Vyhláška ministra dopravy a spojů o úpravě mzdových podmínek pro řidiče silničních motorových vozidel, závozníky a průvodčí autobusů

Příloha č. 1

SEZNAM PŘÍPLATKŮ

za ztížené a zdraví škodlivé pracovní prostředí

Příloha č. 2

SMĚRNICE

o úpravě pracovní doby pracovníků v silniční motorové dopravě

Úprava pracovní doby pro řidiče musí vyhovovat všem zákonným předpisům o ochraně práce a zdraví pracujících při respektování všech požadavků na přepravu kladených, zejména co do operativnosti a kvality přepravy, snížení přesčasové práce a ochrany socialistického vlastnictví.

1. I. Všeobecné zásady pro úpravu pracovní doby
   1. 1. Na základě plánované provozní doby stanoví vedoucí organizace (provozu) společně s odborovou organizací pracovní a směnové plány a vyhlásí je po dohodě se zaměstnanci. Plánovaná provozní doba řidičů má odpovídat pravidelné pracovní době, stanovené příslušnými předpisy, připadající podle počtu pracovních dnů na kalendářní měsíc. V pracovních a směnových plánech může být stanovena pro jednotlivé dny různá pracovní doba.
   2. 2. Začátek a konec denní pracovní doby stanoví vedoucí v dohodě s odborovou organizací v pracovních a směnových plánech. Je-li ve výjimečných případech, z nutných provozních důvodů, na krátkou dobu třeba změnit stanovený rozvrh práce, je vedoucí organizace oprávněn, se souhlasem odborové organizace, tuto změnu provést. K lepšímu přizpůsobení pracovní doby přepravním potřebám a k zajištění většího rozsahu osobního volna pro řidiče, mají být vypracovány pracovní a směnové plány, které mají v největší míře předvídat potřebu nepravidelných začátků pracovní doby (směny), jakož i dělené směny.
   3. 3. O nepravidelný začátek směny jde tehdy, jestliže se nejméně o 1 hodinu odchyluje od všeobecného počátku pracovní doby. Dělená směna je taková směna, v jejímž rámci je zajištěn pracujícím souvislý volný čas trvající nejméně 3 hodiny nepřetržitě v místě bydliště pracovníka, nebo sídla jeho podniku (závodu).
   4. 4. Hodiny, které v rámci kalendářního měsíce přesahují pravidelnou pracovní dobu stanovenou příslušnými předpisy, jsou hodinami práce přes čas. Při zjištění, zda jde o práci přes čas, započítává se do odpracované doby též doba, po kterou řidič nepracoval pro překážky v práci, pokud mu za tuto dobu přísluší náhrada mzdy, nebo peněžité dávky nemocenského pojištění zaměstnanců.

1. II. Zásady pro stanovení pracovních a směnových plánů
   1. 1. Pracovní a směnové plány pro řidiče silničních motorových vozidel se stanoví na základě pravidelné pracovní doby, stanovené příslušnými předpisy, připadající podle počtu pracovních dnů na kalendářní měsíc. Pracovní a směnové plány mají být sestavovány pro co možná nejdelší časové období, nejméně na jeden týden dopředu.
   2. 2. Není-li pro některé dny takové určení pracovního plánu z provozních důvodů možné, musí být nástup do práce (počátek směny) řidiči oznámen zpravidla nejméně 12 hodin předem. Rovněž, je-li nutné z provozních důvodů dodatečně měnit začátek pracovní doby, stanovený v pracovním plánu pro určitý den, je nutno řidiči tuto změnu oznámit nejpozději 12 hodin před začátkem směny.
   3. 3. Mezi dvěma plnými pracovními směnami (oddíl IV, bod 1) je třeba řidiči poskytnout, a v plánu stanovit, nejméně 12 hodin, u turnusových zaměstnanců výjimečně 10 hodin odpočinku. Doba odpočinku musí být stanovena tak, aby poskytovala možnost spánku, proto musí být stanovena zpravidla v noci a jen výjimečně ve dne. Je-li doba odpočinku poskytnuta na pracovní cestě, musí být možnost spánku zajištěna v místnosti (v ubytovně), nebo výjimečně ve vozidle, je-li vybaveno zařízením pro spánek řidiče.
   4. 4. Bylo-li trvání pracovní směny výjimečně prodlouženo nad 8 hodin (oddíl IV, bod 2), musí doba nepřerušeného odpočinku po této směně trvat 12 hodin. Mezi dvěma pracovními směnami, kratšími jak 8 hodin, může být doba odpočinku výjimečně krácena až na 8 hodin.
   5. 5. Pracovní a směnové plány musí určit způsob nástupu do práce, délku trvání a časové rozložení pracovních směn, pracovní přestávky a dny pracovního volna. Pracovní a směnové plány musí v nejvyšší možné míře zajišťovat rovnoměrné rozložení práce na jednotlivé řidiče a délky jednotlivých pracovních směn na jednotlivé týdny v měsíci a uvnitř týdnů na jednotlivé dny.

1. III. Pracovní směna, pracovní doba a pracovní přestávky
   1. 1. Pracovní směna se skládá z pracovní doby a ze zákonné přestávky.
   2. 2. Pracovní doba zahrnuje dobu trvání přepravního výkonu a dobu strávenou ostatními výkony.
   3. 3. Doba přepravního výkonu zahrnuje
      1. a) dobu provozní a technické přípravy a zakončení práce,
      2. b) dobu jízdy vozidla, včetně doby nakládání a vykládání vozidla,
      3. c) dobu strávenou opravami vozidla na cestě.
   1. 4. Ostatními výkony se rozumí
      1. a) účast na opravě vozidla v dílně,
      2. b) vyúčtování tržby (prodaných jízdenek apod.),
      3. c) pravidelné provozní školení (poučování) dopravních zaměstnanců,
      4. d) udržování vozidel v zahřátém stavu.
   1. 5. Kromě výkonů uvedených v bodě 3 a 4 se do pracovní doby zahrnují
      1. a) doba po kterou řidič, popřípadě též závozník, žádnou práci nevykonává, ale musí být v pohotovosti k pracovnímu výkonu. Takový případ nastane, když osádka vozidla
         1. - je s vozidlem připravena k odjezdu, ale jízdní příkaz nemohl být dosud z provozních nebo organizačních důvodů vydán,
         2. - po provedení jízdního příkazu čeká na další pracovní příkaz,
         3. - s vozidlem musí čekat u odesilatele nebo příjemce zboží na odbavení,
         4. - je s vozidlem připravena k naložení nebo vyložení nákladu, avšak potřební nakladači nebo vykladači nejsou dosud k dispozici,
         5. - je připravena k práci, ale řidič nemůže převzít vozidlo z důvodů, které se netýkají jeho osoby (nevčasné provedení technické prohlídky nebo - při vícesměnné práci - zpožděný návrat vozidla z předchozí směny atd.),
         6. dále sem patří
            1. - nařízená pohotovost řidiče (kromě pohotovosti mimo pracoviště),
            2. - střežení vozidla a nákladu;
      1. b) odpočinek po pěti hodinách nepřetržitého řízení vozidla;
      2. c) poruchy na trati (technická závada vozidla, nesjízdnost silnic, čekání na posyp, mimořádné povětrnostní vlivy, čekání na doprovod při dopravě těžkých a rozměrných nákladů, čekání nařízené při vyšetřování dopravní nehody).
   1. 6. Zákonnou přestávkou se rozumí přestávka na svačinu v rozsahu 15 minut za směnu.
   2. 7. Jako doba čekání podle bodu 5 se neposuzuje doba, se kterou může řidič mimo plánovanou pracovní dobu, určenou směnovým plánem, po odstavení vozidla volně disponovat, aniž má povinnost k práci.
   3. 8. Ministr dopravy a spojů může stanovit časové limity pro některé pracovní výkony a přestávky uvedené v bodě 3 až 5.

1. IV. Trvání pracovní směny
   1. 1. Pracovní směna nemá zásadně trvat déle než 8 hodin. Odchylky jsou přípustné
      1. a) na pracovištích, kde je zaveden při 46 hodinové pracovní době pětidenní pracovní týden,
      2. b) při živelních pohromách,
      3. c) při dojezdech do cílového místa,
      4. d) při žádoucí mimořádně odůvodněné nárazové a časově omezené přepravě, kterou nelze normálním způsobem v zákonné pracovní době zajistit, po předběžné dohodě se závodním výborem ROH, a to vždy nejdéle v jednom kalendářním dnu o 2 hodiny.
   1. 2. Doba vlastního řízení vozidla (jedním řidičem) nesmí zpravidla překročit 7 hodin v jednom kalendářním dnu (v jedné směně); výjimečně může být prodloužena z důvodů dokončení přepravního výkonu (jízdy do cílového místa), avšak maximálně na 9 hodin, byla-li před další jízdou poskytnuta odpovídající přestávka.
   2. 3. Je-li při přepravním výkonu v nákladní a autobusové dopravě v tuzemsku i v zahraničí použito k řízení vozidla 2 řidičů, nesmí úhrn hodin řízení vozidla v průběhu 24 hodin, připadající na každého řidiče, překročit 9 hodin. V takových přepravách může být doba odpočinku (oddíl II, bod 3 a 4) snížena na 10 nepřetržitých hodin.
   3. 4. Nepřetržité řízení vozidla bez jakékoliv přestávky je přípustné v trvání nejvýše 5 hodin. Další řízení vozidla smí z důvodů bezpečnosti jízdy následovat nejdříve po poskytnutí přestávky v trvání 30 minut.
   4. 5. Přestávku na svačinu v trvání 15 minut (oddíl III, bod 6) je třeba řidiči poskytnout nejdéle po 5 hodinách práce, nebyla-li mu do té doby práce přerušena z jiných důvodů na dobu nejméně 15 minut (čekání na práci, přestávka v řízení vozidla po pěti hodinách).

1. V. Dny pracovního volna
   1. Řidiči je třeba zabezpečit v rámci kalendářního týdne souvislé volno v rozsahu nejméně 32 hodin, přičemž jednou za 3 týdny musí toto volno připadnout na neděli.

1. VI. Odchylky, platné pro řidiče osobních automobilů, řidiče sanitních automobilů a řidiče autobusů
   1. 1. Pracovní doba řidiče osobního automobilu je celá doba směny (oddíl III), resp. dělené směny, pokud byla strávena v místě (obci) pracoviště.
   2. 2. Pracovní dobou řidiče osobního automobilu ve směně, kterou strávil na pracovní cestě, je pouze doba pracovního výkonu, který sestává
      1. a) z denního ošetření vozidla,
      2. b) z oprav vozidla na trati,
      3. c) z jízdy vozidlem,
      4. d) ze zákonných přestávek během jízdy (oddíl III, bod 5b) a 6).
   1. 3. Ostatní přestávky se řidiči osobního automobilu na pracovní cestě do pracovní doby nezapočítávají. Pracovní směna při pracovní cestě, ve které byla řidiči osobního automobilu poskytnuta nezapočitatelná pracovní přestávka, se posuzuje vždy jako dělená směna, i když doba přestávky (nebo součet více přestávek během směny) nedosáhla tří hodin.
   2. 4. Řidič osobního automobilu, který na pracovních cestách při setrvání na místě přechodného pobytu podle pracovního plánu není v určitém dnu využit k pracovnímu výkonu buď vůbec, nebo ne po celou zákonem stanovenou pracovní dobu, je odměňován za hodiny odpovídající zákonné pracovní době, připadající na tento den. Jestliže však jeho výkon dosáhne nebo převýší tuto zákonnou pracovní dobu, je odměňován pouze za hodiny strávené pracovním výkonem.
   3. 5. Odchylek platných pro řidiče osobních automobilů je možno též použít pro stanovení pracovní doby řidičů autobusů, které jsou v majetku podniků nebo Revolučního odborového hnutí.
   4. 6. Ustanovení o pracovní době (oddíl III a IV) řidičů sanitních automobilů upraví v prováděcích předpisech ministr zdravotnictví s ministrem dopravy a spojů a příslušným odborovým svazem a pokud se týče řidičů autobusů veřejné dopravy ministr dopravy a spojů v dohodě s odborovým svazem s přihlédnutím k zvláštním provozním podmínkám a povaze přepravní práce těchto řidičů.

1. VII. Povinnost vedoucích organizačních jednotek a závěrečná ustanovení
   1. 1. Vedoucí organizačních jednotek jsou povinni řádnou organizací práce pečovat o to, aby řidiči silničních motorových vozidel měli dostatečný volný čas k odpočinku a k obnovení fyzických i duševních sil, jakož i k uspokojení osobních zájmů, aby přesčasové hodiny poklesly pod zákonem přípustný rozsah*) a aby byly dále omezovány a postupně zcela odstraněny.

      Dále musí vytvářet takové předpoklady, aby silniční dopravní prostředky byly vybavovány vhodnými mechanizačními prostředky, zajišťujícími bezpečnost práce a odstraňování její namáhavosti a zlepšovat ostatní podmínky, zejména zřizováním nocležen, sociálního zařízení apod.

   1. 2. Práce přes čas je přípustná jen se souhlasem závodního výboru Revolučního odborového hnutí.
   2. 3. Vedoucí organizačních jednotek odpovídají za to, že povolená práce přes čas řidičů nepřekročí v žádném případě zákonem stanovenou hranici. Za tím účelem musí vedoucí organizace práci přes čas řidiči pro jednotlivá čtvrtletí kalendářního roku, se souhlasem odborové organizace, plánovat a takto stanovené čtvrtletní limity počtu přesčasových hodin řidičů důsledně dodržovat.
   3. 4. V případě nesplnění či porušení těchto směrnic, je třeba závady projednávat za účasti odborové organizace a za nedodržení zásady o zákonem stanovené hranici pro práci přes čas vyvozovat vůči odpovědnému pracovníku sankce podle platných předpisů.
   4. 5. Uvedené směrnice platí obdobně též pro úpravu pracovní doby závozníků a průvodčích autobusů.

Příloha č. 3

VÝNOS

ministra dopravy a spojů

ze dne 17. dubna 1962,

kterým se vydává řád pro prémiování řidičů a některých jiných pracovníků za hospodárný provoz silničních vozidel pro motorovou dopravu

Za účelem hmotného zainteresování pracovníků na zhospodárnění provozu silničních vozidel pro motorovou dopravu (dále jen „vozidla“) se přiznávají řidičům silničních motorových vozidel (dále jen „řidiči“) prémie:

1. 1. za jízdu bez dopravních nehod a závad,
2. 2. za snížení provozních nákladů vozidla.

Části prémie uvedené pod č. 2 se mohou přiznávat také opravářům (údržbářům, seřizovačům vstřikovacích čerpadel a karburátorů), výdejcům pohonných hmot, hospodářům s pneumatikami, údržbářům pneumatik a vulkanizérům podle dále uvedených zvláštních ustanovení.

1. I. Prémie za jízdu bez dopravních nehod a závad
   1. 1. Výše prémie za jízdu bez dopravních nehod a závad je závislá na počtu základních kilometrů, které řidič dosáhne bez dopravních nehod a závad v určitém kalendářním čtvrtletí na vozidlech téhož podniku (závodu), s nímž byl v tomto čtvrtletí v pracovním poměru. Kilometry ujeté se soukromými vozidly bez dopravních nehod a závad a dopravní nehody a závady při jízdě se soukromými vozidly s výjimkou skutečností uvedených v odstavci 2 písm. e) nemají na výplatu prémie vliv.
   2. 2. Za okolnosti vylučující vyplacení prémie za jízdu bez dopravních nehod a závad se považují zejména:
      1. a) byl-li řidič pravomocně odsouzen pro trestný čin, jehož se dopustil v silniční dopravě, nebo při výkonu svého zaměstnání, a to i tehdy, upustil-li soud od potrestání;
      2. b) bylo-li místním lidovým soudem nebo národním výborem pravomocně zjištěno, že se řidič dopustil provinění v silniční dopravě nebo při výkonu svého zaměstnání;
      3. c) byla-li řidiči za přestupek v silniční dopravě uložena národním výborem pokuta, veřejná důtka, či napomenutí;
      4. d) byl-li řidiči za jednání proti pravidlům silničního provozu odňat řidičský průkaz, nebo vyměněn anebo proštípnut kupón k řidičskému průkazu;
      5. e) bylo-li nepochybně zjištěno, že se řidič dopustil závažného jednání proti pravidlům silničního provozu, zejména že požil před započetím nebo během jízdy (i soukromým vozidlem) alkoholického nápoje, a to i když takové jednání nebylo příslušným orgánem projednáno.
   1. 3. Prémie se vyplácí po uplynutí příslušného kalendářního čtvrtletí. Za každých 100 základních kilometrů, které řidič dosáhne v tomto čtvrtletí bez dopravních nehod a závad, se mu vyplatí prémie ve výši Kčs 1,-. Při nastoupení nebo přerušení pracovního poměru během kalendářního čtvrtletí, pokud jde o zvýhodněnou změnu zaměstnání, přísluší poměrná část prémií. V ostatních případech se prémie za toto čtvrtletí nevyplácí.
   2. 4. V případech uvedených v odstavci 2 písm. a), b), e) a v případě odnětí řidičského průkazu podle písm. d), zaniká nárok na prémie nejen v tom kalendářním čtvrtletí, ve kterém k uvedené události došlo, nýbrž i v dalších dvou kalendářních čtvrtletích (čekací doba). Obdobně se postupuje v těch případech, kdy bude zjištěno, že řidič zatajil jakoukoliv dopravní nehodu nebo závadu (přestupek proti předpisům na ochranu silničního provozu).
   3. 5. O výplatě prémií rozhoduje v dohodě s příslušným orgánem odborového svazu vedoucí podniku (závodu), s nímž je řidič v pracovním poměru.

1. 2. Prémie za snížení provozních nákladů vozidla
   1. 6. a) Prémie za snížení provozních nákladů vozidla se poskytuje za úspory dosažené v určitém čtvrtletí proti normované spotřebě pohonných hmot a plášťů a normovaným nákladům na údržbu a opravy vozidla; z výsledné úspory se stanoví prémie.
      1. b) Jestliže je ztráta u vozidla vyšší než dosažené úspory, nevzniká nárok na prémii a ztráta se převede do dalšího čtvrtletí.
   1. 7. Úspory nebo ztráty na pohonných hmotách, ve spotřebě plášťů a nákladů na údržbu a opravy vozidla se zjistí porovnáním skutečných nákladů podle údajů prvotní evidence s normovanými náklady.
   2. 8. Podkladem pro stanovení normovaných nákladů pohonných hmot, plášťů a nákladů na údržbu a opravy vozidel, jsou normy vydané k tomuto prémiovému řádu. Projeví-li se tyto normy v provozu silniční dopravy jako málo progresivní, je držitel vozidla (podnik) povinen zavést normy pokrokovější; zpřesnění norem provede ve své pravomoci a vyhlásí je po projednání s odborovou organizací.
   3. 9. a) První - základní vybavení vozidla (přívěsu) plášti po dodání z výroby se neuvažuje ve skutečných nákladech na vozidlo ve smyslu odstavce 6 a není rovněž uvažováno v normovaných nákladech.
      1. b) Náklady na výměnu plášťů, vzniklé z titulu prokázaných výrobních vad, nejdou k tíži prémiovaných pracovníků.
      2. c) Fakturované nebo účtované ceny za generální opravy, převyšující stanovenou státní jednotnou cenu z důvodu, že vozidlo nebylo do generální opravy předáno podle stanovených základních podmínek, se posuzují jako vzniklé náklady na vozidla. Obdobně se posuzuje i faktura dodavatele za scházející příslušenství (vybavení) vozidla.
      3. d) Částka překročení státní jednotné ceny generální opravy z důvodu rekonstrukce nebo zdokonalení vozidla, se do skutečných nákladů nepočítá.
   1. 10. Sazba prémie pro řidiče za úspory dosažené na provozních nákladech v daném čtvrtletí, závisí na počtu základních kilometrů dosažených vozidlem a může činit nejvýše 20 % a po překročení výkonu normovaného do střední nebo generální opravy, popř. výkonu normovaného za celou upotřebitelnost, nejvýše 24 % z dosažených úspor.
   2. 11. Prémie se vypočítává z úspor dosažených na vozidle a rozděluje se podle počtu dosažených základních kilometrů na řidiče, kteří mají příslušné vozidlo trvale přiděleno. Řidiči provádějící trvale střídání, obdrží průměrnou prémii z celé kolony (skupiny) vozidel, kterou střídají. U kolektivů soutěžících o titul brigád socialistické práce je možno prémie vypočítat podle výsledků hospodaření vozidel celého kolektivu a rozdělit je mezi členy kolektivu s přihlédnutím k počtu dosažených základních kilometrů každým členem kolektivu.
   3. 12. Kromě řidičů je možno za snížení provozních nákladů vozidla prémiovat kolektivně opraváře a údržbáře, včetně seřizovačů vstřikovacích čerpadel a karburátorů, výdejce pohonných hmot a hospodáře s pneumatikami, údržbáře pneumatik a vulkanizéry za úspory dosažené u celého vozového parku podniku (závodu) v daném čtvrtletí.
   4. 13. Pro výpočet prémie těchto pracovníků se použijí výsledné úspory vykázané ve spotřebě nebo v nákladech v daném čtvrtletí ve srovnání se spotřebou nebo náklady normovanými (po odečtení ztrát). Sazba prémie činí nejvýše 10 % z těchto výsledných úspor dosažených u celého vozového parku podniku (závodu).
      1. Prémie je kolektivní a rozděluje se poměrným dílem s přihlédnutím k míře zásluh jednotlivých pracovníků na docílených úsporách.
   1. 14. a) Prémie za snížení provozních nákladů nesmí překročit u řidiče v jednom čtvrtletí 40 %, u opravářů, výdejců pohonných hmot, hospodářů s pneumatikami, vulkanizérů a údržbářů pneumatik 30 % z jejich základní mzdy za zákonnou pracovní dobu.
      1. b) Případné přebytky prémií v jednotlivých čtvrtletích nad meze stanovené pod písm. a) se do dalších čtvrtletí nepřevádějí.
   1. 15. U organizací s malým počtem vozidel (zpravidla do 5 vozidel) mohou být prémie podle části 2 tohoto prémiového řádu vypláceny řidičům odchylně od předchozích ustanovení, a to jako kolektivní prémie vypočtené z úspory normovaných (plánovaných) nákladů a skutečných nákladů na celý vozový park. Sazba prémie může činit nejvýše 10 % z celkových dosažených úspor a nesmí překročit u řidiče v jednom čtvrtletí 20 % jeho základní mzdy za zákonnou pracovní dobu.
   2. 16. Vedoucí podniku (závodu), s nímž jsou pracovníci v pracovním poměru, je povinen snížit nebo úplně odejmout prémie pracovníkům, kteří porušili své povinnosti, zejména těm, kteří:
      1. a) ve snaze po dosažení prémií poruší hrubě předpisy na ochranu bezpečnosti provozu, nebo uvedli úmyslně nesprávné údaje, rozhodné pro výpočet prémie;
      2. b) způsobí mimořádné opotřebení, poškození nebo znehodnocení vozidla;
      3. c) zaviní špatný technický stav vozidla a jeho velkou poruchovost v provozu, následkem jeho nesvědomitého obsluhování a málo pečlivého udržování;
      4. d) neoprávněně použili služebního vozidla k soukromé jízdě.
   1. 17. Ministerstva a ostatní ústřední orgány mohou stanovit, že prémie za snížení provozních nákladů vozidla budou vypláceny v oboru jejich působnosti výjimečně měsíčně, jestliže jsou pro to ekonomické důvody.

Všeobecná ustanovení

1. 18. Prémie se vyplácejí k dosažené mzdě pracovníkům v zúčtovacím období, které následuje po příslušném čtvrtletí (měsíci), v němž byly splněny podmínky pro výplatu prémií.
2. 19. Peněžní prostředky na prémie podle tohoto prémiového řádu se čerpají z plánovaného mzdového fondu (z prémiového fondu).
3. 20. Prémie podle tohoto prémiového řádu lze přiznat a vyplácet jen při zajištění přesné evidence a kontroly všech dat potřebných pro přiznání prémií, včetně evidence o práci. Toto zajištění provede vedoucí podniku (závodu). Správnost dat nesmějí potvrzovat ti pracovníci, kteří jsou prémiováni podle stejných prémiových ukazatelů.
4. 21. Prémie za jízdu bez dopravních nehod a závad smějí být vypláceny jen za podmínky, že v příslušném podniku (závodu) bylo zavedeno též prémiování za snížení provozních nákladů vozidla.
5. 22. Pracovníci, prémiovaní podle tohoto prémiového řádu, nesmějí být odměňováni za stejné úspory podle jiných prémiových řádů.
6. 23. Ministerstva a ústřední orgány mohou stanovit k tomuto prémiovému řádu výjimky a odchylky s přihlédnutím k zvláštním provozním a technickým podmínkám ve svém resortu (např. vyloučit ukazatele úspory pohonných hmot v těch podřízených podnicích (závodech), které se zabývají distribucí a zpracováním těchto hmot).
7. 24. Za správné provádění tohoto prémiového řádu odpovídá vedoucí podniku (závodu) společně s těmi pracovníky, které pověřil jeho prováděním.
8. 25. Vedoucí podniku (závodu) zajistí seznámení se se zásadami tohoto prémiového řádu všech zaměstnanců, na které se tento řád vztahuje.
9. 26. Se souhlasem příslušného odborového orgánu, sníží vedoucí podniku (závodu) prémie nebo je úplně odejme těm pracovníkům, kteří nepodporují snahu ostatních o lepší udržování vozového parku. Odnětí, případně snížení prémie musí být pracovníku vždy oznámeno s udáním důvodů. Prémiování se provádí v dohodě s příslušnými orgány odborového svazu.
10. 27. Za překročení normy výkonu vozidla do generální opravy nebo normy výkonu stanovené pro celou upotřebitelnost vozidla, jakož i za dosažení 200 000, 300 000, 400 000, 500 000 atd. základních kilometrů dosažených řidičem bez dopravních nehod a závad, může být řidiči přiznána rozhodnutím vedoucího podniku (závodu), se souhlasem příslušného orgánu odborového svazu, kromě prémií stanovených v tomto prémiovém řádu, též mimořádná odměna z prostředků plánovaného mzdového fondu (prémiového fondu).

Použití souhrnných norem nákladů pro prémiování řidičů za hospodárný provoz silničních motorových vozidel

1. 1. V tabulkách uvedené souhrnné normy jsou stanoveny na jeden základní kilometr a zahrnují normy proměnlivých nákladů na údržbu a opravy vozidla,
   1. normy nákladů na pláště,
   2. normy nákladů na pohonné hmoty,
   3. normy stálých nákladů na údržbu a opravy vozidla,
   4. a) normy proměnlivých nákladů na údržbu a opravy vozidla zahrnují pouze náklady, které nabíhají s počtem dosažených základních kilometrů. Pro stanovení poměru proměnlivých a stálých nákladů byly uvažovány tyto počty základních kilometrů měsíčně

      Příloha č. 3 Všeobecná ustanovení Použití souhrnných norem nákladů pro prémiování řidičů za hospodárný provoz silničních motorových vozidel

      u autobusů	5000,
      u nákladních automobilů	3800,
      u osobních automobilů	4000,

   1. b) normy nákladů na pláště byly u všech typů vozidel vypočteny s jedním rezervním pláštěm z maloobchodních cen platných k 1. dubnu 1962. Prvé vybavení nového vozidla plášti není v normovaných nákladech uvažováno; podíl těchto nákladů je v souhrnné normě započten teprve od počtu základních kilometrů, který odpovídá opotřebení plášťů (včetně rezervního) prvého základního vybavení vozidla,
   2. c) normy nákladů pohonných hmot byly propočteny na 1 základní kilometr z maloobchodních cen platných k 1. dubnu 1962. Při jejich výpočtu byla uvažována normovaná spotřeba pro letní období,
   3. d) v normách stálých nákladů jsou zahrnuty náklady na denní ošetření vozidla, mytí vozidla, výměnu baterií a opravu startovacího zařízení, čisticí prostředky.
      1. U sklápěcích automobilů jsou ještě uvažovány náklady na zvedací zařízení a u autobusů náklad na denní úklid vozidla. Tyto normy jsou na rozdíl od předchozích stanoveny v Kčs na kalendářní měsíc a na provozní den vozidla (zaokrouhleně).

1. 2. Zjištění celkových normovaných nákladů na vozidlo se provede vynásobením počtu základních kilometrů za prémiové období normou, odpovídající dosažení příslušné hranice počtu základních kilometrů a období provedení opravy (SO, GO).
2. 3. Při použití zimní normy pohonných hmot zvýší se uvedené celkové normované náklady na jeden základní kilometr o 10 % ceny pohonných hmot na jeden základní kilometr.
3. 4. Jezdí-li vozidlo v podmínkách, kde přísluší přirážky na pohonné hmoty za provozní podmínky, je třeba uvedené normy zvýšit o příslušné náklady. Toto zvýšení lze provést podle vzorce. (Celkem normované pohonné hmoty v litrech za prémiové období x cena jednoho litru pohonných hmot) - (cena pohonných hmot na jeden základní kilometr x počet dosažených základních kilometrů). Výsledná částka je náklad v Kčs připadající na přirážky za provozní podmínky, o které se zvýší normované náklady.
4. 5. U typů vozidel, pro které nejsou uvedeny normy v příloze prémiového řádu, stanoví podnik (závod) normu podle tohoto postupu.
   1. Ve vyhlášce ministerstva dopravy a spojů o hospodárnosti provozu silničních vozidel pro motorovou dopravu, zjistí normu nákladů na opravy a údržbu v tabulce norem podle obsahu válců v ccm, užitečného zatížení vozidla, nebo obsaditelnosti vozidla, základní normu spotřeby pohonných látek a sazbu odpisu plášťů.

1. Pro stanovení pevných nákladů se použije těchto sazeb:

   Příloha č. 3 Všeobecná ustanovení Použití souhrnných norem nákladů pro prémiování řidičů za hospodárný provoz silničních motorových vozidel

   		měsíčně Kčs	denně (zaokrouhl.) Kčs
   nákladní vozidla	do 4,4 t	270,-	9,-
   	od 4,5 t	315,-	10,50
   sklápěcí vozidla		390,-	13,-
   autobusy	do 4,4 t	500,-	16,50
   	od 4,5 t	570,-	19,-
   osobní automobily		270,-	9,-

Norma nákladů na údržbu a opravy vozidla se sníží o podíl pevných nákladů propočtených na 1 základní kilometr, přičemž se v propočtu uvažují počty základních kilometrů uvedené v odstavci 1a) a norma pohonných hmot se zjistí ze základní normy spotřeby a ceny pohonných hmot.

Norma plášťů se zjistí z počtu ojížděných plášťů a příslušné normy; z celkové ceny plášťů (včetně rezervy) a normy plášťů se zjistí počet základních kilometrů stanovený pro první vybavení vozidla plášti, od dosažení tohoto počtu základních kilometrů se do celkových nákladů zahrne i normovaný náklad na pláště.

1. Příklad:

   Nákladní automobil Škoda 256 (užitečné zatížení 2500 kg). Základní norma B-25 litrů × 4 Kčs = 100 Kčs = 1 Kčs/zkm.

   Pláště 7 kusů - rozměru 7,50 × 20

   celková cena činí 7 × 850 = 5950 Kčs

   norma soupravy plášťů na 1 zkm

   počet zkm na první vybavení vozidla

1. Náklady uvedené v posledním sloupci jsou celkové proměnlivé náklady v haléřích na jeden základní kilometr vozidla, ke kterým se připočtou stálé náklady ve výši Kčs 270,- měsíčně nebo Kčs 9,- denně.

Osobní a dodávkové

Autobusy a autokary

Nákladní automobily