Vyhláška ministra zahraničních věcí o ratifikaci Mezinárodní úmluvy o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích, podepsané v Římě dne 23. listopadu 1933.

Odpovědnost za přepravu cestujících, ručních zavazadel a zvířat.

§ 1. Železnice odpovídá za smrt cestujícího nebo za zranění, vzniklé železniční nehodou, jakož i za škody způsobené zpožděním nebo zrušením vlaku nebo ztrátou připojení, podle zákonů a řádů státu, kde se takový případ stal. Následující články tohoto oddílu neplatí pro tyto případy.

§ 2. U ručních zavazadel a u zvířat, o které je povinen pečovati cestující podle § 3 článku 15, odpovídá železnice pouze za škody, které sama zavinila.

§ 3. V těch případech není společné odpovědnosti.

Společná odpovědnost železnic za zavazadla.

§ 1. Železnice, která přijala ku přepravě zavazadla a vydala mezinárodní zavazadlový lístek, odpovídá za provedení přepravy na celé cestě až do výdeje.

§ 2. Každá následující železnice vstupuje již tím, že převzala zavazadla, ve smlouvu přepravní a přijímá závazky z toho vznikající, bez újmy ustanovení § 2 článku 42, která se týkají železnice určení.

Rozsah odpovědnosti.

§ 1. Železnice odpovídá za podmínek stanovených v této kapitole za zpožděný výdej, za škodu ze ztráty buď úplné nebo částečné, jakož i z poškození zavazadel, která vznikne v době od přijetí zavazadla ku přepravě až do jeho výdeje.

§ 2. Je zbavena této odpovědnosti při úplné nebo částečné ztrátě nebo poškození zavazadel, dokáže-li, že škoda byla způsobena zaviněním cestujícího, vlastní vadností zavazadel nebo vyšší mocí.

Neodpovídá za škodu, vzniklou zvláštní povahou zavazadla, vadností obalu nebo tím, že předměty z přepravy vyloučené byly nicméně podány ku přepravě jako zavazadlo.

Mohla-li vzhledem ke skutečným okolnostem vzniknouti škoda z nebezpečí, které souvisí buď se zvláštní povahou zavazadla nebo s vadností obalu nebo s tím, že obsahovalo předměty, jejichž přeprava jako zavazadlo jest zakázána, platí domněnka, že škoda vznikla skutečně z jedné z těchto příčin, nedokáže-li oprávněný příkazce opak.

§ 3. Rovněž je železnice zbavena odpovědnosti za zpožděný výdej, dokáže-li, že zpoždění bylo způsobeno okolnostmi, které nemohla odvrátiti a které zdolati nebylo v její moci.

Velikost náhrady za úplnou nebo částečnou ztrátu zavazadel.

Musí-li železnice podle ustanovení této Úmluvy dáti náhradu za úplnou nebo částečnou ztrátu zavazadel, je možné požadovati:

1. a) je-li dokázána velikost škody:

   částku rovnající se dokázané škodě, avšak nepřesahující 40 franků za každý chybějící kilogram hrubé váhy;

1. b) není-li dokázána velikost škody:

   úhrnnou částku ve výši 20 franků za každý chybějící kilogram hrubé váhy.

Kromě toho se nahradí dovozné, clo a jiné výdaje zaplacené v souvislosti s přepravou ztraceného zavazadla, bez náhrady další škody.

Větší náhrada může býti žádána jen, byl-li opověděn zájem na dodání, podle § 4 článku 35 a při zlém úmyslu nebo při hrubé nedbalosti železnice podle článku 36.

Domněnka o ztrátě zavazadla. Jeho nalezení.

§ 1. Scházející zavazadlový kus je považován za ztracený, uplynulo-li čtrnáct dní ode dne, kdy bylo žádáno za výdej.

§ 2. Byl-li zavazadlový kus, považovaný za ztracený, nalezen do roka po tom, kdy bylo žádáno o jeho výdej, je železnice povinna zpraviti o tom cestujícího, je-li jeho bydliště známo nebo může-li býti vypátráno.

§ 3. Po obdržení této zprávy může cestující ve lhůtě třicetidenní žádati, aby mu byl tento zavazadlový kus vydán v některé ze stanic ležících na přepravní cestě, po zaplacení pouhého zavazadelného ze stanice odesílací až do stanice, kde zavazadlo bude vydáno, a vrátí-li náhradu, kterou obdržel, po eventuální srážce zavazadelného, které by bylo obsaženo v této náhradě, s výhradou všech nároků na náhradu pro zpoždění, stanovenou podle článku 34 a po případě § 3 článku 35.

§ 4. Nebyl-li zavazadlový kus nalezený požadován ve lhůtě třicetidenní, stanovené ve shora uvedeném § 3, nebo byl-li tento zavazadlový kus nalezen teprve po roce od doby, kdy bylo žádáno za jeho výdej, naloží s ním železnice podle zákonů a řádu svého státu.

Velikost náhrady za poškození zavazadel.

Za poškození musí železnice zaplatiti částku, o niž zavazadlo bylo znehodnoceno, bez náhrady další škody. Větší náhrada může býti žádána jen, byl-li opověděn zájem na dodání, podle § 4 článku 35, a při zlém úmyslu nebo při hrubé nedbalosti železnice podle článku 36.

Náhrada však nemůže přesahovati:

1. a) je-li celá zásilka poškozením znehodnocena, částku, která by byla bývala vyplacena za úplnou ztrátu;
2. b) je-li pouze část zavazadla poškozením znehodnocena, částku, která by byla bývala vyplacena za ztrátu znehodnocené části.

Velikost náhrady za zpožděný výdej zavazadel.

§ 1. Při zpožděném výdeji, nedokáže-li cestující, že z tohoto zpoždění vznikla škoda, je železnice povinna zaplatiti náhradu dvacet centimů za každý kilogram hrubé váhy zavazadel zpožděně vydaných a za každých započatých čtyřiadvacet hodin, počítaných od doby, kdy bylo žádáno o jeho výdej, nejvýše za čtrnáct dní.

§ 2. Byl-li podán důkaz, že ze zpoždění vznikla škoda, budiž zaplacena za tuto škodu náhrada, která nemůže přesahovati čtyřnásobnou úhrnnou náhradu, stanovenou v § 1 tohoto článku.

§ 3. Náhrady poskytované podle obou předcházejících paragrafů nemohou býti požadovány vedle náhrad, které by příslušely za úplnou ztrátu zavazadel.

Při částečné ztrátě buďtež zaplaceny za část zavazadla, která nebyla ztracena.

Při poškození se poskytují vedle náhrady stanovené v článku 33.

V žádném případě však souhrn náhrad stanovených v paragrafech 1 a 2 s náhradami stanovenými v článcích 31 a 33 nemůže míti za následek placení celkové náhrady, která by byla větší než náhrada placená za úplnou ztrátu zboží.

Opověď zájmu na dodání.

§ 1. U každého zavazadla může býti opověděn zájem na dodání a poznamenán na zavazadlovém lístku.

Není-li jiných ustanovení v tarifech, musí býti částka opověděného zájmu vyjádřena v měně státu odesílacího.

§ 2. V tom případě se vybírá z opověděné částky poplatek jedné desetiny z tisíce za každých započatých 10 kilometrů.

Tarify mohou tyto poplatky zmenšiti a stanoviti jejich nejmenší částku.

§ 3. Byl-li opověděn zájem na dodání, může býti žádáno při zpoždění:

1. a) nebylo-li dokázáno, že vznikla z toho zpoždění škoda, a v mezích opověděného zájmu 0˙40 fr. za kilogram hrubé váhy zavazadel zpožděně vydaných a za každých započatých čtyřiadvacet hodin, počítaných od doby, kdy bylo žádáno za výdej, nejvýše za čtrnáct dní;
2. b) je-li podán důkaz, že vznikla ze zpoždění škoda, může náhrada dosahovati částky opověděného zájmu.

Je-li částka opověděného zájmu menší než náhrady stanovené v článku 34, mohou býti tyto náhrady žádány místo náhrad určených písmeny a) a b) tohoto paragrafu.

§ 4. Při úplné nebo částečné ztrátě nebo při poškození zavazadla, byl-li opověděn zájem na dodání, mohou býti žádány:

1. a) náhrady stanovené v článcích 31 a 33 a kromě toho
2. b) náhrada další dokázané škody až do výše částky opověděného zájmu.

§ 5. Naskytlo-li se zároveň poškození nebo částečná ztráta zavazadel a zpožděný výdej, zaplatí se náhrady příslušející podle §§ 3 a 4 b) jen do částky opověděné jako zájem na dodání.

Náhrada při zlém úmyslu nebo při hrubé nedbalosti železnice.

Ve všech případech, kdy železnice zaviní úplnou nebo částečnou ztrátu, poškození nebo zpoždění zavazadel zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí, budiž cestujícímu plně nahrazena dokázaná škoda až do dvojnásobných největších částek, stanovených v článcích 31, 33, 34 a 35.

Zúrokování náhrady.

Cestující může požadovati 6% úroky z přiznané náhrady, přesahuje-li tato náhrada při jednom zavazadlovém lístku deset franků.

Tyto úroky se počítají ode dne reklamace uvedené v článku 40 nebo, nebylo-li reklamace, ode dne podání žaloby.

Vrácení náhrady.

Náhrada přijatá neprávem musí býti vrácena.

Při podvodu má železnice kromě toho nárok na zaplacení částky rovnající se částce neprávem vyplacené, bez újmy trestních následků.

Odpovědnost železnice za její zaměstnance.

Železnice odpovídá za zaměstnance ve své službě a za jiné osoby, jichž užije k vykonání přepravy, kterou na se vzala.

Jestliže však na žádost cestujících železniční zaměstnanci činí úkony, které nepříslušejí železnici, je míti za to, že jednají na vrub cestujícího, jemuž takovou službu prokazují.

Reklamace.

§ 1. Reklamace ze smlouvy přepravní musí býti podány písemně u železnice označené v článku 42.

§ 2. Právo reklamovati mají osoby, které jsou podle článku 41 oprávněny žalovati železnici.

§ 3. Jízdenky, zavazadlové lístky a jiné listiny, oprávněným příkazcem snad k reklamaci připojené, musí býti předloženy buď v prvopisech nebo v opisech, na žádost železnice řádně ověřených.

Při vyřizování reklamace může železnice požadovati vrácení jízdenek nebo zavazadlových lístků.

Osoby, které mohou podati žalobu na železnici.

Žaloba na železnici, která vzniká ze smlouvy přepravní, přísluší pouze osobě, která předloží podle daného případu jízdenku nebo zavazadlový lístek, nebo nemá-li jich, prokáže svůj nárok.

Železnice, na které mohou býti žaloby podány. Příslušnost.

§ 1. Žaloba na vrácení částky zaplacené podle přepravní smlouvy může býti podána buď na železnici, která ji vybrala, nebo na železnici, v jejíž prospěch byla větší částka vybrána.

§ 2. Ostatní žaloby, vznikající ze smlouvy přepravní, mohou býti podány jen na železnici odesílací, železnici určení nebo na tu železnici, na níž se udála příhoda, opravňující k žalobě.

Nedostala-li železnice určení zavazadlo, může býti přes to žalována.

Žalobce má právo volby mezi jmenovanými železnicemi; jakmile je žaloba podána, právo volby zaniká.

§ 3. Žaloba může býti podána jen u příslušného soudu státu žalované železnice, není-li jinak stanoveno úmluvami mezistátními nebo koncesemi.

Má-li některý podnik v provozu samostatné železniční sítě v různých státech, je každá z těchto sítí považována za zvláštní železnici podle tohoto paragrafu.

§ 4. Žaloba může býti podána na jinou železnici, než které jsou shora označeny v §§ 1 a 2, když je podána jako žaloba navzájem nebo jako námitky ve sporu, na který se vztahuje žaloba železnice z téže přepravní smlouvy.

§ 5. Ustanovení tohoto článku neplatí pro vzájemný postih železnic, který jest upraven v kapitole III tohoto oddílu.

Zjištění částečné ztráty nebo poškození zavazadla.

§ 1. Objeví-li železnice částečnou ztrátu nebo poškození nebo domnívá-li se, že taková škoda vznikla, nebo tvrdí-li tak cestující, jest železnice povinna bez průtahu a co možná v přítomnosti cestujícího zjistiti zápisem stav a váhu zavazadel, a pokud je to možné, velikost škody, její příčinu a dobu, kdy vznikla.

Opis tohoto zápisu budiž dán zdarma cestujícímu, žádá-li o to.

§ 2. Neuzná-li cestující zjištění v zápisu, může žádati za soudní zjištění stavu a váhy zavazadel, jakož i příčin a velikosti škody, podle zákonů a řádů státu, kde se má soudní zjištění konati.

§ 3. Při ztrátě zavazadlového kusu jest cestující povinen k usnadnění železničního pátrání popsati ztracené kusy tak přesně, jak je to možné.

Zánik nároků proti železnici ze smlouvy o přepravě zavazadel.

§ 1. Odběrem zavazadel zanikají všechny nároky proti železnici, vzniklé ze smlouvy přepravní.

§ 2. Nároky však nezaniknou:

1. 1. dokáže-li cestující, že škoda byla způsobena zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí železnice;
2. 2. jde-li o nároky za zpoždění, jestliže byly u jedné ze železnic označených v § 2 článku 42 uplatněny ve lhůtě nepřesahující jedenadvacet dnů, nečítajíc v to den odběru;
3. 3. jde-li o nároky z částečné ztráty nebo z poškození:
   1. a) byla-li zjištěna ztráta nebo poškození před odběrem zavazadel cestujícím podle článku 43;
   2. b) bylo-li zjištění, jež se mělo státi podle článku 43, opominuto pouze vinou železnice;

1. 4. jde-li o nároky ze škod zevně neznatelných, které byly zjištěny po odběru, za těchto podmínek:
   1. a) když železnice nenabídla cestujícímu přezkoumání zavazadel ve stanici určení;
   2. b) když byla žádost za zjištění podle článku 43 podána hned po objevení škody a nejpozději ve třech dnech po odběru zavazadel;
   3. c) když cestující dokáže, že škoda vznikla v době mezi přijetím zavazadla ku přepravě a jeho výdejem;

1. 5. jde-li o nároky na vrácení zaplacených částek.

§ 3. Cestující může odmítati odběr zavazadel, dokud nebude vyhověno jeho žádosti, aby byla zjištěna škoda jím tvrzená.

Výhrady, které by učinil, ač zavazadla přijal, nemají účinku, neuzná-li je železnice.

§ 4. Chybějí-li při výdeji některé z kusů uvedených v zavazadlovém lístku, může cestující žádati, dříve než přijme ostatní, aby mu o tom železnice vydala potvrzení.

§ 5. Odpovědnost za úplnou ztrátu zaniká, nebyla-li zavazadla ve lhůtě šesti měsíců po příjezdu vlaku, kterým měla býti přepravována, požadována ve stanici určení, nehledíc k tomu, že cestující musí býti vždy zpraven, bylo-li zavazadlo nalezeno a lze-li z jeho označení zjistiti adresu cestujícího.

Promlčení nároků ze smlouvy přepravní.

§ 1. Nároky ze smlouvy přepravní se promlčují v jednom roce, nebyla-li dlužná částka již na jisto postavena uznáním, smírem nebo soudním rozsudkem.

Promlčení však nastane až ve třech letech, jde-li o nároky ze škody způsobené zlým úmyslem nebo podvodem podle článku 38.

§ 2. Promlčení se počíná:

1. a) při nárocích na náhradu za částečnou ztrátu, za poškození nebo za zpožděný výdej:

   dnem výdeje;

1. b) při nárocích na náhradu za úplnou ztrátu:

   dnem, kdy mělo zavazadlo býti vydáno;

1. c) při nárocích na doplacení nebo vrácení přepravních poplatků, vedlejších poplatků nebo přirážek, nebo při nárocích na opravu přepravních poplatků, bylo-li tarifu užito nesprávně nebo stala-li se chyba při výpočtu:

   dnem zaplacení přepravních poplatků, vedlejších poplatků nebo přirážky, nebo, nebylo-li placeno, dnem, kdy mělo býti placeno;

1. d) při nárocích na zaplacení doplatku ke clu, požadovaného celním úřadem:

   dnem uplatnění nároku celním úřadem;

1. e) při ostatních nárocích, týkajících se přepravy cestujících:

   dnem, kdy jízdenka pozbyla platnosti.

Den označený jako počátek promlčení se nikdy nepočítá do lhůty.

§ 3. Promlčení se staví písemnou reklamací, podanou u železnice podle článku 40. Promlčení pokračuje dnem, kdy železnice zamítne reklamaci písemně a vrátí doklady, které k ní byly připojeny. Důkaz o přijetí reklamace neb odpovědi a o vrácení dokladů přísluší tomu, kdo se toho dovolává.

Další reklamace týkající se téhož nároku nestaví promlčení.

§ 4. S výhradou předcházejících ustanovení řídí se stavení a přetržení promlčení zákony a řády státu, v kterém byly nároky vzneseny.

Nepřípustnost uplatňovati nároky zaniklé nebo promlčené.

Nároky zaniklé nebo promlčené podle ustanovení § 10 článku 26 a článků 44 a 45 nemohou býti uplatňovány ani žalobou navzájem, ani námitkami.

Pravidla pro vyúčtování mezi železnicemi.

Každá železnice je povinna zaplatiti ostatním zúčastněným železnicím podíl, který jim připadá z poplatků přepravních, jež vybrala nebo měla vybrati.

Postih při náhradě za úplnou nebo částečnou ztrátu nebo za poškození.

§ 1. Železnice, která zaplatila náhradu za úplnou nebo částečnou ztrátu nebo za poškození zavazadla podle ustanovení této Úmluvy, má právo postihu proti železnicím, které se zúčastnily přepravy, podle těchto ustanovení:

1. a) železnice, která škodu způsobila, odpovídá sama;
2. b) byla-li škoda způsobena několika železnicemi, odpovídá každá z nich za škodu, kterou způsobila. Není-li v daném případě rozlišení možné, rozdělí se náhrada mezi ně podle zásad, uvedených pod písmenem c);
3. c) nemůže-li býti dokázáno, že byla škoda způsobena jednou nebo několika železnicemi, rozdělí se příslušná náhrada mezi všechny železnice zúčastněné při přepravě s výjimkou těch, které dokáží, že se škoda nestala na jejich tratích. Rozdělení se provede v poměru kilometrových vzdáleností podle použitých tarifů.

§ 2. Je-li některá železnice neschopna platiti, rozdělí se podíl na ni připadající a jí nezaplacený mezi všechny ostatní železnice, které byly zúčastněny při přepravě, v poměru kilometrových vzdáleností podle použitých tarifů.

Postih při náhradě za zpožděný výdej.

Předpisy, uvedené v článku 48 platí též při náhradě, placené za zpoždění. Bylo-li zpoždění způsobeno závadami, které byly zjištěny na několika železnicích, rozdělí se náhrada mezi tyto železnice poměrně podle zpoždění na jejich tratích.

Řízení při postihu.

§ 1. Železnice, proti které je veden některý z postihů, o nichž je řeč ve shora uvedených článcích 48 a 49, nemá naprosto práva vzíti v odpor řádně odůvodněné zaplacení, učiněné správou, která vede postih, byla-li náhrada stanovena soudně a byl-li jí spor řádně oznámen a dána zároveň příležitost do sporu vstoupiti. Soudce, který vede hlavní spor, určí podle okolností případu lhůty stanovené pro oznámení sporu a pro vstoupení do něho.

§ 2. Železnice, která chce vésti postih, musí svůj požadavek vznésti v jediné žalobě proti všem zúčastněným železnicím, s nimiž nebylo dosaženo narovnání, jinak ztratí právo postihu proti těm, které nežalovala.

§ 3. Soudce je povinen rozhodnouti v jediném rozsudku o všech postizích, které naň byly vzneseny.

§ 4. Žalované železnice nemohou vésti dodatečný postih.

§ 5. Není dovoleno předem spojiti postih se žalobou na náhradu.

Příslušnost v řízení postihovém.

§ 1. Soudce v sídle železnice, proti které se vede postih, jest výhradně příslušným pro všechny postihové nároky.

§ 2. Má-li býti žaloba podána proti několika železnicím, má žalující železnice právo voliti mezi soudci, příslušnými podle předcházejícího paragrafu, toho, u kterého podá žalobu.

Zvláštní ujednání o postizích.

Železnicím je vyhrazeno sjednati zvláštní ujednání buď předem pro rozličné postihy, které by mohly mezi sebou míti, nebo pro zvláštní případ.

Platnost práva tuzemského.

Pokud není v této Úmluvě ustanovení, platí v každém státě pro přepravu předpisy tuzemských zákonů a řádů.

Všeobecná pravidla o řízení.

Řízení ve všech sporech vznikajících z přeprav, pro které platí tato Úmluva, má pokračovati podle příslušného soudce s výhradou opačných ustanovení v této Úmluvě.

Vykonání rozsudků. Zabavení a jistoty.

§ 1. Jakmile se rozsudky vynesené podle ustanovení této Úmluvy příslušným soudcem po provedeném řízení s oběma stranami nebo pro zmeškání stanou vykonatelnými podle zákonů, kterých bylo použito tímto soudcem, stávají se vykonatelnými v každém z ostatních států smluvních ihned po splnění předpisů předepsaných v tom státě. Přezkoumání podstaty sporu se nedopouští.

Toto ustanovení neplatí pro rozsudky, které jsou vykonatelné pouze prozatímně, ani pro odsuzující výroky, jimiž byla vyslovena povinnost žalobcova k náhradě škody, kromě útrat sporu, byla-li jeho žaloba zamítnuta.

§ 2. Pohledávky vzniklé z mezinárodní přepravy ve prospěch jedné železnice proti železnici, která není v témže státě jako železnice první, mohou býti zabaveny jen podle rozsudku vyneseného soudem státu, v kterém jest železnice věřitelka.

§ 3. Železniční vozidla, jakož i movité předměty všech druhů železnici náležející a v těchto vozidlech obsažené, mohou býti zabaveny na jiném území než na území státu, ve kterém jest železnice, která je jejich vlastnicí, jen podle rozsudku vyneseného soudem onoho státu.

§ 4. Při soudních žalobách, které se zakládají na mezinárodní přepravní smlouvě, nemůže býti požadováno poskytnutí jistoty, aby bylo zabezpečeno zaplacení soudních útrat.

Měna. Přepočítací nebo přijímací kurs cizích měn.

§ 1. Jsou-li v této Úmluvě nebo v jejích přílohách vyjádřeny částky ve francích, nutno je považovati za zlaté franky ve váze ¹⁰⁄₃₁ gramu a 0˙900 čistého obsahu.

§ 2. Železnice je povinna uveřejňovati ve vývěscích na pokladnách nebo jiným vhodným způsobem kursy, podle nichž přepočítává částky vyjádřené v jednotkách cizí měny, jsou-li placeny ve měně tuzemské (přepočítací kurs).

§ 3. Železnice, která přijímá placení v cizí měně, je též povinna uveřejňovati kursy, podle nichž je přijímá (kurs přijímací).

Zřízení Ústředního úřadu pro mezinárodní železniční přepravy.

§ 1. Aby bylo usnadněno a zajištěno provádění této Úmluvy, je zřízen Ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravy, jehož úkolem jest:

1. a) přijímati oznámení každého smluvního státu a každé zúčastněné železnice a oznamovati je ostatním státům a železnicím;
2. b) sbírati, pořádati a uveřejňovati zprávy všech druhů, důležité pro mezinárodní přepravy;
3. c) na žádost stran projevovati dobrá zdání o sporech, které by mohly vzniknouti mezi železnicemi;
4. d) usnadňovati finanční vztahy mezi železnicemi, vzešlé z provádění mezinárodních přeprav, jakož i dobývání pohledávek nezaplacených, a zajišťovati tímto způsobem bezpečnost vzájemných vztahů mezi železnicemi;
5. e) připravovati ku projednání žádosti o změnu této Úmluvy a navrhovati v daném případě svolání konferencí, o nichž je řeč v článku 60.

§ 2. Zvláštní řád, jímž jest Příloha II této Úmluvy, určuje sídlo, složení a organisaci tohoto úřadu, jakož i to, čeho potřebuje k své činnosti. Tento řád a jeho změny, smluvené dohodou mezi všemi smluvními státy, mají stejnou platnost a trvání jako Úmluva.

Seznam tratí, pro které platí Úmluva.

§ 1. Úkolem Ústředního úřadu, o němž je řeč v článku 57, jest sestaviti a přesně vésti seznam tratí, pro které platí tato Úmluva. K tomu účelu dostává oznámení smluvních států o zápisu do tohoto seznamu neb o výmazu tratí některé železnice nebo některého z podniků uvedených v článku 2.

§ 2. Účast na nové trati v mezinárodní přepravě počíná teprve za měsíc ode dne, kdy Ústřední úřad oznámil ostatním státům její zápis.

§ 3. Výmaz trati vykoná Ústřední úřad ihned, jakmile mu oznámí smluvní stát, na jehož žádost tato trať byla zapsána do seznamu, že tato trať nemůže nadále dostáti závazkům Úmluvou uloženým.

§ 4. Již přijetí oznámení Ústředního úřadu opravňuje každou železnici přerušiti hned s tratí, která byla vyškrtnuta, veškerý mezinárodní přepravní styk, pokud nejde o přepravy na cestě, v nichž se musí pokračovati až do stanice určení.

Připuštění nových států.

§ 1. Chce-li stát, který nepodepsal tuto Úmluvu, k ní přistoupiti, pošle svou žádost vládě švýcarské, která ji oznámí všem zúčastněným státům se zprávou Ústředního úřadu o stavu železnic žádajícího státu se stanoviska mezinárodní přepravy.

§ 2. Neoznámí-li ve lhůtě šesti měsíců, počínajíc od rozeslání této zprávy, nejméně dva státy švýcarské vládě své námitky, jest žádost pravoplatně přijata, o čemž vláda švýcarská zpraví stát, který žádost podal, i všechny státy zúčastněné.

V případě opačném oznámí vláda švýcarská všem státům a státu žádost podávajícímu, že se zkoumání žádosti odročuje.

§ 3. Připuštění se stává účinným měsíc ode dne oznámení, rozeslaného vládou švýcarskou.

Revise Úmluvy.

§ 1. K revisi Úmluvy se sejdou zástupcové smluvních států, svolaní vládou švýcarskou, nejpozději pět let poté, kdy vešly v platnost změny přijaté poslední konferencí.

Konference se svolá dříve, požádá-li o to nejméně třetina smluvních států.

§ 2. Jakmile vstoupí nová Úmluva, která je výsledkem revisní konference, v platnost, ruší se tím dřívější Úmluva, a to i vzhledem k těm smluvním stranám, které by novou Úmluvu neratifikovaly.

Doplňující ustanovení.

§ 1. Doplňující ustanovení, která by některé smluvní státy nebo zúčastněné železnice pokládaly za vhodné uveřejniti ku provádění Úmluvy, buďtež oznámeny Ústřednímu úřadu.

§ 2. Úmluvy o přijetí těchto ustanovení mohou vejíti v platnost na železnicích, které k nim přistoupily, způsobem stanoveným zákony a řády každého státu, nesmějí však odporovati Mezinárodní úmluvě.

Jejich uvedení v platnost budiž oznámeno Ústřednímu úřadu.

Doba platnosti závazku vyplývajícího z přistoupení k Úmluvě.

§ 1. Doba platnosti této Úmluvy je neomezena. Každý zúčastněný stát ji však může vypověděti za těchto podmínek:

První závazek platí až do 31. prosince pátého roku po vstoupení této Úmluvy v platnost. Každý stát, který by ji chtěl vypověděti po uplynutí této doby, musí oznámiti svůj úmysl nejméně rok před tím švýcarské vládě, která o tom zpraví všechny zúčastněné státy.

Nebylo-li oznámení učiněno v naznačené lhůtě, závazek se pravoplatně prodlužuje na další tři léta a tak dále ode tří do tří let, nebyla-li dána výpověď nejméně rok před 31. prosincem posledního roku jednoho z těchto tříletí.

§ 2. Nové státy, připuštěné k účasti při Úmluvě během pětiletí nebo během jednoho z tříletí, jsou zavázány až do konce tohoto období, pak až do konce každého následujícího období, dokud nevypovědí svůj závazek nejméně rok před uplynutím jednoho z nich.

Ratifikace.

Tato Úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou uloženy co možná nejdříve u švýcarské vlády.

Jakmile bude Úmluva ratifikována patnácti státy, může švýcarská vláda vstoupiti v jednání se zúčastněnými vládami za tím účelem, aby s nimi zkoumala, může-li Úmluva vstoupiti v platnost.

Texty Úmluvy. Oficielní překlady.

Tato Úmluva byla podle diplomatických zvyklostí sjednána a podepsána v jazyku francouzském.

K textu francouzskému jest připojen text v jazyku německém a text v jazyku italském, které mají platnost oficielních překladů.

Při rozporu rozhoduje text francouzský.

TOMU NA SVĚDOMÍ podepsali tuto Úmluvu plnomocníci států shora jmenovaných a zástupce vládní komise Sárského území.

DÁNO v Římě 23. listopadu 1933 ve dvou originálních výtiscích, z nichž jeden zůstane uložen v archivech ministerstva zahraničních věcí království Italského a druhý bude poslán italskou vládou vládě švýcarské k uložení v jejích archivech. Ověřený otisk, shodný s touto Úmluvou, bude dodán italskou vládou všem státům při konferenci zúčastněným, jakož i vládě portugalské.