Vyhláška o systému epidemiologické bdělosti pro vybrané infekce

účinné od 1. 1. 2009Klinická definice onemocnění

1. účinné od 1. 1. 20091. Klinický obraz odpovídající pertusi, tj. kašel trvající minimálně 2 týdny s jedním z následujících příznaků: záchvaty kašle, kokrhavý kašel nebo zvracení po záchvatu kašle bez jiných zjevných příčin nebo apnoická pauza u kojenců.
2. účinné od 1. 1. 20092. Typická forma pertuse:

   účinné od 1. 1. 2009Onemocnění obvykle trvá 6 až 8 týdnů a má 3 stadia: katarální (1 až 2 týdny), paroxysmální (2 až 6 týdnů) a rekonvalescentní (1 až 3 týdny). Počáteční projevy (rýma, slzení, mírný suchý dráždivý kašel, subfebrilie) odpovídají příznakům běžného nachlazení. Během katarálního stadia se suchý dráždivý kašel zhoršuje a přechází v záchvatovitý kašel – stadium paroxysmální. Počet a závažnost záchvatů v průběhu tohoto stadia stoupá. Záchvat se vyznačuje sérií krátkých exspirií ukončených charakteristickým zajíkavým táhlým inspiriem. Záchvaty kašle bývají provázeny dávením i zvracením a objevují se jak v průběhu dne tak i v noci. Rekonvalescentní stadium je charakterizováno snížením počtu záchvatů a zmírněním kašle. Nejzávažnější průběh onemocnění bývá u dětí mladších 1 roku.

1. účinné od 1. 1. 20093. U dětí ve věku do 15 let a dospělých se pertuse obvykle vyskytuje v lehčí formě. Probíhá jako suchý dráždivý kašel trvající 2 a více týdnů. Může být provázen dávením i zvracením, ale bez typických záchvatů.
2. účinné od 1. 1. 20094. Období nakažlivosti začíná na konci inkubační doby, která trvá 7 - 21 dnů. Nejvyšší je v časném období katarálního stadia, pak se postupně snižuje. Končí obvykle tři týdny po začátku paroxysmálního stadia či pět dnů po léčbě antibiotiky.
3. účinné od 1. 1. 20095. Parapertuse na rozdíl od pertuse má nižší manifestnost. Typický průběh parapertuse připomíná pertusi s krátkým katarálním stadiem i kratším stadiem paroxysmálním. Parapertuse se vyskytuje převážně u dětí po druhém roce života; výskyt u kojenců je velmi vzácný.

účinné od 1. 1. 2009Laboratorní diagnostika

1. účinné od 1. 1. 20091. Průkaz specifické protilátkové odpovědi proti dávivému kašli u osob, které nebyly v nedávné době (v průběhu předchozích 8 týdnů) očkovány.
2. účinné od 1. 1. 20092. Detekce nukleové kyseliny Bordetella pertussis.
3. účinné od 1. 1. 20093. Izolace Bordetella pertussis (nebo B. parapertussis) z klinického vzorku.
4. účinné od 1. 1. 20094. Standardním laboratorním testem pro diagnózu dávivého kašle je kultivační průkaz Bordetella pertussis nebo B. parapertusis.
5. účinné od 1. 1. 20095. K sérologickému vyšetření se odebírají 2 vzorky krve v 3 týdenním intervalu. První vzorek se odebírá co nejdříve v akutním stadiu. Předpokladem sérologické diagnózy je současné vyšetření prvního a druhého vzorku séra. Potvrzením probíhajícího onemocnění je prokázaný signifikantní (minimálně 4-násobný) vzestup hladin protilátek (proti pertusi nebo parapertusi) anebo sérokonverze z negativity do pozitivity.
6. účinné od 1. 1. 20096. Jakákoli hladina protilátek v jediném vzorku není průkazem akutně probíhajícího onemocnění.

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologická kriteria

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologická souvislost – mezilidský přenos onemocnění, při kterém jeden z případů je laboratorně potvrzený.

účinné od 1. 1. 2009Klasifikace případu onemocnění

1. účinné od 1. 1. 2009A. Možný: Případ, který splňuje definici klinického případu.
2. účinné od 1. 1. 2009B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje definici klinického případu a má epidemiologickou souvislost.
3. účinné od 1. 1. 2009C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického případu a je laboratorně potvrzený.

účinné od 1. 1. 2009Shromažďování údajů a jejich hlášení

účinné od 1. 1. 2009Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění dávivým kašlem, hlásí onemocnění dávivým kašlem a úmrtí na toto onemocnění.

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologické šetření při podezření na výskyt dávivého kašle

účinné od 1. 1. 2009Lékař, který vyslovil podezření na onemocnění dávivým kašlem, zajistí kultivační vyšetření výtěru z nazofaryngu a laryngu a provede odběr krve na sérologické vyšetření (nejméně za tři týdny provede další odběr) a zajistí transport biologického materiálu neprodleně do vyšetřující laboratoře. Lékař i vyšetřující laboratoř hlásí výsledky podle čl. 4. Vyšetřující laboratoř zašle každý izolovaný kmen B. pertussis k sérotypizaci do Národní referenční laboratoře pro diftérii a pertusi.

účinné od 1. 1. 2009Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění dávivým kašlem

1. účinné od 1. 1. 20091. Hlášení onemocnění dávivým kašlem podle čl. 5.
2. účinné od 1. 1. 20092. Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta a kontaktů s kultivačně pozitivním nemocným, zajištění transportu biologického materiálu do příslušné laboratoře.
3. účinné od 1. 1. 20093. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis²).
4. účinné od 1. 1. 20094. Dítě po prodělaném laboratorně prokázaném onemocnění způsobeném B. pertussis nebo B. parapertussis je možné přijmout do kolektivního zařízení až po negativním kultivačním vyšetření, provedeném za týden po léčbě v odstupu 4 až 5 dnů.
5. účinné od 1. 1. 20095. Do kolektivního zařízení, kde se vyskytlo onemocnění dávivým kašlem, se nepřijímají neočkované či nesprávně očkované děti po dobu maximální inkubační doby (21 dnů), nevnímavé fyzické osoby k nákaze dávivým kašlem očkované řádně a v termínech mohou do zařízení docházet.

účinné od 1. 1. 2009Klinická definice onemocnění

1. účinné od 1. 1. 20091. Klinický obraz odpovídající spalničkám, tj. febrilní stav s generalizovaným exantémem trvajícím déle než 3 dny, kterému předchází katarální příznaky, teploty >38°C a jeden nebo více z následujících příznaků: kašel, rýma, Koplikovy skvrny, konjunktivitida.
2. účinné od 1. 1. 20092. Období nakažlivosti začíná od prvního dne před začátkem prodromálních příznaků a končí do čtyř dnů po vzniku exantému.

účinné od 1. 1. 2009Laboratorní diagnostika

1. účinné od 1. 1. 2009Alespoň jedno z následujících kriterií:
   1. účinné od 1. 1. 20091. Detekce IgM protilátek proti spalničkám u osob, které nebyly v minulých šesti týdnech očkovány.
   2. účinné od 1. 1. 20092. Průkaz specifické protilátkové odpovědi proti spalničkám u osob, které nebyly v minulých třech týdnech očkovány.
   3. účinné od 1. 1. 20093. Detekce viru spalniček (nevakcinační kmen) v klinickém vzorku.
   4. účinné od 1. 1. 20094. Spalničková specifická IgM sérologie je standardní test volby. V případech, kdy je vzorek z ranné akutní fáze (tj. do 3 dnů po začátku vyrážky) IgM neprůkazný nebo negativní na spalničky, zarděnky a parvovirus B19, ačkoliv má pacient klinické příznaky spalniček, je indikován odběr druhého vzorku krve (za 10 až 20 dní po prvním odběru). Spalničková IgM sérologie může být nespolehlivá pro možnost falešných spalničkových IgM pozitivit v sérech s pozitivitami IgM na zarděnky, parvovirus B19, EBV, HHV6 a u sporadických spalničkových případů. Proto je nutno tyto případy ověřit výrazným vzrůstem hladin celkových spalničkových nebo spalničkových IgG protilátek. Ke správné interpretaci výsledků sérologických vyšetření je třeba brát v úvahu klinické, laboratorní a epidemiologické údaje.
   5. účinné od 1. 1. 20095. Detekce nukleové kyseliny viru spalniček v klinickém vzorku.
   6. účinné od 1. 1. 20096. Detekce antigenu viru spalniček (DFA) pomocí specifických spalničkových monoklonálních protilátek.

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologická kriteria

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologická souvislost – mezilidský přenos onemocnění, při kterém jeden z případů je laboratorně potvrzený.

účinné od 1. 1. 2009Klasifikace případu onemocnění

1. účinné od 1. 1. 2009A. Možný: Případ který splňuje klinickou definici onemocnění.
2. účinné od 1. 1. 2009B. Pravděpodobný: Případ který splňuje klinickou definici onemocnění a je v epidemiologické souvislosti s potvrzeným případem.
3. účinné od 1. 1. 2009C. Potvrzený: Případ potvrzený výsledkem laboratorního vyšetření.

účinné od 1. 1. 2009Shromažďování údajů a jejich hlášení

účinné od 1. 1. 2009Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění spalničkami, hlásí onemocnění a úmrtí na toto onemocnění. Vzhledem ke globálně probíhající eradikaci spalniček je třeba identifikovat importovaná onemocnění a jejich epidemiologickou souvislost.

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologické šetření při podezření na výskyt spalniček

účinné od 1. 1. 2009Lékař, který vyslovil podezření na onemocnění spalničkami, provede odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu etiologie a zajistí jejich transport do vyšetřující laboratoře. Vyšetřující laboratoř vzorky vyšetří i s ohledem na jinou možnou etiologii exantematických onemocnění a u laboratorně potvrzeného případu zajistí zaslání alikvotu séra do Národní referenční laboratoře pro zarděnky, spalničky, parotitidu a parvovirus B19 ke konfirmaci. Případ se uzavře až po vyšetření touto laboratoří.

účinné od 1. 1. 2009Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění spalničkami

1. účinné od 1. 1. 20091. Hlášení onemocnění spalničkami podle čl. 5.
2. účinné od 1. 1. 20092. Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta a kontaktů k ověření diagnózy, zajištění transportu biologického materiálu do příslušné laboratoře.
3. účinné od 1. 1. 20093. Izolace pacienta po dobu 7 dnů po objevení se exantému. Izolace se provádí podle klinické závažnosti a epidemiologických rizik. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis²).
4. účinné od 1. 1. 20094. Aktivní vyhledávání zdroje nákazy a kontaktů, zaměřené na pobyt případu během doby jeho eventuální expozice (7 až 18 dní před začátkem exantému) a na kontakty, které měl v období nakažlivosti.
5. účinné od 1. 1. 20095. Epidemiologické šetření v ohnisku nákazy, zpravidla do 48 hodin po nahlášení případu, včetně identifikace všech dosud vnímavých fyzických osob.
6. účinné od 1. 1. 20096. Podání normálního lidského imunoglobulinu (NLIG) dětem do 15 měsíců věku (neočkovaným), které byly v kontaktu s možným, pravděpodobným nebo potvrzeným případem spalniček, a to dle souhrnu údajů o přípravku.
7. účinné od 1. 1. 20097. Očkování vnímavých fyzických osob k nákaze spalničkami (dětí, kterým nebyly podány alespoň dvě dávky očkovací látky), u kterých ještě neuplynuly 3 dny od posledního styku s nemocným. Expozice spalničkám není kontraindikací očkování.
8. účinné od 1. 1. 20098. U vnímavých fyzických osob k nákaze spalničkami, které byly v přímém kontaktu, a u kterých uplynuly více než 3 dny od posledního styku s nemocným; lékařský dohled trvá po dobu maximální inkubační doby (21 dní).
9. účinné od 1. 1. 20099. Děti, které byly v kontaktu se spalničkami se přijímají do kolektivu nejdříve po uplynutí 21 dní.

účinné od 1. 1. 2009Klinická definice onemocnění

1. účinné od 1. 1. 20091. Klinický obraz infekce viry chřipky probíhá ve formě chřipce podobného onemocnění a/nebo akutní respirační infekce.

   účinné od 1. 1. 2009Chřipce podobné onemocnění (ILI) je charakterizováno následujícími klinickými příznaky:

   1. účinné od 1. 1. 2009- náhlý nástup nemoci

      účinné od 1. 1. 2009a současně

   1. účinné od 1. 1. 2009- nejméně jedním z celkových symptomů, mezi které patří horečka nebo zimnice, nevolnost, bolest hlavy, bolest svalů

      účinné od 1. 1. 2009a současně

   1. účinné od 1. 1. 2009- nejméně jedním z následujících respiračních symptomů, mezi které patří kašel, pálení v krku, dechová nedostatečnost.

   účinné od 1. 1. 2009Akutní respirační infekce (ARI) je charakterizována následujícími klinickými příznaky:

   1. účinné od 1. 1. 2009- náhlý nástup nemoci

      účinné od 1. 1. 2009a současně

   1. účinné od 1. 1. 2009- nejméně jedním z následujících respiračních symptomů, mezi které patří kašel, pálení v krku, dechová nedostatečnost, rýma

      účinné od 1. 1. 2009a současně

   1. účinné od 1. 1. 2009- názorem klinika, že nemoc je způsobená infekcí.

1. účinné od 1. 1. 20092. Období nakažlivosti v prvním až pátém dnu onemocnění u dospělých, u imunosuprimovaných pacientů a dětí až do desátého dne.

účinné od 1. 1. 2009Laboratorní diagnostika

1. účinné od 1. 1. 20091. Detekce chřipkového antigenu či nukleové kyseliny ve vyšetřovaném klinickém materiálu metodami EIA, imunofluorescence, PCR nebo jinými adekvátními metodami. Vyšetřovaným klinickým materiálem se rozumí zejména výtěr z nazofaryngu, výtěr z nosu, výtěr z faryngu, nazofaryngeální aspirát, endotracheální a brochoalveolární laváž.
2. účinné od 1. 1. 20092. Izolace viru chřipky z odebraného klinického materiálu kultivací v citlivém buněčném substrátu (buněčné kultury, kuřecí embrya); izolované viry se neprodleně zasílají k typizaci do Národní referenční laboratoře pro chřipku zřízenou Ministerstvem zdravotnictví.
3. účinné od 1. 1. 20093. Sérologický průkaz specifické protilátkové odpovědi proti chřipce typu A nebo typu B spočívající v minimálně čtyřnásobném vzestupu titru protilátek v séru odebraném v akutním a rekonvalescentním stádiu onemocnění, a to v intervalu nejméně 10 dní. Doporučené metody: komplement-fixační reakce, test inhibice hemaglutinace, ELISA.
4. účinné od 1. 1. 20094. Průkaz viru chřipky v pitevním materiálu, kterým je trachea, bifurkace bronchů nebo okrajová zóna pneumonického ložiska.

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologická kriteria

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologická souvislost – mezilidský přenos onemocnění, při kterém jeden z případů je laboratorně potvrzený. V případě chřipkové epidemie není nezbytně nutný laboratorní průkaz pro potvrzení epidemiologické souvislosti.

účinné od 1. 1. 2009Klasifikace případu onemocnění

1. účinné od 1. 1. 2009A. Možný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění (ILI nebo ARI).
2. účinné od 1. 1. 2009B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění (ILI nebo ARI), a je v epidemiologické souvislosti.
3. účinné od 1. 1. 2009C. Potvrzený: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění (ILI nebo ARI), potvrzený výsledkem laboratorního vyšetření.

účinné od 1. 1. 2009Shromažďování údajů a jejich hlášení

účinné od 1. 1. 2009Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění chřipkou, komplikace a úmrtí na toto onemocnění, provede hlášení podle jiného právního předpisu²).

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologické šetření při podezření na výskyt chřipky a akutních respiračních infekcí

1. účinné od 1. 1. 20091. Protiepidemická oddělení OOVZ provádí epidemiologické šetření u všech netypických výskytů chřipkových onemocnění (např. z hlediska počtu postižených, v časové či místní souvislosti, s nezvyklým průběhem). Provádí epidemiologické šetření u všech hlášených úmrtí na chřipku a v přímé souvislosti s chřipkou a zjišťují, zda nemocná či zemřelá osoba byla očkována proti chřipce před aktuální chřipkovou sezónou.
2. účinné od 1. 1. 20092. Diagnostikující lékař, popř. OOVZ, zajišťuje a provádí včasný odběr biologického materiálu k ověření diagnózy a jeho transport do příslušné laboratoře, která provede základní vyšetření (přímá detekce antigenu a izolační pokus). Další vyšetření provádí Národní referenční laboratoř pro chřipku.

účinné od 1. 1. 2009Protiepidemická opatření v ohnisku chřipky

1. účinné od 1. 1. 20091. Hlášení onemocnění dle čl. 5.
2. účinné od 1. 1. 20092. Odběr biologického materiálu k ověření diagnózy a jeho transport do příslušné laboratoře k vyšetření zajišťuje a provádí diagnostikující lékař, popř. OOVZ.
3. účinné od 1. 1. 20093. V případě objevení se nové varianty chřipkového viru se postupuje podle Pandemického plánu České republiky pro případ pandemie chřipky vyvolané novou variantou chřipkového viru.

účinné od 1. 1. 2009Klinická definice onemocnění

1. účinné od 1. 1. 20091. Klinický obraz odpovídající meningokokovému onemocnění, tj. meningitida a/nebo meningokoková bakteriémie, která může rychle progredovat za vzniku fulminantní purpury, septického šoku a smrti. Další projevy jsou možné.
2. účinné od 1. 1. 20092. Invazivní meningokokové onemocnění zahrnuje následující klinické projevy:
   1. účinné od 1. 1. 20092.1. meningokokovou meningitidu,
   2. účinné od 1. 1. 20092.2. Waterhouseův-Friderichsenův syndrom,
   3. účinné od 1. 1. 20092.3. akutní meningokokovou bakteriémii,
   4. účinné od 1. 1. 20092.4. chronickou meningokokovou bakteriémie,
   5. účinné od 1. 1. 20092.5. meningokokovou bakteriémii,
   6. účinné od 1. 1. 20092.6 meningokokové onemocnění srdce,
   7. účinné od 1. 1. 20092.7. jiné závažné meningokokové infekce, např. pneumonii, septickou artritidu, nebo
   8. účinné od 1. 1. 20092.8. závažnou meningokokovou infekci nespecifikovanou.

1. účinné od 1. 1. 20093. Období nakažlivosti - během celé doby přítomnosti meningokoků v sekretech nosu a úst.

   účinné od 1. 1. 2009Obvykle mizí do 24 hodin po nasazení antibiotické léčby.

účinné od 1. 1. 2009Laboratorní diagnostika

1. účinné od 1. 1. 20091. Izolace Neisseria meningitidis z primárně sterilního místa (například krev nebo mozkomíšní mok, nebo méně často, z kloubní, pleurální nebo perikardiální tekutiny).
2. účinné od 1. 1. 20092. Detekce nukleové kyseliny N. meningitidis z primárně sterilního místa.
3. účinné od 1. 1. 20093. Detekce antigenu N. meningitidis z primárně sterilního místa.
4. účinné od 1. 1. 20094. Mikroskopický průkaz gramnegativních diplokoků z primárně sterilního místa.
5. účinné od 1. 1. 20095. Vzhledem ke skutečnosti, že výše uvedené klinické syndromy mohou být způsobeny řadou jiných etiologických agens, je laboratorní potvrzení etiologie N. meningitidis nezbytné. Zdůrazňuje se nutnost určování agens až do úrovně určení sérologické skupiny N. meningitidis. Provedení odběru na kultivační vyšetření před nasazením antibiotické terapie je povinné.
6. účinné od 1. 1. 20096. Kmeny N. meningitidis izolované z klinického materiálu, který je za normálních podmínek sterilní, nebo z tělních tekutin, získané z klinických projevů (čl. 1), jsou zasílány do Národní referenční laboratoře pro meningokokové nákazy zřízené Ministerstvem zdravotnictví k dalšímu určování. Národní referenční laboratoř pro antibiotika zajišťuje sledování antibiotické rezistence.

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologická kriteria

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologická souvislost – mezilidský přenos onemocnění, při kterém jeden z případů je laboratorně potvrzený.

účinné od 1. 1. 2009Klasifikace případu onemocnění

1. účinné od 1. 1. 2009A. Možný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění.
2. účinné od 1. 1. 2009B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a epidemiologické kriterium.
3. účinné od 1. 1. 2009C Potvrzený: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a nejméně jedno z laboratorních kriterií

účinné od 1. 1. 2009Shromažďování údajů a jejich hlášení

účinné od 1. 1. 2009Osoba poskytující péči, která diagnostikuje invazivní meningokokové onemocnění, hlásí onemocnění a úmrtí na toto onemocnění. Asymptomatické nosičství nebo běžná respirační onemocnění s průkazem N. meningitidis se nehlásí.

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologické šetření při podezření na výskyt IMO

účinné od 1. 1. 2009Lékař, který vyslovil podezření na invazivní meningokokové onemocnění, provede odběr biologického materiálu k laboratornímu průkazu etiologie a zajistí jeho transport do vyšetřující laboratoře.

účinné od 1. 1. 2009Protiepidemická opatření v ohnisku invazivního meningokokového onemocnění

1. účinné od 1. 1. 20091. Hlášení onemocnění invazivním meningokokovým onemocněním dle čl. 5.
2. účinné od 1. 1. 20092. Zajištění odběru biologického materiálu k ověření diagnózy, jeho transport do příslušné laboratoře.
3. účinné od 1. 1. 20093. Okamžitá hospitalizace a izolace nemocného. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis²).
4. účinné od 1. 1. 20094. Protiepidemická opatření se provádějí při výskytu či na základě podezření u všech invazivních meningokokových onemocnění, u neinvazivních se žádná protiepidemická opatření neprovádějí.
5. účinné od 1. 1. 20095. Při sporadickém výskytu invazivního meningokokového onemocnění se u osob v kontaktu s nemocným zajišťuje lékařský dohled po dobu jednoho týdne od posledního styku s nemocným, poučení o nutnosti kontaktovat lékaře při vzniku příznaků onemocnění včetně zvýšené teploty, doporučení omezení fyzické námahy.
6. účinné od 1. 1. 20096. U rizikových osob (osoby v úzkém kontaktu s nemocným, osoby do jednoho roku věku, dospívající, osoby nad 65 let věku, osoby se známou imunodeficiencí či jiným oslabením a osoby s předchozím respiračním onemocněním) se ihned zahajuje protektivní chemoterapie.
7. účinné od 1. 1. 20097. Při výskytu invazivního meningokokového onemocnění způsobeného séroskupinou, proti níž je dostupná vakcína, je osobám v kontaktu tato vakcína nabídnuta po uplynutí jednoho týdne od posledního kontaktu s nemocným.

účinné od 1. 1. 2009Klinická definice onemocnění

účinné od 1. 1. 2009Klinický obraz odpovídající invazivnímu onemocnění, tj. meningitida, epiglotitida, sepse, bakteriémie, pneumonie, artritida, osteomyelitida. Období nakažlivosti může být dlouhé, hlavně u bezpříznakových nosičů. Po zahájení terapie účinnými antibiotiky končí během 24 až 48 hodin.

účinné od 1. 1. 2009Laboratorní diagnostika

1. účinné od 1. 1. 20091. Kultivační průkaz H. influenzae z klinického materiálu, který je za normálních podmínek sterilní (cerebrospinální mok, krev), nebo z tělních tekutin u klinických projevů (čl. 1).
2. účinné od 1. 1. 20092. Kultivační průkaz H. influenzae z klinického materiálu vyšetřovaného při pneumonii: validní vzorek sputa nebo vzorek získaný z bronchoalveolární laváže (BAL) a hemokultivace.
3. účinné od 1. 1. 20093. Bezkultivační průkaz antigenů a/nebo nukleové kyseliny H. influenzae z klinického materiálu, který je za normálních podmínek sterilní (cerebrospinální mok, krev), případně v kombinaci s přímým mikroskopickým průkazem.

   účinné od 1. 1. 2009Vzhledem ke skutečnosti, že výše uvedené klinické syndromy mohou být způsobeny řadou jiných etiologických agens, je laboratorní potvrzení etiologie H. influenzae nezbytné. Zdůrazňuje se nutnost určování agens až do úrovně species Haemophilus influenzae a typů. Typizaci provádí Národní referenční laboratoř pro hemofilové nákazy zřízená Ministerstvem zdravotnictví. Národní referenční laboratoř pro antibiotika zjišťuje rezistenci vůči antibiotikům. Rovněž se zdůrazňuje nutnost provedení odběru biologického materiálu na kultivační vyšetření před nasazením ATB terapie.

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologická kritéria

účinné od 1. 1. 2009Nejsou definována.

účinné od 1. 1. 2009Klasifikace případu onemocnění

1. účinné od 1. 1. 2009A. Možný: Případ s klinickou epiglotitidou bez jakéhokoliv laboratorního průkazu nebo s průkazem pouze z nesterilního místa.
2. účinné od 1. 1. 2009B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a ve výše uvedeném klinickém materiálu byl prokázán antigen H. influenzae.
3. účinné od 1. 1. 2009C. Potvrzený: Případ potvrzený pozitivním výsledkem kultivačního vyšetření a/nebo detekcí nukleové kyseliny H. influenzae z výše uvedeného klinického materiálu.

účinné od 1. 1. 2009Shromažďování údajů a jejich hlášení

účinné od 1. 1. 2009Osoba poskytující péči, která diagnostikuje invazivní onemocnění vyvolané H. influenzae hlásí případ onemocnění a úmrtí na toto onemocnění.

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologické šetření při podezření na invazivní onemocnění způsobené H. influenzae

účinné od 1. 1. 2009Lékař, který vyslovil podezření na invazivní onemocnění způsobené H. influenzae provede odběr biologického materiálu na laboratorní průkaz etiologie a zajistí jeho transport do vyšetřující laboratoře.

účinné od 1. 1. 2009Protiepidemická opatření v ohnisku invazivního onemocnění H. influenzae

1. účinné od 1. 1. 20091. Hlášení onemocnění invazivním onemocněním způsobeným Haemophilus influenzae b a non-b podle čl. 5.
2. účinné od 1. 1. 20092. Zajištění odběru biologického materiálu a jeho odeslání do příslušné laboratoře na laboratorní vyšetření.
3. účinné od 1. 1. 20093. Izolace nemocného. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis²).
4. účinné od 1. 1. 20094. Lékařský dohled po dobu 4 dnů od posledního kontaktu s nemocným u dětí mladších 6 let a poučení jejich zákonných zástupců o nutnosti kontaktovat lékaře při vzniku příznaků onemocnění včetně zvýšené teploty.

účinné od 1. 1. 2009Klinická definice onemocnění

1. účinné od 1. 1. 20091. Klinický obraz infekce viry lidského imunodeficitu (HIV) probíhá řadu let.
   1. účinné od 1. 1. 20091.1. Onemocnění vyvolané virem lidského imunodeficitu (AIDS).
      Zahrnuje všechny osoby infikované virem lidského imunodeficitu (HIV), které mají některou z klinických známek vyjmenovaných v definici případů Evropské surveillance AIDS.
   2. účinné od 1. 1. 20091.2. Infekce vyvolané virem lidského imunodeficitu (HIV).

      účinné od 1. 1. 2009Diagnóza je založena na laboratorních kritériích infekce HIV.

1. účinné od 1. 1. 20092. Období nakažlivosti trvá po celou dobu HIV pozitivity.

účinné od 1. 1. 2009Laboratorní diagnostika

1. účinné od 1. 1. 20091. Dospělí, adolescenti a děti ve věku 18 měsíců a starší
   1. účinné od 1. 1. 2009• Reaktivní výsledek screeningového testu (současná detekce HIV-1/2 protilátek a HIV-1 p24 antigenu) konfirmovaný v Národní referenční laboratoři pro AIDS zřízené Ministerstvem zdravotnictví.
   2. účinné od 1. 1. 2009• Konfirmační vyšetření (současná detekce HIV-1/2 protilátek a HIV-1 p24 antigenu, Western blot a jiné blotingové testy, průkaz HIV-1 p24 antigenu, včetně neutralizačního testu).
   3. účinné od 1. 1. 2009• Detekce HIV nukleové kyseliny (RNA nebo DNA).
   4. účinné od 1. 1. 2009• Izolace HIV.

1. účinné od 1. 1. 20092. Děti mladší 18 měsíců
   1. účinné od 1. 1. 2009• Detekce HIV nukleové kyseliny (RNA nebo DNA).
   2. účinné od 1. 1. 2009• Detekce HIV-1 p24 antigenu včetně neutralizačního testu.
   3. účinné od 1. 1. 2009• Izolace HIV.

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologická kritéria

účinné od 1. 1. 2009Nejsou definována.

účinné od 1. 1. 2009Klasifikace případu onemocnění

1. účinné od 1. 1. 2009A. Možný: Nelze použít.
2. účinné od 1. 1. 2009B. Pravděpodobný: Nelze použít.
3. účinné od 1. 1. 2009C. Potvrzený: HIV infekce: jakákoliv osoba splňující laboratorní kritéria pro HIV infekci

   účinné od 1. 1. 2009AIDS: jakákoliv osoba splňující klinická kritéria pro AIDS a laboratorní kritéria pro HIV infekci

1. účinné od 1. 1. 2009Shromažďování údajů a jejich hlášení
   1. účinné od 1. 1. 2009• Národní referenční laboratoř pro AIDS v případě potvrzení HIV pozitivity hlásí neprodleně výsledek testu:
      1. účinné od 1. 1. 20091. laboratoři, která prováděla vyhledávací vyšetření
      2. účinné od 1. 1. 20092. ošetřujícímu lékaři, který vyšetření ordinoval
      3. účinné od 1. 1. 20093. lékaři příslušného AIDS centra
      4. účinné od 1. 1. 20094. klientovi, který se nechal v Národní referenční laboratoři pro AIDS vyšetřit na vlastní žádost.
      5. účinné od 1. 1. 20095. místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví
   1. účinné od 1. 1. 2009• Lékař AIDS centra odesílá do Národní referenční laboratoře pro AIDS
      1. účinné od 1. 1. 20091. při prvním kontaktu s HIV pozitivní osobou vyplněný formulář: Hlášení nového případu HIV pozitivity (současně oznamuje také určenému epidemiologovi příslušného KHS)
      2. účinné od 1. 1. 20092. při změně klinického stavu a v případě úmrtí vyplněný formulář:
         1. účinné od 1. 1. 2009Hlášení klinického případu AIDS
         2. účinné od 1. 1. 2009Hlášení o úmrtí na HIV/AIDS.
   1. účinné od 1. 1. 2009• Laboratoře provádějící screeningové vyšetření HIV zasílají na příslušném formuláři do Národní referenční laboratoře pro AIDS měsíční hlášení o počtu provedených vyšetření včetně údajů o vyšetřované populaci a použitých testech.
   2. účinné od 1. 1. 2009• Národní referenční laboratoř pro AIDS údaje analyzuje a předává jako měsíční hlášení o výskytu HIV/AIDS ve formě tabulek a grafů Ministerstvu zdravotnictví, Ústavu zdravotnických informací a statistiky a dvakrát ročně na webových stránkách Státního zdravotního ústavu. Národní referenční laboratoř pro AIDS údaje o výskytu HIV/AIDS v ČR hlásí do Evropského monitorovacího centra.

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologické šetření při podezření na HIV/AIDS

účinné od 1. 1. 2009Lékař, který vyslovil podezření na onemocnění HIV/AIDS provede odběr krve na vyšetření přítomnosti protilátek. Epidemiologické šetření provádí místně příslušné územní pracoviště OOVZ.

účinné od 1. 1. 2009Protiepidemická opatření

1. účinné od 1. 1. 20091. Hlášení onemocnění vyvolaných virem lidského imunodeficitu (HIV/AIDS) podle čl. 5.
2. účinné od 1. 1. 20092. Protiepidemická opatření spočívají v uplatňování specifických preventivních aktivit v dané populaci.

účinné od 1. 1. 2009Klinická definice onemocnění

1. účinné od 1. 1. 2009Klinická kritéria TBC splňuje každá osoba s oběma kritérii 1, 2 nebo s kritériem 3:
   1. účinné od 1. 1. 20091. rozhodnutí lékaře, že klinické příznaky nebo symptomy a/nebo radiologické nálezy odpovídají tuberkulóze a
   2. účinné od 1. 1. 20092. rozhodnutí lékaře léčit pacienta kompletní antituberkulotickou léčbou, nebo
   3. účinné od 1. 1. 20093. postmortální nález patologických změn, které by za života pacienta vedly k zahájení antituberkulotické léčby.

účinné od 1. 1. 2009Laboratorní diagnostika

účinné od 1. 1. 2009Laboratorní diagnostika zahrnuje kultivační průkaz mikroorganismů komplexu Mycobacterium tuberculosis (s výjimkou Mycobacterium bovis BCG) z jakéhokoliv klinického vzorku.

účinné od 1. 1. 2009Závažnost nálezu zvyšuje mikroskopický průkaz acidorezistentních tyček z jakéhokoliv klinického vzorku, zejména ze spontánního nebo indukovaného sputa.

účinné od 1. 1. 2009V rámci laboratorní diagnostiky lze využít i rychlé diagnostické testy průkazu tuberkulózních bacilů typu Bactec – MGIT a MB/ BacT, testy detekce mykobakteriální DNA/RNA a testy průkazu interferonu gama (IGRA testy), stejně jako histologické vyšetření.

účinné od 1. 1. 2009U bakteriologicky ověřených případů se provádí vyšetřování citlivosti na antituberkulotika.

1. účinné od 1. 1. 20091. Laboratorní kritéria pro potvrzený případ.
   1. účinné od 1. 1. 2009Splnění nejméně jednoho z následujících dvou kritérií:
      1. účinné od 1. 1. 20091.1. Izolace (kultivace) komplexu Mycobacterium tuberculosis (s výjimkou Mycobacterium bovis-BCG) z klinického vzorku materiálu.
      2. účinné od 1. 1. 20091.2. Detekce nukleových kyselin komplexu M. tuberculosis v klinickém vzorku materiálu a nález acidorezistentních tyček (ART) při přímé mikroskopii vzorku.

1. účinné od 1. 1. 20092. Laboratorní kritéria pro pravděpodobný případ.
   1. účinné od 1. 1. 2009Splnění nejméně jednoho z následujících třech kritérií:
      1. účinné od 1. 1. 20092.1. Nález acidorezistentních tyček (ART) při přímé mikroskopii vzorku.
      2. účinné od 1. 1. 20092.2. Detekce nukleových kyselin komplexu M. tuberculosis v klinickém vzorku materiálu.
      3. účinné od 1. 1. 20092.3. Nález granulomů (granulomatózních změn) při histologickém vyšetření.

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologická kritéria

účinné od 1. 1. 2009Nejsou definována.

účinné od 1. 1. 2009Klasifikace případu onemocnění

1. účinné od 1. 1. 2009A. Možný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění.
2. účinné od 1. 1. 2009B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a laboratorní kritéria pro pravděpodobný případ.
3. účinné od 1. 1. 2009C. Potvrzený: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a laboratorní kritéria pro potvrzený případ.
   1. účinné od 1. 1. 20091. Klasifikace podle infekčnosti.
      1. účinné od 1. 1. 20091.1 Případ s infekční formou TBC onemocnění:
         1. účinné od 1. 1. 20091.1.1 osoba s TBC dýchacího ústrojí, vylučující ve sputu bacily komplexu M. tuberculosis, prokázané kultivačně a zejména kultivačně a mikroskopicky, nebo
         2. účinné od 1. 1. 20091.1.2 osoba s TBC mimo dýchací ústrojí, u které jsou bacily v sekretech nebo v obsahu píštěle nebo abscesu nebo v jiném materiálu.
      1. účinné od 1. 1. 20091.2 Případ s důvodným podezřením na onemocnění infekční formou TBC:
         1. účinné od 1. 1. 20091.2.1 osoba s nálezem svědčícím pro aktivní TBC onemocnění (rtg nález, histologie apod.) dýchacího ústrojí, u které je mikroskopické vyšetření sputa negativní a výsledky kultivace nejsou dosud uzavřeny, nebo
         2. účinné od 1. 1. 20091.2.2 osoba s nálezem svědčícím pro aktivní TBC onemocnění (rtg nález, histologie apod.) dýchacího ústrojí, u které je z jednoho materiálu (včetně sputa) mikroskopické vyšetření pozitivní a výsledky kultivace ještě nejsou dosud uzavřeny, nebo
         3. účinné od 1. 1. 20091.2.3 osoba s nálezem svědčícím pro aktivní TBC onemocnění a materiál pro bakteriologické vyšetření nebyl získán.
      1. účinné od 1. 1. 20091.3 Případ s neprokázanou infekčností:
         1. účinné od 1. 1. 20091.3.1 osoba s nálezem svědčícím pro aktivní TBC onemocnění (rtg nález, histologie apod.) s uzavřeným mykobakteriologickým vyšetřením s negativním výsledkem.
   1. účinné od 1. 1. 20092. Klasifikace podle lokalizace onemocnění.
      1. účinné od 1. 1. 20092.1 Plicní tuberkulóza:

         účinné od 1. 1. 2009Tuberkulóza plicního parenchymu nebo tracheo-bronchiální větve nebo hrtanu.

      1. účinné od 1. 1. 20092.2 Mimoplicní tuberkulóza:

         účinné od 1. 1. 2009Tuberkulóza jakékoliv lokalizace jiné než uvedené v bodě 2.1, včetně tuberkulózy pleury a nitrohrudních mízních uzlin bez postižení plicního parenchymu.

      1. účinné od 1. 1. 20092.3 Diseminovaná tuberkulóza je klasifikována jako plicní tuberkulóza, je-li postižen plicní parenchym nebo tracheo-bronchiální větev nebo hrtan, v ostatních případech je klasifikována jako mimoplicní tuberkulóza.
      2. účinné od 1. 1. 20092.4 Tuberkulóza dýchacího ústrojí:

         účinné od 1. 1. 2009Plicní tuberkulóza nebo tuberkulóza pleury nebo tuberkulóza nitrohrudních mízních uzlin.

   1. účinné od 1. 1. 20093. Klasifikace podle předchozí antituberkulotické léčby.
      1. účinné od 1. 1. 20093.1 Dosud neléčen(a):

         účinné od 1. 1. 2009Osoba, která nebyla nikdy v minulosti léčena pro aktivní tuberkulózu antituberkulotiky, nebo která užívala léky proti tuberkulóze méně než jeden měsíc.

      1. účinné od 1. 1. 20093.2 Dříve léčen(a):

         účinné od 1. 1. 2009Osoba, u níž byla v minulosti diagnostikována aktivní tuberkulóza, a která užívala léky proti tuberkulóze (mimo preventivní léčbu) minimálně jeden měsíc.

účinné od 1. 1. 2009Shromažďování údajů a jejich hlášení

účinné od 1. 1. 2009Osoba poskytující péči, která zahajuje léčbu, hlásí onemocnění tuberkulózou. V ostatních případech, kdy léčba není zahájena, hlásí onemocnění tuberkulózou lékař, který onemocnění diagnostikuje.Úmrtí na tuberkulózu hlásí ošetřující lékař nebo dispenzarizující lékař nebo lékař, který dosud nehlášené onemocnění diagnostikuje.

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologické šetření při podezření na výskyt tuberkulózy

1. účinné od 1. 1. 20091. Lékař, který vyslovil podezření na onemocnění infekční formou tuberkulózy provede anamnestické, klinické a rentgenologické vyšetření a zajistí převoz do lůžkového zařízení, které pacienta izoluje.
2. účinné od 1. 1. 20092. Ošetřující lékař dále zajistí odběr biologického materiálu na mikroskopické a kultivační vyšetření, zajistí jeho transport neprodleně do laboratoře a dále případně zajistí provedení tuberkulínového testu a případně testu IGRA.
3. účinné od 1. 1. 20093. Ošetřující lékař v lůžkovém zařízení, dispenzarizující lékař zodpovědný za vyšetření kontaktů, orgán ochrany veřejného zdraví, případně jiný orgán podílející se na vyšetření kontaktů, shromažďují údaje potřebné pro vyšetření kontaktů.

účinné od 1. 1. 2009Protiepidemická opatření v ohnisku nákazy

1. účinné od 1. 1. 20091. Hlášení onemocnění tuberkulózou podle čl. 5.
2. účinné od 1. 1. 20092. Anamnestické, klinické, rentgenologické vyšetření kontaktů.
3. účinné od 1. 1. 20093. Provedení dalších testů u kontaktů a podání chemoprofylaxe podle platných doporučení.
4. účinné od 1. 1. 20094. Při epidemiologicky závažném výskytu se na šetření a stanovení opatření podílí orgán ochrany veřejného zdraví.

účinné od 1. 1. 2009Klinická definice legionelózy

1. účinné od 1. 1. 20091. Legionářská nemoc - akutní onemocnění dolních cest dýchacích s příznaky pneumonie diagnostikované klinicky, rentgenologicky, laboratorně.
2. účinné od 1. 1. 20092. Pontiacká horečka - akutní legionelová infekce bez postižení dolních cest dýchacích.

účinné od 1. 1. 2009Laboratorní diagnostika

účinné od 1. 1. 2009Provádí se přímým průkazem rozpustného antigenu v moči, průkazem protilátek proti Legionella pneumophila séroskupiny (sg.) 1 v séru, průkazem celého mikroba ve sputu či jiných vzorcích.

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologická kritéria

účinné od 1. 1. 2009Alespoň jedno z následujících kritérií:

1. účinné od 1. 1. 2009- Environmentální expozice
2. účinné od 1. 1. 2009- Expozice stejnému společnému zdroji jako potvrzený případ.

účinné od 1. 1. 2009Klasifikace případu onemocnění

1. účinné od 1. 1. 2009A. Možný: Nelze použít
2. účinné od 1. 1. 2009B. Pravděpodobný: Splňuje výše uvedenou definici onemocnění při klinickém vyšetření nebo rentgenologický průkaz pneumonie a jeden nebo více z následujících laboratorních nálezů:
   1. účinné od 1. 1. 20091. čtyřnásobný nebo vyšší vzestup protilátek proti L. pneumophila jiných sérologických skupin než sg. 1 nebo jiných druhů potvrzený nepřímou fluorescencí nebo mikroaglutinací;
   2. účinné od 1. 1. 20092. vysoký titr protilátek proti L. pneumophila sg. 1 nebo dalších sérologických skupin nebo druhů;
   3. účinné od 1. 1. 20093. průkaz specifického antigenu v respiračním sekretu nebo detekce mikroorganizmu přímou fluorescencí (DFA) v sekretu nebo plicní tkáni při použití vylisovaných monoklonálních reagencí;
   4. účinné od 1. 1. 20094. průkaz mikroorganizmu v biologickém materiálu pomocí polymerázové reakce (PCR) – provádí pouze akreditovaná laboratoř.
   5. účinné od 1. 1. 20095. případ splňující výše uvedenou definici onemocnění a jedno z epidemiologických kriterií.

1. účinné od 1. 1. 2009C. Potvrzený: Splňuje výše uvedenou definici onemocnění při klinickém vyšetření nebo rentgenologický průkaz pneumonie a jeden nebo více z následujících laboratorních nálezů:
   1. účinné od 1. 1. 20091. izolace legionel z bronchoalveolární laváže, sputa, pleurální tekutiny, plicní tkáně, krve nebo jiného biologického materiálu;
   2. účinné od 1. 1. 20092. čtyřnásobný nebo vyšší vzestup specifických titrů protilátek proti Legionella pneumophila sg. 1 potvrzený nepřímou fluorescencí, mikroaglutinací nebo ELISA testem;
   3. účinné od 1. 1. 20093. průkaz specifického antigenu v moči ověřenou soupravou v Národní referenční laboratoři pro legionely zřízené Ministerstvem zdravotnictví.

      účinné od 1. 1. 2009Další klasifikace legionelóz pro účely národní surveillance:

      1. účinné od 1. 1. 2009a) Nozokomiální - pacient se nakazil ve zdravotnickém zařízení.
      2. účinné od 1. 1. 2009b) Cestovní legionelóza - pacient se nakazil při pobytu v hotelu či jiném zařízení hromadného ubytování.
      3. účinné od 1. 1. 2009c) Profesionální legionelóza.
      4. účinné od 1. 1. 2009d) Jiné legionelózy - legionelózy, které nelze zařadit do bodu a), b) nebo c).

účinné od 1. 1. 2009Shromažďování údajů a jejich hlášení

účinné od 1. 1. 2009Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění legionelózou, hlásí onemocnění a úmrtí na toto onemocnění.

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologické šetření při podezření na výskyt legionelózy

účinné od 1. 1. 2009Lékař, který vyslovil podezření na onemocnění legionelózou, provede odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu etiologie a zajistí jejich transport do vyšetřující laboratoře (bronchoalveolární laváž, sputum nebo pleurální výpotek, moč, krev, případně další tělní tekutiny), v případě úmrtí část ze zasaženého ložiska plicní tkáně.

účinné od 1. 1. 2009Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění legionelózou

1. účinné od 1. 1. 20091. Hlášení onemocnění legionelózou podle čl. 5.
2. účinné od 1. 1. 20092. Zajištění odběru biologického materiálu k ověření diagnózy, jeho transport do příslušné laboratoře.
3. účinné od 1. 1. 20093. Orgán ochrany veřejného zdraví provede v objektu v souvislosti s výskytem legionelózy odběry teplé a studené vody z vodovodního systému včetně stěrů z vytypovaných míst, vzorky vody z technických zařízení a dalších zařízení za účelem identifikace legionel v uvedených systémech a identifikace kritických míst.

účinné od 1. 1. 2009Klinická definice onemocnění

1. účinné od 1. 1. 20091. Klinický obraz odpovídající poliomyelitidě, tj. akutní nástup chabé parézy jedné či více končetin se sníženými nebo chybějícími šlachovými reflexy v postižené končetině bez zjevné příčiny a bez ztráty senzorických nebo kognitivních funkcí.
2. účinné od 1. 1. 20092. Akutní forma poliomyelitidy je charakterizována jako:
   1. účinné od 1. 1. 20092.1. akutní paralytická poliomyelitida, spojená s vakcinací (s očkovací látkou);
   2. účinné od 1. 1. 20092.2. akutní paralytická poliomyelitida, divoký virus importovaný;
   3. účinné od 1. 1. 20092.3. akutní paralytická poliomyelitida, divoký virus tuzemský;
   4. účinné od 1. 1. 20092.4. akutní paralytická poliomyelitida;
   5. účinné od 1. 1. 20092.5. akutní neparalytická poliomyelitida;
   6. účinné od 1. 1. 20092.6. akutní dětská obrna u osob mladších 15 let.

1. účinné od 1. 1. 20093. Inkubační doba do vzniku paralýz je pět až dvanáct dní. Období nakažlivosti trvá od posledních dní inkubační doby. Vylučování viru nosohltanovým sekretem trvá asi jeden týden a stolicí až 6 týdnů. Virus vylučují také osoby s asymptomatickou nákazou (tj. 80 % ze všech nakažených). Paralytická forma vzniká jen u 1 % nakažených.

účinné od 1. 1. 2009Laboratorní diagnostika

účinné od 1. 1. 2009Alespoň jedno z následujících tří kriterií:

1. účinné od 1. 1. 20091. Izolace polioviru z klinického vzorku a jeho intratypová diferenciace – divoký poliovirus (WPV)
2. účinné od 1. 1. 20092. Virus odvozený z vakcinálního kmene (VDPV) – nejméně 85% shoda s vakcinálním virem v nukleotidové sekvenci VP1
3. účinné od 1. 1. 20093. Sabin-like poliovirus: intratypická diferenciace provedená WHO akreditovanou laboratoří (pro VDPV >1% až 15% VP1 sekvenční rozdíl ve srovnání s vakcinálním virem stejného typu)

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologická kriteria

účinné od 1. 1. 2009Alespoň jedno za následujících epidemiologických souvislostí:

1. účinné od 1. 1. 2009- přenos z člověk na člověka
2. účinné od 1. 1. 2009- cestování v oblasti endemického výskytu poliomyelitidy nebo oblasti s předpokládanou či potvrzenou cirkulací polioviru.

účinné od 1. 1. 2009Klasifikace případu onemocnění

1. účinné od 1. 1. 2009A. Možný: Případ, který splňuje definici klinického případu
2. účinné od 1. 1. 2009B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje definici klinického případu s epidemiologickou souvislostí s potvrzeným případem
3. účinné od 1. 1. 2009C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického případu a je laboratorně potvrzený

   účinné od 1. 1. 2009Další údaje pro účely národní surveillance:

   1. účinné od 1. 1. 2009- Zavlečený případ – zdroj nákazy mimo ČR, paralytické onemocnění se projeví do 30 dnů po příjezdu ze zahraničí, zejména z oblastí s endemickým výskytem paralytické poliomyelitidy.
   2. účinné od 1. 1. 2009- Kontakt se zavlečeným případem – zdrojem nákazy je nemocný se zavlečeným případem paralytické poliomyelitidy. Paralytické onemocnění se u kontaktu projeví do 30 dnů po začátku paralytické poliomyelitidy zavlečeného případu.
   3. účinné od 1. 1. 2009- Případ v souvislosti s očkováním živou vakcínou proti poliomyelitidě (VAPP)
      1. účinné od 1. 1. 2009a) recipient – onemocní-li paralytickou poliomyelitidou osoba očkovaná v době od 4 do 30 dnů po podání vakcíny
      2. účinné od 1. 1. 2009b) kontakt – onemocní-li paralytickou poliomyelitidou osoba, která v posledních 30 dnech sama očkovaná nebyla, ale byla v kontaktu s osobou očkovanou, která dostala živou vakcínu v posledních 60 dnech.
      3. účinné od 1. 1. 2009Případ nezavlečený a bez souvislosti s očkováním („domácí“ nebo „tuzemský“).

účinné od 1. 1. 2009Shromažďování údajů a jejich hlášení

účinné od 1. 1. 2009Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění poliomyelitidou hlásí onemocnění a úmrtí na toto onemocnění.

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologické šetření při podezření na výskyt poliomyelitidy

účinné od 1. 1. 2009Lékař, který vyslovil podezření na onemocnění poliomyelitidou, provede odběr stolice a zajistí zaslání odběru do Národní referenční laboratoře pro enteroviry. Vyšetřující laboratoř zašle izolovaný kmen polioviru do regionální referenční laboratoře pro enteroviry ve Světové zdravotnické organizaci pro Evropu. V rámci surveillance poliomyelitidy se hlásí a prošetřují také případy akutních chabých paréz.

účinné od 1. 1. 2009Protiepidemická opatření v ohnisku poliomyelitidy

1. účinné od 1. 1. 20091. Hlášení onemocnění.
2. účinné od 1. 1. 20092. Zajištění odběru biologického materiálu (stolice) k ověření diagnózy a jeho zaslání do Národní referenční laboratoře pro enteroviry.
3. účinné od 1. 1. 20093. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis²).
4. účinné od 1. 1. 20094. Zajištění očkování osob proti poliomyelitidě, které byly v úzkém kontaktu s nemocným bez ohledu na to, zda byly v minulosti očkovány. V případě, že se jedná o vysoce podezřelý případ poliomyelitidy nebo o vysoce podezřelý případ akutní chabé parézy, provede se očkování proti poliomyelitidě jen u osob neočkovaných nebo u osob, jimž byly podány méně než 3 dávky poliovakcíny.
5. účinné od 1. 1. 20095. Šetření v ohnisku nákazy.
6. účinné od 1. 1. 20096. Zvýšený zdravotnický dozor v ohnisku nákazy.

účinné od 1. 1. 2009Klinická definice onemocnění

1. účinné od 1. 1. 20091. Klinický obraz odpovídající tetanu, tj. akutní nástup hypertonie a/nebo bolestivé svalové kontrakce (zpravidla u čelistních a šíjových svalů) a/nebo generalizované svalové spazmy bez zjevných zdravotních příčin.

   účinné od 1. 1. 2009Klinickou definici tetanu splňuje osoba s nejméně dvěma z následujících tří kritérií:

   1. účinné od 1. 1. 2009- bolestivé svalové spasmy žvýkacích a šíjových svalů vedoucích k obličejovému spasmu (trismus a „rhisus sardonicus“),
   2. účinné od 1. 1. 2009- bolestivé spasmy svalstva trupu,
   3. účinné od 1. 1. 2009- generalizované spasmy (často opisthotonus).

1. účinné od 1. 1. 20092. Z hlediska klinického je každý případ tetanu klasifikován jako:
   1. účinné od 1. 1. 20092.1. lokalizovaný tetanus, charakterizovaný zvýšeným svalovým tonusem pouze určitých svalových skupin v oblasti vstupní brány infekce nebo jen izolovaný trismem;
   2. účinné od 1. 1. 20092.2. generalizovaný tetanus lehký, charakterizovaný povšechnou svalovou hypertonií, ale nepřítomností generalizovaných křečí;
   3. účinné od 1. 1. 20092.3. generalizovaný tetanus středně těžký, charakterizovaný přítomností generalizovaných křečí ve frekvenci méně než 1krát za hodinu, bez dysfagie a cyanózy;
   4. účinné od 1. 1. 20092.4. generalizovaný tetanus těžký, charakterizovaný přítomností generalizovaných křečí ve frekvenci více než 1krát za hodinu s dysfagií a cyanózou.
      1. účinné od 1. 1. 2009Klinickou klasifikaci podle bodů 2.1. až 2.4. lze provést nejdříve sedmý den po začátku příznaků.

1. účinné od 1. 1. 20093. Období nakažlivosti: onemocnění není přenosné z člověka na člověka.

účinné od 1. 1. 2009Laboratorní diagnostika

účinné od 1. 1. 2009Bakteriologické vyšetření na izolaci původce onemocnění z odběru předpokládané brány vstupu infekce, pokud je zjištěna, a to kultivačně nebo pokusem na zvířeti, negativní výsledek laboratorního vyšetření neznamená zpochybnění klinické diagnózy. Průkaz tetanického toxinu v séru.

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologická kritéria

účinné od 1. 1. 2009Nejsou definována.

účinné od 1. 1. 2009Klasifikace případu onemocnění

1. účinné od 1. 1. 2009A. Možný: Nelze použít.
2. účinné od 1. 1. 2009B. Pravděpodobný: Klinicky odpovídající případ.
3. účinné od 1. 1. 2009C. Potvrzený: Případ odpovídající klinickým a laboratorním kriteriím.

účinné od 1. 1. 2009Shromažďování údajů a jejich hlášení

účinné od 1. 1. 2009Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění tetanem, hlásí toto onemocnění a úmrtí na toto onemocnění.

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologické šetření při podezření na výskyt tetanu

účinné od 1. 1. 2009Lékař, který vyslovil podezření na onemocnění tetanem, zajistí odběr materiálu na bakteriologické vyšetření s cílem pokusit se prokázat Clostridium tetani v ráně (pokud je zjištěno poranění, které bylo pravděpodobnou vstupní branou infekce) a to buď kultivací nebo pokusem na zvířeti. Dále zajistí odběr krve na sérologické vyšetření. Zajistí neprodleně transport biologického materiálu do příslušné vyšetřující laboratoře.

účinné od 1. 1. 2009Protiepidemická opatření při výskytu tetanu

1. účinné od 1. 1. 20091. Hlášení onemocnění tetanem podle čl. 5.
2. účinné od 1. 1. 20092. Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta k ověření diagnózy, jeho transport do příslušné laboratoře.
3. účinné od 1. 1. 20093. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis²).

účinné od 1. 1. 2009Klinická definice onemocnění

1. účinné od 1. 1. 20091. Zarděnky

   účinné od 1. 1. 2009Klinický obraz odpovídající zarděnkám, tj. akutní nástup generalizované makulopapulární vyrážky (rash) a nejméně jeden z následujících příznaků: artralgie, artritida, cervikální, subokcipitální a postaurikulární lymfadenopatie. Může se též vyskytnout konjunktivitida.

1. účinné od 1. 1. 20092. Kongenitální zarděnkový syndrom (KZS)

   účinné od 1. 1. 2009Riziko poškození plodu závisí na imunitě matky a na stupni těhotenství v době její infekce. Při onemocnění matky (i inaparentním) v prvním měsíci gravidity bývá zjevně poškozeno více než 50 % novorozenců, při onemocnění ve druhém měsíci 25 %, ve třetím měsíci 10 % a ve čtvrtém měsíci méně než 5 % novorozenců. Infekce virem zarděnek může vést k intrauterinní smrti plodu, ke spontánnímu potratu a kongenitální malformaci velkých systémů a nebo k porodu zdánlivě zdravého plodu, u kterého se vrozená nákaza manifestuje v pozdějším životě poruchou zraku, sluchu či psychomotorickou retardací aj. Klasickým projevem KZS je Greggův syndrom, tj. sdružený výskyt vrozených vad srdce (otevřená tepenná dučej, stenóza plicnice či aorty, defekty srdečního septa), oka (katarakta, mikroftalmus, glaukom, retinopatie) a hluchoty či nedoslýchavosti (i jednostranné). Vyskytují se i mikrocefalie a anomálie zubů, hepatosplenomegalie, meningoencefalitida, trombopenická purpura, myokarditida, hepatitida, osteoporotické změny metafýz dlouhých kostí. Postižené děti mívají nižší porodní hmotnost, špatně prospívají.

   účinné od 1. 1. 2009Pro kongenitální zarděnkový syndrom u dětí mladších 1 roku života je třeba splnit nejméně dvě z následujících klinických kritérií uvedených v odstavci A nebo jedno kritérium z odstavce A a jedno z odstavce B:

   1. účinné od 1. 1. 2009A. katarakta, kongenitální glaukom, kongenitální srdeční vada, poruchy sluchu, pigmentová retinopatie
   2. účinné od 1. 1. 2009B. purpura, splenomegalie, mikrocefalie, mentální retardace, meningoencefalitida, osteoporotické změny metafýz dlouhých kostí, žloutenky začínající v průběhu 24 hodin po narození.

1. účinné od 1. 1. 20093. Období nakažlivosti:
   1. účinné od 1. 1. 20093.1. u zarděnek asi 1 týden před objevením se exantému a minimálně 4 dny po jeho začátku;
   2. účinné od 1. 1. 20093.2. u KZS – děti mohou vylučovat virus ve faryngeálním sekretu a moči měsíce po narození, výjimečně v průběhu celého 1. roku života, v případě katarakty až do tří let života.

účinné od 1. 1. 2009Laboratorní diagnostika

1. účinné od 1. 1. 20091. Detekce IgM protilátek proti viru zarděnek u osob, které nebyly v nedávné době (6 týdnů) očkovány. Specifické IgM protilátky nemusí být detekovatelné 4 až 5 dní po nástupu vyrážky a potom je třeba vyšetření opakovat později. Protilátky bývají prokazatelné po dobu 6 týdnů po prvním dnu objevení se vyrážky.
2. účinné od 1. 1. 20092. Průkaz specifické protilátkové odpovědi proti zarděnkám u osob, které nebyly v nedávné době (6 týdnů) očkovány;
   1. účinné od 1. 1. 20092.1. sérokonverze nebo minimálně čtyřnásobné zvýšení hladin IgG protilátek proti zarděnkám u primoinfekce (pokud nebyla provedena imunizace v průběhu předcházejících 6 týdnů);
   2. účinné od 1. 1. 20092.2. výrazný vzrůst hladin preexistujících IgG protilátek u reinfekcí;
   3. účinné od 1. 1. 20092.3. perzistence specifických IgG u novorozence s projevy KZS ve vyšší hladině a po delší dobu, než je obvyklé při pasivním přenosu mateřských protilátek (cca 6 měsíců).

1. účinné od 1. 1. 20093. Izolace viru zarděnek u osob, které nebyly v nedávné době očkovány, 1 týden před a maximálně 10 dní po objevení se vyrážky. U KZS lze provádět odběry po celý první rok života, u katarakty až do tří let života. Materiálem pro přímý průkaz viru zarděnek jsou nejlépe výtěry z krku, jinak vzorky krve, moči a cerebrospinální tekutiny, výtěry z nosu. Vzorky musí být odebrány co nejdříve.
2. účinné od 1. 1. 20094. Detekce nukleové kyseliny viru zarděnek v klinickém vzorku.

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologická kriteria

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologická souvislost – mezilidský přenos onemocnění, při kterém jeden z případů je laboratorně potvrzený.

účinné od 1. 1. 2009U kongenitálního zarděnkového syndromu spočívá epidemiologická souvislost ve vertikálním mezilidském přenosu onemocnění z matky na plod.

účinné od 1. 1. 2009Zarděnková infekce je laboratorně prokázána u matky v průběhu těhotenství.

účinné od 1. 1. 2009Klasifikace případu onemocnění

1. účinné od 1. 1. 2009Zarděnky
   1. účinné od 1. 1. 2009A. Možný: Případ, který splňuje definici klinického případu
   2. účinné od 1. 1. 2009B. Pravděpodobný: Klinicky odpovídající případ, který má epidemiologickou souvislost a/nebo splňuje laboratorní kritéria
   3. účinné od 1. 1. 2009C. Potvrzený: Klinicky odpovídající případ, který je laboratorně potvrzený

1. účinné od 1. 1. 2009Kongenitální zarděnkový syndrom (KZS)
   1. účinné od 1. 1. 2009A. Možný: Dítě mladší jednoho roku, u něhož má diagnostikující lékař podezření na KZS. Diagnostikující lékař vysloví podezření na KZS, pokud má matka dítěte v anamnéze suspektní zarděnky v průběhu těhotenství, a to dokonce i tehdy, pokud dítě nevykazuje žádné známky KZS.
   2. účinné od 1. 1. 2009B. Pravděpodobný: Dítě mladší jednoho roku (i mrtvě narozený plod) bez laboratorního vyšetření nebo s negativním laboratorním vyšetřením nejméně s jedním z následujících dvou kritérií:
      1. účinné od 1. 1. 2009- epidemiologická souvislost a nejméně jedno z klinických kritérií KZS uvedených v článku 1, odstavec 2A,
      2. účinné od 1. 1. 2009- splněna klinická kritéria pro KZS,
   1. účinné od 1. 1. 2009C. Potvrzený: Mrtvě narozený plod s pozitivním laboratorním nálezem nebo dítě mladší jednoho roku splňující laboratorní kritéria a nejméně jedno z následujících:
      1. účinné od 1. 1. 2009- epidemiologická souvislost,
      2. účinné od 1. 1. 2009- nejméně jedno z klinických kritérií KZS uvedených v článku 1, odstavec 2A
   2. účinné od 1. 1. 2009Poznámka: Dítě s pozitivním laboratorním nálezem bez onemocnění zarděnkami u matky v průběhu těhotenství a bez klinických kritérií KZS uvedených v článku 1, odstavec 2A bude hlášeno jako případ onemocnění zarděnkami.

účinné od 1. 1. 2009Shromažďování údajů a jejich hlášení

účinné od 1. 1. 2009Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění zarděnkami nebo KZS, hlásí onemocnění a úmrtí na toto onemocnění.

účinné od 1. 1. 2009Epidemiologické šetření při podezření na výskyt zarděnek a KZS

účinné od 1. 1. 2009Lékař, který vyslovil podezření na onemocnění zarděnkami nebo KZS provede odběry biologického materiálu a zajistí jejich transport do vyšetřující laboratoře.

účinné od 1. 1. 2009Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění zarděnkami a KZS

1. účinné od 1. 1. 20091. Hlášení onemocnění zarděnkami a KZS podle čl. 5.
2. účinné od 1. 1. 20092. Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu nemocného nebo vrozeným zarděnkovým syndromem či vrozenou zarděnkovou infekcí postiženého dítěte k ověření klinické diagnózy v příslušné virologické laboratoři.
3. účinné od 1. 1. 20093. Izolace nemocného většinou v domácí izolaci.
4. účinné od 1. 1. 20094. První klinické vyšetření nemocného dítěte z kolektivního zařízení, druhé po uplynutí 3 týdnů.
5. účinné od 1. 1. 20095. Po dobu 3 týdnů od vyřazení nemocného dítěte se provádí u fyzických osob, které byly v kontaktu s nemocným, lékařský dohled.
6. účinné od 1. 1. 20096. Po dobu lékařského dohledu se do zařízení přijímají všechny děti s výjimkou dětí oslabených.
7. účinné od 1. 1. 20097. Děti z rodin, kde se vyskytlo onemocnění zarděnkami, mohou do zařízení docházet.
8. účinné od 1. 1. 20098. Dítě po přestálém onemocnění zarděnkami je možno přijmout do zařízení po souhlasu ošetřujícího lékaře.
9. účinné od 1. 1. 20099. V případě KZS zajištění poučení o ochraně fertilních a těhotných žen vnímavých k nákaze zarděnkami v kontaktu s nemocným.