Branný zákon

§ 20.

Pojem a druhy služební povinnosti.

(1) Služební povinnost je povinnost vojenských osob včas nastoupit a vykonávat vojenskou činnou službu (odstavec 2).

(2) Vojenská činná služba zahrnuje:

1. a) základní službu (§ 27),
2. b) náhradní službu (§ 28),
3. c) další službu (§ 37),
4. d) službu vojenských osob z povolání (§ 25, odst. 1),
5. e) službu vojenských osob ve výslužbě, povolaných přechodně k činné službě (§ 25, odst.3),
6. f) vojenská cvičení (§ 39) a
7. g) mimořádnou službu (§ 46, odst. 1, § 47, odst. 1, § 49, odst. 2).

(3) Každá vojenská osoba je povinna plnit služební povinnost osobně podle svých duševních i tělesných schopností a znalostí.

(4) Vojenské osoby, které plní některou z povinností uvedených v odstavci 2, jsou vojenskými osobami v činné službě, ostatní vojenské osoby jsou vojenskými osobami mimo činnou službu.

§ 21.

Začátek a konec služební povinnosti.

(1) Služební povinnost vzniká dnem odvedení. Tímto dnem se odvedení zařaďují do vojska a stávají se vojenskými osobami. Až do dne nastoupení základní (náhradní) služby označují se vojenské osoby výrazem „odvedenci“.

(2) Služební povinnost končí propuštěním (§ 22) nebo vyloučením z vojska (§ 23).

§ 22.

Propuštění z vojska.

(1) Z vojska se propustí:

1. a) osoby, které byly odvedeny, aniž pro to byl dán právní podklad;
2. b) osoby, které dosáhly věku, kdy končí jejich branná povinnost. Vykonává-li osoba, která dosáhla tohoto věku, vojenskou činnou službu v době, kdy bylo nařízeno některé z mimořádných opatření, prodlužuje se její branná povinnost až do jejího propuštění z této služby; při zrušení mimořádných opatření musí však býti tyto osoby propuštěny;
3. c) osoby, které se staly trvale neschopnými k vojenské činné službě, vyjímajíc vojenské osoby z povolání, ve výslužbě nebo v záloze s výslužným, které lze propustit jen na jejich písemnou žádost;
4. d) osoby, u nichž nastaly jiné okolnosti způsobující zánik branné povinnosti a které přitom nehodlají se souhlasem vojenské správy dobrovolně převzít další plnění branné povinnosti.

(2) Vláda stanoví nařízením, jak se zjišťuje neschopnost vojenských osob k vojenské činné službě (řízení přezkumné), a určí, jaké právní následky má takové zjištění.

(3) Osobám, které dosáhly věku, kdy končí jejich branná povinnost, může vojenská správa na jejich žádost dobu jejího trvání prodloužit. Takové osoby lze pak z vojska propustit na jejich žádost, nebylo-li nařízeno některé z mimořádných opatření. Z úřední moci lze je propustit kdykoliv. O vojenských osobách z povolání, ve výslužbě a v záloze s výslužným, které samy nepožádají o propuštění z vojska, má se za to, že jim byla doba trvání branné povinnosti prodloužena.

§ 23.

Vyloučení z vojska.

Z vojska se vyloučí osoby, u nichž vyloučení nastane jako následek právoplatného odsouzení trestním soudem, a osoby, u nichž to stanoví trestní soud právoplatným rozsudkem. Takové osoby nepodléhají odvodní povinnosti (§§ 11 a 12) a nemůže jim být povolen dobrovolný vstup do vojska.

§ 24.

Služební povinnost osob zvolených do zákonodárných sborů.

U členů Národního shromáždění nebo Slovenské národní rady, pokud nejsou vojenskými osobami z povolání, se nastoupení vojenské činné služby odloží, po případě se jejich činná služba přeruší na dobu, po kterou jsou členy některého z těchto zákonodárných sborů. Vojenská cvičení takto zameškaná se promíjejí. Ustanovení první věty neplatí, byl-li vyhlášen stav branné pohotovosti státu.

§ 25.

Služební povinnost vojenských osob z povolání, ve výslužbě a v záloze s výslužným.

(1) Vojenskými osobami z povolání jsou vojenské osoby, které vojenskou službu vykonávají jako své povolání ve služebním poměru, do něhož byly přijaty podle zvláštních předpisů. Vojenské osoby z povolání jsou povinny vojenskou činnou službou, dokud tento jejich služební poměr nezanikne.

(2) Žádá-li vojenská osoba z povolání o propuštění z vojenské činné služby, propustí se z ní, splnila-li povinnost k základní a další službě. Propuštění podle předcházející věty není přípustné v době, kdy bylo nařízeno některé z mimořádných opatření, vojenské cvičení podle § 39, odst. 8 nebo cvičení příslušníků Sboru národní bezpečnosti podle § 44, leč by osoba, která žádá o propuštění, byla k jakékoli vojenské činné službě trvale neschopna.

(3) Vojenskými osobami ve výslužbě jsou vojenské osoby z povolání, které byly přeloženy do výslužby. Jejich služební povinnost trvá, dokud nebyly propuštěny z vojska. Vojenské osoby ve výslužbě mohou být na přechodnou dobu povolány k činné službě podle ustanovení zvláštních zákonů.

(4) Vojenskými osobami v záloze s výslužným jsou vojenské osoby v záloze, kterým byly podle příslušných předpisů přiznány odpočivné platy proto, že utrpěly poruchu (poškození) zdraví při vykonávání vojenské činné služby. Tyto osoby mají služební povinnost jako ostatní vojenské osoby v záloze, s výhradou ustanovení § 22, odst. 1, písm. c) a § 22, odst. 3.

§ 26.

Služební povinnost příslušníků Sboru národní bezpečnosti.

(1) Příslušníci Sboru národní bezpečnosti, kteří vykonali základní službu, jsou po čas činné služby v tomto sboru zproštěni služební povinnosti, kterou by jinak byli povinni, vyjímajíc povinnost k mimořádné službě.

(2) Osoby propuštěné ze Sboru národní bezpečnosti nebo přeložené do výslužby mají služební povinnost jako vojenské osoby v záloze téhož ročníku zálohy. Vláda stanoví nařízením a v mezích tohoto nařízení ministerstvo národní obrany služebním předpisem za jakých podmínek lze těmto osobám upravit vojenskou hodnost se zřetelem na hodnost dosaženou ve Sboru národní bezpečnosti.

§ 27.

Základní služba.

(1) Základní službou jsou povinny, nejsou-li určeny k náhradní službě (§ 28), osoby, které byly odvedeny

1. a) při pravidelných odvodech nebo při dobrovolných odvodech, k nimž došlo mimo dobu branné pohotovosti státu, nebo
2. b) při dobrovolných odvodech za branné pohotovosti státu, neomezily-li svou služební povinnost dobrovolně převzatou na dobu války [§ 6, odst. 3, písm. b)], nebo
3. c) při mimořádných odvodech, jde-li o muže odvedené v době, kdy neměli ještě pravidelnou odvodní povinnost nebo kdy by jinak pravidelné odvodní povinnosti ještě podléhali, nebo o odvedence, kteří se zavázali k základní službě, k níž nebyli povinni.

(2) Základní služba trvá 24 měsíců a počítá se ode dne skutečného jejího nastoupení. Ministerstvo národní obrany může do této doby započítat vykonanou mimořádnou službu nebo její část.

(3) Vláda může dobu trvání základní služby měnit nařízením.

§ 28.

Náhradní služba.

(1) Místo základní služby vykonávají náhradní službu osoby určené k ní podle §§ 29 až 31.

(2) Určení k náhradní službě se stane ze zákona (§ 29), na žádost (§ 30) nebo z moci úřední (§ 31).

(3) Náhradní služba trvá 5 měsíců a počítá se ode dne skutečného jejího nastoupení. Ministerstvo národní obrany může do této doby započítat vykonanou mimořádnou službu nebo její část.

§ 29.

Určení k náhradní službě ze zákona.

K náhradní službě se určí:

1. a) osoby, které byly odvedeny bez vlastní viny po 31. prosinci roku, v němž dovršily 28 let, jde-li však o osoby, kterým pro trvalý pobyt v cizině byly povoleny úlevy podle § 7, po 31. prosinci roku, v němž dovršily 32 let, a
2. b) osoby, které bez vlastní viny nenastoupily základní službu do 31. prosince roku, v němž dovršily 32 let.

§ 30.

Určení k náhradní službě na žádost.

(1) Bylo-li odvedeno více osob, než je třeba k doplnění počtu vojska stanoveného podle § 3, odst. 2, určí se dále k náhradní službě počet osob, rovnající se rozdílu mezi tímto potřebným počtem a počtem osob, které byly skutečně odvedeny. Tento počet stanoví každoročně ministerstvo národní obrany podle početních přírůstků a úbytků, k nimž pravděpodobně dojde po nastoupení odvedenců do základní služby.

(2) K náhradní službě podle odstavce 1 lze určit především odvedence a osoby, jež dosud nevykonaly 5 měsíců základní služby, pokud o to požádají, mají-li pro svou žádost zvláštní důvody rodinné, hospodářské nebo sociální. Osoby dobrovolně odvedené lze k náhradní službě určit jen, vznikly-li důvody pro toto určení po jejich odvedení. Pominou-li důvody po podání žádosti, je žadatel povinen tuto okolnost neprodleně hlásit.

(3) O žádostech za určení k náhradní službě rozhodují smíšené komise; proti jejich rozhodnutí není opravného prostředku. Vláda stanoví nařízením, jak se tyto komise zřizují, jak jsou složeny a jak se žádosti u nich podávají, a upraví řízení před nimi, zejména způsob zjišťování skutečností, o něž se žádosti opírají.

(4) Ukáže-li se dodatečně, že tu nebylo důvodů, pro něž došlo k určení k náhradní službě, nebo pominou-li později tyto důvody a není-li ani jiných důvodů pro toto určení, zruší komise po slyšení žadatele původní rozhodnutí a žadatel se povolá k základní službě. Při tom se mu započítává do základní služby doba, po kterou konal náhradní službu nebo část základní služby, jakož i doba, po kterou trvaly ještě po propuštění ze základní nebo náhradní služby důvody, o něž byla opřena žádost za určení k náhradní službě.

§ 31.

Určení k náhradní službě z moci úřední.

(1) Nedosahuje-li počet osob určených k náhradní službě podle ustanovení § 30, odst. 2 celého početního přebytku (§ 30, odst. 1), určí vojenská správa k náhradní službě další osoby, které dosud nevykonaly 5 měsíců základní služby. Při výběru je třeba dbát především zájmů služebních, zároveň se však přihlédne též k rodinným, hospodářským a sociálním poměrům.

(2) Rozhodnutí učiněné podle odstavce 1 lze ze služebních důvodů zrušit. V tomto případě se povolá osoba určená k náhradní službě k výkonu základní služby jen na dobu končící dnem, jímž by byla její základní služba skončila, kdyby nebyla bývala určena k náhradní službě.

§ 32.

Propuštění na trvalou dovolenou místo určení k náhradní službě.

(1) Osoby, které by měly být podle ustanovení § 30, odst. 2 nebo § 31, odst. 1 určeny k náhradní službě, nemohou však být k této službě určeny jedině proto, že vykonaly základní službu delší 5 měsíců, propustí se na trvalou dovolenou.

(2) O zrušení rozhodnutí učiněného podle odstavce 1 a o opětném povolání osoby propuštěné na trvalou dovolenou k základní službě platí obdobně ustanovení § 30, odst. 4 a § 31, odst. 2.

§ 33.

Nastoupení základní a náhradní služby.

(1) Osoby odvedené při pravidelných odvodech, jimž nebyl povolen odklad základní (náhradní) služby (§ 34), nastupují tuto službu v kalendářním roce, v němž byly odvedeny, nebo v roce následujícím.

(2) Nástupní dny vyhlásí každoročně ministerstvo národní obrany v Úředním listě.

(3) Došlo-li k odvodu po stanoveném nástupním dnu nebo nenastoupil-li odvedenec základní (náhradní) službu tohoto dne, může mu vojenská správa povolit odklad této služby do příslušného nástupního dne v příštím kalendářním roce.

(4) Ministerstvo národní obrany může z důležitých důvodů povolit ve zvláštních případech nastoupení základní (náhradní) služby i mimo nástupní dny vyhlášené podle odstavce 2. Podrobnosti stanoví vláda nařízením.

(5) Pokud dobrovolníci odvedení za branné pohotovosti státu a osoby odvedené při mimořádných odvodech jsou povinni konat základní (náhradní) službu, nastoupí ji zpravidla dnem následujícím po propuštění z mimořádné služby.

§ 34.

Odklad základní a náhradní služby.

(1) Odvedencům, kteří se připravují na určité povolání, lze na jejich žádost povolit odklad základní (náhradní) služby, a to nejdéle do stanoveného nástupního dne v roce, kdy dovrší 24 let, a jde-li o studující vysokých škol, 28 let. Další odklad, nejdéle do 32 let, lze povolit ve výjimečných případech. Obdobně lze povolit odklad, nejdéle však do nástupního dne v roce, v němž žadatel dovrší 24 let, vyžadují-li toho jiné důvody hodné zvláštního zřetele.

(2) Vláda stanoví nařízením, kdy lze odložit nastoupení základní (náhradní) služby z úřední moci.

(3) Osoby, kterým byl povolen odklad, nastoupí základní (náhradní) službu v roce, kdy odklad končí, ve stanovený nástupní den.

(4) Ukáže-li se dodatečně, že tu nebylo důvodů, pro které byl odklad základní (náhradní) služby povolen, nebo pominou-li dodatečně tyto důvody, lze povolení odkladu zrušit.

(5) Vláda stanoví nařízením, jak se provádí povolování odkladů základní (náhradní) služby, upraví řízení o žádostech za ně a stanoví, jak se postupuje, bylo-li zrušeno rozhodnutí o povolení odkladu.

(6) Z rozhodnutí, jímž byla za odklad zamítnuta nebo jímž bylo rozhodnutí o povolení odkladu zrušeno, lze podat odvolání do 15 dnů po doručení u orgánu, který rozhodnutí vydal, k orgánu nadřízenému, který rozhoduje s konečnou platností. Rozhodnutí musí obsahovat poučení o odvolání.

§ 35.

Prominutí náhradní služby.

Osobám, které bez vlastní viny byly odvedeny po 31. prosinci roku, v němž dovršily 40 let, nebo které do této doby náhradní službu bez vlastní viny nenastoupily, může ministerstvo národní obrany vykonání náhradní služby prominout.

§ 36.

Trvalá dovolená.

(1) Vojenskými osobami na trvalé dovolené jsou vojenské osoby, které byly ze základní (náhradní) služby předčasně propuštěny a nebyly dosud přeloženy ani do zálohy ani do náhradní zálohy. Vláda stanoví nařízením, kdy lze vojenské osoby propustit na trvalou dovolenou i v jiných případech, než které upravuje tento zákon.

(2) Ministerstvo národní obrany může s výhradou ustanovení § 32 odst. 2 povolat osoby předčasně propuštěné na trvalou dovolenou ze základní (náhradní) služby k pokračování v této službě.

(3) Propuštěním na trvalou dovolenou se základní (náhradní) služba přerušuje. Vláda stanoví nařízením, kdy lze osobám propuštěným na trvalou dovolenou, které nebyly povolány k pokračování v základní (náhradní) službě do dne, kdy by jinak jejich základní (náhradní) služba skončila, zbytek této služby prominout i v jiných případech, než které upravuje tento zákon, jakož i v kterých případech lze osobám, které byly povolány k pokračování v základní (náhradní) službě, dobu strávenou na trvalé dovolené do této služby započíst.

§ 37.

Další služba.

(1) Vojenským osobám, které vykonaly základní službu, lze na jejich žádost povolit, aby vykonaly další službu. Vojenským osobám, které konaly jen náhradní službu, lze toto povolení udělit, jen byly-li k náhradní službě určeny podle § 29 nebo § 31, odst. 1. Vláda stanoví nařízením, jakým způsobem a za jakých podmínek se povoluje konání další služby.

(2) Další službou jsou povinny vojenské osoby, které vykonaly základní službu,

1. a) byly-li na svou žádost vzdělány a vycvičeny na náklad státu pro službu vojenských osob z povolání nebo dostaly-li k tomu účelu stipendia nebo alespoň částečnou náhradu studijních nákladů, nebo
2. b) byla-li jim jako vojenským osobám z povolání na jejich vlastní žádost státem poskytnuta úhrada nákladů nebo podpora k zdokonalení nebo vzdělání v zájmu vojenské služby, nebo
3. c) byli-li na svou žádost zdokonaleni nebo vycvičeni ve zvláštních odvětvích vojenské služby, nebo
4. d) převzali-li závazek k takové službě.

(3) Závazek k další službě podle odstavce 2, písm. a) až c) se posuzuje podle předpisů platných v době jeho vzniku, závazek k další službě podle odstavce 2, písm. d) podle předpisů platných v době jeho převzetí. Vláda stanoví nařízením, kdy a za jakých podmínek lze vojenskou osobu předčasně propustit z tohoto závazku.

§ 38.

Záloha a náhradní záloha.

(1) Přeložení do zálohy se provede dnem, který následuje po dni skončení základní služby, další služby nebo služby vojenských osob z povolání, které nebyly přeloženy do výslužby a mají ještě služební povinnost. Dále budou přeloženy do zálohy dnem, který následuje po dni skončení mimořádné služby, osoby odvedené při mimořádných odvodech, které po svém propuštění z této služby nejsou povinny základní (náhradní) službou a jejichž služební povinnost trvá podle zákona nebo na podkladě dobrovolného převzetí. Dobrovolníci odvedení za branné pohotovosti státu se přeloží za obdobných podmínek do zálohy dnem, který následuje po dni skončení mimořádné služby, nejde-li o osoby, které dobrovolně převzaly služební povinnost jen na dobu války. Takové osoby se z vojska propustí [§ 22, odst. 1, písm. d)].

(2) Přeložení do náhradní zálohy se provede u osob, které byly povinny náhradní službou, dnem, který následuje po dni skončení náhradní služby. Osoby, kterým byla náhradní služba prominuta podle ustanovení § 35, se přeloží do náhradní zálohy dnem zařadění, a nastoupily-li již náhradní službu, dnem, který následuje po dni propuštění z této služby.

(3) Osoby přeložené do zálohy (náhradní zálohy) jsou až do doby, kdy budou propuštěny (vyloučeny) z vojska nebo kdy se stanou vojenskými osobami z povolání nebo v další službě, záložníky (náhradními záložníky). Služební povinnost plní konáním vojenských cvičení (§ 39) a mimořádné služby (§ 46, odst. 1, § 47, odst. 1).

§ 39.

Vojenská cvičení.

(1) Záložníci z počtu mužstva a poddůstojníků jsou povinni vojenskými cvičeními v úhrnné době 16 týdnů; náhradní záložníci, jakož i záložníci, kteří konali základní službu kratší než tři čtvrtiny základní služby (§ 27, odst. 2 a 3), jsou povinni vojenskými cvičeními v úhrnné době 20 týdnů.

(2) Důstojníci v záloze jsou povinni vojenskými cvičeními po úhrnnou dobu 20 týdnů; do ní se jim započítají vojenská cvičení, která vykonali jako příslušníci mužstva nebo poddůstojníci.

(3) Vláda stanoví nařízením počet, délku a dobu konání jednotlivých vojenských cvičení, při čemž určí, za jakých podmínek může ministerstvo národní obrany výjimečně ze služebních důvodů upravit konání vojenských cvičení odchylně od ustanovení vládního nařízení.

(4) Vojenské osoby z povolání, jakož i osoby, které konaly další službu (§ 37), jsou po přeložení do zálohy povinny vojenskými cvičeními jako příslušníci téhož ročníku zálohy.

(5) Vláda stanoví nařízením, za jakých podmínek mohou být povolány vojenské osoby ve výslužbě k vojenským cvičením. Úhrnná doba těchto vojenských cvičení nesmí přesahovat 8 týdnů.

(6) Záložníkům a náhradním záložníkům může být na jejich žádost povoleno, aby konali mimo povinná cvičení též cvičení dobrovolná.

(7) Vláda stanoví nařízením, kdy může ministerstvo národní obrany prominout konání vojenského cvičení nebo jeho části, jakož i v kterých případech lze vykonanou mimořádnou nebo zvláštní službu započítat jako vojenské cvičení.

(8) Zavádějí-li se bojové prostředky nebo vyžadují-li toho důvody výcvikové, mohou být povoláni záložníci a náhradní záložníci k výjimečnému vojenskému cvičení na dobu nezbytné potřeby. Povolání záložníků a náhradních záložníků v rozsahu přesahujícím průměrný počet dvou ročníků zálohy a náhradní zálohy vyžaduje předchozího schválení vlády. Výjimečné cvičení se podle možnosti započte do úhrnné doby cvičení, stanovené v odstavcích 1, 2 a 4.

§ 40.

Nahrazování zameškané vojenské činné služby.

(1) Osoby konající vojenskou činnou službu jsou povinny plně nahradit službu, kterou zameškaly výkonem trestu na svobodě znemožňujícího jim výkon služby, jakož i službu, kterou zameškaly zběhnutím nebo svémocným vzdálením.

(2) Vláda stanoví nařízením,

1. a) zda a jak se nahrazuje vojenská činná služba zameškaná z jiných důvodů, zejména pro dovolenou přesahující výměru dovolené stanovené příslušnými předpisy, nemocí, těhotenstvím, mateřstvím nebo zajišťovací nebo vyšetřovací vazbou,
2. b) u kterých druhů vojenské činné služby a za jakých podmínek má opožděné nastoupení této služby za následek, že se dotčená osoba propustí a povolá na jiný nástupní den, a
3. c) kdy může ministerstvo národní obrany prominout povinnost k nahrazování vojenské činné služby.

§ 41.

Druhy zvláštní služby.

Zvláštní službou se rozumí

1. a) cvičení příslušníků Sboru národní bezpečnosti ve vojsku podle § 44,
2. b) služba příslušníků veřejných ozbrojených sborů, konaná v branné moci podle tohoto zákona (§ 46, odst. 2) nebo podle zvláštních zákonů,
3. c) služba konaná v branné moci podle tohoto zákona (§ 46, odst. 2) příslušníky veřejných ochranných sborů a osobami podléhajícími branné povinnosti, které se podrobují branné výchově.

§ 42.

Vznik a konec povinnosti k zvláštní službě.

(1) Povinnost k zvláštní službě vzniká dnem, na který zní povolání do této služby, bez ohledu na případné dřívější zařadění dotčených osob do vojska.

(2) Povinnost k zvláštní službě končí propuštěním z této služby (§ 43).

§ 43.

Propuštění ze zvláštní služby.

Ze zvláštní služby budou propuštěny:

1. a) osoby, které byly povolány, aniž pro to byl dán právní podklad,
2. b) osoby, které se staly tělesně nebo duševně nezpůsobilými k zvláštní službě,
3. c) osoby, u nichž nastaly jiné okolnosti způsobující zánik branné povinnosti, vyjímajíc dosažení stanoveného věku (§ 46, odst. 4),
4. d) osoby povolané k mimořádné službě,
5. e) osoby povolané k této službě v době mimořádných opatření, jakmile se zruší tato opatření.

§ 44.

Cvičení příslušníků Sboru národní bezpečnosti ve vojsku.

(1) Ministerstvo národní obrany může v dohodě s ministerstvem vnitra povolat jednotlivé příslušníky nebo útvary (jednotky) Sboru národní bezpečnosti k cvičení ve vojsku a za okolností uvedených v § 39, odst. 8 k výjimečnému cvičení, zejména za účelem součinnosti s vojenskými velitelstvími nebo výcviku v polní bezpečnostní službě. Příslušníci Sboru národní bezpečnosti, kteří byli takto jednotlivě nebo v útvarech (jednotkách) povoláni, podléhají po dobu cvičení vojenskému velení a vojenské kázeňské pravomoci.

(2) Ministerstvo národní obrany upraví služebním předpisem poměr osob a útvarů (jednotek) povolaných podle odstavce 1 k ostatním složkám branné moci a k příslušníkům těchto složek.

§ 45.

Rozsah povolání.

(1) Bylo-li nařízeno jakékoli mimořádné opatření podle tohoto zákona, lze pro potřeby branné moci požadovat osobní úkony od osob, které mohou být pro tento případ předem určeny.

(2) Osoby, povolané k osobním úkonům podle odstavce 1 se stávají dnem, na který jsou povolány, na dobu tohoto povolání příslušníky branné moci, i když nejsou vojenskými osobami, a podléhají pro trestné činy spáchané v této době vojenské kázeňské a soudní pravomoci.

(3) Pokud tento zákon nebo předpisy vydané podle něho nestanoví jinak, platí o osobních úkonech pro potřeby branné moci ustanovení zákona o obraně státu a osobních úkonech.