Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

§ 31

Podmínky pro přestavbu silničního vozidla

(1) Přestavěné vozidlo musí po přestavbě splňovat technické požadavky, které byly platné v době jeho výroby, nebo technické požadavky pozdějších předpisů uvedených v předpisové základně pro typ vozidla příslušného druhu a kategorie.

(2) Při povolování přestavby jednotlivého vozidla se postupuje obdobně jako při schvalování technické způsobilosti jednotlivého vozidla a při povolování hromadné přestavby vozidel, tj. více než 5 kusů vozidel jednoho typu, se postupuje obdobně jako při schvalování technické způsobilosti typu vozidla.

(3) Okresní úřad nebo ministerstvo přestavbu vozidla povolí, jestliže přestavěné vozidlo nebo jeho systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky, do nichž přestavba zasáhla, splňují i po přestavbě technické požadavky stanovené v předpisové základně podle odstavce 1.

(4) Pokud se při přestavbě vozidla mění číslo VIN, posoudí příslušný registrační úřad, jakým způsobem se uvedené číslo vyznačí na nové nebo změněné konstrukční části vozidla. Pokud je na nahrazující konstrukční části vyznačeno číslo VIN z jiného vozidla, toto se vždy znehodnotí, například přeražením křížky tak, aby zůstalo nadále identifikovatelné. Číslo VIN vozidla, u kterého se mění konstrukční část, se pak vyrazí v blízkosti čísla znehodnoceného, a to v případě, že se jedná o konstrukční část prohlášenou výrobcem za záměnnou. V případě, že konstrukční část záměnná není a jde o přestavbu vozidla, vyrazí výrobce úředně přidělené číslo. Způsob vyznačení je nutno vždy uvést v dokladech vozidla.

(5) Pokud lze přestavěné vozidlo zařadit do více kategorií, stanoví jeho kategorii ministerstvo nebo okresní úřad, přičemž nesmějí být dotčena ustanovení § 73 odst. 4 zákona.

§ 32

Povinná výbava motorových a přípojných vozidel

(1) Pro vozidla kategorií M a N se požaduje vždy tato výbava:

1. a) náhradní elektrické pojistky, po jedné od každého užitého druhu, pokud jsou v elektrické instalaci používány,
2. b) po jedné náhradní žárovce (výměnného zdroje světla s výjimkou výbojek) od každého druhu užívaného v zařízeních k vnějšímu osvětlení a ke světelné signalizaci a nářadí nutné k jejich výměně, s výjimkou zvláštního světelného výstražného zařízení,
3. c) příruční zvedák o nosnosti rovnající se alespoň největší technicky přípustné hmotnosti na nápravu nejvíce zatížené nápravy vozidla nebo jízdní soupravy nebo rovnající se hmotnosti zvedané části vozidla z největší technicky přípustné hmotnosti vozidla při zvedání této části způsobem stanoveným výrobcem pro použití zvedáku,
4. d) klíč na matice (šrouby) kol vozidla,
5. e) náhradní kolo (ráfek s pneumatikou), které je dostatečně upevněno v držáku zajišťujícím, že síla při snímání kola z držáku nebo vkládání do držáku nepřesáhne 490 N; v případě, kdy je na vozidle použito více rozměrů kol, musí být náhradní kolo použitelné pro všechny tyto rozměry nebo musí být vozidlo vybaveno náhradními koly pro všechny rozměry.

(2) Povinnost podle odstavce 1 písm. c) a d) a povinnost vybavení vozidla náhradními koly rozměrů podle písmene e) se nevztahuje na

1. a) vozidla, která mají opatřena všechna kola pneumatikami zvláštní konstrukce umožňující nouzové dojetí po defektu s indikací defektu v kterékoliv z pneumatik nebo u vozidel kategorií M₁ a N₁ s indikací defektu v kterékoliv z pneumatik, která jsou vybavena prostředky pro bezdemontážní opravu poškozené pneumatiky umožňující nouzové dojetí,
2. b) městské autobusy, zásahové požární automobily a komunální vozidla, která jsou provozována na omezeném území v operativním dosahu servisních služeb svého provozovatele.

(3) Pro vozidla kategorie T platí ustanovení odstavce 1 s výjimkou písmene e), pro vozidla kategorie S_S platí ustanovení odstavce 1 s výjimkou písmen c), d) a e), pro jednonápravové traktory s přívěsy ustanovení odstavce 1 neplatí.

(4) Přívěsy a návěsy s výjimkou vozidel kategorií O₁ a O_T1 a požárních přívěsů musí mít náhradní kolo s ráfkem a s pneumatikou předepsaného druhu a rozměru upevněné v držáku, který zajišťuje, že síla při snímání kola z držáku nebo vkládání do držáku nepřesáhne 490 N. Tahač návěsu může mít náhradní kolo umístěno na připojeném návěsu. V provozu může jízdní souprava, v případě stejných rozměrů pneumatik a stejného provedení kola, mít jedno společné náhradní kolo.

(5) Motocykly a motorové tříkolky musí mít tuto minimální výbavu:

1. a) jednu náhradní pojistku,
2. b) po jedné náhradní žárovce od každého druhu žárovky používané pro vnější osvětlení a světelnou signalizaci vozidla a nářadí nutné k jejich výměně.

(6) Každé motorové vozidlo, kromě mopedu a motokola, jednonápravového traktoru s přívěsem a motorového vozíku, musí být vybaveno příslušným druhem lékárničky pro poskytnutí první pomoci. Pro požární automobily je výbava příslušným druhem lékárničky stanovena zvláštním právním předpisem.⁵) Obsah lékárničky se ukládá do samostatného pouzdra s charakteristickým označením. Lékárnička se ve vozidle ukládá v takovém prostoru, aby na ni nemohlo dopadat přímé sluneční světlo (záření). Úložný prostor pro lékárničku musí být suchý a čistý a musí být snadno přístupný. U vozidel pro hromadnou přepravu cestujících se lékárnička umísťuje na označeném a přístupném místě v prostoru vozidla určeném pro cestující. Provozovatel vozidla musí lékárničku udržovat v řádném stavu a jednotlivé druhy zdravotnických potřeb obměňovat. Doba použitelnosti jednotlivých druhů zdravotnických potřeb je na nich vyznačena. Druhy lékárniček, jejich obsah a výbava a použití podle druhů vozidel jsou uvedeny v příloze č. 14. Použití jednotlivých druhů autolékárniček

1. a) vozidla pro hromadnou přepravu osob s obsaditelností více než 80 cestujících velikost III,
2. b) vozidla pro hromadnou přepravu osob s obsaditelností do 80 cestujících včetně velikost II,
3. c) ostatní motorová vozidla s nejméně čtyřmi koly velikost I,

pro vozidla městské hromadné přepravy osob je dostačující autolékárnička velikosti II bez ohledu na jejich obsaditelnost.

(7) Pro vyznačení nouzového stání vozidla na pozemní komunikaci musí být motorová vozidla, s výjimkou vozidel kategorie L, jednonápravových traktorů s přívěsem, motorových vozíků a vozidel o celkové šířce menší než 1,00 m, vybavena přenosným výstražným trojúhelníkem homologovaným podle předpisu EHK č. 27.

(8) Nové vozidlo výrobce při jeho předávání prodejci vybavuje minimální výbavou podle odstavců 1 a 5, pokud není stanoveno v odstavcích 2 až 4 jinak.

(9) Autobus, který má nejvýše 22 míst k přepravě osob kromě místa řidiče, se vybavuje jedním nebo několika hasicími přístroji s minimální hasicí schopností 21 A nebo 113 B, ostatní autobusy hasicími přístroji s minimální hasicí schopností 43 A nebo 183 B, sanitní vozidlo hasicím přístrojem s hasicí schopností 34 B a vozidlo taxislužby hasicím přístrojem podle zvláštního právního předpisu.⁶)

(10) U hasicích přístrojů je potřebné provedení posouzení shody výrobku autorizovanou osobou.⁷) Hasicí přístroj se ve vozidle upevňuje do úchytu pro umístění ve směru svislém nebo vodorovném tak, aby spolehlivě odolával zrychlení nejméně 6 g ve směru čelního nárazu vozidla, a umísťuje se na dobře viditelném a snadno přístupném místě, přičemž jeden přístroj se instaluje v bezprostřední blízkosti řidiče vozidla.

§ 33

Schvalování technické způsobilosti výbavy vozidla

(1) Výbava, jejíž technická způsobilost se schvaluje, je stanovena v příloze č. 15. Technickou způsobilost výbavy je možno schválit, jestliže výbava odpovídá technickým požadavkům stanoveným v příloze č. 15.

(2) V žádosti o schválení technické způsobilosti výbavy vozidla se uvede název výrobku, typové označení výrobku, název výrobce, pokud jím není žadatel, a údaj, pro jaký druh a typ vozidla je výrobek určen.

(3) K žádosti podle odstavce 2 se přikládá

1. a) výpis z obchodního rejstříku nebo obdobný doklad (živnostenský list apod.) nebo jejich ověřené kopie; u zahraničního výrobce výbavy vozidla se přikládá pověření k zastupování na území České republiky, z kterého je patrno, že žadatel je oprávněn projednávat jménem výrobce záležitosti související se schválením technické způsobilosti výbavy vozidla v České republice,
2. b) návod k obsluze, montáži a údržbě výbavy v českém jazyce; návod k montáži se nepřikládá v případě, že montáž výbavy je zabezpečována odborným montážním pracovištěm,
3. c) popis umístění a způsob povinného značení výbavy,
4. d) seznam odborných montážních pracovišť v případě, že je montáž výbavy zabezpečována odbornými montážními pracovišti.

§ 34

Technické požadavky na doplňková zařízení a vybavení vozidla

(1) Volný konec antény, která je delší než 1,40 m a která by přesahovala půdorysný průmět obrysu vozidla (s výjimkou výsuvných antén), musí být připevněn k vozidlu tak, aby anténa nepřesahovala půdorysný obrys vozidla. Antény musí z hlediska vnějších výčnělků splňovat požadavky předpisu EHK č. 26 buď samostatně jako konstrukční části nebo v rámci homologace celého vozidla podle tohoto předpisu.

(2) Nosiče zavazadel apod., reklamní tabule, směrové tabulky, označení vozidel taxislužby, označení vozidel autoškoly a jiná zařízení dodatečně montovaná na vozidlo musí být spolehlivě přichyceny k vozidlu, nesmějí přesahovat půdorysný obrys vozidla s výjimkou zádi vozidla a nesmějí mít žádné hroty ani ostré hrany; vnější části včetně připevňovacích částí musí mít poloměr zakřivení nejméně 2,5 mm. Z této hodnoty poloměru zakřivení jsou možné výjimky podle ustanovení předpisu EHK č. 26. Nosiče zavazadel musí umožňovat spolehlivé upevnění přepravovaných předmětů. Upevnění nosiče včetně zavazadel spolehlivě odolává zpomalení v podélném směru nejméně o hodnotě 6 g. Nosiče zavazadel a nosiče lyží musí z hlediska vnějších výčnělků splňovat požadavky dle předpisu EHK č. 26 buď samostatně jako konstrukční části nebo v rámci homologace celého vozidla podle tohoto předpisu.

(3) Úpravy a opravy zasklení vozidel, které mají za následek snížení světelné propustnosti, je možno provádět pouze při dodržení podmínek daných předpisem EHK č. 43 a musí být schváleny podle přílohy č. 15. V zorném poli řidiče nesmí být umístěny žádné předměty (např. okrasné a upomínkové předměty), které by omezovaly výhled řidiče všemi směry, s výjimkou schválených označení určených k umístění na skla vozidla. Tato podmínka neplatí pro zadní skla vozidel kategorie M₃. Výhled zadním sklem vozidla kategorie M₁ může být částečně snížen schváleným příslušenstvím nebo přepravovanými předměty, avšak jen za podmínky, že je vozidlo vybaveno pravým vnějším zpětným zrcátkem homologovaného nebo schváleného typu. Výhled předním sklem u vozidel kategorie M₃ může být částečně snížen vedle schválených označení určených k umístění na skla jen směrovou tabulkou. Provedení a umístění tabulek na vozidle musí být schváleno podle přílohy č. 15.

(4) Nádoby na záložní palivo jsou provedeny tak, aby palivo při jakékoli poloze nádoby nemohlo vytékat. Nádoby ve vozidle musí být umístěny tak, aby byly od rovin vymezujících největší šířku vozidla vzdáleny nejméně 150 mm a od roviny vymezující délku vozidla vpředu nebo vzadu nejméně 250 mm.

(5) Tyče nebo lana určená k vlečení vozidel musí být zřetelně viditelná; tyče musí být opatřeny po celé délce příčnými červenobílými pruhy o šířce 75 mm, lana musí být opatřena červeným praporkem nebo štítkem o rozměru nejméně 200 x 200 mm. Tyče nebo lana určená k vlečení vozidel musí být schváleného typu. Podmínkou pro jejich schválení je jejich odolnost při působení osové síly 12 kN.

(6) Dodatečně montovaná nezávislá topení musí být homologována jako konstrukční část nebo schválena podle technických příloh směrnic EHS/ES. Montáž do vozidla musí provádět autorizovaná servisní služba, které ministerstvo udělilo toto oprávnění.

(7) Silniční motorová vozidla o největší povolené hmotnosti větší než 3,50 t a přípojná vozidla o největší povolené hmotnosti větší než 750 kg musí být vybavena nejméně jedním zakládacím klínem. Silniční motorová a přípojná vozidla se třemi a více nápravami, jednonápravové přívěsy o největší povolené hmotnosti větší než 750 kg a návěsy musí být vybaveny nejméně dvěma zakládacími klíny. Klíny musí účinně zajistit vozidlo proti samovolnému pohybu, musí být lehce přístupné obsluze a bezpečně uchopitelné. Zakládací klíny musí být na vozidle upevněny tak, aby se v provozu nemohly samovolně uvolnit.

(8) Ochranná přilba řidiče a spolujezdce vozidel kategorie L a její hledí musí splňovat technické požadavky a musí být homologovány podle předpisu EHK č. 22. U ochranných přileb spolujezdců se připouští použití hledí se sníženou propustností světla. Za ochrannou přilbu se považuje též bezpečnostní kabina nebo ochranný bezpečnostní rám vozidel kategorie L, které jsou vybaveny bezpečnostními zádržnými systémy.

§ 35

Umístění tabulky s registrační značkou

Vozidla kategorie L a přípojná vozidla mají prostor pro umístění tabulky s registrační značkou pouze vzadu, a to vozidla kategorie L uprostřed a přípojná vozidla uprostřed nebo vlevo. Prostor vymezený pro umístění tabulky s registrační značkou musí umožnit umístění přední tabulky ve svislé poloze tak, aby spodní hrana tabulky byla rovnoběžně s rovinou vozovky. Vzadu musí prostor pro umístění tabulky s registrační značkou odpovídat směrnici 70/222/EHS pro vozidla kategorií M, N a O, směrnici 74/151/EHS pro vozidla kategorií T a SS a směrnici 93/947/EHS pro vozidla kategorie L.

§ 36

Závady na vozidle, které ohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích

(1) Jsou-li na vozidle závady, které ohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, nesmí být vozidlo užito v provozu na pozemních komunikacích, s výjimkou nouzového dojetí.⁸)

(2) Závadou podle odstavce 1 v osvětlení vozidla je vždy,

1. a) nesvítí-li potkávací nebo brzdové nebo zadní obrysové světlo alespoň na straně přivrácené do středu vozovky,
2. b) nelze-li přepnout dálková světla na potkávací,
3. c) způsobují-li světlomety oslnění,
4. d) jsou-li dodatečně namontovány nebo upraveny svítilny svítící dopředu nepřerušovaně světlem jiné barvy než bílé, kromě předních svítilen do mlhy žluté barvy a dozadu nepřerušovaně svítící světlem jiné barvy než červené,
5. e) jsou-li chybně zapojeny svítilny nebo chybně propojeny svítilny tažného vozidla a přípojného vozidla.

(3) Závadou podle odstavce 1 v zasklení vozidla je vždy

1. a) prasklé nebo poškozené čelní sklo ve stírané ploše o velikosti větší než 20 mm,
2. b) zatemnění čelního skla na propustnost zjevně nižší než 75 % nebo zatemnění předního bočního skla na propustnost zjevně nižší než 70 %.

(4) Závadou podle odstavce 1 na výfukovém potrubí vozidla je vždy netěsnost nebo neúplnost výfukového potrubí nebo zjevný zásah do tohoto potrubí mající vliv na vnější hluk vozidla.

(5) Závadou podle odstavce 1 na karoserii vozidla nebo na jeho podvozku je vždy poškození nebo deformace karoserie nebo podvozku, včetně řízení a brzd, které může bezprostředně ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

(6) Závadou podle odstavce 1, která má vliv na znečišťování životního prostředí, je vždy zjevné unikání paliva, oleje nebo mazacích tuků.

(7) Závadou podle odstavce 1 na pneumatikách vozidla je vždy,

1. a) je-li hloubka dezénu hlavních dezénových drážek nebo zářezů menší než 1,6 mm u vozidel všech kategorií a u mopedů menší než 1,0 mm,
2. b) obnažuje-li trhlina nebo poškození pláště pneumatiky na jejím vnějším obvodu (oblast koruny, ramene, boku a patky) kostru pneumatiky nebo ji narušují,
3. c) jsou-li namontovány pneumatiky různého rozměru na téže nápravě, nejde-li o nouzové dojetí.

(8) Závadou podle odstavce 1 je vždy překročení největší povolené hmotnosti vozidla nebo překročení největších povolených rozměrů vozidla nebo jízdní soupravy, není-li vozidlo v režimu zvláštního užívání pozemní komunikace podle zvláštního právního předpisu.³)

(9) Závadou podle odstavce 1, která se týká spojení dvou nebo více vozidel do jízdní soupravy, je vždy porušení požadavků na vzájemné zapojení vozidel do jízdních souprav.

(10) Jsou-li na vozidle závady na brzdovém systému, které znemožňují nebo by mohly znemožnit účinně zastavit vozidlo (například prasklé brzdové hadice) nebo hrubé závady na řídicím ústrojí (například zjevné deformace a nadměrné vůle), je vozidlo nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích.

§ 37

Druhy zkušebních stanic

(1) Zkušební stanice se dělí na

1. a) zkušební stanice pro silniční motorová a přípojná vozidla kategorií L, M₁, N₁, O₁ a O₂ (zkušební stanice pro osobní automobily),
2. b) zkušební stanice pro silniční motorová a přípojná vozidla kategorií M₂, M₃, N₂, N₃, O₁, O₂, O₃ a O₄ a zvláštní motorová a přípojná vozidla kategorií T, O_T1, O_T2, O_T3 a O_T4 (zkušební stanice pro užitkové automobily),
3. c) zkušební stanice pro zvláštní motorová a přípojná vozidla kategorií T, O_T1, O_T2, O_T3 a O_T4 (zkušební stanice pro traktory),
4. d) zkušební stanice kombinované pro motorová a přípojná vozidla podle písmen a), b) a c) v různých kombinacích podle kategorií vozidel.

(2) Vzor tiskopisu oprávnění stanice technické kontroly k provádění technické kontroly jednotlivých druhů vozidel a výměnných nástaveb nebo malých sérií vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích a vzor tiskopisu osvědčení k provozování zkušební stanice je uveden v příloze č. 16.

§ 38

Získávání odborné způsobilosti k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích

(1) Technické kontroly vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích provádí osoba, která je držitelem profesního osvědčení kontrolního technika a získala osvědčení k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích (dále jen „osvědčení“).

(2) Osvědčení může získat kontrolní technik, který absolvoval speciální kurz k získání odborné způsobilosti k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích a úspěšně složil zkoušku z této odborné způsobilosti.

(3) Kontrolnímu technikovi, který absolvoval speciální kurz a úspěšně složil zkoušku z odborné způsobilosti podle odstavce 2, (dále jen „kontrolní technik typu K“) ministerstvo udělí osvědčení a přidělí razítko s evidenčním číslem.

(4) Držitel osvědčení podle odstavce 1 se jednou za dva roky podrobuje školení ve zdokonalovacím kurzu a přezkoušení z odborné způsobilosti k provádění kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích v rozsahu, který určí ministerstvo a který je zveřejněn ve Věstníku dopravy.

(5) Speciální kurz, zdokonalovací kurz, zkoušky z odborné způsobilosti podle odstavce 2 a přezkoušení z odborné způsobilosti podle odstavce 4 provádí ministerstvo nebo jím zmocněná osoba. Obsah výuky ve speciálním kurzu a zdokonalovacím kurzu a způsob provádění zkoušky a přezkoušení z odborné způsobilosti zveřejní ministerstvo ve Věstníku dopravy.

(6) Vzor osvědčení je uveden v příloze č. 17.

§ 39

Úhrada za úkony

(1) Za školení kontrolního technika typu K ve speciálním kurzu uhradí posluchač ministerstvu 500 Kč.

(2) Za školení kontrolního technika typu K ve zdokonalovacím kurzu uhradí posluchač ministerstvu 200 Kč.

(3) Za závěrečnou zkoušku ve speciálním i zdokonalovacím kurzu uhradí posluchač ministerstvu 100 Kč, za opakovanou zkoušku 200 Kč.

§ 40

(1) Homologační předpisy platí vždy ve znění jejich pozdějších změn. Pokud změny předpisů neobsahují přechodná ustanovení pro nabytí účinnosti změny, je změna účinná

1. a) pro nově udělované homologace po uplynutí jednoho roku ode dne platnosti změny,
2. b) pro uvedení vozidla do provozu po uplynutí dvou roků ode dne platnosti změny.

(2) Úplné znění homologačních předpisů, směrnic EHS/ES a technických norem v českém jazyce tvoří předpisovou základnu podle zákona.

(3) Tiskopisy dokumentů potřebných pro výkon činností podle této vyhlášky zabezpečuje ministerstvo.

§ 41

Vozidlo v mezinárodním silničním provozu

(1) Vozidlo v mezinárodním silničním provozu je vozidlo registrované v zahraničí, které má platné osvědčení o registraci a platnou registrační značku. Toto vozidlo může být v České republice provozováno v souladu s Úmluvou o silničním provozu uzavřenou ve Vídni dne 8. listopadu 1968.

(2) Za jízdní soupravu v mezinárodním silničním provozu se považuje jízdní souprava, v níž alespoň jedno vozidlo této jízdní soupravy splňuje podmínky uvedené v odstavci 1.

§ 42

Přechodná ustanovení