25. Poté se již Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, tj. zkoumal, zda obsah předmětného nařízení napadeného návrhem je či není v souladu s platným právním předpisem obce a zda je oprávněn právní předpis obce pro nesoulad s jiným právním předpisem zrušit.
26. Ústavní soud poznamenává, že podle čl. 87 odst. 1 písm. b)Ústavy má pravomoc rozhodovat o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem.
27. Pokud jde o právní předpisy vydávané orgány územní samosprávy (obcemi a kraji), je třeba dále rozlišovat, zda jde o výkon státní správy nebo zda je právní předpis projevem ústavního práva na územní samosprávu. Ústava v čl. 105 umožňuje, aby zákon svěřil orgánům územní samosprávy i výkon státní správy; tu pak obec vykonává v tzv. přenesené působnosti. Pravomoc obce vydávat právní předpisy ve sféře přenesené působnosti je založena již čl. 79 odst. 3Ústavy. Podle § 11 odst. 1 zákona o obcích tak obec činí ve formě nařízení obce. Podle § 61 odst. 2 písm. a) zákona o obcích se přitom obec řídí zákony a jinými právními předpisy, z čehož vyplývá, že nařízení obce musí být se zákony a jinými právními předpisy v souladu. Vedle toho pravomoc vydávat právní předpisy ve sféře působnosti samostatné ve formě obecně závazných vyhlášek je založena jiným ustanovením Ústavy, čl. 104 odst. 3 (srov. též nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 29/95, Sbírka rozhodnutí, svazek 4, nález č. 85, str. 301; vyhlášen pod č. 14/1996 Sb.). Podle § 35 odst. 3 písm. a) zákona o obcích se obec při vydávání obecně závazných vyhlášek řídí pouze zákonem, a nikoli již jinými právními předpisy. V oblasti samostatné působnosti se přitom uplatňuje tzv. výhrada zákona (čl. 104 odst. 1Ústavy): samostatnou působnost obcí a krajů tak lze ústavně konformním způsobem regulovat právním předpisem, který má minimálně sílu zákona, nikoli normou nižší právní síly.
28. Pro Ústavní soud z toho plyne jednoznačný závěr, že by nemohl být příslušným pro posouzení souladu obecně závazné vyhlášky obce s jiným právním předpisem, který má nižší právní sílu než zákon, a nemohl by pro případný rozpor s podzákonným právním předpisem obecně závaznou vyhlášku zrušit.
29. V daném případě se jedná o výkon přenesené působnosti obce, tj. státní správy, a obec se proto musí striktně pohybovat v mezích příslušných právních předpisů, neboť dle čl. 2 odst. 3Ústavy lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Napadeným právním předpisem je však nařízení obce 1). Podle navrhovatele je napadené nařízení obce v rozporu s § 33 odst. 3stavebního zákona a § 7prováděcí vyhlášky, kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona. Dle znění ustanovení § 33 odst. 3stavebního zákona „obec a kraj může chráněné území nebo stavební uzávěru vyhlásit nařízením obce nebo nařízením kraje“. Nařízení obce o stavební uzávěře musí respektovat požadavky na obsahové vymezení stavební uzávěry, neboť nařízení vydané na základě zákonného zmocnění § 33 odst. 3stavebního zákona je třeba považovat za druh územního rozhodnutí dle stavebního zákona.
30. Z ustanovení § 32 odst. 1 písm. d)stavebního zákona a § 7prováděcí vyhlášky vyplývá, že smyslem institutu stavební uzávěry je především chránit důležité zájmy v území, resp. budoucí využití území nebo jeho organizaci podle připravované územně plánovací dokumentace. Z tohoto základního vymezení, jakož i z úpravy náležitostí územního rozhodnutí o stavební uzávěře dle ustanovení § 7prováděcí vyhlášky a tím i mezí přípustného obsahu stavební uzávěry je dle názoru obce nutno vycházet i v případě vyhlášení stavební uzávěry formou nařízení obce podle § 33 odst. 3stavebního zákona, protože žádný právní předpis neobsahuje v tomto směru speciální úpravu. Dále lze odkázat na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 9/04, Sbírka rozhodnutí, svazek 36, nález č. 13; vyhlášen pod č. 90/2005.
31.Článek 1 bod 2 tohoto nařízení napadeného návrhem stanoví, že účelem stavební uzávěry je ochrana území před umisťováním a realizací staveb výrazně narušujících krajinný ráz, vytváření podmínek pro trvale udržitelný rozvoj území, zejména rozvoj lázeňství a cestovního ruchu v území soustředěné rekreace. Tento účel nařízení nijak nevybočuje z mezí stanovených v ustanovení § 32 odst. 1 písm. d)stavebního zákona a § 7prováděcí vyhlášky. Vychází ze znění platného územního plánu obce Pozlovice, dle kterého v lázeňském místě mohou být povoleny pouze takové stavby, provozovny a zařízení, které neporušují lázeňské klima, vegetaci, hydrologické podmínky, klid a estetický vzhled lázeňského místa (čl. III., opatření související s výstavbou lázeňského místa, bod 8, str. 35 textové části územního plánu). Zastupitelstvo obce Pozlovice schválilo svým usnesením č. 21/1/2005/ZO ze dne 10. února 2005 záměr pořízení nového územního plánu sídelního útvaru Pozlovice, jehož cílem je mimo jiné zpřesnit podmínky ochrany krajinného rázu, a tím i rekreačního potenciálu obce, a to ve smyslu obsahu předmětné stavební uzávěry. Nařízení o stavební uzávěře tedy omezuje stavební činnost, která by mohla znemožnit budoucí využití území nebo jeho organizaci podle připravované územně plánovací dokumentace, což je plně v souladu s vymezením cíle zákazu nebo omezení činnosti prostřednictvím institutu stavební uzávěry podle ustanovení § 7prováděcí vyhlášky.
32. Navrhovatel ve svém návrhu přehlíží, stejně jako ministerstvo v rozhodnutí o pozastavení účinnosti nařízení obce, že územní rozhodnutí o umístění stavby, jehož náležitosti jsou vymezeny v ustanovení § 4prováděcí vyhlášky, vždy stanoví podmínky pro umístění zcela konkrétní jednotlivé stavby vymezené návrhem na vydání územního rozhodnutí, který musí obsahovat veškeré údaje uvedené v § 3prováděcí vyhlášky. Územní rozhodnutí či nařízení obce o stavební uzávěře naproti tomu stanoví obecná omezení či zákazy týkající se určitého typu případné budoucí stavební činnosti v území. Tak je tomu i v případě předmětného nařízení obce. Toto nařízení nestanoví podmínky pro umisťování jakékoli konkrétní stavby, ale jako obecně závazný právní předpis obce, vydaný na základě zákonného zmocnění dle § 33 odst. 3stavebního zákona, vymezuje obecně závazná pravidla pro případ určitého typu budoucí stavební činnosti ve vymezeném území.
33. Ústavní soud uvádí, že obec může v přenesené působnosti vydávat na základě zákona a v jeho mezích nařízení obce dle ustanovení § 11 odst. 1 zákona o obcích, je-li k tomu zákonem zmocněna. Dle § 61 odst. 2 zákona o obcích se obec při vydávání nařízení obce řídí zákony a jinými právními předpisy, mezi něž patří i právní předpisy obcí, tj. obecně závazné vyhlášky a nařízení. Při vydávání nařízení musí respektovat meze zákonného zmocnění. Tyto zákonné meze nutno v daném případě dovodit ze stavebního zákona a dalších zvláštních právních předpisů relevantních pro předmětnou problematiku. Rozhodnutí či nařízení o stavební uzávěře musí podrobně a přesně stanovit rozsah omezení nebo zákaz stavební činnosti; tento závěr plyne ze skutečnosti, že nařízení obce o stavební uzávěře je zvláštním druhem územního rozhodnutí předpokládaného stavebněprávními předpisy a vyplývá z něj také to, že požadavky na obsahové náležitosti nařízení je třeba dovodit nejen z ustanovení právních předpisů upravujících rozhodnutí o stavební uzávěře, nýbrž i z celkového kontextu právní úpravy územního řízení přesně vymezujícího a odlišujícího jednotlivé druhy územních rozhodnutí.
34. Ústavní soud však dospěl k závěru, že napadené nařízení obce Pozlovice č. 2/2004 o stavební uzávěře [čl. 3 bod 1 písm. a) a b)] není tedy s § 33 odst. 3stavebního zákona a § 7prováděcí vyhlášky v rozporu. Ústavní soud musí přisvědčit obci Pozlovice, že nařízením vyhlášená stavební uzávěra se od cílů a záměrů územního plánování neodchyluje. Bylo by popřením smyslu stavební uzávěry, pokud by musela být obsahově stejně vymezena již v územním plánu. Stavební uzávěru lze dokonce stanovit i pro území, v němž územní plán výstavbu povoluje, např. jako dočasné opatření do doby schválení podrobnější územně plánovací dokumentace pro dané území. Mezi nařízením o stavební uzávěře a obecně závaznou vyhláškou obce tedy není vztah právního předpisu nižší právní síly a právního předpisu vyšší právní síly. Metody právní regulace v obou případech nejsou totožné. Při vyhlašování stavební uzávěry je třeba zkoumat, zda stavební uzávěra ve světle cílů a záměrů územního plánování obstojí. Hodnocení souladu s cíli a záměry územního plánování v daném území se nevyčerpává vydáním územního rozhodnutí. Tento soulad je třeba hodnotit i nadále při rozhodování na nižších patrech abstraktnosti. Např. i při rozhodování o vydání stavebního povolení ke konkrétní stavbě se musí stavební úřad zabývat otázkou, zda lze takovou stavbu povolit vzhledem k cílům, záměrům a dokumentaci územního plánování, tj. i vzhledem k obecně závazné vyhlášce, kterou byl schválen územní plán.
35. Ústavní soud rozhodl částečně vyhovět návrhu ministra vnitra a zrušit napadené ustanovení čl. 3 bodu 3nařízení obce pro rozpor s čl. 79 odst. 3Ústavy, podle něhož obce mohou vydávat nařízení, jen jsou-li k tomu výslovně zmocněny zákonem a v mezích takového zákona. Bez konkrétního zmocnění v zákoně nemůže obec vydat nařízení v přenesené působnosti. Vydávání nařízení obce se svěřuje radě obce a podle § 102 odst. 2 písm. d) zákona o obcích jde o vyhrazenou pravomoc. V čl. 3 bodě 3nařízení obce stanoví, že výjimku z omezení uvedených v odst. 1 může v odůvodněných případech udělit na žádost rada obce Pozlovice. Ústavní soud souhlasí s navrhovatelem, že pravomoc daná radě překračuje § 99 odst. 1 zákona o obcích, neboť podle tohoto ustanovení v oblasti přenesené působnosti přísluší radě obce rozhodovat, jen stanoví-li tak zákon. Ústavní soud konstatuje, že nařízením obce v čl. 3 bodě 3 obec nepřípustně rozšířila své oprávnění. V daném případě se navíc jedná o výkon přenesené působnosti obce, tj. státní správy, a obec se proto měla pohybovat v mezích příslušných právních předpisů, neboť dle čl. 2 odst. 3Ústavy lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Z tohoto důvodu je také citované ustanovení nařízení v rozporu se zákonem a Ústavní soud se rozhodl čl. 3 bod 3nařízení obce Pozlovice č. 2/2004 o vyhlášení stavební uzávěry pro část katastrálního území Pozlovice zrušit dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.
36. Tvrzené formální nedostatky v řízení, jež namítala obec Pozlovice jako účastník řízení vůči navrhovateli, nemohou odůvodnit závěr o nezákonnosti napadeného řízení a rozhodnutí, neboť nedosahují ústavněprávní roviny; z těchto důvodů je Ústavní soud dále nepřezkoumával.