Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti Mgr. Soni Bednářové, státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně, zastoupené JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, Ph.D., advokátem, sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. května 2019 č. j. 12 Ksz 7/2018-160, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a městské státní zástupkyně v Brně, sídlem Polní 994/41, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 27. 7. 2019, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále též "kárný soud") jako soudu kárného, eventuálně jen výrokové části A. tohoto rozhodnutí, z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 10 odst. 1, čl. 15 odst. 1, čl. 21 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Shrnutí relevantních skutkových zjištění kárného soudu
2. Stěžovatelka, která je státní zástupkyní Městského státního zastupitelství v Brně (dále jen "městské státní zastupitelství"), byla dozorující státní zástupkyní v trestní věci sp. zn. 4 ZT 27/2018 vedené proti obviněnému A. B., pro pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Jeho trestní jednání mělo spočívat stručně řečeno v tom, že uvedl v omyl pracovnici banky předložením padělaného zmocnění k výběru hotovosti ve výši 920 000 Kč, k němuž však nakonec nedošlo a obviněný byl dne 20. 2. 2018 v prostorách banky zadržen. Trestní stíhání obviněného zahájila Policie České republiky, Městské ředitelství policie Brno, 5. oddělení obecné kriminality, dne 21. 2. 2018. Usnesením soudce Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") ze dne 22. 2. 2018 sp. zn. 70 Nt 3514/2018 byl obviněný vzat do vazby z důvodu podle § 67 písm. b) trestního řádu (tedy koluzního důvodu vazby).
3. Usnesením ze dne 16. 3. 2018 stěžovatelka zamítla stížnost obviněného A. B. proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání. Následně policejní orgán přípisem ze dne 28. 3. 2018 požádal o vydání předchozího souhlasu k zadržení O. A. N., jenž měl být organizátorem jednání obviněného A. B. Stěžovatelka uvedený souhlas přípisem ze dne 6. 4. 2018 neudělila. Měla za to, že "nelze vést společné řízení - prověřování jiného podezřelého - ve vazební věci obviněného A. B., ve stádiu řízení ve vyšetřování, a navíc po rozhodnutí státním zástupcem o stížnosti tohoto obviněného do usnesení o zahájení trestního stíhání". Uvedený postup by byl podle jejího názoru v rozporu s § 2 odst. 4 trestního řádu, neboť vazební věci musí být projednávány s co největším urychlením. Stěžovatelka proto uložila policejnímu orgánu vyloučit skutky týkající se tehdy podezřelého O. A. N. k samostatnému projednání. Současně požádala o zajištění záznamů o zahájení úkonů trestního řízení ke všem trestním věcem tehdy vedeným proti tomuto podezřelému, jakož i zjištění stavu těchto věcí. Závěrem přípisu stěžovatelka sdělila policejnímu orgánu, aby v případě nejasností konzultoval postup s ní, a nikoli s vedoucí státní zástupkyní, a pokud by s jejími pokyny nesouhlasil, aby podal podnět k výkonu vnitřního dohledu podle zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství").
4. Ještě předtím než policejní orgán obdržel uvedený pokyn, zahájil dne 11. 4. 2018 trestní stíhání obviněného A. B. pro pokračující zločin podvodu dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu, který měl být spáchán dalšími třemi dílčími útoky, z nichž dva měl organizovat O. A. N. Trestní stíhání posledně uvedeného bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 12. 4. 2018, jemuž byl kladen za vinu pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaný formou účastenství podle § 24 odst. 1 trestního zákoníku. Na návrh stěžovatelky byl O. A. N. usnesením soudce městského soudu ze dne 14. 4. 2018 sp. zn. 70 Nt 3529/2018 vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) trestního řádu (tedy důvodů vazby útěkové a vazby předstižné).
5. Již dne 10. 4. 2018 sepsala stěžovatelka záznam pro městskou státní zástupkyni v Brně (dále jen "městská státní zástupkyně") JUDr. Kateřinu Jiráskovou, týkající se sdělení jejího náměstka Mgr. Jaroslava Paula ohledně toho, že si policisté měli stěžovat městské státní zástupkyni na neudělení souhlasu se zadržením O. A. N. Tento náměstek měl stěžovatelce, která mu vysvětlila svůj postup, sdělit, že nelze bránit policistům ve vazebním stíhání jmenovaného. Stěžovatelka mu ovšem oponovala, že její povinností je dohlížet na zákonnost postupu policejního orgánu, a městskou státní zástupkyni požádala o vyjasnění, zda počala vykonávat ve věci dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení, nebo zda v ní vykonává vnitřní dohled.
6. Dne 16. 4. 2018 učinila stěžovatelka písemný záznam do spisu vedeného pod sp. zn. 4 ZT 27/2018. V něm uvedla, že téhož dne byla kontaktována policejní komisařkou, které sdělila, že trvá na vyloučení věci O. A. N. k samostatnému projednání. Zdůvodnila to tím, že "je třeba o stížnostech všech spoluobviněných rozhodovat současně v jednom usnesení ve stížnostním řízení". Protože o stížnosti obviněného A. B. bylo tou dobou již stěžovatelkou rozhodnuto, mělo být s ohledem na jeho vazební stíhání neprodleně rozhodnuto v samostatném řízení o blanketní stížnosti obviněného O. A. N. Stěžovatelka poukázala i na zásadu beneficium cohaesionis. Pokud by došlo ke zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného O. A. N. a stejný důvod by prospíval i obviněnému A. B., pak neprovedení změny usnesení i ohledně něho by znamenalo nerovnou procesní situaci. V této souvislosti připomněla rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ohledně procesních práv obviněných s tím, že s ohledem na možné opravné prostředky v řízení před soudem je třeba dbát na procesní čistotu řízení přípravného. Dále zdůraznila, že obviněný A. B. byl vzat do vazby pouze z koluzního důvodu, kdy lhůty pro přípravné řízení končí dne 20. 5. 2018 a věc je nutno v této lhůtě v přípravném řízení skončit. K tomu dodala, že i po vyloučení lze výslechy svědků konat pro obě řízení za účasti obhájců. Stěžovatelka nakonec argumentovala taktickými důvody, že obviněný A. B. bude spolupracovat raději jako svědek ve věci samostatně stíhaného O. A. N. než jako spoluobviněný.
7. Policejní orgán sepsal dne 16. 4. 2018 podnět k vykonání vnitřního dohledu, v němž poukázal na pokyn stěžovatelky ze dne 6. 4. 2018 k vyloučení věci O. A. N. k samostatnému projednání. Městská státní zástupkyně vykonáním vnitřního dohledu pověřila dne 20. 4. 2018 svého náměstka. Kromě toho policejní orgán sepsal dne 17. 4. 2018 podněty k podání návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce, k níž mělo dojít na adresách trvalých bydlišť obviněných. Stěžovatelka vyhotovila dne 18. 4. 2018 jen návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce ve vztahu k obviněnému A. B. Ohledně O. A. N. takovýto návrh nepodala. Policejní komisaři pak dne 1. 5. 2018 sepsali úřední záznam, v němž popsali komunikaci se stěžovatelkou ze dne 23. 4. 2018. Měla jim uvést, že návrh na provedení domovní prohlídky v bydlišti O. A. N. nebude podán, neboť stále nebyl splněn její pokyn k vyloučení jeho věci k samostatnému řízení. Policejní komisařka oponovala, že pro takový postup nejsou dány důvody a že v rámci domovních prohlídek lze nalézt důkazy ve vztahu k oběma obviněným. Stěžovatelka setrvala na vyloučení věci, vypracování takového usnesení, které by se opíralo o zásadu beneficium cohaesionis, by trvalo půl hodiny a na otázku, podle jakého ustanovení by tak mělo být učiněno, odkázala na zásadu beneficium cohaesionis. Poté, co věc obviněného O. A. N. bude vyloučena k samostatnému řízení, ji dostane k výkonu dozoru jiný státní zástupce, s nímž se má policejní orgán domluvit na provedení domovní prohlídky.
8. Náměstek státní zástupkyně sepsal dne 24. 4. 2018 pod sp. zn. 1 SPR 270/2018 zprávu o provedení vnitřního dohledu, v níž reagoval na jednotlivé argumenty policejního orgánu i stěžovatelky a podnět k výkonu dohledu shledal důvodným. Podle § 12e odst. 1 zákona o státním zastupitelství uložil stěžovatelce pokyn vést ve věci obou obviněných společné řízení. Stěžovatelka ale v záznamu ze dne 27. 4. 2018 odmítla splnit tento pokyn, který považovala za nezákonný. Konkrétně měl být v rozporu se zásadou přiměřenosti podle § 2 odst. 4 věty třetí trestního řádu, podle níž se trestní věci musí projednávat s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou. Je-li dána důvodná obava, že obviněný A. B. bude působit na dosud nevyslechnuté svědky, pak je podle stěžovatelky povinností policejního orgánu činit přednostně úkony týkající se výslechů svědků. Rozkrývání trestné činnosti následně obviněného organizátora O. A. N. nemůže "zdržovat" policejní orgán od přednostních úkonů ve věci obviněného A. B.
9. Po sdělení náměstka městské státní zástupkyně ze dne 3. 5. 2018, že na realizaci pokynu trvá, městská státní zástupkyně usnesením ze dne 4. 5. 2018 č. j. 1 SPR 270/2018-18 podle § 12e odst. 3 zákona o státním zastupitelství odňala trestní věc obou obviněných stěžovatelce, jelikož se neztotožnila s důvody uvedenými v záznamu o odmítnutí splnění pokynu ze dne 27. 4. 2018. Tuto trestní věc ponechala k dalšímu vyřízení svému náměstkovi, který v ní dne 3. 12. 2018 podal obžalobu na O. A. N., A. B. a dalšího obviněného.
10. Dne 17. 5. 2018 byla na stěžovatelku - náhradou za trestní věc sp. zn. 4 ZT 27/2018 - převedena trestní věc sp. zn. 4 ZN 2188/2014, jakož i dva další spisy týkající se agendy podmíněného propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody. Tyto věci byly dříve přiděleny náměstku městské státní zástupkyně Mgr. Jaroslavu Paulovi, jemuž byla nově přidělena již zmíněná trestní věc sp. zn. 4 ZT 27/2018.
11. Policie České republiky, Městské ředitelství policie Brno, Obvodní oddělení policie Brno - Židenice, podle § 158 odst. 3 trestního řádu zahájila dne 26. 6. 2014 pod sp. zn. 4 ZN 2188/2014 úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Těchto trestných činů se měl dopustit neznámý pachatel tím, že v době od 21.05 hodin dne 25. 6. 2014 do 6.30 hodin dne 26. 6. 2014 po poškození kovového oplocení areálu a dveří únikového východu se vloupal do budovy poškozené společnosti, ve které poškodil zabezpečovací zařízení i s elektroinstalací, jakož i další vybavení, a z trezoru a pokladny odcizil finanční hotovost. Usnesením policejního orgánu ze dne 10. 4. 2018 byla tato trestní věc podle § 159a odst. 5 trestního řádu odložena, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu. Doposud zjištěné skutečnosti nevedly k ustanovení pachatele. Proti usnesení o odložení věci podala poškozená stížnost, kterou policejní orgán předložil městskému státnímu zastupitelství dne 17. 4. 2018. Doplnění této stížnosti obdrželo městské státní zastupitelství o deset dnů později.
12. Stěžovatelka vyhotovila dne 17. 5. 2018, tedy ve stejný den, kdy jí byla věc sp. zn. 4 ZN 2188/2014 přidělena, písemný záznam, v němž uvedla, že převedení této věci na svou osobu odmítá z důvodu rozporu s § 13h odst. 2 zákona o státním zastupitelství, podle něhož okresní státní zástupce v souladu s oprávněními stanovenými tímto zákonem dbá na plynulost řízení u okresního státního zastupitelství. Považovala za nepřípustné, aby byl řadový státní zástupce jakkoli sankcionován za využití zákonné možnosti odmítnout pokyn učiněný v rámci vnitřního dohledu. Rozdílnost právních názorů je třeba respektovat. Státního zástupce nelze nutit plnit pokyn, který je v konkrétní věci nezákonný, pod hrozbou převedení výkonu dozoru na něho v jiných trestních věcech. Šlo by o neprofesionální a šikanózní postup. Stěžovatelka upozornila také na to, že náměstci městské státní zástupkyně nemají řádný příděl věcí a jsou tak dlouhodobě zvýhodňováni oproti řadovým státním zástupcům, v důsledku čehož není rovnoměrně přerozdělována práce na městském státním zastupitelství. Závěrem požádala o přidělení nové vazební věci za věc sp. zn. 4 ZT 27/2018 a o převedení věci sp. zn. 4 ZN 2188/2014 na náměstka městské státní zástupkyně.
13. Na toto sdělení stěžovatelky reagovala městská státní zástupkyně přípisem ze dne 24. 5. 2018 tak, že svůj postup nepřehodnotí a rozhodně ho nepovažuje za nezákonný či šikanózní. Vazební věc sp. zn. 4 ZT 27/2018 byla stěžovatelce zákonným způsobem odejmuta a nově přidělena k vyřízení náměstku městské státní zástupkyně, který v ní musí provádět řadu dozorových úkonů. Převedení věci sp. zn. 4 ZN 2188/2014 na stěžovatelku učinila ve snaze optimalizovat rozkolísanou hladinu zatíženosti mezi ní a svým náměstkem s ohledem na § 13h odst. 2 zákona o státním zastupitelství. Stěžovatelka je v této věci nadále dozorovou státní zástupkyní a je její povinnosti rozhodnout o stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu, která napadla dne 17. 4. 2018. Městská státní zástupkyně jí k tomu prodloužila lhůtu k vypracování potřebného úkonu do 17. 6. 2018 a upozornila ji, že nemá ani nemůže mít dostatek informací pro objektivní a komplexní posouzení rovnoměrnosti pracovního zatížení jednotlivých státních zástupců městského státního zastupitelství. Rozhodně nelze vycházet jen z počtu přidělených či neskončených věcí, případně množství účastí u jednání soudu, aniž by byly vzaty v úvahu další pracovní povinnosti státních zástupců s řídícími a kontrolními kompetencemi, jichž jsou naopak řadoví státní zástupci ušetřeni a mohou mít o nich jen částečnou povědomost.
14. Dne 18. 6. 2018 předložila stěžovatelka městské státní zástupkyni spis sp. zn. 4 ZN 2188/2014 s přípisem datovaným dne 12. 6. 2018, který byl zaslán na vědomí také krajskému státnímu zástupci v Brně (dále jen "krajský státní zástupce"), vrchnímu státnímu zástupci v Olomouci a nejvyššímu státnímu zástupci. Stěžovatelka v něm opakovaně vyjádřila nesouhlas s převedením věci na svou osobu, k čemuž dodala, že i přes jakýkoli nátlak bude stále chránit hodnoty spojené s funkcí státního zástupce a ctít právní stát, pravdu a spravedlnost. Není jedinou osobou na městském státním zastupitelství, která se neztotožňuje se způsobem jeho řízení, v němž absentuje transparentnost, racionalita a prvky právní jistoty.
15. V reakci na tento přípis městská státní zástupkyně dne 20. 6. 2018 pod sp. zn. 1 SPR 365/2018 podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství stěžovatelce písemně vytkla neodůvodněné průtahy ve věci sp. zn. 4 ZN 2188/2014. Tyto průtahy měly vzniknout tím, že stěžovatelka ve stanovené lhůtě do 17. 6. 2018 nerozhodla o stížnosti proti usnesení policejního orgánu a ve věci neučinila ani žádný jiný úkon. Tím neodůvodněně rezignovala na výkon dozoru nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení v rámci řádně přidělené trestní věci. V přípise ze dne 20. 6. 2018 dále stanovila lhůtu k vypracování rozhodnutí o uvedené stížnosti do 29. 6. 2018 a znovu stěžovatelce připomněla, že je stále dozorovou státní zástupkyní v této trestní věci.
16. Na toto opatření reagovala stěžovatelka dne 29. 6. 2018 tím, že udělila kanceláři pokyn k předložení spisu sp. zn. 4 ZN 2188/2014 městské státní zástupkyni s doplňkem podání ze dne 12. 6. 2018, které znovu zaslala na vědomí vedoucím státním zástupcům tří nadřízených státních zastupitelství a v němž vyjádřila opětovný nesouhlas s přidělením této věci. Toto podání obdržela městská státní zástupkyně dne 2. 7. 2018. Po zjištění, že stěžovatelka nadále nečinila ve věci žádné úkony a nerozhodla o stížnosti proti usnesení policejního orgánu, záznamem ze dne 3. 7. 2018 podle § 12e odst. 1 zákona o státním zastupitelství s ohledem na nutnost zajištění řádného výkonu dozoru odňala věc stěžovatelce a převedla ji k výkonu dozoru zpět na svého náměstka.
17. Přípisem ze dne 13. 7. 2018 sp. zn. 1 SPR 244/2018 krajský státní zástupce sdělil stěžovatelce, že nebude vůči městské státní zástupkyni přijímat žádná opatření podle § 16b odst. 3 zákona o státním zastupitelství. V jejím postupu neshledal žádné pochybení a nevnímá ani potřebu zjednávat nápravu podle pracovněprávních předpisů v důsledku údajného porušení zásady rovného zacházení se všemi zaměstnanci. Usnesením ze dne 20. 7. 2018 náměstek státní zástupkyně podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl stížnost poškozené proti usnesení policejního orgánu o odložení věci.
18. Městská státní zástupkyně podala dne 2. 10. 2018 návrh na zahájení řízení o kárné odpovědnosti stěžovatelky podle § 8 odst. 5 písm. d) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění zákona č. 314/2008 Sb., (dále jen "zákon o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů"). Kárné provinění podle § 28 zákona o státním zastupitelství spatřovala zjednodušeně řečeno v tom, že stěžovatelka (bod I. návrhu) ve věci vedené pod sp. zn. 4 ZT 27/2018 [bod I. 1) návrhu] dala dne 6. 4. 2018 písemný pokyn k vyloučení věci v této době ještě podezřelého O. A. N. ze společného řízení s obviněným A. B. k samostatnému projednání, [bod I. 2) návrhu] nepodala návrh na provedení domovní prohlídky ve vztahu k obydlí O. A. N., a [bod I. 3) návrhu] odmítla splnit pokyn náměstka městského státního zástupce ze dne 24. 4. 2018, aby bylo nadále vedeno trestní řízení obou obviněných v rámci jedné společné věci, a dále (bod II. návrhu) v její nečinnosti při výkonu dozoru ve věci sp. zn. 4 ZN 2188/2014 a (bod III. návrhu) při výkonu dozoru ve věci sp. zn. 4 ZN 2761/2017 (ústavní stížnost se netýká napadeného rozhodnutí v části, ve které bylo rozhodnuto o této části návrhu městské státní zástupkyně na zahájení řízení o kárné odpovědnosti, a tudíž se na tomto místě není třeba touto věcí blíže zabývat).
III. Napadené rozhodnutí kárného soudu
19. Výrokovou částí A. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2019 č. j. 12 Ksz 7/2018-160 podle § 19 odst. 1 zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů byla stěžovatelka uznána vinnou, že zaviněně porušila povinnosti státního zástupce a zaviněným jednáním ohrozila důvěru v odbornost postupu státního zastupitelství. Tím spáchala kárné provinění podle § 28 zákona o státním zastupitelství a podle § 30 odst. 1 písm. b) tohoto zákona jí bylo uloženo kárné opatření snížení platu o 10 % na dobu 6 měsíců. Výrokovou částí B. uvedeného rozhodnutí byla stěžovatelka ve zbylé části návrhu městské státní zástupkyně zproštěna.
20. Kárného provinění se měla stěžovatelka dopustit tím, že jako dozorová státní zástupkyně městského státního zastupitelství v trestní věci sp. zn. 4 ZT 27/2018 vedené proti obviněným A. B. a O. A. N. po provedeném vnitřním dohledu, který byl podle § 12e odst. 1 zákona o státním zastupitelství zakončen udělením pokynu náměstka městské státní zástupkyně ze dne 24. 4. 2018 sp. zn. 1 SPR 270/2018, aby bylo i nadále vedeno společné trestní řízení obou obviněných, tento závazný dohledový pokyn dne 27. 4. 2018 nedůvodně odmítla splnit s tím, že podle jejího právního názoru odporuje zákonu, přestože na základě konkrétních skutkových a důkazních okolností, zákonných podmínek pro vedení společného trestního řízení osob v poměru pachatele a organizátora identické trestné činnosti, právní teorie, praxe ani konstantní judikatury nemohl být tento pokyn považován za nezákonný a přestože šlo jen o rozdílný pohled dozorující státní zástupkyně na způsob vedení řízení o související trestné činnosti dvou obviněných, a nikoli o spor mezi ní a nadřízeným týkající se úkonu, který by měl zásadní význam pro další průběh dané trestní věci.
21. Další jednání stěžovatelky, které bylo shledáno kárným proviněním, spočívalo v tom, že po odejmutí věci sp. zn. 4 ZT 27/2018 a jejím přidělení náměstkovi městské státní zástupkyně, o kterém rozhodla vedoucí státní zástupkyně po odmítnutí splnění pokynu k vedení společného řízení obviněných A. B. a O. A. N. a po přidělení věci vedené pod sp. zn. 4 ZN 2188/2014 jako náhrady za tuto odňatou věc, v době od 21. 6. 2018 do 2. 7. 2018 vyjadřovala svůj nesouhlas s přidělením trestní věci sp. zn. 4 ZN 2188/2014 k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení a tento dozor zcela vědomě nevykonávala s odkazem na zásadu plynulosti trestního řízení a s odůvodněním, že státní zástupce nemůže být jakkoli sankcionován za využití zákonné možnosti odmítnout pokyn udělený v rámci vnitřního dohledu, ačkoli tyto skutečnosti nemohly být důvodem pro odmítnutí převzetí nové agendy. V důsledku této neodůvodněné dozorové nečinnosti jí musela být tato trestní věc dne 3. 7. 2018 odejmuta a převedena k výkonu dalšího dozoru zpět na náměstka městské státní zástupkyně k urychlenému rozhodnutí o stížnosti poškozené proti usnesení policejního orgánu o odložení věci ze dne 10. 4. 2018.
22. Kárný soud zdůraznil, že v § 20 odst. 1 a § 23 odst. 1 trestního řádu je zakotveno obecné pravidlo, podle něhož se má o všech trestních věcech, které spolu skutkově a důkazně souvisí, konat společné řízení. Z této zásady jsou pak připuštěny pouze některé výjimky odůvodňující vedení samostatného řízení o některé související věci nebo vyloučení věci jedné osoby či určitého trestného činu téže osoby, o nichž bylo doposud vedeno společné řízení. Tyto výjimky jsou odůvodněny zejména požadavkem na zachování rychlosti řízení a neměly by být vykládány extenzivně, byť nejsou formulovány výčtem konkrétních skutečností s ohledem na obtížnost jejich zobecnění. Podmínky vedení společného trestního řízení a výjimky z této zásady jsou vymezeny trestním řádem, odbornou literaturou a ustálenou soudní praxí.
23. Objektivní souvislost trestné činnosti obviněných byla podle kárného soudu dána vztahem mezi organizátorem a pachatelem téže trestné činnosti. Nepochybně byla patrná již při podání žádosti policejního orgánu o udělení souhlasu se zadržením O. A. N.. Pokud jde o podmínky pro vyloučení věci tohoto obviněného, kárný soud se neztotožnil s názorem stěžovatelky, že společnému řízení bránilo prověřování trestné činnosti podezřelého O. A. N. při současném vazebním stíhání obviněného A. B., o jehož stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu již bylo rozhodnuto. Zahájení vyšetřování pachatele trestné činnosti neznamená, že by její organizátor nemohl mít po určitou dobu postavení podezřelého. K takové situaci ve skupinových trestních věcech běžně dochází již z toho důvodu, že častokrát není možné zahájit trestní stíhání všech spoluobviněných ve stejnou dobu. Rozhodnutí o stížnosti jednoho obviněného proti usnesení o zahájení jeho trestního stíhání nikterak nebrání započetí vyšetřování další osoby pro související trestnou činnost v rámci společného řízení, v němž lze rovněž později vydat rozhodnutí o případné stížnosti druhého obviněného proti takovémuto usnesení. Trestní řád ani soudní judikatura nepovažuje popsané procesní situace za výjimku ze zásady vedení společného řízení, pročež v tomto směru nebyl žádný důvod pro vyloučení věci organizátora související trestné činnosti k samostatnému projednání.
24. K argumentu stěžovatelky o nutnosti projednat vazební věc obviněného A. B. s co největším urychlením kárný soud uvedl, že se s ním nelze ztotožnit. Účelem koluzní vazby je urychlené provedení úkonů, které by mohly být takto stíhaným obviněným mařeny. Není jím ukončení vyšetřování během maximální tříměsíční lhůty stanovené pro trvání vazby. Stěžovatelka blíže neobjasnila, z jakého důvodu by vedení společného řízení ztěžovalo policejnímu orgánu urychlené opatření důkazů, ve vztahu k nimž byla dána obava odůvodňující koluzní vazbu obviněného A. B. Poukazovala-li také na nutnost rozhodnout o všech stížnostech spoluobviněných proti zahájení trestního stíhání v jednom usnesení, jde znovu o zjevně nesprávný důvod. Žádný právní předpis neukládá státnímu zástupci či jinému orgánu činnému v trestním řízení povinnost vydat ohledně více osob jen jedno rozhodnutí. I v rámci společně vedeného řízení proto může státní zástupce o stížnostech jednotlivých obviněných rozhodnout několika samostatnými usneseními. Tento postup nevylučuje vazební stíhání více obviněných z odlišných důvodů, ani nebrání oddělenému rozhodování o více stížnostech ve společném trestním řízení.
25. Kárný soud přisvědčil tvrzení stěžovatelky, že § 150 odst. 2 a § 261 trestního řádu, které obsahují zásadu beneficium cohaesionis, lze použít jen za předpokladu, že bylo ve společném řízení rozhodnuto o více osobách v jednom rozhodnutí o stížnosti či odvolání. To ale neznamená, že by se případný důvod zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání O. A. N. nemohl promítnout ve vztahu k obviněnému A. B. Jestliže by svědčil i jemu, mohla stěžovatelka podle § 172 nebo § 174 odst. 2 písm. e) trestního řádu zastavit trestní stíhání tohoto obviněného nebo pro nezákonnost zrušit usnesení vydané podle § 160 odst. 1 trestního řádu. Tím by bylo dosaženo stejného efektu. Oba obvinění měli i v rámci společného řízení zajištěna naprosto stejná procesní práva.
26. Skutková zjištění učiněná kárným soudem prokazují, že společné řízení obviněných bylo vedeno naprosto důvodně. Šlo o zcela běžný vztah pachatele a organizátora trestné činnosti, který nikterak nevybočoval z jiných obdobných skupinových trestních kauz, v nichž jednotlivé osoby standardně nejsou prověřováni či vyšetřování samostatně. Nadřízeným státním zástupcům stěžovatelky či policejnímu orgánu nelze vytknout, že se v rámci svých řídících oprávnění, provedením vnitřního dohledu či podnětem k jeho zahájení snažili vyloučení jedné z evidentně souvisejících věcí ze společného řízení zabránit. V dané trestní věci ostatně nebyly dány předpoklady pro uplatnění výjimky ze zásady společného trestního řízení. Stěžovatelka proto pochybila, udělila-li po obdržení žádosti o vydání předchozího souhlasu se zadržením podezřelého O. A. N. policejnímu orgánu v rozporu s § 20 odst. 1 a § 23 odst. 1 trestního řádu pokyn k vyloučení věci tohoto podezřelého k samostatnému projednání a následně na něm setrvala i po zahájení jeho trestního stíhání.
27. Kárný soud nicméně zohlednil, že podle jeho ustálené rozhodovací praxe ve věcech státních zástupců nesprávný právní názor vyslovený při použití obecně formulované právní normy v zásadě nenaplňuje znaky skutkové podstaty kárného provinění. Stěžovatelka svůj pokyn policejnímu orgánu podrobně zdůvodnila a je zřejmé, že tak učinila s ohledem na svůj právní názor na způsob vedení přípravného řízení. Nešlo o výraz její pasivity, nepřipravenosti či lhostejnosti. To platí i ve vztahu k nepodání návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce v bydlišti obviněného O. A. N., které odůvodnila nesplněním pokynu k vyloučení věci k samostatnému projednání a úvahou, byť nesprávnou, o nemožnosti provedení tohoto úkonu v důsledku trvající koluzní vazby spoluobviněného A. B. Stěžovatelka byla vnitřně přesvědčena, že postupuje v mezích přípustného výkladu uvedených ustanovení a v intencích odborné teorie a praxe, a to i s ohledem na obecně vyjádřené zásady trestního řízení. Dospěla-li k závěru o splnění zákonných podmínek pro vyloučení věci jednoho z obviněných k samostatnému projednání a o nemožnosti provedení domovní prohlídky v jeho bydlišti, šlo o právní názory sice ojedinělé, netypické a z uvedených důvodů nesprávné, nikoli však extrémní.
28. Kromě toho bylo podle kárného soudu třeba zohlednit i princip subsidiarity kárného postihu, podle něhož lze kárnou odpovědnost dovozovat jen v závažných případech, kdy nepostačuje uplatnění mechanismů dohledu a řízení v soustavě státního zastupitelství. Nesprávnost pokynu stěžovatelky k vyloučení věci neměla žádný negativní vliv na průběh přípravného řízení, které bylo po celou dobu vedeno jako společné. Rovněž nepodání návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce nezpůsobilo větší komplikace pro dokazování trestné činnosti obviněného O. A. N. Stěžovatelka sice postupovala nesprávně, když udělila policejnímu orgánu pokyn k vyloučení věci podezřelého O. A. N. k samostatnému řízení a setrvala na něm i po zahájení jeho trestního stíhání, stejně jako když nevyhověla podnětu policejního orgánu k podání návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce v bydlišti tohoto obviněného, uvedené postupy ovšem nenaplnily znaky skutkové podstaty kárného provinění podle § 28 zákona o státním zastupitelství.
29. Odlišně pak kárný soud posoudil odmítnutí splnění pokynu k pokračování vedení společného řízení obou obviněných, který byl stěžovatelce uložen dne 24. 4. 2018 při výkonu vnitřního dohledu ve věci sp. zn. 4 ZT 27/2018. Podle § 12e odst. 2 zákona o státním zastupitelství jsou státní zástupci povinni řídit se pokyny vedoucího státního zástupce nebo jím pověřeného státního zástupce, s výjimkou pokynu, který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem. Při odmítnutí splnění pokynu uloženého v rámci vnitřního dohledu zákon nepožaduje přezkoumání jeho zákonnosti ze strany vedoucího státního zástupce podle § 12e odst. 3 zákona o státním zastupitelství. Postačuje pouhé subjektivní přesvědčení státního zástupce o nezákonnosti takovéhoto jemu uděleného pokynu, které však musí být náležitě odůvodněno. Tím je zajištěno, aby při vyřizování své agendy nebyl v závažných případech nucen postupovat způsobem, který považuje za odporující zákonu. S touto jedinou výjimkou jsou ale státní zástupci povinni se řídit všemi pokyny, které jim byly uděleny vedoucím či jím pověřeným státním zástupcem. Právě prvky nadřízenosti a dohledu, které jsou zakotveny v § 11a, 12, 12c, 12d a 12e zákona o státním zastupitelství, shledal v minulosti Ústavní soud podstatnými pro závěr, že postavení státního zástupce není srovnatelné s funkcí soudce z hlediska principu soudcovské nezávislosti, jakkoli i státní zastupitelství disponuje řadou zákonných záruk nezávislosti a nestrannosti [nález ze dne 28. 6. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 17/10 (N 123/61 SbNU 767; 232/2011 Sb.), bod 32].
30. Vzhledem k těmto skutečnostem udělení interního dohledového pokynu nepředstavuje nepřípustnou intervenci nadřízeného do nezávislého výkonu funkce státního zástupce. Jde o zákonem aprobovaný zásah do způsobu vyřizování příslušné trestní věci, k němuž může přistoupit vedoucí či jím pověřený státní zástupce v rámci řídících pravomocí. Nezávislost a samostatnost dozorového státního zástupce při vyřizování trestních věcí ustupují do pozadí, shledá-li vedoucí či jím pověřený státní zástupce v rámci vnitřního dohledu nedostatky v dozorové činnosti a za účelem jejich odstranění vydá závazný pokyn. Z tohoto důvodu má jít v případě nesplnění interního dohledového pokynu za použití § 12e odst. 3 zákona o státním zastupitelství spíše o krajní prostředek dozorového státního zástupce při řešení sporu mezi ním a vedoucím či jím pověřeným státním zástupcem o naprosto zásadních právních, skutkových či procesních otázkách, jejichž posouzení bude mít podstatný vliv na výsledek trestního řízení. Naproti tomu tento výjimečný postup nemůže být prostředkem pro neplnění povinností státních zástupců při vyřizování jejich agendy ani prostorem k vedení nepodstatné právní polemiky či k řešení nevýznamných sporů o správnost či vhodnost postupu při vyřizování jednotlivých trestních věcí. Není totiž možné připustit zpochybňování nadřízeného postavení vedoucího státního zástupce tím, že podřízení státní zástupci budou bez rizika jakéhokoli postihu běžně zpochybňovat pokyny uložené v rámci vnitřního dohledu poukazem na jejich údajnou nezákonnost. Taková praxe by byla snadno zneužitelná a vážně by narušila řádné fungování státního zastupitelství.
31. S ohledem na všechny tyto souvislosti podle kárného soudu nelze § 12e odst. 3 zákona o státním zastupitelství vykládat izolovaně a připustit jeho použití ve všech případech nesouhlasu státního zástupce s obsahem interních dohledových pokynů. Vždy je nezbytné zvažovat důvodnost a četnost odmítání splnění takových pokynů, které nejsou zjevně nezákonné, a učinit závěr o kárné odpovědnosti v případech, kdy podřízený státní zástupce tento mimořádný institut evidentně zneužil k zbavení se složité věci, kdy ho použil ve snaze prosadit za každou cenu svůj jiný pohled na způsob vedení přípravného řízení, jenž se týká méně významné otázky a nemá klíčový význam pro výsledek trestní věci, nebo kdy ho již v minulosti neúměrně často používal, aniž by jej k tomu vedly důvody zásadního významu. Kárný soud přitom takový případ shledal právě v odmítnutí stěžovatelky splnit pokyn náměstka městské státní zástupkyně, který jí byl uložen po provedení vnitřního dohledu ve věci sp. zn. 4 ZT 27/2018.
32. Jak vyplývá již z výroku napadeného rozhodnutí, kárný soud na základě konkrétních skutkových a důkazních okolností, zákonných podmínek pro vedení společného trestního řízení osob v poměru pachatele a organizátora identické trestné činnosti, právní teorie, praxe a konstantní judikatury odmítl, že by bylo možné považovat za nezákonný pokyn k tomu, aby bylo i nadále vedeno společné trestní řízení obviněných. Šlo jen o rozdílný pohled dozorující státní zástupkyně na způsob vedení řízení o související trestné činnosti dvou obviněných v méně významné procesní otázce, a nikoli o spor mezi ní a nadřízeným týkající se úkonu, který by měl klíčový význam pro další průběh trestní věci. Konání společného řízení nemělo žádný vliv na zachování všech práv obviněného A. B. ani na rychlost opatřování důkazů během trvání jeho koluzní vazby. Pokyny v rámci vnitřního dohledu navíc nemusí být ukládány jen při zjevné nezákonnosti postupu dozorového státního zástupce. Vedoucí či jím pověřený státní zástupce může zasahovat do způsobu vyřizování věcí i v případech, kdy považuje dosavadní dozor podřízeného státního zástupce za nejspíše chybný či nevhodný. V dané trestní věci byl vydán interní dohledový pokyn kvůli přesvědčení nadřízeného o zjevné nezákonnosti pokynu dozorové státní zástupkyně k vyloučení věci jednoho obviněného ze společného řízení o související trestné činnosti a stěžovatelka se měla tímto závazným pokynem náměstka městské státní zástupkyně řídit. Tím, že interní dohledový pokyn odmítla bezdůvodně splnit, porušila své povinnosti státní zástupkyně, na což je nutné ve světle všech zmíněných úvah nahlížet jako na kárné provinění.
33. Kárné provinění shledal kárný soud i v pasivitě stěžovatelky jako dozorové státní zástupkyně spočívající ve vědomém nevykonávání dozoru v trestní věci sp. zn. 4 ZN 2188/2014 v době od 21. 6. 2018 do 2. 7. 2018, ve které vyjadřovala nesouhlas s jejím přidělením. Neztotožnil se s jejími tvrzeními o principiální nemožnosti přidělení jiného spisu náhradou za trestní věc sp. zn. 4 ZT 27/2018, v níž odmítla splnit interní dohledový pokyn, ani s její argumentací zásadou plynulosti řízení a mnohem větším pracovním zatížením řadových státních zástupců oproti vedení městského státního zastupitelství. Podle § 8 odst. 3 zákona o státním zastupitelství vedoucí státní zástupce stanoví vnitřní organizaci státního zastupitelství, v jehož čele stojí, a rozdělení agendy státního zastupitelství mezi státní zástupce. Tato jeho pravomoc je výrazem jeho nadřízeného postavení vůči státním zástupcům působícím u příslušného státního zastupitelství. Z § 11a odst. 2 zákona o státním zastupitelství, jakož i z oprávnění udělovat v rámci vnitřního dohledu pokyny k postupu při vyřizování věcí podle § 12e odst. 1 tohoto zákona vyplývá, že vedoucí státní zástupce může i neformálním opatřením odejmout a přidělit věc jinému státnímu zástupci.