Vyhláška o radiační ochraně a zabezpečení radionuklidového zdroje

§ 3

Obecné limity pro obyvatele

Obecnými limity pro obyvatele z ozáření ze všech povolených nebo registrovaných činností za jeden kalendářní rok jsou

1. a) pro součet efektivních dávek ze zevního ozáření a úvazků efektivních dávek z vnitřního ozáření 1 mSv,
2. b) pro ekvivalentní dávku v oční čočce 15 mSv a
3. c) pro průměrnou ekvivalentní dávku na každý 1 cm² kůže 50 mSv bez ohledu na velikost ozářené plochy.

§ 4

Limity pro radiačního pracovníka

(1) Limity pro radiačního pracovníka musí být použity pro omezení profesního ozáření a jsou

1. a) pro součet efektivních dávek ze zevního ozáření a úvazků efektivních dávek z vnitřního ozáření 20 mSv za kalendářní rok nebo hodnota schválena Úřadem podle § 63 odst. 4 atomového zákona, nejvýše však 100 mSv za 5 po sobě jdoucích kalendářních let a současně 50 mSv za jeden kalendářní rok,
2. b) pro ekvivalentní dávku v oční čočce 100 mSv za 5 po sobě jdoucích kalendářních let a současně 50 mSv v jednom kalendářním roce,
3. c) pro průměrnou ekvivalentní dávku na každý 1 cm² kůže 500 mSv za kalendářní rok bez ohledu na velikost ozářené plochy a
4. d) pro ekvivalentní dávku na ruce od prstů až po předloktí a na nohy od chodidel až po kotníky 500 mSv za jeden kalendářní rok.

(2) Posuzování, zda nedošlo k překročení limitů pro radiačního pracovníka, musí

1. a) být prováděno soustavně,
2. b) zohlednit součet dávek ze všech cest ozáření a při všech pracovních činnostech, které radiační pracovník vykonává, a
3. c) zohlednit v případě radiačního pracovníka, který není externím pracovníkem, vykonávání pracovních činností, při kterých je vystaven ozáření podléhajícímu limitům pro radiačního pracovníka, pro více ohlašovatelů, registrantů nebo držitelů povolení.

(3) Radiační pracovník, u kterého bylo zjištěno překročení limitů ozáření, musí být dočasně vyřazen z práce se zdrojem ionizujícího záření do doby, než je posouzena jeho zdravotní způsobilost k další práci se zdrojem ionizujícího záření a stanoveny podmínky pro tuto práci.

(4) Překročení limitů pro radiačního pracovníka, který je shledán zdravotně způsobilým podle odstavce 3, není důvodem pro jeho vyloučení z obvyklé pracovní činnosti nebo pro přeložení na jiné pracoviště, pokud osoba, pro niž pracovní činnost vykonává, nemá k takovému vyloučení jiné závažné důvody.

§ 5

Limity pro žáka a studenta

(1) Dodržení limitů pro žáka a studenta musí posuzovat držitel povolení nebo registrant, na jehož pracovišti žák a student v průběhu svého studia pracuje se zdrojem ionizujícího záření.

(2) Posuzování, zda nedošlo k překročení limitů pro žáka a studenta, musí

1. a) být prováděno soustavně a
2. b) zohlednit součet dávek ze všech cest ozáření a při všech činnostech, které žák a student se zdrojem ionizujícího záření vykonává.

(3) Limity pro žáka a studenta ve věku od 16 do 18 let, kteří jsou povinni v průběhu svého studia pracovat se zdrojem ionizujícího záření, jsou za jeden kalendářní rok

1. a) pro součet efektivních dávek ze zevního ozáření a úvazků efektivních dávek z vnitřního ozáření 6 mSv,
2. b) pro ekvivalentní dávku v oční čočce 15 mSv,
3. c) pro průměrnou ekvivalentní dávku na každý 1 cm² kůže 150 mSv bez ohledu na ozářenou plochu a
4. d) pro ekvivalentní dávku na ruce od prstů až po předloktí a na nohy od chodidel až po kotníky 150 mSv.

(4) Limity pro žáka a studenta mladšího než 16 let, kteří jsou povinni v průběhu svého studia pracovat se zdrojem ionizujícího záření, jsou shodné s obecnými limity pro obyvatele.

(5) Limity pro žáka a studenta staršího než 18 let, kteří jsou povinni v průběhu svého studia pracovat se zdrojem ionizujícího záření, jsou shodné s limity pro radiačního pracovníka.

§ 6

Odvozené limity

(1) Limity pro radiační pracovníky se považují za nepřekročené, pokud nejsou překročeny kvantitativní ukazatele vyjádřené v měřitelných veličinách (dále jen „odvozené limity“).

(2) Odvozenými limity pro zevní ozáření jsou

1. a) pro osobní dávkový ekvivalent v hloubce 0,07 mm hodnota 500 mSv za kalendářní rok,
2. b) pro osobní dávkový ekvivalent v hloubce 3 mm hodnota 20 mSv za kalendářní rok a
3. c) pro osobní dávkový ekvivalent v hloubce 10 mm hodnota 20 mSv za kalendářní rok.

(3) Odvozenými limity pro vnitřní ozáření za kalendářní rok, kromě případů stanovených v odstavci 5, jsou pro příjem jednotlivého radionuklidu radiačním pracovníkem

1. a) požitím aktivita

1. b) vdechnutím aktivita

(4) Při současném zevním a vnitřním ozáření v průběhu kalendářního roku, kromě případů uvedených v odstavcích 6 až 8, se považují limity pro radiační pracovníky za nepřekročené, platí-li současně

H_p(0,07) ≤ 0,5 Sv a

kde

H_p(0,07) (Sv) je roční osobní dávkový ekvivalent v hloubce 0,07 mm,

H_p(10) (Sv) je roční osobní dávkový ekvivalent v hloubce 10 mm,

h_i,ing (Sv/Bq) je konverzní faktor pro příjem jednotlivého radionuklidu požitím; konverzní faktor stanoví příloha č. 3 k této vyhlášce,

I_i,ing (Bq) je roční příjem jednotlivého radionuklidu požitím,

h_i,inh (Sv/Bq) je konverzní faktor pro příjem jednotlivého radionuklidu vdechnutím; konverzní faktor stanoví příloha č. 3 k této vyhlášce a

I_i,inh (Bq) je roční příjem jednotlivého radionuklidu vdechnutím.

(5) Pro výpočet podle odstavce 4 se u neidentifikované formy a vlastností radionuklidu použije konverzní faktor, který je v příloze č. 3 k této vyhlášce stanoven pro všechny nespecifikované formy radionuklidu.

(6) Odvozeným limitem odpovídajícím úvazku efektivní dávky 20 mSv pro ozáření směsí dlouhodobých radionuklidů emitujících záření alfa uran-radiové řady je příjem vdechnutím 1 600 Bq za kalendářní rok.

(7) Odvozeným limitem odpovídajícím úvazku efektivní dávky 20 mSv při ozáření produkty přeměny radonu je příjem latentní energie na podzemních pracovištích

1. a) s nucenou ventilací 8 mJ za kalendářní rok,
2. b) s přirozeným větráním 4 mJ za kalendářní rok.

(8) V případě, že je radiační pracovník vystaven současně zevnímu a vnitřnímu ozáření produkty přeměny radonu a směsí dlouhodobých radionuklidů emitujících záření alfa uran-radiové řady, považuje se limit pro radiační pracovníky za nepřekročený, je-li splněno, že
E_ext + E_{int, Rn} + E_int,dl.alfa ≤ 0,02 Sv,
kde
E_ext (Sv) je efektivní dávka ze zevního ozáření zářením gama,
E_int,Rn (Sv) je úvazek efektivní dávky z vnitřního ozáření produkty přeměny radonu,
E_int,dl.alfa (Sv) je úvazek efektivní dávky z vnitřního ozáření vdechnutím směsi dlouhodobých radionuklidů emitujících záření alfa uran-radiové řady.

§ 7

(1) Při optimalizaci radiační ochrany musí každý, kdo provádí činnosti v rámci expozičních situací, stanovit varianty zajištění radiační ochrany a z nich vybrat optimální variantu zajištění radiační ochrany v příslušné expoziční situaci.

(2) Výběr optimální varianty zajištění radiační ochrany musí být proveden porovnáním možností snížení plánovaných a potenciálních dávek fyzickým osobám nebo skupinám obyvatelstva. Opatření přijímaná k ochraně fyzických osob nebo skupin obyvatelstva proti vlivu zdroje ionizujícího záření mohou být uplatněna

1. a) u zdroje ionizujícího záření,
2. b) v prostředí mezi zdrojem ionizujícího záření a fyzickou osobou, nebo
3. c) u fyzické osoby.

(3) Při výběru optimální varianty zajištění radiační ochrany musí být dána přednost omezení velikosti ozáření přímo u zdroje ionizujícího záření.

(4) Při výběru optimální varianty zajištění radiační ochrany musí být vzaty v úvahu reprezentativní znaky, které souvisí s příslušnou činností. Reprezentativní znaky stanoví příloha č. 4 k této vyhlášce.

(5) Při výběru optimální varianty zajištění radiační ochrany lze, je-li to možné, provést porovnání nákladů na různá opatření ke zvýšení radiační ochrany, zejména přemístění fyzických osob nebo vybudování dodatečných bariér, s finančním ohodnocením očekávaného snížení ozáření.

(6) Porovnání nákladů podle odstavce 5 musí být provedeno tak, že snížení kolektivní efektivní dávky u posuzované skupiny osob se násobí součinitelem

1. a) 0,5 mil. Kč/Sv pro radiační činnost, u níž je průměrná efektivní dávka u jednotlivce nižší než 1/10 příslušných limitů ozáření,
2. b) 1 mil. Kč/Sv pro radiační činnost, u níž je průměrná efektivní dávka u jednotlivce vyšší než 1/10, ale nižší než 3/10 příslušných limitů ozáření,
3. c) 2,5 mil. Kč/Sv pro radiační činnost, u níž je průměrná efektivní dávka u jednotlivce vyšší než 3/10 příslušných limitů ozáření,
4. d) 1 mil. Kč/Sv pro lékařské ozáření,
5. e) 0,5 mil. Kč/Sv pro ozáření z přírodního zdroje ionizujícího záření, které není způsobeno radiační činností, nebo
6. f) 2,5 mil. Kč/Sv pro havarijní ozáření.

§ 8

(1) Postupy optimalizace radiační ochrany musí každý, kdo provádí činnosti v rámci expozičních situací, používat pravidelně tak, aby nebyly opomenuty nově vzniklé podmínky pro příslušnou expoziční situaci nebo nové možnosti zajištění radiační ochrany pro tuto expoziční situaci, a to zejména dojde-li k překročení limitů ozáření, stanovených dávkových optimalizačních mezí nebo referenčních úrovní.

(2) U lékařského ozáření pro radioterapeutické účely, včetně léčebných aplikací radionuklidu, musí být ozáření cílových objemů u každé fyzické osoby podstupující léčbu jednotlivě plánováno a jejich dosažení odpovídajícím způsobem ověřeno, přičemž musí být vzato v úvahu, že dávky pro objemy a tkáně, které nejsou cílové, musí být tak nízké, jak je to při zamýšleném radioterapeutickém účelu ozáření rozumně dosažitelné.

(3) Při stanovování dávkových optimalizačních mezí pro radiační činnost nebo zdroj ionizujícího záření musí být zohledněny

1. a) dosavadní zkušenosti s podobnými činnostmi a zdroji ionizujícího záření tak, aby úroveň radiační ochrany nebyla nižší, než již bylo dosaženo, a
2. b) vlivy jiných činností a zdrojů ionizujícího záření tak, aby nehrozilo překročení limitů ozáření.

(4) Při optimalizaci radiační ochrany musí být postup této optimalizace dokumentován.

(5) Postupy optimalizace radiační ochrany musí

1. a) systematicky a strukturovaně popisovat postup této optimalizace,
2. b) zohlednit všechna významná hlediska v expoziční situaci použitá při této optimalizaci a
3. c) obsahovat použité varianty zajištění radiační ochrany a reprezentativní znaky.

§ 9

Hodnocení ozáření reprezentativní osoby a optimalizační studie

(1) Hodnocení ozáření reprezentativní osoby musí být prováděno konzervativními odhady. Postupy provedení konzervativních odhadů ozáření reprezentativní osoby stanoví příloha č. 5 k této vyhlášce.

(2) Obsah optimalizační studie pro stanovení autorizovaného limitu ozáření reprezentativní osoby stanoví příloha č. 6 k této vyhlášce.

§ 10

Zproštění

(1) Zprošťovací úrovně aktivity pro radionuklidy stanoví příloha č. 7 k této vyhlášce. Zprošťovací úrovně aktivity se vztahují na celkové množství radioaktivních látek, s nimiž se v rámci určité radiační činnosti nakládá.

(2) Zprošťovací úrovně hmotnostní aktivity pro radionuklidy použité v rámci určité radiační činnosti stanoví příloha č. 7 k této vyhlášce.

(3) Aktivita směsi radionuklidů je nižší než zprošťovací úrovně, pokud součet podílů aktivit jednotlivých radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní aktivit je menší než 1.

(4) Hmotnostní aktivita směsi radionuklidů je nižší než zprošťovací úrovně, pokud součet podílů hmotnostních aktivit jednotlivých radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní hmotnostních aktivit je menší než 1.

§ 11

Vysokoaktivní zdroj

Úroveň aktivity, která činí uzavřený radionuklidový zdroj vysokoaktivním zdrojem, stanoví příloha č. 8 k této vyhlášce.

§ 12

Nevýznamným zdrojem ionizujícího záření je

1. a) generátor záření emitující ionizující záření s energií nepřevyšující 5 keV, který není významným zdrojem ionizujícího záření,
2. b) katodová trubice určená k zobrazování nebo jiné elektrické zařízení pracující při rozdílu potenciálů nepřevyšujícím 30 kV, u něhož je příkon prostorového dávkového ekvivalentu na kterémkoli přístupném místě ve vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení menší než 1 µSv/h, nebo
3. c) radioaktivní látka, u které součet podílů
   1. 1. aktivit radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní aktivity není větší než 1, nebo
   2. 2. hmotnostních aktivit radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní hmotnostní aktivity není větší než 1.

§ 13

Drobným zdrojem ionizujícího záření je

1. a) generátor záření, který není nevýznamným nebo významným zdrojem ionizujícího záření, konstruovaný tak, že na kterémkoli přístupném místě ve vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení je příkon prostorového dávkového ekvivalentu menší než 1 µSv/h a na místech určených za běžných pracovních podmínek k manipulaci a obsluze zařízení výhradně rukama je příkon směrového dávkového ekvivalentu nejvýše 250 µSv/h,
2. b) uzavřený radionuklidový zdroj, který není nevýznamným zdrojem ionizujícího záření, u něhož součet podílů aktivit radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní aktivity nebo součet podílů hmotnostních aktivit radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní hmotnostní aktivity je menší než 100 v případě dlouhodobých radionuklidových zdrojů emitujících záření alfa, včetně radionuklidových zdrojů emitujících neutrony, a menší než 1 000 v ostatních případech,
3. c) zařízení obsahující uzavřený radionuklidový zdroj, které není nevýznamným zdrojem ionizujícího záření, konstruované tak, že na kterémkoli přístupném místě ve vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení je příkon prostorového dávkového ekvivalentu menší než 1 µSv/h a na místech určených za běžných pracovních podmínek k manipulaci a obsluze zařízení výhradně rukama je příkon směrového dávkového ekvivalentu nejvýše 250 µSv/h, nebo
4. d) otevřený radionuklidový zdroj, který není nevýznamným zdrojem ionizujícího záření, u něhož součet podílů aktivit a příslušných zprošťovacích úrovní aktivit nebo součet podílů hmotnostních aktivit a příslušných zprošťovacích úrovní hmotnostních aktivit radionuklidů je menší než 10.

§ 14

Jednoduchým zdrojem ionizujícího záření je zdroj ionizujícího záření, který není nevýznamným, drobným, významným nebo velmi významným zdrojem ionizujícího záření.

§ 15

Významným zdrojem ionizujícího záření je

1. a) generátor záření určený k lékařskému ozáření, kromě rentgenového kostního denzitometru, zubního intraorálního rentgenového zařízení a zubního panoramatického rentgenového zařízení,
2. b) urychlovač částic s energií nad 1 MeV,
3. c) zdroj ionizujícího záření určený k radioterapii protony, neutrony a jinými těžkými částicemi,
4. d) zařízení obsahující uzavřený radionuklidový zdroj určený k radioterapii,
5. e) zařízení obsahující uzavřený radionuklidový zdroj určený k ozařování tkání, krve a předmětů včetně potravin, surovin, předmětů běžného užívání nebo jiných věcí,
6. f) mobilní defektoskop s uzavřeným radionuklidovým zdrojem,
7. g) vysokoaktivní zdroj, nebo
8. h) generátor záření používaný ve veterinární radioterapii pro účely léčby.

§ 16

Velmi významným zdrojem ionizujícího záření je jaderný reaktor.

§ 17

(1) Zdrojem ionizujícího záření 1. kategorie zabezpečení je

1. a) radionuklidový termoelektrický generátor,
2. b) radionuklidový ozařovač, včetně ozařovače tkání a krve,
3. c) uzavřený radionuklidový zdroj, u kterého je poměr aktuální aktivity a D-hodnoty roven 1 000 nebo větší, nebo
4. d) otevřený radionuklidový zdroj, u kterého je poměr nejvýše zpracovávané aktivity na pracovišti a D-hodnoty roven 1 000 nebo větší.

(2) Zdrojem ionizujícího záření 2. kategorie zabezpečení je

1. a) uzavřený radionuklidový zdroj určený pro defektoskopii,
2. b) uzavřený radionuklidový zdroj určený k brachyterapii s vysokým nebo středním dávkovým příkonem,
3. c) uzavřený radionuklidový zdroj neuvedený v písmenu a) nebo b), u kterého je poměr aktuální aktivity a D-hodnoty menší než 1 000 a zároveň roven 10 nebo větší, nebo
4. d) otevřený radionuklidový zdroj, u kterého je poměr nejvýše zpracovávané aktivity na pracovišti a D-hodnoty menší než 1 000 a zároveň roven 10 nebo větší.

(3) Zdrojem ionizujícího záření 3. kategorie zabezpečení je

1. a) uzavřený radionuklidový zdroj pro karotáž,
2. b) uzavřený radionuklidový zdroj v indikačním nebo měřicím zařízení, který je vysokoaktivním zdrojem,
3. c) uzavřený radionuklidový zdroj neuvedený v písmenu a) nebo b), u kterého je poměr aktuální aktivity a D-hodnoty menší než 10 a zároveň roven 1 nebo větší,
4. d) otevřený radionuklidový zdroj, u kterého je poměr nejvýše zpracovávané aktivity na pracovišti a D-hodnoty menší než 10 a zároveň roven 1 nebo větší, nebo
5. e) kapalná nebo pevná látka obsahující více než 30 % uranu, jejíž aktivita je větší než 160 MBq.

(4) Zdrojem ionizujícího záření 4. kategorie zabezpečení je

1. a) uzavřený radionuklidový zdroj určený k brachyterapii s nízkým dávkovým příkonem s výjimkou očního aplikátoru a permanentního implantátu,
2. b) uzavřený radionuklidový zdroj v indikačním nebo měřicím zařízení, který není vysokoaktivním zdrojem,
3. c) uzavřený radionuklidový zdroj v eliminátoru statické elektřiny,
4. d) uzavřený radionuklidový zdroj neuvedený v písmenech a) až c), u kterého je poměr aktuální aktivity a D-hodnoty menší než 1 a zároveň roven 0,01 nebo větší, nebo
5. e) otevřený radionuklidový zdroj, u kterého je poměr nejvýše zpracovávané aktivity na pracovišti a D-hodnoty menší než 1 a zároveň roven 0,01 nebo větší.

(5) Zdrojem ionizujícího záření 5. kategorie zabezpečení je

1. a) oční aplikátor a permanentní implantát pro radioterapii,
2. b) zdroj ionizujícího záření pro radionuklidovou rentgenofluorescenční analýzu,
3. c) detektor elektronového záchytu,
4. d) radionuklidový zdroj pro Mössbauerovskou spektrometrii,
5. e) kalibrační zdroj ionizujícího záření pro pozitronovou emisní tomografii,
6. f) uzavřený radionuklidový zdroj, u kterého je poměr aktuální aktivity a D-hodnoty menší než 0,01 a zároveň je aktuální aktivita vyšší než zprošťovací úroveň, nebo
7. g) otevřený radionuklidový zdroj, u kterého je poměr nejvýše zpracovávané aktivity na pracovišti a D-hodnoty menší než 0,01 a zároveň je aktuální aktivita vyšší než zprošťovací úroveň.

§ 18

(1) Na pracovišti, kde se současně vyskytuje více radionuklidových zdrojů, musí být pro účely zabezpečení použita kategorie zabezpečení celého souboru zdrojů ionizujícího záření na pracovišti nebo v transportním obalovém souboru.

(2) Kategorie zabezpečení celého souboru zdrojů ionizujícího záření podle odstavce 1 musí být stanovena na základě agregovaného poměru A/D, vypočteného následujícím způsobem:

kde A_i,n je aktivita A každého jednotlivého zdroje i radionuklidu n a D_n je D-hodnota pro radionuklid n.

§ 19

Kategorizace pracovišť

(1) Pracovištěm I. kategorie je

1. a) pracoviště s drobným zdrojem ionizujícího záření,
2. b) pracoviště s kostním denzitometrem, který není drobným zdrojem ionizujícího záření,
3. c) pracoviště se zubním rentgenovým zařízením,
4. d) pracoviště s kabinovým rentgenovým zařízením,
5. e) pracoviště s indikačním nebo měřicím zařízením obsahujícím uzavřený radionuklidový zdroj, u něhož charakter radiační činnosti nevyžaduje vymezení kontrolovaného pásma,
6. f) pracoviště s technickým rentgenovým zařízením, u něhož charakter radiační činnosti nevyžaduje vymezení kontrolovaného pásma, a
7. g) pracoviště s rentgenovým zařízením používaným ve veterinární medicíně, kromě radioterapie pro účely léčby.

(2) Pracovištěm II. kategorie je

1. a) pracoviště s jednoduchým zdrojem ionizujícího záření, které není pracovištěm I. kategorie,
2. b) pracoviště s rentgenovým zařízením určeným k lékařskému ozáření v radiodiagnostice nebo radioterapii, s výjimkou
   1. 1. kostního denzitometru, nebo
   2. 2. zubního rentgenového zařízení,

1. c) pracoviště s mobilním defektoskopem obsahujícím uzavřený radionuklidový zdroj,
2. d) pracoviště s mobilním ozařovačem obsahujícím uzavřený radionuklidový zdroj,
3. e) pracoviště s indikačním nebo měřicím zařízením obsahujícím uzavřený radionuklidový zdroj, u něhož charakter radiační činnosti vyžaduje vymezení kontrolovaného pásma,
4. f) pracoviště s technickým rentgenovým zařízením, u něhož charakter radiační činnosti vyžaduje vymezení kontrolovaného pásma,
5. g) pracoviště s kompaktním mimotělním ozařovačem krve a tkáně obsahujícím uzavřený radionuklidový zdroj a
6. h) pracoviště s rentgenovým zařízením používaným ve veterinární radioterapii pro účely léčby.

(3) Pracovištěm III. kategorie je

1. a) pracoviště s urychlovačem částic s energií nad 1 MeV,
2. b) pracoviště se zařízením obsahujícím uzavřený radionuklidový zdroj, které je určeno k radioterapii,
3. c) uznaný sklad,
4. d) pracoviště se zařízením obsahujícím uzavřený radionuklidový zdroj a určeným k ozařování předmětů, včetně potravin a surovin, předmětů běžného užívání nebo jiných věcí, a
5. e) pracoviště, na němž se vykonávají činnosti související se získáváním radioaktivního nerostu, s výjimkou sanací a rekultivací prováděných na úložných místech těžebních odpadů, na kterých byla ukončena hornická činnost.

(4) Pracovištěm IV. kategorie je

1. a) pracoviště s jaderným zařízením a
2. b) pracoviště s úložištěm radioaktivního odpadu, které není jaderným zařízením.

(5) Kritériem pro zařazení pracoviště s otevřeným radionuklidovým zdrojem do kategorie, kromě pracovišť uvedených v odstavci 3 písm. e) a odstavci 4, je vybavení pracoviště ventilačními, izolačními a stínicími zařízeními a provedení kanalizace. Požadavky na standardní vybavení pracoviště pro účely jeho zařazení do kategorie stanoví příloha č. 9 k této vyhlášce.

§ 20

Kategorizace radiačních pracovníků

(1) Při zařazování radiačního pracovníka do kategorie A nebo B musí být zohledněno

1. a) očekávané ozáření radiačního pracovníka za běžného provozu a
2. b) potenciální ozáření radiačního pracovníka.

(2) Radiačním pracovníkem kategorie A je radiační pracovník, který by mohl obdržet

1. a) efektivní dávku vyšší než 6 mSv ročně,
2. b) ekvivalentní dávku vyšší než 15 mSv na oční čočku, nebo
3. c) ekvivalentní dávku vyšší než 3/10 limitu ozáření pro kůži a končetiny.

(3) Radiačním pracovníkem kategorie B je radiační pracovník jiný než uvedený v odstavci 2, je-li atomovým zákonem požadována jeho kategorizace.