Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o léčebně preventivní péči a dávkách v nemoci (č. 130)

1. 1. Dávky, na které chráněná osoba má nárok podle této úmluvy, mohou být zastaveny podle toho, co je stanoveno:
   1. a) pokud se dotyčná osoba zdržuje mimo území členského státu;
   2. b) pokud je dotyčná osoba odškodněna ve stejném případě třetí stranou, a to v rozsahu takového odškodnění;
   3. c) jestliže dotyčná osoba se pokusila podvodně vylákat příslušnou dávku;
   4. d) jestliže případ nastal následkem trestného činu nebo provinění spáchaného dotyčnou osobou;
   5. e) jestliže případ nastal hrubým a úmyslným zaviněním dotyčné osoby;
   6. f) jestliže dotyčná osoba bez přiměřeného důvodu zanedbá využít léčebně preventivní péče a rehabilitačních služeb, jichž může použít, nebo nedbá předepsaných pravidel, podle nichž má být zjištěno, že případ nadále trvá, nebo chování poživatelů dávek;
   7. g) jde-li o nemocenské uvedené v článku 18, pokud je dotyčná osoba vydržována z veřejných fondů nebo na náklady organizace nebo služby sociálního zabezpečení;
   8. h) jde-li o nemocenské uvedené v článku 18, pokud dotyčná osoba pobírá jiné peněžité dávky sociálního zabezpečení, s výjimkou rodinných přídavků, jestliže část nemocenského, která je zastavena, nepřevyšuje částku jiných dávek.

1. 2. V stanovených případech a mezích část nemocenského, na něž je jinak nárok, bude poskytnuta osobám závislým na dotyčné osobě.

1. 1. Každý žadatel musí mít právo odvolat se v případě nepřiznání dávek nebo si stěžovat, pokud jde o jejich úroveň nebo výši.
2. 2. Jestliže při provádění této úmluvy vládní resort zodpovědný zákonodárnému sboru je pověřen správou léčebně preventivní péče, právo na odvolání uvedené v předchozím odstavci může být nahrazeno právem dát přezkoumat příslušným orgánem každou stížnost týkající se odmítnutí léčebně preventivní péče nebo úrovně poskytnuté péče.

1. 1. Každý členský stát všeobecně zodpovídá za náležité poskytování dávek poskytovaných při provádění této úmluvy a za tím účelem je povinen učinit potřebná opatření.
2. 2. Každý členský stát všeobecně zodpovídá za vlastní chod institucí a služeb, které se podílejí na provádění této úmluvy.

Jestliže chod není zajištěn institucí zřízenou veřejnými orgány nebo vládním resortem zodpovědným zákonodárnému sboru:

1. a) zástupci chráněných osob se budou podílet na správě za stanovených podmínek;
2. b) vnitrostátní zákonodárství stanoví tam, kde je to vhodné, účast zástupců zaměstnavatelů;
3. c) vnitrostátní zákonodárství může rovněž stanovit účast zástupců veřejných orgánů.

Každý členský stát zajistí na svém území osobám, které, ač nejsou jeho státními občany, na něm trvale pobývají nebo pracují, stejné zacházení jako svým vlastním příslušníkům, pokud jde o nárok na dávky předpokládané touto úmluvou.

1. 1. Jestliže členský stát:
   1. a) přijal závazky z této úmluvy, aniž použil výjimek a vylučujících ustanovení podle článku 2 a článku 3;
   2. b) poskytuje v úhrnu vyšší dávky, nežli jak je předpokládá tato úmluva, a jestliže jeho celkové výdaje na léčebně preventivní péči a nemocenské činí alespoň 4 % jeho národního důchodu;
   3. c) vyhovuje nejméně dvěma z následujících tří podmínek:
      1. I. poskytuje zabezpečení takovému procentu hospodářsky činného obyvatelstva, které je nejméně o deset procent vyšší, nežli činí procento požadované podle článku 10, písmena b) a článku 19, písmena b) nebo takovému procentu svých občanů, které je nejméně o deset procent vyšší nežli procento požadované podle článku 10, písmena c);
      2. II. poskytuje léčebnou a preventivní péči na podstatně vyšší úrovni, nežli je uvedeno v článku 13;
      3. III. poskytuje dávky nemocenského o deset procent vyšší, nežli jak je stanoveno v článcích 22 a 23;
         může po projednání s nejrepresentativnějšími organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků, pokud existují, dočasně učinit výjimku z některých ustanovení části II a III úmluvy za podmínky, že takové výjimky podstatně neomezí nebo nezhorší zásadní záruky podle této úmluvy.

1. 2. Každý členský stát, který použije takových výjimek, uvede ve zprávách o provádění této úmluvy podávaných podle článku 22 ústavy Mezinárodní organizace práce, stav svého zákonodárství a praxe, pokud jde o takové výjimky, a pokrok, jehož bylo dosaženo se zřetelem k úplnému provádění ustanovení úmluvy.

Tato úmluva se nevztahuje na:

1. a) případy, k nimž došlo před tím, než nabyla účinnosti pro příslušný stát;
2. b) dávky poskytnuté v případech, k nimž došlo poté, kdy úmluva nabyla účinnosti pro příslušný stát, pokud nárok na takové dávky vznikl již před tím.

Tato úmluva reviduje úmluvu o nemocenském pojištění (průmysl), 1927 a úmluvu o nemocenském pojištění (zemědělství), 1927.

1. 1. Podle ustanovení článku 75 úmluvy o sociálním zabezpečení (minimální norma), 1952, pozbude část III uvedené úmluvy a odpovídající ustanovení téže úmluvy platnosti pro každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, dnem, kdy ustanovení této úmluvy se stanou závaznými pro členský stát a není v platnosti prohlášení podle článku 3.
2. 2. Není-li v platnosti prohlášení podle článku 3, bude se pro účely článku 2 úmluvy o sociálním zabezpečení (minimální norma), 1952, považovat přijetí závazků této úmluvy za přijetí závazků části III jmenované úmluvy a jejích příslušných ustanovení.

Stanoví-li tak jakákoli úmluva přijatá později generální konferencí a týkající se jedné nebo více záležitostí, o kterých pojednává tato úmluva, pozbudou taková ustanovení této úmluvy, která budou vymezena v nové úmluvě, platnosti pro každý členský stát, který ratifikoval novou úmluvu, dnem, kdy nová úmluva nabude pro příslušný stát účinnosti.

Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.

1. 1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organizace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem.
2. 2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše ratifikaci dvou členských států.
3. 3. Pro každý další členský stát tato úmluva nabude účinnosti dvanáct měsíců od data, kdy byla zapsána jeho ratifikace.

1. 1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva poprvé nabyla účinnosti, vypovědět písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zapsána.
2. 2. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude vázán úmluvou na další období deseti let a poté může vypovědět tuto úmluvu vždy po uplynutí desetiletého období za podmínek uvedených v tomto článku.

1. 1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským státům Mezinárodní organizace práce zápis všech ratifikací a výpovědí, které mu členské státy Organizace sdělí.
2. 2. Když bude členským státům Organizace sdělovat zápis druhé ratifiace, jež mu byla oznámena, generální ředitel upozorní členské státy Organizace na datum, kdy tato dohoda nabude účinnosti.

Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které zapsal podle ustanovení předchozích článků.

Vždy, bude-li to považovat za nutné, správní rada Mezinárodního úřadu práce předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference otázku její úplné nebo částečné revise.

1. 1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo částečně tuto úmluvu a neustanovuje-li nová úmluva jinak:
   1. a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení článku 40, a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabude účinnosti;
   2. b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti; tato úmluva přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.

1. 2. Tato úmluva zůstane však v platnosti ve své formě a obsahu pro ty členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikovaly revidující úmluvu.

Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou platnost.