Vyhláška ministra dopravy a spojů o úpravě mzdových podmínek pro řidiče silničních motorových vozidel, závozníky a průvodčí autobusů

§ 1

Rozsah platnosti

(1) Tato vyhláška upravuje mzdové podmínky pracovníků, kteří řídí silniční motorová vozidla nebo vykonávají práci závozníků motorových vozidel a průvodčích autobusů jako povolání.

(2) Vyhláška se nevztahuje na

1. a) příslušníky ozbrojených sborů,
2. b) pracovníky požární ochrany z povolání,
3. c) řidiče a průvodčí městských kolejových vozidel, trolejbusů, autobusů a autotaxi městské dopravy a komunálních služeb,
4. d) řidiče traktorů, zaměstnané při provádění mechanizovaných polních prací, v přibližování dřeva v lesním hospodářství a na řidiče pásových traktorů.

§ 2

Mzdové tarify

(1) Pro odměňování práce v časové a úkolové mzdě platí dále uvedené hodinové mzdové tarify. Řidiče, průvodčí a závozníky lze odměňovat podle dále uvedených měsíčních tarifů, jen pokud je to z hlediska mzdové praxe účelné a administrativně jednodušší. Okruh těchto pracovníků a podmínky používání měsíčních tarifů určuje vedoucí organizace. Při určení základní mzdy v rámci rozpětí se přihlíží k tomu zda jde o řidiče opraváře nebo neopraváře.

(2) Řidič-opravář musí být buď vyučen automechanikem nebo musí být zaučen v dílně a prokázat kvalifikační zkouškou, že kromě dovedností, předepsaných pro řidiče-neopraváře, umí samostatně provádět běžné opravy motorového vozidla a pravidelnou kontrolu všech jeho částí, demontovat, opravit a montovat jednotlivé skupiny a podskupiny vozidla a provádět potřebné úpravy dílců a součástí. Neudržuje-li řidič opravář svěřené vozidlo v řádném technickém stavu, může mu být tato jeho kvalifikace odejmuta.

Řidič-neopravář musí umět připravit vozidlo k jízdě, obsluhovat, ošetřovat a mazat jeho části podle příslušných předpisů, včetně odstranění jednoduchých poruch, vyskytujících se na vozidle.

Kromě řízení vozidla musí řidič provádět jeho denní ošetření (řidič-opravář též potřebné běžné opravy) a nakládat a vykládat přepravované zboží na vozidlo a z vozidla, pokud z důvodu bezpečnosti dopravy není jeho účast na nakládání a vykládání výjimečně vyloučena.

(3) Závozník jezdí s řidičem, nakládá a skládá různé hmoty a výrobky podle průvodních dokladů. Musí znát přepravní řád a předpisy, umět nakládat a skládat různé druhy hmot a výrobků a zajistit je proti poškození, ovládat jednoduché zvedací a nakládací zařízení a pomůcky pro nakládání a vykládání, umět přejímat a předávat zboží podle průvodních dokladů a vypomáhat řidiči jednoduchými pracemi při odstraňování poruch.

(4) Průvodčí autobusů odbavuje cestující, zavazadla a autobusové zboží, vybírá jízdné, poplatky a náhrady stanovené tarifem, ukládá zavazadla a autobusové zboží do vyhrazeného prostoru, doprovází cestující za jízdy v autobusu nebo přívěsu a odpovídá za jejich bezpečnost. Udržuje vozidlo v čistotě. Musí znát přepravní řád, jízdní řád, tarifní ustanovení o stanovení jízdného, poplatků a náhrad, umět bezpečně uložit zavazadla ve vozidle nebo prostorách pro ně vyhrazených a vypomáhat řidiči jednoduchými pracemi při odstraňování poruch.

(5) Řidičům speciálních silničních motorových vozidel se určí mzdový tarif podle skupiny užitečného zatížení nákladních automobilů, do níž náleží podvozek (chassis) speciálního vozidla. Autojeřáby, autobagry a dumpry se nepovažují za speciální silniční motorová vozidla ve smyslu této vyhlášky.

Tažná vozidla pro návěsy (tahače) se posuzují jako traktory a zařazují se podle výkonu motoru v koních.

Řidičům automobilů s karosérií typu Station-vagón se určí mzdový tarif pro řidiče osobních automobilů nebo pro řidiče dodávkových automobilů, a to podle provozního použití automobilů, které převažuje.

(6) Práce na běžných opravách a plánované údržbě motorových vozidel a přívěsů, odměňuje se příslušným mzdovým tarifem řidiče nebo závozníka. Za práce při ošetřování motorových vozidel a přívěsů (denní obsluha, čištění, mytí a mazání) lze stanovit paušální odměnu.

§ 3

Pracovní příplatky řidičů

(1) Za zvláštní namáhavost, náročnost a obtížnost se poskytuje řidičům dále uvedených speciálních silničních motorových vozidel a silničních motorových vozidel s přívěsy za každou odpracovanou hodinu při přepravním výkonu, při němž bylo použito speciálního zařízení vozidla nebo přívěsu, příplatek, který činí

1. c) u automobilů a tahačů s přívěsnými Trayllery a Cullemayery nebo dvěma dvounápravovými přívěsy přes 10 tun užitečného zatížení Kčs 1,20. V rámci těchto sazeb lze řidičům stanovit tyto příplatky též pevnou sazbou za každý km jízdy.

(2) Řidičům autobusů se vyplácí za jízdu s přívěsem příplatek ve výši Kčs 0,07 za každý kilometr jízdy.

(3) Řidiči, který současně vykonává práci výběrčího, inkasuje tržby nebo provádí výkup, pokud není za tuto činnost jinak odměňován, náleží příplatek ve výši Kčs 0,70 za každou odpracovanou hodinu přepravního výkonu, při němž tato činnost je vykonávána. Příplatek je možno určit pevnou sazbou za jednotlivý výkon, která však nesmí překročit výši uvedenou v předchozí větě.

(4) Řidičům, kteří vykonávají práce uvedené v § 4, odst. 1, přísluší stejné příplatky jako závozníkům.

§ 4

Pracovní příplatky závozníků a průvodčích autobusů

(1) Za nakládání a vykládání těžkých nákladů náleží závozníkům příplatek, který činí za jednu hodinu tohoto výkonu:

(2) Závozníku pověřenému inkasováním a vyúčtováním tržeb nebo provádějícímu výkup, náleží příplatek ve výši Kčs 0,70 za každou odpracovanou hodinu přepravního výkonu, při němž je tato činnost vykonávána. Příplatek je možno určit pevnou sazbou, která však nesmí překročit výši uvedenou v předchozí větě.

(3) Průvodčím autobusů, obsluhujícím zároveň motorový vůz a přívěs, náleží příplatek ve výši Kčs 0,70 za každou odpracovanou hodinu takového výkonu.

§ 5

Příplatky za práci ve ztíženém pracovním prostředí

(1) Řidičům a závozníkům přísluší za každou hodinu odpracovanou ve ztíženém pracovním prostředí příplatek.

(2) Příplatky jsou odstupňovány podle obtížnosti práce a zdraví škodlivých podmínek a činí za každou skutečně odpracovanou hodinu

(3) Seznam prací, za které se poskytují příplatky, je uveden v příloze č. 1. Seznam prací mohou jednotliví ministři a vedoucí ústředních orgánů rozšířit pro obor své působnosti o další práce po projednání se sekretariátem Státní mzdové komise.

(4) Příplatky se poskytují podle směrnic vydaných příslušným ministerstvem na podkladě zásad stanovených Státní mzdovou komisí.

§ 6

Příplatek za práci v nočních směnách

Řidičům silničních motorových vozidel, závozníkům a průvodčím autobusů přísluší příplatek za práci v nočních směnách podle předpisů vydaných příslušným ministrem nebo vedoucím ústředního orgánu na podkladě zásad stanovených Státní mzdovou komisí.

§ 7

Odměňování práce v úkolové a časové mzdě

(1) Úkolové mzdy má být v automobilové dopravě používáno pouze:

1. a) lze-li předem spolehlivě stanovit postup a množství vykonané práce a tím i výkonovou normu,
2. b) lze-li vykonanou práci kontrolovat podle množství a jakosti a není-li nebezpečí zvyšování výkonu na úkor kvality a bezpečnosti práce,
3. c) je-li to ekonomicky účelné, zejména jsou-li náklady na stanovení normy a kontrolu vykonávané práce vyváženy výhodami spojenými s použitím úkolové mzdy.

(2) Úkolové mzdy nesmí být používáno tam, kde by její uplatnění mohlo vážně ohrozit život nebo zdraví dělníků.

(3) Práce v úkolové mzdě se odměňuje úkolovou sazbou, která se vypočte ze mzdového tarifu a výkonové normy.

Úkolový řád a výkonové normy pro odměňování řidičů a závozníků za práci v úkolové mzdě vydá ministr dopravy a spojů.

(4) V ostatních případech, kde nejsou splněny podmínky uvedené v odstavci 1, je třeba dát přednost odměňování časovou mzdou s prémií.

§ 8

Prémiování

(1) Za dosažení lepších pracovních výsledků mohou být řidičům silničních motorových vozidel, závozníkům a průvodčím autobusů poskytovány prémie podle podnikových prémiových řádů. Podnikové prémiové řády vydává ředitel podniku na základě výnosu příslušného resortního ministra nebo vedoucího ústředního orgánu a v souladu se zásadami schválenými Státní mzdovou komisí.

(2) Za hospodárný provoz motorového vozidla mohou být řidičům silničních motorových vozidel poskytovány prémie podle prémiového řádu uvedeného v příloze č. 3.

§ 9

Výkonnostní odměny

(1) Řidičům silničních motorových vozidel, závozníkům a průvodčím autobusů odměňovaným časovou mzdou mohou být za iniciativní a úspěšné plnění úkolů poskytovány výkonnostní odměny.

(2) Výši výkonnostní odměny určuje těmto pracovníkům nadřízený vedoucí pracovník, přičemž musí dbát, aby byl dodržen správný poměr k výdělkům řidičů silničních motorových vozidel, závozníků a průvodčích autobusů, odměňovaných jinými formami mzdy.

§ 10

Odměna za pohotovostní službu

(1) Nařídí-li vedení podniku (závodu), aby určití pracovníci byli v době jejich pracovního volna připraveni na pracovišti, pro případ okamžité pracovní potřeby k zajištění dopravního provozu (pohotovost na pracovišti), přísluší jim za každou celou hodinu pracovní pohotovosti 50 % příslušného mzdového tarifu a přesčasového příplatku uvedeného v § 11, odst. 3.

(2) Nařídí-li vedení podniku (závodu) určitým pracovníkům, aby i mimo pracovní dobu byli připraveni, že budou povoláni na svá pracoviště k odstranění poruch v dopravě nebo k provedení jiných nárazových prací (pohotovost mimo pracoviště), poskytne se jim za dobu trvání pohotovosti odměna ve výši Kčs 5,- za jeden kalendářní pracovní den, nebo Kčs 10,- za jeden kalendářní den pracovního klidu.

(3) Dojde-li v době nařízené pohotovosti podle odstavce 1 k pracovnímu výkonu, náleží pracovníku za tento výkon, místo odměny za pohotovost, odměna podle platných předpisů.

(4) Nastoupí-li pracovník během pracovní pohotovosti, nařízené podle odstavce 2, na výzvu do práce, přísluší mu odměna za pohotovost vedle odměny za pracovní výkon.

(5) Doba pohotovosti mimo pracoviště se nezapočítává do pracovní doby.

§ 11

Odměna za práci přes čas a ve dnech pracovního klidu

(1) Prací přes čas je práce nařízená vedoucím podniku (závodu) a konaná nad výměru zákonem stanovené pravidelné pracovní doby. Při posuzování, zda jde o práci přes čas, se do odpracovaného času započítává i doba, po kterou zaměstnanec nemohl pracovat, za kterou mu však náleží náhrada mzdy nebo peněžité dávky nemocenského pojištění.

(2) Vedoucí podniku (závodu) odpovídá za to, že práce přes čas je nezbytně nutná a že je zajištěna kontrola výsledků nařízené práce i kontrola odpracované doby.

(3) Za nařízenou práci přes čas, náleží zaměstnanci vedle mzdy příplatek, a to

1. a) ve výši 25 % mzdového tarifu za každou celou odpracovanou hodinu přes čas,
2. b) ve výši 50 % mzdového tarifu za každou celou odpracovanou hodinu přes čas v noci (v době mezi 22-6 hod.),
3. c) ve výši 50 % mzdového tarifu za každou celou odpracovanou hodinu přes čas v neděli nebo jiný obvyklý den pracovního klidu v týdnu,
4. d) ve výši 33 % mzdového tarifu za každou celou odpracovanou hodinu přes čas v pravidelné turnusové práci denní a noční a v neděli nebo jiný obvyklý den pracovního klidu v týdnu.

Vznikne-li zároveň nárok na příplatek podle ustanovení písm. a), b), c), platí se jen jeden příplatek, a to nejvyšší.

(4) O náhradě výdělku za dny pracovního klidu, jakož i o odměně za práci v těchto dnech, platí zvláštní předpisy.^*)

§ 12

Náhrada mzdy při časových ztrátách (prostojích)

(1) Za časové ztráty se považují zejména ztráty, které jsou způsobeny chybnými pracovními podklady, nedostatkem nebo nepřipraveností materiálu, čekáním na příjem, odevzdání nebo potvrzení přepravních dokladů, čekáním na nakládacích a vykládacích místech, přerušením přepravního výkonu z technických, provozních nebo dopravních důvodů, nebo pro poruchu nakládacích nebo vykládacích zařízení, nedostatkem nutného pracovního místa apod. Za časové ztráty se nepovažuje přerušení práce, k němuž sice došlo z těchto příčin, které však nečiní více než 15 minut za směnu. Trvá-li přerušení práce ve svém úhrnu za jednu směnu déle než 15 minut, považuje se i prvních 15 minut za časovou ztrátu.

(2) Za časové ztráty nelze zásadně považovat prostoje v důsledku nepříznivého počasí.

(3) Po dobu přerušení práce má být pracovníku přidělena náhradní práce. Za tuto dobu mu přísluší mzda podle vykonávané práce, nejméně však ve výši jemu přiznaného mzdového tarifu.

(4) Nemůže-li pracovník pokračovat v práci z důvodů jím nezaviněných a nemůže-li mu být přidělena náhradní práce, přísluší mu náhrada mzdy ve výši mzdového tarifu. Pokud však pracovník dosáhl v předchozím zúčtovacím období nižšího průměrného výdělku, než činí jeho mzdový tarif, přísluší mu náhrada mzdy, odpovídající průměrnému hodinovému výdělku, dosaženému v předchozím zúčtovacím období.

(5) Nemůže-li pracovník pokračovat ve své práci z důvodů jím zaviněných, nepřísluší mu náhrada mzdy. Je-li mu přidělena náhradní práce, přísluší mu mzda podle vykonávané práce.

(6) Náhrada mzdy podle odstavce 4 nepřísluší pracovníku, který bezdůvodně odmítne konat náhradní práci, nebo který bez prodlení neoznámí svému nadřízenému okolnosti, pro které nemůže v práci pokračovat.

(7) Za čekání v autobusové dopravě, nařízené schváleným rozvrhem práce (turnusem), mezi ukončením jednoho a započetím příštího spoje, obdrží řidič (průvodčí) autobusu náhradu ve výši 50 % mzdového tarifu za takto vykázané hodiny čekání. Doba placeného čekání se nezapočítává do pracovní doby. Podrobnosti stanoví příslušné ministerstvo nebo ústřední orgán v dohodě s ústředním výborem Odborového svazu.

(8) Za přerušení práce v důsledku dělené směny, přísluší pracovníku příplatek ve výši Kčs 10,- za jednu dělenou směnu; co se považuje za dělenou směnu, je stanoveno v příloze č. 2.

§ 13

Všeobecná a závěrečná ustanovení