Vyhláška federálního ministerstva dopravy o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

§ 33

Dveře, dveřní závěsy a závěry

(1) Dveře vozidel musí být při zavření zajištěny tak, aby se za jízdy samovolně neotevřely, ani nemohly být neúmyslně otevřeny. U bočních jednokřídlových dveří musí být dveřní závěsy vpředu ve směru jízdy; tato podmínka se nevztahuje na automobily, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1960, a zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí, u nichž je kabina řidiče nebo obsluhy z každé strany nejméně o 200 mm užší, než je největší šířka vlastního vozidla. Systémy dveřních závěsů a závěrů u bočních dveří osobních automobilů musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁷⁰) a musí být podle nich schváleny.

(2) Zavřené dveře vozidel nesmějí být příčinou zvýšeného hluku při jízdě; dveře, dveřní závěsy a závěry musí být provedeny tak, aby při jejich zavírání nevznikaly rušivé zvuky.

(3) Dveře určené pro nastupování do prostoru a vystupování z prostoru pro řidiče nebo cestující musí mít zajištění proti otevření se dvěma jasně rozlišitelnými polohami ovladatelné zevnitř vozidla. Toto ustanovení neplatí pro nouzové dveřní východy vozidel kategorie M₂ a M₃ a pro dveře těchto vozidel, které jsou ovládány dálkově z místa řidiče a které musí mít automatické zajištění proti otevření.

(4) Vstupní dveře k místům řidiče a cestujících musí mít světlou šířku nástupního prostoru nejméně 650 mm;⁷¹) toto ustanovení neplatí pro sportovní modifikace vozidel kategorie M₁ a pro zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí. U bezkapotových automobilů musí mít dveřní otvor na úrovni podlahy světlou šířku nejméně 250 mm. V autobusech a osobních autobusových přívěsech musí být z vnější strany vozidla na dobře viditelném místě označeny dveře určené pro nástup osob tělesně postižených k sedadlům pro ně vyhrazeným (§ 31 odst. 10) a dveře určené pro nástup osob s invalidními vozíky a dětskými kočárky do prostoru pro ně vyhrazeného (§ 30 odst. 3).

(5) Dělené dveře autobusů a osobních autobusových přívěsů musí být uspořádány tak, aby cestující při nastupování nebo vystupování nepřišli do styku s jejich vnější stěnou; pokud jsou přidržovací tyče pro usnadnění vystupování a nastupování upevněny na dveřích, musí být na jejich vnitřní stěně. U autobusů a osobních autobusových přívěsů vyrobených (dovezených) po 1.1.1985 nesmějí být přidržovací tyče umístěny dále než 200 mm od roviny vymezující největší šířku vozidla v místě 1000 mm nad povrchem vozovky.

(6) Jsou-li dveře autobusů a osobních autobusových přívěsů dálkově ovládány z místa řidiče, musí zařízení pro dálkové ovládání dveří spolehlivě pracovat i za nepříznivých povětrnostních podmínek a za teplot až –15 °C. V případě potřeby musí být možno dveře otevřít i ručně, pokud nejsou zajištěny. Jsou-li dveře v pohybu, musí být možno je zastavit silou 147 N.

(7) Dálkově ovládané dveře autobusů a osobních autobusových přívěsů musí mít spáru mezi uzavíracími díly provedenou tak, aby nemohlo při přivření dojít ke zranění prstů ruky cestujícího a aby současně byla zaručena potřebná těsnost.

(8) Stav otevření či zavření dveří u autobusů a osobních autobusových přívěsů musí být řidiči spolehlivě oznámen zřetelným optickým znamením. Toto ustanovení neplatí pro vozidla, která jsou vybavena zařízením zamezujícím rozjezd vozidla při otevřených dveřích.

(9) U skříňových karosérií nesmějí zadní a boční dveře ve zcela otevřeném stavu přesahovat obrys vozidla o více než o vlastní tloušťku dveří v místě jejich uchycení.

(10) Ustanovení odstavce 1 poslední věty a odstavců 3, 4, 6 a 9 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 34

Zařízení pro nastupování a vystupování

(1) Do kabiny řidiče a do karosérie vozidel kategorie M musí být umožněn pohodlný a bezpečný nástup a výstup z nich. Nejnižší nástupní a výstupní schůdek do prostoru místa řidiče a spolujezdce u vozidel kategorie N nesmí být u nezatíženého vozidla výše než 650 mm nad vozovkou; u vozidel, jejichž technická způsobilost je schválena po 1. 1. 1973, s výjimkou vozidel terénních a se sklápěcí karosérií, nesmí být výše než 500 mm nad vozovkou. Schůdky musí být provedeny tak, aby zabraňovaly v co největší míře uklouznutí při nastupování a vystupování.⁷²)

(2) Madla pro usnadnění nastupování a vystupování u vozidel kategorie N musí být umístěna tak, aby jejich spodní okraj nebyl výše než 1650 mm nad povrchem vozovky.

(3) U trolejbusů a ostatních vozidel s elektrickým pohonem musí být nástupní a výstupní schůdky a madla elektricky odizolovány od skříně karosérie.

(4) Vozidla kategorie N a jejich přípojná vozidla, s výjimkou vozidel se sklápěcí karosérií, musí mít zařízení pro bezpečný vstup na ložnou plochu nebo do ložného prostoru a výstup z nich,⁷²) jestliže výška jejich podlahy nad vozovkou převyšuje 650 mm při pohotovostní hmotnosti vozidla.

(5) Vstupní dveře vozidel kategorie N a O se skříňovou karosérií musí být vybaveny pevným nebo snímatelným zařízením pro bezpečný a pohodlný vstup a výstup.

(6) Je-li autobus vybaven žebříkem pro výstup na střechu a sestup z ní, musí být žebřík na pravém boku nebo na zádi autobusu; je-li žebřík umístěn na boku autobusu, musí být odnímací.

(7) Ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na vozidla uvedená do provozu před 1. 1. 1985.

§ 35

Nádrž na paliva

(1) Nádrž na kapalná paliva musí být těsná a odolávat přetlaku nejméně 30 kPa; musí vzdorovat vnější i vnitřní korozi a spolehlivě odolávat namáháním vznikajícím za všech provozních podmínek vozidla. Musí být provedena a umístěna tak, aby z ní palivo nevytékalo při šikmé poloze vozidla, při jízdě v zatáčce nebo při nárazu, při kterém nedošlo k převrácení vozidla nebo porušení (roztržení) vlastní nádrže. Měkce připájené díly na nádrži musí být současně přinýtovány, přišroubovány nebo jinak bezpečně připevněny.

(2) Přetlak v nádrži, který přesahuje hodnotu provozního tlaku, musí být snižován vhodným samočinným zařízením (otvory, bezpečnostními ventily apod.). Plnicí a odvětrávací otvory musí být vyvedeny mimo uzavřené prostory vozidla tak, aby se výpary nemohly shromažďovat v uzavřených prostorech (např. v zavazadlovém prostoru). Odvzdušňovací otvory musí být snadno přístupné pro čistění a nesmí jimi vnikat nečistota a při údržbě a mytí vozidla voda do nádrže.

(3) Vozidla kategorie M₁, jejichž technická způsobilost je schválena po 1. 1. 1985, musí z hlediska ochrany proti vzniku požáru splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁷³) a musí být podle nich schválena. Tyto předpisy se vztahují přiměřeně i na ostatní vozidla a na palivové nádrže nezávislých topení.

(4) Plnicí otvor nádrže musí být snadno přístupný a dimenzován tak, aby bylo možné bez obtíží ručně plnit nádrž z nádoby se záložním palivem. Při plnění nádrže palivem nesmí – s výjimkou jednostopých motorových vozidel – ani při jejím přelití dojít k polití horkých částí vozidla, výfukového potrubí nebo elektrického příslušenství. Plnicí otvor palivové nádrže u automobilů musí být opatřen zajišťovacím zařízením proti odcizení nebo znehodnocení jejího obsahu nepovolanou osobou.

(5) Plnicí potrubí palivové nádrže – s výjimkou palivových nádrží pro nezávislé topení a nádrže jednostopých motorových vozidel – musí být provedeno tak, aby nedocházelo ke zpětnému vystřikování paliva při rychloplnění u čerpací stanice u vozidel,

1. a) jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1976,
   1. – rychlostí nejméně 60 l.min^-1 u vozidel kategorie M₁ a N₁,
   2. – rychlostí nejméně 100 l.min^-1 u vozidel ostatních kategorií,

1. b) jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. 1. 1976,
   1. – rychlostí nejméně 75 l.min^-1 u vozidel kategorie M₁ a N₁,
   2. – rychlostí nejméně 150 l.min^-1 u vozidel ostatních kategorií.

(6) Palivová nádrž nesmí být umístěna v kabině řidiče a obsluhy, v prostoru pro cestující, pro náklad, popřípadě pro zavazadla a v motorovém prostoru. Oddělení nádrže včetně potrubí od těchto prostorů – s výjimkou prostorů pro náklad u vozidel kategorie N, u nichž je dostatečná vzdálenost mezi dřevěnou podlahou ložného prostoru a palivovou nádrží – musí být provedeno pevnou stěnou z nehořlavého materiálu, která tvoří nedílnou součást konstrukce karosérie nebo je s touto konstrukcí pevně a vodotěsně spojena. U vozidel kategorie M₁ nemusí být nádrž oddělena od zavazadlového prostoru pevnou stěnou za předpokladu, že při poruše nádrže (po nárazu apod.) nemůže palivo vytéci do zavazadlového prostoru.

(7) U motorových vozidel kategorie M a N musí být v palivové nádrži nouzová zásoba paliva, která umožní ujetí nejméně 50 km u vozidel kategorie M₁ a 100 km u vozidel kategorie M₂, M₃ a N. Vozidla kategorie M a N musí být vybavena palivoměrem a nouzová zásoba paliva musí být řidiči jednoznačně a zřetelně signalizována optickým světelným zařízením umístěným v zorném poli řidiče. Různobarevné provedení ukazatele palivoměru se nepovažuje za optické světelné zařízení. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.

(8) Palivová nádrž jednostopých motorových vozidel musí mít zařízení pro nouzovou zásobu paliva, která umožní ujetí nejméně 30 km. Po spotřebování hlavní zásoby paliva musí být tato nouzová zásoba paliva jednoznačně a zřetelně signalizována řidiči alespoň uspořádáním přepouštěcích kohoutů.

(9) Nádoby na záložní palivo musí být provedeny tak, aby palivo při jakékoli poloze nádoby nemohlo vytékat. Nádoby ve vozidle musí být umístěny tak, aby nepřesahovaly nebo netvořily obrys vozidla a aby byly od rovin vymezujících největší šířku vozidla vzdáleny nejméně 150 mm a od roviny vymezující délku vozidla vpředu nebo vzadu nejméně 250 mm.

(10) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 36

Palivové potrubí

(1) Celistvost a těsnost palivového potrubí nesmí být porušitelná vibracemi, krutovým nebo ohybovým namáháním přenášeným z vozidla v normálních provozních podmínkách; potrubí musí být chráněno zároveň před mechanickým poškozením. Trubkové spoje musí být šroubené nebo spájené na tvrdo; přípustné jsou též přesuvné spoje s pružnými, palivuvzdornými hadicemi z těžko hořlavých materiálů zajišťujících těsnost při všech provozních teplotách.

(2) Palivové potrubí a všechny orgány, kterými prochází palivo, musí být chráněny před nadměrným teplem; je nepřípustné, aby palivo z potrubí, popřípadě ze zařízení namontovaných v jeho obvodu odkapávalo a odpařovalo se na horké části vozidla, výfukové potrubí a elektrické zařízení vozidla.

(3) Motorová vozidla, s výjimkou motorových vozidel uvedených v části třetí, u nichž se palivo dopravuje z nádrže ke karburátoru nebo vstřikovacímu čerpadlu vlastním spádem, musí mít u nádrže uzavírací zařízení pro přerušení dodávky paliva, které je snadno přístupné a lehce obsluhovatelné z místa řidiče.

(4) U vozidel kategorie M₂ a M₃ nesmí být palivové potrubí v prostoru pro cestující ani v prostoru řidiče; palivo nesmí být dopravováno vlastním spádem nebo přetlakem v palivové nádrži.

§ 37

Provozní hmoty

(1) K pohonu vozidel a k plnění mazacích, chladících a jiných podobných systémů se smí používat pouze provozních hmot takových složení, která byla schválena příslušným ústředním orgánem republiky z hlediska přípustných limitů znečisťování ovzduší provozem vozidel. Používání propan-butanu není dovoleno.

(2) Palivo dodávané do spotřební sítě a určené k pohonu vozidel:

1. a) s benzínovým motorem nesmí od 1. 1. 1987 obsahovat více než 0,40 g olova na 1 litr paliva,
2. b) s naftovým motorem vznětovým nesmí od 1. 1. 1987 obsahovat více než 2 g síry na 1 kg paliva.

§ 38

Výfukový systém

(1) Každé motorové vozidlo musí být vybaveno výfukovým potrubím k odvedení výfukových plynů do atmosféry a účinným tlumičem k tlumení hluku vycházejících plynů; tlumič výfuku musí být trvale zapojen do výfukového potrubí.

(2) Výfukové potrubí musí být od podlahy a jiných hořlavých částí vozidla odděleno a k dílům spodku vozidla nebo karosérie připevněno tak, aby tyto díly byly zvukově i tepelně od výfukového systému izolovány.

(3) Je-li vozidlo vybaveno výfukovou odlehčovací brzdou, musí být výfukové potrubí včetně těsnění až k ovládacímu ventilu brzdy dimenzováno pro příslušný tlak a teplotu. Spojovací šrouby a matice výfukového potrubí musí být dostatečně chráněny proti korozi.⁷⁴)

(4) Koncová část výfukového potrubí musí být směrována vzhůru nad vozidlo nebo dozadu rovnoběžně s podélnou střední rovinou vozidla nebo dozadu vlevo pod úhlem až 45° k této rovině. U tahačů návěsů nesmí docházet k přímému ofukování návěsu výfukovými plyny. Koncová část výfukového potrubí (vyústění) nesmí přesahovat, s výjimkou jednostopých motorových vozidel, jinou pevnou část zadního a bočního obrysu vozidla. Osa vyústění koncové části výfukového potrubí, s výjimkou potrubí směrovaného vzhůru nad vozidlo, musí být rovnoběžná s vodorovnou rovinou nebo odkloněná od ní tak, aby prodloužená osa potrubí ve vzdálenosti 1 m od ústí byla nejvýše 200 mm nad rovinou vozovky, na níž stojí vozidlo o pohotovostní hmotnosti. Vyústění výfukového potrubí musí být vedeno tak, aby bylo co nejvíce omezeno vnikání výfukových plynů dovnitř karosérie a aby výfukové plyny neznehodnocovaly náklad.

(5) Pokud je výfukové potrubí vozidel vyvedeno svisle vzhůru, musí být jeho vyústění v levé polovině vozidla a nejméně 100 mm nad střechou kabiny řidiče nebo karosérie.

(6) Ustanovení odstavce 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 39

Emise škodlivin ve výfukových plynech

(1) Vozidla se zážehovými benzínovými motory bez ohledu na druh jejich pracovního cyklu – s výjimkou motocyklů a mopedů (jednostopých motorových vozidel) vyrobených nebo dovezených před 1. 1. 1985 a ostatních motorových vozidel, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972 – musí z hlediska emisí škodlivin výfukových plynů splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁷⁵) a musí být podle nich schválena. Konstrukce a provedení motoru musí být takové, aby bylo zabráněno úniku plynů z klikové skříně do ovzduší.

(2) Vozidla se vznětovými naftovými motory vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1976 musí z hlediska emisí škodlivin výfukových plynů splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁷⁶) a musí být podle nich schválena. Vozidla se vznětovými naftovými motory kategorie M₂, M₃, N₂ a N₃ vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1985, musí kromě toho splňovat další podmínky stanovené zvláštními předpisy⁷⁷) a musí být podle nich schválena. Vstřikovací soupravy vznětových naftových motorů musí být plombovány proti neoprávněným úpravám seřízení.

(3) Opacita výfukových plynů (kouřivost) vozidel se vznětovými naftovými motory se v provozu zjišťuje metodou volné akcelerace podle zvláštních předpisů.⁷⁸)

(4) Na orgánech motoru nesmějí být provozovateli vozidla prováděny takové zásahy, které by zvyšovaly emise škodlivin ve výfukových plynech.

(5) U vozidel se zážehovými benzínovými motory, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. 7. 1972 – s výjimkou jednostopých motorových vozidel – nesmí v provozu po záběhu⁷⁹) objemový obsah kysličníku uhelnatého ve výfukových plynech při volnoběhu překročit 4,5 %.⁸⁰)

(6) Ustanovení tohoto paragrafu se vztahuje i na motory používané k provozu zvláštních zařízení trvale nebo přechodně připojených na vozidlo.

§ 40

Hluk vozidel

(1) Vozidla, jejich motory, díly a všechny orgány, ve kterých dochází k pohybu částí, větrací a vytápěcí zařízení, sací a výfukové potrubí s tlumiči, výfuková odlehčovací brzda, brzdová zařízení, spojení nástavby s konstrukcí vozidla a vnitřní vybavení vozidla musí být konstruovány a provedeny tak, aby hluk vně i uvnitř vozidla byl co nejmenší.

(2) Z hlediska hladiny vnějšího hluku musí vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1985 splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁸¹) a musí být podle nich schválena. Hladina vnějšího hluku vozidel po generální opravě nesmí být vyšší, než byla při schválení technické způsobilosti vozidla. Hodnoty nejvyšších přípustných hladin vnějšího hluku vozidel jsou uvedeny v příloze č. 2, která je součástí této vyhlášky.

(3) U vozidel uváděných do provozu po 31. 12. 1982 se zapisuje do technického průkazu vozidla referenční hodnota hladiny vnějšího hluku výfukového systému zjištěná zkušebnou provádějící homologační zkoušky vozidel z hlediska hluku. U vozidel uvedených do provozu do 31. 12. 1982 musí výfukový systém splňovat tyto referenční hodnoty hladiny vnějšího hluku v dB (A):

Referenční hodnota hladiny vnějšího hluku nesmí být za provozu vozidla překročena. Způsob a zjišťování referenční hodnoty hladiny vnějšího hluku výfukového systému vozidel v provozu stanoví zvláštní předpis.⁸⁴)

(4) Z hlediska hladiny vnitřního hluku musí vozidla kategorie M a N splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem⁸⁵) a musí být podle něj schválena.

(5) Pro zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí se použije podle jejich celkové hmotnosti ustanovení zvláštního předpisu⁸¹) platných pro vozidla kategorie N.

(6) Výrobce vozidel je povinen umožnit organizaci pověřené prováděním homologačních zkoušek, aby nejméně jednou ročně provedla kontrolní měření hluku u nejméně šesti namátkově vybraných vozidel každého hromadně vyráběného typu. Stejnou povinnost má dovozce vozidel každého hromadně dováženého typu (tj. více než 5 vozidel téhož typu), pokud nepředloží v příslušném roce osvědčení o shodnosti výroby z hlediska hluku.

(7) V konstrukci a provedení orgánů vozidla nesmějí být prováděny takové zásahy, které by zvyšovaly hluk nad stanovené meze.

(8) Ustanovení tohoto paragrafu se vztahuje i na nástavby a motory užívané k provozu zvláštních zařízení trvale nebo přechodně připojených na vozidlo.

(9) Ustanovení odstavců 6 a 8 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 41

Zdrojové soupravy elektrické energie

(1) Akumulátor musí být na vozidlo upevněn a upraven tak, aby z něj elektrolyt nevystřikoval a aby jeho poloha na vozidle byla zachována i při zpoždění nebo zrychlení nejméně 5 gn všemi směry. Akumulátor musí být umístěn tak, aby nemohlo dojít k neúmyslnému zkratu s vodivými díly vozidla a nejde-li o bezúdržbový akumulátor, aby k němu byl snadný přístup a aby byla snadná jeho montáž a demontáž.

(2) Akumulátor smí být umístěn jen v takovém prostoru, kde je zaručeno dostačující odvětrávání. Vyústění odvětrávání akumulátoru nesmí být vedeno do prostoru pro cestující, obsluhu, náklad ani do jiného uzavřeného prostoru vozidla ani do blízkosti palivové nádrže a jejího odvětrávání.

(3) Akumulátor musí při stavu nabití na 66 % jmenovité kapacity umožnit spolehlivé spuštění motoru vozidla za podmínek stanovených v § 19 odst. 3. Toto ustanovení se netýká jednostopých motorových vozidel a jejich modifikací a zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí.

(4) Zařízení vyrábějící elektrickou energii na motorovém vozidle musí mít takový výkon, aby krylo – i na přípojných vozidlech, pokud jsou motorová vozidla k jejich tažení určena – s dostatečnou rezervou spotřebu na všech elektrických spotřebičích vozidla včetně doplňků, které výrobce na přání odběratele montuje nebo běžně povoluje dodatečně montovat, a přitom zajistilo řádné dobíjení akumulátoru.

(5) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 42

Elektrická instalace vozidla

(1) Elektrické vedení musí být izolováno a umístěno tak, aby bylo zamezeno poškození vodičů nebo vzniku zkratu. Izolaci jednotlivých vodičů nutno volit podle prostředí, druhu a způsobu uložení. Elektrická instalace musí být provedena podle příslušné technické normy⁸⁶) a vozidla kategorie M₁, jejichž technická způsobilost je schválena po 1. 1. 1985, musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁷³) a musí být podle nich schválena.

(2) Motorová vozidla s výjimkou jednostopých musí být opatřena zásuvkou pro přenosnou elektrickou svítilnu.

(3) Připojení elektrické instalace pro předepsané osvětlení návěsu a přívěsu k tažnému vozidlu musí být provedeno sedmipólovým elektrickým vedením se sedmipólovou zásuvkou a jí odpovídající vidlicí černé (tmavé) barvy;⁸⁷) zásuvka a vidlice pro jiné účely (doplňkové) musí být pro rozlišení bílé (světlé) barvy.⁸⁸) Zásuvky a vidlice co do provedení, barvy a umístění musí od 1. 1. 1985 splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁸⁹) a musí být podle nich schváleny. Vozidla s elektrickou instalací 24 V určena k tažení přípojných vozidel, vyrobená (dovezená) do 31. 12. 1990 musí být ode dne 1. 7. 1985 vybavena vhodným zařízením (přechodným dílem), umožňujícím vzájemné propojení zásuvek a vidlic ISO 24 V se zásuvkami a vidlicemi 12 V doposud používaných i pro napětí 24 V. Propojení elektrické instalace mezi zemědělským a lesnickým traktorem a jejich přípojným vozidlem může být provedeno pětipólovým elektrickým vedením, avšak sedmipólovou zásuvkou a jí odpovídající vidlicí a schéma zapojení jednotlivých konektorů musí být shodné se zapojením u vozidel kategorie N.

(4) Vozidla kategorie N musí mít elektrické zařízení opatřeno snadno přístupným odpojovačem nebo nejméně jednou rychloupínací svorkou vodiče na akumulátoru, která umožní jeho odpojení od kostry vozidla bez použití nástrojů. Vozidla kategorie M₂ a M₃ musí mít elektrické zařízení opatřeno snadno přístupným odpojovačem od akumulátoru.

(5) Ustanovení odstavce 1 třetí věty, odstavce 2, odstavce 3 poslední věty a odstavce 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 43

Osvětlení vozidel

(1) Na vozidle se smí používat jen takových světelných zdrojů a zařízení – i co do počtu – která jsou pro druh a kategorii vozidla předepsána nebo povolena. Světelná zařízení na vozidlech, jejichž technická způsobilost je schválena po 1. 7. 1972, světelná zařízení vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1976 a světelné zdroje a zařízení vyrobené nebo dovezené po 1. 1. 1985 musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁹⁰) a musí být podle nich schváleny.

(2) Poloha světelných zařízení a geometrická viditelnost jednotlivých světel u vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 10. 1985 musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁹¹) a musí být podle nich schválena.

(3) Světelná zařízení musí být na vozidle umístěna tak, aby se jejich poloha a referenční osy samovolně neměnily. Poloha světelných zařízení se stanoví při pohotovostní hmotnosti vozidla a zatížení sedadla řidiče hmotností 75 kg. Dodatečně montovaná světelná zařízení musí být na vozidle umístěna tak, aby nenarušovala výhled z místa řidiče ani stanovenou geometrickou viditelnost ostatních světel.

(4) Vertikální nastavení světlometů s potkávacím světlem, s výjimkou zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí, měřeno při stání v rozsahu od pohotovostní do celkové hmotnosti vozidla, musí zůstat v rozsahu sklonů minus 0,5 % až minus 2,5 %, přičemž žádný bod osvětlené plochy ležící v rovině vozovky vlevo od podélné svislé roviny procházející středem zdroje potkávacího světla nesmí být dále než 115 m od předního obrysu vozidla. U vozidel, u nichž podmínka 115 m znamená snížení meze sklonu 0,5 % o určitou hodnotu, je přípustné snížit o stejnou hodnotu mez sklonu 2,5 %. Pro zajištění tohoto rozmezí sklonu musí být u vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 1. 1985, pokud není splněn výše uvedený rozsah nastavení, použito zařízení upravující sklon světlometu vzhledem ke karosérii podle zatížení, které musí být ovladatelné z místa řidiče (ručně) nebo musí pracovat samočinně. Pro každý typ vozidla musí výrobce (dovozce) stanovit základní nastavení, které musí být nejméně v rozmezí minus 1 % až minus 1,5 %, a od 1. 10. 1984 musí být schéma správného nastavení (seřízení) potkávacích světel uvedeno na zvláštním nesnadno měnitelném nebo odstranitelném štítku umístěném na snadno přístupném místě a v návodu k obsluze.

(5) Každá dvojice téhož druhu vnějšího světelného zařízení musí být na vozidle – pokud není stanoveno jinak – umístěna souměrně k podélné střední rovině vozidla, ve stejné výši nad vozovkou a musí vykazovat stejné světelné parametry a barevné odstíny.

(6) Všechna vnější světelná zařízení, pokud jsou v činnosti, musí svítit stálým a nepřerušovaným světelným tokem, s výjimkou směrových světel (§ 48).

(7) Motorová vozidla mohou být vybavena jedním světlometem s hledacím světlem bílé barvy, který nesmí být uveden v činnost na jedoucím vozidle.

(8) Všechna vnější světelná zařízení musí vyzařovat světlem té barvy, která je pro jednotlivé druhy světel v příslušných ustanoveních uvedena. Vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972, mohou mít barvu světla vyzařovaného

(9) Silniční tahače, pokud nesou nářadí nebo táhnou za sebou stroje nebo jiná přípojná vozidla, která nejsou vybavena vlastní světelnou výstrojí (obrysovými, brzdovými a směrovými světly), musí být vybaveny přenosnou soupravou světelných zařízení⁹²) upravenou pro jejich snadnou dočasnou montáž na nesené nářadí nebo na tažené vozidlo.

(10) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro bílá světla určená

1. a) k osvětlení ložné plochy vozidla,
2. b) k osvětlení spojovacího zařízení pro přípojná vozidla,
3. c) na zádi tahačů návěsů k osvětlení návěsů při zapojení vozidel do souprav,
4. d) k osvětlení přívěsného nářadí pro práce výlučně mimo veřejné pozemní komunikace.

Činnost těchto světel však musí být – u zemědělských a lesnických traktorů, jejichž technická způsobilost je schválena po 1. 1. 1985 – signalizována dalším světelným zařízením s nepřerušovaným světlem žluté barvy v zorném poli řidiče.

§ 44

Světlomety vozidel

(1) Každé motorové vozidlo, s výjimkou zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí, musí být vybaveno světlomety s potkávacími a dálkovými světly. Dálková i potkávací světla musí být bílé barvy a mohou být sloučena do jednoho světlometu s jinými světly svítícími dopředu. Činnost dálkového světla musí být signalizována nepřerušovaně svítícím kontrolním světlem modré barvy v zorném poli řidiče.

(2) Vozidla kategorie M a N a motorová vozidla širší než 1,3 m se třemi koly uspořádanými souměrně k podélné střední rovině vozidla musí být vybavena dvěma světlomety s potkávacím světlem a dvěma světlomety s dálkovým světlem. Nejvyšší souhrnná svítivost dálkových světel nesmí být větší než 225 000 cd. Na vozidle může být použito čtyř světlometů s dálkovým světlem, pokud součet jejich svítivosti nepřesáhne tuto hodnotu. Světlomety s potkávacím světlem musí být umístěny tak, aby bod jejich činné svítící plochy nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nebyl vzdálen více než 400 mm od této roviny a aby vzájemná vzdálenost jejich nejbližších bodů činné svítící plochy nebyla menší než 600 mm. Světlomety s dálkovým světlem nesmějí být svým vnějším okrajem činné svítící plochy blíže rovině vymezující největší šířku vozidla než vnější okraj činné svítící plochy světlometu s potkávacím světlem.

(3) Jednostopá motorová vozidla a motorová vozidla se třemi koly uspořádanými souměrně k podélné střední rovině vozidla, jejichž šířka je nejvýše 1,3 m, musí být vybavena jedním světlometem s potkávacím světlem a jedním světlometem s dálkovým světlem. Mopedy musí být vybaveny jedním světlometem s potkávacím světlem a mohou být vybaveny jedním světlometem s dálkovým světlem.⁹¹) Světlomet s potkávacím světlem a světlomet s dálkovým světlem musí být umístěny tak, aby jejich referenční osy byly v podélné střední rovině vozidla.

(4) Světlomety s potkávacím světlem nesmějí být svým nejnižším bodem činné svítící plochy níže než 500 mm a nejvyšším bodem činné svítící plochy výše než 1200 mm⁹³) nad rovinou vozovky.

(5) Přepínání potkávacích a dálkových světel musí být provedeno tak, že nesmí dojít k jejich současnému vypnutí. Dálková světla mohou být zapnuta buď všechna současně nebo ve dvojicích. Po přepnutí z potkávacích světel na dálková musí být zapnuta alespoň jedna dvojice dálkových světel. Potkávací světla mohou svítit současně s dálkovými. Po přepnutí z dálkových světel na potkávací musí být vypnuta všechna dálková světla.

(6) Motorová vozidla vybavená více než jednou dvojicí dálkových světel mohou mít jednu dvojici dálkových světel pohyblivou v závislosti na řízení vozidla.

(7) Rozsvícení potkávacích světel nebo dálkových světel nesmí být možné, nejsou-li současně v činnosti obrysová světla vozidla a osvětlení zadní státní poznávací značky. Tato podmínka neplatí pro použití potkávacích nebo dálkových světel jako světelného výstražného zařízení.

(8) Ustanovení odstavců 1, 2 a 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972, dálkovými světly musí být tato vozidla vybavena, je-li jejich nejvyšší konstrukční rychlost vyšší než 40 km.h^-1.

§ 45

Obrysová a parkovací světla

(1) Každé motorové vozidlo, které má nejméně čtyři kola, a každé motorové vozidlo se třemi koly uspořádanými symetricky k podélné střední rovině vozidla musí být vybaveno k vyznačení vnějších obrysů dvěma předními obrysovými světly bílé barvy a dvěma zadními obrysovými světly červené barvy.⁹⁴)

(2) Přípojné vozidlo, s výjimkou postranního vozíku k jednostopému motorovému vozidlu, jehož boční obrys přesahuje boční obrys tažného vozidla o více než 100 mm anebo jehož šířka je větší než 1,6 m, musí být vybaveno 2 předními obrysovými světly bílé barvy a každé přípojné vozidlo, s výjimkou přípojných vozidel k jednostopému motorovému vozidlu, musí být vybaveno dvěma zadními obrysovými světly červené barvy.

(3) Obrysová světla vozidla nesmějí být svým nejnižším bodem činné svítící plochy níže než 350 mm a nejvyšším bodem činné svítící plochy výše než 1500 mm nad rovinou vozovky. Jestliže tvar karosérie neumožňuje dodržet výšku 1500 mm, může být obrysové světlo ve výši až 2100 mm nad rovinou vozovky. Bod činné svítící plochy předního bílého obrysového světla nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nesmí být u motorového vozidla dále než 400 mm, u přípojného vozidla dále než 150 mm od této roviny; u zadního červeného obrysového světla nesmí být tato vzdálenost větší než 400 mm. Vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činné svítící plochy předních obrysových světel i zadních obrysových světel nesmí být menší než 600 mm.

(4) Jednostopá motorová vozidla, s výjimkou mopedů, musí být vybavena jedním předním obrysovým světlem bílé barvy a jedním zadním obrysovým světlem červené barvy. Mopedy musí být vybaveny jedním zadním obrysovým světlem červené barvy a mohou být vybaveny jedním předním obrysovým světlem bílé barvy. Přívěsný vozík za jednostopé motorové vozidlo musí být vybaven jedním zadním obrysovým světlem červené barvy. Obrysová světla musí být umístěna v podélné střední rovině vozidla. Nejnižší bod činné svítící plochy obrysového světla nesmí být níže než 350 mm a nejvyšší bod činné svítící plochy nesmí být výše než 1200 mm nad rovinou vozovky.

(5) Postranní vozík k jednostopému motorovému vozidlu musí být vybaven jedním bílým obrysovým světlem svítícím dopředu a jedním červeným obrysovým světlem svítícím dozadu. Bod činné svítící plochy každého světla nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nesmí být dále než 150 mm od této roviny. Nejnižší bod činné svítící plochy těchto světel nesmí být níže než 350 mm a jejich nejvyšší bod činné svítící plochy nesmí být výše než 1200 mm nad rovinou vozovky.

(6) Obrysová světla při zapnutí musí svítit všechna současně. U vozidel, jejichž technická způsobilost je schválena po 1. 1. 1977, musí být činnost obrysových světel signalizována nepřerušovaně svítícím kontrolním světlem zelené barvy v zorném poli řidiče; signalizování kontrolním světlem se nevyžaduje, je-li možné osvětlení přístrojové desky zapnout i vypnout jen současně s obrysovými světly.

(7) Při stání a parkování se k světelnému vyznačení vnějších obrysů vozidla používá parkovacích nebo obrysových světel. U motorových vozidel, jejichž délka nepřesahuje 6 m a šířka 2 m – s výjimkou jednostopých – smějí parkovací světla svítit pouze na straně přivrácené ke středu vozovky. Jednostopá motorová vozidla mohou mít k světelnému vyznačení při stání jedno parkovací světlo v podélné střední rovině vozidla, viditelné zepředu i zezadu. Parkovací světlo musí svítit dopředu světlem bílé a dozadu světlem červené barvy. Parkovací světla musí být umístěna podle odstavce 3, u jednostopých motorových vozidel podle odstavce 4 a u postranního vozíku k jednostopému motorovému vozidlu podle odstavce 5. Se samostatným parkovacím světlem (světly) nemusí svítit žádné jiné osvětlovací zařízení.

(8) Vozidla kategorie M, N a O vyrobená nebo dovezená po 1. 10. 1985

1. a) se šířkou větší než 2,1 m musí být vybavena doplňkovými svítilnami s obrysovými světly,
2. b) mohou být vybavena zdvojenými zadními svítilnami s obrysovými, brzdovými a směrovými světly.

Doplňková obrysová světla musí svítit dopředu světlem bílé, dozadu světlem červené barvy a současně s obrysovými světly. U doplňkových svítilen s obrysovými světly umístěných na střeše vozidla se smí referenční osa světelného toku těchto světel odchýlit od podélné střední roviny vozidla nejvýše o 30°.

§ 46

Zařízení pro osvětlení zadní státní poznávací značky a osvětlení směrových tabulek

(1) Každé vozidlo musí mít zařízení pro osvětlení zadní státní poznávací značky, pokud je jí vozidlo vybaveno. Zařízení pro toto osvětlení musí být konstruováno a provedeno tak, aby bylo možno přečíst údaje na tabulce ze vzdálenosti nejméně 25 m od zadního obrysu vozidla. Barva světla tohoto osvětlení musí být bílá.

(2) Přední a postranní směrové tabulky na autobusech určených pro veřejnou dopravu musí být osvětleny dopadajícím nebo průchozím světlem bílé nebo slabě žluté barvy tak, aby hlavní údaj byl čitelný zepředu nebo ze strany alespoň ze vzdálenosti 20 m od vozidla; světlo nesmí oslňovat řidiče vozidla ani ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Osvětlení směrových tabulek musí mít zvláštní spínač a jeho zapínání nesmí být vázáno na ostatní světla vozidla. Jas směrových tabulek vzniklý jejich osvětlením musí být v každém místě jejich osvětlené plochy nejméně 2 cd.m^-2.

§ 47

Brzdová světla

(1) Každé vozidlo, které má nejméně čtyři kola, a každé vozidlo se třemi koly uspořádanými symetricky k podélné střední rovině vozidla, jejichž nejvyšší konstrukční rychlost je vyšší než 20 km.h^-1, musí být opatřeno vzadu dvěma brzdovými světly červené barvy.

(2) Nejnižší bod činné svítící plochy brzdového světla nesmí být níže než 350 mm a jeho nejvyšší bod činné svítící plochy nesmí být výše než 1500 mm nad rovinou vozovky. Jestliže tvar karosérie neumožňuje dodržet výšku do 1500 mm, může být brzdové světlo ve výši až 2100 mm nad rovinou vozovky. Vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činné svítící plochy brzdových světel nesmí být menší než 600 mm.

(3) Jednostopé motorové vozidlo s nejvyšší konstrukční rychlostí nejméně 50 km.h^-1 nebo s objemem válců motoru větším než 50 cm³ a jeho přípojné vozidlo musí být vybaveno vzadu jedním brzdovým světlem červené barvy. Brzdové světlo musí být v podélné střední rovině vozidla a může být skupinové nebo sloučené s obrysovým světlem. Nejnižší bod činné svítící plochy nesmí být níže než 350 mm a nejvyšší bod činné svítící plochy výše než 1200 mm nad rovinou vozovky. Svítilna brzdového světla postranního vozíku musí být umístěna podle § 45 odst. 5.

(4) Jsou-li zapojena zařízení předepsaná pro jízdu, musí se brzdová světla jednotlivého vozidla i všech vozidel soupravy rozsvítit současně při působení řidiče na ovládací orgán provozního nebo nouzového brzdění, pokud ovládací orgán nouzového brzdění je oddělen od ovládacího orgánu parkovacího brzdění.

(5) Ustanovení odstavce 4 neplatí pro nouzové brzdění vozidel, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1972.