Nařízení vlády o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí

§ 1

Rozsah působnosti

Toto nařízení upravuje poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací, jejichž platové poměry upravuje zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění zákona České národní rady č. 590/1992 Sb., zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona č. 40/1994 Sb., kteří mají místo výkonu práce v zahraničí určeno jako pravidelné pracoviště¹) (dále jen „výkon práce v zahraničí“).

§ 2

Druhy náhrad

(1) Zaměstnanci uvedenému v § 1 (dále jen „zaměstnanec“) přísluší náhrada zvýšených životních nákladů.

(2) Zaměstnavatel může poskytovat zaměstnanci i náhradu

1. a) zvýšených vybavovacích výdajů,
2. b) jízdních výdajů a výdajů za ubytování při některých cestách do České republiky a zpět,
3. c) výdajů spojených s přepravou osobních věcí.

§ 3

Náhrada zvýšených životních nákladů

(1) Zaměstnanci přísluší náhrada zvýšených životních nákladů od prvního do posledního dne přidělení k výkonu práce v zahraničí. Tato náhrada se poskytuje v měně stanovené v příloze k tomuto nařízení (dále jen „stanovená měna“).

(2) Základ pro určení měsíční výše náhrady zvýšených životních nákladů stanoví zaměstnavatel v rozmezí 25 % až 52 % z platu stanoveného zaměstnanci. Tato částka se násobí přepočítací relací pro zemi výkonu práce. Přepočítací relace jsou stanoveny v příloze k tomuto nařízení.

(3) Zaměstnanci, kterého manželka nebo manžel následuje do místa výkonu práce v zahraničí, přísluší náhrada podle odstavce 2, zvýšená o 5 % až 20 %; toto zvýšení zaměstnanci nenáleží

1. a) za dobu pobytu manželky nebo manžela mimo zemi, která je určena jako místo výkonu práce v zahraničí, přesahující 49 kalendářních dnů v běžném roce u evropských zemí a 63 kalendářních dnů v běžném roce u mimoevropských zemí,
2. b) má-li manželka nebo manžel po dobu výkonu práce v zahraničí příjem ze závislé činnosti nebo jako osoba samostatně výdělečně činná.

(4) Rozhodne-li zaměstnavatel z bezpečnostních důvodů o evakuaci rodinných příslušníků zaměstnance, přísluší zaměstnanci, který nadále plní pracovní povinnost v místě výkonu práce v zahraničí za mimořádného rizika, náhrada podle odstavce 2 zvýšená o 20 %. Zvýšená náhrada přísluší zaměstnanci ode dne stanoveného v rozhodnutí zaměstnavatele o evakuaci do dne pominutí mimořádného rizika, o němž rozhodne zaměstnavatel.

(5) Pokud zaměstnanci vznikají mimořádné výdaje, protože děti nemají možnost v místě výkonu práce v zahraničí získávat bezplatné základní nebo střední vzdělání²) při zastupitelském úřadě České republiky (dále jen „zastupitelský úřad“) nebo jiným způsobem získávat bezplatné vhodné základní nebo střední vzdělání v místě výkonu práce v zahraničí, zvýší se náhrada podle předchozích odstavců o částku účelně vynaložených výdajů podle odstavce 6.

(6) Rozsah úhrady mimořádných výdajů podle odstavce 5 určí zaměstnavatel zaměstnanci na základě jeho písemné žádosti, doložené vyjádřením zastupitelského úřadu. Zaměstnavatel uhradí pouze prokazatelně vynaložené výdaje na zápisné, školné a zkušebné, popř. výdaje jim na roveň postavené. Výdaje na individuální nebo dodatečnou výuku, na školní učebnice a pomůcky, pojistné, školní úbor, stravu, dopravu do školy a zpět, za nepovinné lekce, za školní akce apod. zaměstnavatel nehradí.

(7) Pokud zaměstnanci vznikají výdaje z důvodu nemoci nebo úrazu zaměstnance nebo jeho rodinných příslušníků, zvýší se náhrada podle odstavců 2 až 4 o účelně vynaložené výdaje spojené s léčením v zahraničí. Pokud zaměstnankyně nebo manželka zaměstnance neodcestuje za účelem porodu do České republiky, může zaměstnavatel zaměstnanci jednorázově zvýšit náhradu podle § 3 odst. 2 až 4, a to až o částku, která odpovídá výši obvyklých výdajů za cestu do České republiky a zpět.

(8) Náhrada mimořádných výdajů podle odstavců 5 a 7 se poskytuje v měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, které se mu nahrazují. Pokud je tato měna odlišná od stanovené měny a zaměstnavatel ji nemá k disposici nebo pokud se tak se zaměstnancem dohodne, může poskytnout zaměstnanci náhradu též ve stanovené měně nebo v české měně. Při určení výše náhrady použije zaměstnavatel zaměstnancem doložený směnný kurz stanovené měny ke měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, a kurzy devizového trhu vyhlášené Českou národní bankou a platné v den poskytnutí náhrady.

(9) Náhrada zvýšených životních nákladů podle odstavců 1 až 4 za poslední měsíc přidělení k výkonu práce v zahraničí se poskytuje ve stanovené měně, pokud se neposkytne ve měně, na které se dohodne zaměstnavatel se zaměstnancem. Při určení výše náhrady použije zaměstnavatel kurzy devizového trhu vyhlášené Českou národní bankou a platné v den výpočtu výše náhrady.

§ 4

Náhrada zvýšených vybavovacích výdajů

(1) Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout jednorázovou náhradu prokázaných zvýšených vybavovacích výdajů v Kč.

(2) Výše náhrady podle odstavce 1 může činit nejvýše čtyřnásobek měsíčního platu určeného zaměstnanci zaměstnavatelem pro výkon práce v zahraničí.

§ 5

Náhrada jízdních výdajů a výdajů za ubytování při některých cestách do České republiky a zpět

(1) Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu do České republiky a zpět za účelem lékařské prohlídky, porodu, z důvodu nemoci, úrazu, dovolené a pohřbu manželky nebo manžela, rodičů nebo dětí.

(2) Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout i náhradu ve výši prokazatelně vynaložených výdajů za cestu podle odstavce 1, které vznikly jeho rodinným příslušníkům, a též náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu do České republiky jeho dítěte bezprostředně po skončení studia na střední škole.

(3) Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu z České republiky a zpět jeho dítěte studujícího na základní nebo střední škole v České republice, a to jedenkrát ročně.

(4) Náhrada podle odstavců 1, 2 a 3 se poskytuje v měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, které se mu nahrazují. Pokud je tato měna odlišná od stanovené měny a zaměstnavatel ji nemá k dispozici nebo pokud se tak se zaměstnancem dohodne, může poskytnout zaměstnanci náhradu též ve stanovené měně nebo v české měně. Při určení výše náhrady použije zaměstnavatel zaměstnancem doložený směnný kurz stanovené měny ke měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, a kurzy devizového trhu a přepočítací poměry vyhlášené Českou národní bankou a platné v den poskytnutí náhrady.

§ 6

Náhrada výdajů spojená s přepravou osobních věcí

(1) Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout náhradu prokazatelně vynaložených výdajů spojených s přepravou jeho osobních věcí, popřípadě i osobních věcí jeho rodinných příslušníků do místa výkonu práce a zpět. Způsob přepravy určí zaměstnavatel.

(2) Zaměstnavatel může v jím uznané výši uhradit v souvislosti s přepravou osobních věcí podle odstavce 1 zaměstnanci i prokazatelně vynaložené výdaje za

1. a) pořízení přepravního obalu,
2. b) správní poplatky spojené s přepravou,
3. c) pojistné spojené s přepravou přepravovaných osobních věcí.

(3) Náhrada podle odstavců 1 a 2 se poskytuje v měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, které se mu nahrazují. Pokud je tato měna odlišná od stanovené měny a zaměstnavatel ji nemá k dispozici nebo pokud se tak se zaměstnancem dohodne, může poskytnout zaměstnanci náhradu též ve stanovené měně nebo v české měně. Při určení výše náhrady použije zaměstnavatel zaměstnancem doložený směnný kurz stanovené měny ke měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, a kurzy devizového trhu a přepočítací poměry vyhlášené Českou národní bankou a platné v den poskytnutí náhrady.

§ 7

Náhrady podle tohoto nařízení se poskytnou poprvé za měsíc březen 1994.

§ 8