II. Návrh na přiznání postavení vedlejšího účastníka II.
- 16. Ústavnímu soudu byl dne 29. dubna 2010 doručen návrh Ing. Františka Dohnala, prezidenta NKÚ, na přiznání postavení vedlejšího účastníka řízení podle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu a ustanovení § 93 odst. 1 o. s. ř. Ústavní soud k tomu uvádí, že účastníkem řízení před Ústavním soudem může být jen ten, koho zákon o Ústavním soudu označuje (§ 28 odst. 1 až 4). V řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů zákon o Ústavním soudu, kterým je podle čl. 88 Ústavy Ústavní soud vázán, s výjimkou případů nastalých v důsledku postupu podle ustanovení § 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, vedlejší účastenství v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů nezná. Dle ustanovení § 69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu účastníkem řízení mimo navrhovatele je ten, kdo zákon nebo jiný právní předpis, jehož zrušení je navrhováno, vydal. Z uvedeného plyne, že Ing. Františku Dohnalovi zákon o Ústavním soudu vedlejší účastenství nepřiznává. Pokud pak nevznikly pochybnosti o tom, zda je vedlejším účastníkem, nebylo třeba v souladu s ustanovením § 28 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozhodnout usnesením.
III. Podmínky aktivní legitimace navrhovatele III.
- 17. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny formální předpoklady věcného posouzení návrhu, a zabýval se tak i otázkou, zda navrhovatel je v daném případě aktivně legitimován k podání tohoto návrhu.
- 18. Podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, o který se návrh opírá, dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. Ústavní soud konstatuje, že v posuzovaném případě je nezbytná přímá aplikace napadeného ustanovení navrhovatelem. Návrh byl tedy podán oprávněným navrhovatelem.
IV. Rekapitulace podstatných částí vyjádření účastníků řízení IV.
- 19. Podle ustanovení § 42 odst. 4 a § 69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zaslal Ústavní soud předmětný návrh Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky.
- 20. Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Ing. Miloslav Vlček ve vyjádření ze dne 11. května 2010 popsal zákonodárnou proceduru přijetí zákona o NKÚ a uvedl, že zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s Ústavou a s naším právním řádem. Je na Ústavním soudu, aby v souvislosti s podaným návrhem posoudil ústavnost napadeného ustanovení a vydal příslušné stanovisko.
- 21. Předseda Senátu Parlamentu České republiky MUDr. Přemysl Sobotka ve vyjádření ze dne 5. května 2010 uvedl, že návrhem na zrušení dotčená část ustanovení, stejně jako problematika kárné odpovědnosti, resp. kárného řízení, byly obsaženy v zákoně o NKÚ od prvopočátku jeho normativní existence a v nezměněné podobě jsou součástí právního řádu dosud, přičemž žádná z nastolených otázek se nestala pro zákonodárce tématem ani při jedné ze stávajících 17 novelizací zákona o NKÚ. I když se Senát na přijímání zákona o NKÚ nepodílel, neboť byl ustaven až v listopadu 1996, své odpovědnosti za stav právního řádu se nezbavuje. Senát neusiloval o revizi dosud neproblematizované právní úpravy kárné odpovědnosti, potažmo kárného řízení, ani v souvislosti s projednáváním novel zákona o NKÚ, na nichž již coby horní komora zákonodárného sboru participoval. Z jeho dosavadního vystupování při plnění zákonodárné pravomoci lze přitom důvodně usuzovat, že pokud by Senát měl nějaké pochybnosti o ústavní konformitě zákonné úpravy kárného řízení, bylo by možné očekávat seznatelnou reakci ať už na půdě jeho orgánů, či na schůzi pléna. Je zcela na Ústavním soudu, aby ve smyslu Ústavy a zákona o Ústavním soudu posoudil ústavnost navrhovatelem napadené části zákona.
V. Dikce napadeného ustanovení právního předpisu V.
- 22. Ustanovení § 43 odst. 2 zákona o NKÚ zní:
Proti rozhodnutí Kárné komory Úřadu lze podat do patnácti dnů odvolání k Nejvyššímu soudu. Odvolání má odkladný účinek.
VI. Ústavní konformita legislativního procesu VI.
- 23. Podle ustanovení § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud - kromě posouzení souladu napadeného ustanovení s ústavním pořádkem - zjišťuje, zda byl zákon přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
- 24. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nenamítal vadu legislativního procesu ani překročení Ústavou stanovené kompetence zákonodárce, není s ohledem na principy procesní ekonomie nutné tuto otázku blíže zkoumat a postačí, vedle přihlédnutí k vyjádřením předloženým Poslaneckou sněmovnou a Senátem Parlamentu České republiky, formální ověření průběhu legislativního procesu z veřejně dostupného informačního zdroje na http://www.psp.cz.
- 25. Zákon o NKÚ byl schválen Poslaneckou sněmovnou na své 9. schůzi dne 20. května 1993 potřebnou většinou poslanců, byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a uveřejněn byl dne 22. června 1993 ve Sbírce zákonů v částce 43 pod číslem 166/1993 Sbírky zákonů na straně 864. Ústavní soud tudíž konstatuje, že zákon byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovených kompetencí a ústavně předepsaným způsobem.
- 26. Po tomto zjištění přistoupil Ústavní soud k posouzení obsahu napadeného ustanovení z hlediska jeho souladu s ústavním pořádkem České republiky [čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy].
VII. Upuštění od ústního jednání VII.
- 27. Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něj očekávat další objasnění věci. Protože jak navrhovatel, tak i účastníci řízení vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno.