Nařízení vlády o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí

§ 1

Rozsah působnosti

Toto nařízení upravuje poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací, jejichž platové poměry upravuje zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění zákona České národní rady č. 590/1992 Sb., zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona č. 40/1994 Sb., kteří mají místo výkonu práce v zahraničí určeno jako pravidelné pracoviště¹) (dále jen „výkon práce v zahraničí“).

§ 2

Druhy náhrad

(1) Zaměstnanci uvedenému v § 1 (dále jen „zaměstnanec“) přísluší náhrada zvýšených životních nákladů.

(2) Zaměstnavatel může poskytovat zaměstnanci i náhradu

1. a) zvýšených vybavovacích výdajů,
2. b) jízdních výdajů a výdajů za ubytování při některých cestách do České republiky a zpět,
3. c) výdajů spojených s přepravou osobních věcí.

§ 3

Náhrada zvýšených životních nákladů

(1) Zaměstnanci přísluší náhrada zvýšených životních nákladů od prvního do posledního dne přidělení k výkonu práce v zahraničí. Tato náhrada se poskytuje v jiné než české měně, kterou určí zaměstnavatel (dále jen „určená měna“).

(2) Základ pro určení měsíční výše náhrady zvýšených životních nákladů stanoví zaměstnavatel v rozmezí 30 % až 64 % z platu stanoveného zaměstnanci. Tato částka se násobí přepočítací relací pro zemi výkonu práce. Výše a způsob určení přepočítací relace jsou stanoveny v příloze, která je součástí tohoto nařízení.

(3) Zaměstnanci, kterého manželka nebo manžel následuje do místa výkonu práce v zahraničí, přísluší náhrada podle odstavce 2, zvýšená o 20 %; toto zvýšení zaměstnanci nenáleží

1. a) za dobu pobytu manželky nebo manžela mimo zemi, která je určena jako místo výkonu práce v zahraničí, přesahující 49 kalendářních dnů v běžném roce u evropských zemí a 63 kalendářních dnů v běžném roce u mimoevropských zemí,
2. b) má-li manželka nebo manžel po dobu výkonu práce v zahraničí příjem ze závislé činnosti nebo jako osoba samostatně výdělečně činná.

(4) Rozhodne-li zaměstnavatel z bezpečnostních důvodů o evakuaci rodinných příslušníků zaměstnance, přísluší zaměstnanci, který nadále plní pracovní povinnost v místě výkonu práce v zahraničí za mimořádného rizika, náhrada podle odstavce 2 zvýšená o 20 %. Zvýšená náhrada přísluší zaměstnanci ode dne stanoveného v rozhodnutí zaměstnavatele o evakuaci do dne pominutí mimořádného rizika, o němž rozhodne zaměstnavatel.

(5) Pokud zaměstnanci vznikají mimořádné výdaje, protože děti nemají možnost v místě výkonu práce v zahraničí získávat bezplatné základní nebo střední vzdělání²) při zastupitelském úřadě České republiky (dále jen „zastupitelský úřad“) nebo jiným způsobem získávat bezplatné vhodné základní nebo střední vzdělání v místě výkonu práce v zahraničí, zvýší se náhrada podle předchozích odstavců o částku účelně vynaložených výdajů podle odstavce 6.

(6) Rozsah úhrady mimořádných výdajů podle odstavce 5 určí zaměstnavatel zaměstnanci před nástupem k výkonu práce v zahraničí na základě jeho písemné žádosti, doložené vyjádřením zastupitelského úřadu. Zaměstnavatel uhradí pouze prokazatelně vynaložené výdaje na zápisné, školné a zkušebné, popř. výdaje jim na roveň postavené. Výdaje na individuální nebo dodatečnou výuku, na školní učebnice a pomůcky, pojistné, školní úbor, stravu, dopravu do školy a zpět, za nepovinné lekce, za školní akce apod. zaměstnavatel nehradí.

(7) Pokud zaměstnanci vznikají výdaje z důvodu nemoci nebo úrazu zaměstnance nebo jeho rodinných příslušníků, zvýší se náhrada podle odstavců 2 až 4 o účelně vynaložené výdaje spojené s léčením v místě výkonu práce v zahraničí.

§ 4

Náhrada zvýšených vybavovacích výdajů

(1) Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout jednorázovou náhradu prokázaných zvýšených vybavovacích výdajů v Kč.

(2) Výše náhrady podle odstavce 1 může činit nejvýše čtyřnásobek měsíčního platu určeného zaměstnanci zaměstnavatelem pro výkon práce v zahraničí.

§ 5

Náhrada jízdních výdajů a výdajů za ubytování při některých cestách do České republiky a zpět

(1) Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu do České republiky a zpět za účelem lékařské prohlídky, porodu, z důvodu nemoci, úrazu, dovolené a pohřbu manželky nebo manžela, rodičů nebo dětí.

(2) Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout i náhradu ve výši prokazatelně vynaložených výdajů za cestu podle odstavce 1, které vznikly jeho rodinným příslušníkům, a též náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu do České republiky jeho dítěte bezprostředně po skončení studia na střední škole.

(3) Náhrada podle odstavců 1 a 2 se poskytuje v měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, které se mu nahrazují.

§ 6

Náhrada výdajů spojená s přepravou osobních věcí

(1) Zaměstnavatel může uhradit zaměstnanci náhradu prokázaných výdajů spojených s přepravou osobních věcí do místa výkonu práce a zpět do výše nákladů za přepravu, jejíž způsob určí zaměstnavatel. Náhrada podle věty první se poskytuje ve výši ceny přepravy osobních věcí do těchto limitů včetně obalu:

(2) Limit podle odstavce 1 se zvýší o 100 kg na každé dítě.

(3) Pokud přepravce osobních věcí určí úhradu za přepravu v objemových jednotkách, použije se přepočítací poměr 1 m³ = 200 kg.

(4) Zaměstnavatel může v jím uznané výši uhradit v souvislosti s přepravou osobních věcí podle odstavců 1 a 2 zaměstnanci i prokazatelně vynaložené výdaje za

1. a) pořízení přepravního obalu,
2. b) správní poplatky spojené s přepravou,
3. c) pojistné spojené s přepravou přepravovaných osobních věcí.

(5) Náhrada podle odstavců 1, 2 a 4 se poskytuje v měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, které se mu nahrazují.

§ 7

Náhrady podle tohoto nařízení se poskytnou poprvé za měsíc březen 1994.

§ 8