Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů v občanských, rodinných a trestních věcech

Právní ochrana

(1) Státní občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejnou právní ochranu v osobních a majetkových věcech jako státní občané druhé smluvní strany.

(2) Státní občané jedné smluvní strany mají právo obracet se volně a bez překážek na orgány druhé smluvní strany činné v občanských, rodinných a trestních věcech, vystupovat před nimi, podávat žádosti a návrhy a vykonávat jiné procesní úkony za stejných podmínek jako státní občané druhé smluvní strany.

(3) Ustanovení této smlouvy se použijí obdobně i na právnické osoby.

(4) Pro účely této smlouvy se občanskými věcmi rozumějí i pracovní věci a družstevní členské vztahy.

Právní pomoc

(1) Soudy, prokuratury, státní notářství (dále „justiční orgány“) a jiné orgány činné v občanských, rodinných a trestních věcech si poskytují v těchto věcech právní pomoc.

(2) V pracovních věcech si navzájem poskytnou právní pomoc jen příslušné justiční orgány.

Způsob styku

(1) Justiční orgány smluvních stran se při provádění této smlouvy stýkají navzájem přímo, pokud není v této smlouvě stanoveno jinak.

(2) Jiné orgány činné v občanských, rodinných a trestních věcech se při provádění této smlouvy stýkají prostřednictvím příslušných justičních orgánů, pokud není v této smlouvě stanoveno jinak.

(3) Ústředními orgány ve smyslu této smlouvy jsou ze strany Československé socialistické republiky Generální prokuratura Československé socialistické republiky, ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky a ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky; ze strany Maďarské lidové republiky ministerstvo spravedlnosti Maďarské lidové republiky a Generální prokuratura Maďarské lidové republiky.

Používání jazyka

(1) Orgány smluvních stran používají ve vzájemných stycích při provádění této smlouvy vlastní úřední jazyk nebo ruský jazyk.

(2) Pro ulehčení právního styku se podle možnosti připojují překlady písemností v jazyku dožádané smluvní strany i v těch případech, ve kterých je smlouva povinně nepředepisuje.

Rozsah právní pomoci

Smluvní strany si poskytují právní pomoc výkonem jednotlivých úkonů, zejména sepisováním, zasíláním a doručováním listin, prováděním prohlídek, odnímáním a odevzdáváním věcných důkazů, získáváním a prováděním znaleckých posudků, výslechem účastníků, obviněných, svědků, znalců a jiných osob a výkonem rozhodnutí.

Obsah dožádání o právní pomoc

(1) Dožádání musí obsahovat:

1. a) označení dožadujícího orgánu,
2. b) označení dožádaného orgánu,
3. c) označení věci, ve které se žádá o právní pomoc,
4. d) jméno a příjmení účastníků, místo jejich trvalého nebo přechodného pobytu, jejich státní občanství, povolání a v trestních věcech u obviněných, obžalovaných nebo odsouzených podle možnosti i místo a datum narození a jména rodičů; u právnických osob jejich název a sídlo,
5. e) jména, příjmení a adresy svědků a zástupců osob uvedených v písmenu d),
6. f) předmět dožádání a údaje, které jsou potřebné k vyřízení dožádání,
7. g) v trestních věcech i opis a označení spáchaného trestného činu.

(2) Dožádání musí být opatřeno podpisem oprávněné úřední osoby a otiskem úředního razítka dožadujícího orgánu.

(3) Smluvní strany mohou při poskytování právní pomoci používat dvoujazyčné tiskopisy.

Způsob vyřízení dožádání

(1) Při vyřizování dožádání použije dožádaný orgán právní předpisy svého státu. Na žádost dožadujícího orgánu bude dožádání vyřízeno způsobem uvedeným v dožádání, pokud to není v rozporu s právním pořádkem dožádané smluvní strany.

(2) Jestliže dožádaný orgán není kompetentní, dožádání zašle kompetentnímu orgánu a uvědomí o tom dožadující orgán.

(3) Jestliže není známa přesná adresa osoby uvedené v dožádání, dožádaný orgán učiní potřebná opatření k jejímu zjištění. Jestliže nemůže zjistit adresu, uvědomí o tom dožadující orgán a současně vrátí dožádání.

(4) Na požádání dožadujícího orgánu dožádaný orgán včas oznámí dožadujícímu orgánu i zúčastněným stranám místo a čas vyřízení dožádání.

(5) Po vyřízení dožádání vrátí dožádaný orgán spisy dožadujícímu orgánu; v případech, ve kterých nebylo možno dožádání vyhovět, s vrácením spisů současně oznámí důvody, které zabránily jeho vyřízení.

Ochrana svědků a znalců

(1) Předvolání svědka nebo znalce, který má bydliště na území jedné smluvní strany, před justiční orgán druhé smluvní strany nemůže obsahovat hrozbu použití donucovacích prostředků pro případ nedostavení se.

(2) Svědek nebo znalec, který se na základě předvolání dostaví před dožadující orgán druhé smluvní strany, nesmí být bez ohledu na své státní občanství stíhán podle trestních ani správních předpisů za trestný čin, kterého se dožádání týká, ani za jiný čin, který spáchal před překročením státních hranic dožadující smluvní strany, a není možné na něm vykonat trest uložený za takový čin.

(3) Tuto ochranu však svědek nebo znalec ztratí, když neopustí území dožadující smluvní strany do týdne po tom, kdy mu dožadující orgán oznámí, že jeho přítomnost už není nutná. Do této lhůty se nezapočítává doba, během které svědek nebo znalec nemohl opustit území dožadující smluvní strany bez svého zavinění.

(4) Svědek nebo znalec má právo na náhradu nákladů za cestu a pobyt, jakož i ušlého výdělku a znalec mimo toho i na znalečné. V předvolání se uvede, jaké náhrady patří svědkovi nebo znalci. Na jeho žádost se mu poskytne záloha na náhradu nákladů.

Doručování

Dožádaný orgán doručí písemnosti podle právních předpisů svého státu, jestliže doručovaná písemnost je napsaná v jazyku dožádané smluvní strany nebo je k ní připojený ověřený překlad do tohoto jazyka. Jinak doručí písemnost adresátu, pokud je ochoten převzít ji dobrovolně. Článek 6 a 7 této smlouvy se použije přiměřeně.

Doklad o doručení

Doručení se prokáže potvrzením podepsaným příjemcem a opatřeným otiskem úředního razítka dožádaného orgánu, datumem a podpisem oprávněné úřední osoby nebo potvrzením vydaným dožádaným orgánem, kterým se prokáže způsob, místo a čas doručení. Jestliže se doručovaná písemnost zašle ve dvou vyhotoveních, může se přijetí písemnosti a provedené doručení potvrdit i na druhém stejnopise.

Doručování vlastním státním občanům

Smluvní strany mohou doručovat písemnosti svým státním občanům i prostřednictvím svých diplomatických misí nebo konzulárních úřadů.

Náklady právní pomoci

(1) Za vyřízení dožádání nebude dožádaná smluvní strana žádat náhradu nákladů. Každá ze smluvních stran nese všechny náklady vzniklé při poskytování právní pomoci na svém území.

(2) Dožádaný orgán oznámí dožadujícímu orgánu výši vzniklých nákladů. Jestliže dožadující orgán vymůže náhradu nákladů od osoby, která je povinna ji zaplatit, náhrada nákladů zůstane dožádající smluvní straně.

Právní informace

Ústřední orgány smluvních stran si na žádost poskytují informace o právních předpisech, které platí, nebo platily na jejich území, jakož i informace o právní praxi justičních orgánů a o jiných právních otázkách.

Zjišťování adres a jiných údajů

(1) Justiční orgány smluvních stran si na žádost poskytují pomoc při zjišťování adres osob zdržujících se na jejich území, jestliže je to nutné k uplatnění práv jejich státních občanů.

(2) Jestliže se v justičním orgánu jedné smluvní strany uplatní nárok na výživné proti osobě, která se zdržuje na území druhé smluvní strany, justiční orgán této smluvní strany na žádost poskytne pomoc i při zjištění zaměstnavatele této osoby, jakož i výši jejího příjmu.

Platnost listin

(1) Listiny, které vydal nebo ověřil příslušný orgán jedné smluvní strany a které jsou opatřeny otiskem úředního razítka a podpisem oprávněné úřední osoby, se na území druhé smluvní strany použijí bez dalšího ověřování. Totéž platí i pro opisy a překlady listin, které ověřil příslušný orgán.

(2) Listiny, které se na území jedné smluvní strany považují za veřejné, mají na území druhé smluvní strany důkazní moc veřejných listin.

(1) Příslušné orgány smluvních stran si budou navzájem zasílat výpisy z matrik týkající se zápisu o státních občanech jedné smluvní strany v matrikách druhé smluvní strany. Výpisy se budou zasílat ihned po provedení zápisu do matrik, a to bezplatně diplomatickou cestou. To platí i pro dodatečné zápisy, změny nebo opravy zápisů.

(2) Příslušné orgány jedné smluvní strany zašlou na žádost orgánů druhé smluvní strany žádané výpisy pro úřední potřebu bezplatně diplomatickou cestou.

(3) Žádosti státních občanů jedné smluvní strany o zaslání výpisu z matriky je možné zaslat přímo příslušnému orgánu druhé smluvní strany. Vyžádané doklady se žadateli zašlou prostřednictvím diplomatické mise nebo konzulárního úřadu smluvní strany, jejíž orgán doklad vydal. Diplomatická mise nebo konzulární úřad při odevzdání vybere od žadatele poplatek za vyhotovení dokladu.

Příslušné orgány smluvních stran si budou zasílat opisy pravomocných rozhodnutí týkajících se osobního stavu státních občanů druhé smluvní strany.

Žádosti státních občanů jedné smluvní strany o vydání a zaslání listin o vzdělání, o trvání pracovního poměru včetně mzdy nebo jiných listin o osobních nebo majetkových právech a zájmech těchto státních občanů je možné zaslat přímo příslušnému orgánu druhé smluvní strany. Jestliže orgán není příslušný k vydání a zaslání těchto listin, zašle žádost příslušnému orgánu a uvědomí o tom žadatele. Vyžádané doklady se žadateli zašlou prostřednictvím diplomatické mise nebo konzulárního úřadu smluvní strany, jejíž orgán doklad vydal. Diplomatická mise nebo konzulární úřad při odevzdání vybere od žadatele poplatek za vyhotovení dokladu.

Vydání věcí a převod peněz

Jestliže podle ustanovení této smlouvy dojde k odevzdání, vývozu nebo převodu věcí, platebních prostředků nebo pohledávek, provede se to podle právního řádu dožádané smluvní strany.

Jestliže je dána pravomoc justičních orgánů obou smluvních stran podle této smlouvy a zahájí se řízení v téže věci mezi týmiž účastníky před justičními orgány obou smluvních stran, justiční orgán, před kterým se řízení zahájilo později, podle právního řádu svého státu buď řízení zastaví, nebo návrh zamítne. To obdobně platí o pravomocně rozhodnuté věci.

(1) Způsobilost fyzické osoby k právům a právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem je tato osoba.

(2) Způsobilost právnické osoby k právům a právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, podle kterého právnická osoba vznikla.

Pokud tato smlouva nestanoví jinak, je k řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům dána pravomoc soudu smluvní strany, jejíž státním občanem je osoba, o jejíž způsobilosti se má rozhodnout.

(1) Jestliže soud jedné smluvní strany zjistí, že jsou důvody pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům státního občana druhé smluvní strany, který má bydliště na jejím území, uvědomí o tom příslušný soud druhé smluvní strany. To platí i v tom případě, když soud učiní dočasné opatření potřebné k ochraně tohoto státního občana nebo jeho majetku.

(2) Jestliže soud druhé smluvní strany, který byl uvědomen o důvodech pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, nezahájí do tří měsíců řízení nebo se v této lhůtě nevyjádří, zahájí řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům soud té smluvní strany, na jejímž území má tento státní občan bydliště. V takovém případě může být vysloveno rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům jen z důvodů, které jsou stanoveny právními řády obou smluvních stran. Rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům se zašle příslušnému soudu druhé smluvní strany.

Ustanovení článku 23 této smlouvy se použije obdobně i při rozhodování o vrácení způsobilosti k právním úkonům.

Prohlášení za mrtvého, nezvěstného a důkaz smrti

(1) Prohlášení za mrtvého se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem byla osoba, která má být prohlášena za mrtvého, v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě na živu.

(2) Pravomoc k řízení o prohlášení státního občana za mrtvého je dána soudu smluvní strany, jejíž státním občanem byla osoba, která má být prohlášena za mrtvého, v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě naživu.

(3) Soud jedné smluvní strany může prohlásit státního občana druhé smluvní strany za mrtvého:

1. a) na návrh osoby, která hodlá uplatnit nárok vyplývající z dědického nebo manželského majetkového práva na nemovitost nezvěstného nacházející se na území smluvní strany, jejíž orgán provádí řízení,
2. b) na návrh manžela nezvěstného, který v době podání návrhu má bydliště na území smluvní strany, jejíž orgán provádí řízení.

(4) V případech uvedených v odstavci 3 se použije právní řád podle odstavce 1. Rozhodnutí vynesená podle odstavce 3 mají právní důsledky jen na území smluvní strany, jejíž soud o věci rozhodl.

(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se použijí obdobně na prohlášení za nezvěstného a důkaz smrti.

Uzavření manželství

(1) Podmínky uzavření manželství se řídí pro každého státního občana, který hodlá uzavřít manželství, právním řádem smluvní strany, jejíž je státním občanem.

(2) Forma uzavření manželství se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá.

Osobní a majetkové vztahy manželů

(1) Osobní a majetkové vztahy manželů, kteří jsou státními občany jedné smluvní strany a mají bydliště na území druhé smluvní strany, se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž jsou státními občany.

(2) Je-li jeden z manželů státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají nebo naposledy měli společné bydliště. Jestliže takovéto společné bydliště neměli, použije soud právní řád svého státu.

(3) K řízení o osobních a majetkových vztazích manželů je dána pravomoc soudů obou smluvních stran.

Rozvod

(1) Rozvod manželství manželů, kteří jsou státními občany jedné smluvní strany a v době podání návrhu mají bydliště na území druhé smluvní strany, se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž státními občany jsou v době podání návrhu.

(2) Je-li jeden z manželů státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, použije soud právní řád svého státu.

(3) Pravomoc k řízení o rozvodu je dána soudům obou smluvních stran.

Určení neexistence manželství a neplatnosti manželství

(1) Určení neexistence manželství a vyslovení neplatnosti manželství pro nedostatek základních podmínek uzavření manželství se řídí právním řádem, který se měl použít podle článku 26 odst. 1 této smlouvy.

(2) Určení neexistence manželství a vyslovení neplatnosti manželství pro porušení formy při uzavření manželství se řídí právním řádem platným v místě, kde bylo manželství uzavřené.

(3) K řízení o určení neexistence manželství a neplatnosti manželství je dána pravomoc soudů obou smluvních stran.

Právní vztahy mezi rodiči a dětmi

(1) Určení, uznání a popření otcovství se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se dítě narodilo.

(2) Pokud jde o formu uznání otcovství, postačí, jestliže se postupovalo podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území k uznání došlo.

(3) Ostatní právní vztahy mezi rodiči a dětmi, zejména úprava výchovy a výživy dítěte, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území má dítě bydliště.

(4) K řízení o právních vztazích mezi rodiči a dětmi je dána pravomoc orgánu smluvní strany, na jejímž území má dítě bydliště. V případě rozvodu manželství rodičů je dána pravomoc toho orgánu, před kterým se koná řízení o rozvod manželství.

Ostatní druhy vyživovací povinnosti

(1) Ostatní druhy vyživovací povinnosti podle rodinného práva se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem je osoba, která uplatňuje nárok na výživné.

(2) Pravomoc k řízení je dána soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště osoba, která uplatňuje nárok na výživné.

Osvojení

(1) Osvojení se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem je osvojitel v době podání návrhu na osvojení.

(2) K osvojení musí dát souhlas dítě, jakož i jiné osoby a orgány, vyžadují-li to právní předpisy smluvní strany, jejíž státním občanem je osvojované dítě.

(3) Jestliže dítě osvojují manželé, z nichž jeden je státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, musí být splněny podmínky stanovené právními řády obou smluvních stran.

(4) K řízení o osvojení je dána pravomoc orgánu smluvní strany, jejíž státním občanem je osvojitel v době podání návrhu na osvojení; v případě, že dítě osvojují manželé, z nichž jeden je státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, je dána pravomoc orgánu smluvní strany, na jejímž území mají nebo naposledy měli manželé společné bydliště.

(5) Ustanovení předchozích odstavců se obdobně vztahují i na zrušení osvojení.

(1) Vznik a zánik opatrovnictví a poručnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem je opatrovanec a poručenec.

(2) Právní vztahy mezi opatrovníkem a opatrovancem a mezi poručníkem a poručencem se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž orgán ustanovil opatrovníka nebo poručníka.

(3) Povinnost přijmout funkci opatrovníka a poručníka se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem je osoba, která má být ustanovena za opatrovníka nebo poručníka.

(4) K řízení o opatrovnictví a poručnictví je dána pravomoc orgánu smluvní strany, jejíž státním občanem je opatrovanec nebo poručenec.

(5) Má-li opatrovanec nebo poručenec bydliště na území jedné smluvní strany, může se za opatrovníka nebo poručníka ustanovit i státní občan druhé smluvní strany, a to za předpokladu, že má bydliště na území smluvní strany, kde se má opatrovnictví nebo poručnictví vykonávat, a že jeho ustanovení nejlépe vyhovuje zájmům opatrovance nebo poručence.

(1) Jsou-li k ochraně zájmů státního občana jedné smluvní strany, jehož bydliště nebo majetek je na území druhé smluvní strany, potřebná opatrovnická nebo poručnická opatření, orgán této smluvní strany o tom bez odkladu uvědomí orgán uvedený v článku 33 odst. 4 této smlouvy.

(2) V neodkladných případech může orgán druhé smluvní strany učinit přiměřená dočasná opatření podle právního řádu svého státu, musí však o tom bez odkladu uvědomit orgán uvedený v článku článku 33 odst. 4 této smlouvy. Tato opatření zůstanou v platnosti až do jiného rozhodnutí tohoto orgánu.

(1) Orgán, jehož pravomoc je dána podle článku 33 odst. 4 této smlouvy, může přenést poručnictví nebo opatrovnictví na orgán druhé smluvní strany, jestliže osoba, které byl ustanoven poručník nebo opatrovník, má na území této smluvní strany bydliště, přechodný pobyt nebo majetek. Přenesení poručnictví nebo opatrovnictví nabude účinnost, jestliže dožádaný orgán převezme poručnictví nebo opatrovnictví a uvědomí o tom dožadující orgán.

(2) Orgán, který podle odstavce 1 převzal vedení opatrovnictví nebo poručnictví, jej vede podle právního řádu svého státu.; pokud jde o způsobilost k právům a právním úkonům, postupuje však podle právního řádu smluvní strany, jejíž státním občanem je opatrovanec nebo poručenec. Není oprávněn k vydávání rozhodnutí o osobním stavu; může však udělit souhlas k uzavření manželství, jestliže se to vyžaduje podle právního řádu státu, jehož státním občanem je opatrovanec nebo poručenec.

Forma právních úkonů

(1) Forma právních úkonů se řídí právním řádem smluvní strany, kterým se řídí právní úkon sám. Stačí však, postupuje-li se podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území byl právní úkon učiněn.

(2) Forma právních úkonů týkajících se nemovitostí se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území je nemovitost.

Právní vztahy k nemovitostem

(1) Právní vztahy k nemovitostem se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území je nemovitost.

(2) K řízení o právních vztazích k nemovitostem je dána pravomoc orgánu smluvní strany, na jejímž území je nemovitost.

Smluvní závazkové vztahy

(1) Smluvní závazkové vztahy, s výjimkou závazků týkajících se nemovitostí, se řídí právním řádem smluvní strany, který si zvolí účastníci smlouvy.

(2) Jestliže k takovéto volbě práva nedošlo, smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se smlouva uzavřela. Uzavřela-li se smlouva mezi nepřítomnými, řídí se právním řádem bydliště (sídla) příjemce návrhu na uzavření smlouvy.

(3) K řízení o smluvních závazkových vztazích je dána pravomoc soudu smluvní strany, na němž se účastnící smlouvy písemně dohodli. Není-li takovéto dohody, pravomoc je dána soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště (sídlo) odpůrce. Pravomoc je dána i soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště (sídlo) žalobce, je-li na tomto území předmět sporu nebo majetek odpůrce.

Odpovědnost za škodu

(1) Odpovědnost za škodu způsobenou mimo smlouvu se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území došlo k vzniku škody. Jsou-li škůdce a poškozený státními občany druhé smluvní strany a mají na jejím území bydliště, použije se právní řád této smluvní strany.

(2) Uplatnění regresního nároku vzniklého v souvislosti s poškozením na zdraví nebo smrtí se řídí právním řádem té smluvní strany, která poskytla služby podle svých předpisů sociálního zabezpečení nebo podle jiných předpisů, které jsou právním základem pro regres.

(3) K rozhodování sporů vyplývajících ze škody způsobené mimo smlouvu je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území došlo k vzniku škody nebo na jejímž území má škůdce bydliště (sídlo). Pravomoc je dána i soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště (sídlo) poškozený, má-li škůdce na tomto území majetek.

Zásada rovnosti

(1) Státní občané jedné smluvní strany mají na území druhé smluvní strany stejné postavení jako vlastní státní občané, jde-li o nabývání majetku nebo jiných práv nacházejících se na území druhé smluvní strany děděním ze zákona nebo na základě vypořádání pro případ smrti, jakož i v případě způsobilosti zřídit nebo zrušit vypořádání pro případ smrti.

(2) Státní občané jedné smluvní strany mohou v závěti nakládat se svým majetkem nacházejícím se na území druhé smluvní strany.

Použití práva

(1) Dědění movitostí se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem byl zůstavitel v době smrti.

(2) Dědění nemovitostí se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se nachází nemovitost.

(3) Posouzení toho, zda jde o movitost nebo nemovitost, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se majetek nachází.

Odúmrť

Zůstalo-li dědictví a podle právního řádu smluvní strany, kterým se řídí dědění, není dědiců, movitosti nabude smluvní strana, jejíž státním občanem byl zůstavitel v době smrti, a nemovitosti smluvní strana, na jejímž území se nacházejí.

Závěť

(1) Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, nebo vydědit, jakož i právní účinky nedostatků v projevu vůle se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem byl zůstavitel v době projevu vůle. Toto právo je rozhodující i při určení, které druhy vypořádání pro případ smrti jsou přípustné.

(2) Forma zřízení nebo zrušení závěti nebo vydědění se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem byl zůstavitel v době právního úkonu. Stačí však, bylo-li postupováno podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území byl uvedený právní úkon učiněn.

Pravomoc v dědických věcech

(1) K projednání movitého dědictví, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 4, je dána pravomoc justičnímu orgánu smluvní strany, jejíž státním občanem byl zůstavitel v době smrti.

(2) K projednání nemovitého dědictví je dána pravomoc justičního orgánu smluvní strany, na jejímž území se nemovitost nachází.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i pro určení pravomoci k projednávání sporů, které vzniknou v souvislosti s dědictvím.

(4) Jsou-li předmětem dědictví movitosti, které jsou po smrti státního občana jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany, a souhlasí-li s tím všichni známí dědici a odkazovníci, projedná dědictví na návrh dědice nebo odkazovníka příslušný justiční orgán této smluvní strany.

Oznamování úmrtí

Zemře-li státní občan jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany, uvědomí příslušný orgán bez odkladu přímo diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany o úmrtí a oznámí mu všechno, co je známé o dědicích a odkazovnících, o jejich bydlišti nebo pobytu a o rozsahu dědictví, jakož i o případném vypořádání pro případ smrti. Má-li tento orgán vědomost o tom, že po zemřelém zůstal majetek i v jiném státu, oznámí i tuto okolnost.

Oprávnění diplomatické mise nebo konzulárního úřadu v dědických věcech

(1) V dědických věcech včetně dědických sporů jsou diplomatické mise a konzulární úřady smluvních stran oprávněny zastupovat, s výjimkou práva odmítnout dědictví, bez zvláštního zplnomocnění před orgány druhé smluvní strany státní občany svého státu, jsou-li tito státní občané nepřítomní a nemají-li zplnomocněnce.

(2) Zemře-li státní občan jedné smluvní strany v době přechodného pobytu na území druhé smluvní strany, odevzdají se věci, které měl u sebe, bez dalšího řízení spolu s jejich seznamem diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejíž byl státním občanem. Pro vývoz těchto věcí se obdobně použije ustanovení článku 19 této smlouvy.

Vyhlášení závěti

K vyhlášení závěti je dána pravomoc justičního orgánu smluvní strany, na jejímž území je závěť. Justičnímu orgánu příslušnému projednat dědictví je třeba zaslat ověřený opis závěti a zápis o jejím vyhlášení.

Opatření k zabezpečení dědictví

(1) Orgán smluvní strany, na jejímž území je dědictví po státním občanu druhé smluvní strany, učiní podle právního řádu svého státu opatření potřebná k zabezpečení dědictví a k jeho správě. Stejně budou příslušné orgány smluvních stran postupovat i v případech, přichází-li jako dědic nebo odkazovník do úvahy státní občan druhé smluvní strany.

(2) O opatřeních podle odstavce 1 je třeba uvědomit diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany, které mohou při jejich výkonu spolupůsobit přímo nebo prostřednictvím zplnomocněnce. Na jejich návrh se mohou opatření změnit nebo zrušit, nebo jejich výkon odložit.

(3) Podle žádosti orgánu příslušného projednat dědictví se opatření podle odstavce 1 změní nebo zruší, nebo se jejich výkon odloží.

Vydání dědictví

(1) Dědictví skládající se z movitostí nebo výtěžek z prodeje movitostí a nemovitostí patřících do dědictví na území jedné smluvní strany se po skončení dědického řízení vydá dědicům nebo odkazovníkům, kteří mají bydliště na území druhé smluvní strany. Není-li možno odevzdat dědictví nebo jeho výtěžek přímo jeho dědicům, odkazovníkům nebo jejich zplnomocněncům, vydá se diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu druhé smluvní strany.

(2) Vydat dědictví podle odstavce 1 je možné tehdy, jestliže:

1. a) všechny pohledávky věřitelů zůstavitele přihlášené ve lhůtě stanovené právním řádem smluvní strany, jejíž justiční orgán má pravomoc k řízení o dědictví, byly zaplaceny nebo zajištěny,
2. b) všechny dlužné daně a poplatky byly zaplaceny nebo zajištěny,
3. c) příslušné orgány daly souhlas k vývozu věcí patřících do dědictví nebo k převodu výtěžku z jejich prodeje, je-li takovýto souhlas potřebný.

(1) Nedohodnou-li se účastníci jinak, pracovní poměr se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území vykonává pracovník práci.

(2) Jestliže státní občan jedné smluvní strany vykonává práci na území druhé smluvní strany, řídí se pracovní poměr právním řádem smluvní strany, kde má sídlo vysílající organizace, s výjimkou, jestliže i bydliště pracovníka je na území smluvní strany, kde vykonává práci.

(3) Pracovní poměr pracovníka, který vykonává práci na vodním nebo vzdušném dopravním prostředku, se řídí právním řádem smluvní strany, kde byl dopravní prostředek registrován; pracovní poměr pracovníka železničního nebo silničního dopravce se řídí právním řádem smluvní strany, kde má sídlo dopravce.

(4) Podle právního řádu majícího rozhodující význam pro pracovní poměr se posuzují materiální a formální náležitosti platnosti pracovní smlouvy, následky neplatnosti pracovní smlouvy, jakož i obsah a zánik pracovního poměru včetně sporů vyplývajících z pracovního poměru.

(5) K řízení v pracovních věcech je dána pravomoc soudu nebo jiného orgánu smluvní strany oprávněného k projednávání pracovních sporů, na jejímž území má odpůrce bydliště (sídlo). Pravomoc je dána i soudu (orgánu) smluvní strany, na jejímž území vykonává pracovník práci.

Osvobození od zálohy na náklady řízení

Státním občanům jedné smluvní strany, kteří vystupují před orgány druhé smluvní strany, pokud mají bydliště, pobyt nebo sídlo na území jedné ze smluvních stran, nelze uložit složení zálohy na náklady řízení jen z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že na území druhé smluvní strany nemají bydliště, pobyt nebo sídlo.

(1) Státním občanům jedné smluvní strany se přiznává na území druhé smluvní strany osvobození od soudních, notářských a správních poplatků a další výhody týkající se poplatků, jakož i jiných nákladů řízení za stejných podmínek jako vlastním státním občanům. To samé se vztahuje na osvobození od placení hotových výdajů zástupce a placení odměny za zastupování.

(2) Osvobození se vztahuje i na řízení o výkonu rozhodnutí.

(1) Osvobození podle článku 52 této smlouvy se poskytuje na základě osvědčení o osobních, rodinných a majetkových poměrech žadatele. Toto osvědčení vydává příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území má žadatel bydliště nebo pobyt.

(2) Nemá-li žadatel bydliště ani pobyt na území žádné ze smluvních stran, osvědčení může vydat diplomatická mise nebo konzulární úřad smluvní strany, jejíž je státním občanem.

(3) Orgán, který rozhoduje o žádosti o osvobození, může od orgánu, který osvědčení vydal, žádat doplnění údajů nebo potřebné objasnění.

(1) Jestliže státní občan jedné smluvní strany podává žádost o osvobození podle článku 52 této smlouvy před příslušným orgánem druhé smluvní strany, může tak učinit před příslušným orgánem podle místa svého bydliště nebo pobytu. Tento orgán postoupí žádost spolu s osvědčením vydaným podle článku 53 této smlouvy příslušnému orgánu druhé smluvní strany.

(2) Žádost o osvobození podle článku 52 této smlouvy je možno podat současně s návrhem na zahájení řízení, pro které se osvobození žádá.

Osvobození podle článku 52 této smlouvy přiznané příslušným orgánem jedné smluvní strany v určité věci se vztahuje na všechny procesní úkony, které provede v tomto řízení orgán druhé smluvní strany.

Uznání a výkon rozhodnutí ve věcech nemajetkové povahy

(1) Pravomocná a vykonatelná rozhodnutí nemajetkové povahy v občanských a rodinných věcech, která vydaly justiční orgány jedné smluvní strany, se uznávají na území druhé smluvní strany bez dalšího řízení pod podmínkou, že justiční orgány druhé smluvní strany nevydaly pravomocné rozhodnutí v téže věci dříve, nebo pokud podle této smlouvy, resp. v případech touto smlouvou neupravených podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území se o uznání žádá, není řízení ve výlučné pravomoci justičních orgánů této smluvní strany.

(2) Jestliže orgán jedné smluvní strany vydal pravomocné a vykonatelné rozhodnutí o umístění dítěte, je toto rozhodnutí třeba vykonat i na území druhé smluvní strany, kde dítě žije, je-li dítě státním občanem jedné ze smluvních stran. Pro výkon těchto rozhodnutí se použije obdobně ustanovení o výkonu rozhodnutí v majetkových věcech.

(1) Smluvní strany za podmínek stanovených v této smlouvě uznávají a vykonávají na svém území tato rozhodnutí vydaná na území druhé smluvní strany:

1. a) rozhodnutí soudů majetkové povahy v občanských a rodinných věcech, jakož i soudem schválené smíry v těchto věcech,
2. b) rozhodnutí soudů v trestních věcech týkající se náhrady škody.

(2) Za rozhodnutí soudů ve smyslu odstavce 1 se považují i rozhodnutí v dědických věcech vydaná orgány smluvní strany, které mají podle právního řádu této smluvní strany pravomoc k řízení.

Smluvní strany uznávají a vykonávají právoplatná rozhodnutí rozhodčích soudců vydaná po nabytí platnosti smlouvy, jakož i smíru uzavřené před těmito soudy, jestliže podmínky rozhodčí smlouvy, případně doložky jsou v souladu s právním řádem obou smluvních stran.

Rozhodnutí uvedená v článku 57 této smlouvy se budou uznávat a vykonávat pod podmínkou, že:

1. a) rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo vydané; předběžně vykonatelná rozhodnutí a předběžná opatření je možné v dožádaném státě uznat a vykonat, i když podléhají řádným opravným prostředkům, jsou-li vykonatelná podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území byla vydaná,
2. b) justiční orgán smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydané, měl pravomoc rozhodnout ve věci podle této smlouvy a v případech neupravených touto smlouvou podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území se žádá o uznání nebo výkon,
3. c) účastník, proti kterému bylo rozhodnutí vydané a který se jednání nezúčastnil, byl k jednání řádně a včas předvolán podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydané, a v případě procesní nezpůsobilosti byl řádně zastoupen,
4. d) o téže věci mezi týmiž účastníky již dříve pravomocně nerozhodl soud smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat a vykonat,
5. e) v téže věci mezi týmiž účatníky nebylo uznáno nebo vykonáno rozhodnutí justičního orgánu třetího státu.

(1) Návrh na uznání nebo výkon rozhodnutí se může podat přímo příslušnému soudu smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat nebo vykonat, nebo soudu, který rozhodl v prvním stupni; v tomto případě se návrh postoupí příslušnému soudu druhé smluvní strany způsobem uvedeným v článku 3 této smlouvy.

(2) Náležitosti návrhu na výkon rozhodnutí se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí vykonat. V návrhu na výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité sumy oprávněný uvede, jakým způsobem se má výkon rozhodnutí uskutečnit.

(3) K návrhu na uznání nebo výkon rozhodnutí je třeba připojit:

1. a) rozhodnutí nebo ověřený opis tohoto rozhodnutí spolu s potvrzením o pravomocnosti a vykonavatelnosti nebo předběžné vykonatelnosti, pokud to nevyplývá ze samotného rozhodnutí,
2. b) potvrzení o tom, že účastníkovi, proti kterému bylo rozhodnutí vydáno a který se jednání nezúčastnil, bylo řádně a včas doručeno předvolání k prvnímu jednání a návrh na zahájení řízení, jakož i rozhodnutí ve věci podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, a v případě procesní nezpůsobilosti byl řádně zastoupen,
3. c) ověřený překlad návrhu na uznání nebo výkon rozhodnutí i listin uvedených v písmenech a) a b) tohoto odstavce do jazyka smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat nebo vykonat.

(4) Návrh na výkon rozhodnutí je třeba předložit s takovým počtem stejnopisů s přílohami, aby jeden stejnopis zůstal u soudu, který bude rozhodovat o nařízení výkonu, a aby každý účastník, proti kterému návrh směřuje, dostal jeden stejnopis.

(1) Pravomoc uznat nebo nařídit výkon rozhodnutí má soud smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat nebo vykonat.

(2) Soud, který rozhoduje o uznání nebo nařízení výkonu rozhodnutí, se omezí na zjištění, zda byly splněny podmínky uvedené v článcích 57, 58 a 59 této smlouvy, a jestliže zjistí, že tyto podmínky byly splněny, rozhodnutí uzná nebo nařídí jeho výkon. Věcná a místní příslušnost soudu se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat nebo vykonat.

(3) Pro výkon rozhodnutí se použije právní řád smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí vykonat.

(4) Jestliže byl na území smluvní strany, jejíž soud vydal rozhodnutí, jeho výkon odložen, uvědomí se o tom dožádaný soud druhé smluvní strany, který nebude ve výkonu pokračovat.

(5) Považuje-li to soud za potřebné, může předvolat a vyslechnout účastníky řízení; může si vyžádat i další informace od soudu, který rozhodnutí vydal.

Povinný může podat proti výkonu rozhodnutí námitky, je-li to přípustné podle právního řádu smluvní strany, jejíž soud rozhodnutí vydal.

Vývoz věcí a převod peněz

Ustanoveními této smlouvy o výkonu rozhodnutí nejsou dotčeny právní předpisy smluvních stran ve smyslu článku 19 této smlouvy týkající se převodu peněz nebo vývozu věcí získaných výkonem rozhodnutí.

(1) Jestliže účastníkovi osvobozenému podle článku 52 této smlouvy bylo pravomocným rozhodnutím uloženo na území jedné smluvní strany nahradit náklady řízení druhého účastníka, příslušný soud druhé smluvní strany nařídí výkon rozhodnutí k vymožení těchto nákladů na návrh oprávněného bezplatně.

(2) Do nákladů řízení o nařízení výkonu rozhodnutí se počítají i náklady spojené s překladem a ověřením listin uvedených v článku 60 odst. 3 písm. c) a článku 65 odst. 2 této smlouvy.

(1) Soud, který nařídil výkon rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, omezí své zkoumání jen na to, zda rozhodnutí nabylo právní moci a zda je vykonatelné.

(2) K návrhu na výkon rozhodnutí se připojí rozhodnutí nebo ověřený opis části rozhodnutí obsahující výrok o nákladech řízení a potvrzení vydané soudem, který rozhodl v prvním stupni, že výrok o nákladech řízení je pravomocný a vykonatelný. Tyto doklady musí být opatřeny ověřeným překladem do jazyka smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí vykonat.

(3) Orgán smluvní strany, na jejímž území náklady vznikly, požádá příslušný soud druhé smluvní strany, aby vymohl náklady řízení. Soud odevzdá vymoženou sumu diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu druhé smluvní strany.

(1) Návrh na výkon rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, které se má vykonat na území druhé smluvní strany, je možné podat na soudě, který vydal rozhodnutí o nákladech, nebo na soudě, který rozhodl v prvním stupni.

(2) Soud uvedený v odstavci 1 zašle návrh příslušnému soudu druhé smluvní strany způsobem uvedeným v článku 3 této smlouvy.

Ustanovení článků 56, 57 a 59 až 66 této smlouvy se použijí i na pravomocná a vykonatelná rozhodnutí vydaná před nabytím platnosti smlouvy.