Vyhláška o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší

Specifické emisní limity pro spalovací stacionární zdroje ke spalování více druhů palivČást III

1. 1. U spalovacího stacionárního zdroje používajícího současně dva nebo více druhů paliv se stanoví hodnoty specifických emisních limitů následujícím postupem:
   1. a) přiřadí se hodnota specifického emisního limitu odpovídající každému jednotlivému palivu a znečišťující látce v závislosti na celkovém jmenovitém tepelném příkonu spalovacích stacionárních zdrojů,
   2. b) následně se určí vážené hodnoty specifických emisních limitů podle jednotlivých druhů paliv, a to tak, že jednotlivé hodnoty specifických emisních limitů se vynásobí tepelným příkonem každého paliva a tento součin se vydělí součtem tepelných příkonů dodaných všemi palivy, a
   3. c) sečtou se vážené hodnoty specifických emisních limitů pro jednotlivá paliva.

1. 2. U spalovacího stacionárního zdroje spalujícího více druhů paliv, ve kterém se používají zbytky z destilace a zpracování ropy samostatně nebo s jinými druhy paliv pro vlastní spotřebu, platí bez ohledu na ustanovení bodu 1 požadavky na spalování paliva s nejvyšším specifickým emisním limitem, pokud během provozu stacionárního zdroje činí podíl, jímž přispívá toto palivo k souhrnu tepelných příkonů dodaných všemi palivy, alespoň 50 %. Je-li podíl tohoto paliva nižší než 50 %, stanoví se hodnota specifického emisního limitu na základě poměrného podílu tepelného příkonu zabezpečeného jednotlivými palivy na součtu tepelných příkonů všech paliv následujícím postupem:
   1. a) přiřadí se hodnota specifického emisního limitu odpovídající každému jednotlivému palivu a odpovídající znečišťující látce v závislosti na celkovém jmenovitém tepelném příkonu spalovacích stacionárních zdrojů,
   2. b) následně se vypočte hodnota specifického emisního limitu pro palivo s nejvyšší hodnotou specifického emisního limitu a v případě dvou druhů paliv se stejnou hodnotou specifického emisního limitu, palivo s vyšším tepelným příkonem (dále jen „směrodatné palivo“); tato hodnota se získá vynásobením hodnoty specifického emisního limitu příslušného paliva dvěma a od tohoto součinu se odečte hodnota specifického emisního limitu paliva s nejnižší hodnotou specifického emisního limitu,
   3. c) následně se určí vážené hodnoty specifických emisních limitů pro jednotlivá paliva, které se získají vynásobením vypočtené hodnoty specifického emisního limitu paliva tepelným příkonem směrodatného paliva, a další jednotlivé hodnoty specifických emisních limitů se vynásobí tepelným příkonem dodaným každým palivem a výsledek násobení se podělí součtem tepelných příkonů dodaných všemi palivy, a
   4. d) sečtou se vážené hodnoty specifických emisních limitů pro jednotlivá paliva.

   Ustanovení tohoto bodu nelze použít u stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nižším než 50 MW a dále u stacionárních zdrojů, pro něž byla podána kompletní žádost o povolení provozu 7. ledna 2013 nebo později nebo které byly uvedeny do provozu po 7. lednu 2014 bez ohledu na datum podání žádosti o povolení provozu; u těchto zdrojů se postupuje podle bodu 1.

1. 3. Alternativně k bodu 2 lze pro oxid siřičitý použít následující průměrné hodnoty specifických emisních limitů, bez ohledu na použitou kombinaci paliv:
   1. a) 1000 mg.m^-3 pro spalovací stacionární zdroje v rámci rafinerie využívající zbytky z destilace a zpracování ropy samostatně nebo s jinými druhy paliv pro vlastní spotřebu, kterým bylo uděleno první povolení před 27. listopadem 2002 nebo jejichž provozovatel před tímto datem podal úplnou žádost o povolení a které byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, nebo
   2. b) 600 mg.m^-3 pro ostatní spalovací stacionární zdroje v rámci rafinerie využívající zbytky z destilace a zpracování ropy samostatně nebo s jinými druhy paliv pro vlastní spotřebu.

   Tyto emisní limity jsou vztaženy na normální stavové podmínky a suchý plyn při referenčním obsahu kyslíku v odpadním plynu 6 % v případě pevných paliv a 3 % v případě kapalných a plynných paliv.

   Ustanovení tohoto bodu nelze použít u plynových turbín a plynových motorů a dále u stacionárních zdrojů, pro něž byla podána kompletní žádost o povolení provozu 7. ledna 2013 nebo později nebo které byly uvedeny do provozu po 7. lednu 2014 bez ohledu na datum podání žádosti o povolení provozu.

   Po 1. lednu 2025 nelze ustanovení tohoto bodu použít u stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nižším než 5 MW a po 1. lednu 2030 u stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 5 MW do 50 MW.

Minimální stupně odsíření pro spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyššímČást IV

Tabulka 1 - Minimální stupně odsíření pro spalovací stacionární zdroje, kterým bylo vydáno první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, před 27. listopadem 2002 nebo pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu před tímto datem a byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003

Tabulka 2 - Minimální stupně odsíření pro spalovací stacionární zdroje, kterým bylo vydáno první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, mezi 27. listopadem 2002 a 7. lednem 2013 nebo byly uvedeny do provozu mezi 27. listopadem 2003 a 7. lednem 2014

Tabulka 3 - Minimální stupně odsíření pro spalovací stacionární zdroje, kterým bylo vydáno první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, 7. ledna 2013 nebo později nebo byly uvedeny do provozu po 7. lednu 2014