Platné znění

Vyhláška o systému epidemiologické bdělosti pro vybrané infekce

zrušený předpis

Příloha č. 12

k vyhlášce č. 473/2008 Sb.

Systém epidemiologické bdělosti tetanu

změněno 3. 9. 2011 zákonem 233/2011 Sb. OdkazČl. 1

Klinická definice onemocnění

  1. 1. Klinický obraz odpovídající tetanu, tj. akutní nástup hypertonie a/nebo bolestivé svalové kontrakce (zpravidla u čelistních a šíjových svalů) a/nebo generalizované svalové spazmy bez zjevných zdravotních příčin.

    Klinickou definici tetanu splňuje osoba s nejméně dvěma z následujících tří kritérií:

    1. - bolestivé svalové spasmy žvýkacích a šíjových svalů vedoucích k obličejovému spasmu (trismus a „rhisus sardonicus“),
    2. - bolestivé spasmy svalstva trupu,
    3. - generalizované spasmy (často opisthotonus).
      1. Inkubační doba 3 až 21 dnů.
  1. 2. Z hlediska klinického je každý případ tetanu klasifikován jako:
    1. 2.1. lokalizovaný tetanus, charakterizovaný zvýšeným svalovým tonusem pouze určitých svalových skupin v oblasti vstupní brány infekce nebo jen izolovaný trismem;
    2. 2.2. generalizovaný tetanus lehký, charakterizovaný povšechnou svalovou hypertonií, ale nepřítomností generalizovaných křečí;
    3. 2.3. generalizovaný tetanus středně těžký, charakterizovaný přítomností generalizovaných křečí ve frekvenci méně než 1krát za hodinu, bez dysfagie a cyanózy;
    4. 2.4. generalizovaný tetanus těžký, charakterizovaný přítomností generalizovaných křečí ve frekvenci více než 1krát za hodinu s dysfagií a cyanózou.
      1. Klinickou klasifikaci podle bodů 2.1. až 2.4. lze provést nejdříve sedmý den po začátku příznaků.
  1. 3. Období nakažlivosti: onemocnění není přenosné z člověka na člověka.
změněno 3. 9. 2011 zákonem 233/2011 Sb. OdkazČl.2

Laboratorní diagnostika

Bakteriologické vyšetření na izolaci původce onemocnění z odběru předpokládané brány vstupu infekce, pokud je zjištěna, a to kultivačně nebo pokusem na zvířeti, negativní výsledek laboratorního vyšetření neznamená zpochybnění klinické diagnózy. Průkaz tetanického toxinu v séru. Vyšetřující laboratoř zašle každý izolovaný kmen C. tetani do Národní referenční laboratoře pro tetanus.

OdkazČl.3

Epidemiologická kritéria

Nejsou definována.

OdkazČl. 4

Klasifikace případu onemocnění

  1. A. Možný: Nelze použít.
  2. B. Pravděpodobný: Klinicky odpovídající případ.
  3. C. Potvrzený: Případ odpovídající klinickým a laboratorním kriteriím.
změněno 3. 9. 2011 zákonem 233/2011 Sb. OdkazČl. 5

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění tetanem, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví toto onemocnění a úmrtí na toto onemocnění.

změněno 3. 9. 2011 zákonem 233/2011 Sb. OdkazČl. 6

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt tetanu

Osoba poskytující péči1), která vyslovila podezření na onemocnění tetanem, zajistí odběr materiálu na bakteriologické vyšetření s cílem pokusit se prokázat Clostridium tetani v ráně (pokud je zjištěno poranění, které bylo pravděpodobnou vstupní branou infekce) a to buď kultivací nebo pokusem na zvířeti. Dále zajistí odběr krve na sérologické vyšetření. Zajistí neprodleně transport biologického materiálu do příslušné vyšetřující laboratoře. Epidemiologické šetření včetně kontroly proočkovanosti zajistí orgán ochrany veřejného zdraví, zejména s cílem určit cestu přenosu.

OdkazČl. 7

Protiepidemická opatření při výskytu tetanu

  1. 1. Hlášení onemocnění tetanem podle čl. 5.
  2. 2. Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta k ověření diagnózy, jeho transport do příslušné laboratoře.
  3. 3. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis2).

Příloha č. 13

k vyhlášce č. 473/2008 Sb.

Systém epidemiologické bdělosti zarděnek a kongenitálního zarděnkového syndromu (KZS)

změněno 3. 9. 2011 zákonem 233/2011 Sb. OdkazČl. 1

Klinická definice onemocnění

  1. 1. Zarděnky

    Klinický obraz odpovídající zarděnkám, tj. akutní nástup generalizované makulopapulární vyrážky (rash) a nejméně jeden z následujících příznaků: artralgie, artritida, cervikální, subokcipitální a postaurikulární lymfadenopatie. Může se též vyskytnout konjunktivitida. Inkubační doba 14 až 21 dnů.

  1. 2. Kongenitální zarděnkový syndrom (KZS)

    Riziko poškození plodu závisí na imunitě matky a na stupni těhotenství v době její infekce. Při onemocnění matky (i inaparentním) v prvním měsíci gravidity bývá zjevně poškozeno více než 50 % novorozenců, při onemocnění ve druhém měsíci 25 %, ve třetím měsíci 10 % a ve čtvrtém měsíci méně než 5 % novorozenců. Infekce virem zarděnek může vést k intrauterinní smrti plodu, ke spontánnímu potratu a kongenitální malformaci velkých systémů a nebo k porodu zdánlivě zdravého plodu, u kterého se vrozená nákaza manifestuje v pozdějším životě poruchou zraku, sluchu či psychomotorickou retardací aj. Klasickým projevem KZS je Greggův syndrom, tj. sdružený výskyt vrozených vad srdce (otevřená tepenná dučej, stenóza plicnice či aorty, defekty srdečního septa), oka (katarakta, mikroftalmus, glaukom, retinopatie) a hluchoty či nedoslýchavosti (i jednostranné). Vyskytují se i mikrocefalie a anomálie zubů, hepatosplenomegalie, meningoencefalitida, trombopenická purpura, myokarditida, hepatitida, osteoporotické změny metafýz dlouhých kostí. Postižené děti mívají nižší porodní hmotnost, špatně prospívají.

    Pro kongenitální zarděnkový syndrom u dětí mladších 1 roku života je třeba splnit nejméně dvě z následujících klinických kritérií uvedených v odstavci A nebo jedno kritérium z odstavce A a jedno z odstavce B:

    1. A. katarakta, kongenitální glaukom, kongenitální srdeční vada, poruchy sluchu, pigmentová retinopatie
    2. B. purpura, splenomegalie, mikrocefalie, mentální retardace, meningoencefalitida, osteoporotické změny metafýz dlouhých kostí, žloutenka začínající v průběhu 24 hodin po narození.
  1. 3. Období nakažlivosti:
    1. 3.1. u zarděnek asi 1 týden před objevením se exantému a minimálně 4 dny po jeho začátku;
    2. 3.2. u KZS – děti mohou vylučovat virus ve faryngeálním sekretu a moči měsíce po narození, výjimečně v průběhu celého 1. roku života, v případě katarakty až do tří let života.
změněno 3. 9. 2011 zákonem 233/2011 Sb. OdkazČl. 2

Laboratorní diagnostika

  1. 1. Kritéria pro potvrzený případ zarděnek:
    1. a. Izolace viru zarděnek u osob, které nebyly v posledních 6 týdnech očkovány, 1 týden před a maximálně 1 týden po objevení se vyrážky. Materiálem pro přímý průkaz viru zarděnek jsou nejlépe výtěry z krku, jinak vzorky krve, moči a cerebrospinální tekutiny, výtěry z nosu. Vzorky musí být odebrány co nejdříve.
    2. b. Detekce nukleové kyseliny nevakcinálního viru zarděnek v klinickém vzorku, odebraném v akutní fázi onemocnění.
    3. c. Průkaz sérokonverze nebo výrazného, několinásobného vzestupu hladin specifických zarděnkových IgG protilátek vyšetřením dvojice vzorků sér nebo slin u osob, které nebyly v posledních 6 týdnech očkovány. Průkaz vzrůstu hladin již existujících zarděnkových IgG protilátek u reinfekcí.
  1. 2. Kritéria pro pravděpodobný případ zarděnek:
    1. Detekce IgM protilátek proti viru zarděnek u osob, které nebyly v posledních 6 týdnech očkovány.
    2. V případě podezření na zarděnky v těhotenství je nutné další potvrzení pozitivními výsledky testu na IgM (např. specifický test avidity protilátek IgG proti viru zarděnek prokazující nízkou aviditu).
  1. 3. Kritéria pro kongenitální zarděnkový syndrom (KZS):
    1. a. Izolace viru zarděnek z klinického vzorku.
    2. b. Detekce nukleové kyseliny viru zarděnek.
    3. c. Přítomnost specifických protilátek IgM proti viru zarděnek.
    4. d. Přetrvávání protilátek IgG proti viru zarděnek mezi šestým a dvanáctým měsícem věku (nejméně 2 vzorky s podobnou koncentrací protilátek IgG proti viru zarděnek).
      1. Izoláty viru zarděnek izolované z klinického materiálu jsou zasílány do Národní referenční laboratoře pro spalničky, příušnice, zarděnky a parvovirus B19 k dalšímu určování.
OdkazČ.3.

Epidemiologická kriteria

Epidemiologická souvislost – mezilidský přenos onemocnění, při kterém jeden z případů je laboratorně potvrzený.

U kongenitálního zarděnkového syndromu spočívá epidemiologická souvislost ve vertikálním mezilidském přenosu onemocnění z matky na plod.

Zarděnková infekce je laboratorně prokázána u matky v průběhu těhotenství.

OdkazČl. 4.

Klasifikace případu onemocnění

  1. Zarděnky
    1. A. Možný: Případ, který splňuje definici klinického případu
    2. B. Pravděpodobný: Klinicky odpovídající případ, který má epidemiologickou souvislost a/nebo splňuje laboratorní kritéria
    3. C. Potvrzený: Klinicky odpovídající případ, který je laboratorně potvrzený
  1. Kongenitální zarděnkový syndrom (KZS)
    1. A. Možný: Dítě mladší jednoho roku, u něhož má diagnostikující lékař podezření na KZS. Diagnostikující lékař vysloví podezření na KZS, pokud má matka dítěte v anamnéze suspektní zarděnky v průběhu těhotenství, a to dokonce i tehdy, pokud dítě nevykazuje žádné známky KZS.
    2. B. Pravděpodobný: Dítě mladší jednoho roku (i mrtvě narozený plod) bez laboratorního vyšetření nebo s negativním laboratorním vyšetřením nejméně s jedním z následujících dvou kritérií:
      1. - epidemiologická souvislost a nejméně jedno z klinických kritérií KZS uvedených v článku 1, odstavec 2A,
      2. - splněna klinická kritéria pro KZS,
    1. C. Potvrzený: Mrtvě narozený plod s pozitivním laboratorním nálezem nebo dítě mladší jednoho roku splňující laboratorní kritéria a nejméně jedno z následujících:
      1. - epidemiologická souvislost,
      2. - nejméně jedno z klinických kritérií KZS uvedených v článku 1, odstavec 2A
    2. Poznámka: Dítě s pozitivním laboratorním nálezem bez onemocnění zarděnkami u matky v průběhu těhotenství a bez klinických kritérií KZS uvedených v článku 1, odstavec 2A bude hlášeno jako případ onemocnění zarděnkami.
změněno 3. 9. 2011 zákonem 233/2011 Sb. OdkazČl. 5

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění zarděnkami nebo KZS, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění a úmrtí na toto onemocnění.

změněno 3. 9. 2011 zákonem 233/2011 Sb. OdkazČl. 6

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt zarděnek a KZS

Osoba poskytující péči1), která vyslovila podezření na onemocnění zarděnkami nebo KZS provede odběry biologického materiálu a zajistí jejich transport do vyšetřující laboratoře. Epidemiologické šetření včetně kontroly proočkovanosti zajistí orgán ochrany veřejného zdraví.

OdkazČl. 7

Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění zarděnkami a KZS

  1. 1. Hlášení onemocnění zarděnkami a KZS podle čl. 5.
  2. 2. Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu nemocného nebo vrozeným zarděnkovým syndromem či vrozenou zarděnkovou infekcí postiženého dítěte k ověření klinické diagnózy v příslušné virologické laboratoři.
  3. 3. Izolace nemocného většinou v domácí izolaci.
  4. 4. První klinické vyšetření nemocného dítěte z kolektivního zařízení, druhé po uplynutí 3 týdnů.
  5. 5. Po dobu 3 týdnů od vyřazení nemocného dítěte se provádí u fyzických osob, které byly v kontaktu s nemocným, lékařský dohled.
  6. 6. Po dobu lékařského dohledu se do zařízení přijímají všechny děti s výjimkou dětí oslabených.
  7. 7. Děti z rodin, kde se vyskytlo onemocnění zarděnkami, mohou do zařízení docházet.
  8. 8. Dítě po přestálém onemocnění zarděnkami je možno přijmout do zařízení po souhlasu ošetřujícího lékaře.
  9. 9. V případě KZS zajištění poučení o ochraně fertilních a těhotných žen vnímavých k nákaze zarděnkami v kontaktu s nemocným.

Příloha č. 14

k vyhlášce č. 473/2008 Sb.

Systém epidemiologické bdělosti příušnic

změněno 3. 9. 2011 zákonem 233/2011 Sb. OdkazČl. 1

Klinická definice onemocnění

  1. 1. Klinický obraz, odpovídající příušnicím, například horečka s akutním nástupem jednostranného nebo oboustranného, na dotyk citlivého, ohraničeného otoku příušních nebo jiných slinných žláz, trvající déle než 2 dny, bez jiných zjevných příčin. Výjimečně může být onemocnění komplikováno orchitidou, meningitidou, pankreatitidou a oophoritidou, velmi vzácně encefalitidou. Inkubační doba 16 až 18 dnů.
  2. 2. Období nakažlivosti: ze slin 7 dní před a 9 dní po začátku onemocnění. Inaparentně nemocní mohou být rovněž zdrojem infekce.
změněno 3. 9. 2011 zákonem 233/2011 Sb. OdkazČl. 2

Laboratorní diagnostika

  1. 1. Přímý průkaz nevakcinálního kmene viru příušnic izolací z klinického vzorku, odebraného v akutní fázi onemocnění.
  2. 2. Detekce nukleové kyseliny nevakcinálního kmene viru příušnic v klinickém vzorku, odebraném v akutní fázi onemocnění.
  3. 3. Detekce IgM protilátek proti viru příušnic u osob, které nebyly v posledních 6 týdnech očkovány.
  4. 4. Průkaz sérokonverze nebo výrazného, několikanásobného vzestupu hladin specifických parotitických IgG protilátek vyšetřením dvojice vzorků sér nebo slin osob, které nebyly v posledních 6 týdnech očkovány.
  5. 5. Průkaz vzrůstu hladin již existujících parotitických IgG protilátek u reinfekcí.
  6. 6. Detekce antigenu nevakcinálního kmene viru příušnic (DFA) pomocí specifických parotitických monoklonálních protilátek v klinickém vzorku, odebraném v akutní fázi onemocnění.
    1. Ke správné interpretaci laboratorních výsledků je třeba brát v úvahu též klinické a epidemiologické údaje včetně statusu očkování.
OdkazČl. 3.

Epidemiologická kriteria

Epidemiologická souvislost – mezilidský přenos onemocnění, při kterém jeden z případů je laboratorně potvrzený.

OdkazČl. 4

Klasifikace případu onemocnění

  1. A. Možný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění.
  2. B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a je v epidemiologické souvislosti s potvrzeným případem.
  3. C. Potvrzený: Případ potvrzený výsledkem laboratorního vyšetření nebo případ potvrzený detekováním divokého kmene viru příušnic v případě nedávného očkování.
změněno 3. 9. 2011 zákonem 233/2011 Sb. OdkazČl. 5

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění příušnicemi, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění a úmrtí na toto onemocnění.

změněno 3. 9. 2011 zákonem 233/2011 Sb. OdkazČl. 6

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt příušnic

Osoba poskytující péči1), která vyslovila podezření na onemocnění příušnicemi provede odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu etiologie a zajistí jejich transport do vyšetřující laboratoře.

OdkazČl. 7

Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění příušnicemi

  1. 1. Hlášení onemocnění příušnicemi podle čl. 5.
  2. 2. Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu nemocného k ověření klinické diagnózy v příslušné virologické laboratoři
  3. 3. Izolace pacienta u nekomplikovaných případů doma po dobu 9 dní od začátku onemocnění, hospitalizace dle klinické závažnosti a epidemiologických rizik.
  4. 4. První klinické vyšetření nemocného dítěte po jeho vyřazení z kolektivního zařízení, druhé po uplynutí 3 týdnů.
  5. 5. Po dobu 3 týdnů od vyřazení nemocného dítěte z kolektivního zařízení se provádí u fyzických osob, které byly v kontaktu s nemocným, lékařský dohled.
  6. 6. Po dobu lékařského dohledu se do zařízení přijímají všechny děti s výjimkou oslabených dětí.
  7. 7. Děti nevnímavé k nákaze příušnicemi mohou do kolektivního zařízení docházet.
  8. 8. Děti nevnímavé k nákaze příušnic z rodin, kde se vyskytlo onemocnění příušnicemi, mohou do zařízení docházet.
  9. 9. Dítě vnímavé k nákaze příušnic může do zařízení docházet do 8. dne po prvním styku s nemocným, nejde-li o styk trvalý (při trvalém styku se zastavuje docházka ihned) a od 21. dne po posledním styku s nemocným. Při trvalém styku s nákazou se za poslední den styku považuje 9. den po otoku příušních žláz.
  10. 10. Dítě po přestálém onemocnění příušnicemi je možno přijmout do zařízení po souhlasu ošetřujícího lékaře.

Příloha č. 15

k vyhlášce č. 473/2008 Sb.

Systém epidemiologické bdělosti nákaz vyvolaných virem západonilské horečky (dále jen „WNV“)

změněno 3. 9. 2011 zákonem 233/2011 Sb. OdkazČl. 1

Klinická definice onemocnění

  1. 1. Klinický obraz odpovídající horečnatému onemocnění s neurologickými příznaky, v rozsahu od silných bolestí hlavy a svalů po aseptickou meningitidu nebo encefalitidu, s inkubační dobou 2 až 6 dní, v maximálním rozmezí 2-15 dní, po expozici, která je podmíněna poštípáním komáry, vzácně přisátím klíštěte rodu Hyalomma, nebo přenosem původce z člověka na člověka transplantací, transfúzí nebo transplacentárně. Jiný přenos WNV z člověka na člověka než přenos krví a tkáněmi není považován za reálný.

    Většina nákaz probíhá inaparentně, přibližně 20 % případů se manifestuje makulopapulózní vyrážkou a lymfadenopatií, postižení centrálního nervového systému bývá u méně než 1 % klinicky manifestních nákaz. Při typickém průběhu onemocnění trvá 2 až 7 dní.

  1. 2. Viremie dosahuje vrcholu v době objevení se prvních příznaků, během následujících 4 až 6 dní dochází k postupnému snižování koncentrací viru na nevýznamné hodnoty. Předpokládá se, že imunita po překonání nákazy trvá celoživotně, byl však prokázán postupný pokles titru specifických ochranných protilátek.
OdkazČl. 2

Laboratorní diagnostika

  1. 1. Průkaz specifické protilátkové odpovědi (sérum, likvor).
  2. 2. Detekce nukleové kyseliny v krvi nebo likvoru.
    1. Laboratorní kriteria pro pravděpodobný případ:
      1. 1. Stanovení IgM protilátek proti WNV v séru ELISA testem.
      2. 2. Stanovení IgG protilátek proti WNV v séru ELISA testem.
      3. 3. Stanovení protilátek proti WNV v séru testem inhibice hemaglutinace HIT.
    1. Laboratorní kriteria pro potvrzený případ:
      1. 1. Průkaz přítomnosti specifických protilátek IgM proti WNV v mozkomíšním moku.
      2. 2. Izolace WNV z krve nebo mozkomíšního moku.
      3. 3. Detekce nukleové kyseliny WNV v krvi nebo mozkomíšním moku.
      4. 4. Pozitivní virus neutralizační test.

    Odebraný biologický materiál (sérum případně likvor) zašle příslušné zdravotnické zařízení do Národní referenční laboratoře pro arboviry.

    Laboratorní výsledky je nutno interpretovat vždy podle stavu případného očkování proti některým nákazám vyvolaným jinými flaviviry, případně vyloučit recentní onemocnění uvedenými infekcemi (klíšťová encefalitida, žlutá zimnice, japonská B encefalitida, dengue).

OdkazČl. 3

Epidemiologická kritéria

  1. Nejméně jedna z následujících epidemiologických souvislostí:
    1. 1. Přenos ze zvířete na člověka (pobyt, návštěva nebo expozice poštípání komárem v oblasti s endemickým výskytem WNV u koní a ptáků, nebo míst s extrémním přemnožením komárů, zejména v souvislosti se záplavami, výjimečně přenos přisátím klíštěte)
    2. 2. Přenos z člověka na člověka (transplantace, transfúze krve, nebo transplacentárně).
OdkazČl. 4

Klasifikace případu onemocnění

  1. A. Možný: Nelze použít.
  2. B. Pravděpodobný: Každá osoba splňující klinická kritéria a nejméně jedna z těchto dvou situací:
    1. 1. epidemiologická souvislost,
    2. 2. nejméně jedno z laboratorních kriterií pro pravděpodobný případ.
  1. C. Potvrzený: Každá osoba splňující klinická kriteria a nejméně jedno z laboratorních kriterií pro potvrzený případ.
OdkazČl. 5

Shromažďování údajů a jejich hlášení

  1. 1. Osoba poskytující péči,1) která diagnostikuje nákazu WNV, podle kritérií v článcích 1 až 3, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzené a pravděpodobné případy onemocnění nebo úmrtí na toto onemocnění. S ohledem na globální změny geografické distribuce vektoru nákazy je třeba důsledně zjišťovat a hlásit údaje, které se vztahují k relevantní cestovatelské anamnéze postižené osoby a dále údaje, které mohou mít vztah k případnému mezilidskému přenosu původce nákazy (transplantace, transfúze, nebo transplacentární přenos).
  2. 2. Místně příslušný orgán ochrany veřejného zdraví zajistí neprodlené předání informací o potvrzeném případu nákazy WNV všem spádovým pracovištím transfúzní služby předem dohodnutým způsobem a zároveň informuje Ministerstvo zdravotnictví.
  3. 3. Ministerstvo zdravotnictví zajistí na základě zpráv, které obdrží cestou systému rychlého varování Evropské komise (EWRS) a prostřednictvím dalších obdobných systémů, předávání informací o aktuální epidemiologické situaci ve výskytu humánních případů nákazy WNV v zahraničí, všem pracovištím transfúzní služby a orgánům ochrany veřejného zdraví v ČR.
změněno 3. 9. 2011 zákonem 233/2011 Sb. OdkazČl. 6

Činnost zařízení transfuzní služby

Zařízení transfuzní služby zajistí:

  1. a) vyloučení z dárcovství plné krve a krevních složek u všech osob, které pobývaly v oblasti s probíhajícím přenosem WNV na lidi, a to po dobu 28 dnů po opuštění takové oblasti3);
  2. b) v indikovaných případech vyšetření vytipovaných vzorků krve a krevních složek na přítomnost nukleových kyselin WNV.
OdkazČl. 7

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt nákazy WNV

Osoba poskytující péči,1) která vyslovila podezření na nákazu WNV, provede odběr biologického materiálu k laboratornímu průkazu etiologického agens a zajistí transport odebraného materiálu do Národní referenční laboratoře pro arboviry. Národní referenční laboratoř pro arboviry ohlásí výsledky podle dohody písemně nebo telefonicky osobě poskytující péči1) a příslušnému protiepidemickému oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví.

OdkazČl. 8

Protiepidemická opatření v ohnisku nákazy WNV

  1. 1. Hlášení onemocnění WNV podle článku 5.
  2. 2. Zajištění odběru biologického materiálu k ověření diagnózy a jeho transport do Národní referenční laboratoře pro arboviry.
  3. 3. Protiepidemická opatření v rozsahu článků 2, 5, 6 a 7 se provádějí při výskytu nebo na základě podezření u všech případů nákazy WNV.

Příloha č. 16

k vyhlášce č. 473/2008 Sb.

Systém epidemiologické bdělosti infekcí vyvolaných enterohemoragickými Escherichia coli (dále jen „EHEC“)

OdkazČl. 1

Klinická definice onemocnění

  1. 1. Klinický obraz odpovídající infekci EHEC, to je průjem, často krvavý, a břišní křeče, obvykle bez teploty nebo pouze s nízkou teplotou (nižší než 38 °C). Onemocnění může být komplikováno hemolyticko-uremickým syndromem (HUS, dg. D59.3). V patogenezi EHEC infekcí mají hlavní úlohu Shiga toxiny (Verotoxiny): Shiga toxin 1 (Stx1) a Shiga toxin 2 (Stx2).
  2. 2. Inkubační doba onemocnění je 2 až 8 dní. Záleží na velikosti infekční dávky, která je velmi nízká (u kmenů O157:H7 se udává 10-100 bakterií), na věku a na vnímavosti jedince. Nejrizikovější skupiny nemocných jsou děti do 5 let a osoby starší nad 60 let.
  3. 3. Onemocnění trvá u lehčích případů 5 až 6 dní, v případě systémových komplikací onemocnění (HUS) onemocnění trvá až řadu týdnů.
OdkazČl. 2

Laboratorní diagnostika

  1. 1. Izolace a sérotypizace kmenů Escherichia coli (sklíčková aglutinace O, H antigenů).
  2. 2. Průkaz Shiga (Verotoxinů) (latexová aglutinace, ELISA a jiné).
  3. 3. Detekce genů kódujících produkci Shiga toxinů 1 a 2 a jejich subtypizace.
  4. 4. Zjištění dalších faktorů virulence kmenů EHEC: detekce genů pro adhezin intimin (eae) a EHEC hemolysin (EHEC-hlyA) metodou PCR.
  5. 5. Konfirmace O a H antigenů genetickými metodami.
  6. 6. Metoda restrikční analýzy (PFGE) ke genetickému zjištění shodných kmenů v epidemiologické souvislosti.
  7. 7. Imunologické stanovení protilátek lipopolysacharid (LPS) v séru nemocných metodami immunoblotting, pasivní hemaglutinace, ELISA.

    Vyšetření se provádí ze vzorku stolice hned na počátku onemocnění, jinak pravděpodobnost nálezu etiologického agens v materiálu rychle klesá. V případě neúspěchu klasické kultivace je ve vybraných laboratořích (Národní referenční laboratoř pro Escherichia coli a shigely) vhodné použít metodu imunomagnetické separace pro záchyt kmene EHEC ze stolice, která pro toto vyšetření musí být uchovávána při teplotě mínus 70 °C.

změněno 3. 9. 2011 OdkazČl. 3

Epidemiologická kriteria

  1. Nejméně jedna z těchto epidemiologických souvislostí:
    1. 1. Přenos z člověka na člověka
    2. 2. Expozice společnému zdroji
    3. 3. Přenos ze zvířete na člověka
    4. 4. Expozice kontaminovaným potravinám nebo pitné vodě
OdkazČl. 4

Klasifikace případu onemocnění

  1. A. Možný: Nelze použít.
  2. B. Pravděpodobný: Případ s klinickými příznaky, který má epidemiologickou souvislost, případně laboratorně potvrzený izolát bez klinických příznaků onemocnění.
  3. C. Potvrzený: Klinicky odpovídající případ, který je laboratorně potvrzený izolací kmene EHEC.
OdkazČl. 5

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči,1) která diagnostikuje onemocnění EHEC, podle kritérií v článcích 1 až 3, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví pravděpodobný nebo potvrzený případ onemocnění EHEC nebo úmrtí na toto onemocnění.

OdkazČl. 6

Epidemiologická šetření při podezření na výskyt EHEC

  1. 1. Osoba poskytující péči,1) která vyslovila podezření na onemocnění EHEC, zajistí odběr stolice a její okamžitý transport do vyšetřující mikrobiologické laboratoře. Mikrobiologická laboratoř ohlásí výsledky osobě poskytující péči1) a příslušnému protiepidemickému oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví. Při záchytu suspektních kmenů EHEC, zejména séroskupiny O157, O26, O111, O103 a O145, laboratoř okamžitě odešle kmeny do Národní referenční laboratoře pro Escherichia coli a shigely Státního zdravotního ústavu. Národní referenční laboratoř provede konfirmaci kmenů, detekci Shiga toxinů i dalších faktorů virulence EHEC a zpětně hlásí výsledky ošetřujícímu lékaři, příslušnému protiepidemickému oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví a mikrobiologické laboratoři.
  2. 2. Příslušné protiepidemické oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví zajistí u všech případů epidemiologické šetření. Šetření je zaměřeno především na detailní pátrání po zdroji nákazy, cestě přenosu nákazy a po dalších případech v ohnisku, na klinickou formu onemocnění a případné úmrtí, na ověření řádného provedení odběru biologického materiálu na laboratorní průkaz etiologie, případně na aktivní zajištění odběrů biologického materiálu. Tato šetření musí být zahájena okamžitě po průkazu EHEC infekce u prvního případu (index case).
změněno 3. 9. 2011 zákonem 233/2011 Sb. OdkazČl. 7

Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění EHEC

  1. 1. Hlášení onemocnění EHEC podle článku 5.
  2. 2. Zajištění odběru biologického materiálu na laboratorní vyšetření.
  3. 3. Izolace nemocného, v těžších případech nutná hospitalizace podle jiného právního předpisu.4)
  4. 4. Aktivní vyhledávání všech kontaktů a mikrobiologické vyšetření jejich vzorku stolice, s požadavkem sérotypizace Escherichia coli. U kmenů sérotypově shodných s původcem onemocnění zajistit vyšetření produkce Shiga toxinů.
  5. 5. Důsledné dodržování hygienických opatření v potravinářské výrobě ve spolupráci s orgány Státní veterinární správy, včetně dodržování technologie výroby a správné výrobní praxe.
  6. 6. Spolupráce s orgány Státní veterinární správy a Státní zemědělské a potravinářské inspekce při dohledávání vehikula nákazy.

Příloha č. 17

k vyhlášce č. 473/2008 Sb.

Systém epidemiologické bdělosti virové hepatitidy A (dále jen „VHA“)

změněno 3. 9. 2011 zákonem 233/2011 Sb. OdkazČl. 1

Klinická definice onemocnění

  1. 1. Klinický obraz odpovídající VHA: postupný rozvoj příznaků, zejména únavy, bolesti břicha, ztráty chuti k jídlu, občasné nevolnosti a zvracení, společně s příznakem horečky, nebo žloutenky, nebo zvýšené hladiny sérové aminotransferázy. Inkubační doba 15 až 50 dnů.
  2. 2. Období nakažlivosti: Ve stolici je virus přítomen 1 až 2 týdny před počátkem onemocnění a 1 až 3 týdny po začátku onemocnění. V krvi je virus přítomen v druhé polovině inkubační doby a na začátku onemocnění.
OdkazČl. 2

Laboratorní diagnostika

  1. Nejméně jedno z těchto kritérií:
    1. 1. Detekce specifických protilátek IgM proti VHA.
    2. 2. Detekce nukleové kyseliny VHA v séru, plasmě, nebo ve stolici.
    3. 3. Detekce antigenu VHA ve stolici.
změněno 3. 9. 2011 OdkazČl. 3

Epidemiologická kriteria

  1. Nejméně jedna z těchto epidemiologických souvislostí:
    1. 1. Přenos z člověka na člověka
    2. 2. Expozice společnému zdroji
    3. 3. Expozice kontaminovaným potravinám nebo pitné vodě
OdkazČl. 4

Klasifikace případu onemocnění

  1. A. Možný: Nelze použít.
  2. B. Pravděpodobný: Každá osoba splňující klinická kriteria s epidemiologickou souvislostí.
  3. C. Potvrzený: Každá osoba splňující klinická a laboratorní kriteria.
OdkazČl. 5

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči,1) která diagnostikuje onemocnění VHA, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzený případ onemocnění a úmrtí na toto onemocnění.

OdkazČl. 6

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt VHA

Osoba poskytující péči,1) která vyslovila podezření na onemocnění VHA, provede odběr biologického materiálu k laboratornímu průkazu onemocnění a zajistí jeho transport do vyšetřující laboratoře. Epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví, zejména s cílem určit zdroj infekce a cestu přenosu.

změněno 3. 9. 2011 zákonem 233/2011 Sb. OdkazČl. 7

Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění VHA

  1. 1. Hlášení onemocnění VHA podle článku 5.
  2. 2. Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu pacienta a kontaktů k ověření diagnózy v příslušné laboratoři.
  3. 3. Izolace nemocného, nebo z nemoci podezřelého, na infekčním oddělení podle jiného právního2).
  4. 4. U osob, které byly v kontaktu s nemocným, se provádí lékařský dohled v délce 50 dnů od posledního kontaktu.
  5. 5. Příjem nových osob do kolektivů dětí předškolního a školního věku je zakázán v době provádění lékařského dohledu pro výskyt VHA podle posouzení místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.
  6. 6. Osoby v kontaktu s VHA vykonávající činnosti epidemiologicky závažné, se vyloučí z těchto činností uložením zvýšeného zdravotnického dozoru na dobu 50 dnů od posledního kontaktu s nemocným.
  7. 7. Omezení uvedená v odstavci 4, 5 a 6 se nevztahují na osoby, u nichž byla prokázána přítomnost celkových protilátek a současně negativita na specifické protilátky IgM proti viru VHA a na osoby prokazatelně řádně očkované proti VHA.
  8. 8. Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví nařídí rozsah a způsob imunoprofylaxe a v mimořádných situacích, po schválení hlavním hygienikem ČR, zajišťuje mimořádné očkování v kolektivech. Na základě rozhodnutí místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví o lékařském dohledu nebo o zvýšeném zdravotním dozoru, zajistí osoba poskytující péči1) u osob v přímém kontaktu s VHA očkování proti VHA.
  9. 9. U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle jiných právních předpisů.5)

Příloha č. 18

k vyhlášce č. 473/2008 Sb.

Systém epidemiologické bdělosti akutní virové hepatitidy B (dále jen „VHB“)

změněno 3. 9. 2011 zákonem 233/2011 Sb. OdkazČl. 1

Klinická definice onemocnění

  1. 1. Klinický obraz odpovídající VHB: postupný rozvoj příznaků, zejména únavy, bolesti břicha, bolesti kloubů, ztráty chuti k jídlu, občasné nevolnosti a zvracení, společně s příznakem horečky, nebo žloutenky, nebo zvýšené hladiny sérové aminotransferázy. Inkubační doba 45 až 180 dnů.
  2. 2. Období nakažlivosti: všechny HBsAg pozitivní osoby jsou potencionálně infekční.
OdkazČl. 2

Laboratorní diagnostika

Detekce specifických protilátek IgM proti nukleokapsidovému antigenu (core) VHB.

OdkazČl. 3

Epidemiologická kriteria

Epidemiologická souvislost s přenosem z člověka na člověka, zejména přenos krví, sexuálním stykem, nebo přenos vertikální.

OdkazČl. 4

Klasifikace případu onemocnění

  1. A. Možný: Nelze použít.
  2. B. Pravděpodobný: Každá osoba splňující klinická kriteria s epidemiologickou souvislostí.
  3. C. Potvrzený: Každá osoba splňující klinická a laboratorní kriteria.
OdkazČl. 5

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči,1) která diagnostikuje onemocnění akutní VHB, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzený případ onemocnění a úmrtí na toto onemocnění.

OdkazČl. 6

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt akutní VHB

Osoba poskytující péči,1) která vyslovila podezření na onemocnění akutní VHB, provede odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu etiologie a zajistí jejich transport do vyšetřující laboratoře. Epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví, zejména s cílem určit zdroj infekce a cestu přenosu.

změněno 3. 9. 2011 zákonem 233/2011 Sb. OdkazČl. 7

Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění akutní VHB

  1. 1. Hlášení onemocnění akutní VHB podle článku 5.
  2. 2. Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu pacienta a kontaktů k ověření diagnózy v příslušné laboratoři.
  3. 3. Izolace nemocného nebo z nemoci podezřelého na infekčním oddělení podle jiného právního předpisu.2)
  4. 4. U fyzických osob, které byly v kontaktu s nemocným, se provádí lékařský dohled v délce 180 dnů od posledního kontaktu.
  5. 5. U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle jiných právních předpisů.5)
  6. 6. Omezení uvedená v odstavci 3 a 4 se nevztahují na osoby s prokazatelně prožitým onemocněním VHB a na osoby, u nichž byla prokázána přítomnost protilátek proti povrchovému antigenu HBV v ochranných množstvích (minimálně 10 IU/l).
  7. 7. Zdravotnickému pracovníkovi, který byl při expozici krvi pacienta poraněn, nebo došlo-li k závažné kontaminaci kůže a sliznic a který nebyl současně očkován, nebo byl neúplně očkován nebo je u něho známa neschopnost tvorby anti HBs protilátek, se aplikuje 1 dávka specifického hyperimunního globulinu proti VHB v souladu se souhrnem údajů o přípravku.
  8. 8. Osoba poskytující péči1) zajistí vyšetření osob, které se poranily o použitou injekční jehlu, podle uvedené tabulky.
    Příloha č. 18 Systém epidemiologické bdělosti akutní virové hepatitidy B (dále jen „VHB“) Klinická definice onemocnění Laboratorní diagnostika Epidemiologická kriteria Klasifikace případu onemocnění Shromažďování údajů a jejich hlášení Epidemiologické šetření při podezření na výskyt akutní VHB Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění akutní VHB
    VYŠETŘENÍDo 72 hodin po poraněníZa 90 dnů po poraněníZa 180 dnů po poranění
    Virová hepatitida BAno*AnoAno
    Virová hepatitida CAnoAnoAno
    HIVAnoAnoNe
  9. * U poraněných osob s prokázaným ochranným titrem anti HBs po očkování nebo prožití nákazy se další vyšetřování markerů VHB ukončí.

    10. Při negativním výsledku markerů HBsAg, anti HCV a anti HIV u potenciálního zdroje, pokud je známý, se sledování poraněné osoby ukončí.

    Součástí vyšetření je i zjištění subjektivních potíží a klinických příznaků, které mohou souviset s onemocněním virovou hepatitidou a laboratorní vyšetření aktivity aminotransferáz.

    Událost se vždy zaznamená do zdravotnické dokumentace poraněné osoby.

Příloha č. 19

k vyhlášce č. 473/2008 Sb.

Systém epidemiologické bdělosti virové hepatitidy C (dále jen „VHC“)

OdkazČl. 2

Laboratorní diagnostika

  1. Nejméně jedno z těchto kritérií:
    1. 1. Přítomnost specifických protilátek proti viru VHC potvrzená rozdílným testem na jiném principu testu na stanovení protilátek.
    2. 2. Detekce nukleové kyseliny viru VHC v séru nebo plasmě.
    3. 3. Detekce antigenu (core) viru hepatitidy C v séru nebo plasmě.
OdkazČl. 3

Epidemiologická kriteria

Nelze použít.

OdkazČl. 4

Klasifikace případu onemocnění

  1. A. Možný: Nelze použít.
  2. B. Pravděpodobný: Nelze použít.
  3. C. Potvrzený: Každá osoba splňující laboratorní kriteria.
OdkazČl. 5

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči,1) která diagnostikuje onemocnění VHC, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzený případ onemocnění a úmrtí na toto onemocnění.

OdkazČl. 6

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt virové hepatitidy C

Osoba poskytující péči,1) která vyslovila podezření na onemocnění VHC, provede odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu onemocnění a zajistí jejich transport do vyšetřující laboratoře. Epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví, zejména s cílem určit zdroj infekce a cestu přenosu.

změněno 3. 9. 2011 zákonem 233/2011 Sb. OdkazČl. 7

Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění VHC

  1. 1. Hlášení onemocnění VHC podle článku 5.
  2. 2. Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu nemocného k ověření diagnózy v příslušné laboratoři.
  3. 3. Pacienti s diagnostikovanou akutní VHC jsou izolováni na infekčních odděleních. Zdravotní péče je dále zajišťována podle klinického obrazu nemocného.
  4. 4. U osob, které byly v kontaktu s nemocným, se provádí lékařský dohled v délce 150 dnů od posledního kontaktu.
  5. 5. U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle jiných právních předpisů.5)
  6. 6. Osoba poskytující péči1) zajistí vyšetření osob, které se poranily o použitou injekční jehlu, podle uvedené tabulky.
    Příloha č. 19 Systém epidemiologické bdělosti virové hepatitidy C (dále jen „VHC“) Klinická definice onemocnění Laboratorní diagnostika Epidemiologická kriteria Klasifikace případu onemocnění Shromažďování údajů a jejich hlášení Epidemiologické šetření při podezření na výskyt virové hepatitidy C Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění VHC
    VYŠETŘENÍDo 72 hodin po poraněníZa 90 dnů po poraněníZa 180 dnů po poranění
    Virová hepatitida BAno*AnoAno
    Virová hepatitida CAnoAnoAno
    HIVAnoAnoNe
  7. * U poraněných osob s prokázaným ochranným titrem anti HBs po očkování nebo prožití nákazy se další vyšetřování markerů VHB ukončí.

    8. Při negativním výsledku markerů HBsAg, anti HCV a anti HIV u potenciálního zdroje, pokud je známý, se sledování poraněné osoby ukončí.

    Součástí vyšetření je i zjištění subjektivních potíží a klinických příznaků, které mohou souviset s onemocněním virovou hepatitidou a laboratorní vyšetření aktivity aminotransferáz.

    Událost se vždy zaznamená do zdravotnické dokumentace poraněné osoby.