Vyhláška federálního ministerstva dopravy o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

§ 19

Brzdy dvoukolových a tříkolových motorových vozidel s celkovou hmotností⁴⁵) nepřesahující 1 t

(1) Každé motorové vozidlo dvoukolové (bez ohledu na objem válců motoru a na konstrukční rychlost) a každé motorové vozidlo tříkolové s motorem o objemu válců nejvýše 50 cm³ a s nejvyšší konstrukční rychlostí do 40 km/h⁴⁶) musí být vybaveno dvěma nezávislými brzdovými soustavami s nezávislými ovládacími orgány, z nichž jedna působí na přední kolo nebo kola a druhá na zadní kolo nebo kola; parkovací brzdové zařízení není povinné.

(2) Každé motorové vozidlo se třemi koly nesouměrně umístěnými k podélné svislé rovině souměrnosti (s postranním vozíkem), s objemem válců motoru větším než 50 cm³ nebo s nejvyšší konstrukční rychlostí přes 40 km/h⁴⁷) musí být vybaveno brzdovými soustavami, jaké se vyžadují pro vozidlo bez postranního vozíku; jestliže tyto soustavy dovolují dosáhnout při zkouškách vozidla s postranním vozíkem požadovaného účinku, není požadována brzda působící na kolo postranního vozíku; parkovací brzdové zařízení není povinné.

(3) Každé motorové vozidlo tříkolové s koly souměrně umístěnými k podélné svislé rovině souměrnosti, s celkovou hmotností nepřesahující 1 t, jehož objem válců motoru je větší než 50 cm³ nebo jehož nejvyšší konstrukční rychlost převyšuje 40 km/h,⁴⁸) musí být vybaveno dvěma nezávislými brzdovými soustavami, jejichž soubor uvádí v činnost brzdy všech kol; mimoto musí být na kole nebo kolech alespoň jedné nápravy zajištěno parkovací brzdění a jeho soustava, která může být tvořena jednou z uvedených dvou soustav, musí být nezávislá na soustavě působící na ostatní nápravy.

(4) Nejméně jedna z brzdových soustav musí působit na brzdné plochy připojené ke kolům pevně nebo prostřednictvím částí, u nichž nelze předpokládat porušení.

(5) Vůle brzd vzniklá jejich opotřebením musí být snadno vymezitelná ručně nebo automaticky; u vozidel uvedených v odstavci 3 musí ovládací orgán, převod a vlastní brzdy působící na zadní nápravu mít takovou rezervu zdvihu, aby po zahřátí brzd nebo po určitém opotřebení brzdového obložení byl zajištěn brzdný účinek, aniž by bylo třeba provést ihned seřízení.

(6) Přední a zadní brzdy dvoukolových a tříkolových motorových vozidel podle zkoušky typu 0 [§ 15 odst. 10 písm. a)] musí být schopny zastavit vozidlo se zatížením na celkovou i pohotovostní hmotnost včetně řidiče nejvýše na vzdálenosti uvedené v následujících tabulkách, aniž by byla překročena nejvyšší přípustná ovládací síla předepsaná podle § 25 odst. 7, aniž by došlo k blokování kol a aniž by vozidlo vybočilo ze směru jízdy:

(7) Účinek brzdění každou jednotlivou brzdou, popřípadě parkovacího brzdění dvoukolových a tříkolových motorových vozidel s celkovou hmotností nepřesahující 1 t musí spolehlivě - aniž by byla překročena nejvyšší přípustná ovládací síla předepsaná v § 25 odst. 7 - zabránit otáčení kol vozidla zatíženého na celkovou hmotnost na vozovce s pevným a suchým povrchem ve stoupání i klesání nejméně 20 %.

(8) Ustanovení odstavce 6 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 20

Brzdy silničních tahačů s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h

(1) Soubor brzdových zařízení na silničním tahači s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h musí splňovat podmínky stanovené pro provozní a parkovací brzdění. Silniční tahače, které jsou určeny k vlečení přívěsů o celkové hmotnosti větší, než je pohotovostní hmotnost samotného tahače, musí být vybaveny dalším zařízením zajišťujícím též nouzové brzdění.

(2) Silniční tahače musí mít nejméně dvě nezávislá brzdová zařízení s nezávislými ovládacími orgány.

(3) Soustava pro brzdění musí působit na kola nejméně jedné nejvíce zatížené nápravy. Jestliže provozní brzdění působí pouze na kola jedné nápravy, nesmí působit přes převodová ústrojí (ozubená převodová kola). Zařízení, zajišťující provozní, parkovací a nouzové brzdění podle odstavce 1 druhé věty, musí splňovat podmínky stanovené v § 16 odst. 2 až 8, 11 až 14 a 16.

(4) Účinek brzd silničních tahačů podle zkoušky typu 0 [§ 15 odst. 10 písm. a)] musí být v mezích určených takto: Brzdy musí být schopny zastavit silniční tahač se zatížením na celkovou i pohotovostní hmotnost včetně řidiče, aniž by byla překročena nejvyšší přípustná ovládací síla předepsaná v § 25 odst. 7, aniž by vozidlo vybočilo ze směru jízdy a aniž by došlo k blokování kol, nejvýše na vzdálenosti vypočtené ze vzorců:

(5) Pokles účinnosti provozního brzdění po zahřátí brzd se kontroluje u silničního tahače a jeho souprav podle podmínek zkoušky typu Ia.⁴⁹)⁵⁰) Touto zkouškou zjištěná účinnost (brzdná dráha) nesmí být nižší než 80 % předepsaného účinku a zároveň nesmí být nižší než 60 % účinku zjištěného měřením při zkoušce typu 0.

(6) Účinek parkovacího brzdění musí odpovídat podmínkám stanoveným pro parkovací brzdění automobilů a jejich souprav podle § 16 odst. 25 písm. b), přičemž ovládací síla nesmí překročit hodnotu předepsanou podle § 25 odst. 7.

(7) Ustanovení odstavců 1, 3 druhé a třetí věty, 4 a 6 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 21

Brzdy přípojných vozidel, jejichž nejvyšší konstrukční rychlost nepřevyšuje 25 km/h

(1) Soubor brzdových zařízení přípojných vozidel musí splňovat podmínky stanovené pro automobilové přívěsy a návěsy podle § 17, s výjimkou odstavce 8, a pokud se týká přípojných vozidel zemědělských a lesnických traktorů, též s výjimkou odstavců 11 a 12 první věty.

(2) Účinky jednotlivých brzdových zařízení přípojných vozidel musí odpovídat účinkům příslušných brzdových zařízení tahače.

(3) Sezónní a charakterem použití podobná⁵¹) přípojná vozidla, jejichž celková hmotnost nepřesahuje 1,5 t, nemusí být vybavena zařízením pro provozní brzdění při současném snížení nejvyšší rychlosti soupravy na 15 km/h; jestliže jejich celková hmotnost nepřesahuje 2,5 t, nemusí být vybavena zařízením pro provozní brzdění při současném snížení nejvyšší rychlosti soupravy na 10 km/h.

(4) Sezónní přípojná vozidla, která nemají přepravní charakter a jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 5,5 t, musí mít brzděnu nejméně jednu nápravu.

(5) Ustanovení odstavců 1, 3 a 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 22

Brzdy souprav vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h

(1) Soupravy vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h musí mít soustavu provozního a nouzového brzdění vzájemně silově a časově sladěnou tak, aby v celém rozsahu zatížení a provozních rychlostí bylo možno citlivě řídit brzdný účinek.⁵²)

(2) Účinek provozního a nouzového brzdění soupravy musí být stejný jako účinek, stanovený pro samotný tahač (sólo) o celkové hmotnosti odpovídající celkové hmotnosti soupravy, s výjimkou vozidel uvedených v § 21 odst. 3. Tento účinek se ověřuje zkouškou typu 0, přitom síla na ovládací orgán nesmí být vyšší, než je stanoveno pro tažné vozidlo.

(3) Přípojná vozidla, která nejsou vybavena zařízením pro provozní brzdění (§ 21 odst. 3), mohou být připojována pouze za silniční tahače, jejichž pohotovostní hmotnost je jedenapůlkrát větší než celková hmotnost těchto přípojných vozidel; za silniční tahač lze připojit pouze jedno takové vozidlo.

(4) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 23

Motor a výkon motoru

(1) Motor musí být pro každý typ vozidla konstruován tak, aby při výkonu potřebném pro dosažení předepsaných jízdních vlastností vozidla nebo soupravy nebyl přetížen; jeho chod musí být v celém pracovním režimu rovnoměrný, klidný a musí zajišťovat hospodárný provoz. Motory sloužící k pohonu vozidel musí být schváleny.⁵³)

(2) Motor, jeho díly a příslušenství musí být konstrukčně provedeny a sestaveny tak, aby

1. a) byl snadný přístup ke všem místům běžné obsluhy a údržby,
2. b) byla snadná a přístupná demontáž příslušenství a jednotlivých dílů pro běžné opravy, bez demontáže motoru z vozidla.

(3) Motory pro automobily, silniční tahače a motorové tříkolky⁵⁴) musí být konstruovány a provedeny tak, aby bez pomoci cizího zdroje energie byly snadno, spolehlivě a v době co nejkratší uvedeny do chodu po stání vozidla trvajícím nejméně 14 hodin, při okolní teplotě až do - 15 °C, za podmínek a postupů stanovených výrobcem vozidla a za použití výrobcem předepsaných provozních hmot běžné obchodní jakosti a běžně dosažitelných na tuzemském trhu.

(4) Výkon motoru samotných automobilů (sólo) i automobilů a silničních tahačů pro soupravy musí činit⁵⁵)⁵⁶) nejméně 4,413 kW (6 k) na 1 t celkové hmotnosti jednotlivého vozidla (sólo) nebo soupravy. Výkon motoru vozidel uvedených v předcházející větě, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1973, musí činit nejméně 5,1485 kW (7 k) na 1 t celkové hmotnosti vozidla (sólo) nebo soupravy, vozidel pro mezinárodní dopravu, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1974, nejméně 5,885 kW (8 k) na 1 t celkové hmotnosti vozidla (sólo) nebo soupravy. U těžkých silničních tahačů⁵⁷) musí činit výkon motoru nejméně 2,21 kW (3 k) na 1 t celkové hmotnosti soupravy. Ustanovení tohoto odstavce se netýká vozidel poháněných elektrickou energií.

(5) Motory mopedů nesmějí mít objem válců větší než 50 cm³.⁵⁸)

(6) Motory mopedů a motocyklů s objemem válců motoru nepřevyšujícím 50 cm³ a s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 50 km/h musí být na snadno přístupném místě označeny znakem sestávajícím z písmen CM a číslic vyjadřujících pracovní objem válců. Označení musí být lehce čitelné, nesnímatelné a odlité nebo vyražené (například CM-48 cm³).⁵⁹)

(7) Ustanovení tohoto paragrafu, s výjimkou odstavce 5, neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 24

Řízení vozidel

(1) Každé motorové i přípojné vozidlo musí mít řízení konstruováno a provedeno s maximální robustností tak, aby se zřetelem k zatížení řízených kol celkovou hmotností a k nejvyšší konstrukční rychlosti vozidla byla stále zaručena jeho bezpečná, snadná a rychlá ovladatelnost (zvláště směrová). Mechanismus a geometrie řízení musí být provedeny tak, aby byly potlačeny kmity (shimmy) a rázy v řízení.

(2) Motorová vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí větší než 25 km/h — s výjimkou jednostopých motorových vozidel a třístopých s jedním kolem vpředu — musí mít konstruováno řízení tak, aby se řízená kola po projetí zatáčky samočinně vracela do přímého směru nebo aby k vracení kol do přímého směru byla potřebná podstatně menší síla než pro pohyb do zatáčky. Tato podmínka neplatí pro vozidla s výhradně hydraulickým převodem řízení.

(3) Spoje součástí řídícího ústrojí se nesmějí opotřebováním uvolnit tak, aby mohlo dojít k jejich porušení; šroubové spoje musí být bezpečně zajištěny.

(4) Řídící ústrojí motorových vozidel při nastavení kol do přímého směru nesmí mít mechanickou vůli větší než 36 stupňů u vozidel s volantem s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h a větší než 18° u ostatních vozidel s volantem; axiální vůle u jednostopých a třístopých motorových vozidel s řídítky musí být udržována podle předpisu výrobce.

(5) Každé motorové vozidlo, u něhož zatížení vozovky řízenou nápravou (nápravami) činí nejméně 3,5 t, musí mít řízení vybaveno posilovacím zařízením.

(6) U motorových vozidel uvedených v odstavci 5 musí být při selhání posilového účinku zajištěna možnost řídit vozidlo (soupravu) čistě mechanickým způsobem, i když se značně vyšší ovládací silou (§ 25 odst. 7).

(7) Řízení osobních automobilů, nákladních automobilů a autobusů, pokud nejsou vybaveny posilovacím zařízením, musí být konstruováno tak, aby počet otáček volantu nepřesáhl 5 z polohy odpovídající vychýlení vnitřního řízeného kola vozidla o 35° zprava do stejné polohy vlevo nebo z jedné krajní polohy do druhé, pokud není docíleno úhlu vychýlení řízeného kola 35°. Krajní vychýlení řídících kol musí být omezeno krajními dorazy.

(8) Osobní automobily, s výjimkou bezkapotových a polokapotových provedení, u nichž více než polovina délky motoru je za nejpřednějším bodem základny čelního skla nebo u nichž náboj volantu je v přední čtvrtině délky vozidla, musí být schváleny⁶⁰) z hlediska bezpečnosti při čelní srážce a musí splňovat zejména tyto podmínky:

1. a) při srážce vozidla o hmotnosti rovnající se jeho pohotovostní hmotnosti a bez zkušební figuríny s překážkou při rychlosti 48,3 km/h nesmí se horní část sloupku řízení a hřídele volantu pohnout směrem dozadu, vodorovně a rovnoběžně s podélnou svislou rovinou souměrnosti vozidla o více než 127 mm vzhledem k bodu vozidla neovlivněnému nárazem, přičemž tato vzdálenost musí být stanovena dynamickým měřením;
2. b) při nárazu zkušební figurínou na volant relativní rychlostí 24,1 km/h nesmí síla vyvozená na hrudník zkušební figuríny volantem překročit 11 110 N (1135 kp);
3. c) konstrukce, provedení a upevnění volantu musí být bez nebezpečných výčnělků nebo ostrých hran, které by mohly poranit řidiče v případě srážky, a nesmí obsahovat části nebo příslušenství, včetně ovládání houkačky, za které se mohou zachytit šaty řidiče (např. rukávy) nebo klenoty a bižuterie (náramky, náramkové řetízky apod.) při normálních řídících pohybech.

(9) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 25

Ovládací a kontrolní ústrojí

(1) Každé motorové vozidlo musí mít zařízení, která slouží k jeho ovládání za jízdy, umístěna tak, aby je řidič mohl snadno a bez nebezpečí záměny i ve tmě ovládat, aniž by odvracel pozornost od jízdní dráhy.

(2) U automobilů a silničních tahačů musí být všechna zařízení sloužící k ovládání vozidla za jízdy a ostatní zařízení obsluhovaná řidičem během jízdy, a to zejména:

1. - řízení,
2. - brzdění provozní, nouzové, parkovací a odlehčovací,
3. - zařízení pro zvukovou signalizaci,
4. - akcelerační zařízení (plynový pedál, rukojeť),
5. - řazení,
6. - vypínání a zapínání spojky,
7. - zapalování,
8. - spouštěcí a zastavovací zařízení motoru (včetně žhavení),
9. - obrysová, dálková, tlumená a směrová světla, výstražná světla a světla do mlhy (pokud jsou), světelné výstražné zařízení,
10. - systém stírání čelního skla,
11. - systém ostřikování čelního skla,
12. - sytič, popřípadě přidavač (pokud je ruční),
13. - clona proti slunci u řidiče,
14. - systém topení a větrání, zapínání a vypínání, regulace,
15. - systém ovládání bočních oken na straně řidiče,
16. - zapalovač cigaret pro řidiče (pokud je),
17. - otvírání a zavírání dveří automobilu,
18. - rozhlasový přístroj (nevztahuje se na dálkové autobusy s vícečlennou obsluhou vozidla),
19. - vnitřní zpětné zrcátko,
20. - popelníček pro řidiče,
21. - systém odmlžování a odmrazování,
22. - osvětlení interiéru vozidla,

umístěna v operačním dosahu řidiče tak,⁶¹) aby je mohl bez podstatné změny polohy trupu na svém sedadle snadno a bez nebezpečí záměny i ve tmě ovládat, aniž by musel odvracet pozornost od jízdní dráhy. Přitom zejména pedály brzdy, spojky a akcelerace musí být provedeny tak, aby noha na nich při jejich ovládání nesklouzávala a nebyla nadměrně unavována.⁶²) Žádné z výše uvedených zařízení v osobním automobilu nesmí svým umístěním a tvarovým provedením bránit řidiči přemístit se ze svého sedadla za účelem vystoupení z vozidla na opačné straně, než kde sedí.

(3) U motorových vozidel uvedených v odstavci 2 musí být pro bezpečnou identifikaci ovládací zařízení pro

1. - hlavní přepínač vnějšího osvětlení,
2. - dálková světla a tlumená světla (světlomety), směrová světla a výstražná světla,
3. - systém stírání čelního skla,
4. - systém ostřikování čelního skla,
5. - systém vytápění a větrání,
6. - systém odmrazování a odmlžování,
7. - sytič, popřípadě přidavač (pokud je ruční),
8. - světla do mlhy,
9. - ovládací orgán nouzového brzdění (je-li jím vozidlo zvlášť vybaveno),
10. - systém ovládání bočních oken na straně řidiče,

pokud jsou umístěna na přístrojové desce, označena jednotnými symboly, které spolehlivě udávají jejich funkci.

Jestliže uvedená zařízení nejsou umístěna na přístrojové desce, avšak přesto jsou označena, musí být tato označení shodná se symboly pro jednotlivá zařízení.

(4) Řadicí páky automatických převodovek automobilů musí vyhovovat těmto dalším požadavkům:⁶³)

1. - neutrální poloha páky mezi polohami pro jízdu vpřed a vzad musí být označena písmenem N; při této poloze musí být možný volnoběh motoru a spouštění motoru,
2. - je-li páka pod volantem a upevněna na sloupek řízení, musí být pohyb z neutrální polohy do polohy pro jízdu vpřed ve směru pohybu ručiček hodin (zleva doprava),
3. - je-li v postupném řazení polohy páky zahrnuta i poloha pro parkování s mechanickým blokováním, která musí být označena písmenem P, musí být tato poloha na konci řazení přilehlém k poloze pro jízdu vzad označena písmenem R,
4. - je-li u vozidla více než jeden rychlostní stupeň pro jízdu vpřed, musí jeden z těchto stupňů zajistit větší účinek brzdění motorem než při nejvyšším rychlostním stupni při rychlosti menší než 40 km/h,
5. - spouštění motoru (spouštěče) musí být vyloučeno při poloze páky pro jízdu vpřed a vzad.

(5) U automobilů s automatickými převodovkami a s převodovkami s nuceným ručním řazením musí mít řidič ve svém zorném poli trvalé vyznačení posloupnosti řazení; přitom u převodovek s nuceným ručním řazením musí být poloha řadicí páky pro jízdu vzad označena vždy písmenem R.

(6) Vozidla musí být vybavena kontrolními přístroji buď stupnicovými, které ukazují vzrůstající hodnoty stupnic stejným směrem (doprava nebo nahoru),⁶⁴) nebo bezstupnicovými. Hodnoty stupnic musí být vyznačeny zřetelnými symboly (písmeny a číslicemi, znaky, barevnými poli, nebo jejich vzájemnými kombinacemi) provedenými výraznými kontrastními barvami; zásady pro čitelnost číslicových údajů platí i pro bezstupnicové tlačítkové kontrolní přístroje.

(7) Nejvyšší přípustné síly na ovládacích orgánech vozidla nesmějí přesahovat tyto hodnoty:

(8) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.