Branný zákon

§ 46.

Mimořádné opatření mimo dobu branné pohotovosti státu.

(1) Dojde-li k událostem ohrožujícím zvýšenou měrou samostatnost, celistvost a jednotu státu, ústavu, republikánskou státní formu a lidově demokratické zřízení (doba zvýšeného ohrožení státu), může president republiky nařídit, aby byli povoláni k mimořádné službě na dobu nezbytné potřeby příslušníci nejvýše sedmi ročníků zálohy a náhradní zálohy a příslušníci určitých odborných služebních odvětví bez ohledu na to, ke kterému ročníku zálohy nebo náhradní zálohy patří.

(2) Mimo opatření uvedená v odstavci 1 může president republiky na návrh vlády nařídit, aby byly povolány k zvláštní službě veřejné ozbrojené sbory, které vláda určila, veřejné ochranné sbory, části nebo jednotliví příslušníci těchto sborů, jakož i osoby podléhající branné povinnosti, které se podrobují branné výchově, a jednotky složené z těchto osob. Osoby, které v takových případech budou povolány, mohou být již předem určeny. Povolané osoby podléhají vojenskému velení, stávají se příslušníky branné moci, i když nejsou vojenskými osobami, dnem na který jsou povolány, při povolání sborů, jednotek nebo jejich částí dnem, na který je povolán sbor, jednotka nebo část, k nimž náleží. Podléhají po dobu této zvláštní služby vojenské kázeňské a soudní pravomoci a ustanovením vojenského trestního zákona o vojenských zločinech a přečinech.

(3) Bylo-li nařízeno některé z mimořádných opatření uvedených v odstavci 1 nebo 2, může vláda vyhláškou ve Sbírce zákonů stanovit, že se osobám podléhajícím branné povinnosti zakazuje cestovat do ciziny.

(4) Po dobu trvání mimořádných opatření podle odstavce 1 nebo 2 nelze propustit ani z vojenské činné služby, ani ze zvláštní služby osoby, které v době vykonávání této služby dosáhly věku, kdy by jinak končila jejich branná povinnost.

(5) Mimořádná opatření uvedená v odstavcích 1 a 2 zrušuje president republiky.

§ 47.

Mobilisace.

(1) Mobilisací se podle tohoto zákona rozumí hromadné povolání vojenských osob mimo činnou službu k mimořádné službě, přesahuje-li toto povolání svým rozsahem rozsah opatření uvedených v § 46.

(2) Mobilisace může být všeobecná nebo částečná; všeobecná mobilisace se vztahuje na všechny vojenské osoby mimo činnou službu, které nejsou zproštěny mimořádné služby, jakož i na celé státní území; částečná mobilizace se vztahuje na část uvedených osob, po případě na část státního území.

(3) Mobilizaci nařizuje president republiky.

(4) Opatření nařízená k provedení mobilisace se zrušují demobilisací. Nařizuje ji president republiky.

§ 48.

Některé právní účinky vyhlášení stavu branné pohotovosti státu.

(1) Jakmile je veřejně známo, že stát mobilisací vstoupil do stavu branné pohotovosti, jsou vojenské osoby, které dlí mimo území republiky, povinny dostavit se bez zvláštního povolání neprodleně k nastoupení vojenské činné služby. President republiky může vyzvat vojenské osoby, které z důvodů nezávislých na jejich vůli nemohou nastoupit vojenskou činnou službu z území mimo republiku, aby se přihlásily do vojenských služeb spojeneckého státu, v němž dlí nebo do něhož se mohou dostat, a aby pro případ, že jim na podkladě jejich přihlášky bude umožněna služba v armádě spojeneckého státu, tuto službu konaly po dobu války. Vojenské osoby jsou povinny této výzvy uposlechnouti.

(2) Za branné pohotovosti státu se povolají k nastoupení mimořádné služby i osoby odsouzené občanskými nebo vojenskými soudy nebo orgány veřejné správy k trestu na svobodě, který dosud neodpykaly, nepřevyšuje-li 5 let; výkon trestu se na dobu mimořádné služby odloží nebo přeruší. Po dobu tohoto odkladu (přerušení) se staví promlčení výkonu odloženého (přerušeného) trestu. Ustanovení předcházejících vět se nevztahují na osoby odsouzené pro některý ze zločinů uvedených v §§ 1 až 10 zákona na ochranu republiky nebo pro některý ze zločinů uvedených v zákoně na ochranu lidově demokratické republiky nebo pro zločin podle § 59. Právo vlády nařídit odklad a přerušení trestu na svobodě podle § 127, odst. 3 zákona o obraně státu zůstává nedotčeno.

(3) Ustanovení § 180, poslední věty trestního řádu ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z., a ustanovení § 143, odst. 6 a § 150, odst. 5 trestního řádu zák. čl. XXXIII/1896, pokud se jimi omezuje možnost uvalit vyšetřovací vazbu (zatímní zadržení) za války, platí obdobně po celou dobu branné pohotovosti státu a pro veškeré osoby povolané k vojenské činné službě, k zvláštní službě nebo k osobním úkolům pro potřeby branné moci podle tohoto zákona nebo podle jejich zákonů.

(4) Za branné pohotovosti státu se konají jen mimořádné a dobrovolné odvody. Dobrovolně mohou však v této době vstoupit do vojska jen osoby, které v době přihlášky nebyly ještě povolány k mimořádnému odvodu. Záložníkům a náhradním záložníkům ročníku zálohy, jehož příslušníci nebyli ještě povoláni k mimořádné službě, jakož i vojenským osobám ve výslužbě, které nebyly ještě povolány k vojenské činné službě, může vojenská správa na jejich žádost povolit dobrovolné konání mimořádné služby. Žádost za povolení dobrovolného konání mimořádné služby nelze odvolat.

§ 49.

Mimořádná opatření za branné pohotovosti státu.

(1) Za branné pohotovosti státu může president republiky na návrh vlády nařídit mimořádné odvody (§ 17, odst. 1) osob, podléhajících branné povinnosti (§ 5), které dosud nebyly odvedeny nebo byly z vojska propuštěny.

(2) Osoby odvedené při mimořádných odvodech nastupují mimořádnou službu v nástupní dny, které stanoví ministerstvo národní obrany, a setrvají v ní až do propuštění. Musí být propuštěny z této služby, jakmile byl ukončen stav branné pohotovosti státu. Ženy odvedené při mimořádných odvodech, jakož i osoby, které dobrovolně vstoupily do vojska toliko na dobu války, se propustí dnem propuštění z mimořádné služby zároveň z vojska [§ 22, odst. 1, písm. d)], nepožádají-li o přeložení do zálohy a nezavázaly-li se ani konat základní službu po skončení mimořádné služby.

§ 50.

Zproštění mimořádné služby.

(1) Povinnosti nastoupit mimořádnou službu lze zprostit osoby, u nichž je v důležitém zájmu branné moci nebo v jiném důležitém veřejném zájmu třeba, aby mohly dále vykonávat své zaměstnání. Příslušníci sedmi nejmladších ročníků zálohy a náhradní zálohy mohou být zproštěni jen ve výjimečných případech.

(2) Zproštění může být omezeno na určitou dobu. Rozhodnutí, jímž bylo povoleno zproštění, lze ze služebních důvodů zrušit.

(3) O zproštění rozhoduje vojenská správa, u veřejných zaměstnanců na návrh příslušného ústředního úřadu nebo úřadu jím zmocněného, u zaměstnanců podniků důležitých pro obranu státu na žádost správy závodu, u ostatních osob po slyšení zprošťovacích komisí; o zrušení zproštění rozhoduje vojenská správa po slyšení uvedených orgánů.

(4) Vláda stanoví nařízením, jak se provádí zproštění a jak se zřizují a jsou složeny zprošťovací komise, a upraví řízení před nimi, při čemž zejména určí, v kterých případech se zprostí těhotné ženy a matky a kdy zproštění není přípustné.