Vyhláška o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

Příloha č. 1

Seznam směrnic Evropské unie

Příloha č. 2

Kategorie silničních a zvláštních vozidel

1. 1. KATEGORIE L: popis silničních vozidel kategorie L a její další členění jsou uvedeny v přímo použitelném předpisu Evropské unie upravujícím schvalování dvoukolových a tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozor nad trhem¹²).

   Silniční vozidla podkategorie LZ jsou dvoukolová a tříkolová vozidla a čtyřkolky, které konstrukčně odpovídají silničním vozidlům podle věty první a jsou zkonstruovány a vyrobeny k využití pro ozbrojené složky, civilní ochranu, požární službu, složky odpovídající za udržování veřejného pořádku a lékařskou záchrannou službu.

1. 2. KATEGORIE M: motorová vozidla konstruovaná a vyrobená především pro dopravu osob a jejich zavazadel.
   1. 2.1. Kategorie M1: vozidla kategorie M, s nejvýše osmi místy k sezení kromě místa k sezení řidiče. Vozidla náležející do kategorie M1 nesmí mít prostor pro stojící cestující. Počet míst k sezení může být omezen na jedno (tj. místo k sezení řidiče).
   2. 2.2. Kategorie M2: vozidla kategorie M, s více než osmi místy k sezení kromě místa k sezení řidiče a s maximální hmotnosti nepřevyšující 5 tun. Vozidla náležející do kategorie M2 mohou mít kromě míst k sezení i prostor pro stojící cestující.
   3. 2.3. Kategorie M3: vozidla kategorie M, s více než osmi místy k sezení kromě místa k sezení řidiče a s maximální hmotností převyšující 5 tun. Vozidla náležející do kategorie M3 mohou mít prostor pro stojící cestující.

1. 3. KATEGORIE N: motorová vozidla konstruovaná a vyrobená především pro dopravu nákladů.
   1. 3.1. Kategorie N1: vozidla kategorie N s maximální hmotností nepřevyšující 3,5 tuny.
   2. 3.2. Kategorie N2: vozidla kategorie N s maximální hmotností převyšující 3,5 tuny, ale nepřevyšující 12 tun.
   3. 3.3. Kategorie N3: vozidla kategorie N s maximální hmotností převyšující 12 tun.

1. 4. KATEGORIE O: přípojná vozidla konstruovaná a vyrobená pro dopravu nákladů nebo osob i pro ubytování osob.
   1. 4.1. Kategorie O1: vozidla kategorie O s maximální hmotností nepřevyšující 0,75 tuny.
   2. 4.2. Kategorie O2: vozidla kategorie O s maximální hmotností převyšující 0,75 tuny, ale nepřevyšující 3,5 tuny.
   3. 4.3. Kategorie O3: vozidla kategorie O s maximální hmotností převyšující 3,5 tuny, ale nepřevyšující 10 tun.
   4. 4.4. Kategorie O4: vozidla kategorie O s maximální hmotností převyšující 10 tun.

   Podkategorie vozidel

   Terénní vozidla

   „Terénním vozidlem“ se rozumí vozidlo zařazené do kategorie M nebo N, které má zvláštní technické vlastnosti umožňující jeho použití mimo běžné vozovky. V případě těchto kategorií vozidel se k písmenu a číslici označujícím kategorii vozidla připojí písmeno „G“. Kritéria pro zařazení vozidla do podkategorie „terénních vozidel“ jsou uvedena

   v oddílu 4 části A přílohy II směrnice 2007/46/ES.

   Vozidla zvláštního určení

   „Vozidlem zvláštního určení“ se rozumí silniční vozidlo kategorie M, N nebo O, které má zvláštní technické vlastnosti k výkonu funkce, jež vyžaduje zvláštní uspořádání a/nebo výstroj. V případě neúplných vozidel, která mají spadat do podkategorie vozidel zvláštního určení, se k písmenu a číslici označujícím kategorii vozidla připojí písmeno „S“. Různé typy vozidel zvláštního určení jsou vymezeny a uvedeny v oddílu 5 části A přílohy II směrnice 2007/46/ES.

   Terénní vozidlo zvláštního určení

   „Terénním vozidlem zvláštního určení“ se rozumí vozidlo zařazené do kategorie M nebo N, které má zvláštní technické vlastnosti uvedené v bodě 2.1 a 2.2 části A přílohy II směrnice 2007/46/ES. V případě těchto kategorií vozidel se k písmenu a číslici označujícím kategorii vozidla připojí písmeno „G“. V případě neúplných vozidel, která mají spadat do podkategorie vozidel zvláštního určení, se navíc k písmenu a číslici označujícím kategorii vozidla připojí jako druhá přípona písmeno „S“.

1. 5. KATEGORIE T, C, R a S: popis silničních vozidel kategorií T, C, R a S a jejich další členění jsou uvedeny v přímo použitelném předpisu Evropské unie upravujícím schvalování zemědělských a lesnických vozidel a dozor nad trhem¹³).

   Zvláštní vozidla podkategorie SS jsou pracovní stroje samojízdné s vlastním zdrojem pohonu, konstrukčně a svým vybavením určené pouze pro vykonávání určitých pracovních činností. Pracovní stroje samojízdné nejsou zpravidla určeny pro přepravní činnost.

   Zvláštní vozidla podkategorie SN jsou pracovní stroje nesené určené pouze pro vykonávání určitých pracovních činností. Tyto stroje se na pozemních komunikacích pohybují zavěšeny na vozidle a tvoří s ním jeden celek. Jejich pojezdové ústrojí (pokud jsou jím vybaveny) není v přepravní poloze ve styku s vozovkou. Do této kategorie spadají

   i výměnné nástavby mající charakter pracovního stroje neseného.

1. 6. KATEGORIE Z: ostatní vozidla, která nelze zařadit do žádné z výše uvedených kategorií.

Příloha č. 3

Technické požadavky na konstrukci vozidel kategorií M, N, O

1. 1. Tato příloha platí rovněž pro všechny systémy vozidel, samostatné technické celky a konstrukční části namontované na výše uvedených vozidlech nebo určené k montáži na tato vozidla.
2. 2. Tabulka platných směrnic Evropské unie:

   Příloha č. 3 Technické požadavky na konstrukci vozidel kategorií M, N, O

   Položka	Směrnice Evropské unie	Harmonizované technické požadavky, rozsah a způsob ověření splnění harmonizovaných technických požadavků	Rozsah a obsah dokumentace obsahující technické údaje o typu	Vzor osvědčení o schválení typu	Značka schválení typu
   Hladina akustického tlaku a výfukový systém	70/157/EHS	Příloha I, II a III	Dodatek 1 přílohy I a II	Dodatek 2 přílohy I a II	Příloha II
   Bezpečnostní pásy a dětské zádržné systémy	91/671/EHS	Článek 2	—	—	—
   Montáž a použití omezovačů rychlosti	92/06/EHS	Článek 2 až 5	—	—	—
   Vozidla s ukončenou životností	2000/53/ES	Příloha II	—	—	—
   Opětovná použitelnost, recyklovatelnost a využitelnost	2005/64/ES	Článek 6 a příloha I, IV, V	Příloha II	Příloha III	—
   Emise klimatizačních systémů	2006/40/ES	Článek 6 a příloha	—	—	—
   Dovybavení zrcátky	2007/38/ES	Článek 3	—	—	—
   Rámec pro schvalování	2007/46/ES	Příloha II, IV, IX	Příloha III	Příloha VI	Článek 19, dodatek přílohy VII

1. 3. Pokud jsou na vozidle systémy, samostatné technické celky nebo konstrukční části, nebo pokud jsou takové systémy, samostatné technické celky nebo části na vozidlo montovány dodatečně, samy musí být schváleny podle příslušných předpisů Evropské unie, nebo mezinárodních smluv v oblasti schvalování technické způsobilosti, kterými je Česká republika vázána. Toto ustanovení se nevztahuje na systémy, samostatné technické celky nebo konstrukční části, které byly schváleny současně se schvalováním typu vozidla jako celku při postupu jednorázového schválení typu, nebo při postupu kombinovaného schválení typu.
2. 4. Vozidlo musí svým provedením odpovídat požadavkům pro pravostranný provoz. V případě, že vozidlo bylo výrobcem původně určeno pro levostranný provoz, musí být k vozidlu doložen technický protokol technické zkušebny potvrzující plnění požadavků pro pravostranný provoz. Protokol musí především obsahovat posouzení osvětlení vozidla, nepřímých výhledů, atd.
3. 5. U vozidel kategorie N s nedělenou skříňovou karoserií, které byly schváleny tak, že za poslední řadou sedadel je přepážka oddělující prostor pro cestující od prostoru pro náklad se tato přepážka nevyžaduje v případě, že vozidlo svou konstrukcí vychází z osobního automobilu kategorie M₁.
4. 6. Protiskluzové řetězy

   u vozidel kategorií M a N musí být možné namontovat protiskluzové řetězy na kola hnací nápravy nebo náprav, a to podle pokynů výrobce vozidla. Pro případ použití protiskluzového řetězu ve dvojité montáži kol musí být zaručena taková konstrukce vozidla a řetězu, aby nedocházelo při jeho použití k přetěžování vnějších pneumatik ve dvojité montáži kol. Prostor mezi koly a podběhy, karoserií, rámem vozidla apod. musí být tak velký, aby při provozní i největší technicky přípustné hmotnosti vozidla byla dostatečná vůle mezi pevnými částmi vozidla a koly s protiskluzovými řetězy.

1. 7. U vozidel, u kterých je veden záznam tachografem, musí být tachograf ověřen nejméně jednou za 2 roky autorizovaným metrologickým střediskem registrovaným ministerstvem a musí být zaplombován, včetně svého pohonu.
2. 8. Spojovací zařízení třídy A50-X namontované na vozidle nesmí zakrývat místo pro zadní registrační tabulku nebo zhoršovat čitelnost zadní registrační tabulky nebo zakrývat předepsané osvětlení vozidla. Jestliže tomu tak není, musí být část se spojovací koulí odmontovatelná bez použití nářadí, případně s nářadím umístěným povinně ve vozidle. Vozidlo vybavené tažným zařízením schváleným s odnímatelnou spojovací koulí bez použití nářadí, musí mít tuto kouli odejmutou, pokud není využívána ke spojení s přípojným vozidlem nebo s jiným zařízením.
3. 9. Osa vyústění koncové části výfukového potrubí, s výjimkou potrubí směrovaného vzhůru a vyústěného nad vozidlem, musí být buď rovnoběžná s vodorovnou rovinou, nebo skloněná k rovině vozovky.
4. 10. Vnější povrch vozidel nesmí mít špičaté nebo ostré výčnělky směrující ven, které by svým tvarem, rozměry nebo tvrdostí zvětšovaly nebezpečí poranění osob.
5. 11. U vozidel se samostatnou skříňovou karoserií nesmějí zadní a boční dveře ve zcela otevřeném stavu přesahovat šířku vozidla o více než o vlastní tloušťku dveří, a v této otevřené poloze musí být spolehlivě zajištěny.
6. 12. Každé vozidlo musí být dostatečně odpruženo, s případným použitím tlumičů pérování a stabilizátorů.

Příloha č. 5

Rozhodnutí přijatá na základě mezinárodní smlouvy

Rozhodnutí přijatá na základě mezinárodní smlouvy, která tvoří přílohy Dohody o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat a/nebo užívat na kolových vozidlech a o podmínkách pro vzájemné uznávání schválení udělených na základě těchto pravidel, uzavřené v Ženevě dne 20. března 1958 ve znění Dohody z 16. října 1995, jsou:

Příloha č. 7

Vzory jednotlivých dokladů a osvědčení

1. a) Technické osvědčení silničního vozidla, část I:
   

1. b) technické osvědčení silničního vozidla, část II (výpis technického osvědčení):
   

1. c) Technické osvědčení zvláštního vozidla, část I:
   

1. d) Technické osvědčení zvláštního vozidla, část II (výpis technického osvědčení):
   

1. e) Technické osvědčení samostatného technického část I a část II (výpis technického osvědčení):
   

1. f) Vzor oprávnění zkušební stanice k provádění technických kontrol:
   

1. g) Osvědčení k provozování zkušební stanice:
   

1. h) Osvědčení o odborné způsobilosti k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích:
   

1. i) Vzor neharmonizovaněho osvědčení o schválení technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného vozidla:
   1. 1. pro dokončená a úplná vozidla
      
   1. 2. pro neúplná vozidla:
      

Příloha č. 8

Značka schválení typu vozidla pro neharmonizované schválení

Značka schválení typu se umísťuje na povinném štítku výrobce.

1. 1. Značka schválení typu vozidla

   X-XXXX

   Pozice č. 1 – „M“ v případě, že se jedná o schválení v malé sérii, pokud ne, tato pozice se vynechává.

   Pozice č. 2 až 5 – arabské číslice přidělované ministerstvem v postupné řadě, jedinečné pro konkrétní typ.

1. 2. Značka schválení typu systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků pro neharmonizované schválení:

   X-C-XXXX

   Pozice č. 1 – „M“ v případě, že se jedná o schválení v malé sérii, pokud ne, tato pozice se vynechává.

   Pozice č. 2 – „C“.

   Pozice č. 3 až 6 – arabské číslice přidělované ministerstvem

Příloha č. 9

Způsob a forma předání údajů do evidence technických údajů typů silničních vozidel

1. 1. Pro vozidla s osvědčením o schválení harmonizovaného typu výrobce nebo akreditovaný zástupce popřípadě osoba, která vozidla uvádí na trh (dále jen „předávající osoba“), zajistí elektronickou formou předání dat do databáze ministerstva v rozsahu podle § 4 odst. 3 zákona doplněném o prohlášení o shodě.
2. 2. Ministerstvo na základě oznámení předávající osoby přidělí základní číslo pro každý nový typ vozidla dané tovární značky. V případě, že existuje více předávajících osob, přidělí se základní číslo každé z nich jiné.
3. 3. Předávající osoba zajistí převod dat z prohlášení o shodě pro každou novou, prozatím nepoužitou kombinaci typu, varianty a verze spolu s číslem schválení harmonizovaného typu. Každý takto vzniklý převod označí přiděleným základním číslem a zašle do databáze ministerstva. Převod dat zajistí předávající osoba také pro tutéž variantu a verzi vozidla v případě, že se u dané varianty a verze změnil alespoň jeden údaj například tím, že došlo k rozšíření schválení harmonizovaného typu.
4. 4. Tisk technického průkazu probíhá na základě původních dat. Podrobnosti předávání dat do databáze ministerstva jsou zveřejněny ve Věstníku dopravy.

Příloha č. 10

Požadavky pro jednotlivě vyrobená vozidla

1. 1. Jednotlivě vyrobená vozidla musí přiměřeně splňovat technické požadavky, požadavky příslušných předpisů Evropské unie a mezinárodních smluv v oblasti schvalování technické způsobilosti, kterými je Česká republika vázána.
2. 2. Při aplikaci bodu 1 této přílohy se nevyžadují žádné zkoušky destruktivní povahy.
3. 3. Vzor osvědčení o jednotlivém schválení vozidla s platností ve všech členských státech je uveden v příloze č. 7 této vyhlášky.
4. 4. Nedílnou součástí certifikátu jednotlivého schválení je tabulka plnění předpisů platných pro ES schválení dané kategorie vozidla a technický protokol vydaný zkušební stanicí.
5. 5. Vzor záhlaví tabulky plnění předpisů:

   Příloha č. 10 Požadavky pro jednotlivě vyrobená vozidla

   Předmět / subject	Technický předpis – původní znění / technical regulation – original version	Technický předpis – poslední znění / technical regulation – last amendment	Plnění / fulfilling	Poznámka / remark

1. 6. V případě jednotlivě vyrobeného silničního vozidla přidělí identifikační číslo vozidla obecní úřad obce s rozšířenou působností. Pokud má výrobce přidělen světový kód výrobce, pak obecní úřad obce s rozšířenou působností nepřiděluje úřední identifikační číslo vozidla, ale použije identifikační číslo vozidla, které bylo výrobcem vozidlu přiděleno a které odpovídá přidělenému světovému kódu výrobce.
2. 7. V rámci jednotlivého schvalování technické způsobilosti přípojného vozidla kategorie O lze stanovit nejvyšší konstrukční rychlost přípojného vozidla nejvýše 80 km.h^-1. Vyšší nejvyšší konstrukční rychlost vozidla lze stanovit pouze na základě protokolu vydaného technickou zkušebnou, který obsahuje hodnocení jízdních vlastností vozidla a ověření stability, nejvýše však 130 km.h^-1 u vozidla kategorie O1, 100 km.h^-1 u vozidla kategorie O2 nebo 90 km.h^-1 u vozidla kategorie O3 nebo O4.
3. 8. Přípojná vozidla nelze schválit pro přepravu osob.

Příloha č. 11

Podmínky pro přestavbu vozidel poháněných zkapalněným ropným plynem nebo stlačeným nebo zkapalněným zemním plynem nebo vodíkem

1. 1. Vozidla přestavěná na pohon zkapalněným ropným plynem (dále jen “LPG“), stlačeným zemním plynem (dále jen “CNG“), nebo zkapalněným zemním plynem (dále jen „LNG) musí splňovat tyto podmínky:
   1. a) při úniku plynu a poruše plynového zařízení musí toto zařízení umožňovat okamžité uzavření uzavíracích ventilů tlakových nádob, pokud toto není zajištěno samočinně,
   2. b) musí být opatřeno nálepkou umístěnou na zadní části vozidla v pravém horním, popřípadě dolním rohu s nápisem LPG, CNG nebo LNG, toto platí pro vozidlo poháněné LPG, CNG nebo LNG, jakož i vozidlo s vestavěným plynovým zařízením sloužícím k jiným účelům než k pohonu
   3. c) výrobce vozidla či výrobce komponentů plynových zařízení nebo jejich zástupce stanoví podmínky údržby, včetně termínů a způsobu provedení periodických zkoušek tlakových nádob,
   4. d) tlakové nádoby na vozidle musí být umístěny tak, aby nebyly vystaveny působení vnějších zdrojů tepla,
   5. e) vozidlo přestavěné na pohon CNG a LNG musí odpovídat technickému předpisu EHK č. 110 a podmínkám této vyhlášky, vozidlo přestavěné na pohon LPG musí odpovídat technickému předpisu EHK č. 67 a podmínkám této vyhlášky, pro individuální schválení přestavby jednotlivého vozidla se postupuje přiměřeně,
   6. f) emise znečišťujících látek ve výfukových plynech nesmí překročit stanovené hodnoty pro danou kategorii a provedení vozidla a
   7. g) výrobce nádrže stanoví její životnost, obvykle je životnost nádrže na LPG 10 let a nádrže nebo láhve na CNG 20 let.

1. 2. Vozidla přestavěná na pohon LPG, CNG nebo LNG, musí být dále výrobcem vozidla či výrobcem komponentů plynových zařízení nebo jejich zástupcem vybavena návodem k obsluze, který obsahuje:
   1. a) bezpečnostní pokyny, informaci o životnosti a případných pravidelných kontrolách nádrží a popis postupu v případě dopravní nehody,
   2. b) informaci, že v kabině vozidla při plnění tlakových nádob, ošetřování a údržbě vozidla je zakázáno kouřit a zacházet s otevřeným ohněm, u vozidel vybavených nezávislým topením musí být toto mimo provoz,
   3. c) informaci, že obsah plynových nádob je dovoleno vypouštět jen do volného prostoru, kde nehrozí vznícení vypouštěného plynu, nebo do nádob k tomu určených,
   4. d) informaci, že pokud nastane závada plynového zařízení, musí se ihned toto zařízení vyřadit z provozu, za tuto závadu se též považuje skutečnost, že není provedena periodická zkouška tlakových nádob nebo je překročena doba životnosti tlakové nádoby nebo byl vyměněn schválený díl systému za neschválený a
   5. e) informaci, že v případě, že v průběhu jízdy vozidla vznikne závada uvedená v odstavci 3, musí být vozidlo ihned odstaveno a učiněna bezpečnostní opatření.

1. 3. Za závadu zařízení, při které musí být vozidlo ihned odstaveno a učiněna bezpečnostní opatření se pokládá:
   1. a) unikání plynu z kterékoliv části plynového zařízení a porucha odvětrávacího systému,
   2. b) trvalé odpouštění plynu pojistnými ventily,
   3. c) trhlina nebo poškození, které by mohly způsobit unikání plynu,
   4. d) porucha redukčního zařízení, regulátoru tlaku, směšovače nebo vstřikovacích ventilů, tlakoměru, uzavíracích nebo zpětných ventilů a upevnění nádob, porucha nízkotlakého a vysokotlakého systému vedení plynu,
   5. e) dochází-li k průtoku plynu do směšovače nebo vstřikovacích ventilů při vypnutém motoru nebo
   6. f) překročení přípustných limitů znečišťujících látek ve výfukových plynech.

1. 4. U vozidel s pohonem na H₂ se postupuje přiměřeně s požadavky uvedenými v odstavcích 1 až 3. Vozidlo přestavěné na pohon H2 musí odpovídat technickému předpisu EHK č. 134 a podmínkám této vyhlášky. Životnost nádrže u H2 je obvykle 15 let.

Příloha č. 12

Technické požadavky na konstrukci a stav výbavy

1. A) Výbava, která musí mít schválenou technickou způsobilost:
   1. 1. Antény pro motorová vozidla
   2. 2. Audio soustavy vozidel
      1. a) autorádia, radiopřehrávače a jejich příslušenství
      2. b) televizní a navigační systémy určené k montáži do prostoru pracoviště řidiče
   1. 3. Automobilové koberce
   2. 4. Disky kol
      1. a) z lehkých slitin
      2. b) ocelové
   1. 5. Elektroinstalace vozidel
      1. a) zástrčky a zásuvky pro spojení el. instalací tažného a připojeného vozidla, např. 7-pól., 13-pól., 15-pól., - 12 V, 24 V)
      2. b) elektroinstalace přípojných vozidel
   1. 6. Elektrické a elektronické příslušenství vozidel
      1. a) cyklovače stěračů
      2. b) elektronické záznamníky jízd
      3. c) palubní počítače
      4. d) taxametry
      5. e) tempomaty
      6. f) vozidlové telefony a příslušenství
      7. g) vozidlové ventilátory
      8. h) vozidlové vysílačky a příslušenství
      9. i) zvuková výstražná zařízení signalizující zpětnou jízdu
      10. j) informační a odbavovací systémy
   1. 7. Nosiče zavazadel
      1. a) střešní
      2. b) jiné než střešní
      3. c) nosiče kol
      4. d) nosiče lyží
      5. e) střešní boxy
   1. 8. Ochranná zařízení vozidel
      1. a) ochranné rámy vozidel
      2. b) boční ochrany
      3. c) zadní ochrany proti podjetí
      4. d) ochranné kryty motoru a jiných částí vozidla
   1. 9. Vnější plastové a pryžové doplňky vozidel
   2. 10. Pneumatiky vozidel
      1. a) příslušenství:
      2. b) ventilky
      3. c) duše
      4. d) prostředky pro bezdemontážní opravu poškozené pneumatiky
   1. 11. Potahy sedadel vozidel a potahy volantů
      1. a) potahy volantů
      2. b) potahy sedadel
      3. c) pro sedadla s airbagy
      4. d) pro sedadla bez airbagů
   1. 12. Přídavná zařízení motorů vozidel
      1. a) zařízení pro úpravu parametrů motorů, automatické převodovky a systémů jízdní dynamiky, např. ABS, ASR, EDS,
      2. b) zařízení pro dodatečnou úpravu výfukových plynů,
   1. 13. Nálepky na skla vozidel
   2. 14. Sněhové řetězy vozidel
   3. 15. Spojovací tažná zařízení vozidel
   4. 16. Světelná zařízení vozidel, doplňková světelná označení některých druhů vozidel
   5. 17. Tažná lana, tažné tyče a upínací soupravy
   6. 18. Zabezpečovací zařízení vozidel
      1. a) mechanické
      2. b) elektronické
      3. c) bezpečnostní značení skel kódem
   1. 19. Zařízení k ovládání vozidel
      1. a) ruční ovládání pro tělesně postižené
      2. b) druhé ovládání pro potřeby autoškol
   1. 20. Zařízení pro přepravu osob se sníženou pohyblivostí
   2. 21. Zasklení vozidel
      1. a) střešní okna
      2. b) plastová okna
      3. c) technologie oprav skel
      4. d) tónování skel
      5. e) fólie - bezpečnostní, ztemňovací, protisluneční pásy
   1. 22. Značkové příslušenství vozidel

      Požadavky na přílohy k žádosti o schválení technické způsobilosti výbavy vozidel

   1. 23. Výpis z obchodního rejstříku nebo obdobného dokladu.
   2. 24. Pověření zahraničního výrobce k jeho zastupování na území ČR. Zástupce zahraničního výrobce k žádosti musí přiložit originál nebo ověřenou kopii pověření zahraničního výrobce k jeho zastupování na území ČR a projednávání záležitostí souvisejících se schválením technické způsobilosti výbavy v ČR v českém jazyce. Pokud není tento dokument sepsán v českém jazyce, žadatel předloží i autorizovaný překlad dokumentu.
   3. 25. Technická dokumentace, která musí obsahovat:
      1. a) stručný technický popis výrobku, účel, funkce, materiály, způsob a schéma instalace, zástavby, do vozidla, použití, základní parametry apod.,
      2. b) výkres resp. výkres sestavy s rozpiskou - např. kusovníkem hlavních konstrukčních dílů a s hlavními rozměry schvalovaného výrobku. Na výkresu musí být upřesněno umístění značek, které musí být povinně na každé výbavě nebo výrobku uvedeny,
      3. c) další technická dokumentace, podle povahy schvalované výbavy,
         1. 1) schéma zapojení do palubní sítě vozidla,
         2. 2) schéma vnitřního elektrického zapojení a
         3. 3) detailní výkresy významných konstrukčních dílů a
      1. d) písemné vyjádření stanoviska výrobce vozidla nebo jeho zástupce v případě, že výbava svou funkcí, konstrukcí nebo zástavbou výrazně ovlivní vlastnosti, funkce, konstrukci nebo udělené mezinárodní schválení vozidla, pro něž jsou určeny. Technická dokumentace může být doplněna katalogem výbavy vozidla v případě, že obsahuje veškeré potřebné údaje. Potom musí být v žádosti uvedeno katalogové číslo výbavy nebo pokud půjde o více výrobků stejné skupiny, např. rádiové přijímače, elektrické doplňky apod., musí být k žádosti přiložen jejich seznam s katalogovými čísly, event. čísly národního schválení, např. ABE. Zásadní technickou dokumentaci, zejména její popisnou část, může technická zkušebna vyžádat v českém jazyce.
   1. 26. Obchodní dokumentace v českém jazyce musí obsahovat:
      1. a) návod k obsluze, jehož součástí musí být mimo jiné i
         1. 1) základní technické údaje výrobku a
         2. 2) prohlášení o shodnosti výrobku ve znění

         “Tento výrobek je shodný s typem schváleným Ministerstvem dopravy pod číslem schválení.“

      1. b) návod k montáži

         Návod k montáži se nemusí zapracovat do obchodní dokumentace v případě, že jde o výbavu, která vyžaduje náročnější montáž a zásah do vozidla, a proto je zabezpečována odborným montážním pracovištěm, ale je předán jako samostatná příloha určená pouze pro pověřená montážní pracoviště uvedená v seznamu montážních pracovišť.

         Návod k montáži se nemusí vydávat v případě, že je výbava určena k montáži výhradně odborným montážním pracovištěm a

      1. c) návod k údržbě

         Návod k údržbě se vydává pouze u výbavy, která vyžaduje v průběhu používání údržbu. Pokud je technická a obchodní dokumentace zpracována na více listech či stránkách, musí být tyto očíslovány.

   1. 27. Seznam montážních nebo servisních pracovišť.

      Pokud výbava nevyžaduje údržbu, žadatel musí tuto skutečnost uvést v dokumentaci. Jestliže svou povahou schvalovaná výbava vyžaduje odbornou montáž nebo servis, uvede se v návodu k obsluze seznam pověřených odborných pracovišť, které ji zabezpečují. V tomto případě odpovídá žadatel za náležité proškolení pracovníků těchto pracovišť. Za správnost a kvalitu montáže nebo servisu odpovídá vůči schvalovacímu orgánu vždy žadatel. Pro potřeby schválení se předkládá seznam jako samostatný dokument. Seznam montážních nebo servisních pracovišť a jeho postupné rozšiřování je žadatel povinen pravidelně, nejdéle jedenkrát za rok, písemně aktualizovat ministerstvu.

   1. 28. Vzorek výrobku

      Žadatel je povinen předložit příslušné technické zkušebně potřebný počet výrobků, na kterých bude prováděna zkouška, pokud se zástupce technické zkušebny s žadatelem nedohodne jinak. V případě, že je nutno odzkoušet funkčnost nebo montáž výrobku na vozidle, žadatel přistaví toto vozidlo technické zkušebně, pokud se s ní nedohodne jinak. Žadatel je povinen zajistit případnou montáž schvalované výbavy do vozidla na vlastní náklady.

   1. 29. Doklady o provedených zkouškách

      V případě, že žadatel má k předloženému výrobku již provedenu některou z dílčích zkoušek v zahraniční technické zkušebně, pro národní schválení v zemi původu nebo prodeje, předloží k žádosti příslušné protokoly o těchto zkouškách. Protokoly o zkoušce provedené v zahraniční technické zkušebně pro národní schválení může technická zkušebna uznat v případě, že v zemi původu zkoušky je právní úprava shodná s právní úpravou v ČR. K těmto protokolům provede vždy posudek.

   1. 30. Povinné značení a návrh výrobního štítku

      Pro účely schválení žadatel předkládá návrh povinného značení a výrobního štítku.

      1. a) Každý kus schválené výbavy musí být označen na viditelném místě, bez nutnosti demontáže výrobku, níže popsanými značkami:
         1. 1) znakem výrobce - logo, nápis apod. a typem výrobku - obchodní označení, katalogové číslo výrobce apod.,
         2. 2) podle druhu výrobků je v některých případech nutné další označení, např. značka Českého telekomunikačního úřadu, nosnost v kg, elektrické napětí apod.
         3. 3) schvalovacím číslem v provedení:

            Příloha č. 12 Technické požadavky na konstrukci a stav výbavy

            ATEST 8SD		XXXX
            označení pro schválenou výbavu		číslo schválení

         1. 4) pokud je výbava zároveň konstrukční částí podle § 2 odst. 6 zákona je schvalovací číslo v provedení:

            Příloha č. 12 Technické požadavky na konstrukci a stav výbavy

            CZ XXXX
            označení pro schválenou konstrukční část		číslo schválení

            Žadatel odpovídá za to, že na výrobcích bude na každém kusu viditelně umístěna výše popsaná značka. Tato značka musí být na výrobku umístěna tak, aby byla čitelná a pevně připevněna. Způsob připevnění značky není předepsán. V případě, kde to není možné, může být schvalovací číslo umístěno na obalu nebo na kartě vkládané do obalu a v návodu k obsluze.

      1. b) pokud je výrobek opatřen některou národní schvalovací značkou, která je nesnímatelně připevněna na výrobku nebo je na výrobku přímo vyhotovena, upozorní na tuto skutečnost žadatel technickou zkušebnu.
   1. 31. Změny v provedení schválené výbavy
      1. a) jakékoli změny na schválené výbavě, např. změny provedení, značení, názvu, je žadatel povinen písemně oznámit ministerstvu, a to před jejich uvedením na trh se žádostí o schválení, resp. provedení změny. Ministerstvo rozhodne, zda bude nutné provést nové zkoušky a schválení a v případě, že ano, tak v jakém rozsahu,
      2. b) jakékoli změny v názvu, telefonním spojení nebo sídle žadatele je povinen tento rovněž oznámit písemně ministerstvu bez zbytečného odkladu a
      3. c) v případě, že povinnosti uvedené v předchozích odstavcích nebudou bez závažného důvodu oznámeny, může ministerstvo pozastavit platnost Osvědčení o schválení technické způsobilosti výbavy nebo jeho platnost zrušit.

   Technické požadavky na výbavu

   1. 32. Technická způsobilost typu vozidla se schválí, jestliže vozidlo odpovídá technickým požadavkům stanoveným v přílohách č. 3 až 6 a 13.

1. B) Povinná výbava vozidel

   Náhradní kolo a příslušenství nutné k jeho výměně

   1. 1. Náhradním kolem a příslušenstvím nutným k jeho výměně se rozumí
      1. a) náhradní kolo, tedy ráfek s pneumatikou, které je dostatečně upevněno v držáku zajišťujícím, že síla při snímání kola z držáku nebo vkládání do držáku nepřesáhne 490 N; v případě, kdy je na vozidle použito více rozměrů kol, musí být náhradní kolo použitelné pro všechny tyto rozměry nebo musí být vozidlo vybaveno náhradními koly pro všechny rozměry,
      2. b) klíč na matice nebo šrouby kol vozidla a
      3. c) příruční zvedák o nosnosti rovnající se alespoň největší technicky přípustné hmotnosti na nápravu nejvíce zatížené nápravy vozidla nebo jízdní soupravy nebo rovnající se hmotnosti zvedané části vozidla z největší technicky přípustné hmotnosti vozidla při zvedání této části způsobem stanoveným výrobcem pro použití zvedáku.
   1. 2. Náhradním kolem a příslušenstvím nutným k jeho výměně musí být vybaveno vozidlo kategorie M, N, O nebo R, s výjimkou
      1. a) vozidla, které má opatřena všechna kola pneumatikami zvláštní konstrukce umožňující nouzové dojetí po defektu s indikací defektu v kterékoliv z pneumatik,
      2. b) vozidla, které je vybaveno prostředky pro bezdemontážní opravu poškozené pneumatiky umožňující nouzové dojetí,
      3. c) vozidla s patřičným smluvním vztahem, na jehož základě bude zajištěna oprava poškozené pneumatiky nepřetržitě na celém území České republiky,
      4. d) městského autobusu, zásahového požárního automobilu, komunálního vozidla, které je provozováno na omezeném území v operativním dosahu servisních služeb svého provozovatele, přípojného vozidla kategorie O1 nebo R1, požárního přípojného vozidla nebo přípojného vozidla kategorie R, které je provozováno na omezeném území v operativním dosahu servisních služeb svého provozovatele, nebo
      5. e) vozidla v jízdní soupravě, je-li náhradním kolem stejného rozměru a provedení a příslušenstvím nutným k jeho výměně vybaveno jiné vozidlo v této jízdní soupravě.

   Lékárnička

   1. 1. Obsahem lékárničky musí být
      1. a) v případě motolékárničky

         Příloha č. 12 Technické požadavky na konstrukci a stav výbavy Náhradní kolo a příslušenství nutné k jeho výměně Lékárnička

         Zdravotnický materiál	množství (ks)
         Obvaz hotový s 1 polštářkem (šíře nejméně 8 cm, savost nejméně 800g/m2)	1
         Obvaz hotový s 2 polštářky (šíře nejméně 8 cm, savost nejméně 800g/m2)	1
         Obinadlo škrtící pryžové (60 x 1 250 mm)	1
         Rukavice pryžové (latexové) chirurgické v obalu	1

         1. nebo
      1. b) v případě autolékárničky

         Příloha č. 12 Technické požadavky na konstrukci a stav výbavy Náhradní kolo a příslušenství nutné k jeho výměně Lékárnička

         Zdravotnický materiál	množství (ks)
         	Velikost lékárničky
         	I.	II.	III.
         Obvaz hotový s 1 polštářkem (šíře nejméně 8 cm, savost nejméně 800g/m2)	3	5	10
         Obvaz hotový s 2 polštářky (šíře nejméně 8 cm, savost nejméně 800g/m2)	3	5	10
         Náplast hladká cívka (velikost 2,5 cm x 5 m, min. lepivost 7 N/25 mm)	1	2	4
         Obinadlo škrtící pryžové (60 x 1 250 mm)	1	3	5
         Rukavice pryžové (latexové) chirurgické v obalu	1	2	4
         Nůžky zahnuté (se sklonem) v antikorozní úpravě se zaoblenými hroty - délka nejméně 14 cm	1	1	1
         Isotermická fólie (min. rozměr 200 x 140 cm)	1	1	1

   1. 2. Motolékárničkou musí být vybaveno motorové vozidlo kategorie L, s výjimkou mopedu nebo motokola.
   2. 3. Autolékárničkou musí být vybaveno motorové vozidlo, s výjimkou vozidla kategorie L, jednonápravového traktoru s přívěsem nebo motorového vozíku, a to
      1. a) vozidlo pro hromadnou přepravu osob s obsaditelností více než 80 cestujících ve velikosti III nebo dvěma autolékárničkami ve velikosti II; u vozidla městské hromadné přepravy osob stačí jedna autolékárnička ve velikosti II,
      2. b) vozidlo pro hromadnou přepravu osob s obsaditelností od 9 do 80 cestujících včetně ve velikosti II a
      3. c) jiné motorové vozidlo s nejméně čtyřmi koly ve velikosti I.
   1. 4. Požární motorové vozidlo nebo sanitní vozidlo musí být vybaveno příslušným druhem lékárničky stanoveným jinými právními předpisy.
   2. 5. Obsah lékárničky se ukládá do samostatného pouzdra. Součásti obsahu lékárničky musí být neporušené, vizuálně v pořádku a nesmí vykazovat známky znečištění či jiného znehodnocení. Lékárnička se ve vozidle ukládá v takovém prostoru, aby na ni nemohlo dopadat přímé sluneční záření. Úložný prostor pro lékárničku musí být suchý a čistý a musí být snadno přístupný. Ve vozidle pro hromadnou přepravu cestujících se lékárnička umisťuje na označeném a přístupném místě v prostoru vozidla určeném pro cestující.

   Výstražný trojúhelník

   Výstražným trojúhelníkem schváleným podle předpisu EHK č. 27 musí být vybaveno motorové vozidlo, s výjimkou vozidla kategorie L nebo Z, jednonápravového traktoru s přívěsem a vozidla o celkové šířce menší než 1 m.

   Hasicí přístroj

   1. 1. Hasicím přístrojem se rozumí hasicí přístroj s odpovídající hasicí schopností podle příslušného technického předpisu⁵). Hasicí přístroj musí mít provedeno posouzení shody výrobku autorizovanou osobou⁷).
   2. 2. Hasicím přístrojem musí být vybaveno vozidlo kategorie M2, M3 nebo sanitní vozidlo, a to
      1. a) vozidlo kategorie M2 nebo M3, které má nejvýše 22 míst k přepravě osob kromě místa řidiče, jedním nebo několika hasicími přístroji s minimální hasicí schopností 21 A nebo 113 B,
      2. b) jiné vozidlo kategorie M2 nebo M3 jedním nebo několika hasicími přístroji s minimální hasicí schopností 43 A nebo 183 B nebo hasicím přístrojem podle předpisu EHK č. 107 nebo automatickým hasicím systémem v kombinaci s alespoň jedním hasicím přístrojem hasicí schopnosti 21 A nebo 113 B umístěným v blízkosti místa řidiče a
      3. c) sanitní vozidlo hasicím přístrojem s hasicí schopností 34 B.
   1. 3. Hasicí přístroj se ve vozidle upevňuje do úchytu pro umístění ve směru svislém nebo vodorovném tak, aby spolehlivě odolával zrychlení nejméně 6 g ve směru čelního nárazu vozidla, a umisťuje se na dobře viditelném a snadno přístupném místě, přičemž jeden přístroj se instaluje v bezprostřední blízkosti řidiče vozidla.

1. C) Technické požadavky na výbavu jízdních kol, potahových vozidel a ručních vozíků:
   1. 1. Jízdní kola musí být vybavena
      1. a) dvěma na sobě nezávislými účinnými brzdami s odstupňovatelným ovládáním brzdného účinku; jízdní kola pro děti předškolního věku vybavená volnoběžným nábojem s protišlapací brzdou nemusí být vybavena přední brzdou,
      2. b) volné konce trubky řídítek musí být spolehlivě zaslepeny, např. zátkami, rukojeťmi apod.,
      3. c) zakončení ovládacích páček brzd a volné konce řídítek musí mít hrany buď obaleny materiálem pohlcujícím energii, nebo jsou-li použity tuhé materiály, musí mít hrany o poloměru zakřivení nejméně 3,2 mm; páčky měničů převodů, křídlové matice, rychloupínače nábojů kol, držáky a konce blatníků musí mít hrany buď obaleny materiálem pohlcujícím energii, nebo jsou-li použity tuhé materiály, musí mít hrany o poloměru nejméně 3,2 mm v jedné rovině a v druhé rovině na ni kolmé nejméně 2 mm,
      4. d) matice nábojů kol, pokud nejsou křídlové, rychloupínací nebo v kombinaci s krytkou konce náboje, musí být uzavřené,
      5. e) zadní odrazkou červené barvy, tato odrazka může být kombinována se zadní svítilnou vyzařující světlo červené barvy nebo nahrazena odrazovými materiály obdobných vlastností; plocha odrazky nesmí být menší než 2000 mm², přičemž vepsaný čtyřúhelník musí mít jednu stranu dlouhou nejméně 40 mm, odrazka musí být pevně umístěna v podélné střední rovině jízdního kola nebo po levé straně co nejblíže k ní ve výšce 250 - 900 mm nad rovinou vozovky; činná plocha odrazky musí být kolmá k rovině vozovky v toleranci +/- 15 st. a kolmá k podélné střední rovině jízdního kola s tolerancí +/- 5 st.; odrazové materiály nahrazující zadní odrazku mohou být umístěny i na oděvu či obuvi cyklisty,
      6. f) přední odrazkou bílé barvy, tato odrazka může být nahrazena odrazovými materiály obdobných vlastností; odrazka musí být umístěna v podélné střední rovině nad povrchem pneumatiky předního kola u stojícího kola; plocha odrazky nesmí být menší než 2000 mm2, přičemž vepsaný čtyřúhelník musí mít jednu stranu dlouhou nejméně 40 mm, činná plocha odrazky musí být kolmá k rovině vozovky s tolerancí +/- 15 st. a kolmá k podélné střední rovině jízdního kola s tolerancí +/- 5 st.; odrazové materiály nahrazující odrazku mohou být umístěny i na oděvu či obuvi cyklisty,
      7. g) odrazkami oranžové barvy (autožluť) na obou stranách šlapátek - pedálů, tyto odrazky mohou být nahrazeny světlo odrážejícími materiály umístěnými na obuvi nebo v jejich blízkosti a
      8. h) na paprscích předního nebo zadního kola nebo obou kol nejméně jednou boční odrazkou oranžové barvy (autožluť) na každé straně kola; plocha odrazky nesmí být menší než 2000 mm², přičemž vepsaný čtyřúhelník musí mít jednu stranu dlouhou nejméně 20 mm, tyto odrazky mohou být nahrazeny odrazovými materiály na bocích kola nebo na bocích plášťů pneumatik či na koncích blatníků nebo bočních částech oděvu cyklisty.
   1. 2. Jízdní kola pro jízdu za snížené viditelnosti musí být dále vybavena následujícími zařízeními pro světelnou signalizaci a osvětlení:
      1. a) světlometem svítícím dopředu bílým světlem; světlomet musí být seřízen a upraven trvale tak, aby referenční osa světelného toku protínala rovinu vozovky ve vzdálenosti nejdále 20 m od světlometu a aby se toto seřízení nemohlo samovolně nebo neúmyslným zásahem cyklisty měnit, je-li vozovka dostatečně a souvisle osvětlena, může být světlomet nahrazen svítilnou vyzařující světlo bílé barvy s přerušovaným světlem,
      2. b) zadní svítilnou vyzařující světlo červené barvy, podmínky pro umístění této svítilny jsou shodné s podmínkami pro umístění a upevnění zadní odrazky podle odstavce 1 písm. e); zadní svítilna vyzařující světlo červené barvy může být kombinována se zadní odrazkou červené barvy podle odstavce 1 písm. e); zadní svítilna vyzařující světlo červené barvy může být nahrazena svítilnou s přerušovaným světlem červené barvy a
      3. c) zdrojem elektrického proudu, jde-li o zdroj se zásobou energie, musí svou kapacitou zajistit svítivost světel podle písmen a) a b) po dobu nejméně 1,5 hodiny bez přerušení.
   1. 3. Světelná výbava jízdního kola se nepovažuje za výbavu ve smyslu ustanovení § 32 zákona č. 361/2000 Sb.
   2. 4. Je-li jízdní kolo vybaveno pomocným sedadlem pro dopravu dítěte, musí být toto sedadlo pevně připevněno a opatřeno pevnými podpěrami pro nohy dítěte. Sedadlo a podpěry musí být provedeny a umístěny tak, aby nemohlo dojít ke zranění dítěte při jízdě ani k ohrožení bezpečnosti jízdy. Je-li jízdní kolo vybaveno nosičem zavazadel, musí být tento nosič řádně a spolehlivě připevněn a nesmí ovlivňovat bezpečnost jízdy.
   3. 5. Pneumatiky a ráfky nesmí vykazovat trhliny, praskliny a jiné zjevné deformace, které by zjevně narušovaly bezpečnost jízdy.
   4. 6. Jízdní kola uváděná na trh musí mít na snadno dostupném místě rámu trvanlivě vyznačeno dobře čitelné výrobní číslo nebo být vybavena zařízením jej spolehlivě nahrazujícím. Za spolehlivě výrobní číslo nahrazující zařízení se v tomto případě považuje například i elektronický nosič takové informace, který bude pevně spojen s rámem jízdního kola.
   5. 7. Jízdní kola uváděná na trh, pokud nejsou vybavena podle bodu 2 této přílohy, tj. pro jízdu za snížené viditelnosti, musí být opatřena jednoznačným a zřetelným upozorněním v návodu k obsluze, že tato kola nejsou za daného stavu vybavení způsobilá k provozu na pozemních komunikacích za snížené viditelnosti.
   6. 8. Jízdní kolo může být vybaveno dodatečně pomocným motorkem, jestliže
      1. a) bude nadále zachován původní charakter jízdního kola podle bodu 1 a 2,
      2. b) pomocný motorek bude přiměřeně plnit podmínky ustanovení § 19 zákona,
      3. c) jeho výkon nepřesáhne 1 kW,
      4. d) v případě použití spalovacího motoru, nebude mít takový motor objem válce nebo válců větší než 50 cm³,
      5. e) maximální konstrukční rychlost nebude vyšší než 25 km.h^-1 a
      6. f) montáž pohonného systému - motor, nádrž paliva nebo akumulátor na jízdní kolo, si nevyžádá zásah na jeho nosných částech.

      Pokud vozidlo splňuje všechny výše uvedené požadavky, považuje se pro potřeby této vyhlášky nadále za jízdní kolo.