účinné od 1. 1. 2009
účinné od 1. 1. 2009Ministr:
účinné od 1. 1. 2009MUDr. Julínek, MBA v. r.
účinné od 1. 1. 2009
účinné od 1. 1. 2009

Příloha č. 1

účinné od 1. 1. 2009 k vyhlášce č. 473/2008 Sb.

účinné od 1. 1. 2009Infekce, které jsou zahrnuty v systému epidemiologické bdělosti

  1. účinné od 1. 1. 20091. NEMOCI
    1. účinné od 1. 1. 20091.1. Nemoci, jimž lze předcházet očkováním:
      1. účinné od 1. 1. 2009Záškrt
      2. účinné od 1. 1. 2009Infekce, které vyvolává Haemophilus influenza typ b a non b
      3. účinné od 1. 1. 2009Chřipka
      4. účinné od 1. 1. 2009Spalničky
      5. účinné od 1. 1. 2009Příušnice
      6. účinné od 1. 1. 2009Dávivý kašel
      7. účinné od 1. 1. 2009Přenosná dětská obrna
      8. účinné od 1. 1. 2009Zarděnky
      9. účinné od 1. 1. 2009Tetanus
    1. účinné od 1. 1. 20091.2. Sexuálně přenosné nemoci:
      1. účinné od 1. 1. 2009Chlamydiové infekce
      2. účinné od 1. 1. 2009Gonokokové infekce
      3. účinné od 1. 1. 2009Nákazy vyvolané virem lidského imunodeficitu (HIV/AIDS)
      4. účinné od 1. 1. 2009Příjice
    1. účinné od 1. 1. 20091.3. Virová hepatitida:
      1. účinné od 1. 1. 2009Hepatitida A
      2. účinné od 1. 1. 2009Hepatitida B
      3. účinné od 1. 1. 2009Hepatitida C
    1. účinné od 1. 1. 20091.4. Nemoci přenášené potravinami a vodou a nemoci závislé na prostředí:
      1. účinné od 1. 1. 2009Botulismus
      2. účinné od 1. 1. 2009Campylobakterióza
      3. účinné od 1. 1. 2009Kryptosporidióza
      4. účinné od 1. 1. 2009Lambliáza (giardiáza)
      5. účinné od 1. 1. 2009Infekce vyvolané E. coli enterohaemorrhagica
      6. účinné od 1. 1. 2009Leptospiróza
      7. účinné od 1. 1. 2009Listerióza
      8. účinné od 1. 1. 2009Salmonelóza
      9. účinné od 1. 1. 2009Shigelóza
      10. účinné od 1. 1. 2009Sněť slezinná
      11. účinné od 1. 1. 2009Toxoplasmóza
      12. účinné od 1. 1. 2009Trichinóza
      13. účinné od 1. 1. 2009Yersinióza
    1. účinné od 1. 1. 20091.5. Jiné nemoci:
      1. účinné od 1. 1. 20091.5.1. Nemoci přenášené nekonvenčními původci
        1. účinné od 1. 1. 2009Varianta přenosných spongiformních encefalopatií (Creutzfeldt-Jakobova nemoc)
      1. účinné od 1. 1. 20091.5.2. Nemoci přenášené vzduchem
        1. účinné od 1. 1. 2009Legionelóza
        2. účinné od 1. 1. 2009Meningokoková onemocnění
        3. účinné od 1. 1. 2009Pneumokokové infekce
        4. účinné od 1. 1. 2009Tuberkulóza
        5. účinné od 1. 1. 2009Těžký akutní respirační syndrom (SARS)
      1. účinné od 1. 1. 20091.5.3. Zoonózy (jiné než uvedené pod bodem 1.4.)
        1. účinné od 1. 1. 2009Brucelóza
        2. účinné od 1. 1. 2009Echinokokóza
        3. účinné od 1. 1. 2009Vzteklina
        4. účinné od 1. 1. 2009Ptačí chřipka přenesená na člověka
        5. účinné od 1. 1. 2009Nákaza virem západonilské horečky
        6. účinné od 1. 1. 2009Q horečka
        7. účinné od 1. 1. 2009Tularemie
      1. účinné od 1. 1. 20091.5.4. Vážné zavlečené nemoci
        1. účinné od 1. 1. 2009Cholera
        2. účinné od 1. 1. 2009Malárie
        3. účinné od 1. 1. 2009Mor
        4. účinné od 1. 1. 2009Virové hemorrhagické horečky
účinné od 1. 1. 2009

Příloha č. 2

účinné od 1. 1. 2009 k vyhlášce č. 473/2008 Sb.

účinné od 1. 1. 2009Systém epidemiologické bdělosti záškrtu

Odkazúčinné od 1. 1. 2009Čl. 1

účinné od 1. 1. 2009Klinická definice onemocnění

  1. účinné od 1. 1. 20091. Klinický obraz odpovídající záškrtu dýchacích cest (horečnaté onemocnění horních cest dýchacích, charakterizované povlakem na mandlích, hrtanu nebo nosní sliznici v kombinaci s bolestí v krku a zvýšenou teplotou) nebo záškrtu jiné lokalizace (onemocnění charakterizované kožními, spojivkovými, ušními, genitálními vředy či vředy jiného typu).
  2. účinné od 1. 1. 20092. Každý případ záškrtu je klinicky podle lokalizace charakterizován jako:
    1. účinné od 1. 1. 20092.1. difterie hrdla;
    2. účinné od 1. 1. 20092.2. difterie hrtanu – croup;
    3. účinné od 1. 1. 20092.3. difterie nosní;
    4. účinné od 1. 1. 20092.4. difterie kožní;
    5. účinné od 1. 1. 20092.5. difterie jiných orgánů.
  1. účinné od 1. 1. 20093. Období nakažlivosti trvá od konce inkubační doby (2-5 dnů), po celou dobu nemoci, obvykle 14 dnů, zřídka déle než 1 měsíc.
Odkazúčinné od 1. 1. 2009Čl. 2

účinné od 1. 1. 2009Laboratorní diagnostika

účinné od 1. 1. 2009Laboratorní diagnostika se provádí izolací korynebaktéria (C. diphtheriae, nebo C. ulcerans) produkujícího toxin z klinického vzorku.

Odkazúčinné od 1. 1. 2009Čl. 3.

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologická kriteria

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologická souvislost – mezilidský přenos onemocnění, při kterém jeden z případů je laboratorně potvrzený.

Odkazúčinné od 1. 1. 2009Čl. 4

účinné od 1. 1. 2009Klasifikace případu onemocnění

  1. účinné od 1. 1. 2009A. Možný: Klinicky odpovídající případ
  2. účinné od 1. 1. 2009B. Pravděpodobný: Klinicky odpovídající případ v epidemiologické souvislosti
  3. účinné od 1. 1. 2009C. Potvrzený: Klinicky odpovídající případ, který je laboratorně potvrzený izolací toxigenního kmene korynebaktéria

    účinné od 1. 1. 2009Pro potřeby národní surveillance je dále definován:.

    účinné od 1. 1. 2009Bezpříznakový nosič toxigenního kmene

Odkazúčinné od 1. 1. 2009Čl. 5

účinné od 1. 1. 2009Shromažďování údajů a jejich hlášení

účinné od 1. 1. 2009Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění záškrtem, hlásí potvrzené a pravděpodobné onemocnění včetně nosičství toxigenního kmene a úmrtí na toto onemocnění, a to případy záškrtu dýchacích cest i záškrtu jiných lokalizací, stejně jako bezpříznakové případy nosičství toxigenního kmene. Případy s netoxigenními kmeny C. diphtheriae nebo C. ulcerans se nehlásí. Každá laboratoř, která izoluje C. diphtheriae nebo C. ulcerans, hlásí izolaci těchto agens podle jiného právního předpisu2).

Odkazúčinné od 1. 1. 2009Čl. 6

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologické šetření při podezření na výskyt záškrtu

účinné od 1. 1. 2009Lékař, který vyslovil podezření na onemocnění záškrtem, provede výtěr z místa klinických projevů, například tonsil, nosu, kůže, na kultivační vyšetření a zajistí neprodleně jeho transport do vyšetřující laboratoře. Vyšetřující laboratoř zašle každý izolovaný kmen C. diphtheriae a C. ulcerans k ověření a kvantitativnímu stanovení produkce toxinu do Národní referenční laboratoře pro diftérii a pertusi.

Odkazúčinné od 1. 1. 2009Čl. 7

účinné od 1. 1. 2009Protiepidemická opatření v ohnisku záškrtu

  1. účinné od 1. 1. 20091. Hlášení onemocnění podléhají podle čl. 5 případy záškrtu dýchacích cest i záškrtu jiných lokalizací, stejně jako bezpříznakové případy nosičství toxigenního kmene.
  2. účinné od 1. 1. 20092. Zajištění odběru biologického materiálu k ověření diagnózy, jeho transport do příslušné vyšetřující laboratoře.
  3. účinné od 1. 1. 20093. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis2).
  4. účinné od 1. 1. 20094. Dítě po prožitém onemocnění je možné přijmout do mateřské školy, školy, školského zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy, zvláštního dětského zařízení, zařízení sociálních služeb a obdobných zařízení (dále jen „kolektivní zařízení“), je-li podle výsledků klinického vyšetření zdrávo a dvě poslední kultivační vyšetření z nosu a krku byla negativní, pokud jde o C. diphtheriae a C. ulcerans (jinak jen se souhlasem orgánu ochrany veřejného zdraví, dále jen „OOVZ“).
  5. účinné od 1. 1. 20095. Po dobu 7 dnů se provádí lékařský dohled u fyzických osob, které byly v kontaktu s nemocným či nosičem toxigenního kmene. Na začátku a konci sledovaného období se provede výtěr z nosu a krku na mikrobiologické vyšetření.
  6. účinné od 1. 1. 20096. Po dobu lékařského dohledu se do zařízení přijímají jen nevnímavé děti k nákaze záškrtem, vnímavé děti až po 7 dnech za předpokladu, že v zařízení žádné z dětí není nosičem toxického kmene C. diphtheriae.
  7. účinné od 1. 1. 20097. Nevnímavé děti k nákaze záškrtem z rodin, kde se vyskytlo onemocnění záškrtem, mohou do zařízení docházet, vnímavé děti k nákaze záškrtem až po 7 dnech od posledního styku s nemocným.