušební protokol podepsaný členy komise, jehož součástí je seznam účastníků prohlubovacího kurzu, jimi odevzdané písemné testy, včetně jejich bodového ohodnocení a celkové hodnocení.

   (5) Absolvent prohlubovacího kurzu, který při závěrečném přezkoušení neprospěl, může si své znalosti individuálně doplnit a požádat o opakování komisionálního přezkoušení v rozsahu závěrečného přezkoušení prohlubovacího kurzu. Tuto žádost může podat nejpozději do jednoho měsíce bez ztráty odborné způsobilosti mechanika k provádění měření emisí. Mechanik ztratí odbornou způsobilost k provádění měření emisí ve lhůtě jednoho měsíce po absolvování zkoušky s výsledkem neprospěl.