(bez označení)
změněno 3. 9. 2011 zákonem 233/2011 Sb.
Čl. 2 Laboratorní diagnostika 1. Přímý průkaz nevakcinálního kmene viru příušnic izolací z klinického vzorku, odebraného v akutní fázi onemocnění. 2. Detekce nukleové kyseliny nevakcinálního kmene viru příušnic v klinickém vzorku, odebraném v akutní fázi onemocnění. 3. Detekce IgM protilátek proti viru příušnic (pokud nebyla imunizace u osob, které nebyly v průběhu předcházejících posledních 6 týdnů) týdnech očkovány. 2 4. Sérokonverze Průkaz sérokonverze nebo signifikantní vzestup výrazného, několikanásobného vzestupu hladin specifických parotitických IgG protilátek mezi akutním odběrem (vzorek nutno odebrat co nejdříve po prvních příznacích akutní fáze onemocnění) a rekonvalescentním odběrem (odběr s odstupem minimálně 14 dní po prvním odběru) lze prokazovat standardními sérologickými testy (pokud nebyla provedena imunizace vyšetřením dvojice vzorků sér nebo slin osob, které nebyly v průběhu předcházejících posledních 6 týdnů) týdnech očkovány. 3 5. Přímý průkaz Průkaz vzrůstu hladin již existujících parotitických IgG protilátek u reinfekcí. 6. Detekce antigenu nevakcinálního kmene viru příušnic – izolací ze slin (DFA) pomocí specifických parotitických monoklonálních protilátek v klinickém vzorku, krve, moči a cerebrospinálního moku, odebraných co nejdříve odebraném v akutní fázi onemocnění (pokud nebyla provedena imunizace. Ke správné interpretaci laboratorních výsledků je třeba brát v průběhu posledních 6 týdnů) úvahu též klinické a epidemiologické údaje včetně statusu očkování. 4. Detekce nukleové kyseliny viru příušnic.